HORIZONTÁLNÍ SYSTÉMY je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že jejich nehty mohou být skvělým barometrem celkového zdravotního stavu. V mnoha případech mohou být změny ve vzhledu nehtů první známkou do té doby neznámých zdravotních problémů, jako jsou skryté problémy oběhového systému, respirační poruchy, anémie z nedostatku železa nebo onemocnění štítné žlázy. Tyto příznaky jsou na nehtech obvykle patrné jako různé hrboly či vroubky na nehtech, také jako různá zbarvení a změny v kontuře nehtového lůžka. Neměli bychom proto zkoumání svých nehtů brát na lehkou váhu a všímat si jich častěji!
Příčné hrbolky na nehtech
Horizontální vroubky na nehtech obvykle začínají z jedné strany nehtu podélně na jeho druhou stranu. Horizontální vroubky na nehtech jsou rovnoběžné s nehtovým kořenem a naznačují přítomnost nějakého onemocnění nebo špatného zdravotního stavu, i když to nemusí vždy tak být. Jeden takový zvláštní druh horizontálních vroubků nehtů, které mohou být příznakem onemocnění, se nazývají Beauovy linky. Jsou pojmenovány po vědci, který se jmenoval Joseph Honoré Simon Beau (1806–1865), který je jako první v roce 1846 popsal. Fotografie, na kterých jsou vidět tyto nebezpečné prohlubně na nehtech, jsou zde: Beauovy linky.
Beauovy linky jsou horizontální, hluboce zvrásněné vyvýšeniny na nehtech, které můžou být i lehce tmavé. Existuje celá řada příčin pro tyto výrazné prohlubně na nehtech, včetně předchozích zranění nehtového lůžka, podvýživy, reakce na některé léky a metabolické poruchy, jako je například cukrovka. Prohlubeň, která charakterizuje Beauovy linky nastane, když je růst nehtů dočasně zastaven kvůli nemoci nebo také i kvůli špatné výživě. Špatná výživa ani nemusí pocházet z naší vůle, například při nadměrně rychlém zhubnutí a podobně, ale může nastat i u člověka, který se stravuje normálně, ale má někde ve svém těle přerušenou výživovou cestu nehtů. Typicky to může být způsobeno špatným využitím bílkovin. Pokud máte tento typ horizontálních prohlubní na nehtech, tak navštivte svého praktického lékaře a ukažte mu to.
Někdy může být růst nehtů krátce přerušen z důvodu více společných faktorů, jako jsou náhlé změny výživy nebo po zranění nehtového lůžka. To může vést také k tvorbě horizontálních prohlubní na nehtech. Ty obvykle nejsou důvodem k obavám, ačkoli by bylo vhodné konzultovat jejich výskyt se svým lékařem, obzvláště máte-li zjevné horizontální vyvýšeniny, protože mohou být známkou nedostatku výživy nebo jiného onemocnění, které půjde diagnostikovat například z krevního rozboru. V některých vzácných případech mohou tyto podélné rýhy být příznakem otravy arzénem.
Pokud jste si nedávno všimli, že se vám na nehtech vyvinuly vyvýšeniny nehtů a zejména pokud jsou horizontální povahy, tak byste měli tyto příznaky konzultovat se svým lékařem, protože je důležité co nejdříve vyloučit vážnější zdravotní problém, na který by to mohlo ukazovat.
V naší poradně s názvem ZELENÝ ZÁKAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar.
prosím o radu jak na zelený zákal.děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Glaukom může výrazně ovlivnit váš život. Jak hodně budete pociťovat omezení závisí na tom, jak velká je ztráta zraku, jaké aktivity děláte a jaký je váš životní styl. Abyste našla způsob, jak co nejlépe využít zbývající zrak, musíte spolupracovat se svým lékařem. Sama si můžete pomoci těmito radami:
- Používejte pomůcky pro lepší vidění, jako jsou systémy pro zvětšování videa, lupy a velké tiskové materiály.
- Osvětlení si vždy nastavte tak, aby bylo zaměřeno na to, co chcete vidět a nesvítilo do očí.
- Oblasti kolem schodů a ramp si označte barvou nebo výrazně barevnou páskou.
K péči o kolostomii jsou vám k dispozici tyto zdravotní pomůcky:
Jednodílné systémy – kolostomický sáček: U jednodílných systémů jsou lepicí ochranná podložka a uzavřený sáček navzájem pevně spojeny. Sáček je vybaven filtrem s aktivním uhlíkem pro neutralizaci pachů. Kolostomické sáčky jsou k dostání buď s plochou, nebo vyklenutou (konvexní) ochrannou podložkou. Při dosažení odpovídajícího naplnění (maximálně do poloviny objemu sáčku) je nutné tyto sáčky kompletně vyměnit.
Dvoudílné systémy – ochranná podložka s kolostomickým sáčkem: Dvoudílné systémy se skládají z ochranné podložky s mechanickým nebo lepicím uzávěrem a z příslušného kolostomického sáčku, který se připevňuje k podložce. Ochranné lepicí podložky jsou k dostání buď v plochém, nebo v konvexním provedení. Kolostomické sáčky obsahují filtr s aktivním uhlíkem pro neutralizaci pachů a jsou vybaveny odpovídajícím spojovacím systémem k upevnění na základní podložku. Sáčky je nutné při odpovídajícím naplnění (maximálně do poloviny objemu sáčku) vyměnit, zatímco ochrannou podložku lze používat několik dnů. K fixaci podložky lze použít pásek.
Ploché systémy se používají u stomií, u kterých leží vývod střeva nad úrovní kůže (prominence).
Konvexní systémy se používají vždy, když se vývod střeva nachází pod úrovní kůže (retrakce, vtažená stomie).
