Pochva neboli vagína (latinsky: vāgīna) je část samičího pohlavního ústrojí u placentálů a vačnatců. Je to trubice vedoucí od dělohy k povrchu těla samice. Její hlavní funkce se naplňují při pohlavním styku, menstruaci a porodu. Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem vagina se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Je to podobný vztah, jako kdyby se ústa nazývala hrdlem. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý. Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její funkci:
Bartholiniho žláza – je umístěna po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
V naší poradně s názvem BOLENÍ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
DOBRÝ DEN PANÍ KAMČO TAK MĚ UŽ NESVĚDÍ VAGÍNA A BOLÍ MĚ MOČOVÝ MĚCHÝŘ POŘÁD A PROSÍM VÁS O RADU JESTLI MÁTE ČAS TAK MĚ PROSÍM ODPOVĚZTE A ZA TU PŘEDCHOZÍ ZPRÁVU MOC DĚKUJU POMOHLA JSTE FAKT ŽE JO
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bolest močového měchýře může mít více příčin, přičemž některé se dají léčit jen léky na předpis, na jiné zas účinkují brusinky a lichořeřišnice. U bolesti močového měchýře se nevyplatí něco jen tak zkoušet. Zde je potřeba provést biochemické vyšetření moči a podle výsledků učinit potřebné kroky. Jasná rada tedy zní: musíte k lékaři na vyšetření.
Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo ční do pochvy shora. Když žena stojí vzpřímeně, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.
Pojem „vagina“ se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.
V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou, nebo dokonce sterilní péči je zbytečná až škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.
Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její správné funkci:
Bartholiniho žláza – nachází se po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Funkce pochvy:
při pohlavním styku přijímá samčí penis (může dojít k oplodnění);
rodí se skrz ni (v případě přirozeného porodu);
poskytuje kanál pro odtok menstruační krve.
Pochva v pubertě
Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.
Pochva po porodu
Při porodu se pochvou dostává z dělohy na svět dítě. Protože je hlavička dítěte při porodu již velmi velká, představuje porod pro pochvu výjimečnou zátěž. Právě proto se používá nástřih hráze. Pochva většiny žen porod přestane bez většího poškození a vrátí se po něm téměř do původního stavu.
Oplozené vajíčko má 46 chromozomů, půlku z vajíčka, půlku od spermie, a vývoj dítěte může začít. Ve skutečnosti jde vlastně o druhý až třetí týden těhotenství, protože medicína za počátek těhotenství považuje první den předchozí menstruace. Celkem tak těhotenství týden po týdnu trvá celkem 40 neděl, fakticky v ideálním případě 38 týdnů od početí. Žena to, že je těhotná, obvykle zjistí až v době, kdy očekává další menstruaci – zhruba v té době se vajíčko uhnízďuje v děložní stěně, tento okamžik se označuje jako implantace.
Žádné příznaky těhotenství se většinou ještě neobjevují, jediným ukazatelem tak zůstává vynechání menstruace. Těhotenství může už v této době prokázat těhotenský test. Část lékařů ovšem doporučuje, aby ženy jeho použití ještě o týden či dva odložily, protože v té době hodně těhotenství ukončí samovolný potrat. Projevil by se jako opožděná menstruace, pokud se však žena mezitím ujistí, že je těhotná, je to pro ni zbytečné zklamání.
Děložní hlen nahmatáte ve spodní části hrdla dělohy. Uprostřed hrdla zaregistrujete malý důlek. Děložní hlen se mění podle cyklu. Po menstruačním krvácení nejspíše pozorujete, že výtok je velice slabý, že máte pocit suché vaginy. Poté se začíná zvyšovat hladina estrogenu a s ní se i zvyšuje tvorba potenciálně plodného hlenu. Při pravidelném cyklu (tedy 28 dní) hlen zpozorujete ve druhém týdnu, přibližně osmý až desátý den od počátku měsíčků. Máte-li cyklus delší, hlen se objeví později. Některé z vás se mohou trošku leknout při zjištění, že na spodním prádle objeví cosi lepivého. Žádný strach, toto je zcela normální jev. S blížící se ovulací vlhne vagina a hlen začíná nabírat na množství. Můžeme ho konzistencí i barvou přirovnat k bílku. Odborníky je označován za takzvaný plodný hlen. Po ovulaci se díky estrogenu pomalu vytrácí. Hlen napomáhá vytvořit ve vagině výživné zásadité prostředí a přispívá k rychlejšímu průchodu spermie k vajíčku. V období (cca dva až tři dny), kdy je hlen elastický a čistý, čirý, je ta nejvhodnější doba z hlediska plodnosti. Jakmile ovulace skončí, začne být zase vagina sušší.
