Téma: 

hamiltonuv hmat


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

HAMILTONŮV HMAT

Zkušenosti

Hamiltonův hmat nezpůsobí porod, pokud není vše k porodu připraveno. Záleží na zralosti plodu a provádí se pouze v termínu porodu k urychlení jeho začátku. Hamiltonův hmat je jedna z možností, jak napomoci spuštění porodu. Jedná se o mechanickou metodu (provádí se rukou). Díky tomu dochází ke zvýšenému vylučování prostaglandinů (chemické látky přirozeně vylučované v těle), což následně vede k rozběhnutí porodu. Podmínkou pro provedení tohoto hmatu je prostupné děložní hrdlo.

Lékař vsune prst jedné ruky co nejhlouběji do vaginy, zatímco druhou tlačí na stěnu břišní a krouživým pohybem uvnitř středu čípku odloupne vak blan od děložní stěny. Následně dojde k vyplavení prostaglandinů, tedy hormonů, které mají pozitivní vliv na spouštěcí mechanismus porodu. Samotný zákrok může být pro ženu nepříjemný, někdy může pociťovat pálení, štípání, či dokonce bolest. Většina maminek popisuje, že jim tento zákrok pomohl. Vždy samozřejmě záleží na zkušenostech a šikovnosti lékaře, ten by však měl v každém případě ženu na Hamiltonův hmat předem upozornit a vyžádat si její souhlas. Hamiltonův hmat v každém případě nepatří k běžně prováděným zákrokům.

Detail odstavce: Zkušenosti
Zdroj: Hamiltonův hmat
Zveřejněno: 15.3.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

HAMILTONŮV HMAT

Odkdy lze provádět

Fyziologické těhotenství trvá 40 týdnů s tolerancí dva týdny na obě strany, vyvolání porodu nese jistá rizika. Hamiltonův hmat je lékařská metoda, která se provádí na konci těhotenství, zpravidla po 1. termínu porodu ve snaze vyvolat porod. Vyvolávání porodu před termínem a nástupem porodní činnosti často vede k dalším zásahům do porodu (například dirupci vaku blan, aplikaci umělého oxytocinu, častějšímu elektronickému monitorování plodu), které v konečném důsledku mohou vyústit až k operativnímu ukončení porodu (kleštěmi nebo sekcí). Někdy lékaři, v závislosti na stavu pacientky, mohou hmatem zkusit zralost porodních cest a případný blížící se porod. Lékař taktéž může zkusit provést hmat vícekrát, samozřejmě ne v jeden den, ale s odstupem času v rámci dnů.

Detail odstavce: Odkdy lze provádět
Zdroj: Hamiltonův hmat
Zveřejněno: 15.3.2017

HAMILTONŮV HMAT

Komplikace

Ve srovnání s farmakologickými metodami indukce porodu je Hamiltonův hmat šetrnější a v případě, že je zdravotně indikovaný důvod k vyvolání porodu, například těhotenství delší než 42 týdnů, nebo situace, kdy se již miminku nedaří v děloze dobře, je lepší zkusit dříve tuto metodu, než se přistoupí k podávání léků či k umělému protržení vaku blan. Stále však jde o zásah do přirozených porodních procesů a jeho použití před termínem porodu je přinejmenším sporné.

Krvácení

Hamiltonův hmat se rozhodně nesmí provádět při placentárních abnormalitách, a pokud se dá předpokládat, že žena nebude rodit vaginálně. Hrozí zde totiž riziko krvácení.

Bolest

Nevýhodou Hamiltonova hmatu je, že část maminek popisuje během výkonu pálení, tlak či mírnou bolest.

Streptokok

Kontraindikovaný je Hamiltonův hmat při závažných stavech souvisejících s abnormalitami placenty a obecně vždy tehdy, pokud žena nebude rodit vaginálně. Pochybnosti o jeho použití vznikají i v případech, že stěr, který se provádí obvykle kolem 36. týdne těhotenství, prokázal přítomnost streptokoka skupiny B v pochvě ženy.

Hamiltonův hmat může být rizikem pro těhotnou ženu a ještě nenarozené dítě, protože jakmile lékař hmat (uvnitř vaginy, prstem) provádí, může do vaginy zavést infekci. Dalším rizikem je i protržení vaků blan, přičemž hrozí vzestup infekce do děložní dutiny.

Detail odstavce: Komplikace
Zdroj: Hamiltonův hmat
Zveřejněno: 15.3.2017

HAMILTONŮV HMAT

Účinnost

Výsledky Hamiltonova hmatu jsou závislé na tom, zda je tělo ženy připraveno k porodu. Provedení před termínem porodu nebo při nepřipravených porodních cestách většinou vede jen ke špinění či poslíčkům (děložním kontrakcím, které nevedou k porodu). Nebo se také nemusí stát vůbec nic. Hmat se nesmí provádět v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro spontánní porod.

