HNISAVÁ ZÁDĚRA a nejen to se dozvíte v tomto článku. Záděry už měl určitě každý z nás. Kousky suché kůže nejen hyzdí ruce, ale v určitých případech mohou způsobit otravu krve. Záděra je malý, ale velmi bolestivý projev, který se může snadno infikovat. Nejčastěji vznikají u lidí, kteří si často máčejí ruce nebo mají práci, při které jsou ruce hodně namáhány. Další příčina spočívá v nesprávné či nešetrné manikúře a v okusování nehtů. Problémy tak s nimi mohou mít i malá miminka, kterým se nehty nestříhají zrovna nejsnadněji.
Záděra
Záděry jsou drobné trojúhelníčky měkké či suché kůže kolem nehtů. Záděra kromě toho, že není hezká na pohled, může být i vstupní branou infekce a péče o ni se nesmí zanedbat, protože následně vznikají bolestivé záděry a zánět. Zvláště pokud odstávající část okusujeme, může kromě infekce hrozit i sepse. Záděru způsobuje okusování nehtů, vysušená a dehydratovaná pokožka. Proto tento problém nejvíce trápí osoby se suchou kůží, které mají slabou ochrannou tukovou vrstvu. Dehydratovaná pokožka je bez vody a snadno se kvůli tomu loupe. Pak stačí jen nepatrně o cokoliv zadrhnout a vznikne záděra. Ke tvorbě suché kůže může například dojít častým kontaktem s papírem, ten totiž při dotyku s pokožkou odsává tuk. Na vině ale může být i špatná manikúra či nedostatek některých vitamínů a minerálů. Typické jsou záděry u dětí, a to především na palci.
Ranku, která vznikne po odstřižení, je vhodné ošetřit hojivým krémem či gelem s obsahem přírodních látek, nejlépe heřmánku či měsíčku lékařského. Měsíček lékařský je v tomto případě užitečný svým hojivým účinkem a hodí se právě při drobných poraněních kůže, mezi něž patří i záděra. Heřmánek lékařský zase působí antibakteriálně a protizánětlivě, čímž snižuje riziko vzniku infekce na místě odstřižené kůžičky. Výhodná je vzájemná kombinace výtažků z obou léčivých rostlin v jednom přípravku, dojde tím k rychlejšímu hojení rány, a navíc záděra tolik nebolí.
V naší poradně s názvem VÁČEK NA DÁSNI DOMÁCÍ LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kristýna.
Dobrý den udělal se mi Vacek na dásní a bolí mě ucho a mám hnisavou rýmu můžete mi poradit prosím je to fakt bolestivé
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Budete muset k zubaři. Někdy se totiž stane, že váček na dásni je vyústěním píštěle, která prochází až do hlavových dutin, kde způsobuje zánět, který se projevuje jako hnisavá rýma a bolest ucha. Zubař je první lékař, který by se měl pokusit vaše problémy léčit. Pokud zjistí, že to nesouvisí s dutinu ústní, tak pak teprve se obraťte na lékaře z oddělení ORL. Tyto problémy většinou trvají velmi dlouho, než se samovolně (bez lékařského ošetření) vyhojí a někdy se to vůbec nepovede. Proto je na místě návštěva lékaře, který provede nezbytná vyšetření vedoucí k odhalení příčiny a zároveň poskytne účinnou léčbu, která je jinak bez lékařského předpisu nedostupná.
Pokud už se záděra objeví, je nejlepší natrženou kůži jednoduše odstřihnout malými ostrými nůžkami a ještě lépe štipkami (malými ostrými kleštičkami). Nůžky mají tendenci kůži skřípnout, kleštičky ji bezpečně bez trhání odstraní přesně tam, kde je to nutné. Nestříhejte však kůžičku příliš blízko zdravé kůže. Odstřihněte opravdu jen odchlíplý kousek kůže, jinak si zaděláváte na budoucí problémy. Protože se to samozřejmě nikdy nepovede dokonale, snažte se poté místo promastit a vyhladit, aby se záděra již nezvětšovala. Na toto je vhodná hojivá mast na záděry, kterou vám doporučí v lékárně.
