HYPERAKTIVITA

Diagnóza ADHD

Diagnóza ADHD je zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“, což je hyperkinetická porucha (HKP), porucha pozornosti s hyperaktivitou, která patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.

Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii. Aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy. Na vzniku ADHD se cca ze 75 % podílí dědičnost. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek. Prozatím bylo objeveno již několik genů spojených s poruchou. V ostatních případech ke vzniku poruchy přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu, nadměrné sledování televize nebo špatné zvládání dítěte rodiči. Podle některých názorů má na vznik a rozvoj hyperaktivity vliv nadměrné užívání přídatných látek, zejména brilantních barviv, jako je například tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104). Od 20. července 2010 mají výrobci v ČR povinnost uvádět v případě, že výrobek obsahuje tato barviva, na obalu upozornění „Může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“. Symptomy ADHD se mohou prohloubit u dětí užívajících léky na epilepsii v důsledku vedlejších účinků, které jsou však napravitelné.

ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního). Tím jsou pak ovlivněny všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI (magnetickou rezonancí) prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií vpravo a corpus callosum vpravo. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch. ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emociální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie.

Projevy ADHD:

• Deficit pozornosti – krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času (Russell Barkley uvedl: „Čas je nepřítelem každého s ADHD!“), problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky (často se mluví o narušení „harmoničnosti“ pohybů – jemná i hrubá motorika).
• Impulzivnost – rychlé, nead

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Diagnózy

Hyperkalcémie

Hyperkalcémie je zjištěna laboratorním testováním, dochází k ní v důsledku uvolnění vitamínu D. Vitamín D zvyšuje absorpci vápníku do krevního řečiště. Bilanci vápníku a fosforu v těle mají na starost čtyři malé žlázy umístěné za štítnou žlázou v krku. Dvě převládající příčiny hyperkalcémie musí být vyloučeny jako první: hyperparatyreóza (hyperaktivita příštítných tělísek vedoucí k nadměrné produkci parathormonu) od benigních nádorů a rakoviny s kostní metastází. Mezi příznaky hyperkalcémie patří snížená chuť k jídlu, časté močení, nadměrná žízeň a ledvinové kameny.

Zdroj: článek Sarkoidóza

Použití

Omega-3 mastné kyseliny se využívají u níže uvedených problémů.

Vysoká hladina cholesterolu a triacylglycerolů

Eskymáci a lidé, kteří jedí hodně mořských ryb, mají vysoký HDL cholesterol (dobrý) a nízkou hladinu triacylglycerolů (krevní tuky). Několik studií prokázalo, že suplementace rybím olejem snižuje hladinu triacylglycerolů a zlepšují poměr HDL/LDL cholesterolu.

Hypertenze – vysoký krevní tlak

Asi 17 studií potvrdilo, že příjem cca 3 g rybího oleje denně může snížit krevní tlak u neléčené hypertenze.

Srdeční choroby

Klinické zkušenosti ukazují, že příjem omega-3 mastných kyselin EPA a DHA pomáhá snížit rizikové faktory pro vznik srdečních příhod včetně hladiny cholesterolu a krevního tlaku. Ukázalo se, že rybí olej u lidí, kteří prodělali infarkt myokardu, snižuje riziko úmrtí na další srdeční příhodu, snižuje riziko mozkových příhod a vznik srdečních arytmií. Rovněž zabraňuje rozvoji aterosklerózy a vzniku plaků na cévních stěnách. Osoby, které užívají léky proti srážení krve a prodělaly hemorhagickou mozkovou příhodu by se však měly před užíváním rybího oleje obsahujícího omega-3 mastné kyseliny poradit s lékařem.

Diabetes mellitus – cukrovka

Lidé trpící diabetem mají často sníženou hladinu triacylglycerolů a HDL cholesterolu. Rybí olej může pomoci snížit hladinu krevního tuku a zvýšit hladinu HDL cholesterolu a tím zlepšit klinický stav lidí trpících diabetem. Jiný typ omega-3 mastných kyselin jako ALA (například z lněného oleje) nemusí mít stejný účinek jako rybí olej.

Alergie

Pro svůj protizánětlivý účinek jsou omega-3 mastné kyseliny vhodné u všech forem alergií – sezonní rýma, astma bronchiale, ekzémy a podobně.