Účinnost této metody záleží nejvíce na připravenosti těla na porod. Může se stát, že po samotném zákroku pošle ošetřující lékař těhotnou ženu domů s tím, že kdyby se porod rozjížděl, přijede žena do porodnice. Po Hamiltonově hmatu cítí nastávající maminka bolesti břicha, a pokud sílí, je to dobré znamení, protože se jedná o bolesti porodní.

Detail odstavce: Účinnost
Zdroj: Hamiltonův hmat
Zveřejněno: 15.3.2017

HAMILTONŮV HMAT

Úspěšnost

Hamiltonův hmat je obvykle považován za metodu neškodnou a šetrnou vůči matce i plodu. Ovšem jde o nepřirozený pokus urychlit porod a v podstatě se tímto lékař snaží popohánět přírodu, což nemusí být vždy zrovna optimálním řešením. Jestliže chce žena porodit přirozenou cestou, nejspíš se této variantě vyhne. Dobrým znamením je, když se bolesti začnou rozjíždět a do 48 hodin skončí porodem. Úspěšnost tohoto hmatu je 50 : 50.

Po vykonání Hamiltonova hmatu se objevují bolesti, které procházejí bříškem a postupně mohou sílit i do křížové oblasti, protože se stávají bolestmi porodními. Lékař anebo porodní asistentka mohou po provedení Hamiltonova hmatu natáčet tyto bolesti na kardiotokograf a zjišťovat tak jejich sílu. Stejně tak mohou po určitém čase zjišťovat stav děložního hrdla, zda se žena otevírá, či nikoli, popřípadě na kolik centimetrů se branka rozestupuje. Jsou ale ženy, které po provedení Hamiltonova hmatu sice bolesti cítily, ale nebyly až tak nepříjemné. Vše je tedy opět o prahu bolesti a snášenlivosti bolesti jako takové. Dobrým znamením je, když se bolesti začnou rozjíždět a do 48 hodin skončí porodem.

Výhodou Hamiltonova hmatu je, že při něm nejsou podávány rodičce žádné léky.

Detail odstavce: Úspěšnost
Zdroj: Hamiltonův hmat
Zveřejněno: 15.3.2017

JAK VYVOLAT POROD

Mechanické metody vyvolání porodu

Hamiltonův hmat – preindukce porodu

Hamiltonův hmat neboli mechanické uvolnění hlenové zátky a odloupnutí vaku blan je možné pouze tehdy, pokud je děložní čípek zralý, dostatečně otevřený. Vždy by se měl provádět až poté, kdy s ním těhotná žena souhlasí, bohužel se tak tomu často neděje. Po provedení zákroku se začnou uvolňovat přirozené prostaglandiny. Provedení Hamiltonova hmatu je poměrně nepříjemné, žena ho může vnímat i bolestivě, může se objevit i mírné krvácení. Nejedná se přímo o metodu vyvolávání porodu, ale o preindukci, postup, který je možné využít dříve, než se přistoupí k metodám indukce porodu – pravděpodobnost jejich užití se tak snižuje o třetinu. Mezi provedením Hamiltonova hmatu a počátkem porodu může uběhnout i několik dní. Více o této metodě naleznete v samostatném článku Hamiltonův hmat.

Dilatační hydrofilní tyčinky

Do málo zralého děložního hrdla se zavedou tyčinky z polyamynitrilu (Dilopan S), které nasávají vodu a bobtnají, děložní hrdlo se pak otevírá a tvoří se přirozené prostaglandiny.

Balónkový katetr

Zavádí se do zralého děložního čípku. Obvykle se balónkový (Foleyův) katetr používá společně s oxytocinem jako alternativa, když není možné použít prostaglandiny (po předchozím císařském řezu, při jiném zjizvení dělohy).

Amniotomie

Jedná se o cílené protržení, prasknutí vaku blan, miminko by mělo být již angažováno v pánvi. Pokud do 2 hodin po amniotomii nedojde k nastoupení kontrakcí, začnou se podávat infuze oxytocinu. Ve spojení s prostaglandiny bylo dosaženo horších výsledků. Protržení vaku blan může vést k tísni plodu a císařskému řezu. Více o umělém protržení vaku blan se dočtete v článku Amniotomie.

Detail odstavce: Mechanické metody vyvolání porodu
Zdroj: Jak vyvolat porod
Zveřejněno: 14.3.2017

NEHTY

Na co máme nehty

Nehty chrání špičky prstů a umožňují přenos hmatu. Kdybychom neměli nehty, náš hmat by se výrazně zhoršil. Hmat je jedním ze smyslů, které nám pomáhají zorientovat se v okolním prostředí, proto jsou pro nás nehty důležité.

