EB VIRUS PŘÍZNAKY je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Pásový opar je nepříjemné onemocnění, které postihuje častěji osoby nad 50 let. Vzniká novou aktivací virů planých neštovic uložených v nervových gangliích, po vakcinaci nebo prodělaném onemocnění. Spouštěcím mechanismem bývá také často šok, stres, úraz či porucha výživy. Pásový opar je tedy druhé kolo onemocnění planými neštovicemi. Po vyléčení této nemoci se virus už na scénu nevrací. Platí pro něj tedy pravidlo dvakrát a dost.
Jak je to u dětí
Herpetický virus Varicella zoster, který je původcem pásového oparu, rovněž způsobuje plané neštovice.
Plané neštovice (latinsky Varicella) jsou virové infekční onemocnění typické pro dětský věk. Původcem je virus Varicella zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae, jehož výhradním hostitelem je člověk. Virus se přenáší kapénkami při přímém kontaktu s nemocným a charakteristickým projevem této infekce je vyrážka provázená horečkou. Plané neštovice mají obvykle mírný průběh a do dvou týdnů dochází ke spontánnímu vyhojení. Virus poté zůstává ukryt v některém senzitivním gangliu a při jeho reaktivaci vzniká takzvaný pásový opar. Primoinfekce u adolescentů a dospělých mívají těžší průběh. Nákaza je nebezpečná pro těhotné, zejména v pokročilém stupni těhotenství.
Plané neštovice jsou v České republice nejčastějším infekčním onemocněním. Planými neštovicemi nejčastěji onemocní děti od 3 do 10 let věku, později už má většina lidí protilátky, i když onemocnět může v podstatě kdokoliv. Epidemie planých neštovic se vyskytují nejčastěji v zimě a brzy zjara, a to obvykle ve dvou až čtyřletých cyklech, kdy doroste nová generace vnímavých dětí. Nemoc se šíří velmi snadno, virus se uvolňuje v sekretu neštoviček a je také v dýchacích cestách, šíří se tedy vzduchem. Po kontaktu s infikovanou osobou v uzavřeném prostoru onemocní až 90 % lidí (pokud nemají protilátky). Jedinci s planými neštovicemi jsou nakažliví pravděpodobně jeden nebo dva dny před výsevem vyrážky a až šest dní po prvním výskytu. Infekce se přenáší kapénkami, vznikajícími při mluvení, kašli nebo kýchání, z nakaženého člověka na vnímavé jedince v okolí (údajně až na vzdálenost 10 metrů).
Inkubační doba
Inkubační doba planých neštovic je 14 až 23 dní, tedy průměrně 14 dní. Poté se mohou objevit první nespecifické příznaky, takzvané prodromy, které ohlašují příchod onemocnění. U malých dětí obvykle nejsou, jsou výraznější u dětí starších 10 let a u dospělých mohou být i závažnější. Je pravděpodobné, že za závažnějším průběhem u starších pacientů stojí vyšší infekční dávka. Zatímco mladší děti se většinou nakazí rychlým kontaktem (návštěva, školka, jesle), starší pacienti (sourozenci, rodiče) se nakazí od člena rodiny, který infekci přinesl. Příznaky zahrnují horečku, zimnici, žaludeční potíže nebo průjem, svědění nebo bolest kůže v místech, kde se později objeví vyrážka.
Prodromální příznaky předcházejí příznaky klinické o 3 až 4 dny. Bolesti hlavy a horečka každopádně ohlásí příchod neštovic zhruba za 24 až 36 hodin před výskytem první neštovičky – a v této chvíli začíná být pacient infekční. Pro plané neštovice je ty
Ve svém příspěvku GENITÁLNÍ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sue.
Jsem Puteri Sue z Malajsie, jsem tu, abych vám dal skvělé zprávy. Tolik lidí věřilo, že neexistuje žádný lék na herpes virus, ale dnes mnoho lidí, kteří přicházejí do kontaktu s Dr. Dibou Sagbem, nyní věřilo, že existuje lék. Herpes Virus lze vyléčit pomocí jeho africké bylinné medicíny. Doktor Diba Sagbo našel lék na herpes virus všeho druhu, mnozí se vyléčili pomocí jeho bylinného léku. Když už byla léčba nalezena, už nemusíte být smutní nebo sdílet sdílené slzy. Mluvím ze zkušeností právě tady v Malajsii, on i můj manžel vyléčili z této smrtelné nemoci Genital Herpes. Poradím vám všem, abyste neztráceli čas tím, že se s ním dnes spojíte.
Budete se divit, ale nejlepším a jednoduchým způsobem, který bezpečně zničí virus Sars-CoV-2, který způsobuje onemocnění CoVid-19, je obyčejné mýdlo. Proč? Virus je závislý na mastném prostředí kolem sebe a mýdlo rozpouští tuto mastnotu. Když se virus dostane do styku s mýdlovou vodou, tak se rozloží jeho struktura, která drží pohromadě díky tukům a virus následkem toho umírá. Aby se stačily rozložit veškeré tuky kolem tohoto viru, tak je zapotřebí, aby mýdlová voda na virus působila alespoň 40 sekund. V případě, že nemáte k dispozici mýdlo a vodu, tak můžete virus z pokožky odstranit pomocí lihu a nebo dalších desinfekcí, na které se podíváme dále.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ POHOTOVOST PRAHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nguyenová Ngoc Anh.