Co potřebujete pro výměnu kolostomického sáčku: gázu, v případě potřeby jednorázové holítko, mírně zahnuté nůžky (stomické, nůžky na nehty), šablonu, v případě potřeby ochrannou pastu, odstraňovač zbytků lepicí plochy a ochranný sprej, odpovídající kolostomické pomůcky (jednodílné nebo dvoudílné, sběrný sáček s plochou nebo konvexní podložkou), vyprazdňovací sáček.
Všechny zdravotnické pomůcky byste měli mít předem připraveny. Pro ochranu pokožky kolem stomie je důležité, aby ochranná podložka byla přizpůsobena velikosti vaší stomie. Každá založená stomie má individuální tvar. Z toho důvodu byste si měli před první výměnou kolostomických pomůcek zhotovit šablonu (například z průhledné umělohmotné fólie), kterou použijete jako předlohu k vystřižení ochranné podložky. Odpovídající šablony naleznete ve stomické taštičce. K vystřižení použijte mírně zahnuté nůžky. Abyste předešli podráždění kůže, musí být vystřižený otvor tak přesný, aby mezi stomií a ochrannou podložkou nezůstala nechráněná kůže, která by mohla přijít do kontaktu s výměšky. Na rozdíl od střevní sliznice založené stomie může nechráněná kůže na agresivní výměšky citlivě reagovat změnami. Zejména v prvních týdnech a měsících po operaci mění stomie svůj tvar a velikost. Z toho důvodu je právě na začátku důležité, abyste průměr stomie pravidelně kontr
Ve svém příspěvku LEDVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zezulova.
Co je prosim tedy vhodne jist jake maso jak oleje na upravu masa banany lze? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta Koudelková.
Hezký den,
byla jsem na ultrazvuku břicha,nic mě neřekli a napsala p.dr.:obě ledviny přiměřené velikosti s přiměřenou parenchymovou vrstvou,ZVLNĚNÝCH KULTUR./to mě zajímá co to je./Vpravo drobné hyperecho lithyasy.Vlevo drobné hypoechogenní ložisko šíře 8 mm s drobnou kalcifikací,dif.dg.atypická cysta-ke sledování.Duté systémy bez dilatace.nerozumím tomu.Mám jít na kolonoskopii,proto mě tam p.dr.poslal.Bojím se,abych něco s ledvinami nezameškala.Bolí mě v bedrech,ale to mám od plotýnek.Přes den málo močím,asi půl litru a v noci 1,5 až 1,8 l.V noci se nevyspím,kvůli močení se často budím.Rozbor moci v pořádku.Děkui za odpověď. Vlasta
Nejčastějším důvodem pro zhotovení korunky je s velkým náskokem indikace, že působením zubního kazu došlo k rozsáhlému zničení tvrdých zubních tkání a chybějící část zubu již nelze nahradit zhotovením výplně.
Chybí-li sousední zub a mezera se řeší zhotovením můstku, je zapotřebí zhotovit korunky na zuby sousedící s mezerou, která se můstkem překlenuje. Alternativou, která ušetří mnohdy jinak zdravé zuby před nutností preparace na korunku, je nahrazení chybějícího zubu implantátem. To ovšem vždy z různých důvodů nelze (nedostatek kvalitní kosti, vyšší cena a podobně).
Endodonticky ošetřený (lidově „mrtvý“) zub, to znamená zub, u kterého byly zaplněny kořenové kanálky, už není tak elastický jako zub živý. Po určité době od ošetření kanálků se zub stane křehkým a hrozí, že i při běžném zatížení praskne. Často se bohužel ulomí až u dásně, nebo dokonce lomná linie zasahuje pod úroveň dásně a kořen je pak nutno vytáhnout. Proto je vhodné a správné na endodonticky ošetřený zub zhotovit korunku. Zub je tak na řadu let chráněn před případnou frakturou. Dalším důvodem, proč zhotovit korunku na mrtvý zub, je estetika. Mrtvý zub po čase změní svou barvu a stane se našedlým, což vadí zejména u zubů ve viditelném úseku chrupu.
Při zhotovení snímatelné zubní náhrady je nutno náhradu připevnit ke zbylým zubům, aby držela v ústech. Zub, ke kterému je náhrada po nasazení uchycena, se opatří korunkou, na které mohou být zhotoveny různé typy takzvaných retenčních prvků – sponová korunka. Od jednoduchých, mezi lidmi neoblíbených háčků u levnějších náhrad přes „konusové“ korunky nebo na první pohled neviditelné systémy takzvaných attachmentů fungujících na principu patentky, zásuvky a podobně.
Korunka musí být použita i v případě, kdy následkem úrazu došlo k odlomení tak velké části zubu, že nahrazení chybějící části zubu výplní neslibuje dlouhodobou úspěšnost, podobně jako v případě hlubokého zubního kazu.
Dalším důvodem pro zhotovení korunky bývá korekce anomálního tvaru či postavení zubu, které je na pohled neestetické a zhoršuje možnost provádění ústní hygieny. Zejména v případech, kdy z nejrůznějších důvodů není možná korekce postavení zubu ortodontistou.
Korunku lze použít i tehdy, kdy je nutné vyměnit rozsáhlé výplně a z důvodu zajištění stability zubu a estetických důvodů by výměna výplní neměla smysl.
Používá se i tam, kde jsou vrozené defekty skloviny povrchu takového rozsahu, že je nelze korigovat výplněmi.