Detail odstavce: Na co máme nehty
Zdroj: Nehty
Zveřejněno: 8.8.2014

REFLEXNÍ TERAPIE

Reflexní masáž

Reflexní masáž působí na rozdíl od masáže klasické především na úrovni nervové. Účinky, které se dají touto masáží vyvolat, se rozdělují na změny místní, to je prokrvení a zvýšení teploty v místě působení, a na vzdálené, ty jsou vyvolány v místech, které jsou s danou oblastí spojeny nervově. K nim patří především změny prokrvení, ovlivnění svalového napětí a v neposlední řadě ovlivnění bolesti. Reflexní masáž se provádí na sucho, bez použití masážních prostředků, hmaty jsou prováděny pomalu. Poloha pacienta záleží na vybrané sestavě, využívá se polohy na břiše nebo vsedě. Pořadí jednotlivých hmatů je dáno, každý hmat je zaměřen na některou ze struktur (kůže, podkožní vazivo, fascie, sval, periost). Délka jedné masáže je přibližně 20 až 25 minut.

Detail odstavce: Reflexní masáž
Zdroj: Reflexní terapie
Zveřejněno: 5.12.2014

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - DÉLKA ŽIVOTA

Stádium miminka

Krátce po narození (zhruba tři dny) je králíček velmi zranitelný a je zcela odkázaný na svoji matku, která si ho schovává v hnízdě. V období prvních čtrnácti dnů teprve začíná králíčkům růst jejich jemná srst. Většinu dne stráví stejně jako lidská miminka spánkem, který přeruší hlavně kvůli tomu, aby se mohli napít mateřského mléka. O jejich hygienu se stará králičí matka olizováním. Také pomalu otevírají oči. Během dalších dvou dnů jim dorůstá srst, která jim pomáhá udržet se v teple. Začínají se také pomocí očí a čichu lépe orientovat v prostoru, i přesto je jejich hlavním bodem života jejich králičí matka, a proto se drží u ní a napodobují ji. Jejich prohlížení okolí (stále v blízkosti matky) začíná zhruba ve třetím týdnu. V tu dobu také začínají ochutnávat i pevnou stravu.

V období mezi 4. – 6. týdnem jejich života už začínají být vcelku aktivní a opouštějí hnízdo. Už se také nemusí bát prochladnutí, protože jejich srst je zcela dorostlá. K objevování okolí jim pomáhá již zcela dovyvinutý zrak, čich, chuť i hmat. Stále je ale jejich matka krmí, i přesto už ale přijmou i jinou potravu (granule, ne zeleninu!) a vodu. Během dalších čtrnácti dnů nastává to období, kdy bývají králíčci odstaveni od své králičí matky. Již jí nepotřebují, jsou schopni přijmout jinou potravu než mateřské mléko a dokáží se sami pohybovat. Toto období je také nejvhodnější k výcviku (například k čistotnosti a dobrému chování), toto období také trvá zhruba do 3. měsíce, během něhož by si králíček měl najít svého nového páníčka.

Detail odstavce: Stádium miminka
Zdroj: Zakrslý králík - délka života
Zveřejněno: 28.3.2017

CIPRALEX A MILOVÁNÍ

Antidepresiva, sex a soulož

Takže jak na to? Jednoduše! Na nedostatečné zvlhčování vagíny použijte před pohlavním stykem VŽDY lubrikační gel. Není třeba si ho nějak ošklivit, protože lubrikační gel je jen klouzavá látka, podobná té, kterou normálně vylučuje pochva, a je rozředěná s vodou, neobsahuje žádné jedy. Vnímejte to jako byste si kapala do oka, taky se nad tím nijak nepozastavujete. Lubrikačním gelem předejdete nepříjemným bolestivým pocitům při pohlavním styku do pochvy. Lubrikační gel můžete aplikovat do pochvy předem, vydrží v ní i hodinu, anebo s ním opakovaně natřete partnerovi penis – hrajte si s ním (s lubrikačním gelem). Existuje ještě i mnoho dalších technik, které můžete při sexu zapojit, když pro Vás začne být styk do pochvy nepříjemný. Důležité je neočekávat od sexuálního aktu primárně své vlastní vzrušení nebo vyvrcholení, protože to víte, že Vám nejde a nepůjde, ale spíše se soustředit na partnerovo vzrušení, které povede až k jeho vyvrcholení. Právě při této cestě se můžete více soustředit na ostatní své vjemy, jako je hmat, sluch, čich anebo pak třeba i chuť. V této různorodé paletě smyslů si zkuste najít ten, který by pro Vás mohl být příjemný a soustředit se pak při dalších vzájemných chvilkách právě na něj. Tak byste si mohla jakoby nasimulovat lepší prožitek ze společného sexu a dojít tak k uspokojení, až v závislosti na vyvrcholení svého partnera. Protože pokud se Vám povede partnera dovést ke vzrušení a k vyvrcholení, tak to znamená, že ho vzrušujete, že se mu to s Vámi líbí a to je pro Vás ujištění, že je vše v pořádku, že se můžete při sexu uklidnit a nechat se unést na vlně společné rozkoše, kterou můžete dosáhnout různými způsoby, o kterých se Vám třeba nikdy ani nezdálo. Milujte se a hrajte si spolu, objevujte nepoznané a netrvejte jen na stereotypním výkonu soulože do pochvy. Uvědomte si své erotické sny a zkuste je s partnerem realizovat.