Můžete použít například řepíkovou mast, což je tradiční bylinný přípravek obsahující účinné extrakty ze 4 léčivých rostlin. Mast se s úspěchem užívá k ošetření pokožky při drobných prasklinách, oděrkách a jinak mechanicky způsobených kožních poškozeních. Řepíková mast vám skvěle poslouží v péči o záděry nebo zanícená nehtová lůžka.
Bylinným základem řepíkové masti je řepík lékařský (Agrimonia eupatoria). Jedna z nejrozšířenějších a nejznámějších bylin se užívala již ve starověku, roste až do výšky jednoho metru a má chlupatou lodyhu se žlutými květy. V bylinářství se využívá hlavně natě a listů řepíku.
Řepík lékařský má mnoho účinných látek. K těm nejdůležitějším patří kyselina křemičitá, taniny, éterický olej, hořčiny, flavonoidy, minerály a vitamíny B a K. Bylina se vyznačuje dezinfekčními a adstringentními (stahujícími) vlastnosti, a proto se velmi dobře (ve formě masti) hodí k ošetřování nehojících se ran.
Masťovým základem je čištěné vepřové sádlo (extrahované horkou párou), které svým složením připomíná lidský tuk. Vepřové sádlo obecně patří k nejkvalitnějším základům mastí: velmi dobře se vstřebává do pokožky, je kvalitním nosičem léčivých látek obsažených v bylinách a používá se k léčbě různých dermatitid. Ačkoliv se v současnosti hojně využívají různé syntetické látky, kvalitní vepřové sádlo zatím nemůže v mastech nic nahradit.
Řepíková mast je dále obohacena o pravý včelí vosk. Ten má totiž skvělé ochranné a hydratační schopnosti a zvyšuje celkovou kvalitu masti. Kromě řepíku obsahuje mast také další byliny, které podporují a umocňují pozitivní vlastnosti řepíku. V masti tak najdete heřmánek, šalvěj a tymián. Řepíková mast neobsahuje konzervanty ani umělá barviva. Mast skladujte při teplotě 5 až 25 °C.
Před použitím masti se doporučuje postiženou partii omýt vodou bez mýdla a dobře vysušit. Mast se nanáší v tenké vrstvě na pokožku tak, aby neucpala póry. Řepíkovou mast používejte 2–3x denně (nebo dle aktuální potřeby), jemně ji vtírejte 2 až 3 minuty do kůže. Správná aplikace pomáhá zvyšovat následný účinek.
Višněvského balzám má natolik typickou vůni, že kdo ji jednou cítil, zapamatuje si ji. Višněvského balzám je klasická mast používaná v kožním lékařství, případně v jiných oblastech medicíny k hojení kožních projevů. Léčí zánětlivá a hnisavá ložiska, projevy kožních chorob, pomáhá při cévních onemocněních. Pro vysokou účinnost je Višněvského balzám v oficiální medicíně používán od roku 1927. Je volně prodejný v lékárnách.
Višněvského balzám je mast, suspenze používaná jenom zevně. Aplikuje se na místa postižená kožními záněty, furunkly (nežity), vředy, abscesy (hlízy), na hnisavá ložiska na různých místech těla (nehet, prso, podpažní žlázy, třísla), na bércové vředy, křečové žíly a podobně. Dále se Višněvského balzám používá k léčbě některých kožních chorob, například červenky (erysipeloid) či růže (erysipel). K výkonu způsobilí zdravotníci používají tuto mast při ošetřování pokročilejších stadií dekubitů. Terénní kontaktní pracovníci ošetřují Višněvského balzámem i klienty takzvaných „K“ center (drogově, injekčně závislí).
Složení: Višněvského balzám obsahuje ricinový olej, zásaditý tribromfenolát bismutitý a další složky. Původně jednu z nich podle původní receptury tvoří takzvaný peruánský balzám, který je někdy nahrazován bukovým dehtem. Peruánský balzám voní příjemněji, dehtu je zase mezi lidmi připisována větší účinnost. Tribromfenolát bismutitý je léčivá látka, která účinkuje protizánětlivě, dezinfekčně a mírně znecitlivuje tkáně.
