U astmatického záchvatu musíte umět hlavně vydechovat. Nejlepší cvičení je, když nafukujete balónky. U malých dětí se doporučuje hra na flétnu, při níž se úžasně cvičí dech a uvolnění.
Lidé trpící průduškovým astmatem s alergiemi mají většinou problém v nedostatku molybdenu. Jeho zdrojem jsou celozrnné obiloviny, hlavně pšenice špalda, dále rýže natural, červené fazole, zelí, špenát, čočka, droždí, žlutý hrách, fazole adzuki.
Důležitá je dieta na podporu funkce jater, z léčiv jsou nejlepší tinktury: smil písečný, bříza bělokorá nebo ostropestřec mariánský.
Koupele na astma
Mateřídoušková koupel proti kašli: 200 g suché natě mateřídoušky úzkolisté dejte do 4 l vody. Nať krátce povařte, vyluhujte 5 minut, sceďte a nalijte do připravené koupele. Koupel by měla být tak horká, jak ji snesete. V lázni provádějte dechová cvičení. Koupel by měla trvat 20 minut. Účinně působí i horké koupele rukou a nohou nebo horké obklady na hruď a břicho.
Obklady při astmatu
Při chronickém astmatu mažte hruď a záda čerstvě vyškvařeným a ztuhlým sádlem. Zabalte se plátnem a ulehněte. Pod hlavu si dejte dost polštářů, ať neležíte vodorovně.
Ve svém příspěvku LÉKY PROTI POCENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karin.
Trim nadmernym pocenim hlavy - zajimalo by me zda by jeden mohl pouzit antiperspirant spray a nastrikat si ho na hlavu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anna.
Dobrý den,chci se taky zeptat,než půjdu k lékaři.......noční pocení!!...zejména hlava vzasu/vlasy/krk+hrud.......relativně jsem v klidu,tak že myslím ze stresu asi ne......nemám to stále ale čas od času týden v měsíci,třeba.......spím u otevřeného okna,peřinu nemám silnou,tak nevím ž čeho?? jen to že beru dost prášků na tlak,cévy a srdce...Betalog,tritage 10mg,anopiryn,trombex,kontrolog,detralex....a na nocTwikor/cholesterol/....děkuji za odpověd....Andy
Ochrana tohoto citlivého orgánu (kůže) je mnohem náročnější, protože následky jsou rychle viditelné. Kožní buňky se regenerují samy, ale postupně dochází k uvolnění pojivových tkání, čímž vnikají právě nevzhledné vrásky v problémových oblastech, jako jsou koutky, oči, obličej, ústa, krk a hruď (u žen). Pokud je narušen obsah vlhkosti kůže, může dojít k suché, „šedé“ nebo mastné pleti. Ucpané póry se přeměňují na nevzhledné pupínky. Nedostatečné zásobování buněk může způsobit zarudnutí pleti nebo vznik šupinatých skvrn. Pleť stárne rychleji než lidé, které chrání. Pokud se však budete o svou kůži starat dle doporučení, můžete prodloužit její zdraví a krásu.
Ve svém příspěvku BOLEST NA HRUDI NA PRAVÉ STRANĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Erika.
Dobrý den,mam bolest na pravé hrudi přesně jak to mate vyze uvedené ,cítím jak mi ta bolest přechází i do zad. Nevíte co to muže být? Ráno jsem skytala a pak se mi objevila tato bolest,předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela.
Bolí mě na hrudi převážně na pravé straně je to tupá bolest a když mě tam při pohybu zvláštně bodne bolest postoupí a bolí celá hruď
Nejčastějším místem postižení je oblast trupu v úrovni hrudní páteře, může se však objevit i v bederní oblasti nebo na šíji či rameni. Častým místem je polovina čela, v tomto případě může být zasaženo ucho i oko (může signalizovat zánět trojklaného nervu), což je velmi nebezpečné. Tvar výskytu puchýřů je pásový (odtud název nemoci), například o šířce mezižeberní škvíry a v délce od páteře směrem na hruď. Je to však různé. Typické je pro něj to, že se vyskytuje vždy na jedné polovině těla, podle toho, který nerv byl zánětem zasažen.
