Téma: 

heberdenovy a bouchardovy uzly


Facebook Twitter Pinterest email tisk

ARTRÓZA PRSTŮ NA RUCE

Výrůstky na kloubech prstů ruky

Tvrdé, artrotické ztluštění distálních kloubů se označuje jako Heberdenovy uzly, podobné postižení proximálních interfalangeálních kloubů pak jako Bouchardovy uzly. Na těchto drobných kloubech prstů mohou být dále patrné i osové deformity (desaxace). Klouby rukou jsou v aktivním stadiu oteklé a bolestivé na pohmat, mohou být i lehce zarudlé. Jelikož ruka slouží jako pracovní nástroj, toto postižení se především projevuje při ručních pracích, a to nejen při těžké manuální práci, ale i při běžných denních činnostech. Těmito problémy jsou opět častěji postiženy ženy.

Léčba je převážně operativní, u postižení Bouchardovými uzly je možno odstranit výrůstky a poškozený kloub nahradit umělým implantátem.

Heberdenovy uzly

U postižení Heberdenovými uzly se provádí zpevnění kloubu, kdy se odstraňují výrůstky a upravuje se i osová deformita.

Detail odstavce: Výrůstky na kloubech prstů ruky
Zdroj: Artróza prstů na ruce
Zveřejněno: 6.6.2017

ARTRÓZA PRSTŮ NA RUCE

Heberdenova artróza

Heberdenovy uzly jsou zhrublé druhé mezičlánkové klouby prstů ruky DIP kostními výrůstky – osteofyty. Jedná se o druh kloubní deformace při artróze, mnohdy s dědičným výskytem. Postihuje ženy asi 10x častěji než muže. Někdy se výskyt Heberdenovy artrózy označuje jako Heberdenova polyartróza.

Detail odstavce: Heberdenova artróza
Zdroj: Artróza prstů na ruce
Zveřejněno: 6.6.2017

SOLÁRNÍ KERATÓZA

Karcinom vycházející z buněk mazových žláz

Karcinom vycházející z buněk mazových žláz vypadá jako velice tuhé, tvrdé a nebolestivé uzly kdekoli na těle, velice častá je ale lokalizace v oblasti očních víček, kde se často chybně považuje za nezhoubné útvary. Zde je zapotřebí speciální opatrnosti.

Detail odstavce: Karcinom vycházející z buněk mazových žláz
Zdroj: Solární keratóza
Zveřejněno: 26.4.2017

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Druhy uzlů

Uzly ve štítné žláze jsou pomnožené buňky žlázy, které se typicky shlukují do tvarů připomínajících uzlíky, proto se tak nazývají. To, jak se na ultrazvuku zobrazují, se popisuje pojmy izo-, hypo-, nebo hyperechogenní. Názvy slouží pro orientaci lékařů. Ve většině případů se malé uzlíky pouze sonograficky sledují, pokud by uzlík přesáhl velikostně 1 cm, je indikováno cytologické vyšetření – tenkou jehličkou se z uzlíku pod ultrazvukem odeberou buňky. Uzly se nedají vyléčit léky. Dokud nedělají potíže a mají dobrou cytologii, tak se jen sledují. Pokud se změní, dají se odstranit pouze operativně. V případě, že se prokáže, že je hyperfunkce štítné žlázy důsledkem nadprodukce hormonů jedním z uzlíků, je operace doporučena také.

Detail odstavce: Druhy uzlů
Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno: 23.4.2016

UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Jak je poznám

Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlíků ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzlík menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí lékař takzvanou punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením nátěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlíku. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.

Uzlíky většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. V některých případech však dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzle štítné žlázy dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření (scintigrafie štítné žlázy), na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření mohly jevit jako takzvaný studený uzel štítné žlázy.

Detail odstavce: Jak je poznám
Zdroj: Uzlíky na štítné žláze
Zveřejněno: 23.4.2016

UHRY

Uher nebo akné?

Uhry neboli akné patří mezi zánětlivá onemocnění kůže, vyskytující se nejčastěji v oblasti hlavy, krku, přední části hrudi a na zádech. Rozeznáváme mnoho forem této choroby, od nejlehčích až po velmi závažné zánětlivé defekty kůže. Důsledkem je uzavření mazové žlázy kůže, což vede k zanícení samotné žlázy a přilehlého okolí. Navenek se to projeví zčervenalým až zarudlým místem, které bývá lehce vystouplé, oteklé a často i bolestivé. V centru tohoto místa může být patrná mazová zátka šedé až černé barvy, v pozdějším stadiu se přeměňuje působením různých mikroorganismů, například bakterií, na hnis typické bílé nebo nažloutlé barvy. V pozdních stadiích se mohou tvořit až hnisavé uzly, takzvané abscesy.

Detail odstavce: Uher nebo akné?
Zdroj: Uhry
Zveřejněno: 16.8.2014

CO ZNAMENÁ UZLÍK NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Rostoucí uzel na štítné žláze

Uzly ve štítné žláze jsou častým nálezem a vyskytují se až u 30–40 % žen nad 50 let. Naprostá většina z nich (90–95 %) je nezhoubné povahy. Důvod jejich vzniku může být různý. V minulosti byl nejčastější příčinou nedostatečný přísun jódu v potravě – jódový deficit. Po zavedení plošné jodizace jedlé soli u nás a na Slovensku v 50. letech minulého století vstupují do popředí další příčiny vzniku uzlů, jako jsou především genetické vlivy (například mutace některých genů ovlivňujících růst a funkci buněk štítné žlázy), vliv určitých látek v potravě, změny v životním prostředí a jiné.

Uzel ve štítné žláze je ložisko, které má jinou strukturu než okolní tkáň štítné žlázy. Menší uzly lze poznat jen podle ultrazvuku, větší bývají někdy i hmatné. U malých uzlů se doporučuje FNAB, což je biopsie štítné žlázy, kdy se tenkou jehlou z uzlu odeberou buňky k mikroskopickému vyšetření. Vyšetření se provádí většinou bez umrtvení, je to malé píchnutí, jen trochu nepříjemné. Podle vyhodnocení buněk v mikroskopu lze stanovit riziko, které daný uzel představuje. Dále bude uzel buď pravidelně sledován ultrazvukem, jestli neroste (tento postup je častější), nebo by se (při podezřelém mikroskopickém nálezu) provedla operace štítné žlázy.

Uzly většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. Avšak v některých případech dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzly dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření – scintigrafie štítné žlázy, na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření jevily jako takzvané studené.

Vyšetřovací metody

Ultrazvuk: Je základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlů ve štítné žláze. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzel menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit.

FNAB: Jedná se o biopsii štítné žlázy. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý velký uzel na štítné žláze (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí vám lékař takzvanou punkci tenkou jehlou (angl. fine needle aspiration biopsy – FNAB) s následným cytologickým vyšetřením stěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlu. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.

Detail odstavce: Rostoucí uzel na štítné žláze
Zdroj: Co znamená uzlík na štítné žláze
Zveřejněno: 26.5.2017

CO ZNAMENÁ UZLÍK NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Kdy je nutná operace

Nezhoubné uzly na štítné žláze vyžadují chirurgický zákrok, pokud je uzel příliš velký a způsobuje estetické problémy či potíže s dýcháním a polykáním.

U toxických adenomů štítné žlázy se přistupuje k chirurgickému zákroku, pokud se podávání radioaktivního jódu nebo užívání tyreostatik neosvědčilo. Zde dochází k operačnímu odstranění části nebo celé štítné žlázy.

Rakovina štítné žlázy se léčí chirurgicky. Často se musí odebrat téměř celá štítná žláza. V tom případě bude muset pacient do konce života užívat levothyroxin, tedy syntetickou náhradu hormonu štítné žlázy. Mezi rizika operačního zákroku patří možné poškození hlasivek (kvůli poškození nervus laryngeus recurrens – větve bloudivého nervu nervus vagus, která ovládá hlasivky) nebo poškození příštítných tělísek. Příštítná tělíska jsou dvě až čtyři malé žlázy v blízkosti štítné žlázy, které regulují hladinu vápníku v krvi (produkcí velmi důležitého hormonu s názvem parathormon).

