Název Glauberovasůl se původně používal pro síran sodný. Zdomácněl však i pro síran hořečnatý, lidově nazývaný hořkásůl. Glauberova, respektive hořkásůl je využívána například americkými herečkami a modelkami pro udržení štíhlé linie a pěkné pleti, má projímavé a pročišťující účinky.
Využívá se při detoxikaci organismu a jako projímadlo. S oblibou je používána ke komplexním detoxikačním a dietním kúrám v sanatoriích pro redukci hmotnosti.
Epsomská sůl není Glauberovasůl. Epsomská sůl je síran hořečnatý (MgSO4), Glauberovasůl neboli mirabilit je síran sodný (Na2SO4). Nesmí se zaměňovat, protože při očistě střev je síran hořečnatý šetrný k ledvinám, síran sodný naopak ledviny zatěžuje mnohem více.
Dospělé tasemnice se vyskytují v tenkém střevě, larvy ve svalech, jako boubele. Také ale v mozku, míše, oku, plicích, srdci, podkoží. Učebnice popisují tyto projevy: křeče, nevolnost, zvracení, deprese, poruchy vidění, závratě, hubnutí, psychické poruchy.
K nákaze dojde konzumací nedostatečně tepelně upraveného hovězího nebo vepřového masa. Na tasemnice malé i velké neexistuje v této republice lék. Pokud ho někdo potřebuje, jedině lékař-specialista jej na základě pozitivních testů objedná ze zahraničí a čeká se na něj několik týdnů. Například v zahraničí se na léčbu tasemnic používá lék Praziquantel.
Cesol je lék na bázi praziquantelu, 1 balení se šesti tabletami stojí 23 euro. Lék se užívá podle váhy, například 60–70kg člověk by měl užít naráz 2 až 4 tablety. V případě zácpy užít projímadlo. Zapíjí se grepovou šťávou. Užívá se s jídlem.
Na rod Taenia stačí většinou jedno balení, na rod Hymenolepis je potřeba vyšších dávek, šest tablet najednou, a počítat s tím, že kůru bude nutno za 14–21 dní opakovat.
Yomesan je lék na bázi niklosamidu, 1 balení obsahuje 4 tablety, stojí 15 euro, lék je šetrnější. Pro infekce rodem Hymenolepis, která je houževnatější než rod Taenia, se doporučuje užít od jednoho do čtyř balení za sebou. V případě zácpy předem užít projímadlo (jedno z doporučených je Glauberovasůl). Yomesan se rozkouše a zapije vodou nebo pomerančovou, grepovou či citronovou šťávou. Tasemničky trpasličí nemají rády kyselé. Yomesan je volně dostupný. Navíc je opravdu spolehlivý, tasemničky se většinou po léčbě nenajdou.
V zahraničí se na léčbu tasemnic běžně používá Praziquantel.
V naší poradně s názvem GLAUBEROVA SŮL OČISTA TĚLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel VLASTA.
Mám plíseň na nehtách u nohou i šlapkách a prstech. Slyšela jsem, že jsou dobré koupele nohou s Glauberovou solí! Je to pravda ?Děkuji Vlasta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Glauberovasůl vám na plíseň moc nepomůže. Podle vašeho popisu to vypadá, že máte rozsáhlejší infekci kožní plísně a tady pomůže už jen lék z lékárny. Nejdříve zkuste použít Clotrimazol ve spreji a když to po měsíci každodenního používání nepomůže, tak požádejte kožního lékaře o předpis na Prokanazol.
Glauberovasůl je dostupná na internetu. Lze ji koupit i v kamenných obchodech s bylinkami a v lékárnách. V nabídce ji má i lékárna dr Max. Glauberovu sůl můžete koupit například zde.
Glauberovasůl není epsomská sůl, ta může pomoci i s vlasy. Ale použití Glauberovy soli na vlasy se nedoporučuje. Pro zvětšení objemu vlasového porostu se tedy doporučuje směs z espomské soli, kterou připravíte tak, že smícháte používaný kondicionér se solí v poměru jedna ku jedné a rozpustíte ve vodní lázni. Směs pak vmasírujete do vlasů a opláchnete cca po dvaceti minutách.
