FUNDOPLIKACE

Kde se provádí

Laparoskopická fundoplikace se provádí ve zdravotnických zařízeních, která jsou pro tento výkon určena a zařízena.

Zdroj: Fundoplikace

Co je to fundoplikace

Fundoplikace je většinou laparoskopicky prováděná operace. Realizuje se u pacientů s přítomnou brániční kýlou, tedy širokým bráničním otvorem, umožňujícím průnik části žaludku do dutiny hrudní. Principem operace je zúžení rozšířeného otvoru v bránici (hiátu) a upevnění žaludku na správném místě pomocí manžety z vlastní žaludeční tkáně.

Laparoskopická fundoplikace je pacientovi indikována na základě gastroenterologického vyšetření. Pacient je vyšetřen většinou gastroskopicky a rovněž RTG žaludku potvrdí nález hiátové kýly. Tato kýla se tvoří v otvoru v bránici, kterým prochází jícen z hrudní do břišní dutiny. Pro potíže s pálením žáhy je pacient indikován k operaci při dlouhodobém neúspěšném užívání léků na pálení žáhy a při nedostatečnosti dolního jícnového svěrače. K operaci je objednán cestou endoskopické či chirurgické ambulance. Konzultace jsou prováděny v endoskopické ambulanci.

Zdroj: Fundoplikace

Jak se provádí

Pacient se dostaví s kompletním předoperačním vyšetřením na příjmovou ambulanci, kde je vypsán příjem, poté je odeslán na chirurgické oddělení. K operaci je indikován většinou na druhý den. K operaci je oholen na břiše a musí být na lačno. Po zavedení laparoskopického přístroje se detekuje stav jícnového prostoru. Dále se preparuje pomocí harmonického skalpelu oblast jícnového hiátu. Při preparaci se uvolní abdominální jícen, což usnadní založení manžety. Manžeta by měla být 25 až 30 mm široká, volně založená kolem mobilizovaného abdominálního jícnu se zavedenou žaludeční sondou. Obě části manžety se uchopí do kleští a před jícnem se sešijí. Dále se dvěma stehy zúží za jícnem hiát. Šití se může provádět dvěma způsoby. Uzly se zakládají buď intrakorporálně pomocí endoskopických jehelců, nebo extrakorporálně, kdy se dotahují speciální tyčinkou přes trokar. Endoskopické šití a uzlování vyžaduje nácvik, proto tento operační výkon provádí pouze zkušení lékaři. Samotný operační výkon se končí celkovou revizí, kontrolou krvácení a odstraněním sondy. Celý zákrok trvá přibližně 90 minut. Pacient cítí po operaci okamžitou úlevu. V den operace je pacient živen infuzemi, druhý až třetí den se podávají tekutiny a čtvrtý až pátý den postupně kašovitá a pevná strava. Jestliže pacientovi příjem stravy nečiní potíže, je propuštěn do ambulantní péče.

Pokud jsou podmínky nepřehledné, komplikované srůsty, pak se volí konverze operačního výkonu a zákrok se dokončuje otevřenou cestou klasického řezu v nadbřišku. Jako komplikace operačního výkonu jsou uváděny pneumotorax (vzduch v dutině pohrudniční), dále perforace (proděravění) žaludku či jícnu, které se řeší stehem a drenáží. V pooperačním období musí pacienti cca 5 až 6 týdnů počítat s jistým diskomfortem v oblasti polykání soust. Je třeba sousta dobře kousat a hodně zapíjet. V prvních týdnech se nedoporučuje konzumovat rýži.

Zde můžete vidět, jak se provádí fundoplikace.