Použití: Při použití Višněvského balzámu dojde k rychlému ohraničení zánětu ve tkáni a k rychlejšímu vyhnisání ložiska anebo ke vstřebání výpotku. Při hojení působí Višněvského balzám regeneračně. Mast se nanáší na mulové tampony (čtverce), které se přikládají na postižené místo, obvykle jednou denně. Balzám se nepoužívá na otevřené rány, oděrky a jiná povrchová poškození kůže. Nesmí se dostat na sliznice a do očí. Může se vyskytnout alergie na některou z obsažených složek. Místa ošetřená Višněvského balzámem je třeba chránit před slunečním ultrafialovým zářením. Těhotné a kojící ženy mohou Višněvského balzám používat. Mast se dá koupit v lékárnách bez lékařského předpisu.
Nežit je hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které je nejčastěji způsobeno stafylokoky nebo streptokoky. Napadena může být kůže kdekoliv na těle, kde jsou vlasové váčky. Ohroženi jsou především jedinci s nedostatečnou hygienou kůže nebo poruchami imunity. Při splynutí několika furunklů dojde ke vzniku většího ložiska – karbunklu. Furunkly v oblasti obličeje mohou způsobit hnisavý zánět mozkových blan. Bakterie se při neodborné léčbě mohou dostat do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci (sepsi).
Furunkl nejčastěji vzniká tak, že mikrob pronikne do vlasového (chlupového) míšku, odborně folikulu, nebo mazové žlázky, svou přítomností zde způsobí zánět, který se začne projevovat tak, že se na kůži v okolí chloupku (vlasu) vytvoří malý, červený boláček, který zpravidla bolí. Na dotek je postižené místo teplé. Jak se zánět šíří do okolí žlázky nebo vlasového míšku, začne se v centru tohoto původně tuhého červeného místa tvořit hnis. Na kůži můžeme toto pozorovat jako zbělení, popřípadě zežloutnutí obsahu. Zvětšování boláčku je způsobeno další tvorbou hnisu, který se postupně dostává k povrchu kůže. Udělá se hnisavá čepička, která praskne, takže hnis může volně odtékat. Někdy se stane, že furunkl postupně odezní i bez provalení hnisu. Furunkly se mohou vytvořit kdekoliv na kůži, ale často je najdeme na hýždích, stehnech, v podpaží a na šíji. K mnohočetnému výskytu furunklů po těle, takzvané furunkulóze, může dojít v případě, že je imunitní systém jedince oslabený a bakterie mají snadnější průnik do těla. To se může stát například při cukrovce nebo dalších chronických chorobách, které mají za následek snížení imunity. Pokud se v okolí furunklu zanítí další žlázky, mohou takovéto furunkly splynout do jednoho velkého bolestivého „uzlu“ – karbunklu. Karbunkly se vyskytují především na šíji.
Furunkl a karbunkl patří do skupiny onemocnění, jimž se společně říká pyodermie. Pyodermie jsou hnisavá onemocnění kůže nebo taky žlázek, které se v kůži nacházejí (například vlasový, chlupový míšek, potní žlázky, mazové žlázky). Jsou způsobena infekcí mikroby, a to nejčastěji stafylokoky (latinsky Staphylococcus) nebo méně často také streptokoky, latinsky Streptococcus. Bakterie se na lidské kůži normálně vyskytují. Protože lidská kůže, pokud je zdravá, představuje velmi dobrou ochranu/bariéru, tyto mikroby nás v podstatě neohrožují. Jestliže se jim ale podaří přes tuto přirozenou bariéru dostat, můžou pak způsobit infekci, která se projeví třeba jako hnisavý vřídek, nebo v horším případě mohou zapříčinit i celkové onemocnění organismu. Proto není radno i tak zdánlivě banální onemocnění přehlížet.
Hlavními příznaky hnisu v očích je otok víček, hnisavá sekrece z oka, která zasychá na řasách, případně je i slepuje, řezání v oku a pocit cizího tělesa v něm, světloplachost a zvýšené slzení.
Při bakteriálních příčinách jsou spojivky výrazně překrvené a hnisavá sekrece je mnohem větší. Naopak při virovém zánětu se příznaky objevují mnohem dříve a vytékající tekutina je spíše čirá.