Dále je vhodná u zubů, u kterých došlo k takzvané vertikální nebo horizontální abrazi, tedy obroušení části tvrdé zubní tkáně v důsledku skřípání zubů (bruxismus), špatnou technikou
Léky užívané jako antidepresiva dělíme do několika skupin podle chemické struktury a mechanismu účinku na různé neurotransmiterové systémy (systémy chemické komunikace nervových buněk uskutečňované vždy jednou látkou). Mezi nejdéle užívaná patří bicyklická a heterocyklická antidepresiva, která nejvíce působí na noradrenalinový a serotoninový systém mozku. Patří sem klomipramin, imipramin, amitriptylin, notriptylin, desipramin, dibenzepin, dosulepin, mianserin a trazodon. Navazují se většinou až jako druhá nebo třetí volba v léčbě depresivních příznaků bipolární poruchy. Mají vyšší riziko přesmyku do manické epizody bipolární poruchy během léčby. Další skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který se podílí na odbourávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří sem fenelzin, tranylcypromin a isokarboxazid. Kombinace s jinými antidepresivy a s některými potravinami může vyvolat životu nebezpečný vzestup krevního tlaku, proto je jejich využití v terapii menší. K této skupině lze přiřadit i reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy a jejich jediného zástupce, moclobemid. Díky reverzibilitě inhibice jsou některé možné interakce s ostatními léky a potravinami mírnější, ale mohou být také závažné. V současné době jsou nejpředepisovanější skupinou antidepresiv selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tato skupina má šest představitelů: fluoxetin, paroxetin, sertralin, citalopram, fluvoxamin a escitalopram. Antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu mají pouze jediného zástupce, reboxetin. Další skupiny antidepresiv jsou vytvořeny vždy podle dvojice neurotransmiterů, na které dané antidepresivum působí. Ve skupině antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a serotonin jsou venlfaxin, milnacipram, nefazodon a mirtazapin. Do skupiny antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a dopamin patří bupropion. Jako antidepresivum se využívá i tianeptin, který oproti SSRI naopak zvyšuje zpětné vychytávání serotoninu.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky cyklických antidepresiv
Při léčbě antidepresivy lze obecně říci, že vedlejší nežádoucí účinky bývají většinou mírné a přechodné. Při léčbě cyklickými antidepresivy se může vyskytnout suchost v ústech, zácpa, obtíže při močení, rozmazané vidění, závratě, útlum, zrychlení tepu srdce, pocení, zvyšování tělesné hmotnosti, obtíže v sexuálním životě (ztráta chuti k sexuálnímu životu a zhoršené dosažení uspokojení).
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky SSRI a novějších antidepresiv
Léčba SSRI a novějšími skupinami antidepresiv je spjata s odlišným spektrem vedlejších nežádoucích účinků, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost, nervozita, poruchy spánku, pocení, agitovan
Inhalační kortikosteroidy jsou hlavním lékem u většiny případů nekontrolovaného astmatu pro svůj silný protizánětlivý účinek. Doporučenou alternativou jsou dnes již jen antileukotrieny (Singulaire), možné je i užití kromanů (Tilade) a teofylinů (Eufyllin). U správně léčených astmatiků kortikoidy dobře zajišťují hlavní cíl léčby, kterým je dosažení a udržení kontroly projevů této dříve svízelné nemoci. Astma však neléčí ve smyslu ovlivnění jeho dlouhodobého přirozeného vývoje.
Na účinnou kortikoidní léčbu má značný vliv inhalační systém. Některé oblíbené inhalační systémy jsou dnes již zastaralé. Jde zejména o systém Diskus u preparátů Seretide či Flixotide, který generuje částice velkých rozměrů s nežádoucím dopadem zejména na osud léku v dýchacích cestách. Optimální velikost částic, klíčovou pro správnou distribuci léku v dýchacích cestách a uložení léku v plicích, prokazují sprejové systémy, například systém Modulite (Combair).
Všechny potraviny, nápoje a byliny byly taoisty před tisíci lety rozřazeny podle termických účinků na organismus (jin/jang). Kategorie „studené“, „osvěžující“, „neutrální“, „zahřívající“, „horké“ nesouvisí tolik s tím, zda jíme jídlo teplé nebo studené. V první řadě se posuzuje, jak potravina působí na rovnováhu jin/jang v nás. Rajčata, cuketa nebo brokolice vnitřní prostředí organismu zchladí, i když je jíme tepelně upravené. Maso umocní jangový účinek vývaru. Proto uvnitř prohřeje i vlažná polévka. Mátový čaj (jin) nás ochladí a osvěží, i když je vlažný. Zázvorový (jang) nás zahřeje i studený.
Dlouhodobě nevyvážená konzumace potravin má na organismus negativní vliv. Nevhodně nastavený jídelníček vede ke stagnaci čchi („přehřívání motoru“) nebo jejímu nedostatku („postupné vybíjení baterek“). To se podepíše na našem vzhledu i na tom, jak se cítíme. Jin/jang se nabízí jako výborný pomocník k vytvoření harmonizujícího pokrmu. Hlavní tajemství čínské tradiční nauky o výživě tkví v umu připravit na základě znalostí o jin a jang termicky vyvážené jídlo. Kdo se seznámí s termickým účinkem potravin, vyhne se nejběžnějším chybám ve výživě a získá návod k trvalému udržení zdraví.
Pro běžného smrtelníka neasijského původu je tento způsob uvažování příliš složitý, je rozumné se snažit najít výrazy, které jsou co nejbližší indoevropskému jazyku, nejlépe v jednoslovném podání. Protože je naším záměrem na tomto místě objasnit vztah ke stravě, můžeme ve zjednodušeném pojetí výrazu jin přisoudit význam uvolňující a k jang zpevňující.