Detail odstavce: Kdy je nutná operace
Zdroj: Co znamená uzlík na štítné žláze
Zveřejněno: 26.5.2017

DONUT

Recept na donuty smažené na pánvi

Ingredience: 3 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek mléka, 2 žloutky, 2 lžíce cukru krupice, 2 lžíce rozpuštěného tuku, 1 kostka droždí, 1 lžíce rumu, špetka soli, olej na smažení, 2 tmavé čokoládové polevy, 1 bílá čokoládová poleva, zdobicí kuličky na posyp, lžíce kokosu na posyp

Technologický postup: Do teplého mléka přidáme lžíci cukru a rozdrobíme do něho droždí. Necháme 10 minut stát, než vzejde kvásek. Do mísy prosijeme mouku, přidáme sůl, vejce, tuk, rum, zbytek cukru a vykynutý kvásek. Zaděláme těsto. Těsto rukama na vále zpracováváme tak dlouho, až se nelepí. Dáme do mísy a necháme pod utěrkou kynout zhruba 1 hodinu. Vykynuté těsto položíme na pomoučený vál a rozválíme na placku tlustou asi 1–1,5 cm. Skleničkou vykrojíme kolečka, ve kterých menší skleničkou (štamprlátkem) vykrojíme střed. Vykrojené donuty dáme na lehce pomoučený plech a necháme je 15 minut kynout. Obrátíme a znovu necháme 15 minut kynout. Potom je smažíme v rozpáleném oleji na mírném ohni první 2 minuty pod pokličkou, následně je obrátíme a dosmažíme bez pokličky. Po usmažení je položíme na síto vyložené savým papírem, abychom je zbavili přebytečného tuku. Vykrojené středy necháme taky nakynout, usmažíme a ještě horké obalíme ve skořicovém cukru. Z těsta, které nám zbylo po vykrajování, uděláme uzly, které po usmažení rovněž obalíme ve skořicovém cukru. Po vychladnutí donuty namáčíme do tmavé nebo bílé čokoládové polevy a zdobíme posypem, kokosem, nebo je necháme jen čokoládové.

Detail odstavce: Recept na donuty smažené na pánvi
Zdroj: Donut
Zveřejněno: 13.6.2016

DNA - PŘÍZNAKY

Nemoc dna – příznaky

Pro dnu jsou charakteristické dnavé záchvaty. Záchvat dny se ohlašuje prudkou bolestí, začínající většinou v zadním kloubu na palci u nohy. Obvykle vzniká nad ránem, ale může k tomu dojít kdykoliv během dne. Postižený kloub oteče a nesnese na sobě jakýkoli dotek – i přikrytí lehkou přikrývkou působí pacientovi téměř nesnesitelná muka! Bolest rovněž omezuje pacienta v pohybu. Po 5–7 dnech záchvat sám pomalu ustoupí. Jestliže jsou podána nesteroidní antirevmatika, je úleva prakticky okamžitá a pacient se brzy začne cítit dobře.

Rozlišují se dvě formy dny: akutní a chronická

Akutní dna – je pro ni typický náhlý vznik nad ránem nebo v noci, postihuje hlavně kloub na noze se všemi výše uvedenými příznaky, kloub je oteklý, lesklý a červený, přes den bolest ustupuje, aby se večer opět zhoršila.

Chronická dna – deformace kloubů na prstech rukou a nohou, ale také na zápěstí nebo na loktech, omezená pohyblivost kloubů, vznik tuhých nebolestivých podkožních uzlů (pokud vyhřeznou ven, vytéká z nich bílá kašovitá hmota), tyto uzly najdeme nejčastěji v okolí kloubů, v ušních chrupavkách, na noze nebo ve šlachách.

Krystalky kyseliny močové se vlivem gravitace usazují především v dolní části těla. Mají ostré hrany, takže se zabodávají do kloubního vaziva a působí silné bolesti.

Dnou trpěly i mnohé známé osobnosti – od Charlese Darwina, Olivera Cromwella, Isaaca Newtona až po Ludvíka XIV. nebo Paracelsa. Tato „královna chorob“ děsila a dodnes děsí nemocné především deformacemi prstů a velkými bolestmi.

Detail odstavce: Nemoc dna – příznaky
Zdroj: Dna - příznaky
Zveřejněno: 27.11.2018

NEFUNKČNÍ ŠTÍTNÁ ŽLÁZA

Hypertyreóza

Onemocnění – Jedná se o situaci, kdy štítná žláza má zvýšenou funkci, což znamená, že produkce jejich hormonů je vyšší, než je běžné. Právě tato zvýšená produkce způsobuje i to, že okolní tkáň štítné žlázy na tuto produkci zvýšeně reaguje. Toto onemocnění postihuje častěji ženy než muže.

Příčiny – Může být řada příčin, které vyvolají tuto poruchu. Jednou z nich je i onemocnění imunitního systému, kdy se náhle začnou vytvářet v těle protilátky, které nutí štítnou žlázu tvořit vlastní hormony (toto onemocnění se nazývá Gravesova-Basedowova choroba). Příčinou může být také to, že se štítná žláza zvětší a objeví se v ní uzly, a právě tyto uzly způsobují zvýšenou činnost štítné žlázy. Další příčinou může být předávkování hormony štítné žlázy. Hypertyreóza nemusí být vždy trvalá, někdy může být jen následkem nějakého zánětu, v takovém případě pak po vyléčení zánětu hypertyreóza sama zmizí.

Projevy – Tato porucha se může projevit výrazným zvětšením štítné žlázy, které se také nazývá jako sturma, v některých případech se dokonce objevuje i vytlačení očních koulí zvané protruze (to je typické v případě, že příčinou hypertyreózy je právě Gravesova-Basedowova choroba). Zvýšená funkce štítné žlázy se ale odráží i na funkcích jiných orgánů. Lidé s hypertyreózou bývají často zpocení a jejich kůže je teplá, mají problémy s vlasy, které jim vypadávají a zhoršuje se i jejich kvalita, stejně tak je to i s nehty, které se častěji lámou a štěpí a může se u nich objevit i rýhování, naopak pro toto onemocnění je také typický rychlejší růst ochlupení a naopak vypadávání chloupků z obočí. U žen může hypertyreóza vyvolat poruchy menstruačních cyklu a v případě těhotenství jsou častější potraty. Celkově je člověk trpící hypertyreózou více unavený, trpí nespavostí, bývá podrážděný a neklidný. Tyto stavy může navíc i provázet třes rukou a prstů. Může se u něj objevit náhle snížení hmotnosti, doprovázené průjmyzvýšenou chutí k jídlu.

Diagnóza – Lékař hypertyreózu stanoví z vyšetření krve, kde nechá testovat hladinu hormonů a i protilátek proti štítné žlázy. Obvykle pak následuje i rentgenové vyšetření štítné žlázy (bezbolestné) a následná biopsie štítné žlázy.

Léčba – Hypertyreózu lékař obvykle řeší prostřednictvím léků, v dalších případech je ale možná i operace. Zároveň se pacientům při léčbě doporučuje klidový režim, vyhýbat se stresovým situacím, nepít alkohol, kávuvyhýbat se i opalování. V případě, že hypertyreózu způsobila Gravesova-Basedowova choroba, tak se k léčbě využívají tyreostatické léky a případně i betablokátory. Léčba trvá zhruba dva roky. Ale i v ostatních případech se nejprve léčí prostřednictvím předepsaných léků. Pokud ale léky nezabírají, obvykle se lékaři uchýlí k úplnému chirurgickému odstranění štítné žlázy. Samozřejmě po odstranění štítné žlázy v těle chybí potřebné hormony, které jsou pak doplňovány prostřednictvím léků.