Spektrum použití dračí krve je velmi široké. Latex je sbírán za úsvitu poraněním stromu. Jelikož strom vylučuje mízu na svoji obranu a k hojení, je jasné, k čemu byla brzy po objevení tamějšími domorodci užívána. Pro naši civilizaci ji objevil španělský kněz Banebé Cobo kolem roku 1600. Popsal především její pozitivní vlastnosti s využitím v místním tradičním léčitelství. Dračí krev lze užívat zevně i vnitřně.
Pro své analgetické a antivirotické účinky je užitečná při různých druzích poranění. Urychluje podporu hojení a zacelení ran. Zároveň chrání před vniknutím infekcí. Velmi dobrá je odezva na potírání, vyplachování či kloktání při napadení mandlí či zanícení dutiny ústní, zubů a podobně. Dobré zkušenosti jsou i s reakcí na bradavice, které se potírají zevně. Dračí krev uleví i od bolestivého bodnutí hmyzem.
Použití
Vnitřní použití:
15 kapek se rozpustí ve 100 ml vody a užívá se 3x denně.
Vnější:
Na výplach úst a kloktání použijte 30 kapek a kloktejte 3x až 5x denně.
Naneste na vatovou tyčinku a potírejte mandle při bolesti či zanícení.
Nasáklou náplastí přelepte bradavici a nechte plně vstřebat. Opakujte 1–3 dny. Bradavice by se měla sama vyloupnout.
Při řezných poraněních, škrábancích a při dalších kožních problémech aplikujte přímo na postižené místo.
Na rány a hnisavá místa je vhodnější dračí krev v prášku. Používejte ale nejdéle tři týdny.
Kontraindikace
Přípravek není vhodné užívat v době těhotenství a v období, kdy chtějí ženy otěhotnět.
Nevýhoda: Jedná se o roztok, a tak se na rány a hnisavá místa spíše doporučuje dračí krev v prášku.
Výhoda: 50ml obsah balení.
Složení: 100% míza ze stromu Croton lechleri, bez alkoholu či jiných aditiv.
Furunkl a karbunkl se řadí k hnisavým onemocněním kůže a menších žlázek (vlasové, chlupové, potní, mazové atd.).
Příčiny
Toto onemocnění obvykle způsobují mikroby (stafylokoky, streptokoky). Mikroby se do kůže dostávají v případě, že je nějak poškozená, nebo je lidský organismus oslabený, a tak kožní bariéra není tak silná. Důležité také je, aby správně fungoval imunitní systém, pokud by nebyl v pořádku, mohlo by se stát, že by absces hrozil po každém poranění kůže, ať už by to byl sebemenší škrábanec. Obvykle se projevují tak, že na kůži vznikne hnisavý vřídek, který bývá na dotek bolestivý. Je důležité ho ale nepodceňovat, protože i tento miniaturní útvar může vyvolat celkové onemocnění organismu. Furunkl nejčastěji postihuje osoby, jejichž kvalita kůže je výrazně snížená, ať už kvůli nějakému onemocnění, nebo špatné hygieně. Mohou se také vyskytnout u osob trpících sníženou obranyschopností lidského těla v důsledku cukrovky, nádorových onemocnění, užívání léků atd.
Bakterie obvykle vnikne do vlasového (chlupového) míšku, nebo do mazové žlázky a způsobí tam zánět, který se projeví vznikem červeného uzlíku v okolí daného chloupku / vlasu. Tento uzlík je navíc bolestivý a teplejší na dotek. Zánět se obvykle začíná dále šířit a v jeho středu se tvoří hnis, který se projevuje tak, že na kůži dochází ke zbělení obsahu uzlíku. Uzlík se právě tvorbou tohoto hnisu neustále zvětšuje a zároveň se hnis stále přibližuje k povrchu kůže. V řadě případů nakonec praskne a hnis tak volně odtéká pryč z těla. K protržení kůže ale nemusí dojít vždy, někdy si tělo se zánětem poradí samo bez toho, aby byl furunkl protržený.
Člověk nemusí mít na těle jen jeden tento vřídek, u lidí trpících chronickými onemocněními se jich nachází více, pokud by došlo k tomu, že by jich bylo více na jednom místě (například na šíji) a postupně se furunkly slily v jeden bolestivý uzel, jedná se již o karbunkl.
