Vavřín není pro člověka jedovatý a může být bez obav používán bez omezení. Jedovatý rovněž není pro ptactvo ani pro hospodářská zvířata. Vavřín ale je jedovatý pro psy, kočky a pro koně.
Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také probl
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.
Dobrý den, může mi někdo odpovědět Jaký je rozdíl v Ricinovém oleje z lékárny a Ricinovým olejem technickým ? Může se použít technický na pokožku nebo jen pro práci ve výrobě.
Děkuji předem za informaci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ricinový olej se získává lisováním semen skočce obecného. Výsledný produkt je bezbarvý nebo mírně zbarvený do žluta. Základní nebezpečí spočívá v tom, že ricinová semena obsahují ricin, což je jedovatý lektin. Ohřev během procesu extrakce oleje denaturuje a deaktivuje tento lektin. Pokud je ohřev aplikován i při výrobě technického ricinového oleje, pak je z tohoto pohledu bezpečný i ten technický. Pokud není znám technologický proces výroby, je možné technický ricinový olej preventivně zahřát na teplotu 200 °C po dobu několika minut.
Další úskalí u technického ricinového oleje tkví v jeho obohacování dalšími látkami. Například je li používán k výrobě maziv, změkčovačů a barviv, tak bývá obohacen o kyselinu sírovou a má barvu jako český rum. U technického ricinového oleje je dobré mít i jeho technický list, ze kterého se dozvíte co daná tekutina přesně obsahuje.
Alergické sloučeniny, které se nacházejí na povrchu rostliny, mohou způsobit trvalé poškození nervů. Tyto sloučeniny mohou být přítomny i v technickém ricinovém oleji, kam se dostaly při sklizni a následné extrakci.
Vzhledem k těmto rizikům u technického ricinového oleje není vhodné jeho použití pro humánní účely.
Bobkový list najdete téměř v každé domácnosti. Je nepostradatelný třeba při přípravě svíčkové, rajské nebo smetanové omáčky, dále k nakládání zeleniny, hub, okurek, do směsí koření, při rožnění masa a podobně. Používá se i do parfémů a různých olejů. Bobkový list usnadňuje trávení a podporuje chuť k jídlu. Vavřín se vyskytuje jak ve formě čerstvé, sušené, celé, tak i mleté. Jedovatý není. Ovšem ve formě nálevu s ním musíte zacházet obezřetně a pít jej po malých doušcích.
Bobkový list může ovlivnit srážlivé vlastnosti krve (mírně ředí), takže by se neměl používat těsně před operací. Naopak je vhodnou prevencí sraženin v krevním oběhu (embolie, trombus) například před dlouhou cestou autem, autobusem, letadlem nebo vlakem.
Denní dávka bobkového listu (vavřínu) by neměla překročit 3 gramy.
Ve svém příspěvku ČESKÝ ROZHLAS BRNO OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek Kainer.
Chtěl jsem se zeptat,jestli nevydal otec pleskač nějakou knížku,nebo publikaci?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dozvěděla jsem se, že užíváním kostival.kořene mletého lze léčit osteofyty,někdy až k úplnému vymizení.Zároveň mi bylo řečeno,že kostival kořen mletý je vlastně jedovatý.Ráda bych se dozvěděla pravdivé informace od odborníka.Děkuji za odpověď.
Anorganická látka (méně často psáno neústrojná látka) je materiál tvořený převážně anorganickými sloučeninami anebo chemickými prvky, který však může obsahovat i příměsi organických sloučenin. Obvykle se jedná o velice různorodou směs, která může mít libovolné složení. Z hlediska struktury může jít jak o látku heterogenní, tak homogenní. Pokud je tato anorganická látka chemicky čistá, tedy je to látka složená z jednoho druhu molekul nebo atomů, hovoří se o anorganické sloučenině nebo chemickém prvku. Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice a podobně, ale také například chemicky čistá síra – anorganická síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.
Síra srážená prášková je velmi jemný prášek, který se získává srážením, přičemž se touto technologií dosahuje velmi jemné struktury.
Síra sama o sobě nesmrdí, tedy nezapáchá, ale její sloučeniny ano. Například sirovodík (H2S), dnes se říká sulfan, má zápach po zkažených vejcích a je silně jedovatý. Vyskytuje se v přírodě jako minerální voda (lázně Skalka u Prostějova).
Oxid siřičitý (SO2) je při vdechnutí štiplavý, dusivý (silně jedovatý), leptá sliznice. Vyskytuje se v přírodě například tam, kde je aktivní sopečná činnost.
Samotný název „síra“ pravděpodobně pochází ze sanskrtu, kde výraz „cira“ znamená „světle žlutý“ (sanskrt je jedno z nejstarších písem na světě, jsou jím napsány například tibetské posvátné texty). Původ latinského názvu „sulfur“ není zcela jasný.
Fyzikální vlastnosti síry: tvrdost 1,5–2, velmi křehká, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle (001), (110) a (111), lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.
Optické vlastnosti síry: barva sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé; lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý až světle žlutý.
Chemické vlastnosti: složení síra (S), běžné příměsi selen (Se), telur (Te), arsen (As); rozpouští se v koncentrované HNO3, sirouhlíku, benzolu, petroleji.[1]
Původ:
vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par;
sedimentární – takzvané síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých, slínitých nebo karbonátových horninách;
druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách;
biogenní – produkt činnosti mikroorganismů.
Pro síru je charakteristická žlutá barva. Síra je minerál, se kterým se můžete setkat i v přírodě (viz výše). Doprovází především vulkanicky aktivní oblasti či mí
Ve svém příspěvku HYPERMANGAN SODNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela.
Dobrý den,chci se zeptat na použití u koček,po použití Advete pipetka co se na nanáší za krk zvířete se ušní svrab ztratí cca2dny,a je to drahá záležitost.Kočka se drápe na spáncích do krve.Může se hypermanganem potírat kočce uši,rozdrápané spánky?děkuji za odpověd´ mecová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomas.
Dobrý den,
rozhodně ne, hypermangan není běžná desinfekce. Je jedovatý a neměl by se používat vnitřně, tedy ani na otevřené rány. Použijte standardní desinfekci na bázi jódu atd..