Smysl obou pojmů ve vztahu vlivu potravin na trávení a současně dopadu na metabolismus je tak velmi jednoduchý. Potraviny, které mají uvolňující tendenci (například luštěniny, ovoce, zelenina, houby, mléko, káva, alkohol, sladkosti), způsobují dilataci (rozšíření, roztažení) některých tkání a orgánů. Typickými příklady jsou alkohol, který roztahuje cévy, tuky uvolňující produkci žluči či vláknina uvolňující střevní pochody. Současně tím dochází k uvolňování energie z těla, což v extrému vede k únavě a apatii, tedy pomalosti. V kontextu s tím má uvolňující tendence vliv na termické pochody v těle (takové potraviny obecně ochlazují).
Naopak potraviny se zpevňujícím vlivem (maso, vejce, některé mléčné výrobky, sůl) vedou metabolické pochody k dějům, kdy dochází například ke zvyšování svalového napětí („zpevňují“ se svaly), tlaku (krevního), hustoty (kostí, stolice).
Moderní věda umí tyto děje biochemicky vysvětlit (poměry vápníku a hořčíku ve stravě, množství bílkovin a jejich struktura, obsah soli ve stravě a z ní vyplývající změna poměrů mezi sodíkem a draslíkem a pod
Tělo pacienta využívá všechny své regulační a obranné systémy, aby komunikovalo se svým nejbližším prostředím (nejčastěji v rodině, na pracovišti) o svých vnitřních psychických stavech (myšlenkách, emocích, pocitech, přáních, zraněních), čímž spoluvytváří sociální realitu, ve které žije. Některé z tělesných projevů organismu mají charakter příznaků, znamení nemoci, a tak se mohou podílet na rozvoji maladaptivního začarovaného kruhu. V těchto případech již nejde o to, jak tělo vytváří příznak, ale proč ho vytváří, tedy co chce signalizovat svému okolí.
Projevy psychosomatických onemocnění jsou velmi pestré. Proto je třeba pacienta vždy dobře vyšetřit podle převažujících příznaků, ale současně se nenechat vtáhnout do nekonečného kolotoče vyšetřování. Při vzniku psychosomatických onemocnění hrají významnou roli emoce. Mají totiž svůj tělesný projev a ten se omylem stává signálem choroby. Nejen zlost a smutek, ale především úzkost jsou velmi častým zdrojem somatizací. Emoce jako řídicí systém mají významný vliv na regulaci tělesných pochodů. Podle toho, kde nejvíce působí, pak lze rozlišovat kardiopulmonální, gastrointestinální, svalově-pohybový nebo obecný soubor symptomů. Časté jsou ale také kožní, urologické, gynekologické nebo jinak specializované příznaky. Na jejich vzniku se podílejí všechny tělesné regulační systémy. Lékař může rozpoznat rozkolísanou rovnováhu vegetativní nervové soustavy, imunitního systému, hormonální soustavy, napětí v pohybovém aparátu, nejčastěji pak ztuhlý krk. Každý totiž reagujeme na nadměrnou zátěž jinak.
Na rozdíl od běžných nemocí v případě psychosomatických onemocnění tyto charakteristické příznaky nelze lépe vysvětlit jinou fyzickou nebo duševní chorobou. Příznaky ovlivňují fungování pacienta a jeho pohodu. Pro úspěšnou léčbu je zásadní vzájemná důvěra mezi lékařem a pacientem a také upřímný zájem lékaře o pacienta v jeho celistvosti. Vztah mezi lékařem a pacientem je pro terapii klíčový. Jeho účinnost je srovnatelná s podáním léku. Pacienti s psychosomatickými poruchami a lékařsky nevysvětlitelnými příznaky tvoří významnou část klientely praktických lékařů. Přístup k těmto pacientům ve všeobecných praxích často není optimální, nevede ke zlepšení a nepřináší pacientům potřebnou podporu. To vyvolává nejen zbytečně vynaložené náklady na diagnostiku a léčbu, ale i zklamání lékařů a pacientů. V praxi se často nebere dostatečný zřetel na komplexní bio-psycho-sociální přístup k nemoci.
Cukrovka u dětí je komplikované onemocnění, proto se využívá CGM. CGM je kontinuální monitorování glukózy, přičemž tato technologie zlepšuje možnosti léčby i kvalitu života diabetiků 1. typu, je-li správně využívána. V posledních letech dochází k jejímu rychlému rozvoji spolu se zlepšováním přesnosti a zmenšováním zásahu do organismu. Kontinuální monitorování glukózy poskytuje kompletní obraz o skrytých nízkých a vysokých koncentracích glukózy, které nemusí být vždy odhaleny vyšetřením hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) ani měřením glykemie glukometrem. Proto má i senzor z hlediska aktuálního stavu glykemie zpoždění (anglicky „lagtime“) za glukometrem až o 20 minut (dle použitého typu senzoru) a v interpretaci jeho hodnot s tím musíme počítat.
V České republice jsou v současné době používány dva systémy CGM: Enlite firmy Minimed/Medtronic a Dexcom G4 Platinum. Oba systémy jsou srovnatelné v účinnosti i bezpečnosti. Jsou schopné zobrazovat koncentraci glukózy a trendy vzestupu a poklesu, a to po dobu sedmi až deseti dnů.
Pomocí kontinuálního monitoru se hodnotí buď dlouhodobé trendy glykemie, kdy se senzor hodnotí zpětně po několikadenním používání, většinou v rámci kontroly u ošetřujícího diabetologa. Trend glykemie vyjadřuje pravidelně se opakující událost (například hypoglykemie v určitou denní dobu), na kterou se může reagovat buď změnou nastavení dávky inzulinu, nebo režimovými opatřeními.
Kontinuální monitor glukózy se využívá k hodnocení v reálném čase. V tomto případě dítě s diabetem, nebo jeho rodič, či jiný blízký reagují na pohyby glykemie a nastavené alarmy v průběhu dne aktuální změnou dávky inzulinu nebo bezprostřední úpravou stravy.