Vzniku tohoto typu abscesu se dá zabránit dodržováním preventivních opatření:
nosit čisté a volné oblečení,
pravidelně se mýt,
nedráždit a nezraňovat pokožku,
při poranění kůže ránu vydezinfikovat,
přijímat dostatek minerálů a vitamínů,
při onemocnění respektovat pokyny lékaře.
Léčba
Není třeba běžet k lékaři okamžitě, jen co se na těle objeví jeden malý vřídek. Obvykle se lékařská pomoc má vyhledat v případě, že se vřídek zvětšuje, je velmi bolestivý, člověka obtěžuje při každodenních činnostech a nezabírají na něj žádné „babské rady“. Mezi ně p
Léčba poruchy imunitního systému není jednoduchá, podobně jako u alergií, ale v mnoha případech se léčit dá. Pokud chcete zahájit léčbu svého zánětu v nehtu okamžitě, tak je možné v lékárně koupit višněvského balzám s bukovým dehtem a začít si bolavé místo mazat. Višňák by měl být na bolavém místě co nejdéle v tekutém stavu, takže je dobré ho namazat a hned zakrýt igelitem. Pokud by višňák nezabral a záděra hodně bolela, tak je možné začít užívat Ibuprofen 400mg v dávkování 1 tabletu každých 6 hodin po dobu tří dnů. Ibuprofen je volně prodejný v lékárně, ale i tak si před jeho užitím prostudujte příbalovou informaci o kontraindikacích a nežádoucích účincích, jde o vysoké dávky protizánětlivého léku.
Popis ukazuje spíše na problém imunitního systému - Imunodeficienci. Imunodeficience jsou poruchy imunitního systému, které vedou ke zvýšené náchylnosti k infekcím. V tomto případě jde o opakované infekce nehtové ploténky. Těmito infekcemi je pak i ovlivněna kvalita nehtu. Zde nebude příčina v plísni nehtu, ale v poruše imunitního systému. Višňák léčí vzniklý puchýř a zánět nehtové ploténky. Ovšem je potřeba také posílit imunitní systém. Imunitní systém se vyšetřuje pomocí krevního rozboru, kde se sledují lymfocyty. Je třeba tedy požádat svého obvodního lékaře o tento krevní rozbor.
Psychické projevy projevující se třením prstu o prst také způsobují výskyt záděr. Pokud už vám teče krev, tak do záděry mohou proniknout nečistoty, vznikne zánět, a pokud je pod nehtovým valem, začíná velký problém. Pak černá boule u prstu už opravdu není jen běžná záděra.
V dnešní době se vyskytuje spousta různých kožních projevů, záděry nevyjímaje. Je to dáno celkovým hektickým stylem života – všudypřítomný stres, nezdravé stravování, elektrický smog z mobilů a počítačů, nadměrné očkování a užívání rozličných léků na vše možné i nemožné. Vše souvisí se vším. Pamatujte, že nejen v tradiční čínské medicíně platí: Co na kůži, to na jazyku a naopak!
Co se týče mastí a krémů, všeobecně se v tradiční čínské medicíně doporučuje na mokré vždy mokré, tedy na mokvavé kožní postižení se používá například vlažný obklad z řepíku lékařského (k dostání v bylinkářství i v lékárnách), který se přiloží několikrát denně cca na 15 minut, a většinou se do druhého dne stav zklidní a vysuší. Na suché zarudnutí a svědění lze použít i mast z aloe či měsíčku (například Calendula od firmy Weleda – k dostání v DM drogerii) nebo k promašťování příjemnou a ochlazující rakytníkovou Indulonu (z lékárny).
Na obě formy kožních projevů (suchý svědivý či pálivý mokvavý) lze s úspěchem použít „Nápoj stříbrného větru“, a to nejen vnitřně, ale i zevně ve formě obkladu či potírání postižených míst několikráte denně – velice působí i proti svědění kůže!
Úplně nejlepší první pomoc při pálení v uších z důvodů zánětu zevního zvukovodu je aplikovat do zvukovodu višněvského balzám s dehtem. Tence namotanou vatičku na špejli namočíme do dehtového višněvského balzámu a pak ji zasuneme co nejhlouběji do zvukovodu a stáhneme ze špejle. Necháme ji v uchu působit několik hodin a pak to zopakujeme s čerstvým balzámem.