Epsomská sůl je síran hořečnatý (MgSO4). Tento síran hořčíku je silně hygroskopický a po doplnění krystalové vody má formu heptahydrátu MgSO4·7H2O, zvaného epsomská sůl (epsomit) nebo hořkásůl. Tato látka byla objevena v 17. století ve městě Epsom v anglickém hrabství Surrey.
Epsomská sůl je možná k vnitřnímu i zevnímu užívání. Vnitřně je užívána formou projímadla s cílem očisty organismu, zevně je využívána ve formě koupelových solí, kdy pomáhá ke zklidnění organismu, proti migréně, bolestem kloubů a proti zadržování vody v organismu. Vzhledem k poklesu množství hořčíku v lidském těle při nadbytku stresu je epsomské soli někdy přisuzována schopnost odbourávat stres, zlepšovat spánek a podporovat dobrou náladu.
Ačkoliv se epsomská sůl používá k léčebným účelům už několik století, existence jejích léčivých účinků nebyla nikdy vědecky prokázána a podle některých názorů jde pouze o placebo efekt. Je významnou součástí mořské vody i některých českých minerálních vod (Šaratica, Zaječická hořká).
Epsomská sůl vypadá na první pohled velmi podobně jako kuchyňská sůl a lidé ji častou používají do koupele (tedy jako normální koupelovou sůl). Přestože je vzhledově velmi podobná kuchyňské soli, její chuť se od kuchyňské soli značně liší. Epsomská sůl je totiž velmi hořká a prakticky nepoživatelná.
Někteří lidé se pokoušejí epsomskou sůl konzumovat po rozpuštění ve vodě (a následně směs vypít jako běžný nápoj). Do jídel ji však rozhodně nepřidávejte, opravdu je hořká. Existuje řada různých způsobů, jak si vyrobit epsomskou sůl, a lze ji také zakoupit v řadě různých balení. Z chemického hlediska je ale epsomská sůl stále jedna a tatáž sloučenina – tedy síran hořečnatý. A mělo by být prakticky jedno, jakou epsomskou sůl si koupíte, protože účinná látka by měla být všude stejná.
Rozdíly mezi epsomskou a Glauberovou solí spočívají již v chemickém složení. Epsomská sůl je hořkásůl a zcela jistě to není Glauberovasůl.
Síran hořečnatý, který je hlavní účinnou látkou v epsomské soli, může při požití ústy vyvolat některé nežádoucí účinky. Jejich vzniku můžete zabránit, pokud budete důsledně dodržovat dávkování epsomské soli doporučené vaším lékařem a nebudete překračovat doporučené dávky v příbalovém letáku.
Glauberovasůl pročišťuje trávicí trakt a vede k pravidelné stolici. Je tedy vhodná při hubnutí, ale pouze jako krátkodobý doplněk pro lepší a rychlejší strávení jídla. Chcete-li použít Glauberovu sůl na hubnutí, nezapomeňte na kvalitní stravování a pohybovou aktivitu! Glauberovu sůl neužívejte dlouhodobě, protože si tak odplavíte z těla nejen odpadní látky, ale i minerály, stopové prvky a vitamíny.
V naší poradně s názvem HNĚDY FLEK NA DASNICH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Je nesmysl, aby barvivo ze zubního kamene obarvilo natrvalo dáseň kolem zubu. To spíše vypadá na zanedbaný váček na dásni, který se zapouzdřil a takto se zbarvil. Pro vyčištění je potřeba obarvenou tkáň naříznout a vyčistit. Zkuste absolvovat ještě jednu návštěvu u jiného zubaře. Pokud tyto stavy zanedbáte, tak riskujete odchlípnutí dásní od zubů a následnou parodontózu. Fotka, na které jsou vidět tmavé dásně kolem zubů, je vidět zde: www.tomasvanek.cz/im…
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivanka Kučerová.
Mooooc děkuji za váš názor a radu.Také jsem dnes uvažovala, když stále křoupu mandle a meruňková hořká jadérka, zda-li by to nemohl být nějaký druh plísně.Na vaše doporučení budu pokračovat s jiným lékařem v odstranění problému. Zdravím neznámou zpřízněnou duši Cempírka , Ivča.
Glauberovasůl se skládá ze síranu sodného a síranu vápenatého, případně síranu hořečnatého. Má chemický vzorec Na2SO4 a je vhodná především pro očistu organismu.