Pokud kontinuální senzor upozorňuje na nízkou glykemii, doporučuje se vždy ověřit tuto informaci glukometrem. Při ověřené hypoglykemii na glukometru (hodnota glykemie < 4 mmol/l) je nutné podat čistou glukózu (rychlý cukr) v dávce 5 až 20 g – dle tělesné hmotnosti dítěte. Při těžší hypoglykemii se doporučuje cca po 30 minutách provést nové testování glykemie z prstu a v případě přetrvávání hypoglykemie opakovat podání glukózy.
Rozhodně se však nedoporučuje zvláště při lehčí hypoglykemii zcela přerušit přísun bazálního inzulinu z inzulinové pumpy. To by vedlo k následnému opožděnému vzestupu glykemie a ke zhoršení výkyvů (variabilitě) glykemií.
Podle mezinárodní společnosti zabývající se léčbou dětského diabetu (ISPAD Consensus Guidelines 2014) se za ideální považují hodnoty glykemie nalačno 4,0–8,0 mmol/l a po jídle do 10 mmol/l. Hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) u ideálně kompenzovaného
Nejdůležitější je dostatek spánku – ideální doba spánku je sedm hodin denně. Dbejte na to, abyste chodili spát vždy ve stejnou dobu, a snižte pokojovou teplotu v ložnici. Tak se vy i vaše oči lépe zotavíte. Vyvyšte si během spánku hlavu.
Není neobvyklé mít po probuzení opuchlé oči. Možným vysvětlením pro to může být, že když několik hodin ležíte v horizontální poloze a potom vstanete, tekutina, která byla pod očima, je najednou stlačena gravitací. Abyste toto omezili, můžete zkusit používat během spánku polštář navíc, takže tekutina není tak drasticky stlačena, když vstanete. Pokud spáváte na břiše, zkuste místo toho spát na zádech. Lidé, kteří spí na břiše, mívají více oteklé oči, poněvadž tato poloha dovoluje hromadění zmiňované tekutiny. Pokud spíte na boku, můžete zjistit, že jedno oko natéká víc než to druhé. Zkuste tedy střídat strany nebo místo toho spát na zádech.
Pokud často pracujete na monitoru, je dobré dopřát očím sem tam přestávku. Například během telefonického rozhovoru zavřete oči nebo se občas podívejte z okna do dálky.
Omezte solení, horní limit pro denní příjem soli pro dospělou osobu je 10 gramů. Nadměrná konzumace soli nejen obecně poškozuje zdraví, ale také způsobuje zadržování vody v tkáních a tím i v očích.
Doplňujte tekutiny. Ovšem nepijte na noc! Nemusí to vůbec být alkohol, stačí větší hrnek čaje nebo vody a ráno budete mít napuchlé oči. Otok přejde to tak do dvou hodin od probuzení.
Pijte méně alkoholu. Alkohol vede k zadržování tekutin v obličeji, stejně jako způsobuje dehydrataci. Omezte příjem alkoholu na 1 nebo 2 drinky najednou, 1 nebo 2krát týdně. Pití více než tohoto množství časem způsobí, že se kůže kolem vašich očí uvolní.
Jako první pomoc pomohou kávové lžičky, které si obráceně přiložíte na opuchlé oči.
Vhodné jsou i použité sáčky od čaje. Nevyhazujte je tedy, dejte do lednice a ráno použijte jako obklad na oči.
Chlazené plátky okurek mají perfektní velikost a tvar pro vaše oči a na dočasné snížení otoku dobře fungují. Lehněte si na záda a položte plátky okurek na zavřená oční víčka cca na 15 minut, nebo dokud se neohřejí na teplotu kůže.
Můžete si koupit adstringentní krémy a tonika, která pomáhají zmírňovat opuchnutí stažením kůže okolo očí. Namočte dvě vatová kolečka v adstringentním krému nebo toniku, lehněte si na záda, zavřete oči a položte vatová kolečka na oči. Nechte adstringent zhruba 10 minut vsakovat, potom kolečka odstraňte a opláchněte si obličej.
Brambory mají přirozené adstringentní vlastnosti. Oloupejte syrovou bramboru, rozkrojte ji na půl a položte si ony půlky na oči, přibližně na 10 minut. Brambory oči zchladí a otok zmizí. Zkuste i strouhanou bramboru. Jednoduše nastrouhejte čerstvou bramboru a naneste ji na oči cca na 15 minut. Potom opláchněte.
Zacvičte si. Zlepšuje to krevní oběh, což pomůže rozproudit tekutiny ve vašem těle, takže se zbytečně nikde nehromadí. Pokud máte čas, jděte si zaběhat, zacvičte si jógu nebo si jednoduše dejte ráznou procházku.
Vhodné jsou i odvodňovací čaje z bylinek, které pomohou...
Počty cviků v jedné sérii tréninkové jednotky stanovíme podle specifického zátěžového testu. Při uzávěru břišní aorty nebo jedné z ilických (kyčelních) tepen pacient provádí dřepy nebo podřepy. Při femoris-popliteálním postižení a postižení horní třetiny tepen bérce dělá výstupy na špičky. Při postižení, které odpovídá dolním dvěma třetinám holeně pacienta, vykonává střídavě předozadní ohýbání nohy v kotníku v horizontální poloze, tedy vleže se zdviženými dolními končetinami, to znamená nad úrovní srdce.
Počet cviků pro tréninkovou jednotku představuje dvě třetiny celkového počtu cviků, které pacient uskutečnil až do ischemické bolesti takové intenzity, při které byl nucen cvičení ukončit, přitom cviky vykonával tempem cca 40 cviků/min.