Na zánět zevního zvukovodu také pomáhá česnek, když se malý úzký kousek oloupaného česneku zabalí jemně do vaty nebo do papírového kapesníčku a vloží se do zvukovodu. Výpary z česneku pak usmrtí přemnožené mikroby a zabrání se tak rozvoji zánětu a jeho rychlému zhojení.
Proti bolesti ucha pomáhá také černý bez. Čaj připravený z květů černého bezu se pije v průběhu celého dne a také se formou obkladů přikládá na bolavé ucho.
Také obklad s nastrouhaným bramborem dokáže trochu pomoci od bolesti při zánětu středního ucha, či při zánětu zevního zvukovodu.
Jako podpůrná léčba funguje i žvýkání žvýkaček, ve kterých je obsažen Xylitol, který funguje jako lehké antibiotikum a zabíjí bakterie. Optimální množství je 5 žvýkaček denně, protože při větším množxtví Xylitol způsobuje průjem.
Proti bolesti a zároveň i na léčbu zánětu velmi dobře poslouží volně prodejný lék Apo-ibuprofen, který se užívá ráno a večer jedna 400 mg tableta.
Z lékárny výborně a vemi rychle zabírají na zánět zevního zvukovodu kapky Garasone, které jsou ale jen na lékařský předpis, protože jde o účinnou kombinaci antibiotik a kortikoidů.
Léčba zánětu středního ucha
Nejlepší variantou v této léčbě je zahájení léčby antibiotiky, k tomu je ovšem třeba navštívit lékaře. Svépomocí můžeme léčbu zánětu středního ucha zahájit pomocí zinku, zázvorového čaje, česneku, selenu, jitrocele, mateřídoušky, špetkou chilli a vitamínu C. Pokud je infekce při zánětu středního ucha hnisavá, tak se do ucha nesmí nic kapat, ani léčivé kapky z česnekové šťávy, protože hrozí prasknutí bubínku.
Domácí léčba zánětu středního ucha:
Zinek - během prvních tří dnů se zinek užívá v dávce 10 mg každé 3 hodiny. Od čtvrtého dne se dávka sníží na 50 mg denně a od sedmého dne se užívá již jen 30 mg zinku denně. Zinek se nesmí užívat společně s citrusy, protože jejich šťáva ničí účinky zinku. Nejlepším druhem zinku při těchto vysokých dávkách je pikolinát zinku nebo glukanát zinku.
Česnek - při bolestivých příznacích se
třikrát denně
užívají najemno roztrouhané dva stroužky česneku, které se zapijí sklenicí vody. Po odeznění bolestí se česnek užívá ještě dva dny. Česnek se nesmí užívat na lačný žaludek, vždy jen po jídle.
Nosní polypy se mohou nějaký čas vyskytovat jako absolutně bezpříznakové. Problém však nastává, když dorostou do takové velikosti, že uzavírají průchody mezi nosní dutinou a vedlejšími dutinami, nebo když dokonce ucpou samotné vývodné cesty – nosní průduchy. To samozřejmě vede k tomu, že se nemocnému špatně dýchá, což může vyvolat nepříjemnou nervozitu, nebo dokonce strach z udušení. Samozřejmě že lze dýchat ještě ústy, ale představte si, že byste pořád chodili s pootevřenou pusou – právě kvůli tomu jsou nosní polypy velmi obtěžující ze společenského hlediska – a v noci se opakovaně budili s vyprahlými ústy. Se sníženou nosní průchodností jde ruku v ruce i pokles čichových funkcí, takže pacient může pociťovat částečnou či úplnou ztrátu čichu. Dalším typickým příznakem je permanentní rýma, nejdříve spíše vodnatá, později hlenovitá či hnisavá. Současně se mohou objevit i bolesti hlavy či nepříjemné pocity tlaku v obličeji. V extrémním případě mohou nosní polypy vyčnívat ven z nosní dutiny, což pochopitelně znamená velký kosmetický problém.