Vši mají v poměru ke zbytku těla velký zadeček, který je roztažitelný a je složen z devíti zřetelných kroužků, které jsou pokryty různě tvarovanými a uspořádanými štětinami. Na zadeček navazuje hruď, která je malá s nezřetelným dělením. Křídla v důsledku parazitismu zcela zmizela. Tři páry nohou mají dvoučlánková chodidla, ukončená jedním drápkem, který slouží k držení vlasů či chlupů, a proto má schopnost ohnout se proti chodidlovému článku. Proto tento typ nohou označujeme jako přichycovací. Hlava je s ústním ústrojím směřujícím dopředu, podlouhlá a oproti hrudi užší. Vši mají složené oči, výjimku tvoří pouze vši parazitující na člověku. Většina druhů má i zakrnělá jednoduchá očka, která pro ně však nemají velký význam, a proto mohou u některých druhů i zcela chybět. Ústní ústrojí je bodavě sací a sosák je zakončen speciálními háčky. Samotné sací ústrojí se vysouvá ze sosáku až po proražení kůže na dobu sání. Tykadla jsou krátká s třemi až pěti články.
Předpokládá se vazba rodinná, ale přesná příčina choroby není známa. Většinou se na vzniku mohou podílet i některé kvasinky, které normálně osidlují kůži a při změně „klimatických podmínek“ získávají ideální podmínky pro svůj růst. Touto změnou rozumíme změny v poměru tuků (lipidů), které se tvoří v kůži jednak v mazových žlázkách, jednak v pokožce. Dojde-li ke změně poměrů, začnou převažovat tuky (lipidy) charakteru cholesterolového. Změní se parametry obměny buněk mazových žlázek i pokožky a vniká takzvaná seboroická dermatitida. Na vzniku či zhoršení tohoto onemocnění se mohou spolupodílet i nervové či psychické vlivy.
Někdy se o seboroickém ekzému ve vlasech hovoří i v souvislosti s příliš hustými vlasy. Pak paradoxně dochází k přesušení vlasu a jakoby přemaštění pokožky. Vyskytuje se na všech místech s vyšším množstvím mazových žlázek (jsou dána geneticky dispozičně). Jsou jimi kštice a její hranice, obočí, okolí nosu a očních víček, brada, nosuretní rýhy, ale také hruď.
Vši (Anoplura) jsou podřád bezkřídlého hemitabolicky parazitického řádu hmyzu Phthiraptera. Vši parazitují na těle savců a živí se krví svého hostitele. Vši jsou celosvětově rozšířené, je známo asi pět set druhů, v České republice se vyskytuje dvacet šest druhů. Velikost všech zástupců se pohybuje mezi 0,4–6,5 milimetry.
Vši mají v poměru k ostatnímu tělu velký zadeček, který je roztažitelný a složený z devíti zřetelných kroužků, které jsou pokryty různě tvarovanými a uspořádanými štětinami. Na zadeček navazuje hruď, která je malá s nezřetelným dělením. Křídla v důsledku parazitismu zcela zmizela. Tři páry nohou mají dvoučlánková chodidla, ukončená jedním drápkem, který slouží k držení vlasů či chlupů, a proto má schopnost ohnout se proti chodidlovému článku. Proto tento typ nohou označujeme jako přichycovací. Hlava má ústní ústrojí směřující dopředu, je podlouhlá a oproti hrudi užší. Vši mají složené oči, výjimku tvoří pouze vši parazitující na člověku. Většina druhů má i zakrnělá jednoduchá očka, která pro ně však nemají velký význam, a proto mohou u některých druhů i zcela chybět. Ústní ústrojí je bodavě sací a sosák je zakončen speciálními háčky. Samotné sací ústrojí se vysouvá ze sosáku až po proražení kůže na dobu sání. Tykadla jsou krátká s třemi až pěti články.
Poznat zavšivení je celkem snadné, upozorní nás na ně mnohdy nesnesitelné svědění kůže, které nutí ke škrábání. Dospělé vši můžeme vyčesat hustým hřebenem, nejlépe na bílý papír. Prohlídkou hlavy můžeme pouhým okem nalézt stříbřitě bílá vajíčka – hnidy, kterých je nejvíce za ušima a v zátylku. Podle výšky hnid na vlasu můžeme odhadnout délku trvání infekce. Jsou-li hnidy těsně u hlavy, je napadení vší čerstvé.