Detail odstavce: Hypertyreóza
Zdroj: Nefunkční štítná žláza
Zveřejněno: 28.5.2017

ŠTÍTNÁ ŽLÁZA - BABSKÉ RADY

Příčiny strumy

Štítná žláza produkuje hormony tyroxin a trijodtyronin, které cirkulují v krvi a usměrňují (regulují) metabolické děje. Regulují například rychlost, kterou tělo spotřebovává tuky a sacharidy, teplotu těla, srdeční tep a tvorbu bílkovin. Kromě těchto dvou hormonů se ve štítné žláze produkuje i třetí hormon – kalcitonin, který pomáhá udržovat stálou hladinu vápníku v krvi.

Štítná žláza však nepracuje samostatně, ale je součástí složité kaskády dějů, která podléhá neustálé kontrole ze strany hypofýzy a hypotalamu, což jsou části mozku odpovědné za řízení hormonálního systému. Ty určují, jak rychle má štítná žláza hormony produkovat.

Funguje to takto...

Hypotalamus vydá signál v podobě hormonu tyreoliberinu (TRH), který nařídí hypofýze, aby produkovala zvýšené množství tyreotropního hormonu hypofýzy (TSH – tyreoidální stimulační hormon), tedy hormonu, který stimuluje tvorbu hormonů štítné žlázy. Tato produkce TSH je závislá i na množství tyroxinu a trijodtyroninu (tedy hormonů štítné žlázy) v krvi. Říká se tomu regulace zpětnou vazbou. Štítná žláza pak odpovídá na tyreotropní hormon hypofýzy tím, že vyrobí potřebné množství svých hormonů.

Struma nemusí nutně znamenat, že štítná žláza nefunguje správně. I zvětšená štítná žláza může v některých případech produkovat přiměřené množství hormonů.

Mezi nejčastější příčiny zvětšení štítné žlázy (strumy) patří:

  • Nedostatek jódu a jiné dietní příčiny – jód je nezbytný pro správné fungování štítné žlázy a při jeho nedostatečném příjmu potravou může vzniknout struma. Naštěstí se kuchyňská sůl běžně obohacuje jódem, takže struma z nedostatku jódu postihuje hlavně jedince v rozvojových zemích. K nedostatku jódu může přispívat i konzumace potravin jako brokolice, květák a zelí, které snižují produkci hormonů jiným způsobem.
  • Graves-Basedowova nemoc – tato nemoc vzniká na podkladě autoimunitní reakce, když protilátky produkované imunitním systémem nesprávně vyhodnotí štítnou žlázu jako cizí element. Receptory štítné žlázy se pak nechají zmást protilátkami, které se je snaží zničit, a přinutí štítnou žlázu produkovat nadměrné množství hormonů tyroxinu a trijodtyroninu. Tento stav se nazývá hypertyreóza. Štítná žláza se neustále požadavku receptorů snaží vyhovět, a tak se zvětší, aby mohla produkovat ještě více hormonů.
  • Hashimotova nemoc neboli Hashimotova tyroiditida – také jde o autoimunitní onemocnění, ale v tomto případě protilátky produkci hormonů štítné žlázy zcela zablokují. Při poklesu hladin hormonů v krvi nastává hypotyreóza. Na tento stav odpoví hypofýza, která vytvoří více hormonu TSH. Ten sice štítnou žlázu stimuluje, ale protože jsou buňky, které hormony tyroxin a trijodtyronin produkují, poškozené, způsobí TSH jen zvětšení štítné žlázy – strumu.
  • Uzly na štítné žláze – v tomto případě může za zvětšení štítné žlázy tvorba jednoho nebo několika tuhých nebo tekutinou vyplněných bulek (takzvaných uzlů) v tkáni orgánu. Většina uzlů je benigních a nevede k rakovině.
  • Rakovina štítné žlázy – je mnohem vzácnější příčina strumy než benigní uzly. Rakovina se často projeví zvětšením štítné žlázy asymetricky, tedy jen na jedné straně.
  • Těhotenství – hormon vytvářený během těhotenství (lidský choriový gonadotropin – hCG) může být příčinou mírného zvětšení štítné žlázy.
  • Zánět štítné žlázy – tyroiditida může způsobit bolest a otok štítné žlázy, včetně zvýšené či snížené produkce tyroxinu.

Detail odstavce: Příčiny strumy
Zdroj: Štítná žláza - babské rady
Zveřejněno: 11.12.2018

FUNDOPLIKACE

Jak se provádí

Pacient se dostaví s kompletním předoperačním vyšetřením na příjmovou ambulanci, kde je vypsán příjem, poté je odeslán na chirurgické oddělení. K operaci je indikován většinou na druhý den. K operaci je oholen na břiše a musí být na lačno. Po zavedení laparoskopického přístroje se detekuje stav jícnového prostoru. Dále se preparuje pomocí harmonického skalpelu oblast jícnového hiátu. Při preparaci se uvolní abdominální jícen, což usnadní založení manžety. Manžeta by měla být 25 až 30 mm široká, volně založená kolem mobilizovaného abdominálního jícnu se zavedenou žaludeční sondou. Obě části manžety se uchopí do kleští a před jícnem se sešijí. Dále se dvěma stehy zúží za jícnem hiát. Šití se může provádět dvěma způsoby. Uzly se zakládají buď intrakorporálně pomocí endoskopických jehelců, nebo extrakorporálně, kdy se dotahují speciální tyčinkou přes trokar. Endoskopické šití a uzlování vyžaduje nácvik, proto tento operační výkon provádí pouze zkušení lékaři. Samotný operační výkon se končí celkovou revizí, kontrolou krvácení a odstraněním sondy. Celý zákrok trvá přibližně 90 minut. Pacient cítí po operaci okamžitou úlevu. V den operace je pacient živen infuzemi, druhý až třetí den se podávají tekutiny a čtvrtý až pátý den postupně kašovitá a pevná strava. Jestliže pacientovi příjem stravy nečiní potíže, je propuštěn do ambulantní péče.

Pokud jsou podmínky nepřehledné, komplikované srůsty, pak se volí konverze operačního výkonu a zákrok se dokončuje otevřenou cestou klasického řezu v nadbřišku. Jako komplikace operačního výkonu jsou uváděny pneumotorax (vzduch v dutině pohrudniční), dále perforace (proděravění) žaludku či jícnu, které se řeší stehem a drenáží. V pooperačním období musí pacienti cca 5 až 6 týdnů počítat s jistým diskomfortem v oblasti polykání soust. Je třeba sousta dobře kousat a hodně zapíjet. V prvních týdnech se nedoporučuje konzumovat rýži.

Zde můžete vidět, jak se provádí fundoplikace.

Detail odstavce: Jak se provádí
Zdroj: Fundoplikace
Zveřejněno: 14.7.2015

LÁZNĚ PO OPERACI ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Život bez štítné žlázy

Onemocnění štítné žlázy se projevuje buď poruchou tvorby hormonů (zvýšená nebo snížená činnost žlázy), nebo postupným zvětšováním celé žlázy, velmi často i s tvorbou uzlu (uzlů). Takto zvětšená žláza se často nazývá struma. Mnohdy je spolu se strumou přítomna i porucha tvorby hormonů. Důvodem k operaci jsou většinou rostoucí uzly (uzel) nereagující na léčbu medikamenty a podezření na nádor. Odstranění žlázy se doporučuje i v některých případech nadměrné tvorby hormonů. Pokud lékař již operaci doporučil, pak riziko jejího odkládání spočívá v případě nádoru nebo uzlů v dalším růstu s tlakem na okolní orgány (průdušnice, zvratný nerv, jícen) a růsty strumy do hrudní dutiny. Při zvýšení činnosti žlázy je nebezpečí poškození srdce a zhoršení očních potíží, u zhoubných nádorů v možnosti metastází včetně vrůstání do okolních orgánů.