Dle Wikipedie se jedná o síran sodný (Na2SO4), což je sodná sůl kyseliny sírové. Bezvodý síran sodný je bílá krystalická látka známá jako minerál thenardit. Dekahydrát je známý od 17. století jako Glauberovasůl nebo mirabilit (historicky sal mirabilis). Síran sodný se vyskytuje také jako heptahydrát, který se při ochlazování mění na dekahydrát. Síranu sodného se za rok vyprodukuje 6 milionů tun, takže jde o jednu z hlavních světových chemikálií a zároveň o jednu z nejškodlivějších solí z hlediska ochrany staveb – pokud krystaly rostou v pórech kamenů, může tlak dosáhnout vysokých hodnot a kameny pak praskají.
Síran sodný se používá hlavně při výrobě čisticích prostředků a v sulfátovém procesu rozvlákňování papíru. Okolo dvou třetin světové produkce pochází z přírodního minerálu mirabilitu, zbytek z vedlejších produktů chemických procesů, například z výroby kyseliny chlorovodíkové nebo úpravy uranové rudy.
Dekahydrát síranu sodného je vhodné akumulační médium, teplem tání lze do 1 m3 akumulovat 358 MJ.
Síran sodný se laboratorně připravuje neutralizací hydroxidu sodného kyselinou sírovou.
Přestože je síran sodný obecně považován za netoxický, je potřeba s ním zacházet opatrně. Jeho prach může způsobit dočasné astma nebo podráždění očí; tomu lze zamezit použitím respirátoru a ochrany očí. Přeprava síranu sodného není omezena a neexistují pro něj žádné R-věty ani S-věty.
Síran sodný se používá jako přídatná látka (spolu s hydrogensíranem sodným pod označením E 514).
V naší poradně s názvem JADRA Z MERUNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Raulová.
Mohu jíst merunková jádra v těhotenství?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Hořká jádra meruněk je nejlépe nekonzumovat vůbec, protože obsahují glykosid amygdalin, který se v trávicím traktu transformuje na kyselinu kyanovodíkovou a ta způsobuje otravu, smrt a nebo potrat. Podobně to platí i u mandlí. Během těhotenství tato jádra nekozumujte.
Návod na očistu těla: Večer před volným dnem snězte lehkou večeři, například polévku s pečivem. Druhý den ráno (v očistný den – v den volna) si vezměte projímadlo, a to 1 polévkovou lžíci Glauberovy soli rozpuštěné v malém množství teplé vody. Glauberovu sůl použijte ráno a v ten den již nejezte tuhou (kousanou) stravu. Pijte pouze nápoje (vhodný je zázvorový čaj, ovocné šťávy ředěné horkou vodou – pomerančová, jablečná, nebo polévkový vývar). Až začnete druhý den po očistě jíst, jezte lehká jídla, jako je zelenina, lehké luštěniny a obiloviny. Nejezte maso, máslo, fazole, sóju, ryby, vajíčka a mléčné výrobky. S odpady se ze střev totiž vyloučily i trávicí enzymy a musíte počkat, až se vyrobí nové, aby vám pomohly strávit jídlo. To potrvá přibližně 3 dny.
Touto kúrou podpoříte a pročistíte žlučník, žlučovody, játra a tlusté střevo.
Během očistné kúry je třeba dodržet pár zásad:
Den před zahájením kúry jezte střídmě, nejlépe zeleninová a ovocná jídla.
Jezte pouze lehká jídla (vegetariánskou stravu).
Nepijte slazené nápoje, minerální, kávu a alkohol.
Nekuřte během kúry.
Pijte nesycenou minerální vodu a bylinné čaje určené na očistu.
Očistnou kúru je vhodné dělat o víkendu, když jste doma a nikam nejedete.
V naší poradně s názvem PRŮJEM U DOSPĚLÝCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Okrajkova .