Zdroj: Fundoplikace

Metoda Linx

Metoda Linx je také známa pod názvem Reflux Management System. Tato metoda byla schválena agenturou Food and Drug Administration (angl. Food and Drug Administration) v roce 2012. Metoda Linx v podstatě představuje implantaci magnetického zařízení do dolní části jícnu. Implantát obsahuje množství magnetických kuliček titanu, které jsou spojeny do elastického kruhu a tvoří prstenec. Implantát je rovněž pokryt vrstvou z titanu, takže Linx není odmítán imunitním systémem pacienta. Umístění kroužku v těle pacienta trvá desítky minut. Prstenec se roztáhne, když pacient spolkne jídlo. V klidu má prstenec průměr přibližně 0,5 cm, rozšířit se může až do průměru 1,5 cm. U pacientů, kteří podstoupili tuto metodu, bylo pozorováno méně nežádoucích účinků, jako je nadýmání, zvracení nebo říhání po jídle, v porovnání s pacienty po operaci fundoplikací. Metoda Linx je v současnosti stále ve fázi výzkumu. V loňském roce obdržel FAD akreditaci Linx tým vědců provádějící výzkum a vydávající další a další zprávy ze zkušebního postupu s pozitivním výsledkem. Pro 20 % populace ve vyspělých zemích trpících onemocněním gastrointestinálního traktu by tento postup znamenal konec nemoci.

Linx je k dispozici ve speciálních medicínských centrech v USA a Evropě.

Zdroj: Fundoplikace

Kdy je nutná operace

Chirurgický zákrok může být vhodným způsobem léčby.

Reflux jícnu – operace jícnu se indikuje v případě, že:

• klasická léčba nepomáhá, není pro vás vhodná nebo je její užívání spojeno se závažnými nežádoucími účinky;
• nechcete dlouhodobě užívat léky.

Nejčastější chirurgickou metodou používanou k léčbě refluxního onemocnění jícnu je Nissenova fundoplikace (někdy také prováděná v modifikaci nazývané Nissenova-Rosettiho fundoplikace). Existují i alternativní metody, které byly vyvinuty teprve nedávno a zatím nejsou široce dostupné ani není dostatečně ověřena jejich dlouhodobá účinnost. Podle dosavadních studií jsou tyto metody bezpečné, ale z hlediska jejich dlouhodobé účinnosti zatím nemáme dostatek informací.

Mezi nové metody patří:

• endoskopická aplikace cizích materiálů do oblasti přechodu jícnu v žaludek (odborně do oblasti junkce) – smyslem tohoto zákroku je injekční vpravení speciálního plnidla do místa, kde jícen přechází v žaludek, což způsobí zúžení této oblasti a zmírní zpětný tok žaludečních šťáv do jícnu. Díky tomu se pacientovi uleví od pálení žáhy a dalších příznaků refluxní choroby jícnu;
• endoluminální gastroplikace – při tomto zákroku se kousek žaludku „složí“ a našije na prstenec svalů v dolní části jícnu (jícnový svěrač). Smyslem je omezit maximální otevření jícnového svěrače a zabránit tak nadměrnému zpětnému toku žaludečních šťáv a kyseliny do jícnu;
• endoskopická augmentace jícnového svěrače s pomocí hydrogelových implantátů – při této metodě se do oblasti přechodu jícnu v žaludek vstříkne speciální gel, který toto místo zúží. Účinek je stejný jako při ostatních endoskopických zákrocích, tedy zmírnění regurgitace žaludečních šťáv a kyseliny do oblasti jícnu;
• endoskopická radiofrekvenční ablace – používá se v řadě lékařských oborů (například také v kardiologii pro léčbu některých arytmií), lze ji tedy s úspěchem použít i k léčbě refluxní choroby jícnu. Metoda je založena na zúžení dolní části jícnu tepelným zářením. Pacientovi se do jícnu prostrčí hadička s malým balónkem a elektrodami. Pod kontrolou zobrazovacích metod se pak v místě přechodu jícnu v žaludek tkáň zahřeje, čímž dojde k jejímu zničení a zjizvení, což vede ke zúžení celého prostoru se stejnými důsledky jako při ostatních endoskopických zákrocích;
• laparoskopická operace metodou LINX – při této operaci se do spodní části jícnu zavádí speciální kroužky, které stěnu jícnu vyztužují a udržují jícnovou trubici zavřenou. Otevírají se pouze při polykání. Stahování a roztahování kroužků funguje na magnetickém principu.