Dobrý den,
Trápí mě již 4. den seskupení vodových puchýřku na zadní hýždí, jsou svědivé a citlivé na dotek, počet puchýřku se už nezvětšuje ale samotné puchýřky se zvětšují a plní vodou, některé se i spojí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Herpes gladiatorum je kožní infekce způsobená virem herpes simplex typu 1. Herpes gladiatorum je také známý jako chmatový herpes, protože se nejčastěji vyskytuje u zápasníků. Tento virus také způsobuje opary nebo puchýře na rtech.
Infekce herpes gladiatorum jsou běžné u sportovců, kteří provozují kontaktní sporty. Jakmile se člověk nakazí virem herpes simplex 1, zůstane nakažen po celý život. Člověk pak může zažívat „vzplanutí“ příznaků, které může vyvolat stres nebo nemoc.
Prvotní infekce se může objevit kdekoli na kůži, ale u sportovců se nejčastěji vyskytuje na hlavě, krku a trupu.
Neexistuje žádný lék na herpes gladiatorum. Jakmile jednou dostanete tento virus, budete ho mít na celý život. V začátku aktivní fáze mohou být podávány antivirové léky, aby pomohly zmírnit příznaky. Účinné jsou zejména během prvních hodin výskytu oparu, kdy výrazně zkracují délku případů, kdy má osoba epizodu. Začátek léčby v pozdějších stádiích po 4. dni a déle již nemá uspokojivý účinek.
Antivirové léky:
- acyklovir, který se užívá v dávce 800 mg každé 4 hodiny s noční pauzou vynechání dávky,
- valacyklovir, který se užívá v dávce 1g kazdých 8 hodin.
Bez léčby se epizoda spontánně ztratí do třech týdnů.
Pásový opar nastane, když se virus způsobující plané neštovice, který „dřímal“ ve vašem těle, znovu aktivuje. Virus planých neštovic je uschován v nervových kořenech. U některých lidí může zůstat neaktivní po celý život, aniž by jevil nějaké příznaky. Naopak u jiných lidí dojde k jeho „probuzení“, příčinou bývá například nemoc, stres nebo stárnutí, tedy faktory, které oslabují imunitní systém. Rovněž některé léky mohou virus reaktivovat. Není objasněno, proč virus znovu nezpůsobí neštovice, ale pásový opar. Ten není nakažlivý, i když existuje nepatrná šance, že člověk s pásovým oparem může šířit virus na osoby, které nikdy neměly plané neštovice nebo nikdy nedostaly vakcínu proti planým neštovicím.
V naší poradně s názvem PÁSOVÝ OPAR A POUŽITÍ HŘEBÍČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Sukup.
Jak použitelný je Hřebíček při Pásovém oparu?
Žena jej chce použít na první Pásový opar v životě starý 72 hod.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pásový opar je projevem manifestace viru Varicella zoster, který způsobuje plané neštovice. Po primární nákaze se virus uloží do nervových ganglií, kde přežívá bez jakýchkoliv projevů. Probudí se při stresových situacích. Stresovou situací může být onemocnění, reakce na vakcínu, psychické trauma a podobně. Virus se po takovém probuzení přemnoží a vypukne na povrch pokožky ve formě vyrážky. Tato vyrážka jde korigovat pouze včas podaným antivirotickým lékem. Tento lék je k dostání pouze na lékařský předpis. Nic jiného na pásový opar neúčinkuje. Lze pouze zmírnit projevy mazáním postiženého místa krémem. Opar trvá deset dní, a během prvních sedmi dnů může být doprovázen bolestí. Bolest lze tlumit volně prodejnými prostředky na bolest, jako je Paralen, Brufen, Voltaren. Po desátém dni se vše zklidní a na kůži zůstane stopa, která do měsíce zmizí.
Nejmenší organismy na Zemi představují bakterie. Jsou to jednobuněčné organismy, čili jejich tělo tvoří pouze jedna jediná buňka. Viry jsou ještě mnohem menší. Dosahují polovinu až tisícinu velikosti nejmenších bakterií. Ani jeden virus není prospěšný zdraví. Všechny způsobují nemoci včetně rýmy. Virus je parazit, který se nemůže sám rozmnožovat. Proto vnikne do zdravé buňky člověka, použije materiál této buňky na svou reprodukci a tím ji zničí. Viry se rozmnožují velmi rychle. Za ideálních podmínek se virus může dělit každých dvacet minut, což znamená, že za čtyřiadvacet hodin může mít jeden virus šestnásťmiliónové potomstvo. Proto když zápasíte s virovou infekcí, a o tu při rýmě jde, čas bohužel není na vaší straně. Virus se při infekci stává součástí lidské buňky. Proto se velmi těžko hledá lék, který by ho usmrtil, a přitom nezabil hostitelskou buňku. Situaci ještě ztěžuje fakt, že viry mají velké nadání rychle se měnit. To obrazně znamená, že lék, který by byl proti viru účinný dnes, by mu zítra už třeba neublížil. Z těchto důvodů je cílená léčba virových infekcí velkým problémem, proto je lepší spolehnout se při boji s viry na vlastní obranyschopnost. Efektivní léčba rýmy není známa, proto je třeba se zaměřit na její prevenci.