Vlastní intenzivní intervalový trénink se skládá z typu cviků podle výšky postižení cévy, přičemž po sérii cviků následuje 2 až 3 minutová relaxační pauza vleže, vsedě nebo vestoje. Soubor cvičení je třeba provádět minimálně 2–3krát denně a každých 4 až 6 týdnů je vhodné nové otestování maximálního počtu cviků v jedné sérii. Pokud se zjistí zvýšený počet cviků, znamená to zlepšení tolerance zátěže, a stanoví se nový, aktuální 2/3 počet cviků, který se procvičuje stejným způsobem.
Při zahájení intenzivního intervalového tréninku je nutný dohled specialisty – lékaře, fyzioterapeuta, který provede test chůze, jímž zjistí vzdálenost v metrech, kterou pacient přejde do prvního pocitu bolestí v dolních končetinách, takzvaná klaudikační vzdálenost. Tempo testované chůze by mělo být 120 kroků za 1 minutu.
K dalším specifickým testům patří test podle Ratschowa, Prusíka, polohový test, Treadmill test k odlišení závažných příznaků onemocnění cév dolních končetin (patří k vyšetřením specialistou pro klinickou diagnostiku). Uvedené intervalové testy, jakož i test pro intenzivní intervalový trénink, jsou kontraindikovány u závažných onemocnění, pro které lékař-specialista může vyloučit u pacienta testování a s kterými je seznámen fyzioterapeut, pracovník, který je určen pro provedení testu. K prodloužení klaudikační vzdálenosti a ke zvýšení počtu prováděných cviků v jedné tréninkové jednotce dochází při pravidelně prováděném intenzivním tréninku přibližně po prvních šesti týdnech. K dalšímu výraznému zvýšení zátěžového testu dochází následně po čtrnácti týdnech, pak následuje mírný vzestup po půl roce a někdy ještě po prvním roce. Trvalý léčebný trénink je nutný k udržení nabyté výkonnosti. Měl by se uskutečňovat i po chirurgických a intervenčních zákrocích.
Rozsah tréninkové aktivity je třeba v případě onemocnění cév dolních končetin vždy konzultovat s lékařem-specialistou.
Hlen (mukus, též sliz) je hustá tělní tekutina vylučovaná sliznicemi (takzvanou mukózní membránou). Jeho funkcí je zvlhčovat a chránit určité partie těla, jako je trávicí, dýchací a rozmnožovací soustava. Na druhou stranu je hlen průvodním znakem určitého onemocnění. Zahlenění obvykle doprovází zejména infekční choroby dýchacích cest nebo onemocnění spojená s neinfekčním podrážděním průdušek a plicní tkáně.
Infekce horních cest dýchacích: Vykašlávané hleny se nacházejí u akutní laryngitidy (zánět hrtanu). Kromě toho se může vysmrkávání a vykašlávání hlenů objevit u zánětu vedlejších dutin nosních. Produkovaný hlen a hnis následně zatékají do dýchacích cest, dále je dráždí a vedou k vlhkému kašli. Typické je to v noci, kdy je v horizontální poloze zatékání hlenu do dýchacích cest snazší.
Infekce dolních cest dýchacích: Záněty průdušek a zápaly plic jsou obvykle doprovázeny tvorbou hlenu, který pak nemocný vykašlává. Stavy bývají spojeny s horečkami, schváceností a dušností. Speciální a vzácnou infekční příčinou vykašlávání hlenů je tuberkulóza. Pro ni je typická příměs krve v hlenu.
Chronické záněty průdušek a CHOPN: Tyto nemoci jsou spojené s dlouhodobým vystavováním se škodlivinám, které dráždí průdušky. Typicky se jedná o cigaretový kouř, a tak jsou chronické záněty průdušek běžným onemocněním kuřáků. Ranní zahlenění, odkašlávání hlenů a záchvaty dušnosti pak provázejí kuřáka celý jeho život. Vzhledem k tomu, že chronické onemocnění průdušek a plic vede k přetěžování srdce, jsou tito lidé ohroženi častějšími srdečními příhodami a srdečním selháním.
Rakovina plic: Rozsáhlejší nádorové ložisko komunikující s některou z průdušek může drážděním způsobovat záchvaty kašle a nadprodukci hlenu v postižené části plíce. Letitého kuřáka nemusí tyto příznaky nijak znepokojit, protože se podobají projevům zánětu průdušek. Velmi varovným příznakem je však vykašlání hlenu s příměsí krve.
Cystická fibróza: Jde o vzácné onemocnění, které je vrozené a nevyléčitelné. Jeho podstatou je geneticky daná porucha transportu některých iontů v těle, což vede mimo jiné k poruše tvorby sekretu v dýchacích cestách. Ten se tvoří u všech lidí a pomáhá zvlhčovat dýchací cesty. U nemocných s cystickou fibrózou ovšem vzniká abnormálně hustý a lepivý hlen, který ucpává dýchací trubice a hromadí se v nich.
Omnic TOCAS 0,4 jsou tablety s prodlouženým uvolňováním.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tamsulosini hydrochloridum v množství 0,4 mg, odp. tamsulosini 0,367 mg. Úplný seznam pomocných látek viz dále (FARMACEUTICKÉ ÚDAJE).
LÉKOVÁ FORMA
Tablety s prodlouženým uvolňováním. Popis přípravku: kulaté žluté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany vyraženo „04“.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace: symptomy dolních močových cest (LUTS) na podkladě benigní hyperplazie prostaty (BPH).
Dávkování a způsob podání: Jedna tableta denně. Omnic TOCAS 0,4 lze užívat nezávisle na jídle. Tableta se polyká celá a nesmí se rozdrtit nebo žvýkat, protože by se tak narušilo prodloužené uvolňování léčivé látky. V případě poškození ledvin není snížení dávek tamsulosinu opodstatněné. Úprava dávek u mírné až středně těžké insuficience jater není opodstatněná. Omnic TOCAS 0,4 není určen pro podání dětem.
Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, ortostatická hypotenze v anamnéze, těžká jaterní insuficience. Tamsulosin hydrochlorid se nemá podávat současně se silnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Stejně jako u ostatních alfa1 blokátorů může při léčbě přípravkem Omnic TOCAS 0,4 v jednotlivých případech dojít k poklesu krevního tlaku a v důsledku toho, i když jen zřídka, k mdlobám. Při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) si má pacient sednout nebo lehnout, dokud tyto příznaky nevymizí. Před zahájením terapie přípravkem Omnic TOCAS 0,4 má být pacient pečlivě vyšetřen s cílem vyloučit ostatní onemocnění, jejichž symptomy mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty. Před zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech má být provedeno digitální vyšetření per rektum, a pokud je zapotřebí, má být stanovena hladina prostatického specifického antigenu (PSA). K léčbě pacientů s těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu 10 ml/min.) je třeba přistupovat s velkou opatrností, neboť pro tyto pacienty nejsou k dispozici údaje z klinických studií. Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin hydrochloridem. IFIS zvyšuje riziko peroperačních komplikací. Přerušení léčby tamsulosin hydrochloridem 1–2 týdny před operací katarakty je považováno za užitečné, nicméně přínos tohoto přerušení není zcela jednoznačný. IFIS byl zaznamenán i u pacientů, kteří přerušili užívání tamsulosinu před dobou delší. Z
Food Detective je první test na světě, který je určen na samodiagnostiku potravinové intolerance. Testovací podložka, na které jsou naneseny potravinové extrakty, vám ukáže, na kterou z potravin se vám vytvořily protilátky. Souprava Food Detective tedy dokáže identifikovat potraviny, které spouští tvorbu protilátek. Přítomnost těchto protilátek se pak obvykle projevuje v souvislosti s nepříznivými stavy organismu, jako jsou například plynatost, průjem, migrény, syndrom dráždivého tračníku, ekzémy či artritida. Jakmile tyto potraviny jednou identifikujete, můžete se jim propříště vyhnout a těmto stavům organismu předcházet. Food Detective ale neidentifikuje klasické potravinové alergie vyvolané protilátkami typu IgE.
Samotný postup je jednoduchý. Na testovací podložce jsou proteinové extrakty různých potravin. Z konce prstu se po malém vpichu odebere vzorek krve, který se zředěný nalije na testovací podložku. V následujících krocích se za použití detekčního a barvícího roztoku identifikuje přítomnost IgG protilátek proti testovaným potravinám, projevující se prostřednictvím jednoho nebo více modře zbarvených bodů, které se objeví na reakční podložce. Po porovnání s přiloženým schématem můžete lehce identifikovat, na kterou z potravin se u vás protilátky vytvořily.
Food Detective je jednorázový test, který může být vykonán pouze dospělou osobou; test a lanceta mohou být použity pouze jednou. Neotevírejte fólii testovací podložky, dokud jste úspěšně neodebrali vzorek krve.
Postup přípravy:
Umyjte si ruce v teplé vodě, aby kůže změkla a prokrvila se.
Prst, do kterého chcete provést vpich, otřete přiloženým dezinfekčním polštářkem a nechte uschnout.
Z lancety odstraňte ochranný kryt (barva lancety se může lišit).
Přidržte červený konec lancety na prstu, ze kterého chcete odebrat vzorek krve.
Lancetu pevně přitlačte k prstu. V momentě, kdy dojde k propíchnutí kůže, pocítíte lehké píchnutí.
Prst masírujte směrem k propíchnutému místu, abyste získali kapku krve.
Přiložte špičku mikropipety ke kapce krve a po celou dobu ji držte v horizontální poloze. Dbejte na to, abyste nezakryli malou ventilační dírku svými prsty. Kapilární efekt automaticky vtáhne krev k černé rysce a naplní mikropipetu požadovaným objemem. Balónek mikropipety nestlačujte. Pokud nelze získat dostatečné množství z jedné kapky krve, pokračujte s odběrem krve, dokud není dosaženo černé rysky.
Z lahvičky obsahující roztok A (rozpouštědlo vzorku) sejměte červenou krytku. Okamžitě zmáčkněte balónek mikropipety, abyste přenesli krevní vzorek do roztoku (po přidání krevního vzorku je možné pozorovat tmavší barvu roztoku). Pevně kry
Pěstování je snadné, jinan totiž prospívá ve většině druhů půd, ačkoli nejraději má propustnou, sušší jílovitou hlínu a pozici chráněnou před větrem. Dobře zakořeněné rostliny jsou odolné proti suchu a zvládají i městský znečištěný vzduch. Snášejí také půdu upěchovanou a chudou na živiny – další důvod k jejich výsadbě v ulicích. Tyto stromy jsou buď samčí, nebo samičí, ale jen samčí rostliny jsou vhodné do ulic a blízkosti domů, protože plody samičích stromů mohou nepříjemně zapáchat. Dalo by se říct, že za miliony let existence tento strom získal jistý nadhled, proto se nenechá obtěžovat žádnými škůdci ani chorobami – má naprostou imunitu. Ginkgo biloba roste většinou pomalu, průměrně méně než 30 cm za rok, a to v období od konce května do konce srpna. Strom začíná plodit ve věku 35 let, jeden samčí strom stačí pro opylování pěti samičích. Plody nejsou tak důležité jako listy. Pohlaví stromu lze někdy ještě před dospělostí určit, protože samičí mají téměř horizontální větve a hluboce vykrajované listy, zatímco samčí větve svírají s kmenem ostřejší úhel a listy jsou vykrajované méně. Větve samčích mohou být naroubovány na samičí strom a obráceně, čímž lze zajistit oplodnění. Tyto stromy se mohou dožít až dvou tisíc let. Semena jsou zralá na podzim. Výsev je nejlepší do studeného pařeniště nebo skleníku hned po dozrání, nebo i v zimě, ale nesmí se do té doby nechat vyschnout. Jinan dvoulaločný se profesionálně množí řízky.
