Zánětlivé onemocnění mozku způsobené flaviviry přenášenými na člověka klíšťaty. Člověk se nejčastěji nakazí přenesením viru klíšťové encefalitidy přisátím infikovaného klíštěte při pobytu v listnatém nebo smíšeném lese. Kromě tohoto způsobu přenosu původce onemocnění jsou známy také případy nákazy alimentární cestou, tedy požitím tepelně nezpracovaného mléka nebo mléčných výrobků. Virus klíšťového zánětu mozku se vyskytuje u méně než 1 % všech klíšťat. V určitých oblastech, v takzvaných přírodních ohniscích nákazy, může však promořenost klíšťat výrazně stoupnout. Informaci o ohniscích mohou podat epidemiologové územně příslušné hygienické stanice.
Nebezpečí klíšťat spočívá v přenosu nebezpečných nemocí, z nichž nejčastější jsou klíšťová encefalitida a lymská borelióza.
Lymskou boreliózu způsobuje bakterie, příznakem onemocnění je typický zvětšující se a uprostřed blednoucí červená skvrna (erythema migrans). V pozdějších stadiích se projevuje postižením nervového a kardiovaskulárního systému. Léčba se provádí podáním antibiotik.
Klíšťová encefalitida je nemoc virového původu a kromě přisátého klíštěte se jí lze nakazit i konzumací nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků. Nemoc zasahuje centrální nervovou soustavu a těžší případy mohou mít za následek i ochrnutí, poruchy motorické koordinace a soustředění či snížení intelektuálního výkonu. Proti klíšťové encefalitidě existuje účinné očkování.
Další onemocnění přenášená klíštětem jsou ehrlichióza, babezióza, bartonelóza, rickettsióza.
Encefalitida je souhrnné označení pro zánětlivé onemocnění mozku (většinou infekční povahy), projevující se bolestmi hlavy, zvýšenou tělesnou teplotou, únavností, často ztuhlostí šíje (nuchální rigidita). V pokročilých případech příznaky zahrnují i křeče, poruchy chování, třes, poruchy hybnosti a paměti, poruchy vědomí (delirium, somnolence až kóma), halucinace či afázii. Průběh může být ovšem velmi mírný, někdy i zcela asymptomatický. Příčinou poté bývají nejčastěji bakteriální, virové, nebo parazitické onemocnění (prvoci – mozková malárie a podobně). Encefalitida je často také doprovázena zánětem mozkových blan – meningitidou.
Léčba
symptomatická péče (antipyretika, antikonvulziva a tak dále), případně JIP
za přítomnosti mozkového otoku – antiedematózní terapie
herpetické a nevirové encefalitis – specifické léčebné postupy
Přechozený zápal plic často končí těžkou formou zápalu plic. Dochází ke snížení počtu červených krvinek a následnému nedostatku kyslíku v tkáních (anémie). Může se objevit mozková infekce (encefalitida, meningitida), problémy s ledvinami, zarudnutí kůže či vyrážka.
Mezi rizikové faktory tohoto onemocnění řadíme pobyt v přírodě bez patřičné ochrany kůže (dlouhé nohavice, dlouhý rukáv, vysoká obuv a tak dále) a bez použití repelentu. Dalším rizikovým faktorem může být věk pacienta. U pacientů nad 60 let je průběh nemoci horší a komplikovanější, zvyšuje se riziko obrny končetin, v nejčernějších případech i ukončení této nemoci úmrtím.
Kousnutí blechy je velmi nepříjemné, protože do těla hostitele vyloučí látku, která způsobuje velké svědění. Bleší kousnutí není nebezpečné kvůli svědění, ale kvůli tomu, že blechy mohou kousnutím přenést velmi nebezpečné nemoci (kromě známého moru, to může být ale i lymfatická borelióza, encefalitida, tyfus atd.)