Cílem operace je odstranění poloviny nebo celé žlázy při ochraně a zachování zvratných nervů i příštítných tělísek. Operace se provádí v celkové narkóze. Řez se vede na přední straně krku v jeho dolní části. Po obnažení přední plochy žlázy se podvážou jednotlivé cévy vedoucí k operovanému laloku, který se uvolní tak, že zůstane fixován již jen k průdušnici. Poté se většinou ve standardním místě ozřejmí zvratný nerv a vypreparuje se jeho průběh podél průdušnice až k místu vstupu do hrtanu. Současně se izolují všechny tkáně v okolí laloku, kde by mohlo být příštítné tělísko. Po bezpečné izolaci nervu a tělísek je přerušen úpon žlázy k průdušnici a poté lalok odstraněn. Při oboustranném výkonu je postup stejný i na druhé straně. Do rány je zavedena umělohmotná hadička k zajištění odtoku tekutin z rány do podtlakové láhve. Tato hadička se odstraňuje zpravidla 2. den po operaci. Rána se zašívá jemným vláknem uvnitř kůže.

Výhodou operace je odstranění tkáně štítné žlázy na jedné nebo obou stranách při ochraně zvratného nervu a zachování příštítných tělísek. Při dodržení tohoto postupu není nutné již nikdy v této oblasti operovat a tím ohrožovat uvedené struktury. Následkem operace je jizva a nutnost užívání hormonů štítné žlázy ve formě tablet po celý život.

Detail odstavce: Život bez štítné žlázy
Zdroj: Lázně po operaci štítné žlázy
Zveřejněno: 8.3.2017

CO ZNAMENÁ UZLÍK NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Příznaky karcinomu štítné žlázy

Karcinom štítné žlázy je zhoubný nádor. Vzniká tak, že se některé buňky ve štítné žláze začnou nekontrolovaně množit a vytvoří uzel, který roste. Ve velké většině případů se nádor zachytí dříve, než začne metastazovat. Ve srovnání s jinými zhoubnými nádory rostou karcinomy štítné žlázy velmi pomalu a dají se dobře léčit, čímž se na základě úspěšnosti léčby snižuje úmrtnost. I když jde o relativně vzácné onemocnění (představuje pouhé 1 % všech malignit), je nejčastějším zhoubným nádorem v endokrinologii (90 % endokrinologických malignit). V České republice je popisováno až 600 nově zachycených případů karcinomu štítné žlázy ročně a jeho výskyt stoupá, dílem také díky zlepšené diagnostice.

Rozdělení:

  • karcinomy,
  • méně často lymfomy,
  • velmi vzácné sarkomy.
Karcinomy se dále dělí na:
  • papilární (44–81 %),
  • folikulární (18–40 %),
  • anaplastický (3–15 %),
  • medulární (3–12 %).

Ve štítné žláze lze diagnostikovat i metastáze karcinomu plic, prsu, ledvin.

Příznaky

Onemocnění se projeví jako náhodný nález hmatného, většinou nebolestivého uzlu na krku nebo náhodný nález uzlu na ultrazvuku. Uzly ve štítné žláze jsou však časté (vyskytují se u 19–76 % obyvatelstva, především u žen a ve vyšším věku) a zdaleka ne každý uzel představuje karcinom. Naopak, naprostá většina uzlů (90–95 %) je nezhoubných (jde o takzvané pseudocysty, koloidní hyperplastické uzly nebo nezhoubné nádory – adenomy).

Vyšetřovací metody

Palpační vyšetření: Je základní vyšetřovací metodou při podezření na karcinom štítné žlázy a krku.

Ultrazvuk: Je další metodou vyšetření této oblasti, včetně vyšetření krčních lymfatických uzlin. Ultrazvuk je metoda široce dostupná, a proto by každý hmatný uzel ve štítné žláze měl být ultrazvukem vyšetřen.

FNAB: Ultrazvuk také rozhodne, zda stačí uzel zkontrolovat s časovým odstupem, nebo zda je nutné provést punkci uzlu pod ultrazvukovou kontrolou (FNAB – fine needle aspiration biopsy). FNAB je jednoduché vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s běžným odběrem krve. Provádí se po lokální dezinfekci krku dvěma vpichy tenkou jehlou do uzlu pod ultrazvukovou kontrolou.

Cytologie: Tím je získán materiál na cytologické vyšetření (vyšetření shluků buněk pod mikroskopem). Je-li výsledek FNAB pozitivní nebo podezřelý, je nutná operace (odstranění jednoho nebo obou laloků štítné žlázy). V případě negativního nálezu lze s velmi vysokou pravděpodobností (více než 95 %) zhoubný nádor vyloučit. I v těchto případech však má být velikost uzlu pravidelně kontrolována ultrazvukem a při zvětšování či jiném podezření z malignity je indikována kontrolní FNAB či operace.

Operace: Pokud uzel roste nebo je jakkoliv jinak podezřelý, musí být provedena operace, i když je FNAB negativní. FNAB nikdy nemá stoprocentní diagnostickou výtěžnost a průměrně v 5–10 % je třeba odběr opakovat. Je-li odběr opakovaně nediagnostický, je indikována operace.

Pravděpodobnost toho, že uzel ve štítné žláze je zhoubný, zvyšují především následující faktory:

  • výskyt karcinomu štítné žlázy u příbuzných 1. stupně (rodiče, sourozenci, děti),
  • výskyt jiného nádorového onemocnění u pacienta,
  • léčebné ozařování celotělové nebo horní poloviny těla,
  • opakovaná rentgenová vyšetření,
  • opakovaná vyšetření horní poloviny těla počítačovou tomografií,
  • jiná expozice radioaktivnímu záření (například zvýšený regionální výskyt karcinomu štítné žlázy po nehodě jaderné elektrárny v Černobylu),
  • probíhající imunosupresivní léčba,
  • anamnéza imunosupresivní léčby pro malignitu v mládí,
  • dlouhodobá neadekvátní a nekontrolovaná léčba tyreostatiky (léky tlumícími zvýšenou funkci štítné žlázy),
  • recidiva strumy po operaci,
  • mužské pohlaví,
  • věk < 20 let nebo > 70 let,
  • chrapot,
  • kašel,
  • poruchy polykání,
  • tvrdý až kamenný uzel,
  • fixace uzlu k okolí,
  • zvětšené lymfatické uzliny na krku, rychlý růst uzlu,
  • nepřítomnost jódového deficitu v dané oblasti.

Karcinomy štítné žlázy většinou nijak neovlivňují funkci štítné žlázy.

Detail odstavce: Příznaky karcinomu štítné žlázy
Zdroj: Co znamená uzlík na štítné žláze
Zveřejněno: 26.5.2017

LÉČBA BEZ RECEPTU

Jak se rychle zbavit svrabu

Pokud dojde k tomu, že se zákožka dostane do kůže člověka, tak vyvolá onemocnění, které se projeví až za 4–6 týdnů, to znamená, že inkubační doba je měsíc až měsíc a půl. Prvním a dosti nápadným projevem nemoci je velmi intenzivní svědění, které se dostavuje typicky v noci. Svědění se označuje jako pruritus. Jeho intenzita souvisí s tím, že člověk je v noci pod peřinou, více se zahřeje, a to zákožce umožní lepší životní vitalitu. Později se na kůži objevují v typických lokalizacích, jako jsou meziprstní prostory rukou, zápěstí, lokty, podpaží, okolo bradavek, pupek, genitál, hýždě a klenby nohou, projevy přítomnosti zákožky.

Klasickým příznakem (příznak, který se vyskytuje pouze u této nemoci) jsou chodbičky, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm.

Dále se vyskytují sekundární projevy, které mohou zahrnovat ekzematizaci pokožky, exkoriaci (poranění kůže po škrábání), drobné pupínky a podobně.