Veš se šíří hlavně přímým stykem, zejména v kolektivech, jako je rodina, předškolní a školní kolektivy, ubytovny a podobně. V menší míře pak prostřednictvím různých předmětů (hřebenů, kartáčů na vlasy, pokrývek hlavy, ložního prádla a dalších). Nejčastěji postiženy bývají osoby s nízkou hygienickou úrovní, napadeni však mohou být i osoby přísně dodržující osobní hygienu.
Pihy jsou žlutohnědé ostře ohraničené skvrny na lidské kůži obsahující zvýšené množství kožního pigmentu (melaninu). Objevují se především na obličeji, hlavně v oblasti nosu, ale také na jiných místech těla, jako je hruď, ruce, ramena či záda. Množství pih ovlivňuje sluneční záření, tudíž není divu, že se v letním období jejich výskyt zvyšuje. Větší míra expozice zvyšuje nejen jejich počet, ale také jejich zbarvení. Důležitým faktorem jsou také genetické predispozice.
Než začnete s aplikací samotné masky, důkladně svou pleť vyčistěte tak, jak jste zvyklí (pomocí čisticího tonika, vody a podobně). Pleť prohřejte a prokrvte, není to nic složitého, stačí pleť napařit nad horkou párou (velmi krátce), jemně namasírovat nebo provést její jemný peeling. Tyto způsoby vedou k prokrvení pleti, která pak mnohem lépe vstřebává výživné látky obsažené v pleťové masce.
Postup: Mrkev nastrouháme, přimícháme kysanou smetanu a med, aby vznikla kašička. Naneseme na pleť. Necháme působit přibližně 30 minut. Poté masku omyjeme vlažnou vodou.
Pleťová maska na problematickou pleť s akné
Ingredience: 1 střední mrkev, 2 polévkové lžíce smetany
Postup: Najemno nastrouháme oloupanou syrovou mrkev a vmícháme 2 polévkové lžíce sladké smetany. Tuto směs rozetřeme na gázu a položíme na tvář, necháme takto působit asi půl hodiny. Poté obličej omyjeme čistou vodou.
Postup: Mrkev jemně nastrouháme a smícháme se žloutkem a škrobem. Naneseme na obličej a dekolt a necháme působit cca 20 minut. Pak opláchneme teplou a studenou vodou.
Postup: Mrkev nastrouháme, smícháme s olejem a zahustíme otrubami. Masku naneseme na obličej, krk a hruď a necháme působit asi 30 minut. Oči zakryjeme obkladem z čaje. Masku smyjeme vlažnou vodou. Tato pleťová maska je zvláčňující, výživná, vhodná pro všechny druhy pleti.
Postup: 1 polévkovou lžíci mrkvové šťávy smícháme se žloutkem a přidáme 1 lžičku kvalitního oleje. Masku naneseme na obličej a necháme cca 20 minut působit. Následně obličej opláchneme.
Dá se říct, že chlupatá tatínkova hruď je pro čerstvé miminko lepší než to nejmodernější vyhřívané lůžko s monitorem dechu. Miminku v náručí otce je určitě lépe, než když je samotné, bez lidského kontaktu. Tatínci, kteří jsou zapojeni do podpory bondingu, vykazují také větší trpělivost se svými dětmi.
Cílem bondingu po porodu je dosáhnout nepřerušeného kontaktu maminky s novorozeným miminkem. Prakticky to znamená, že ihned po porodu by mělo být nahé, neumyté děťátko položeno na hruď matky. Z rukou miminka nemá být smyta plodová voda, protože má stejnou vůni a chuť jako maminčiny bradavky. Novorozenec si instinktivně strká pěstičky do pusy a pomáhá si tak podle stejné vůně a chuti hledat zdroj mateřského mléka. Kontakt kůže na kůži přispívá k poporodní adaptaci miminka a také zaručí děťátku potřebné teplo. Velmi důležité je také zajistit mamince možnost dívat se miminku do očí, tedy podložit jí hlavu. Běžné ošetřovatelské postupy se například v Německu i jinde vykonávají tak, že ponechají miminko v maminčině náruči. I následný pobyt maminky a miminka v nemocničním zařízení by měl být přizpůsoben jejich potřebě neustálého těsného kontaktu.