Zdraví Vás Cempírek!

Detail odstavce: Antidepresiva, sex a soulož
Zdroj: Cipralex a milování
Zveřejněno: 27.8.2012

DYSLEXIE

Ošetření a léky

Neexistuje žádný známý způsob, jak opravit základní mozkové abnormality, které způsobují dyslexii. Na dyslexii neexistuje žádný lék na předpis. Pokud se však dyslexie zkombinuje s poruchou soustředění a hyperaktivitou (ADHD), mohou být předepsány konkrétní léky. Psychologické testování pomáhá dítěti a učiteli vytvořit vhodný výukový program. Učitelé pak mohou používat různé vzdělávací techniky, které mohou být zaměřeny na zapojení více smyslů při učení (sluch, zrak, hmat). Například poslech nahrané lekce, sledování tvaru písmenek pomocí prstů, stisknutí tlačítka při určitém zrakovém či sluchovém signálu a podobně.

Specialista na čtení pomáhá dětem:

  • naučit se rozpoznat nejmenší zvuky, které tvoří slova (fonémy);
  • pochopit, že tyto zvuky tvoří slova a věty;
  • pochopit, co je čtení;
  • číst nahlas;
  • vytvořit slovní zásobu.

Pokud má dítě závažné problémy se čtením, musí výuka probíhat častěji, pokrok bývá přesto pomalejší. Dítě s těžkou dyslexií nikdy nebude perfektně číst, ale to neznamená, že nezvládne učení. Naopak studenti s dyslexií mohou být velmi schopní, mají-li k dispozici vhodné prostředky. Bývají kreativní a mohou být nadaní v matematice, vědě nebo umění. Někteří dokonce dosáhnou úspěchu coby autoři knih.

Tyto kroky hrají klíčovou roli ve zvládnutí dyslexie:

  • Časné řešení problémů. Pokud se domníváte, že má dítě dyslexii, poraďte se s dětským lékařem. Děti s dyslexií, kterým je nabídnuta pomoc již v mateřské škole nebo v první třídě si často zlepší dovednost čtení, díky tomu uspějí na základní a střední škole. Děti, které nedostanou pomoc, mohou mít větší potíže s učením, protože správné čtení je důležité i v jiných předmětech. Často se stává, že za ostatními zaostávají a pravděpodobně to už nikdy nebudou moci dohnat.
  • Čtení nahlas. Už odmalička čtěte svému dítěti nahlas. Starší děti mohou vyzkoušet poslech nahraných knih, poté je přečtou samy.
  • Spolupráce se školou dítěte. Vytvořte písemný individuální vzdělávací plán. Promluvte si s učitelem dítěte o společných setkáních a o vytvoření strukturovaného plánu, který nastiňuje konkrétní potřeby dítěte. Pokud je k dispozici doučování se speciálním pedagogem, je to velmi přínosné.

Detail odstavce: Ošetření a léky
Zdroj: Dyslexie
Zveřejněno: 10.2.2013

DIAGNÓZY

Diagnóza F 432

Pod tuto diagnózu spadají poruchy přizpůsobení – podrobnější diagnózy: F430 - Akutní stresová reakce, F431 - Posttraumatická stresová porucha, F432 - Poruchy přizpůsobení, F438 - Jiné reakce na těžký stres, F439 - Reakce na těžký stres NS.

Jako stres se označuje reakce na situaci, kdy je organismus vystaven nějaké zátěži, situaci, kterou vyhodnotí jako nebezpečí, kdy hrozí poškození organismu, integrity či identity. Aby se organismus s touto situací vyrovnal, musí zapojit ochranné mechanismy. Pod stresem se tedy skrývá nespecifická reakce organismu, která probíhá jako takzvaný adaptační syndrom. Ten se projeví psychickými a fyzickými reakcemi. Stres se často dělí na psychický a fyzický, ale oba jsou vzájemně propojené, co začíná jako fyzický stres, vyvolá i reakci psychickou, a naopak.