Od této klasické formy svrabu ještě odlišujeme několik zvláštních variant, které mohou způsobit diagnostické rozpaky, neboť nejsou úplně typické, co se týče příznaků a výskytu. Jedna forma se vyskytuje u lidí s vysokým hygienickým standardem. U ní není natolik zřetelné kožní postižení, zato je přítomno úporné noční svědění. Tato varianta svrabu se označuje jako scabies mytých. Určitou pomocí při diagnóze může být zjištění, že tímto nočním svěděním trpí více členů rodiny.

Další typ svrabu se označuje jako scabies nodularis, ten je charakteristický tím, že jeho lokalizace je podobná jako u klasického svrabu, ale dochází k vystupňované imunologické reakci, takže se na kůži tvoří velké pupeny a uzly.

Poslední variantou je scabies norvegica (neboli scabies crustosa či scabies hyperkeratotica), která se projevuje velkými pupeny a odlupující se kůží. Tato varianta je způsobena velkým množstvím parazitů (v řádu milionů). Postiženy bývají osoby s poruchou imunity (imunosuprimovaní jedinci), dále lidé, kteří mají sníženou vnímavost ke svědění, a mentálně retardovaní. Další rozdíl je v tom, že tento typ svrabu může postihovat hlavu, krk a nehty.

Léčba svrabu zahrnuje likvidaci parazitů, zhojení kožních lézí a zavedení hygienických opatření, která mají za úkol zamezit dalšímu šíření parazita. U nás se používá terapie sírou a lindanem.

Síra se používá v masťovém základu: u dospělého pacienta se používá 10–20% sirná vazelína, zatímco u dětí se používá 2,5% mast. Tato mast se aplikuje 1× za 24 hodin tři po sobě následující dny. Lindan se používá podle pokynů výrobce. Také se využívá permethrin (Infectoscab 5% krém), který je obsažen v některých chryzantémách.

Aby byla léčba úspěšná, je nutno dodržovat zásady zevní léčby. Preparát se má stejnoměrně vtírat do kůže po koupeli na celé tělo, po koupeli je nutné tělo důkladně osušit. Každý den se musí měnit spodní a ložní prádlo (to vyprat při teplotě minimálně 60 °C), žehlit a 3 dny nepoužívat. Ostatní prádlo či obuv nepoužívat alespoň 5 dní.

V některých zemích se používá celková léčba svrabu pomocí ivermektinu.

Detail odstavce: Jak se rychle zbavit svrabu
Zdroj: Léčba bez receptu
Zveřejněno: 25.3.2019

JEMNÉ VLASY

Péče o jemné vlasy

Jemné vlasy potřebují péči, a to mnohem větší než jiné typy vlasů. Nejen vnější, ale i vnitřní. Prvním krokem za lepšími vlasy by proto měla být strava. Tím se nemyslí pouze doplňky výživy ve formě tablet (jakékoli značky, složení se nijak radikálně neliší), ale celková úprava jídelníčku. Výborná jsou dýňová semena, obsahující hodně zinku, vlašské ořechy (a ořechy celkově), lněné semínko, oves či bobulovité ovoce, jejichž účinky jsou všeobecně známy. Méně se ví, že vlasům prospívá i pití zeleného čaje, ovšem ve větším množství, jeden hrneček denně nestačí. Způsob stravování pro krásnější vlasy je ovšem téma natolik široké, že by si zasloužilo samostatný článek – snad tedy příště. Tablety si pořiďte také, ať už levné, nebo drahé, vlasům prospívají. Ale pozor, podpoří i růst ostatního ochlupení těla! U řas či obočí jev pozitivní, v případě zarostlých nohou už méně.

Účesy pro jemné vlasy

Bohužel ne každý byl obdařen nádhernými hustými vlasy. Důležité pro jemné vlasy je nabuzení objemového dojmu vlasů. Díky tomu vlasy vypadají tlustší a hustší, než ve skutečnosti jsou.

Výběr kvalitního hřebenu

S jemnými vlasy je třeba zacházet opatrně. Pokud máte vlasy barvené nebo pokud dbáte zvláštní péče při jejich čištění, musíte dávat pozor, aby nedošlo k poškození vlasů. Proto je velmi důležité investovat do kvalitních hřebenů. Zejména hřebenů s přírodními štětinami. Kvalitní vlasová péče je velmi nákladná, ale dalo by se říci, že se jedná o dobrou investici, zejména pak u jemných vlasů, které mají tendenci k maštění, což následně způsobuje pocity svědění nebo poškození vlasů. Pro zlepšení vzhledu jemných vlasů se doporučuje jejich časté rozčesávání, které by mělo být velmi opatrné a citlivé.

Mytí vlasů

Jemné vlasy musí být čisté a svěží každý den, protože by jinak nedošlo k rozvoji kořenového vztlaku, který má vliv na objem vlasů. Doporučujeme vám používat šampony pro barvené vlasy, které dodají vašim vlasům ochranu a sametovou hebkost. Dalším vhodným prostředkem jsou šampony určené pro každodenní šamponování.

Sušení vlasů

Jemné vlasy jsou vždy náchylnější k poškození, takže je důležité dbát zvýšené opatrnosti i při jejich vysoušení. Namísto silného mnutí vlasů, je lepší jemné sušení. Důležité je, aby došlo k odstranění přebytečné vlhkosti. To vám pomůže eliminovat vypadávání vlasů a jejich poškozování. Poté, co odstraníte co nejvíce vlhkosti, je možné používat speciální spreje pro jemné vlasy. Nikdy by se na mokré vlasy neměl používat hřeben, zejména při rozčesávání uzlů. Ideální je pak používat hřeben se širokými zuby. Vždy začínejte u spodní části vlasů a hlavně jemně, abyste se dostali až ke kořínkům a odstranili tak všechny uzly ve vlasech.

Používání stylingových přípravků

Jemné vlasy a stylingové přípravky se moc v lásce nemají. Je to z toho důvodu, že právě laky, pěny, gely a vosky prameny zatěžují. Ty pak těžknou a ztrácejí i ty poslední zbytky objemu, který samy o sobě mají. Na druhou stranu správně vybraný styling dokáže objem dodat a ještě ho udržet. U jemných vlasů je třeba se vyvarovat především stylingu s extrémně silnou fixací. Hodí se spíše přípravky se slabším tužicím efektem. Moderní stylingové přípravky pro objem účesu obsahují komplexy účinné látky, které jemným mikrofilmem potáhnou, zesílí a oddělí jednotlivé vlasy a přitom je neslepí.

Účesy pro jemné vlasy

Jemné vlasy mají tendenci být rovné a zplihlé. U jemných vlasů se doporučují spíše krátké účesy, které se lépe opečovávají. Je důležité vytvořit spoustu vrstev, čímž dojde k přidání objemu, což je pro tento typ vlasů zásadní. Například použitím kulatého kartáče dokážete vytvořit dostatečný objem, a tak docílit iluze plnosti. Kulaté kartáče dokážou vytvořit účes až u kořenového prostoru. Na předních a bočních plochách vlasů by měl být dodán směr a pohyb účesu. U jemných vlasů je nejlepší, když vypadají plně a trochu chaoticky, ne zcela hladce a přesně sčesané.