Vztah bezprostředně po porodu mezi maminkou a dítětem se vytvoří vždycky. Ale právě díky těsnému fyzickému kontaktu ihned od porodu se navazování těchto vazeb usnadňuje. Příroda to zařídila tak, že v prvních hodinách po porodu jsou díky vyplavovaným hormonům maminky naladěny k takzvané „opatrovatelské připravenosti“. Podpora bondingu je tedy způsob, jak maminkám usnadnit vstup do mateřství a jak miminkům pomoci při náročné adaptaci na prostředí mimo dělohu matky. Pediatři došli k závěru, že matky, které měly možnost být nerušeně po porodu se svým děťátkem, se chovaly trpělivěji, déle s dítětem vyhledávaly oční kontakt a ještě rok po porodu reagovaly rychleji a ochotněji na potřeby dítěte. A trpělivá maminka je pro miminko skvělým průvodcem v životě.
A zvláště u miminek, která mají nějaké zdravotní problémy, je podpora bondingu nesmírně důležitá. Výzkumy prokázaly, že nedonošené děti mnohem lépe prospívají a přibírají na hmotnosti, pokud jsou hlazeny nebo je jim umožněn alespoň čichový kontakt s vůní maminky (například tím, že měly u sebe v inkubátoru maminčinu noční košili).
Mateřská náruč je pro miminko tím nejpříjemnějším a nejpřirozenějším místem na světě. Dítě patří k matce, to je normální. Samy maminky to intuitivně cítí. Obvyklá zdravotnická rutina však ještě často funguje spíše ve prospěch oddělování miminek od maminek. Maminka se dozví, že je potřeba miminko ošetřit, že je nutné ho zahřát, aby bylo v pořádku. Maminky mají k zdravotnickému personálu přirozenou důvěru, a tak potlačí svůj instinkt, který jim velí nepustit dítě z náruče a zahřát vlastním teplem. Těsný kontakt maminky s miminkem je potřeba vnímat jako něco naprosto normálního. Díky těsnému kontaktu dochází u maminky k vyplavování vysoké hladiny hormonů a maminka má energii pečovat o dítě. Je to otázka přežití a vidíme to všude v přírodě. V případě, že kontakt mezi maminkou a miminkem narušíme, simulujeme tím vlastně situaci, že matka o své mláďátko přišla. Hladina hormonů poklesne a maminka se najednou cítí vyčerpaná, má potřebu spánku. Přirozený proces je narušen.
Děti, které byly po porodu od maminky odděleny, mohou mít problémy s poporodní adaptací a dýcháním. Často pláčou, jsou v napětí a hledají mateřskou náruč. Pokud ji nenajdou, brzy se unaví, rezignují a usnou. Maminka by měla dopřát svému dítěti co nejvíce tělesného kontaktu. Hodně se s ním mazlit, společně se koupat, spát s ním v jedné posteli. Často ho chovat, nosit miminko v šátku. Mazlením a projevy lásky nemůžeme dítě rozmazlit. Naopak, dáváme mu do života základní jistotu, že je milováno.
Nedostatečná podpora bondingu má také negativní vliv na rozvoj laktace. Doporučuje se být s dítětem od prvních chvil, ty hodiny po porodu jsou neopakovatelné. Pokud se vyskytne závažný, většinou zdravotní důvod, který vám v tom zabrání, buďte s miminkem tak často, jak to jen lze. Neopouštějte nemocné a nedonošené děti, byť k tomu máte ty nejrozumnější důvody. Mateřství není o rozumu. Instinkty, které se spouští právě kontaktem s děťátkem, pomohou následně překonávat další překážky mateřství. Když se stane něco, co mamince a jejímu narozenému dítěti zamezuje, aby mohli být ihned spolu, zdravotníci jim mohou podat pomocnou ruku, respektive náruč a vytvořit jim takzvanou sociální dělohu. Mysleme na to, že mateřskou náruč potřebuje dítě zdravé a ještě více ji potřebuje dítě nemocné.