Neléčený pásový opar může přejít do bakteriální superinfekce, to je druhotného nasednutí bakterií na puchýřky. Tento problém se objevuje spíše u starších lidí či pacientů s poruchou imunitního systému. Dále se mohou objevit trvalé neuralgie, což jsou silné bolesti pálivého či bodavého charakteru, které přetrvávají i po odeznění pásového oparu. Rovněž může dojít k postižení oka ve smyslu zánětu rohovky či proděravění rohovky. Obávanými komplikacemi u neléčeného pásového oparu je i meningitida, encefalitida nebo paréza lícního nervu.
Klíště vhodíme do záchodové mísy – a samozřejmě pořádně spláchneme. I když je klíště schopné pod vodou přežít poměrně dlouho, šance, že ze záchodové mísy znovu vyleze, je mizivá.
Klíště zabalíme do kousku papíru a zapálíme – pokud máme po ruce sirky nebo zapalovač, je to bezpečný způsob. Klíště ale předem zabalíme do papíru, aby se infekční částice nedostaly ven.
Klíště podržíme dostatečně dlouhou pinzetou a spálíme přímo nad plamenem zápalky – i tady je lepší klíště nejprve obalit kouskem papíru.
Klíště vhodíme do lahvičky naplněné lékárenským lihem – vhodný způsob zvláště tehdy, pokud odstraňujeme více klíšťat najednou. Líh klíšťata spolehlivě usmrtí a malou lahvičku pak můžeme vyhodit do běžného odpadu.
Klíště rozmačkáme na tvrdé podložce čímkoli, co máme právě po ruce – jakékoli mačkání nebo drcení klíštěte je nevhodné, protože se při něm infekční částice snadno dostávají ven.
Klíště přeštípneme mezi nehty – ještě o něco horší než předchozí způsob, tentokrát si infekci odnášíme s sebou přímo na svých prstech.
Klíště vložíme do plastového sáčku a usmrtíme v mikrovlnce – klíště může v mikrovlnce explodovat a opět uvolnit infekci. A i když je uzavřené v sáčku, komu by se líbila představa potenciálně infikované mikrovlnky?
Klíště vložíme do uzavíratelného plastového sáčku a hodíme do koše – podobně jako v předchozím případě, spoléhat se na těsnost plastového sáčku by bylo bláhové. Možná, že klíště v sáčku (a v koši) zůstane, ale možná taky ne.
Navštíví-li člověk svého lékaře s podezřením na toto onemocnění, bude mu proveden krevní odběr. Jestliže krevní nález prokáže přítomnost protilátek na tento vir, je pacientovi diagnostikována klíšťová encefalitida. Protilátky se ale v krvi mohou objevit i po nedávném očkování proti klíšťové encefalitidě nebo po nakažení jiným příbuzným virem. Je nezbytně nutné, aby byl nemocný člověk neprodleně hospitalizován v nemocnici a svěřil se do péče odborníků. Krátce po přijetí v nemocnici je pacientovi zavedena infuze. Jednak mu přináší alespoň částečnou úlevu od bolesti, jednak proto, že je jeho organismus častým zvracením dehydratovaný a potřebuje zavodnit. Nemocnému je opět odebrána krev, aby se zjistilo, jaké látky člověku chybí a jaké naopak přebývají. Dále přichází oční lékař, aby vyšetřil oční pozadí. Po těchto procesech následuje odběr mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok je tím nejlepším zdrojem informací o průběhu této choroby a díky jeho vyšetření může být zahájena vhodná léčba. Odběr se provádí takzvanou lumbální punkcí (vpich do oblasti bederní páteře). Je nutné, aby pacient dodržoval nezbytný klid na lůžku, omezil veškeré fyzické aktivity a vyvaroval se psychické námaze. Nedodržení tohoto režimu může zapříčinit zhoršení zdravotního stavu a prodloužení pobytu v nemocnici. U některých pacientů může dojít k samovolnému uzdravení, avšak, zvláště při závažném a komplikovaném průběhu onemocnění, může pacient trpět trvalými následky a v těch nejhorších případech i zemřít. Proto je důležité toto onemocnění včas podchytit a podstoupit odbornou léčbu.