Detail odstavce: Péče o jemné vlasy
Zdroj: Jemné vlasy
Zveřejněno: 16.4.2014

RAKOVINA JATER POSLEDNÍ STÁDIUM

Poslední stadium

Při klinickém fyzikálním vyšetření se nachází v případě pokročilého nádorového onemocnění zvětšená, tuhá, hrbolatá játra s hmatnými tuhými uzly. V případě přítomnosti druhotných ložisek nádoru na pobřišnici (takzvaná karcinóza peritonea) se nachází v dutině břišní ascites (přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní). Občas se prokazuje rovněž splenomegalie (zvětšená slezina), zejména u primárního karcinomu slinivky břišní s metastázemi do jater. V laboratoři se obvykle potvrdí zvýšená hodnota sérové hladiny enzymů alkalické fosfatázy, gamaglutamyltransferázy a někdy i laktátdehydrogenázy, oproti tomu však zbylé jaterní testy normální. Hodnoty hladin enzymů aminotransferáz jsou v jednotlivých případech různé. Pokud dochází k blokádě žlučových cest nádorem, rozvíjí se žloutenka. Diagnostika jaterních metastází je obvykle jednoduchá při pokročilém onemocnění, v počátečních stadiích nemoci je často obtížná. Nálezy bývají jednoznačné, ale nejsou schopny prokázat drobné ložiskové metastáze ani odlišit nádor od jaterní cirhózy a dalších benigních změn jaterní tkáně, které mívají při zobrazení rovněž abnormální obraz. Obecně platí, že ultrasonografie a CT (rentgenová počítačová tomografie) jsou přesnější než radionuklidové zobrazovací metody. Většina pracovišť nyní používá ultrasonografii jako prvotní diagnostické vyšetření. U nemocných, o kterých se ví, že mají maligní nádor, se používá ultrasonografie a biochemická vyšetření jaterních testů rutinně k průkazu či vyloučení jaterních metastází.

Při stanovení diagnózy primárního jaterního nádoru, a to hepatocelulárního karcinomu (tedy maligního nádoru vycházejícího z jaterních buněk), se pátrá vždy po přítomnosti známek probíhající chronické hepatitidy typu B. Ta je totiž zodpovědná za zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu v určitých oblastech (mluví se o takzvaných endemických oblastech). U nosičů viru hepatitidy typu B je riziko výskytu primárního jaterního maligního nádoru více než stonásobně zvýšeno oproti normální populaci. Vyslovit podezření na přítomnost hepatocelulárního karcinomu tak lze již na základě zjištěných klinických příznaků.

Léčba jaterních metastází maligních nádorů je obvykle neúspěšná, tudíž zbytečná, protože jaterní metastáze, což jsou vlastně druhotná ložiska nádorového postižení, svědčí již o generalizaci zhoubného onemocnění. Léčba se zaměřuje především na primární nádor. Celková chemoterapie (léčba protinádorovými léky, takzvanými cytostatiky) může sice přechodně nádorový proces zpomalit a prodloužit někdy i délku přežití pacienta v závislosti na typu primárního nádoru, nicméně základní chorobu neléčí. Některá pracoviště obhajují v určitých specifických případech cílenou infuzní léčbu chemoterapeutiky zavedeným katétrem cestou hepatické artérie (jaterní tepny). Ačkoli zde byl zaznamenán větší počet odpovědí na léčbu a nižší výskyt příznaků celkové toxicity (tedy nepříznivé, jedovaté účinky na organismus) ve srovnání s podáním chemoterapeutik celkově, nedochází k zřetelnému prodloužení přežívání pacientů.

U těžkých bolestivých forem (v pokročilém stadiu) se může uplatnit radioterapie (léčba ozařováním), v jiných případech není ale oprávněná. Bohužel u většiny nemocných s pokročilém stadiu je optimálním přístupem pouze léčba paliativní (léčení zaměřené pouze na úlevu obtíží pacienta na poslední dny, a nikoli na nemožné vyléčení zhoubného nádoru). Prognóza pacienta s primárním maligním nádorem jater, tedy zejména s hepatocelulárním karcinomem, je obvykle špatná a výsledky léčby naprosto nejsou uspokojivé. Největší naději na úspěch představuje radikální chirurgické odstranění nádoru jater, které je však bohužel možné provést jen u menšiny případů onemocnění. Nemocní s malými lokalizovanými nádory mají po radikální operaci, při níž byl odstraněn celý nádor, prodloužené přežívání. U většiny nemocných je diagnóza stanovena již pozdě a úmrtí přichází do několika měsíců. Nádor není radiosenzitivní (nereaguje na léčbu ozářením) a také chemoterapie je většinou bez výsledku. Ani léčebné podávání protinádorových léků lokálně přímo do jaterní tepny nepřináší lepší výsledky. Radikální odstranění nádoru při onemocnění takzvaným fibrolamelárním karcinomem (tedy variantou hepatocelulárního karcinomu) je jedinou možnou léčbou. Výsledky operační léčby jsou u tohoto typu nádoru přece jen příznivější než u běžného hepatocelulárního karcinomu. Někteří pacienti přežívají po radikálním odstranění fibrolamelárního karcinomu jater i několik let. Léčba pacientů s ostatními typy primárních maligních jaterních nádorů nemá bohužel obvykle význam, prognóza je často špatná.

Krevní nádorová onemocnění zasahující játra (například onemocnění leukemií či lymfomem) mají různou prognózu i léčbu. Obecně lze říci, že bioptické vyšetření jaterní tkáně ani operační řešení jaterního postižení nejsou u těchto onemocnění zpravidla nutná.

Detail odstavce: Poslední stadium
Zdroj: Rakovina jater poslední stádium
Zveřejněno: 17.10.2018

KOMEDONY

Co je akné?

Akné patří mezi neinfekční chronická zánětlivá onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů (folikulů). Právě zde se uplatňují hlavní faktory související s anatomií a vedoucí k poruchám funkce této jednotky. Tento typ folikulu s přídatnou mazovou žlázou, jak již bylo uvedeno výše, se nazývá pilosebaceózní jednotka. Největší počet a velikost mazových žláz vázaných na vlasové folikuly se nachází v obličeji, na zádech, zejména mezi lopatkami a nad hrudní kostí. Jsou typické pouze pro člověka a svým utvářením predisponovány pro vznik aknózních lézí. Na vzniku, ale i dalším průběhu onemocnění se podílí různou mírou především vnitřní faktory:

Zvýšená tvorba mazu (seborea) vzniká na základě zvýšené činnosti mazových žláz, za kterou zodpovídají androgeny. Činnost mazových žláz je ovlivňována ještě hormony podvěsku mozkového, štítné žlázy a působením centrálního nervového systému. Do jisté míry je nutno počítat i s geneticky podmíněnou vnímavostí mazových žláz (respektive jejich androgenních receptorů) k pohlavním hormonům. Může být také částečně ovlivňována dietou, duševním stavem a některými léky. Mazové žlázy jsou často vlivem působení androgenních hormonů velké a velmi aktivní. Navíc všechny důležité složky mazu jsou komedogenní a svými vlastnostmi farmakologickými i toxikologickými jsou schopné vyvolávat zánětlivou reakci. Průnik mazu z folikulu do okolní kůže (škáry) vyprovokuje prudkou reakci okolní tkáně. Stává se tak například po prasknutí stěny chlupového kanálku v důsledku nevhodného mechanického odstraňování komedonů s následným rozvojem zánětlivých lézí.

Zvýšená a zrychlená produkce zrohovatělých buněk probíhá ve folikulech a ve vývodech mazových žláz. Tyto rohové buňky mají zvýšenou přilnavost, což stěžuje jejich odlučování a blokuje uvolňování mazu na povrch kůže. Zrohovatělé buňky jsou na sebe tak pevně přisedlé, že nemohou být vypuzeny na horní vrstvu pokožky ve formě jednotlivých šupinek, jak je běžné u lidí netrpících akné. Kromě toho tyto buňky reagují zvláště citlivě na další zevní i vnitřní faktory (takzvané aknegenní faktory) vyšší schopností rohovatění a tím k tvorbě dalších komedonů. Dochází tak k ucpávání vývodu folikulu mazové žlázy těmito nahlučenými zrohovatělými buňkami a hromadícím se množstvím mazu, což je zpočátku patrné pouze mikroskopicky v podobě takzvaných mikokomedonů. Komedony jsou tedy výsledkem poruchy zrání buněk, které vystýlají stěnu vývodu folikulu mazové žlázy na normální zrohovatělou buňku. Postupně dalším přibýváním zrohovatělých buněk a mazu dochází k prvním projevům patrným již na povrchu kůže ucpanými póry, doprovázenými mastnou pletí. Mastná pokožka se jeví jako nečistá, silně se lesknoucí s velkými póry.