V naší poradně s názvem LIDSKÉ OKO NAPADENÍ CIZOPASNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Kesslerová.
Potřebuji vědět jaký cizopasník mě mohl napadnout oko , mám zastřené vidění na levém oku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Oko vám mohl zasáhnout například virus herpes simplex, který způsobuje opary na rtu. Typické příznaky viru v oku jsou pocit cizího předmětu v oku, četné červené žilky, škubání, rozostřené vidění. Léčba bývá pomocí antivirotiky a je k dostání v lékárně na předpis. Zastřené vidění může mít ještě mnoho dalších příčin. Blíže vám k tomu řekne oční lékař po vyšetření rohovky. Neodkládejte vyšetření, ať se toho co nejdříve zbavíte.
Infekční žloutenka (virová hepatitida) je virová infekce jater. Nemoc postihuje především děti a mladé lidi.
Žloutenka typu A se vyskytuje na celém světě i v průmyslově vyspělých zemích, ale riziko je vyšší v zemích s nižším hygienickým standardem. Zdrojem nákazy jsou lidé v inkubační době – nemocný člověk s viditelným nebo skrytým onemocněním. Onemocnění se šíří nejvíce takzvaně fekálně-orální cestou, znečistěnýma rukama, kontaminovanou vodou, zeleninou a potravinami. Ohroženi jsou zejména cestovatelé konzumující potraviny studené kuchyně, upravované na ulici, nebo při pití nebalené vody, anebo cestovatelé žijící v úzkém styku s místním obyvatelstvem v rozvojových zemích. Rizikové potraviny představují saláty ze syrové zeleniny, neloupané ovoce, nedostatečně tepelně upravení mořští živočichové, maso (zvláště kuřecí importovaná onemocnění mohou být zdrojem nákazy dalších osob).
Zdrojem nákazy žloutenkou B je nemocný člověk nebo zdravý bacilonosič. K přenosu infekce stačí minimální množství infikované krve, například na injekční jehle. Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který primárně napadá játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než AIDS. Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život. Virus se vyskytuje téměř ve všech tělních tekutinách, pro přenos infekce má největší význam krev, sperma a poševní výměšek (sekret). Ke krevnímu přenosu může dojít ve zdravotnických zařízeních, při manikúře, pedikúře, akupunktuře, tetování nebo piercingu. Významný je také přenos nechráněným pohlavním stykem.
Žloutenka C (VHC) je známa teprve od konce 80. let 20. století. V elektronovém mikroskopu byl virus spatřen až v roce 1994. Onemocnění se vyskytuje celosvětově cca u 3 % populace. Vyšší výskyt je v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde dosahuje 10 až 20 %. V České republice má protilátky proti VHC přibližně 0,2 % populace. K přenosu VHC dochází především krví. Před zavedením testování dárců krve v 90. letech 20. století se většina nemocných nakazila krví a krevními deriváty (imunoglobulin podávaný Rh negativním matkám). Další možností je nákaza u hemodialyzovaných pacientů a při transplantaci orgánů. V současné době dominuje přenos kontaminovanými pomůckami u injekčních uživatelů drog. K přenosu může dojít i společným užíváním pomůcek osobní hygieny (zubní kartáček, holicí strojek). Sexuální přenos je méně častý. Riziko nákazy u monogamních párů s dlouhodobým nechráněným stykem je cca 2–3 %. Toto procento se zvyšuje u prostitutů a homosexuálních mužů
V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA JEDNÉ STRANĚ KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Zdravím,
co když uzlina pod čelistí není nateklá, ale bolí? Cítím ji i když otočím hlavu na druhou stranu. Je to jen tato jedna, přitom necítím že bych byl nemocný a nedokážu si vybavit žádnou situaci která by toto způsobila.
Normálně když jsem nemocný tak je tato uzlina nateklá, ale nebolí tak moc jako teď.
Děkuji za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Proč vás bolí lymfatické uzliny na krku?
Příčin může být mnoho. Bolestivé lymfatické uzliny jsou obvykle známkou akutní nebo chronické infekce a někdy mohou mít i neinfekčních příčiny, jako je rakovina nebo autoimunitní onemocnění. Lymfatické uzliny fungují tak, že filtrují a zachycují viry, bakterie a další patogeny dříve, než se mohou rozšířit a infikovat další části těla. Hrají důležitou roli ve schopnosti vašeho těla bojovat s infekcí a často natékají při zánětlivých stavech.