Většina pacientů se do několika dnů (10 až 14) úplně uzdraví. Po odeznění zůstává doživotní imunita. V některých případech však mohou mít spalničky nebezpečné komplikace. K těm nejčastějším patří zápal plic a zánět středního ucha nebo nosních dutin. Za komplikace ve velké většině případů odpovídá oslabení imunity a rozvoj přidružené bakteriální infekce. Nejtěžší komplikací je zánět mozku (encefalitida). Může mít za následek nervovou obrnu, poruchu myšlení, nebo dokonce úmrtí. Trvalé následky postihují až třetinu nemocných pospalničkovou encefalitidou. Další třetina na ni umírá. Určitý druh zánětlivého onemocnění mozku – sklerozující panencefalitida – se může rozvinout dokonce i několik let po infekci spalničkovým virem. Končí bez výjimky úmrtím nemocného. Postihuje však většinou pouze děti, které prodělaly spalničky před dosažením prvního roku života, a je velmi vzácná. Průběh spalniček a vyhlídky na uzdravení bez komplikací závisí kromě dodržování léčebných zásad i na celkovém stavu organismu nemocného. Onemocnění nejhůře probíhá u dětí oslabených, nebo dokonce podvyživených. S nejvyšší úmrtností se potýkají rozvojové země s absencí očkování.
Wikipedie uvádí, že jednoduchý opar neboli herpes (latinsky Herpes simplex) je skupina infekčních onemocnění kůže a sliznic. Způsobuje je Herpes simplex virus. U většiny lidí se po první infekci vytvoří dostatečná imunitní obrana. Je však stále velké množství lidí, u nichž se onemocnění opakuje, a to nejčastěji na rtech.
Dále Wikipedie uvádí, že existuje 5 postupných stadií oparu:
1. den – fáze brnění, pocit pnutí
2.–3. den – fáze vřídku, opar se dere na povrch jako shluk malých vřídků, ty mají nažloutlou barvu a obsahují hnis
4. den – vřídky prasknou, vyteče z nich tekutina, tato fáze může být velmi bolestivá
5.–8. den – vytvoří se strup, který však často praská, to může být způsobeno přílišným otevíráním úst, strup poté svědí, pálí, může z něj vytékat i krev
8.–12. den – opar se postupně ztrácí, může však po něm zůstat zarudlé místo nebo jizva
Dle Wikipedie jsou v současné době pouze dvě soupravy ELISA-VIDITEST a IF-VIDITEST anti-HSV1+2, které jsou určeny pro diagnostiku chorob vyvolaných nebo spojených s HSV1 nebo HSV2, například genitálního a labiálního herpesu, herpetické gingivostomatitidy, herpetické keratokonjunktivitidy, včetně infekcí provázených neurologickými komplikacemi (encefalitida, meningitida, zánětlivé neuropatie a polyneuropatie). Soupravu lze též využít pro diferenciální diagnostiku neuroinfekcí, očních infekcí a kožních exantémových onemocnění. Nerozlišuje typ HSV1 a HSV2.
Pro toto onemocnění existuje několik možných příčin. Základní rozdíl je mezi vrozenými, získanými a přechodnými nedostatky.
Vrozené příčiny
Jednou z příčin růstové retardace je porucha v hormonálním systému těla. Nemocným orgánem může být přímo hypofýza, ve které se tvoří růstový hormon, poruchy růstu ale může zapříčinit i špatná funkce štítné žlázy, pohlavních žláz nebo nadledvin. Také některá vrozená onemocnění genetického původu se projevují poruchou růstu (Turnerův syndrom, Noonanové syndrom, syndrom Pradera-Williho). Tyto poruchy jsou obvykle dědičné.
