Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také probl
Na úlevu od otoků je účinné Aloe vera. Aloe vera se aplikuje na postiženou oblast. Může být použito ve formě krému nebo gelu přímo z listu. Velmi účinné jsou i banánové slupky, které se přikládají na postiženou oblast. Nejlepší je použít čerstvě oloupaný banán. Účinná je i jedlá soda. Nejlepší je ve směsi s vodou. Tato směs se aplikuje na postižené místo a nechá se působit po dobu 15 až 20 minut.
Dobrou prevencí je použití sítí do oken nebo odpuzovačů hmyzu, které se dávají do zásuvky. Na trhu jich je několik. Uvolňují páry chemických prostředků, které v místnosti, odkud nemá hmyz možnost úniku, usmrtí hmyz do velikosti komára. Na terasu, balkon či v altánu se hodí insekticidní spirály. Jsou z rostlinných materiálů a zapalují se. Hmyz odpuzují, nezabíjí, protože ten stačí odlétnout. Podobné účinky mají i insekticidní svíčky. Obtěžujících živočichů vás zbaví i rostlinné preparáty. Například levandulový parfém nebo olej hmyz nejen odpuzuje, ale i zabíjí. Zejména proti komárům má podle lidových rad zabírat i myrta, bazalka a blahovičník. Efekt je sice přirozený, ale zdaleka ne tak účinný jako u chemických preparátů.
Štěnice se řadí mezi ploštice s proměnou nedokonalou. Jsou bezkřídlé, respektive nelétají. Hlavní a jedinou potravou štěnic je krev. Živí se výhradně jí. Po nasátí krví mají štěnice výrazně větší a protáhlejší tělo. Štěnice jsou grygarický hmyz (to znamená hmyz, který se sdružuje). Štěnice žijí až 1,5 roku a dokážou dlouho hladovět (uvádí se až 200 dní). Samice naklade za život 300–500 vajíček, která přilepují sekretem na většinou zdrsněný povrch. Vývoj z vajíčka až po dospělce trvá 2 měsíce při teplotě 20 °C.
První známkou štěnice postelové v bytě jsou ranní štípance na některém ze členů rodiny. V letních měsících se to většinou mylně přisuzuje komárům, když se ochladí, lidé považují často štípance za ekzém. Teprve v poslední fázi, kdy už jste všechno vyzkoušeli, se podíváte na internet a s hrůzou zjistíte, že by to mohly být štěnice. Nejlepší důkaz o výskytu štěnic v bytě je živý jedinec, ovšem živou štěnici nejspíš ve dne nespatříte. Nejlepší je v noci mezi jednou a třetí hodinou rozsvítit a podívat se na postel a na zeď v okolí postele. Štěnice jsou typicky noční hmyz, a proto je jde ve dne těžko najít. Přes den jsou zalezlé ve škvírách postele, v záhybech prostěradel a v dalších skrýších, které jim vyhovují.
Dalším důkazem přítomnosti štěnic jsou krvavé skvrny na prostěradle a povlečení. Ty způsobuje štěnice, kterou jste ve spaní rozmáčkli. Štěnice postelové po sobě zanechává i jiné stopy. Zvednete-li matraci, rošt a podíváte se za čelo postele, tak v těchto místech naleznete shluky černých teček (výkaly), které jdou rozmazat. Můžete také objevit i okrově zbarvené svlečky nebo skupinky vajíček, vypadající podobně jako lupy. Bohužel tento nepříjemný parazit si vůbec nevybírá, jestli se nastěhuje k vám nebo k vašemu sousedovi. Je mu to jedno. Jde mu hlavně o krev. Štěnice vyhledává hostitele až na vzdálenost 60 m. Bodá hlavně na odhalených částech těla. Také je rozdíl mezi mužskou a ženskou kůží. Mužská kůže je zpravidla pro štěnici tužší, takže si za hostitele vybere raději ženu. Pokud je v její blízkosti dítě, nepohrdne ani jeho krví. V praxi se stává, že žena má spoustu štípanců a bodnutí, ale muž, který spí vedle ní, má jen minimum nebo vůbec žádné. V takovém případě dochází často k omylu, že ženiny vyrážky a svědivá kůže jsou známkou ekzému nebo alergie. Pokud doma štěnice objevíte, nestyďte se kontaktovat odborníky, kteří vám od těchto nepříjemných parazitů pomohou.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm, patřící do řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se živí výhradně krví, mohou být blechy několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, do skulin. Vajíčka kladou dále i do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se do okolí. Obvykle za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, připomínající červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Poté se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny. Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blechy jsou nejen velmi obtížný hmyz, ale kromě toho mohou přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor nebo endemický tyfus. Třeba u moru to funguje tak, že má blecha jako přenašeč moru v žaludku bakterie moru, které se rozmnoží do takové míry, že jí ucpou trávicí ústrojí a ona je potom při sání krve vyvrhuje do těla hostitele. Dále je blecha také přenašečem lymské boreliózy. Blecha bývá i mezičlánkem, přenašečem tasemnice. Není dobré proto výskyt blech podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit, ani potom nemáte vyhráno, je to velmi kompaktní hmyz a pouhým zmáčknutím mezi prsty ji prostě nezabijete. Nedoporučuje se ani rozmáčknout ji nehtem, protože by mohlo dojít ke styku s její krví, která může být nebezpečná. Hoďte ji tedy nejlépe do vody, například do sklenice s vodou, něco jí tam kápněte, třeba Iron, a máte klid.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Ještě více rozšířeným druhem je blecha psí či blecha kočičí, které také mohou napadat člověka.