Dobrý den chtěla bych se zeptat před třemi dny u mě zřejmě začala střevní chřipka měla jsem dva dny teploty okolo 38 stupňů a bolesti a křeče v žaludku a břiše a průjem teď se to trochu zklidňuje dodržují dietu a pijí černý čaj a nepřímou minerálku Mattoni nic jsem proti průjmu nebrala tak se chci zeptat jestli jsem neudělala chybu v tom ze jsem třeba měla užívat endiaron proti průjmu mám obavy aby tam nezůstaly nějaké bakterie nebo nějaká infekce ve střevech nevím co mám teď dělat jestli to začít brát nebo už nemusím a čím upravit správnou funkci střev vodnaty průjem už nemam ale pevnou stolici taky ne můžete mi prosím poradit předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Způsobů, jak se zbavit průjmu je několik. Vy jste si vybrala ten nejstarší ve formě diety. Tento způsob léčby je také účinný a vede k vyléčení. Pokud tedy příznaky, jako jsou křeče a vodnatá stolice, mizí, tak již není třeba užívat endiaron. Na zhutnění stolice funguje hořká čokoláda nebo vařená rýže s mrkví.
Hořká zelenina, bylinky či odvary s kořínky se objevovaly v jídlech podstatně častěji, než je tomu dnes. Hořká jídla by měla být nedílnou součástí pestré stravy. Blahodárně působí na trávicí ústrojí, a proto se řadí k přírodním spalovačům tuku! Nahořklá chuť bývá bohužel v moderním zemědělství často vytlačována, zjemňována. Hořkou chuť má čekanka, rukola, smetanka, artyčoky, ledový salát, hořké okurky, řeřicha, urologický čaj, grep, pomelo, bílá slupka na citrusových plodech, mandle. Z ovoce se nevyhýbejte bílým grepům, jídla kořeňte často hojně bylinkami, jako je majoránka, rozmarýn, tymián, zázvor, kerblík, kurkuma, meduňka lékařská. Tyto potraviny ve větším množství zanechávají hořký pocit na jazyku. Ovšem jsou pro náš organismus nepostradatelné. Při konzumaci těchto potravin můžete docílit i redukce váhy, protože receptory v ústech po vyhodnocení hořké chuti jednoduše zabrzdí náš apetit. Dále tyto potraviny působí zázračným způsobem na zažívání, zlepšují funkce jater a žlučníku, čímž zrychlují celý metabolismus. Rychleji trávíte i spalujete!
Právě na pocitu hořkosti v ústech byla založena takzvaná hořká dieta – hořké potraviny odbourávají tuky v těle a vyvolávají pocit sytosti. Jejich složení lehce nahořklé chuti způsobuje, že jich sníme méně, aniž bychom se museli hlídat.
V naší poradně s názvem WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobryden,prosim o dpoveď.Mohu pri warfarinu leky na bolest Tramal Retard
150 mg.a pri zacpě Zaječickou Hořkou nebo jiná projimadla.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zaječická hořká Warfarin nijak neovlivňuje. Tramal zvyšuje riziko krvácení, pokud se užívá společně s Warfarinem. Jakmile by se u vás objevilo neobvyklé krvácení nebo modřiny, zvracení, krev v moči nebo ve stolici, bolesti hlavy, závratě nebo slabost, tak okamžitě zavolejte svého lékaře. Je důležité informovat lékaře o všech dalších lécích, které užíváte, včetně vitaminů a bylin. Nepřestávejte užívat žádné léky bez předchozího rozhovoru s lékařem.
V naší poradně s názvem PŘIBRÁNÍ NA VÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Škrabalová.
Dobrý den Otče Pleskači,
prosím o radu v případě podvyživenosti, moje kamarádka je moc hubená a chtěla by přibrat, bohužel se jí to nedaří. Můžete poradit nějaké bylinky?
Marie Škrabalová, Uh.Hradiště
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Obecně platí, že hořká nejedovatá bylina bude podporovat chuť k jídlu a tím pomůže ke zvýšení tělesné hmotnosti.
Přibírání na váze - byliny podporující chuť k jídlu:
1. Konopí - výtažky z listů nebo jeho kouření.
2. Heřmánek - výtažky z rostliny nebo odvar.
3. Benedikt lékařský nebo benedikt čubet - odvar.
4. Kořen pampelišky - odvar.
5. Chen pi - tinktura 1 až 4 ml.
6. Zázvor - čaj, odvar, kousky zázvoru.
7. Cukrové jablko - plod.
8. Lékořice - čaj, odvar.
9. Vitánie snodárná - extrakt z kořene.
10. Hořec - odvar, čaj.
Ingredience: 4 banány, trošku horké vody, 35 dkg hladké mouky, 25 dkg moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 3 vejce, cca 8–10 lžic oleje, citronová kůra a šťáva, 1 čokoláda, tuk, mouka na vymazání a vysypání formy, čokoládová poleva
Postup: Vyšleháme žloutky s cukry do pěny a přidáme rozmačkané banány s vodou a olej. Přisypeme prosetou mouku s práškem do pečiva, nastrouhanou citronovou kůru, citronovou šťávu a nastrouhanou čokoládu. Výtečná je hořká čokoláda. Nakonec vmícháme vyšlehaný sníh z bílků. Pečeme v předehřáté troubě na cca 190 °C. Po vyklopení ještě teplou bábovku slabě potřeme čokoládovou polevou a dáme do chladu.
Své aroma a chuť si mletá pražená káva uchová nejlépe, když ji budete skladovat v těsnících porcelánových, skleněných nebo kovových dózách při teplotě 2-4 stupně Celsia (ideálně v chladničce).
Věděli jste, že u správného espresa nesmí chybět tzv. čepička z husté pěny na povrchu? Pěna by se na šálku kávy měla udržet i po zamíchání lžičkou.
Kvalitu espresa si můžete vyzkoušet i tzv. cukrovým testem – sypký cukr by se měl na pěně kávy udržet cca 10vteřin.
Káva z tvrdé vody je hořká! Tvrdá a velmi tvrdá voda (oblasti s tvrdostí vody III a IV) není vhodná k přípravě kávy. Vápník rozpuštěný ve vodovodní vodě váže citlivé aromatické látky kávy, takže káva chutná hořce.
Tato medovina se vyrábí netepelnou cestou a dozrává v hlubokých klimatizovaných sklepeních. Do medoviny není přidáván rafinovaný lih, obsah alkoholu vzniká pouze kvašením medu. Obsah alkoholu je zhruba 12%. Jedná se o klasickou hořkou či ochucenou medovinu tmavé barvy a výrazné chuti po medu. Je vhodná pro podávání za studena i zahřátá cca na 50 °C. Blahodárně působí na zažívací ústrojí.
Medovina Elisa se skládá z pitné vody, včelího medu, kyseliny vinné, selektovaných kvasinek, bylinného macerátu, konzervantu E202, kuléru E150.
Medovina Elisa se vyrábí v pěti možných příchutích. Základní hořká, bylinná či medová, je čistě přírodní bez ochucení, dále jsou to Hromčíkova cherry, skořicová, mandlová a ořechová, které jsou dochucovány přírodními ovocnými či ořechovými sirupy.
Na nabídku medoviny Elisa na internetových stránkách se můžete podívat zde: medovina Elisa - cena.
Rajčenka je rychle rostoucí stálezelený strom se srdčitými listy a bohatými květenstvími krémově bílých květů, které voní jako karamel. Plody mají charakteristickou chuť a barva je od zelené přes červenou až purpurovou. Slupka je hořká a před konzumací je nutno rajčenku spařit horkou vodou a oloupat. Takto připravené plody lze použít na saláty, pyré, džem a k masu. Rajčenka představuje bohatý zdroj vitamínu C, E a β-karotenu.
Pochází ze subtropů, z nevysokohorských partií, odkud se rozšířila po Jižní Americe a dále na Floridu, Kalifornii, Afriku, Austrálii a Asii.
Rajčenka řepovitá (Solanum betaceum) je nízký strom nebo keř, který plodí exotické ovoce nazývané rajčenka nebo tamarillo. Název tamarillo (počeštěno tamarilo) vznikl až okolo roku 1970 na Novém Zélandu a stal se mezinárodním obchodním označením pro tyto plody.
Rajčenka řepovitá je subtropický druh rodu lilkovitých a dorůstá obvykle do výšky 3,5 až 5 metrů. Kořeny má mělké, větve řídké, hustě žláznatě pýřité a porostlé střídavými listy, dlouhými 10 až 30 cm a širokými 5 až 10 cm; řapíky mají délku 2 cm. Listové čepele jsou lesklé, slabě dužnaté, vejčité, u báze srdčité, po obvodě celokrajné, na vrcholu krátce špičaté a výrazně žilkované.