Krk má mnoho lymfatických uzlin (cervikálních lymfatických uzlin), které mohou být bolestivé v důsledku různých stavů. Bolest krku podél lymfatických uzlin je obvykle známkou nějakého základního onemocnění, takže je důležité navštívit co nejdříve svého praktického lékaře. Proč? Protože je třeba vyloučit vážné příčiny, které mohou přicházet v úvahu. Zde je soupis všech příčin, které to mohou být.
Bolest krku podél lymfatických uzlin může být způsobena zánětem lymfatických uzlin (lymfadenitida). Tradičně jsou hlavní příčinou lymfadenitidy infekční příčiny. Akutní příčiny lymfadenitidy se vyvinou během několika dní a mohou být velmi nápadné. Tyto stavy se obvykle vyvíjí rychleji než chronické stavy, jejichž vývoj trvá déle. Je však důležité si všímat všech příznaků bolesti a souvisejících příznaků v průběhu času, abyste získal náležitou péči.
Infekční příčiny
Infekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin mohou být akutní (rozvíjející se během několika dní) nebo chronické (rozvíjející se týdny nebo měsíce) a mohou se vyskytovat na obou stranách krku (oboustranně) nebo na jedné straně (jednostranné).
- Akutní: Akutní infekční příčiny jsou často ty, které souvisejí s virovými nebo bakteriálními patogeny.
- Chronické: Chronické infekční příčiny nejčastěji souvisí s virovými infekcemi, jako je virus Epstein-Barrové (EBV) a závažnějšími virovými infekcemi, jako je HIV. Existují také méně časté bakteriální patogeny, které mohou způsobit lymfadenitidu, jako je tuberkulóza.
Neinfekční příčiny
Neinfekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin se mohou vyskytovat podobně jako výše, akutně nebo chronicky a bilaterálně nebo jednostranně.
- Akutní: Akutní neinfekční příčiny lymfadenitidy jsou zánětlivé stavy, které nejsou spojeny s infekcí.
Chronické: Mnoho neinfekčních chronických příčin bolesti krku podél lymfatických uzlin je spojeno s rakovinnými procesy. Například rakovina lymfatického systému, nazývaná lymfom, se může vyskytovat v mnoha různých typech. Lymfomy se často vyskytují v lymfatických uzlinách na krku a mohou růst velmi rychle, později způsobují masivní otoky a jsou spojeny s příznaky únavy, nočního pocení a neúmyslného úbytku hmotnosti.
Jak dlouho bude trvat bolest podél lymfatických uzlin?
Trvání bolesti bude záviset na hlavní příčině. Například bolestivé a oteklé lymfatické uzliny způsobené infekčními příčinami často vymizí, jakmile se nemoc vyřeší. U příčin, které souvisejí s rakovinnými nebo chronickými procesy, je řešení ča
Mononukleóza se řadí k virovým onemocněním, které postihují vnitřní žlázy, hlavně tedy játra a slezinu. Mononuklóza se projevuje podobně jako angina, takže se od ní těžko rozeznává, jedinou jistotou jsou testy. Na této nemoci jsou vážné hlavně případné komplikace, které mohou mononukleózu provázet. Toto onemocnění způsobuje EB vir, který je také zvaný jako virus Epsteina a Baarové.
V naší poradně s názvem LÉK TRAMAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ema Bartoňová.
Dobrý den, ještě bych se chtěla zeptat, jestli mohu kombinovat
lék tramal s lékem sorbifer durules
Děkuji EB
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Sorbifer Durules má dvě účinné látky vitamín C a síran železnatý. Na obě tyto látky jste se ptala ve svém předchozím dotazu. Lék Sorbifer Durules lze užívat společně s lékem Tramal.
Léčba trvá přibližně 6 měsíců. Zhruba 1 měsíc musí být člověk doma, pak 2–4 měsíce ještě držet dietu, následně se musí ještě nějakou dobu fyzicky šetřit. Podle průběhu nemoci ale některá stadia mohou trvat kratší dobu, za velmi příznivých podmínek tedy může být mononukleóza vyléčena již například za 3 měsíce. 3 měsíce jsou také doba, po jejímž uplynutí se povoluje vrcholovým sportovcům návrat k plné tréninkové zátěži.
Zhruba po půl roce diety a fyzického klidu je možné se vrátit k běžnému režimu. Vir mononukleózy v těle zůstává a pro případného příjemce krve je nežádoucí. Mononukleóza by se ale dala v jednom svém rysu označit jako dětská nemoc – imunita je doživotní, mononukleózu byste neměli dostat více než jednou v životě. EB virus sice v těle přežívá, ale už jsou proti němu vytvořeny protilátky, pouze při snížené imunitě může mononukleóza znovu propuknout (takzvaná reaktivovaná mononukleóza), a to i vícekrát, ale nikdy už v takové síle jako poprvé.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kim.
ahoj miso, je to proto, aby si nahodou ten virus v behem vakcinace nechytla, to pak se ockujes zbytecne. takze odpoved ano - pouze s prezervativem :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jollie.