Vši mají v poměru k ostatnímu tělu velký zadeček, který je roztažitelný a skládá se z devíti zřetelných kroužků, které jsou pokryty různě tvarovanými a uspořádanými štětinami. Na zadeček navazuje hruď, která je malá s nezřetelným dělením. Křídla v důsledku parazitismu zcela zmizela. Tři páry nohou mají dvoučlánková chodidla ukončená jedním drápkem, který slouží k držení vlasů či chlupů, a proto má schopnost ohnout se proti chodidlovému článku. Tento typ nohou označujeme jako přichycovací. Hlava má ústní ústrojí směřující dopředu, je podlouhlá a oproti hrudi užší. Vši mají složené oči, výjimku tvoří pouze vši parazitující na člověku. Většina druhů má i zakrnělá jednoduchá očka, která pro ně však nemají velký význam, a tak mohou u některých druhů i zcela chybět. Ústní ústrojí je bodavě sací a sosák je zakončen speciálními háčky. Samotné sací ústrojí se vysouvá ze sosáku až po proražení kůže na dobu sání. Tykadla jsou krátká s třemi až pěti články.
Jakmile máme podezření na výskyt vší, je třeba hned jednat. Jednoznačným důkazem je intenzivní svědění ve vlasech (může být způsobeno ale i suchou pokožkou či atopickým ekzémem). Na jasném denním světle či pod lampu je třeba pomocí hřebenu rozčesat vlasy postiženého, pramen po prameni, a pečlivě je prohlédnout.
Dětské vši se zdržují pouze na hlavě a jsou přichyceny k vlasům tak dokonale, že je velmi obtížné odstranit je rukou. V dětských kolektivech mohou být nepříjemnou hrozbou, protože se rychle šíří.
Vši u dospělých se vyskytují mimo jiné jako veš muňka, a to v ostatních ochlupených částech těla, převážně v oblasti genitálií, ale také v podpaží a vousech. Existují přípravky na její odstranění, základem je však pečlivá hygiena.
náustek – vybírá se pro intenzivní péči o hrtan, průdušnice a průdušky; vhodný při kašli, laryngitidě, astmatu a podobně
maska – je univerzální; při vdechování nosem ošetřuje zejména horní cesty dýchací, při vdechování ústy zase ty dolní
Na věku pacienta nebo schopnost jeho koordinace:
maska – je lepší pro nejmenší děti, staré nebo mentálně postižené lidi
náustek – používá se tehdy, umí-li jej pacient držet v ústech a správně vdechovat léčebné výpary
Na účinnost inhalace mají vliv také poloha těla a způsob dýchání. Sedněte si pohodlně, ale trup by měl být co nejvíce vzpřímený, aby se „otevřely“ dolní dýchací cesty. Hlavu držte rovně, v jedné ose s páteří.
Kojence držte vzpřímeně, zády opřeného o svou hruď. Malé děti zhruba do tří let je dobré si posadit na klín. Velmi malé nebo nemocné děti mohou rovněž inhalovat vleže, dokonce i během spánku. Masku inhalátoru jim přidržujete u obličeje.
Aby léčebný aerosol z inhalátoru mohl v dýchacích cestách dobře působit, doporučuje se při inhalaci dýchat tímto způsobem:
pomalý a hluboký nádech nosem (jen s maskou) nebo ústy
krátká dechová pauza – aby se léčivo stačilo usadit na stěnách dýchacích cest a neodešlo při výdechu
důkladný výdech ústy
krátká dechová pauza
Pro dosažení efektivních výsledků při použití inhalátoru je třeba dodržovat některá pravidla vdechování. Zde jsou ty hlavní:
Inhalace se neprovádí dříve než 1–1,5 hodiny po jídle.
Oblečení by mělo být volné, aby nebylo obtížné dýchat.
Je nutné přísně dodržovat vzorec a dávkování přídavku esenciálních olejů, protože chyby mohou mít opačný účinek.