Vosa obecná (latinsky Vespula vulgaris) je blanokřídlý teplomilný hmyz, který se hojně vyskytuje v celé České republice. Žije v koloniích ve vosích hnízdech, která bývají v zemi nebo ve výše položených krytých dutinách a výklencích. Vosa obecná je velmi neoblíbený bodavý hmyz, jelikož na rozdíl od včely dokáže bodat opakovaně a způsobit stejně bolestivé rány a silné alergické reakce. Vosa je agresivní, dravý a teritoriální hmyz. Její aktivita a nebezpečnost se zvyšuje v teplém počasí a v blízkosti hnízda, které čítá až 2000 jedinců. Vosa bodne, pokud se cítí být ohrožená, nebo pokud na ni šlápnete nebo ji přitisknete k tělu.
Papulární kopřivka je zdravotní stav, který způsobuje výskyt hrbolků na kůži s prodlouženým trváním.
Co je příčinou?
Papulární kopřivka je způsobena zvýšenou citlivostí na bodnutí hmyzem (podobně jako a alergická reakce). Nejběžnější hmyz, který způsobuje tento zdravotní stav zahrnuje blechy, štěnice, kousání much a komárů. Nicméně může ji způsobit jakýkoliv bodavý hmyz. Tento zdravotní stav kůže se vyskytuje nejčastěji v jarních a letních měsících, protože hmyz je více aktivní. Doba však závisí na počasí a druzích hmyzu, které se vyskytují tam, kde žijete.
Jaké jsou příznaky?
Známky a příznaky tohoto zdravotního stavu kůže mohou zahrnovat:
Červené, svědivé hrbolky. Někdy může způsobit kousnutí hmyzem několik svědivých červených pupínků po celém těle. Tyto hrbolky jsou vidět na exponovaných místech kůže, ale může se objevit na kterékoli části těla.
Puchýře naplněné tekutinou.
Starší hrudky se mohou vrátit a způsobit svědění.
Tmavé skvrny. K tomu dochází častěji u tmavší pleti po tom, co hrbolky zmizí.
Jizvy od škrábání svědivých hrbolků.
Zpožděná reakční doba. Jak stárneme kožní reakce na bodnutí hmyzem může být zpožděna. Může být těžké zjistit, kdy došlo k pokousání.
Jednou z pověr je škvor v uchu. Odborníci se shodují, že nikdy ve své praxi nezaznamenali v uchu tohoto živočicha. Zato šváb v uchu se občas vyskytl. Švábi totiž, pokud se rozsvítí, hledají tmavé místo, kde by se mohli ukrýt, a občas si k tomu účelu vyberou i lidské ucho. Lékaři radí v případě, že se do ucha dostane nějaký hmyz, použít dětsky olej. Jeho nalitím do ucha zamezíte tomu, aby se hmyz pohyboval, a vy se mezitím můžete dopravit k lékaři, který ucho odborně ošetří.
Pokud vám zvoní v uších, tak o vás někdo mluví. Když píská v levém uchu, tak jde o pomluvu, a když v pravém, tak naopak. To je jedna ze známých pověr vztahujících se k pískání v uších.