Revmatoidní artritida (RA)

Většina klinických studií se soustřeďuje na problematiku revmatoidní artritidy (autoimunní onemocnění postihující klouby). Několik studií ukázalo, že rybí olej redukuje symptomy RA, tedy bolesti kloubů a ranní ztuhlost kloubů. Nebylo však prokázáno zastavení progrese onemocnění, pouze zmírnění jeho příznaků. Některé studie ukazují pozitivní vliv omega-3 mastných kyselin na artrózu (degenerativní onemocnění kloubů).

Makulární degenerace sítnice

Většina studií naznačuje, že konzumace rybího tuku (to je omega-3 mastných kyselin) má preventivní účinek na vznik makulární degenerace sítnice.

Osteoporóza

Některé studie ukazují, že omega-3 mastné kyseliny pomáhají se zvýšením hladiny vápníku v organismu a zlepšují pevnost kostí. U lidí s nedostatkem některých esenciálních mastných kyselin je tedy větší pravděpodobnost úbytku kostní hmoty.

Deprese

Omega-3 mastné kyseliny jsou účinné proti depresím, zejména snižují jejich příznaky. Tyto kyseliny jsou mnohdy účinnější než antidepresiva. Deprese je závažn

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zdravé omega-3 mastné kyseliny

Jak se dá zaručeně vyvolat porod

Potermínové těhotenství se vyskytuje pouze u 0,5 až 7 % těhotných žen, často je to věc dědičná. Častěji přenášejí ženy obézní, dochází u nich častěji jak k indukci porodu, tak i k císařským řezům. Po 42. týdnu těhotenství se do určité míry zvyšuje riziko zhoršení funkce placenty (je možnost udělat vyšetření průtoků krve), velkého plodu (a dystokie ramínek při porodu) a klesá množství plodové vody. Při vyčkávacím postupu může dojít nakonec stejně k indukci, porod může být dlouhý a komplikovaný či zakončený císařským řezem, může dojít k poškození děložního čípku a poporodnímu krvácení. Nicméně miminko i placenta tělu matky ve většině případů signalizují, kdy má k narození dojít, nejsou-li přítomny fyzické či psychické potíže spontánního počátku porodu.

Vyčkávací postup i indukce porodu nejsou – stejně jako jakákoliv jiná lidská činnost – bez rizik. Porod by se měl indukovat po zvážení aktuálního zdravotního stavu těhotné ženy a plodu a jen tehdy, kdy jsou pro to jasné medicínské důvody a očekávané přínosy převyšují možná rizika. A samozřejmě poté, co se žena na základě řádného podání informací (což se často neděje) o možných rizicích vyvolávání porodu a také rizicích vyčkávacího postupu rozhodne pro indukci. Těhotná žena by měla být před pokusem o vyvolání porodu vyspaná, odpočatá. S indukcí porodu by se mělo začínat ráno. Děložní čípek by měl být takzvaně zralý (Bishopovo skóre 6 a vyšší). Během vyvolávání porodu může žena jíst a samozřejmě i pít.

Při indukci porodu po ukončeném 41. až 42. týdnu těhotenství se v porovnání s vyčkávacím přístupem snižuje riziko úmrtí miminka (to je ale i při vyčkávání velmi nízké), vdechnutí smolky a císařského řezu (nemusí platit u prvorodiček). Pravděpodobnost využití jednotky intenzivní péče pro miminko je při vyvolání porodu a při vyčkávacím přístupu stejná. Pokud se ale vyvolává porod u nepřipraveného děložního čípku, rizika indukce mohou být vyšší než při zvolení vyčkávacího postupu.

Různé metody vyvolávání porodu s sebou nesou rizika pro matku, dítě, průběh porodu i kojení. Indukce porodu vede k omezení pohyblivosti ženy během porodu a obvykle je nutné stav miminka a činnost dělohy sledovat pomocí kardiotokografu. Zvyšuje se také riziko komplikací (například hyperaktivita dělohy, ruptura dělohy, stres a hypoxie plodu) a dalších zásahů do průběhu porodu. Pokud dojde k nadměrné činnosti dělohy, lze k jejímu utlumení nasadit betamimetika.

Zdroj: článek Jak vyvolat porod