Je nutné zkontrolovat individuální snášenlivost silic a léčivých přípravků používaných při inhalaci.
Inhalace by měla trvat 3 minuty pro dospělé, 1 minutu pro děti.
Za den se doporučuje provést 3–5 inhalací.
Při vdechnutí je velmi důležité soustředit se na proces a správně provádět nádechy a výdechy. V žádném případě v tuto chvíli nemluvte nebo nečtěte.
Po dokončení vdechování se nedoporučuje po dobu jedné hodiny mluvit, zpívat, kouřit, jíst, jít do studeného vzduchu.
Olej, který máte ve spíži, nahřejte v pánvičce nebo hrnci. Jakmile bude olej správně nahřátý (pozor, zahřívá se velmi rychle), namočte do něj utěrku, látkovou plenu, kapesník nebo jinou měkkou tkaninu a vložte do igelitového sáčku. Ten zabalte do dalšího kapesníku, ručníku či pleny a přiložte na hruď. Nechte působit přes noc. Některé rady uvádějí jen 20 minut.
Tipy na kašel: Na zahlenění pomáhá cibule s cukrem nebo s medem – najemno nakrájejte cibuli a zasypte ji moučkovým cukrem (nebo zalijte medem) a dejte do porcelánové misky. Zakryjte pokličkou a dejte do lednice. Šťávu poté podávejte po lžících – až 3 polévkové lžíce denně dospělému, dětem méně. Je třeba hodně zapít, navíc dostatečné množství tekutin také pomáhá.
Čaj na úporný kašel: Na zklidnění pomáhá majoránkový čaj – lžičku majoránkového koření dejte do hrnečku, zalijte vodou, luhujte 10 minut, přeceďte a vypijte ještě teplé.
Pomáhají i přírodní cucavé tabletky Trachisept a Isla s islandským lišejníkem, a to jako podpůrná léčba.
Lékárny a obchody se zdravou výživou nabízejí mnoho produktů s obsahem tymiánu. Velmi oblíbený je tymiánový krém. V čisté formě ho dostanete výjimečně, mnohem častěji bývá kombinovaný s jinými léčivkami (eukalyptus, máta, heřmánek, borovice). Má široké možnosti využití, ale s jeho aplikací bychom měli být opatrní, zvláště pak u našich nejmenších. Na podzim a v zimě se bude hodit při nachlazení a rýmě pro uvolnění dýchání (mažte pod nosem, na hruď nebo na záda), dále se doporučuje při revmatizmu (bolavé místo potřete tenkou vrstvou krému), bolestech břicha a plynatostí (aplikujte krouživými pohyby na místa v oblasti jater), při nespavosti a potížích s tlakem mažte tymiánový krém na spánky.
Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také problémy související s nervy, jako například vysoký krevní tlak, neklid nebo těžké obličejové křeče.
Účinky pavoučího kousnutí se mění v závislosti na několika faktorech, včetně množství jedu, velikosti a věku kousnuté osoby. Obzvláště náchylné jsou děti a starší lidé.
Pavoučí vlákno produkují snovací žlázy, které ústí ve snovacích bradavkách. Snovací bradavky vznikly přeměnou zadečkových končetin předků dnešních pavouků. Nacházejí se na břišní straně zadečku. Jejich počet kolísá od dvou do čtyř párů. Snovací žlázy produkují tekutý sekret, který ještě než opustí snovací bradavky tuhne a tvoří se z něj vlákno. Hlavní složkou je bílkovina nazývaná fibroin. Protože tvorba této bílkoviny je energeticky náročná, pavouci málokdy budují zcela novou pavučinu, spíše se ji snaží neustále opravovat.
Sklípkan největší je největším pavoukem na světě. V rozpětí nohou může mít až 30 cm a v těle může měřit až 12 cm. Loví žáby, ještěrky, myši, a dokonce i malé hady a mláďata.
Nejmenším pavoukem na světě je patu marplesi. Je tak malý, že na špičku tužky by se jich vlezlo 10.
Mezi nejsmrtelnější pavouky patří černá vdova, sklípkanec jedovatý a koutník jedovatý. Jeden z nejobávanějších pavouků na světě, tarantule, má ve skutečnosti překvapivě slabý jed i kousnutí, které připomíná spíše vosí bodnutí.