Reakce, která následuje v organismu při zátěžové situaci, se u lidí neliší a má obvykle tři části:

  • Poplachová fáze – jedná se o rychlé zmobilizování organismu k obraně, útěku, udržení organismu v pohotovosti. Aktivuje se sympatický vegetativní systém, vyplavuje se adrenalin, noradrenalin, kortikosteroidní hormony (stresové hormony) a další mobilizující substance. Výsledkem je zvýšení tepové frekvence, zvýšení svalového napětí i síly (svaly jsou více prokrveny), snížení prokrvení orgánů dutiny břišní, zrychlení dechu a zlepšení okysličení, zúžení cév a aktivace krevní srážlivosti pro případ poranění, rozšíření zornic, snížení vnímání bolesti, zvyšuje se pocení, mění se metabolismus živin – jsou mobilizovány zásoby glukózy ve formě glykogenu, syntetizuje se nově glukóza, plýtvání zdroji a energií, zlepšuje se hmat a vnímání.
  • Fáze adaptace – zvládání, tato část stresové reakce je založená na přizpůsobení se. Mizí bouřlivé reakce předešlé fáze stresu a tělo je lépe schopno hospodařit s energií. Budují se nové účinné obranné mechanismy, aby tělo mohlo úspěšně bez poškození čelit tlakům. Je to časté u opakujících se stresů.
  • Fáze vyčerpání – obranné mechanismy již nejsou schopné správně fungovat, důsledkem může být nemoc, například vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, psychické poruchy či syndrom vyhoření, deprese. Tato fáze může skončit i smrtí vyčerpáním organismu.

Rozeznáváme 4 dimenze stresu:

  • Eustres – což je běžný aktivační stres, který nás žene kupředu, motivuje, po něm zavládne opět vyváženost – homeostáza.
  • Distres – jedná se o reakci na vysoce zátěžové okolnosti, které už označujeme za vyvolavače škodlivého stresu.
  • Hypostres – stresory vyvolávají malou odezvu. Organismus se na ně může adaptovat, zvyknout si.
  • Hyperstres – stresory jsou natolik silné, že jdou již za hranice adaptibility organismu. Může se dostavit fyzické nebo psychické zhroucení, někdy i smrt.

Dále je možné stres dělit na akutní, trvající minuty až hodiny, nebo chronický, který může trvat roky, a také posttraumatický.

Příznaky provázející stres jsou:

  • Fyziologické – jedná se o bušení srdce, bolest a sevření na hrudi, nucení na močení, sexuální dysfunkce, poruchy menstruačního cyklu, svalové napětí v oblasti šíje a zad, poruchy imunitního systému, svíravé bolesti břicha a průjem, bolesti hlavy a migrény, vyrážky a ekzémy, zhoršené zaostřování.
  • Emocionální – změny nálad, podrážděnost, nespavost, únava, úzkosti, poruchy paměti a soustředění, nadměrné starosti a trápení.
  • Behaviorální – neschopnost se rozhodnout, pracovat, práce ztrácí efektivitu, člověk se vyhýbá povinnostem, vymlouvá se, ztrácí chuť k jídlu, nebo se dostaví přejídání, sklon k požívání povzbuzujících a návykových látek, problémy s usínáním.

Na omezení stresu je možné věnovat se různým relaxačním technikám, dechovým cvičením, sportu a pohybu vůbec, snížit požadavky sám na sebe, umět se ohodnotit, dokázat zahnat negativní myšlenky, pozitivně se naladit, věnovat se koníčkům, ale i odpočinku, umět se radovat i z maličkostí.

Posttraumatická stresová porucha je psychiatrická diagnóza charakterizovaná úzkostnými stavy, vnucujícími se vzpomínkami, vyhýbáním se mnohým situacím a jinými změnami chování a vnímání. Je následkem velmi stresující události.

Detail odstavce: Diagnóza F 432
Zdroj: Diagnózy
Zveřejněno: 28.6.2016

KŘEČEK

Druhy křečků

Křeček je malý samotářský hlodavec nenáročný na chov, a proto vhodný k dětem. Pochází z Asie, je aktivní večer a v noci, dožívá se 2–3 let. Křeček má dobře vyvinutý čich a sluch, dokáže poznat svého majitele. Přes den však téměř nevidí, takže se snadno poleká prudkých pohybů. Křečci jsou známí tím, že si do lícních torbiček schovávají jídlo.