Ahoj Kim, neni pravda, ze te kondom ochrani pred virem. Ten virus je tak maly, ze pronika i kondomem. Takze odpoved je ne! Vim to sama, precetla jsem si k tomu hodne clanku. Ted sem si nechala naockovat prvni davku a stve me, ze nemuzu mit pul roku sex s pritelem. :´o(
Mezi nejčastější choroby a škůdce švestek patří puchrovitost švestek, šarka, pseudošarka, moniliová hniloba plodů, červená skvrnitost listů a také obaleč švestkový.
Puchrovitost švestek (Taphrina pruni): Puchrovitost švestek způsobí, že švestky jsou podlouhlé, zploštělé a pokryté bělavým povlakem houby. Plody jsou uvnitř duté a bez pecky. Během léta napadené švestky vysychají a opadají nebo v případě vlhkého počasí hnijí. Původcem onemocnění je houba Taphrina pruni.
Chemické ošetření: V místech, kde se onemocnění vyskytuje, se doporučuje provést alespoň jedno ošetření švestek v době rašení a další dvě těsně před tím, než stromy začnou kvést, a pak ihned po odkvětu. Vhodné je ošetření stromů fungicidním přípravkem na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Šarka (Plum pox virus): Šarka švestek je vláknitý virus, jeho škodlivost se liší podle náchylnosti jednotlivých odrůd švestek. K největším škodám dochází, pokud jsou napadeny mladé stromy. Na listech vznikají světlé až žlutozelené skvrny, kroužky, proužky a ornamentální kresby. Okraje skvrn nejsou ostře ohraničeny. Příznaky jsou na listech zřetelné již na jaře, a to od května, u většiny odrůd se v pozdním létě intenzita příznaků zmenšuje. U některých odrůd se skvrny nebo okraje skvrn koncem léta zbarvují červenofialově nebo hnědofialově. U velmi náchylných odrůd dochází i k nekrózám. Následkem šarky listy žloutnou a opadávají, dochází také k retardaci růstu.
Pseudošarka: Pseudošarka je choroba, která vyvolává podobné symptomy na plodech švestky jako šarka. Jedním z původců pseudošarky může být virus tmavozelené kropenatosti (Dark green sunken mottle virus).
Chemické ošetření před šarkou a pseudošarkou: Neexistuje. Základním ochranným opatřením je pěstování odolných (rezistentních) odrůd. Napadenou rostlinu je nutné vykopat a spálit. Důležité je také dodržování zásad dezinfekce nástrojů při manipulaci s rostlinami (například při prořezávání).
Moniliová hniloba plodů (Monilinia laxa): Slupka i dužnina švestek začnou měknout a hnědnout. Na hnědých skvrnách se vytvářejí špinavě bílé polštářky, tyto polštářky jsou většinou uspořádány v soustředných kruzích. Napadené plody opadávají, velmi často zůstávají mumifikované viset na stromech, kde jsou zdrojem další nákazy.
Chemické ošetření: Napadené plody je nutno ze stromu odstranit. Vhodné je také použití přípravků na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Červená skvrnitost slivoně (Polystigma rubrum): Na listech slivoní se tato choroba projevuje tvorbou žlutozelených, později červených skvrn o velikosti 5 až 10 milimetrů. Při silném napadení dochází k deformaci a usychání listů.
HPV (Human Papilloma Virus) je velmi běžný virus. Obsahuje DNA a je geneticky stabilní, což umožňuje, že infekci způsobené tímto virem lze dlouhodobě zabránit pomocí očkování. Existuje více než 100 typů HPV, z nichž okolo 40 se šíří pohlavním stykem. Z toho asi 15 jsou takzvané onkogenní typy, které mohou vést ke vzniku rakoviny děložního čípku a prekancerózním lézím na povrchu děložního čípku. Další, takzvané nízkorizikové typy, mohou vyvolávat například benigní genitální bradavice. Mezi vysoce rizikové patří zejména typy 16 a 18, které stojí za více než 70 % onemocnění. Společně s dalšími onkogenními typy 45 a 31 jsou zodpovědné za 80 % případů onemocnění rakovinou děložního čípku. Každé ženě hrozí riziko, že onemocní rakovinou děložního čípku. HPV se přenáší sexuálním kontaktem, a to nejen pohlavním stykem, ale také kontaktem s kůží nakaženého partnera v genitální oblasti. Kondom, který je účinnou ochranou při jiných sexuálně přenosných nemocech, zde není dostatečně účinným řešením. Během svého života se s HPV infekcí setká až 80 % sexuálně aktivních žen, z toho až 75 % infekcí je způsobeno onkogenními typy HPV. Řada žen neví, proč by měla chodit na pravidelné gynekologické prohlídky spojené s odběrem cytologického stěru. Ale stěr dokáže odhalit změněné buňky na povrchu děložního čípku a tím umožnit včasnou léčbu. Tato metoda byla představena už v polovině 30. let minulého století a používá se dosud v takzvaných screeningových programech. V zemích, kde byly tyto programy úspěšně zavedeny, se výrazně snížil výskyt rakoviny děložního čípku. Navzdory těmto programům ale rakovina děložního čípku nevymizela. Úspěšnost screeningových programů závisí jednak na ženách a jejich ochotě docházet na pravidelné gynekologické prohlídky, jednak také na spolehlivosti interpretace výsledků cytologického stěru, při nichž hraje hlavní roli lidský faktor.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.
