I když se štěnice mohou zdát jako neviditelná hrozba, zanechávají za sebou stopy své přítomnosti, hlavně v podobě trusu.
Štěnice se někdy mohou zdát jako neviditelná hrozba. Skrývají se celý den, krátce se objeví, aby se v hloubi noci nakrmili na svém hostiteli, a pak znovu zmizí. Jejich kousnutí může být obtížné identifikovat a v závislosti na vaší citlivosti se nemusí na vaší pokožce vůbec objevit žádné příznaky.
Štěnice však zanechávají známky své přítomnosti ve formě trusu. Schopnost je identifikovat je krok správným směrem k rozpoznání napadení štěnicemi.
Poté, co se štěnice nakrmí, zanechají na vás trus částečně strávené krve. Tyto výkaly by mohly naznačovat, že jste byli ve spánku kousnuti, i když v žádném případě neposkytují definitivní důkaz. Trus štěnice postelové se projevuje jako shluky drobných skvrn na prostěradle. Trus se skládá z natrávené krve, takže po zaschnutí již není červený. Skvrny budou tmavší, rezavě zbarvené nebo černé a budou mít přibližně velikost tečky od tužky.
Pokud si myslíte, že byste mohli mít štěnice, zkontrolujte, zda kolem rohů a okrajů postele není trus. Trus se může objevit i pod prostěradlem a v záhybech matrace. Trus štěnice není jenom u postele. V silně zamořené místnosti se může objevit na koberci za čelem postele, podél okrajů zdi a kdekoli jinde, kde je známo, že se tam schovávají štěnice. Pokud máte podezření na napadení, nezapomeňte důkladně zkontrolovat všechna tato místa, zda neobsahují skvrny od trusu.
Identifikace těchto výkalů vám také může pomoci zabránit v tom, abyste do vašeho domova nechtěně přinesli štěnice. Kdykoli si koupíte něco z druhé ruky, ať už jde o nábytek nebo oblečení, pečlivě zkontrolujte, zda v předmětu nejsou viditelné skvrny od trusu těchto brouků. Štěnice mohou na těchto předmětech i z nich cestovat, což jim umožňuje proniknout do vašeho domova. Pokud zjistíte jakékoli známky jejich přítomnosti, nenoste předmět dovnitř.
Ačkoli identifikace těchto skvrn je dobrou známkou toho, že můžete být napadeni štěnicemi, není to definitivní důkaz. Teprve nalezení živých štěnic je jediný způsob, jak si můžete být jisti. To je právě příležitost, kde může pomoci profesionál deratizér, při kontrole vašeho domova a při zjišťování, zda jsou přítomny štěnice.
V naší poradně s názvem OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Bednář.
prosím,jsem tři dny po skončené radioterapii močového měchýře a mám stálé nucení na stolici a velké křeče.Ve střevech žádnou stravu nemám,ale nucení mám stále.Nevím,jestli se tomu říká průjem,ale jde ze mě nějaký hlen někdy i nepatrné stopy krve.Prý je to následek po radioterapii.Můžete mi prosím sdělit,jak dlouho tento stav potrvá a co proti tomu se dá dělat? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Váš stav se nazývá chronická radiační enteritida. Je to odborný termín pro dlouhodobé poškození funkce střev, které může vzniknout po radiační terapii. Tyto následky mohou vést k chronickému průjmu, inkontinenci a střevní urgentnosti. Často k tomu dochází po léčbě různých druhů rakoviny, které vyžadují radiační terapii do břišní oblasti. Tyto nežádoucí účinky se mohou vyskytovat měsíce nebo dokonce roky po ukončení léčby.
Následující návrhy vám pomohou zvládnout chronický průjem:
1. Pokud se jedná o nový příznak, informujte o tom svého lékaře. Váš lékař vám může pomoci určit, zda je tento váš stav léčitelný a v případě potřeby předepsat léky k jeho zvládnutí.
2. Požádejte svého lékaře, aby vás zkontroloval na infekci C. diff (Clostridium difficile). C. diff je následek přerůstání normálních GI bakterií a může způsobit vážné průjmy a křeče v břiše.