Pětičetné oboupohlavné květy na dlouhých stopkách vyrůstají ve volných shlucích. Vonící květy bývají až 2 cm široké, mají pět nafialovělých kališních plátků asi 3 mm velkých a pět světle růžových, volných, voskovitých, podlouhlých, nazpět ohnutých, cípatých korunních plátků asi 1 cm dlouhých. Ve středu květu vyrůstá pět tyčinek se žlutými nitkami a prašníky, semeník s jednou čnělkou s bliznou. Kvetou po celý rok, často i v době, kdy již zrají první plody. Květy připomínají květy brambor.
Z opylených květů vyrostou visící, až 8 cm dlouhé, vejčitě elipsovité, zelené bobule, které ve zralosti mohou mít barvu purpurovou, krvavě červenou, oranžovou, červenou nebo žlutou. Jejich dužina je zbarvená žlutě až oranžovočerveně. Plody mají v přihrádkách černá, kruhovitá, plochá semena, která jsou výrazně hořká a tvoří asi třetinu plodu. Slupka plodu je tenká, hladká, lesklá a je také silně hořká.
Rajčenka řepovitá se pěstuje pro své plody, které ve zralosti voní po ananasu či jahodě a obsahují vitamín C a hodně dalších, pro tělo nezbytných minerálů. Plody se sklízejí postupně, jak dozrávají, a protože mají tvrdou slupku a pevnou dužinu, mohou být v papírových krabicích zasílány i na velké vzdálenosti. Dužina je poněkud kyselejší a přidává se do míchaných limonád a ovocných salátů, může se také dusit a přidávat do polévek a omáček obdobně jako rajčata. Plody lze konzumovat syrové, například sypané cukrem, solí nebo pepřem, a případně po rozpůlení grilovat jako zeleninu. Před konzumací je potřeba stáhnout hořkou slupku, nejlépe ponořením do horké vody. Rajčenky obsahují hodně pektinu, takže z nich lze snadno připravit džemy či čatní.
Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum) patří mezi již velmi dlouho pěstované kulturní rostliny a pochází původem ze zemí Středomoří, kde je dodnes velmi rozšířená. Je to jednoletá bylina. Má přímou lodyhu s trojčetnými listy, které jsou podobné listům komonice lékařské. Květy jsou žlutavě bílé barvy. Plody jsou tenké, až deset centimetrů dlouhé lusky. V každém z nich může být až dvacet semen. Právě tato semena jsou zdrojem důležitých látek využívaných jak ve farmacii, tak v přírodní medicíně a léčitelství i gastronomii. Jinak se též tato rostlina pěstuje jako krmivo pro dobytek.
Celá rostlina typicky kořenitě páchne. Chuť semen je kořenitě hořká a natrpklá. Nejvíce se pěstuje v Etiopii, Indii, Číně, Americe, Egyptě a Súdánu. Slouží jako léčivo, jako výživný prostředek i jako koření. Pískavice bývá součástí mnoha směsí koření, jako je indické kari. Používá se také k aromatizaci sýrů.
Když včela pryskyřici odkousne, zpracuje ji kusadly, čímž ji obohatí o výměšky svých žláz, a zformuje ji do kuličky, kterou přilepí do pylového košíčku. S takto zformovanou propolisovou kuličkou neboli rouskou odletí včela zpět do úlu, kde jí ostatní včely pomohou s okusováním propolisu, protože ona sama si propolisovou rousku nedokáže odstranit. I tyto včely zpracují propolis svými kusadly, obohatí ho opět o výměšky svých žláz a ihned použijí. Včely využívají propolis k potírání vnitřních částí úlu a plástů (dezinfekce), k utěsňování trhlin a otvorů, utěsnění česna a k mumifikaci mrtvolek (včelích, ale i vetřelců).
Propolis jakožto látka pryskyřičné povahy lehce taje, při teplotách nad 45 °C se stává lepivým až gumovým, bod tání se v průměru pohybuje kolem 60–70 °C, chladem pak propolis křehne a tuhne. Vůně je pryskyřičná, chuť trpká a hořká; hustota je 1,112–1,136 g/cm3.
Složení propolisu je velice proměnlivé a patří sem: látky pryskyřičnaté povahy (cca 50 %), vosky a mastné kyseliny (cca 30 %), éterické oleje (10 %), pyl (5 %), ostatní složky (5 %, minerální látky, vitamíny, cukry).