Dámy, kolik to vaše očkování stojí? Nemyslíte si, že by jste se těmto komplikacím mohly vyhnout méně promiskuitním chováním?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuza.
milý jakube, zjisti si nejdrive, co je to HPV (virus vyvolavajici tuto rakovinu) a jakym zpusobem se prenasi a potom se pokus o zasvecenejsi komentar. muzes si byt jisty, ze nepromiskutni zivot zadnou zenu neochrani, nakazit se muze od jedineho partnera, zodpovednost je tedy pul na pul.
HPV test se většinou provádí u žen se zhoršenou onkologickou cytologií. Tady se provádí test pouze na HPV typy s vysokým rizikem (takzvané HR HPV). Lehké změny na čípku mohou být však vyvolány typy HPV virů s nízkým rizikem (takzvané LR HPV), na které se ne vždy dělá test. Doporučuje se provádět až u žen starších 30–35 let. Pokud je žena v tomto věku HPV pozitivní, tak to znamená, že pravděpodobně již virus má dlouhou dobu a je tudíž větší riziko přednádorových změn. U žen mladších 30 let nemá testování význam, protože v této věkové kategorii je HPV pozitivních až 30 % a imunita většiny žen se v průběhu několika měsíců dokáže zbavit viru bez následků. Pro provádění HPV testů se v současné době odbornými společnostmi doporučuje test jedině metodou HYBRID CAPTURE II (test je buď pozitivní – je prokázána přítomnost některého HPV ze skupiny HIGH RISK kmenů, nebo je negativní – rizikový virus není přítomen). Testy metodou PCR (to jsou ty, které vám ukážou jednotlivé typy HPV virů) nejsou pro vysokou falešnou pozitivitu momentálně doporučovány.
V naší poradně s názvem CITRON A ANTIKONCEPCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Porodnické oddělení univerzity v Melbourne, před několika lety prokázalo, že citrónová šťáva aplikovaná do pochvy před pohlavním stykem, působí nejen jako antikoncepce, ale také dokáže zabránit přenosu HIV infekce. Kyseliny, obsažené ve šťávě citrónu nebo limetky, jsou totiž schopny znehybnit nejen lidské spermie, ale také zničit virus HIV.
Postup citrónové antikoncepce je jednoduchý, před pohlavním stykem žena použije vždy čerstvě vymačkanou a přecezenou citronovou šťávu, kterou si aplikuje do zdravé pochvy. Jen tak nebudou kyseliny z citrónu v pochvě pálit. To samé platí i pro partnera, který by měl mít svůj penis také zdravý, bez zevních poranění. Po skončení je třeba vagínu důkladně vypláchnout čistou vodou. Při souloži je třeba dbát na to, aby se sperma nedostalo moc hluboko do vagíny a šlo co nejlépe vypláchnout.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Lidský papilomavirus (zkratka HPV pochází z anglického označení human papilloma virus) patří mezi viry, které napadají buňky lidské pokožky a sliznic. Bylo identifikováno nejméně 100 typů HPV virů. HPV viry se dělí dle rizika vyvolání přednádorových změn v postižené tkáni na:
HPV typy s nízkým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – většinou vyvolávají tvorbu kondylomů (například typ 6 a 11);
HPV typy s vysokým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – jsou zodpovědné za přednádorové změny na děložním čípku (například typ 16 a 18).
HPV – human papilloma virus – vyvolává vznik genitálních bradavic (takzvaných kondylomů) u mužů i žen a je zodpovědný za přednádorové změny na děložním čípku a za rakovinu děložního čípku. HPV infekce dále může být přítomna v nádorech vulvy (zevních rodidel) a vaginy, karcinomu konečníku, karcinomu penisu, karcinom krku (především tonzil).
Ve svém příspěvku PŘÍČINA RAKOVINY DĚLOŽNÍHO ČÍPKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tata.
dobrý den,měla manželka vedle genitálie bradavičku a měla nevím přesně rakovinu čípku,já ji nikdy nepodvedl a jí 100% věřím,mohla se tedy nakazit tou bradavičkou? jak dlouho trvá něž toto onemocnění propukne kolik let +-1 děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Rakovina děložního čípku se z běžné kožní bradavičky nedostane. Vaše manželka se mohla nakazit papilomavirem klidně již v ranném mládí, ještě před vaším vztahem. Tento virus přežívá v těle po velmi dlouhou dobu a u některých žen pak vyvolá rakovinu děložního čípku.