Po oplodnění se tvoří hlen, jehož složení má bránit průniku spermií, hlen má kvalitu „lepkavou“, rozhodně nevypadá jako bílek. Obecně se změna hlenu nepovažuje za jeden z příznaků těhotenství. Mezi ty patří citlivá prsa, nevolnost, zvýšená potřeba močení a špinění sedmý až desátý den po oplodnění, kdy se zárodek uhnízďuje v děloze.
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/de
Jak dotyčný/á zemřel/a (po dlouhé nemoci, náhle, stáří a podobně).
Pochopení bolesti pozůstalých a myšlenka, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemizí.
Z kolika dětí byl/a zesnulý/á, z jakých poměrů (v případě, že byl/a chudý/á – pocházel/a z prostých poměrů, bohatý/á – měl/a hojný život obohacený nejen cennostmi, ale hlavně láskou...).
Kolik měl/a dětí a koho tady zanechal/a.
Dobré vlastnosti a skutky, jestli byl/a v nějakém sdružení, spolku, sportovním týmu, v čem vynikal/a a čím se kupříkladu živil/a.
Nakonec přidat verš nebo krátkou píseň
Podklady pro profesionální smuteční projev:
Jméno a příjmení zesnulého/zesnulé, věk
Datum a místo narození
Jména rodičů zesnulého/zesnulé
S kolika sourozenci zesnulý/zesnulá vyrůstal/a, popřípadě jména
Poslední zaměstnání
Jméno manžela/manželky, kolik let trvalo manželství
Pokud je vdovec/vdova, úmrtí manžela/manželky
Počet a jména dětí
Počet a jména vnoučat
Počet a jména pravnoučat
Povahové rysy
Zájmy, záliby
Zvláštní poděkování rodiny někomu (například za péči)
Antiseptikum, dezinficiens Pěnivý roztok určený k desinfekci kůže či sliznic (koncentrovaný nebo ředěný) tvořený:
chlorhexidinem - kationtové antiseptikum ze skupiny biguanidů.
hexamidinem - kationtové antiseptikum ze skupiny diamidinů.
chlorocresolem - ze skupiny halogenofenolů.
Slabé antiseptikum o širokém spektru působení, bakteriostatické nebaktericidní, trichomonacidní, částečně inhibováno organickými látkami.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Penetrace aktivních složek přípravku do kůže zůstává při respektování terapeutických dávek nízká. Musíme však brát v úvahu i velikost léčené plochy, stav pokožky (je-li pokožka poraněná či nikoliv) a dobu léčby. Vzhledem ke své slabé rozpustnosti v lipofilním prostředí je obsah aktivních látek pronikajících kůží velmi nepatrný.
5.3. Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Studie lokální snášenlivosti (kůže, oko a vagína) prokázaly úplnou absenci podráždění nebo toxicity, při použití přípravku zředěného v poměru 1/10.