3. Každý den vypijte nejméně 3 litry (12 šálků) tekutiny, aby nedošlo k dehydrataci. Pijte tekutiny ohřaté na pokojovu teplotu a pomalu je popíjejte po celý den. Vyhněte se pití velkého množství najednou a vyhněte se sladkým nápojům, jako je džus a limonády. Ty mohou zhoršovat průjem. K pití vyzkoušejte masový vývar, kávu bez kofeinu, čaj bez theinu a vodu. Vyhněte se alkoholu a kofeinu.
4. Jezte malá, častá jídla a občerstvení. Vyhněte se konzumaci velkých jídel, která by příliš mnoho zatěžovala trávicí trakt.
5. Zaznamenejte, co a kolik jste toho snědl, ať už jsou to jídla domácí nebo z restaurace, jejich teplotu a denní dobu konzumace. Uveďte i přesné podrobnosti o příznacích, které se u vás objeví. Pak deník vezměte k lékaři a promluvte si s ním o jídle a symptomech. Lékař vám pomůže určit, co vyvolává nepříjemné příznaky. Identifikace příčin může trvat několik týdnů, takže buďte trpěliví!
6. Projděte si se svým lékařem všechny doplňkové a alternativní terapie, které používáte, jako jsou speciální čaje, vitamíny, minerály, bylinné doplňky a další živiny. Některé byliny a doplňky stravy mohou způsobit průjem.
7. S lékařem si také promluvte o možných lécích proti průjmům. Imodium nebo jiná protiprůjmová léčba umožní jíst pestřejší stravu.
8. Co nejdříve doplňte stravu psylliem, guarovou gumou, inulinem nebo jiným rozpustným vlákninovým produktem. Začněte jednou dávkou denně, podle pokynů v balení. Později pak dávku zvyšte.
9. Změňte současně pouze vždy jeden aspekt své léčby. Například změňte léky proti průjmům nebo příjem potravy, ale ne obojí najednou. To vám umožní vyhodnotit, co funguje a co ne.
10. Občerstvení můžete založit na suchých slaných jídlech, jako jsou slané sušenky nebo suchý toast.
11. Vyhněte se těžko stravitelným jídlům, jako je popcorn, hrášek, kukuřice a syrová zelenina. Patří sem brokolice, květák, zelí, růžičková kapusta, kapusta, mangold, cibule, česnek a pór.
12. Vyhněte se kořenitým jídlům, pokud zhoršují váš průjem
13. Vyvarujte se potravin bez cukru a žvýkaček a cukrovinek vyrobených z cukerných alkoholů, jako je sorbitol, mannitol a xylitol. Cukrové alk
Intersticiální cystitida je stav způsobující bolestivý močový měchýř a vyznačující se specifickým souborem symptomů, případně různých příčin. Lékaři znají široké spektrum onemocnění, mezi které patří syndrom bolestivého měchýře. Při identifikaci se nemusí objevit žádné infekční organismy, proto se lékaři zaměřují na přítomnost antiproliferativních faktorů, které se objeví. Tyto faktory zabraňují přirozené nápravě močových cest, běžným nálezem jsou současně i jiná zánětlivá onemocnění, mezi které patří fibromyalgie nebo zánět dráždivého tračníku.
V naší poradně s názvem BRADAVICE NA OČNÍM VÍČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Horáčková.
Dobrý den mám bradavice na obou víčkách takové kulatší jsem diabetik beru na ředění krve warfarin
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zřejmě máte na mysli xantelasma. Zde jsou fotografie pro porovnání: https://www.google.cz/image…
Xanthelasma je malé ložisko tuku a cholesterolu, které se vyskytuje těsně pod povrchem kůže, zejména kolem očí. Je poměrně častý a postihuje především dospělé. Xantelasmata jsou často spojena s vysokou hladinou cholesterolu v krvi, aniž by byla nakažlivá. Existuje několik dalších kožních onemocnění, která se podobají xantelasmatu, a dermatolog je schopen stanovit správnou diagnózu a léčbu.