Nejjedovatějším pavoukem na světě je palovčík brazilský, často nazývaný také banánový pavouk. Tito agresivní pavouci putují po zemi v lesích Střední a Jižní Ameriky a hledají jídlo. I malé množství jedu tohoto pavouka dokáže zabít člověka. Z banánů k nám dovezených se ve vzácných případech může objevit i u nás.
Kousnutí koutníka jedovatého, který žije na jihovýchodě Spojených států, je obzvláště nebezpečné, protože je ze začátku bezbolestné. Osoba, kterou pavouk kousne, si toho zpočátku ani nemusí všimnout, ale po chvíli začne rána otékat a neuvěřitelně bolet. Pokud se kousnutí neléčí, může i zabít.
Arachnofobie je strach z pavouků. Je to jedna z nejčastějších fobií v Severní Americe a Evropě. Arachnofobie je paradoxně méně častá v tropických místech, kde se vyskytují obří a chlupatí pavouci.
Zatímco lidé mají svaly na vnější straně kostry, pavouci mají svaly na vnitřní straně. Pavoučí kostra tak pokrývá a chrání pavoučí svaly.
Někteří pavouci, například ti domácí, jsou schopni se spustit po zdi, protože jejich nohy jsou pokryty drobnými chloupky, které mohou přilnout k povrchu. Na druhou stranu se ale nemohou dostat například ven z vany, protože je její povrch příliš kluzký. Jiní pavouci, například ti zahradní, nemohou chodit po zdech, protože jejich nohy končí drápky, které jim pomáhají uchopit nitě.
V tropických oblastech existují pavouci, kteří si vytvářejí hedvábnou síť, kterou poté vrhají na svou kořist.
Sklípkanec jedovatý je agresivní pavouk, který utočí na lidi a kouše je. Jeho jed dokáže člověka zabít za pouhých 15 minut. Naštěstí existuje protijed. Úmrtí na kousnutí tohoto pavouka je tak dnes poměrně vzácné.
Pavouci nemají zuby, takže nemohou žvýkat potravu. Místo toho vstřikují do své potravy trávicí šťávy a pak ji vysávají.
Většina pavouků žije sama a občas se setkává se svými pavoučími kamarády. Několik druhů pavouků je společenských a žije ve skupinách. Například v Africe žijí kolonie pavouků druhu Stegodyphus, které pokrývají celé stromy.
Snovačka jedovatá nebo také černá vdova je dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem a výrazně menší hlavohrudí. Samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci (bez končetin jsou až 3 cm dlouhé, s končetinami 4–5 cm) a mají leskle černé tělo s oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na zadečku připomínající tvar přesýpacích hodin. Samci jsou až o polovinu menší než samice. Nápadné zbarvení na zadečku samic černých vdov slouží jako výstraha pro masožravé živočichy. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtím nebo vážnými zdravotními potížemi. Snovačka jedovatá se množí pohlavně. Samice před spářením vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí. Po spáření samce zabije, díky čemuž dostala i svůj alternativní název černá vdova. Svá vejce ukládá do kulovitého útvaru z jemných vláken, kde jsou dobře zamaskována a chráněna před vnějšími podmínkami. Během jednoho léta může naklást čtyři až devět snůšek, přičemž může každá obsahovat i více než 200 vajíček. Samice černé vdovy potřebuje samce k páření pouze jednou za život. Poté, co se jednou spářila, dokáže produkovat vajíčka po celý zbytek svého života, což jsou pouhé 2 roky. Jed černé vdovy je 15krát silnější než jed chřestýše.
Některé druhy pavouků rodu skákavkovitých vidí světelná spektra, které lidé nemohou vidět. Někteří z nich například vidí i UVA a UVB světlo.
Pavouci nejsou hmyz. Jsou to pavoukovci, což je skupina bezobratlých živočichů z podkmene klepítkatců. Kromě pavouků k nim patří například i sekáči, štíři nebo roztoči. Mají 8 nohou a 2 hlavní části těla – hlavohruď a zadeček. Oproti tomu hmyz má jen šest nohou a tři hlavní části těl – hlavu, hruď a zadeček.