Trichomoniáza patří mezi časté onemocnění převážně pohlavních orgánů. Výjimečně u žen může tato choroba infikovat močovou trubici, konečník a z pochvy se může dostat až do dělohy. Původcem trichomoniázy je bičenka poševní (Trichomonas vaginalis), pohyblivý prvok se čtyřmi bičíky. Nemoc je nepříjemná především pro ženy, u nichž je primárním místem infekce vagína. Vyvolává zde svědivý a hnisavý vaginální výtok. Mužům způsobuje uretritidu, to znamená zánět močové trubice, která však obvykle bývá doprovázena jen velmi mírnými nebo žádnými příznaky. Komplikací u neléčené chronické infekce však může být zánět prostaty a semenných váčků. Přenáší se výhradně sexuálním stykem. Jiný přenos z člověka na člověka je spíše teoretickou záležitostí, ale stejně jako u jiných pohlavně přenosných chorob jej vyloučit nelze (například prostřednictvím společně používaného vlhkého ručníku, žínky a podobně). Mimo tělo přežívá parazit maximálně několik hodin. Trichomoniáza usnadňuje vniknutí HIV infekce do těla člověka. V případě těhotenství může infekce vyvolat předčasný porod a bývá příčinou nízké porodní váhy novorozence. Pokud nakazí muž ženu trichomoniázou, je velmi pravděpodobné, že není jeho jediná partnerka.
Za zánět močových cest mohou převážně bakterie. Ve většině případů jsou příčinou močové infekce bakterie Escherichia coli. Tato bakterie je normální součástí naší stolice. I přes pravidelné dodržování hygieny se může občas stát, že se bakterie dostane z okolí konečníku přes hráz do močové trubice, dále pak do močového měchýře. Hlavním důvodem je nesprávné utírání konečníku po vykonání stolice. V dnešní době je možný přenos i análním sexem, kdy je zánětem ohrožena vagína i močová trubice. Bakterie přítomné v konečníku a tlustém střevě se dostávají na intimní místa. Pokud se namnoží, mohou způsobit zánět močových cest aj.
Dalšími příčinami mohou být:
prochlazení při dlouhém pobytu venku, koupání nebo sedání na mokrý či studený podklad;
nedostatečná hygiena, zvláště při menstruaci;
genitální herpes;
zvýšené dráždění či poranění při pohlavním styku;
nevhodné návyky při oblékání a hygieně (těsné kalhoty, tanga, používání deodorantů či parfémů na intimní místa, špatné oplachování po použití mýdel či sprchových gelů);
stres;
chlamydie;
zadržování močení.
Větší riziko nákazy mají také těhotné ženy a lidé s cukrovkou. Vysoká hladina krevního cukru totiž může vést k jeho vylučování do moči. Sladké prostředí je pak ideální pro růst a množení bakterií. Infekce tak vzniká daleko častěji a má i vážnější průběh.
Penis se vyvine během nitroděložního vývoje plodu již ve třetím měsíci těhotenství. Ve dvanáctém týdnu těhotenství jsou již vyvinuty pohlavní orgány. V šestnáctém týdnu lze snadno rozeznat pohlaví. Tehdy má celé dítě přibližně 16 cm. Po narození roste penis dítěte jen pomalu. Matky se často zbytečně obávají, že s růstem penisu jejich syna není něco v pořádku. Pomalý růst penisu v tomto období je zcela přirozený. Tělo začne produkovat větší množství testosteronu až v pubertě, což podnítí růst penisu.
K největšímu růstu penisu dochází tedy v pubertě. Výrazný růst do délky začne ve střední pubertě někdy mezi 12.–15,5. rokem života. V pozdní pubertě, která začíná mezi 14.–16. rokem, roste penis dál do délky a v tomto stadiu i výrazněji hrubne. Velikost penisu je definitivní kolem 18. roku života. Ojediněle může růst penisu trvat až do 20. roku věku.
Dle urologů má průměrný penis ve ztopořeném stavu cca 13 cm a po obvodu 12 cm. Tento údaj potvrzují i výrobci kondomů.
Z fyziologického hlediska pravděpodobně velikost penisu není pro vzrušení ženy významná, neboť citlivá je především zevní část vagíny, kam bez problémů pronikne i krátký penis. Krom toho se vagína dokáže velikostně přizpůsobit rozměrům jakéhokoliv penisu. Preference větších penisů u některých žen má tedy spíše psychologické, nikoliv fyziologické důvody, nicméně není vyloučeno, že větší penis může ženu lépe stimulovat i fyzicky.