K přenosu viru opičích neštovic dochází, když člověk přijde do kontaktu s virem od zvířete, člověka nebo materiálů kontaminovaných virem. Virus se do lidského těla dostává přes porušenou kůži (i když není vidět), dýchací cesty nebo sliznice (oči, nos nebo ústa). K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím nebo poškrábáním, přípravou masa z divokých zvířat, přímým kontaktem s tělními tekutinami nebo materiálem lézí nebo nepřímým kontaktem s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminované podestýlky. Předpokládá se, že k přenosu z člověka na člověka dochází především velkými respiračními kapénkami. Respirační kapky obecně nemohou cestovat více než 1,5 metru, takže je nutný dlouhodobý kontakt tváří v tvář. Mezi další způsoby přenosu z člověka na člověka patří přímý kontakt s tělesnými tekutinami nebo materiálem lézí a nepřímý kontakt s materiálem lézí.
Rezervoárový hostitel (hlavní přenašeč onemocnění) opičích neštovic je stále neznámý, ačkoli se předpokládá, že se na přenosu podílejí afričtí hlodavci. Virus, který způsobuje opičí neštovice, byl ze zvířete v přírodě získán (izolován) pouze dvakrát. V prvním případě (1985) byl virus získán od zjevně nemocného afrického hlodavce (provazové veverky) v oblasti Equateur v Demokratické republice Kongo. Ve druhém (2012) byl virus získán z mrtvého mláděte mangabey nalezeného v národním parku Tai na Pobřeží slonoviny.
V naší poradně s názvem KONDYLOMATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. Můj přítel se už 5 let léčí na kondylomata, od lékaře používal různé drahé masti, ale pomohli vždy jen na měsíc a pak se mu znovu udělaly. Poté podstoupil 3x chirurgické odstranění, ale stejně se mu pořád vracejí.
Řekl mi to, ale až poté, co jsme spolu měli pohlavní styk, bylo mi to divné, ale nepřipadalo mi to, nějak podezřelé. Řekl mi, že když se to léčí, tak to přenosné nemůže být. Tak bych se Vás teď chtěla zeptat, jestli tedy ty koudylomata mohu chytit?
Mám ještě jeden dotaz, četla jsem, že když jsou kondylomata rozsáhlejší, tak je možné, že by mohly přejít v HIV (aids). On je má ve předu, ale i na řitním otvoru. Chtěla bych vědět, jestli se mám bát toho, že je nakažený HIV?
Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ad1. Kondylomata aneb genitální bradavičky dnes dokážeme léčit velmi dobře a po léčbě se do dvou až třech týdnů zcela zahojí. Způsob léčby vašeho partnera je neobvyklý. Doporučuji zajít na venerologii v Praze u Apolináře, aby posoudili zdali jde skutečně o kondylomata.
Ad2. Kondylomata jsou nakažlivé až do doby úplného zahojení. Pokud jsou na kůži patrné bradavičky tak jsou přenosné, tedy nakažlivé a vnímavý jedinec je může při dotyku dostat. Jsou-li na genitáliích kondylomata, je třeba se vždy chránit prezervativem a nebo sexuální abstinencí.
Ad3. Kondylomata se sama o sobě nikdy nevyvinou v infekci HIV. Riziko vzniku nákazy HIV při kondylomatech spočívá v tom, že se kondylomata při pohlavním dráždění snadno mohou natrhnout a skrze tyto trhlinky pak může lépe virus proniknout do těla. Pro vaši jistotu a hlavně bezpečnost doporučuji nechat u vás obou provést testy na HIV. V Domě světla dělají testy na HIV/AIDS zdarma. Tady je odkaz na Dům světla, kde jsou vidět odběrová místa v celé ČR: https://www.aids-pomoc.cz/i…
Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:
Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.
Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.
Akutní vředy
Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů. Tyto vředy nejsou infekční a jejich příčina je neznámá.
Chronické vředy
Pemfigus je skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a sliznice. Obvykle postihuje jiné části těla, často se objevuje v ústech, ale může se
Nejčastěji se mononukleózou nakazí děti a mladiství, u starších lidí se vyskytuje poměrně ojediněle. Z hlediska nejrizikovější skupiny jedinců, kteří mohou chorobu přenášet, jsou to lidé často střídající partnery. U většiny dětí probíhá bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Ve většině případů odezní onemocnění samo, a to i bez léčby. Je možné, že se klinicky neprojeví vůbec. Proběhlé onemocnění lze potvrdit na základě zjištění hladiny protilátek, která se v těle vytvoří po setkání s infekcí či po jejím prodělání. Hladina protilátek zůstává u 90 % naší populace prokazatelná.
Mononukleóza je infekční onemocnění, které vyvolává EBV (virus Epstein-Barrové). Tento virus se vyskytuje v lidských slinách a patří mezi nejčastější lidské viry. U většiny dětí probíhá infekce bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Příznaky u dětí jsou často zastřené.