Většina pavouků má 8 očí, které jsou posazeny velmi blízko sebe. Mají také drobné chloupky na nohou, pomocí kterých slyší a cítí. Různé chemické látky mohou ovlivňovat, jak pavouci předou své pavučiny. Například pavouci na LSD předou krásné pavučiny, zatímco pavučiny pavouků na kofeinu jsou strašné. Vědci se domnívají, že zkoumání tvaru pavučiny může pomoci odhalit přítomnost chemikálií a znečisťujících látek ve vzduchu.
Nejznámější metodou lovu kořisti je její chycení do lepkavé pavučiny. Různá umístění pavučiny umožňují různým druhům pavouků v jedné oblasti chytat odlišné druhy hmyzu, například horizontálně umístěné sítě zachycují hmyz, který vzlétá z rostlin pod nimi, zatímco vertikálně umístěné sítě zachycují hmyz v horizontálním letu. Pavouci, kteří budují pavučiny, mají špatný zrak, ale jsou velmi citliví na vibrace.
Tarantule může zkapalnit tělo myši za 2 dny. Zanechá za sebou jen hromádku kostí a kůže. Některé tarantule se dožívají více než 20 let.
Tvrzení, že člověk během spánku spolkne průměrně 4 pavouky, je mýtus. Je vysoce nepravděpodobné, že by pavouk zalezl do úst spícího člověka.
Vaření sklípkani představují pro Kambodžany a pro indiány kmene Piaroa z jižní Venezuely pochoutku.
Pavouci žijící na našem území, kteří jsou větších rozměrů nebo jsou to druhy nápadné svým zbarvením, jsou:
Pokoutník – pokoutníci jsou poměrně velcí pavouci, kteří si v přírodě tkají sítě na skalách, v dutých stromech, pod vývraty. V našich obydlích pak tkají sítě na podobných místech – ve sklepích, garážích, v šachtách, ve vzduchotechnice, za skříněmi, prostě „po koutech“; odtud jejich jméno. Když pavouka opatrně vezmete do dlaní, je jako peříčko. Nejjednodušší je přiklopit ho sklenicí, podsunout pod něj pohlednici, obrátit, aby do sklenice spadl, a pak jej vyhodit ven.
Zápřednice – zápřednice jsou velcí pavouci, kteří vás mohou i kousnout. Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy, jižní Morava), a to nejčastěji na loukách. Zapřádá si pavučinové hnízdo v klasech trav. Kousnutí zápřednicí jedovatou je bolestivé a místo kolem vpichu opuchne. Ke kousnutí ovšem dochází opravdu výjimečně, pavouk kousne, jen když jej někdo zmáčkne. Varování před možnými komplikacemi pro alergiky je spíše předběžná opatrnost – doložený případ nějakých zdravotních následků dosud chybí (a vzhledem k tomu že zápřednice jedovatá se vyskytuje běžně v celé jižní Evropě, pokud by byla skutečně nebezpečná, dávno by se to vědělo). Kousnutí může být vzácně doprovázeno i zvýšenou teplotou, zrychleným tepem a podobně. Je ovšem těžké odlišit faktický účinek kousnutí od psychického stresu z obav, které člověk v takovém případě zažívá. Příznaky kousnutí samy odezní během několika hodin nebo do druhého dne, otok a bolestivost místa kousnutí mohou přetrvat o něco déle. Uvědomme si, že na bodnutí včelou, vosou či sršní v ČR každoročně někdo zemře, ale na kousnutí naším domácím pavoukem u nás ještě nikdo nikdy nezemřel.
Meta temnostní – tento pavouk je dost velký a tká hodně řídké sítě, takže v nich nápadně visí, zvlášť když je pavouků více pohromadě.
Křižák pruhovaný – v Čechách byl nalezen prvně ve vojenském újezdu Mladá u Milovic v roce 1990. Nebezpečný být nemůže.
Křižák obecný – vyskytuje se úplně všude, v řídkých lesích na keřích, na lesních okrajích, na vysokých bylinách, ve starých kolnách. Křižáci si tkají nádherné kolové sítě.