Získané příčiny
K nedostatku růstového hormonu může vést poranění hlavy s poškozením hypofýzy. Tato porucha byla často pozorována po těžkém porodu. Při tomto porodu se dítě rodí nožičkama dopředu, což znamená větší zátěž pro hlavu. Také nádory mozku mohou být důvodem, proč dochází k nedostatečné produkci hormonů buňkami hypofýzy. Tyto problémy způsobuje i ozařování hlavy. Závisí na umístění nádoru, radiačním poli a dávce radiace. Zánět mozku (encefalitida) nebo meningitida rovněž poškozuje buňky hypofýzy, pokud má nemoc složitý průběh.
Přechodné příčiny
Přechodné příčiny jsou další možností nedostatku růstového hormonu. Z důvodů, které nejsou doposud objasněny, začne hypofýza fungovat až po narození dítěte. Tato forma nemoci nepotřebuje léčbu, protože postihuje děti normální velikosti. Psychosociální malý vzrůst je růstová porucha, která se vyskytuje u dětí, které byly zanedbávané, nebo dokonce zneužívané. Tyto důvody následně vedly ke sníženému vylučování hormonů.
Jdeme-li do listnatého nebo smíšeného lesa, měli bychom:
mít ochranné oblečení – vysoká obuv, světle barevný oděv (na světlém oděvu lze přítomnost klíšťat snáze odhalit) s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi zastrčenými do ponožek;
používat repelentní prostředky proti klíšťatům;
po návratu domů se převléknout, oděv vytřepat a prohlédnout celý povrch těla;
denně kontrolovat domácí miláčky (kočky, psy), zda nemají klíště; při odstraňování klíšťat z těla zvířat musíme dbát stejných pokynů jako při odstraňování klíšťat u lidí;
co nejdříve odstranit přisátá klíšťata (výzkum prokázal, že klíště musí sát několik hodin, aby došlo k přenosu infekce);
před manipulací s klíštětem je nutné místo dezinfikovat Jodisolem nebo jiným dezinfekčním prostředkem;
klíšťata odstraňovat velmi šetrně, je možno použít pinzetu nebo elektrikářskou svorku (krokodýlek);
uchopit klíště u hlavičky, nikoli u zadečku (vymáčkli byste obsah jeho střev do ranky i s viry či bakteriemi) pinzetou a kýváním do stran jej uvolněte;
viklat opatrně, dokud se klíště nepustí kůže;
nikdy klíště nemačkat a nepolévat olejem (usmrcené klíště uvolňuje ze střevního obsahu viry a bakterie do krve člověka);
po vyjmutí klíštěte místo opět dezinfikovat;
při odstraňování klíšťat zabránit potřísnění kůže či spojivek střevním obsahem klíšťat.
Proti klíšťové encefalitidě existuje též očkovací látka s mrtvým inaktivovaným virem a hyperimunní globulin, který je možno aplikovat osobám, u kterých došlo k přisátí několika klíšťat v endemické oblasti, tedy takové, kde se onemocnění klíšťovým zánětem mozku vyskytuje. Tento globulin je nutno podat do 96 hodin po přisátí klíšťat, nikdy ne později.
Neštovice jsou virovým onemocněním, pro které je typická vyrážka a strupy na kůži. Nejznámější jsou dva typy neštovic a to pravé a plané. Pravé neštovice jsou v současnosti považovány za vymýcené, a proto se již proti nim neočkuje.
Příznaky a průběh
Plané neštovice zvané varicella jsou vysoce nakažlivé, pokud jimi člověk jednou onemocní, tak má zajištěnou doživotní imunitu. Nemoc se šíří vzdušnou cestou a přímým kontaktem. Příznaky jsou horečka, malátnost, bolest hlavy a charakteristické pupeny, které se postupně mění ve vodnaté svědivé puchýřky. Vyrážka se obvykle objevuje na hlavě, krku, zádech a končetinách. V těžších případech může být i na víčkách, v dutině ústní a na pohlavních orgánech. Akutní onemocnění trvá 4 až 8 týdnů. Neštovice se léčí různými mastmi a pudry na svědivou kůži.
Fotografie neštovic
Příznaky toto choroby si můžete prohlédnout zde: neštovice foto.