Dentální příčiny: Nedostatečná ústní hygiena, přemnožení ústních bakterií a záněty dásní se mohou projevovat hořkostí v ústech. Dostatečný pitný režim a zlepšení ústní hygieny pak vedou obvykle k rychlému vymizení obtíží.
Refluxní choroba jícnu: Tento poměrně častý problém je způsoben návratem žaludečních šťáv do jícnu a obvykle se projevuje pálením žáhy. Dostanou-li se zbytky kyselé žaludeční tekutiny až do dutiny ústní, může to vzbouzet nepříjemnou hořkokyselou chuť. Vyšší riziko je vleže, kdy horizontální poloha návratu šťáv napomáhá.
Léky: Nepříjemné pocity hořkosti v ústech jsou spojené i s užíváním celé řady léků. Poměrně často reagují lidé pocitem hořkosti na nově nasazená antidepresiva a některá antibiotika. Nepříjemné pocity hořkosti v ústech a nechutenství se objevují také u pacientů, kteří užívají velké množství různých léků.
Otrava olovem: Kovová nahořklá chuť v ústech se spolu s bolestmi břicha, zvracením a křečemi objevuje u akutní otravy tímto kovem.
Hormonální změny: Nepříjemné pocity v ústech se mohou objevovat také v průběhu menstruačního cyklu, kdy dochází ke změnám hladin ženských pohlavních hormonů. Podobné obtíže se objevují i u žen v přechodu.
Psychické příčiny: Pocit hořkosti v ústech může být pochopitelně i ryze psychiatrickým problémem.
Aby bylo možné zjistit příčinu hořkosti v ústech, je nezbytný rozhovor s pacientem, rozebrání jeho obtíží a zjištění, jaké léky užívá. Z dalších možných vyšetření lze provést například gastroskopii k vyloučení nebo potvrzení refluxní choroby.
Při konkrétní léčbě hořkosti v ústech záleží na vyvolávající příčině. Obecně je vhodné zvýšit příjem tekutin, žvýkat žvýkačky, vynechat dráždivou stravu a zlepšit zubní hygienu. U pacientů s příliš velkým počtem léků je vhodné vysadit nadbytečné léky. Užívá-li člověk antidepresiva, je prospěšné je po konzultaci s psychiatrem změnit za jiná. Je-li příčinou refluxní choroba, jsou vhodným lékem přípravky na překyselení žaludku.
U očí představuje toto onemocnění značné komplikace. Oči mají nádech načervenalé barvy. Pigment v oku světlo odklání, ale pokud chybí, světlo proniká přímo do oka, což u postižených jedinců způsobuje světloplachost a v nejhorších případech může dojít až k oslepnutí. Kromě toho se může připojit i spousta dalších očních poruch. Mezi nejčastější zrakové problémy spojené s albinismem patří fotofobie (světloplachost), nystagmus (mimovolné pohyby oka), strabismus (šilhání), zúžení zorného pole, snížená zraková ostrost, porucha trojrozměrného vnímání, výpadky v zorném poli a další. Takto postižení lidé se obecně označují jako „slabozrací“. Ke zvládání některých poruch pomáhají dioptrické brýle, ale ty neřeší každý výše zmíněný problém. Například nystagmus se projevuje nedobrovolnými záškuby očí. Člověk s touto poruchou nedokáže správně zafixovat zrak. Pozorovatel u postiženého sleduje rychlé kmitání očí většinou ze strany na stranu (horizontální), ale občas i nahoru dolu (vertikální), nebo pohyb úhlopříčný (diagonální) či krouživý. Dále se u nystagmu dají rozlišovat amplitudy (drobné/střední/hrubé kmity), frekvence (rychlá/střední/pomalá) – střední hodnoty jsou 250 až 300 kmitů za minutu – a stupeň (1–3). Stupeň 1 odpovídá rychlému pohybu ve směru pohledu, stupeň 2 kmitání při přímém pohledu a nejméně častý stupeň 3 popisuje rychlý kmit proti směru pohledu. Tyto záškuby se nedají vůlí nijak ovlivnit. Některé nystagmy jsou celý život neměnné, jiné trvají týdny a měsíce a pak mizí. Vše záleží na vyvolávající příčině (vrozený, oční/ušní/nervový původ, nystagmus horníků a podobně). Při nystagmu dochází k rozostření vidění a „kmitání“ obrazu. K nápravě se používají brýle nebo čočky. Je zde i možnost operativního napravení, ale léčba je málo účinná. Dost spornou metodou je aplikace botulotoxinu. Nepatrný efekt mají i vizuální akupunktury. Další velice nepříjemná porucha je fotofobie (světloplachost). Kvůli chybějícímu pigmentu v duhovce, řasnatém tělísku a pigmentovém epitelu sítnice dochází u daného člověka k oslnění. Zdravému člověku chvíli trvá, než se vyrovná s přechodem ze tmy na světlo (opačně to trvá delší dobu), ale nemocnému to může trvat i třikrát déle. Oslnění také způsobuje astenopické potíže. Postižená osoba je rychleji unavená a trpí častou bolestí očí či hlavy, čímž se zkracuje doba vhodná pro práci či učení. Ke zvládání tohoto problému neexistuje žádná terapie, snad kromě takzvané „oční gymnastiky“, kdy se jednoduchým cvičením protahují okohybné svaly. Žádná studie, která by potvrdila příznivé účinky tohoto cvičení, však neexistuje.
Řešení světloplachosti není vůbec levná záležitost. Na ochranu před sluníčkem se nejlépe h