Xanthelasma obvykle nevykazuje žádné vážné příznaky. Protože však ovlivňují obličej, jsou příčinou rozpaků a estetického dopadu na pacienty. Jsou to obvykle malé, ploché, nažloutlé papuly umístěné na horních nebo dolních víčkách, blízko středu obličeje. Léze, pokud nejsou léčeny včas, rostou progresivně.
Xantelasmata lze léčit pomocí kožní chirurgie s odstraněním a sešitím v lokální anestezii; ale také destruktivními technikami, pomocí kyselin, laserem nebo elektrokoagulací. Všechna ošetření mohou zanechat malou stopu nebo jizvu. Velikost xanthelasmatu a jeho umístění jsou hlavními faktory, které určují riziko zjizvení. Proto je pro úspěch operace zásadní včasná identifikace a léčba.
Rizikové faktory nejsou zcela známy, ale za závažné riziko se považuje výskyt v rodině. Některé výzkumy ukazují, že dědičné rysy jsou nápadně podobné v prvním nebo druhém stupni příbuzných na obou stranách rodiny. Rodinná anamnéza pak zahrnuje výstřední chování jedinců, kteří mají mírné projevy syndromu, nebo byl v rodině přímo diagnostikován Aspergerův syndrom a klasický autismus. Neexistuje žádná formální identifikace přesného přenosu, ale pokud je příčina genetická, existují určité varianty, které mohou být způsobeny chromozomy. S prohlubováním znalosti genetiky se informace upřesňují, takže postupem času může být věda schopna předpovědět četnost opakování Aspergerova syndromu v jednotlivých rodinách. Aspergerovu syndromu ve své podstatě nelze nijak předcházet, jelikož jeho podstata není známa. Uvažuje se o spojitosti s mutacemi na chromozomech číslo 2 a 7, což lze do budoucna využít v prenatální diagnostice.
1. Charakteristika klienta a jeho výchozí situace – konkretizace jedince
Věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, rodinná situace, pracovní situace, životopis, zdravotní stav a podobně, podle toho, o jakého klienta se jedná. Stručná anamnéza (osobní nebo rodinná podle typu případu). Jaký je problém, situace nebo potřeba. Zde je nutné respektovat ochranu osobních údajů, informace by měly být uváděny v takové formě, aby nebylo možno konkrétního klienta identifikovat!
2. Popis a analýza případu
a) Charakteristika situace prvního kontaktu s klientem (souvisí s dostupností informací o poskytovaných službách, iniciativa klienta, iniciativa jiné organizace, jiná situace, například v průběhu programu poskytovaného organizací a podobně)
b) Identifikace problému nebo potřeby klienta primárně klientem, organizací (uvádí se diagnostické metody)
c) Stanovení cíle – způsoby vytyčení cílů (diagnostika, aktivita, iniciativa), druhy cílů: konkrétní a dosažitelné cíle, včetně jejich „měřitelnosti“, průběh stanovení cílů (1 nebo více konzultací)
d) Volba intervence – typ zvolené intervence/intervencí, zdůvodnění volby metody, postupu a podobně
3) Průběh
a) Konzultace – forma, počet, použité postupy, programy či metody, interakce, například aktivita-pasivita klienta
b) Vývoj případu – účinnost
c) Výsledek – kritéria hodnocení, způsob ověřování výsledků
Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.
Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.
Příušní žláza. Operace příušní žlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušní žlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postup
Základem léčby svrabu je důsledná likvidace zákožky svrabové, identifikace kontaktů s jejich následným přeléčením, hygienická opatření proti dalšímu šíření nákazy a reinfestaci. Aplikace dermatologika k terapii svrabu se provádí vetřením od brady po špičky prstů se zaměřením na meziprstní prostory rukou i nohou a periungvální oblast. Zvláště pečlivě se ošetřuje oblast distálních článků prstů, nehtové valy a subungvální prostory. Při špatném ošetření nebo vynechání těchto prostor hrozí vyšší riziko reinfekce. U malých dětí, scabies norvegica, méně obvyklých forem svrabu, opakovaných reinfestací a epidemií je důležité ošetřit také obličej a kštici.