Není žádným tajemstvím, že sexuální funkce muže klesá s věkem. Hladina testosteronu se snižuje, stejně jako objem ejakulátu a kvalita spermií; objevují se erektilní dysfunkce či impotence. Studie ukazují, že také proud moči v průběhu času slábne kvůli oslabení močového měchýře a svalů nebo jako důsledek zvětšení prostaty. Nedávný výzkum ale navíc potvrzuje to, čeho se muži obávají nejvíc a o čem příliš nemluví: Jak jde čas, penis sám prochází významnými změnami.
Dvě hlavní změny se týkají vzhledu. Penis postupně ztrácí svoji tmavě růžovou barvu kvůli snížení průtoku krve. Pomalu přichází i o své ochlupení. Jak testosteronu ubývá, penis se postupně vrací do prepubertálních let, kdy je většinou holý. Zatímco ztráta pubického ochlupení nemusí být na škodu (třeba s orálním sexem si chloupky moc nerozumí), horší je to se smršťováním penisu. Velikost penisu je v ohrožení kvůli času. Jak se tuk hromadí v dolní části břicha, v porovnání s tímto tukovým polštářem vypadá penis kratší. V některých případech ale opravdu břišní tuk penis doslova pohřbí. Kromě tohoto optického klamu má však penis tendenci podstoupit skutečné a nevratné snížení velikosti. Snížením se rozumí zkrácení délky i zúžení. Obvykle se nejedná o dramatické úbytky, ale nápadné být určitě mohou. Jestliže má muž například 15,24 cm dlouhý penis, když je mu 30 let, může ho mít v 60 nebo 70 letech kratší až o 2,54 cm. Na tomto zkracovacím procesu se podílejí nejméně dvě skutečnosti. Jednou z nich je pomalé ukládání tukových látek (plaky) v malé cévě v penisu, což zhoršuje prokrvení orgánu. Tento proces je známý pod pojmem ateroskleróza (kornatění tepen). Neprůchozí komory pak zvěstují potíže s erekcí.
Jak se žije s abnormálním penisem? Asi těžko. Vagína přece jen není bezedná. Ale sex není jediná strast, která takového jedince potká, pokud si své genitálie musí omotávat kolem stehna. V Guinnessově knize rekordů se tyto položky zatím nevedou, ale existuje záznam o abnormálním penisu na světě, kdy někdo si dal tu práci s tím, že tomuto jedinci jeho penis ve stavu erekce přeměřil a jeho délka byla 34 cm!
Didaktická pomůcka k zapamatování názvů hlavových nervů vychází z prvních písmen latinských názvů a je dána do slovní hříčky. Vypadá takto: Oh Oh Oh, To Touch And Feel Virgin Girl's Vagina And Hymen:
n. olfactorius
n. opticus
n. oculomotorius
n. trochlearis
n. trigeminus
n. abducens
n. facialis
n. vestibulocochlearis
n. glossopharyngeus
n. vagus
n. accessorius
n. hypoglossus
Didaktická pomůcka pro funkci hlavových nervů je: Some Say Marry Money, But My Brother Says Big Breasts Matter More:
Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.
Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.
Anatomie ženských orgánů:
vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
Tantrické milování nezahrnuje pouze milostné spojení, ale jedná se o neuvěřitelně komplexní nevýslovné umění, vnímané skrze prožitky dvou hluboce propojených bytostí v intimní milostné hře. Na úrovni samotného milování je v tantře kladen důraz mimo jiné i na milostné polohy, hluboce uvolněnou relaxační atmosféru, používání afrodiziak či na provádění rituálních gest, která během milostného spojení navozují posvátnost a pomáhají páru spolu s kontrolou dechu a tvořivou vizualizací kontrolovat své sexuální energie. Níže najdete tantrické polohy, které se během milostné hry používají nejčastěji.