Některé druhy křečků mohou dorůstat až do délky 18 cm, mají různé typy i barvy srsti (dlouhou, krátkou, saténovou). Váha křečků se pohybuje v rozmezí od 35 do 180 g, a to opět podle druhu. V zajetí jim pořídíme klec s podestýlkou, pítkem a miskou. Nezapomeneme na spousty prolézaček a úkrytů, které křečci zbožňují. Rádi ohlodávají kousky dřeva nebo kůry. Jsou to všežravci, uvítají semínka (kukuřici, slunečnici), zrní, oříšky, zeleninu i ovoce. Zvládnou i cvrčka nebo červa.

Ve volné přírodě obývali stepní oblasti, postupem času se rozšířili i na lidská pole. Hloubí si až 1 metr hluboké nory, ve kterých mají několik postranních příbytků. Mají výborný čich a sluch, naopak zrak je jejich slabší stránkou. Rovněž hmat je velice dobře vyvinutý – hlavně díky dlouhým vousům v okolí nosu.

Křečci bývají aktivní především večer a v noci, během dne většinou spí. Jsou to nenáročná zvířata, která se dají celkem snadno ochočit. Je velice zábavné sledovat je při jejich aktivitách, ať už při krmení, kdy si nacpávají lícní torby potravou, kterou si poté schovávají do „spižíren“, nebo při jejich akrobatických kouscích při hře.

Křečci se rozmnožují velice snadno. Běžně mívají několik vrhů během roku. Průměrná délka života křečků je 2–3 roky.

Základní složku potravy křečků tvoří kvalitní krmné směsi a také čerstvé zelené krmivo a ovoce. Jako doplnění zdroje bílkovin můžete nabídnout moučné červy nebo hmyz (například cvrčky). Pozor na příliš tučná krmiva s velkým množstvím olejnatých semen (například slunečnice) nebo ořechů.

Nezapomeňte, že křečkům trvale rostou zuby, takže potřebují mít neustále něco na okus, aby jim zuby nepřerostly (některé pamlsky, větvičky). Pozor na ostré špičky, aby si křečci neporanili lícní torby. Samozřejmostí je celodenní přístup k čerstvé vodě.

Křečci jsou drobní, a proto nejsou příliš nároční na životní prostor. Přesto čím více prostoru jim poskytnete, tím pro ně lépe. Důležitá je i výbava. Křečci rádi prolézají různými labyrinty nebo běhají v kolotoči. Vybavení je často součástí klecí nebo plastových boxů pro křečky a může být jedním z kritérií vašeho výběru.

Vhodnou ubikací pro křečky může být drátěná klec s plastovou vanou, plastový box nebo terárium (pozor na dobrou cirkulaci vzduchu). Výhodou plastových boxů nebo terárií je, že z nich křečci nevyhazují podestýlku jako u klece drátěné. Přes dráty klece navíc budete s křečkem v bližším kontaktu. Můžete vybírat ze široké nabídky klecí – od malých drátěných klecí s minimální výbavou až po vícepatrové klece nebo plastové boxy s labyrinty.

Velikost ubikace by měla mít například pro křečka syrského minimální rozměry bydlení cca 50 x 30 x 30 cm (šířka x hloubka x výška). Čím větší bude, tím lépe pro křečka. Pokud zvolíte klec, věnujte pozornost i mezerám mezi dráty. Rozteč drátů by neměla být větší než 8–9 mm.

Ubikaci je nutné umístit na klidné místo, křečci mají jemný sluch a hluk je zatěžuje. Dále by měla být na světlém místě, ale ne na přímém slunci. Nesmí být umístěna tam, kde bývá průvan, anebo v blízkosti topení (hrozí přehřátí). Při větrání místnosti můžeme klec zakrýt, aby na zvíře nefoukalo. Ideální teplota pro křečky je 20–25 °C.

U křečků není pohlaví jedince velmi podstatné, tedy pokud neplánujete křečky množit. Někteří chovatelé tvrdí, že je snazší ochočit samečka, druzí zase, že lepší je samička. Více však záleží na povaze jednotlivých zvířat.

Křečci nebývají příliš náchylní k nemocem. Přesto se nějaké nemoci nebo úrazy mohou vyskytnout a rozhodující je včasné rozpoznání prvních příznaků. K další péči patří pravidelná kontrola zubů proti přerůstání. Samozřejmostí je pravidelná výměna podestýlky.

Když si zvířátko lehá na záda, vydává kvičivé zvuky či utíká před vaší rukou, je to znamení, že chce mít klid. Respektujte tuto jeho potřebu a nechte ho odpočinout.