Terapie se dělí obecně na lokální, systémovou a symptomatickou. Symptomatická terapie svrabu je zaměřená především na tlumení pruritu antihistaminiky, topickými kortikosteroidy v krému nebo lotionu. Při bakteriální superinfekci se volí terapie topickými antibiotiky (kyselina fusidová, mupirocin, retapamulin, chloramfenikol).
Lékař předepíše dítěti roztok nebo mast, které roztoče hubí. Před aplikací insekticidu dítě vykoupejte. Roztokem byste měli potřít v tenké vrstvě dítěti celé tělo od krku dolů. Lékař vám řekne, zda jej máte aplikovat i na hlavu a kštici. U kojenců je nutné jiné ošetření, neboť insekticidy pro ně mohou být příliš silné. Obvykle jsou jim předepisovány kortikosteroidní masti nebo antihistaminika na zmírnění svědění. Jestliže dítě dostalo bakteriální infekci, bude pravděpodobně nutná léčba antibiotiky ve formě masti nebo tablet.
Roztoči mohou přežívat až týden v oděvech a v ložním prádle. K jejich likvidaci je nutné vyprat oblečení dítěte, jeho ložní prádlo, žínky a ručníky v horké mýdlové vodě a usušit je v sušičce. Po ošetření insekticidy potřete dítěti kůži zvlhčujícím tělovým mlékem, které zmírní vysušování a svědění pokožky. Dítě se může vrátit do školy či školky až po ukončení léčby. Svrab by měl úplně vymizet do 2–4 týdnů. Objeví-li se nová vyrážka, je třeba znovu aplikovat insekticidní roztok nebo mast. Všichni členové rodiny by měli být preventivně léčeni proti svrabu.
Svrab se léčí lokálními léky, které obsahují různé účinné složky – na nich závisí délka léčby. Permethrin 5% se používá po dobu 8–12 hodin, lindan (γ-benzen- hexachlorid) 1% na 8 hodin, krotamiton 10%, benzoylbenzoát 10% a 25%, sulfiram 25%, malathion 0,5%, 2%–20% síra v masti, pastě, tekutém pudru se natírá na kůži po dobu 3 dnů. Přetrvává-li po léčbě svědění, je vhodné použít místní kortikosteroidy a kůži promazat hydratačními krémy.
Základem léčby svrabu je důsledná likvidace zákožky svrabové, identifikace kontaktů s jejich následným přeléčením, hygienická opatření proti dalšímu šíření nákazy a reinfestaci.
Aplikace dermatologika k terapii svrabu se provádí vetřením od brady po špičky prstů se zaměřením na meziprstní prostory rukou i nohou a periunguální oblast (ležící kolem nehtů). Zvláště pečlivě se ošetřuje oblast distálních článků prstů, nehtové valy a subunguální prostory (pod nehty). Při špatném ošetření nebo vynechání těchto prostor hrozí vyšší riziko reinfekce. U malých dětí je důležité ošetřit také obličej a kštici.
Terapie se dělí na: lokální, systémovou a symptomatickou.
Symptomatická terapie svrabu je zaměřená především na tlumení pruritu antihistaminiky, topickými kortikosteroidy v krému nebo lotiu. Při bakteriální superinfekci se volí terapie topickými antibiotiky (kyselina fusidová, mupirocin, retapamulin, chloramfenikol).
Léčba svrabu
Permethrin 5% krém
Způsob použití: natřít od krku dolů, u dětí ošetřit také obličej, uši, kůži kštice, vynechat partie kolem očí a úst. Krém nechat působit 8–14 hodin, pak provést očistnou koupel.
děti od 2 měsíců do 5 let: 7,5 g krému jednorázově
děti od 6 do 12 let: 15 g krému jednorázově
děti nad 12 let a dospělí: 30 g krému jednorázově
Postačí jednorázová aplikace, ale při přetrvávajícím svědění či opakované infekci přeléčit znovu za 14 dní. Přípravek by neměl být používán v těhotenství, pokud to není nezbytně nutné. Pokud je nezbytná léčba u kojící ženy, kojení je třeba na 5 dní po použití přípravku přerušit. Infectoscab 5% krém je jediný dostupný hromadně vyráběný lék na léčbu svrabu v ČR a SR. Permethrin je syntetický pyretroid, který účinkuje jako neurotoxin a excelentní skabicid s nízkým toxickým potenciálem.