Léčba
Člověk nakažený neštovicemi by neměl chodit do kolektivu, dokud mu nezaschne poslední pupínek. Měl by se zcela vyhnout fyzické námaze. Protože tyto pupínky jsou velmi svědivé, doporučuje se je mazat například tekutým pudrem či jiným přípravkem, který vám doporučí v lékárně. Pacient by měl být v klidu a dodržovat pitný režim. Pokud se u něj objeví horečka, měl by užívat léky na její snížení, případně zábaly.
Pravé versus plané neštovice
Pravé neštovice, jak již bylo zmíněno, se dnes již nevyskytují, a proto se proti nim neočkuje. Původně to bylo velmi nakažlivé onemocnění, které mělo i velmi vysokou úmrtnost. Pravé neštovice se přenášely jen mezi lidmi, proto řešením této nemoci bylo nemocné izolovat a jejich blízké naočkovat.
Plané neštovice jsou v současnosti jedním z nejčastějších infekčních onemocnění. I proti planým neštovicím existuje vakcína. Tato vakcína je dobrovolná.
Neštovice u dospělých
U dospělých osob je toto onemocnění těžší. Objevují se různé komplikace, například meningitida, encefalitida, pneumonie a další.
Neštovice v těhotenství
Pro těhotnou ženu může být toto onemocnění velmi nebezpečné, obzvlášť pokud je již v pokročilém stupni těhotenství. Obzvlášť proto, že placenta virus nezastaví a plod může být infikován, což by vedlo k různým vrozeným vadám, může být i postižen centrální nervový systém.
Další informace o neštovicích jsou vidět zde: plané neštovice.
Poté, co virus klíšťové encefalitidy pronikne do našeho organismu, nastává inkubační doba, která však ještě nenese žádné známky onemocnění a probíhá celkem bez komplikací. Toto období trvá většinou týden až čtrnáct dní, může se však protáhnout i na celý měsíc. Průběh tohoto onemocnění můžeme rozdělit na dvě fáze. Po skončení inkubační doby nastupuje první fáze, která s sebou nese příznaky lehké chřipky. Nemocný trpí bolestmi kloubů a svalů, zvýšenou teplotou, nevolností, může se cítit slabý a malátný. Laboratorní testy zjistily, že v této době dochází ke snížení počtu bílých krvinek. Po několika dnech tato fáze ustoupí a nastává období klidu, bez jakýchkoli příznaků nemoci, trvající zhruba dva týdny. Vybraní jedinci, kteří onemocněli touto chorobou, nemusí příznaky této první fáze vůbec pozorovat a nemoc jim propukne rovnou druhou fází. U některých pacientů může nemoc dokonce touto fází skončit a je možné, že dojde k úplnému uzdravení. Pakliže někdo takové štěstí nemá, nastupuje druhá fáze, kterou můžeme charakterizovat vysokými horečkami, prudkými bolestmi hlavy, světloplachostí, nevolností, zvracením, ztuhnutím svalů na šíji, svalovým třesem, obrnou, poruchami spánku, paměti a koncentrace a celkovou dezorientací. Tyto velice závažné příznaky jsou způsobené zasažením nervové soustavy (mozkových blan, mozkové kůry, prodloužené míchy, předních rohů míšních a tak dále) tímto virem. Reakcí imunitního systému, který je v zápalu boje proti této chorobě, dochází ke zvýšení počtu bílých krvinek i ke zvýšení množství proteinů v mozkomíšním moku, kde se jinak nevyskytují. V případě, že se toto infekční onemocnění včas podchytí a zahájí se odborná léčba, může dojít k úplnému uzdravení. Pokud se však s léčbou otálí nebo je průběh nemoci komplikovaný, může tento virus na pacientovi zanechat i trvalé následky, například chronické bolesti hlavy, poruchy spánku a koncentrace, obrnu horních končetin, sníženou výkonnost, deprese. Ve výjimečných případech může pacient následkům tohoto onemocnění dokonce i podlehnout, a to v případě, kdy dojde k zánětlivému napadení centra pro činnost srdce a centra dýchacího v prodloužené míše.