Pokud vám zvoní v uchu, je to většinou dobré znamení. Když člověk vedle vás uhodne, v kterém uchu vám zvoní, bude to štěstí dvojnásobné. Ale zvonění v obou uších věští neúspěch. Dá se mu zabránit, když se někoho zeptáte, ve kterém uchu vám zvoní. Když dotyčný uhodne, že v obou, štěstí jistě přijde.
Čmelák je často považován za nejdobromyslnější bodavý hmyz. Své žihadlo používá opravdu jen v ohrožení. Pokud nás čmelák několikrát oblétne, neznamená to, že se chystá zaútočit. Obvykle pak hned odletí.
Nebezpečí jeho bodnutí
Neměli bychom zapomínat, že i čmelák je bodavý hmyz, přestože je vesměs vnímán kladně.
Jeho žihadlo stejně jako u vosy a sršně nezůstává v ráně. Jed čmeláka údajně není tak silný, čmelák ale k obraně nevyužívá jen žihadlo, ale i kusadla. Stejně jako u vosy má žihadlo jen samička.
Průběh a léčba
Pokud bychom přeci jen čmeláka ohrozili a on nás bodnul, léčba je stejná jako u předcházejícího hmyzu. Stejně tak i následky bodnutí mohou mít podobný průběh.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokona
Svědění dlaní u dětí je nepříjemné snad dvojnásob. Tuhá kůže dlaní nedovolí poškrábat se a výsledný efekt je spíše bolestivý. Ještě horší situace nastává, když kromě svědění dlaní trápí dítě i vyrážka na dlaních.
Příčiny
Nákaza dětskou nemocí, například spálou nebo (vzácněji) nemocí ruka-noha-ústa. I v těchto případech se nákaza může projevovat také svěděním dlaní.
Jedním z důvodů svědění dlaní nebo i vyrážky na dlaních může být atopický ekzém. Jeho první příznaky se mohou objevit už u dětí kojeneckého věku, ale někdy se atopický ekzém projeví u dítěte až v pubertě nebo i u dospělého jedince. Vyznačuje se svědivými vodovými puchýřky na rukou, dlaních a mezi prsty, které praskají. Do ran na kůži může následně proniknout infekce. Děti s atopickým ekzémem bývají citlivější k psychické zátěži a stresu, což u nich zpětně zhoršuje kožní potíže. Atopický ekzém léčí odborný specialista, návštěva lékaře je proto nutná.
Další možností je alergie, a to potravinová nebo kontaktní.
Nemusí se vždy jednat o nemoc – svědění dlaní může mít i jiné důvody:
popálení kopřivou (třeba i nevědomé),
štípnutí komárem (zejména v noci),
změna mycího nebo čisticího prostředku na úklid či nádobí,
styk s „chlupatou“ nebo jedovatou rostlinou (například s diefenbachií), jejíž složky jsou agresivní.
V těchto případech stačí místo na dlani potírat nějakým běžně dostupným chladivým prostředkem, nebo nechat svědění samo odeznít.
Léčba
Léčba je vždy individuální dle příčiny onemocnění.
Nutno dodat, že velmi závažným stavem je anafylaxe!
Anafylaxe je soubor náhle vzniklých závažných až život ohrožujících příznaků, postihujících většinou více orgánů (kůže, dýchací a trávicí trakt, kardiovaskulární a urogenitální systém). Nejtěžším projevem anafylaxe je anafylaktický šok. Anafylaxe vzniká na podkladě senzibilizace organismu, vytvořené opakovaným kontaktem organismu s alergenem. Její podstatou je imunologická reakce, zprostředkovaná protilátkami typu imunoglobulinu E (IgE). V patogenezi anafylaktického šoku jsou u lidí šokovým orgánem plíce a srdce s klinickou manifestací laryngeálního edému, respiračního a cirkulačního selhání. A právě první příznaky se mohou projevovat svěděním dlaní, prstů a chodidel!
Mezi nejčastější imunologické příčiny anafylaxe se řadí reakce na potraviny, bodavý hmyz, léky, latex a námahou indukovaná anafylaxe.
Mezi neimunologické příčiny anafylaxe je řazena reakce na radiokontrastní látky, opioidy, myorelaxancia a potraviny s bohatým obsahem histaminu (například vnitřnosti zvířat).