Bakteriální flóra je představována především mikrobem Propionibacterium acnes, jehož kolonie osídlují hlubší části folikulů, kde je bezkyslíkové, takzvané anaerobní prostředí. Jeho působení na vznik zánětlivých projevů akné je nepřímé, to znamená, že bakterie se zejména v počátku onemocnění neuplatňují jako infekční činitelé. Nejčasnější projevy zarůžovělých pupínků vznikají prostřednictvím protilátek vytvářených proti Propionibacterium acnes. Protilátky proti tomuto mikrobu jsou vysoké v krvi pacientů s akné. Teprve nadměrné množství mazu vytváří příznivé prostředí pro vzrůstající počet propionibakterií, čímž se zvyšuje i množství jimi produkovaných, biologicky aktivních látek, přispívajících jak ke vzniku komedonu, tak k zánětlivé reakci. Propionibacterium acnes totiž produkuje enzymy, které štěpí tuky na mastné kyseliny, z nichž některé působí nepříznivě na stěnu folikulu tím, že ji činí méně odolnou jak vůči nahromaděnému obsahu folikulu, tak mechanickému čištění pleti, a dochází tak k snadnému prasknutí folikulární stěny. Obsah z vývodů folikulů mazových žláz je v podstatě cizí látkou pro hlubší části kůže (škáru) a zdejší buňky (bílé krvinky) reagují na tento materiál stejně jako na cizí tělísko, čímž vzniká reakce obdobná vzniku uzlíčku (granulomu) kolem cizího tělíska. Zpočátku se tedy nejedná o hnisavou reakci. Individuální způsob reakce na tento cizorodý materiál komedonu se následovně obráží v klinickém obraze akné u jednotlivých pacientů. V dalším rozvoji se posléze na kůži začnou objevovat pupínky a neštovičky, které v dalším průběhu mohou přecházet v zanícené uzly, vřídky a infiltráty. Vznik a rozsah zánětlivé reakce je dán stupněm imunity vůči Propionibacterium acnes. Mikrobi na povrchu kůže jsou pro etiologii akné významní jen zcela nepatrně.

Dědičnost (genetická vloha) hraje u akné důležitou roli. Dědičné faktory určují rozsah velikosti a intenzitu funkce mazových žláz, zvýšenou citlivost androgenních receptorů pro androgenní hormony i jejich počet, a tím predispozici ke vzniku akné. Do určité míry se vliv dědičnosti uplatňuje také v klinickém obraze a trvání akné.

Detail odstavce: Co je akné?
Zdroj: Komedony
Zveřejněno: 26.11.2013

POLYPY

Polyp v děloze

Podle uložení na děloze rozlišujeme polypy děložního hrdla, které je snadné diagnostikovat při běžném gynekologickém vyšetření v zrcadlech, neboť obvykle prominují (vystupují) z děložního hrdla navenek čili do pochvy, a dále polypy děložního těla, jež se nacházejí uvnitř dělohy neboli v d. dutině. Tento druhý typ se zjišťuje obtížněji, běžným gynekologickým vyšetřením (v zrcadlech a pohmatem) jej diagnostikovat nelze a více či méně jasné podezření na něj lze získat vaginálním ultrazvukovým vyšetřením. Definitivně se potvrdí až při hysteroskopii neboli endoskopickém zobrazení děložní dutiny.

Polypy v děloze jsou nezhoubné gynekologické nádory. V drtivé většině případů se jedná o benigní čili nezhoubné slizniční výrůstky. Problém však může být v mylné diagnóze, kdy se za zdáním polypu může skrývat skutečný zhoubný nádor. Přesnou příčinu vzniku neznáme; u p. hrdla můžeme spekulovat o vlivu chronického dráždění hrdla například záněty. Polypy děložního těla zase patrně souvisí s nadměrným vlivem ženských hormonů estrogenů, které obecně způsobují proliferaci neboli růst děložní sliznice (endometria) – tyto polypy se také často nazývají polypy endometriální. Je známo, že při dlouhodobém, často mnohaletém užívání preparátu s účinnou látkou tamoxifen, jenž celkově tlumí působení estrogenů u pacientek léčených pro karcinom prsu, bývá výskyt endometriálních polypů poměrně hojný a typický. Genetika či další rizikové faktory nejsou známé.

Typickým příznakem pro oba typy děložních polypů je krvácení. U polypů hrdla děložního jde spíše o mírné krvácení a špinění, nejčastěji po pohlavním styku či gynekologickém vyšetření (tedy tzv. kontaktní krvácení). U polypů těla děložního se jedná o typicky nadměrně silné menstruace či krvácení mimo cyklus. Polypy nebolí. Krvácení či silná menstruace je ale samozřejmě velmi nespecifický příznak řady dalších gynekologických diagnóz, například děložních myomů. Myomy jsou však již typické nádory (naštěstí také nezhoubné), obvykle tuhé uzlíky či uzly vycházející z děložní svaloviny těla děložního, které se dají poměrně spolehlivě odlišit od jiných problémů ultrazvukem, ale i vyšetřením palpačním, neboť více či méně výrazně zvětšují celou dělohu (na rozdíl od polypů, kdy velikost dělohy zůstává nezměněna). Dalším symptomem může být i neplodnost nebo opakované potraty. Dosti často se však polyp neprojevuje nijak, je tedy asymptomatický a může být náhodným nálezem při preventivním gynekologickém vyšetření.

Hlavní vyšetření potvrzující polyp děložní již byla naznačena výše, tedy základní, klinické gynekologické vyšetření (v zrcadlech a pohmatem) a vaginální ultrazvuk.

K potvrzení a případně operačnímu řešení polypů těla děložního slouží hysteroskopie (endoskopická vyšetřovací metoda, při níž lze zároveň provést léčebný zákrok). Postup je víceméně podobný tomu, jenž se praktikuje v případě děložních myomů, i když zde je k chirurgickému řešení většinou nutný přístup přes stěnu břišní, tedy laparoskopickým nebo klasickým (otevřeným) způsobem. Hysteroskopické odstranění myomu je možné pouze u jednoho typu myomů, které jsou umístěny v děložní dutině (podobně jako endometriální polyp).

Žena může s polypy normálně žít, zejména pokud jí nezpůsobuje krvácivé či reprodukční obtíže. Na druhé straně i při nálezu klinicky dosud němého polypu (neprojevuje se příznaky, je tzv. asymptomatický) většinou doporučujeme jeho odstranění. A to především proto, abychom histologicky ověřili jeho nezhoubnou povahu. U žen plánujících graviditu jde také o jistou prevenci potratu nebo nepříjemného krvácení v průběhu těhotenství. Jiné procedury než naznačené výše ani farmaka (léky) k léčbě polypů nejsou bohužel známy. Nicméně odstranění polypu děložního hrdla je velmi jednoduchým, malým, obvykle nebolestivým zákrokem, někdy proveditelným i pouze ambulantně. Jeho odstranění hysteroskopicky je pak každopádně výkonem miniinvazivním, prováděným pouze přes pochvu a děložní hrdlo. Hysteroskopická polypektomie endometriálního polypu děložního těla je většinou asi 10minutový zákrok v krátké celkové anestezii, s použitím vhodného, velmi tenkého instrumentaria. Lze ho provést i bez anestezie, pokud není polyp v dutině děložní příliš velký (řekněme nad 1–1,5cm), pokud je pacientka k tomuto vhodná (zda snese asi na 5–10 minut dyskomfort typu bolestivého menses, což je snazší u žen, jež vaginálně rodily) a pokud je pracoviště vybaveno tenkou optikou (3,2 mm) a operatér má v tomto směru zkušenosti. Jinak je standardem provádět tento výkon v celkové anestezii.