Pět základních skupin poloh duchovního milování jsou:
žena nahoře
muž nahoře
polohy na boku
sedící polohy
polohy, kdy žena sedí zády k muži
K těmto základním polohám existuje samozřejmě nepřeberné množství variací, jako jsou polohy ve stoje, obrácené polohy, „na všech čtyřech“ a další.
V umění tantrického propojení se obvykle objevuje také pět dalších poloh. Jedná se o polohy pro orální milování.
Typy poloh
žena ve stoje, v podřepu nebo v sedě na muži, čelem k němu, vagina se dotýká jeho úst
muž ve stoje, v podřepu nebo v sedě, žena na kolenou nebo v sedě, čelem k němu, věnuje pozornost jeho lingamu
muž leží nebo sedí, žena sedí nebo klečí zády k němu, čelem k jeho nohám
Žena potřebuje k dosažení orgasmu více času než muž, je vhodné začínat takovými pozicemi, které jí poskytují co největší stimulaci, takže je třeba za pomoci praxe zjistit, které polohy to jsou. Muž se obecně vzruší velmi rychle a dosáhne rychle i orgasmu. Má se proto snažit na počátku milování naopak volit takové polohy, které jsou pro něj co nejméně dráždivé, aby mohl dokonale kontrolovat svou sexuální energii.
Většina mužů přechází obvykle do dominantní role a doufá, že takto svoji milenku skrze mohutné pronikání lépe uspokojí. Často tak však u nich pouze dojde k ejakulaci dříve, než úplně uspokojí svoji partnerku, anebo vůbec ještě před dosažením orgasmu.
V tantrickém milování uspokojení ženy však představuje skutečný základový kámen. Někteří tantrici navrhují, aby na počátku spojení muž poskytl ženě orální stimulaci. K tomu lze použít některou z popsaných poloh. Muž má vášnivě líbat ohanbí své milé a&
Moučnivka na zadečku dítěte může být zaměněna s plenkovou dermatitidou. Proto je vhodná návštěva dětského lékaře, který zhodnotí situaci a předepíše dítěti vhodnou léčbu. Kvasinky žijí na vlhkých částech těla, jako je vstup úst, konečník nebo vagina.
Kandidóza je infekce způsobená druhem houby patřící do rodu Candida. Kandidy/kvasinky normálně žije na kůži a uvnitř našeho organismu, na místech, jako jsou ústa, krk, střeva a vagina, aniž by způsobovaly jakékoli problémy. Při změně na prostředí podporující růst plísní v ústech, krku nebo jícnu se ale mohou přemnožit a způsobit infekci.
Kandidóza v ústech a krku se také nazývá orofaryngeální kandidóza. Kandidóza v jícnu, což je trubice, která spojuje hrdlo se žaludkem, se odborně nazývá Candida esophagitida. Jícnová kandidóza je jednou z nejčastějších infekcí u lidí žijících s HIV, respektive s AIDS.
Mezi osoby, u nichž je riziko získání kandidózy v ústech a krku vyšší, patří děti, zejména děti mladší než 1 měsíc, a dále jedinci, u nichž je přítomen alespoň jeden z těchto faktorů:
zubní protéza;
diabetes mellitus;
rakovina;
HIV/AIDS.
užívání antibiotik nebo kortikosteroidů, včetně inhalačních kortikosteroidů, při stavech, jako je astma;
užívání léků způsobujících sucho v ústech, nebo zdravotní stav, který způsobuje sucho v ústech;
kouření.
Většina lidí s kandidózou v jícnu má oslabenou imunitu, což znamená, že jejich těla bojují s infekcemi. Patří sem lidé mající HIV/AIDS a lidé s rakovinou krve, jako je leukémie a lymfom. Lidé, kteří mají kandidózu v jícnu, mají obvykle také kandidózu v ústech a krku.
Derivační koupel není žádné intimní mazlení! A těm, kdo se bojí, že ochladnou, se nemají čeho bát, spíše naopak. Derivační koupel dynamizuje sexuální funkci u žen i u mužů. Ženy, které měly děti nebo kterým již povolila vagína, se pomalu vrátí k původnímu tonusu.