Virus mononukleózy se mimo jiné přenáší i infikovanými předměty, jako je zubní kartáček nebo špatně umyté nádobí, či kolující skleničky a lahve mezi více lidmi, kolující cigareta, ale i „krajíc chleba“. Nemoc lze tedy dostat i na veřejně přístupných místech (bary, restaurace, diskotéky, společenské akce). Mononukleóza postihuje hlavně žlázy s vnitřní sekrecí. Samotný průběh onemocnění není ani tak nebezpečný jako případné možné komplikace. V případě onemocnění u starších jedinců hrozí mnohem vyšší riziko případných komplikací než u mladší populace.
Příznaky při nástupu onemocnění:
únava
nechutenství
zimnice
zvýšená teplota
pocení
bolesti hlavy
bolesti ve svalech
Prvním příznakem bývá nejčastěji únava. Nejedná se však o únavu, jakou známe například po namáhavé práci či po sportu. Tento typ únavy lze přirovnat k takzvanému únavovému syndromu a může jedince zcela vyřadit na dlouhou dobu z normálního života.
Další příznaky jsou velmi často zpočátku přisuzovány méně nebezpečným chorobám, které mají podobné projevy (angína, těžší průběh chřipky).
Příznaky při rozvinuté nemoci:
vysoká horečka (38–40 °C) – rychlý vzestup až ke 40 °C, často bývá i dlouhotrvající
zarudnutí a bolest v krku, povlak na mandlích (jako u angíny – knedlík v krku, špatné polykání); někdy se na horním patře mohou objevit zarudlé mapy, které jsou vodítkem k odhalení nemoci
zduření lymfatických uzlin – postižená může být kterákoliv oblast lymfatických uzlin, pravidlem jsou ale přední a zadní uzliny na krku; velmi důležité je, že zvětšení je zjevné a symetrické na obou stranách těla
tlak v pravém podžebří způsobený zvětšujícími se játry
Otok krku může mít mnoho příčin. Otok se může projevovat zvenku nebo zevnitř. Vždy záleží na konkrétní příčině.
Možné příčiny
Nachlazení: Otok v krku může doprovázet běžná nachlazení a rýmy. Nejčastěji se jedná o virózy, typicky přicházející v jarních a podzimních měsících. Doprovodnými příznaky bývají zvýšená teplota, únava, bolest hlavy, rýma. Obvykle se nejedná o závažné onemocnění a není zapotřebí antibiotik.
Angína: Otok v krku je typickým příznakem zánětu mandlí (angíny). Hrdlo bývá rudé, oteklé, na mandlích se mohou objevit bílé hnisavé čepy. Bolest se vyskytuje zejména při polykání. Angíny mohou být způsobeny jak bakteriemi (nejčastěji streptokoky), tak viry. Mohou mít i mykotický původ. Aby lékař rozhodl, co je skutečně původcem onemocnění a zda je vhodné nasadit antibiotika, většinou provede takzvaný CRP test z kapky krve, který mu pomůže odlišit bakteriální infekci od ostatních. V případě podezření na streptokokovou angínu je možné ještě vyšetření doplnit mikrobiologickým vyšetřením, výtěrem z krku či takzvaným streptestem.
Laryngitida: Zánět hrtanu se projevuje silným škrabáním v krku, štěkavým kašlem, chrapotem až ztrátou hlasu a otokem.
Faryngitida: Zánět hltanu se projevuje intenzivní bolestí a otokem v krku zejména při polykání.
Alergie: K otoku v krku dochází následkem otoku sliznic a zvýšené tvorby hlenu.
Infekční mononukleóza: Infekční mononukleóza neboli EB viróza může mít stejné projevy jako angína, tedy otok a bolest. Diagnostikuje se krevními testy.
Refluxní choroba: Při nemoci zvané gastroezofageální reflux se kyselý obsah žaludku (natrávená potrava a šťávy) vrací zpět do jícnu. Může přitom nepříznivě působit na sliznici jícnu, poškozovat ji a způsobovat v ní zánět a následný otok. K příznakům tohoto onemocnění patří především pálení žáhy i v období mezi jídly, ke kterému se může přidat bolest při polykání.
Zvětšená štítná žláza: Příčinou otoku v krku bývá rovněž zvětšená štítná žláza neboli struma. Zvětšení štítné žlázy může být projevem jak zvýšení její činnosti, tak i snížení.
Záškrt: I toto onemocnění se může projevovat otokem krku; v našich zemích je proti této nemoci povinné očkování.
Nádorové onemocnění: Nádory v oblasti krku (rakovina hrtanu, rakovina jícnu) se mohou projevovat otokem v krku. Bolesti se objevují většinou až v pozdější fázi nádoru. Nádory se mohou projevovat pocity knedlíku v krku, krví ve slinách či hlenu nebo dlouhotrvajícím chrapotem.
Tento virus je přenosný nejčastěji pohlavním stykem. U dětí je nutné zvažovat jiný způsob přenosu. Kondom nemusí chránit před jeho přenosem. Většina nakažených nemá žádné příznaky infekce. Imunitní systém většiny žen se dokáže do 12 až 18 měsíců s nákazou vypořádat.