Ochočení křečka je velmi důležité. Abyste si s ním mohli hrát a brát ho do ruky, musíte si získat jeho důvěru. Chce to čas a trpělivost, důvěra křečka se získává postupně. Není dobré to odkládat, nejlépe se křeček ochočí, dokud je ještě mladý. Když se mu budete věnovat často a budete na něj mluvit, naučí se poznat váš hlas. Když dáváte ruku do klece, dávejte pozor, abyste nedělali prudké pohyby, tak malého tvora, jako je křeček, může vaše ruka snadno vyděsit. Ochočení křečka může trvat cca tři týdny, ale je to individuální, nemyslete si, že jsou všichni křečci stejní. Některý vám může začít důvěřovat po týdnu, jiný za měsíc.

Křeček se řídí převážně čichem. Pachové žlázy, kterými značkuje své teritorium, má ve slabinách. Zrak není hlavním smyslem, křeček používá hlavně čich a sluch. Je výborný běžec, skokan, rád šplhá a zdolává překážky. V přírodě se ukládá k zimnímu spánku.

Existuje velké množství druhů křečků.

Detail odstavce: Druhy křečků
Zdroj: Křeček
Zveřejněno: 31.1.2017

STRUPY NA TĚLE U PSA

Příčiny

Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.

Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.

Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.

Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.

Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.

Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby srst dostala přirozený lesk. Na krátkou silnou srst například labradorského retrívra potřebujete různé pomůcky. Kovovým hřebenem rozčešte zacuchané chlupy a kartáčem s měkkými drátovitými štětinami odstraňte prach a nečistoty. Pečujte o srst psa alespoň jednou týdně. Je-li srst delší, jako například u zlatého retrívra, musíte psa česat a kartáčovat častěji, nejlépe denně, aspoň chvíli, aby si navykl na tento typ pozornosti.

Srst některých plemen rychle dorůstá (například u pudla) a potřebuje pravidelné stříhání. To je většinou nezbytné provádět každých šest až osm týdnů, v létě častěji, v chladné části roku méně často. Chcete-li stříhat psa sami, je dobré získat instrukce od zkušeného „střihače“. Pokud psa nechcete nechat stříhat, můžete ho příležitostně trimovat, abyste zabránili zcuchání uvolněných chlupů.

Vyberte si odborníka, který bude stříhat či koupat vašeho psa, stejně pozorně jako vybíráte veterináře. Zeptejte se na zkušenosti svých známých nebo si nechejte poradit od veterinárního personálu. Většina profesionálů učeše, vykoupá, usuší a ostříhá psa zhruba za čtyři hodiny. Vyhněte se těm, kteří zklidňují psa sedativy; ti určitě nemají „zlaté ruce“.

Kožní problémy jsou důvodem asi 40 % návštěv u veterináře. Často jde o podráždění kůže vnějšími parazity; většinu svědivých kožních potíží způsobují blechy. Nemusíte je vůbec zpozorovat, ale i jedna blecha dokáže kousnutím vyvolat zánět; pes se škrábe, olizuje a odlupují se mu z kůže stroupky; místo často krvácí. Mohou vzniknout i druhotné komplikace, jako je strupovitost, eroze, vředy, otoky, často dochází i ke ztrátě srsti. Diagnóza však může být pro podobné kožní změny zcela jiná (imunitní poruchy, přecitlivělost na některé léky a jiné).

Veterinář vašeho psa podrobně vyšetří a použije specifické metody, které pomohou určit příčinu vzniku kožní choroby. Může vyšetřit pokožku psa ultrafialovými paprsky (na přítomnost plísní); odebere maz nebo vzorek tkáně (pro kultivaci bakterií či kvasinek), provede seškrab pokožky (zjistí přítomnost parazitů) či vezme vzorek tkáně pro biopsii (vyšetření změny tkáně). V případě alergických kožních onemocnění pomohou stanovit diagnózu kožní a krevní testy nebo úpravy jídelníčku či prostředí, ve kterém se pes pohybuje.

Existuje mnoho základních příznaků, které ukazují na kožní onemocnění. Nejběžnější je svědění, vypadávání srsti, změna pigmentace, viditelné otoky, záněty, šupinovité a suché lupy či strupy, mokvavé eroze a vředy. Většina kožních chorob vykazuje alespoň některé z těchto klinických příznaků.

Pes si vždy najde dobrý důvod, aby se škrábal, ale někdy je bohužel obtížné určit přesnou příčinu svědění. Následkem toho se léčí spíše „svědivost“ než její skutečná příčina. Pes reaguje na svědění také olizováním, oštipováním či vykusováním srsti, třením o podložku, drbáním se o různé objekty a válením se. Svědivost kůže může vést až ke změně jeho osobnosti (ztráta tolerance, podrážděnost a agresivní projevy). Nejčastější příčinou škrábání jsou různé alergie a paraziti, hlavně blechy. Mnoho psů je alergických i na nepatrné množství slin, které blecha zanechá v místě kousnutí. Nepřiměřené škrábání pak může vést k zánětu kůže. Kožní mazové žlázy se mohou podráždit a vytvářejí pak značné množství mazu, který tvoří páchnoucí se strupy. Má-li pes blechy, klíšťata nebo jiné roztoče, ošetřete všechny své psy a kočky. Je nezbytné zničit také nedospělá nebo klidová stadia parazitů, která se drží v kobercích a škvírách podlah.