Pokud není objasněna příčina, mluví se o anafylaxi idiopatické.
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
Až vysajete celý dům a vyperete všechny tkaniny, můžete si vyrobit účinný přírodní roztok. Smíchejte 4 litry vody, 2 litry jablečného octa, 500 ml citronové šťávy a cca 200 g lísky lékařské a tuto směs nalijte do kbelíku. Potom ji dejte do rozprašovače a nastříkejte ji do všech částí domu – na koberce, na dřevěné podlahy, do rohů a koutů, na parapety oken a na veškerý nábytek. Tento krok budete muset opakovat 2–7 dní v kuse (podle toho, kolik blech doma máte). Pokud se snažíte pouze předejít bleší infestaci, můžete tento roztok používat preventivně jednou měsíčně. Nechejte sprej uschnout a potom vraťte předměty na místo.
Také je na trhu produkt myFleaTrap. Jde o bezpečné, bezdrátové a vysoce efektivní zařízení určené k rychlému a účinnému čištění domácností od blech. Přístroj myFleaTrap neobsahuje žádné chemikálie a je šetrný k životnímu prostředí.
Popis:
bezdrátové zařízení, lehké a přenosné;
speciální konstrukce umožňuje zachycení nejen blech, ale i jejich larev;
světlo vyzařované zařízením přitahuje blechy v okruhu více než 12 metrů;
přístroj je schopen vyčistit místnost od blech během jedné noci.
Princip
Přístroj myFleaTrap pracuje na základě metody chráněné patentem Kansas State University (č. 5231790). Intenzita a barevné schéma světla, jeho zapínání a vypínání láká hmyz a znehybní ho na přenosném listu potaženém speciálním lepidlem.
Umístění zařízení
Přístroj je určen pro použití v uzavřených nebo částečně uzavřených místnostech. Past přitahuje blechy do místnosti, ve které je zařízení umístěno a funguje nejlépe v tmavých místech. Přístroj myFleaTrap funguje efektivně, pokud je umístěn u zdi nebo v rohu a čelem od interiéru v místnosti. Efektivní úhel světla láká hmyz v rozsahu 160 stupňů.
Napájení
Přístroj je napájen pomocí 4x AA baterií. Lze dokoupit i napájecí adaptér.
Typickými příznaky bodnutí hmyzem jsou svědění a izolované pupínky. Kousavý hmyz, jako jsou blechy, štěnice, klíšťata, komáři, černé mouchy, pakomáry, nebo koňské mouchy, zanechávají kožní poranění, kolem kterých se pak tvoří svědivé puchýře.
Například kousnutí od černé mouchy. Někteří lidé jsou alergičtí na kousnutí černé mouchy. U lidí bez alergií bude kousnutí mouchou vypadat jako velké kousnutí komárem s malými pupínky a pustuly - puchýře podlité vodou, respektive hnisem. Charakteristickým znakem pro kousnutí mouchou je, že místo ještě chvíli krvácí. Moucha totiž vstříkne do rány protisrážecí činidlo, což má za následek, že se krev nesrazí v muším sosáku a neucpe ho. Ráně po kousnutí mouchou pak ještě chvíli trvá, než ta její blitinka přestane působit a krev tedy ještě chvilku z rány vytéká.
Dalším příkladem může být zanícené kousnutí komárem. Příznaky zahrnují svědění a otok. V Česku jsou nejčastější pouze mírné lokální reakce na kousnutí komárem (Culicidae). Tato komáří štípnutí vyvolají asi u tří čtvrtin populace okamžitou alergickou reakci, která se v místě štípnutí projeví kopřivkou. Příčiny reakcí v místě kousnutí nepocházejí ze speciálních jedovatých žláz, ale kůže reaguje na komáří sliny, které se kousnutím dostanou do tkáně, a to silným svěděním, zarudnutím a otokem. Přibližně polovina všech lidí také reaguje na kousnutí komárem takzvanou alergií pozdního typu v podobě malých puchýřků, které mohou být podlité vodou. Jiné reakce na kousnutí hmyzem jsou velmi vzácné. Kousnutí od komárů nebo jiného hmyzu sajícího krev vede k dalším potížím nebo onemocněním na našem území jen výjimečně.