Pokud obvodní lékař zjistí podezření na nosní polypy, budete odesláni na ORL (ušní-nosní-krční), kde již lékař provede jednoduché vyšetření nosním zrcátkem, takzvanou přední rinoskopii. V zrcátku lékař nosní polypy zřetelně vidí a může je tak snadno diagnostikovat. Při opakovaném výskytu nosních polypů, nebo pokud je nutné zjistit jejich přesný rozsah v dutině nosní, provádí se ještě rentgenové vyšetření a zobrazení nosních dutin pomocí CT (počítačové tomografie). Zpravidla ale již při prvním pohledu zrcátkem do nosu lékař zjistí, v jakém stadiu se nemoc nachází.
Nosní polypy se projevují zhoršenou nosní průchodností (pacientovi se špatně dýchá nosem). I když si je každý vědom možnosti dýchání ústy jako náhrady dýchání nosem, i tak vede u někoho znemožnění nosního dýchání k jakési nervozitě až panické hrůze z udušení. Ucpání nosních cest se může chvílemi zhoršovat či zlepšovat – použitím různých nosních kapek. Vzhledem ke zhoršenému příjmu vzduchu, tedy i kyslíku, trpí pacienti často bolestmi hlavy. Někdy popisují pocit tlaku v obličeji. Dalším nepříjemným příznakem je částečné či úplné vyřazení čichu. Pacienty trápí takřka permanentní rýma (vodnatá, později hnisavá – „zelená“). Polypy se obyčejně objevují na obou stranách nosní přepážky – v pravé i levé nosní dírce – často však nerovnoměrně. Typickým projevem tohoto onemocnění je časté probouzení kvůli nepříjemně vyschlým ústům – pacient se potřebuje napít. Nepříjemným – i esteticky – projevem polypů je jejich vynoření z dutiny nosní nosními dírkami (toto se stává v pokročilých stadiích).
Bolest uší může být trvalá nebo s měnící se intenzitou. Je možné její zhoršování v určitých situacích, při konkrétních polohách hlavy, pohybech nebo při tahu za boltec. Bolest může být provázena svěděním či výtokem z ucha. Objevuje se též zalehnutí, snížení sluchu, v některých případech též horečka. Ušní výtok mívá různé podoby, z ucha může vytékat krvavá, hnisavá či čirá tekutina.
Jestliže do tkáně proniknou cizorodé mikroorganismy, tělo, respektive imunitní systém, na jejich přítomnost reaguje zánětem, mikrobi totiž napadají buňky, čímž je hubí. Tyto buňky se rozpadají a tím do okolí unikají takzvané cytokiny – látky, které spouštějí zánětlivou reakci. Do místa infekce jsou přivolávány buňky, jejichž úkolem je cizorodé organismy zničit a ochránit tak tělo před jejím dalším šířením. Mezi tyto buňky patří především bílé krvinky (leukocyty), které se dostávají do místa zánětu a cizorodé organismy pohlcují. Nahromaděním bílých krvinek v tomto místě pak vzniká dutina vyplněná žlutavou tekutinou – hnisem, který vzniká se zánětlivým procesem postižené tkáně (absces). Aby se zabránilo šíření tohoto zánětu dál, vzniká kolem místa hnisavého rozpadu membrána tvořená takzvanou granulační tkání, která může být někdy až několik centimetrů silná. Nazývá se pyogenní membrána. Je polopropustná – do nitra dutiny pustí jen bílé krvinky, ale ty už se nedostávají ven. Obsah dutiny (abscesu) podléhá rozpadu, což vyvolává nasávání tekutiny a zvětšování abscesu. Jestliže je absces v blízkosti povrchu tkáně, popřípadě se k němu dostane svým zvětšováním, většinou se „provalí navenek“, a to buď široce, nebo se vytvoří pouze úzký kanálek – hnisavá píštěl. Dutina abscesu se tak vyprázdní, kolabuje (hroutí se), granulační tkáň vyprázdněnou dutinu postupně vyplní a vytvoří se jizva. Obecně dochází k rozvoji zánětu nejprve na povrchu dané struktury, která je infikována (pokud se nejedná o nějaké pronikající poranění). Jestliže se infekce šíří do hloubky tkáně, většinou dochází k tvorbě abscesu. Tak vznikají například abscesy při angínách, zánětech plic a podobně, jsou tedy komplikací původního onemocnění.