Kožní choroby způsobené bakteriemi (pyodermie, hnisavá onemocnění) se obyčejně vyskytují na již poškozené kůži, například v důsledku alergických reakcí. Bakterie se za této situace na povrchu kůže rozmnoží. Kožní infekce mohou způsobit vznik malých vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Jsou-li vřídky škrábáním poškozeny nebo se samy roztrhnou, dojde k erozi (rozpadu) tkáně, jestliže se eroze prolomí hluboko do kůže, vznikne hluboký vřed.

Eroze a vředy mohou být i následkem akutní mokvavé dermatitidy, například ekzému (to je zánětu kůže způsobeného například hmyzím bodnutím či kousnutím) nebo takzvané pyotraumatické dermatitidy; zánětu kožní řasy pysku psa – bakterie se množí mezi záhyby kůže tlamy (časté u kokršpanělů); akné nebo impetiga (objevuje se u štěňat); flegmóny vyvíjející se u bodných ran; furunkulózy.

Jestliže je povrch kůže šupinatý, může se pokožka odlupovat v částečkách (lupech), anebo zůstávat a vytvářet zatvrdliny. Odlupování šupinek pokožky je často důsledkem mazotokového ekzému (seborea, mazotok) vyvolaného zvýšenou aktivitou kožních mazových žláz. Strupy jsou zaschlé masy séra, krve a buněk s hnisem, vytvořené následkem zánětu. Existuje několik možných příčin způsobujících šupinatění a strupovitost kůže, například bakteriální kožní infekce; záněty vyvolané nejčastěji kvasinkou rodu Malassezia; svrab, jako následek napadení roztočem zákožkou svrabovou; akné či folikulitida (zánět vlasových váčků); infekce roztoči dravčíky (rod Cheyletiella); leishmanióza, infekce krve způsobené prvoky rodu Leishmania; dědičný mazotok, vyskytuje se například u kokršpanělů; dermatofytóza; mozoly v oblasti loktů; tepelné popálení, chemické poleptání a spáleniny sluncem; nádorové onemocnění kůže; problémy spojené s poruchou imunity, například tvorba puchýřů (pemphigus foliaceus).

Dermatofytóza je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené napadením chlupového folikulu plísní rodu Microsporum nebo Trichophyton. Rychle se šíří. Je mnohem častější u štěňat než u dospělých jedinců. Většinou nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekce může na kůži vyvolat tvorbu strupů, které si pes olizuje a rozškrabává. Onemocnění se může přenést také na lidi, takže je nezbytné co nejrychleji psa vyléčit. Léčba zahrnuje užití protiplísňových šampónů, krémů či roztoků. Ošetřujte psa alespoň ještě dva týdny po vymizení klinických příznaků nebo po potvrzení negativního nálezu. Ve většině vážných případů veterinář doporučí antibiotika, která pes užívá alespoň čtyři týdny.

Furunkulóza je hnisavé onemocnění spojené se zánětem chlupového nebo mazového váčku a jeho nejbližšího okolí. Postihuje lysou kůži v okolí řitního otvoru. Je častá u německých ovčáků. Příčinou jsou imunitní poruchy, které jsou druhotně komplikovány hlubokou infekcí. Je nutné dlouhodobé léčení protizánětlivými léky a antibiotiky.

Alergie na potravu mohou také někdy vyvolat svědivost kůže. Krmte psa krmivem, které ještě nikdy nejedl, a to alespoň šest týdnů. Jestliže svědivost a jakékoli jiné související problémy zmizí, byla příčinou těchto potíží potravní alergie.

Obecné důvody svědivosti kůže:

  • paraziti – roztoči: klíšťata, dravčík, zákožka svrabová, sametka, krupovky; hmyz a blechy;
  • mikroorganismy – bakterie, plísně, kvasinky;
  • alergie – alergická dermatitida způsobená blešími slinami, potravinami, atopická dermatitida, kontaktní alergie, kopřivka.
Blechy jsou drobné, někdy se v srsti těžko hledají; máte-li podezření, podívejte se, zdali se v srsti psa nevyskytuje jejich černý trus.

Rozsáhlá ztráta srsti může být příznakem vážné choroby; pokud zjistíte u psa takovéto změny, poraďte se s veterinářem.

Detail odstavce: Příčiny
Zdroj: Strupy na těle u psa
Zveřejněno: 29.3.2016