Zdroj: Refluxní choroba jícnu a kašel

Jak si poradit s odhleněním

V léčbě se kromě dietních omezení a režimových opatření, která jsou významnou součástí léčby, využívají zejména inhibitory protonové pumpy. Tyto jsou vhodné především u pacientů s převahou kyselých refluxních epizod. Kromě toho se zkouší i suspenze alginátu. Další konzervativní možností je rehabilitace bránice. Chirurgická léčba (fundoplikace) nedosahuje v léčbě mimojícnových projevů tak dobrých výsledků jako v léčbě klasických jícnových symptomů. Pomocí dietních a režimových opatření a medikamentů lze úspěšně léčit cca 80 % pacientů s prokázaným onemocněním.

Lze také využít přírodních prostředků a bylinek. Přírodním prostředkem, který přináší pacientům s refluxním onemocněním úlevu, je masticha. Tato pryskyřice řečíku lentišku je tradičním přírodním receptem na pálení žáhy, zažívací potíže a zápach z úst. Původní žvýkání surových mastichových krystalů nahrazuje pohodlné užívání mastichového prášku v kapslích, který účinné látky dopraví přímo do zažívacího systému. Na výběr jsou Masticlife Strong & Pure kapsle s čistým mastichovým práškem nebo Prebiotic, doplněný o inulin. Uživatelé tohoto potravinového doplňku potvrzují tlumení nepříjemných důsledků refluxní choroby jícnu.

Z bylinek (bylinky) pomáhá lékořice: 2 lžičky drcené lékořice spařte šálkem horké vody a nechte louhovat 10 minut. Pijte šálek podle potřeby. Dalšími bylinkami, které pomáhají na pálení žáhy a můžete je pít ve formě čaje, jsou jitrocel, máta, zeměžluč, řebříček.

Vhodná jsou i homeopatika:

• Robinia 5C – v případě kyselého říhání, bolesti žaludku a pálení žáhy. Často bývá přítomno kyselé a hojné zvracení, které dráždí zuby. Přípravek je účinný v případě vředovitých bolestí žaludku nebo migrén doprovázených překyseleností žaludku.
• Gastrocynesine – při bolesti, pálení a pocitu tíhy v oblasti žaludku, pálení žáhy, spavosti po jídle, regurgitaci, gastroezofageálního refluxu.
• Lobelia inflata – při pocitu na zvracení, zvracení, říhání. Obtíže se zhoršují pohybem, kašlem, po jídle a škytáním.
• Cadmium sulfuricum – pokud pacient trpí zvracením s respiračními příznaky po sebemenším požití jídla.

Zdroj: Reflux jícnu a silné zahlenění

Druhy hernií

1. Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
2. Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
3. Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
4. Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
5. Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
6. Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
7. Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
8. Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bříško a břišní orgány se stěhují do hrudní dutiny, srdce se stěhuje doprava, takže dochází k zahnutí mezihrudí, zalomení velkých cév, útlaku plic a následně k úmrtí. Léčba: nutná je velmi rychlá intubace, následuje akutní chirurgické řešení – otevře se dutina břišní, z hrudníku se orgány stáhnou zpět do břicha, díra se zašije nebo se použije syntetická síťka nebo dura mater (tvrdá plena mozkomíšní). Prognóza je však špatná, může dojít k hypoplasii plic a poruchám vnitřního prostředí.
9. Retrosternální kýla – vzniká v defektu bránice za sternem. Projevuje se až ve starším věku, jde o takzvanou pravou kýlu, léčba je chirurgická.
10. Paraesofageální hernie – defekt bránice okolo otvoru pro jícen, část útrob se dostává do dutiny hrudní přes fyziologický otvor v bránici. Jde o vnitřní kýlu, která nezpůsobuje větší obtíže.
11. Hyátová hernie – kýla, při níž se do dutiny hrudní dostává horní část žaludku (fundus). Projevuje se bolestí v epigastriu, pacient může zvracet, jícen je poškozen kyselým žaludečním obsahem. Léčba je buď konzervativní (antacida), nebo chirurgická (žaludek se fixuje k bránici, přes jícen se přešívá část žaludku – fundoplikace).

Zdroj: Hernie