Chirurgické odstranění (operace) – je třeba odlišit odstranění polypů hrdla a těla dělohy. U polypů hrdla se po ozřejmění nálezu v gynekologických zrcadlech polyp uchopí vhodným úchopovým nástrojem a šetrně abtorkvuje (odkroutí) od dělohy. Zpravidla nejde o výkon bolestivý, lze jej provést i ambulantně, eventuálně použít lokální anestezii, případně anestezii celkovou, pokud tento postup žena preferuje nebo jde o ženu velmi citlivou (postup hysteroskopického odstranění polypu děložní dutiny byl popsán výše). Ženám v naprosté většině případů nehrozí žádné zásadní komplikace (ani během výkonu či těsně po něm), tedy ani ztráta dělohy. Potíže v sexuální oblasti problémem nebývají.

Polypy děložní dutiny (těla děložního) mohou způsobovat neplodnost nebo například přispívat k neúspěchu léčby neplodnosti mimotělním oplodněním. Nicméně žena s polypy může jak otěhotnět, tak i donosit plod. Polyp v hrdle ho může mechanicky „ucpat“ a tím znemožnit spermiím prostoupit do dělohy, tzn. je také zdrojem neplodnosti.

Detail odstavce: Polyp v děloze
Zdroj: Polypy
Zveřejněno: 18.6.2014

BABSKÉ RADY NA OTEKLÝ KRK

Oteklý krk a štítná žláza

Na poruchy štítné žlázy velmi často upozorní člověka otok nebo bolest v krku a zhoršené polykání. Nemoci štítné žlázy jsou častější u žen. Nejčastější je její snížená činnost (hypotyreóza) a zvýšená činnost (hypertyreóza), které mají protikladné příznaky. Někdy může být otok v krku důsledkem rakoviny štítné žlázy nebo uzlin. Tyto potíže nemusí souviset se štítnou žlázou.

Kromě faktu, že štítnice skrze produkci hormonů ovlivňuje využívání živin v těle, platí i to, že kvalita stravy v určitém rozsahu zasahuje do fungování tohoto orgánu. Největší vliv mají následující faktory.

Příjem jódu: Jód je součástí struktury thyroxinu a trijodthyroninu, dostatek tohoto prvku ve stravě tak největší měrou ovlivňuje fungování celého orgánu. Uvádí se, že nedostatkem jódu trpí na celém světě přibližně ¼ populace, je proto potřeba koncepci stravy upravovat i ve smyslu zajištění jeho dostatečného množství. Doporučená denní dávka pro dospělou populaci je 150 mikrogramů, bohatými zdroji jsou mořské produkty (ryby, plody, řasy, sůl) nebo černý jeřáb.

Množství selenu: Selen je součástí enzymu, který zajištuje přeměnu thyroxinu na trijodthyronin. Množství selenu ve stravě tudíž ovlivňuje funkci štítné žlázy a s ní i celý metabolismus. Obsah selenu v potravinách závisí na jeho množství v půdě, což je silně kolísavý faktor. Zajistit proto dostatek selenu v běžné stravě je v některých částech světa problematické, platí to především pro Evropu, kde populace trpí jeho nedostatkem. Na rozdíl od jódu, u kterého štítná žláza vykazuje schopnost dobře snášet vyšší dávky, je možné se selenem snadno předávkovat. Je proto vhodné dodržovat jeho příjem na úrovních výrazně nepřevyšujících hodnoty doporučené denní dávky (55 mikrogramů).

Množství antioxidantů: Příjem antioxidantů má nepřímý dopad na fungování štítné žlázy. Jejich hlavní funkce spočívá v potlačování oxidačního stresu, který má v přebytku vliv na acidobazickou rovnováhu a produkci stresových hormonů. Taková situace vyvolává zánětlivé reakce v těle, a to ovlivní i hormonální regulaci štítné žlázy.

Množství a kvalita bílkovin: Obsah bílkovin včetně jejich kvality ovlivňuje fungování celého metabolismu ve smyslu rovnováhy mezi katabolickými a anabolickými pochody. Týká se to i štítné žlázy, je tedy důležité zajistit v celodenním stravovacím režimu takový příjem bílkovin, který odpovídá individuálním potřebám každého člověka.

Poměry makroživin: Podíl hlavních zdrojů energie pro buňky, tedy sacharidů a tuků ve stravě, rozhoduje o tom, jak rychle se bude vytvářet energie. Tento fakt ovlivní i rychlost metabolických pochodů. Vyšší podíl tuků tedy obecně zpomaluje energetické pochody, vysoké zastoupení sacharidů (roli ale hraje i jejich glykemická hodnota) naopak zrychluje metabolismus. Na základě změny poměrů makroživin v jídelníčku je možné nepřímo ovlivňovat i kvalitu fungování štítné žlázy.

Obsah antinutričních látek: Některé antinutriční látky (konkrétně skupina strumigenů, někdy také označována jako goitrogeny) mají schopnost narušovat funkci štítné žlázy a podporovat její zvětšení (pojem „strumigenní“ vychází z výrazu "struma"). Toto se děje skrze zablokování přísunu jódu do buněk, snížení produkce TSH (tyreotropního hormonu) nebo narušením funkce enzymu, který váže jód do hormonů produkovaných štítnou žlázou. Nejvíce strumigenů se nachází v brukvovité zelenině (brokolice, zelí, růžičková kapusta, květák, špenát, tuřín), některých obilovinách (kukuřice, pohanka), semenech (len, piniové ořechy), luštěninách (fazole, sója a její produkty – mléko, tempeh, tofu) či v ovoci (jahody, hrušky, broskve). Obsah strumigenních látek v těchto potravinách je možné v určitém rozsahu snížit tepelnými úpravami. Konzumaci uvedených potravin by měli omezovat především jedinci postižení dysfunkcí štítnice, u zdravých lidí nehrozí zvýšené riziko nežádoucího ovlivnění funkce tohoto orgánu.

Prevence onemocnění štítné žlázy spočívá v racionální výživě s dostatkem jódu – denní potřeba tohoto prvku je 200 mikrogramů. Obzvláště je tento příjem důležitý u dětí, dospívajících a u těhotných či kojících žen.

Součástí pravidelných preventivních prohlídek u praktických lékařů je také vyšetření hodnot hladin hormonů štítné žlázy, proto je nezbytné tyto preventivní prohlídky řádně absolvovat a dodržovat případnou následnou léčbu dle doporučení lékaře. Tímto lze často předcházet zbytečným následným komplikacím zdravotního stavu.

Ačkoli má medicína 21. století k dispozici řadu moderních vyšetřovacích postupů, základem diagnostiky onemocnění štítné žlázy zůstává rozhovor s nemocným (odebrání anamnézy) a jeho tělesné vyšetření. Základním laboratorním vyšetřením při podezření na poruchu funkce štítné žlázy je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu (TSH) v krvi.

Sonografie je nezbytným doplňkem každého vyšetření štítné žlázy, umožňuje posoudit změny tkáně štítné žlázy – zobrazí autoimunitní zánět, uzly ve štítné žláze, posoudí prokrvení tkáně. Pomocí ultrazvuku lze zhodnotit velikost štítné žlázy a určit, zda se jedná o strumu (vole). Rovněž se dá určit eventuální přítomnost zvětšených lymfatických uzlin.

Léčení poruch štítné žlázy probíhá u většiny pacientů ambulantně. Dochází k pravidelným kontrolám a odběrům krve, na jejichž základě je upravováno dávkování předepsaných léků. Terapie hypotyreóz je spojena s pravidelným užíváním hormonu tyroxinu v tabletách a spočívá v přesném užívání takzvaných strumigenů. Při užívání těchto léků na úpravu funkce štítné žlázy je velmi důležité, aby bral pacient léky vždy ve stejnou dobu (nejčastěji ráno po probuzení) na lačno, zapil je dostatečným množstvím tekutin a užíval je v jinou dobu, než bere ostatní léky.

Detail odstavce: Oteklý krk a štítná žláza
Zdroj: Babské rady na oteklý krk
Zveřejněno: 15.1.2019