Nejčastější příčinou bakteriální infekce je otrava krve. Možné jsou ale i jiné patogeny. Dalším důvodem otravy krve po bodnutí hmyzem je například plíseň. Hmyz je někdy takovými plísněmi doslova obrostlý. A dokonce i na žihadlu je tato plíseň přítomna. Může také dělat přesně to samé jako bakterie: pomocí žihadla vnikne do masa a poté se rozšíří po celém těle.
Infekce virem, jako je HIV, je na jednu stranu teoreticky možná, ale z různých důvodů extrémně nepravděpodobná. Důvodem je například to, že viry nejsou přítomny na vnější straně komára, ale jsou spíše uzavřené uvnitř komárů. Další důvod souvisí s množstvím viru, které by se teoreticky mohlo dostat do těla v případě bodnutí hmyzem. Riziko může být u osoby, kterou hmyz předtím kousl, a která má velmi vysokou virovou nálož - hladinu viru v krvi - typicky u neléčených pacientů, kteří o tom nevědí. Ale i to je vysoce nepravděpodobné.
Habrový krém si můžete připravit doma. Zde pro vás máme recept, podle kterého habrový krém připravíte a nemusíte hledat jeho prodej.
Nejprve je třeba zhotovit tinkturu z habru obecného. Ta se připravuje v březnu, kdy strom ještě spí. Uřízněte několik větví o průměru 5 cm. Vyberte si takové větve, aby se vám z toho dobře ořezávala kůra, takže ne moc chlupaté, špinavé nebo nemocné.
Větve omyjte houbičkou na nádobí, abyste z kůry očistili všechny nečistoty, hmyz, houby a plísně. Nechte povrch několik hodin uschnout a pak nožem ořezávejte kůru po malých šupinkách půl milimetru silných. Jde to pomalu a ztěžka. Při ořezávání kůry zpozorujete, že kmínek má v řezu tři barvy. První z vrchu je tmavá, pak následuje zelená potom světlá vrstva. Při řezání se ujistěte, že máte odřezky ze všech těchto vrstev, ale neřežte samotné dřevo. Tyto odřezky jsou naplněné účinnými látkami, které když zalijete čistým lihem, získáte perfektní habrovou tinkturu.
Nasypte odřezky do vhodně velké sterilní zavařovací sklenice tak, aby sklenice byla naplněna tak ze 3/4. Celou sklenici pak až po okraj naplňte 80% konzumním lihem. Uzavřete důkladně promíchejte, ale netřepejte. Dbejte, aby nevznikaly na kůře vzduchové bublinky a ty stávající mohly z kůry při míchání uniknout. Sklenici uložte na tmavé chladné místo. V březnu nebude problém takové místo najít. Každé dva dny obsah znovu opatrně, ale důkladně, promíchejte otáčením sklenice.
Tinktura bude hotová nejdříve za 8 týdnů, proto si na sklenici nalepte samolepku, na kterou napište datum přípravy, a že ve sklenici je tinktura z habru. Po uplynutí osmi týdnů můžete použít potřebné množství tinktury a zbytek nechte dále zrát. Nejlepší vlastnosti bude tinktura mít po půl roce klem srpna, kdy je nejlepší čas na přípravu masti z habru.
Kontaktní dermatitida se objevuje po kontaktu s dráždivou látkou (alergenem). Při reakci kůže na daný alergen dochází k vyrážce. Kontaktní dermatitida způsobuje nepříjemné svědění. Mezi běžné příčiny kontaktní dermatitidy patří:
jedovaté rostliny, například jed břečťanu, dubu nebo škumpy;
mýdla, detergenty, šampony, parfémy, kosmetika nebo pleťové vody;
šperky a textilie;
nástroje, hračky, spotřebiče nebo jiné předměty;
alergie na přírodní latex (objevuje se nejčastěji u lidí, kteří pracují s pryžovými výrobky – zdravotníci, pracovníci gumárenského průmyslu, ale i jedinci, kteří podstoupili velké množství operací).
Příčinou vyrážky bývají také virové infekce, zejména plísňová infekce (herpes zoster), dále kvasinková (Candida albicans), bakteriální a sexuálně přenosná infekce. Vyrážku může vyvolat i vážnější onemocnění, například nemoc jater, ledvin či rakovina. Vyrážku způsobuje rovněž hmyz nebo paraziti, zejména svrab a roztoči.