Lindan 1% lotio
Způsob použití: natřít od krku dolů, nechat působit 8–12 hodin.
Jedná se o chlorovaný cyklický uhlovodík, který se používá jako pesticid. Není první linií léčby svrabu, ne pro kojence a malé děti. Je toxický, v ČR nedostupný.
Crotamiton krém
Způsob použití: natřít od krku dolů po 2 následující noci, umýt za 48 hodin. Vysoké riziko selhání terapie, vyžaduje delší než 5denní aplikaci. V ČR nedostupný.
Benzylbenzoát
Způsob použití: natřít večer, 3 noci po sobě. Není dostupný v ČR ani USA.
Biomarkery v klinické praxi byly obecně používány jako prostředek screeningu pacientů na možný problém s alkoholem. Ačkoli se obvykle používají v prostředí primární péče, byly také použity ve specializovaných lékařských zařízeních, jako jsou pohotovostní ambulance, psychiatrické kliniky, gynekologické kliniky a interní ordinace. Ve většině případů poskytnou přesnější výsledky, než vlastní přiznání pacienta, jako je test identifikace poruch užívání alkoholu, ale v některých situacích, například po traumatu, je možné, že pacient nebude schopen říci svou přesnou anamnézu pití alkoholu. V ještě jiných případech se pacienti mohou zdráhat uznat úroveň své spotřeby nebo její nepříznivé důsledky. Přidání biomarkerů tak může identifikovat některé jedince, kteří potřebují protialkoholní léčbu a kteří by nebyli odhaleni vlastním přiznáním. Jak bylo pozorováno dříve, vědomí pacienta, že jeho vlastní hlášení bude potvrzeno laboratorními testy, může také vyvolat vyšší míru otevřenosti ohledně důvěryhodnosti vlastního hlášení. Je doporučeno, aby byla biochemická opatření a screeningová opatření na základě vlastního hlášení používána v kombinaci. A aby se pro účely screeningu použil více než jeden biomarker. Tato kombinace může sestávat například z GGT, CDT a MCV.
Druhým potenciálním klinickým využitím biomarkerů je pomoci při diferenciální diagnóze, aby se zjistilo, zda užívání alkoholu může podněcovat nebo zhoršovat existující zdravotní problém. Tyto informace mohou lékaři poskytnout užitečné vodítko pro klinickou léčbu.
Zatřetí, poskytnutí zpětné vazby pacientům o úrovních biochemických měření empatickým způsobem může pomoci motivovat pozitivní změnu chování při jejich pití.
Za čtvrté, časté monitorování hladin biomarkerů v průběhu léčby alkoholem může poskytnout klinickému lékaři vodítko k včasnému rozpoznání relapsu, což může naznačovat potřebu zintenzivnit nebo přesměrovat úsilí k prevenci dalšího pití. Zejména několik studií zvažovalo potenciál elevace CDT jako prostředku k rozpoznání návratu k pití. Všechny projekty přinesly pozitivní výsledky a co je důležité, ve dvou z nich hladiny CDT vzrostly několik týdnů předtím, než pacienti přiznali svému terapeutovi, že se vrátili k pití. Kombinace markerů, jako je CDT a GGT, se doporučuje pro sledování stavu pití u pacientů v léčbě. Testování by pravděpodobně mělo být poměrně časté v rané fázi sledování, kdy je riziko recidivy nejvyšší. Jeho frekvence se pak může snižovat, jak se pacientův průběh střízlivosti stabilizuje.
Ti, kteří jsou vystaveni opakovanému traumatu, jsou vystaveni většímu riziku, i když toto trauma vychází z minulosti. Věk může být faktorem kvůli tomu, že malé děti mají méně prostředků na zvládání a protože je méně pravděpodobné, že si uvědomí důsledky potenciálního stresoru.
Stresor je obecně událost vážné, neobvyklé povahy, kterou zažívá jednotlivec nebo skupina jednotlivců. Poruchy přizpůsobení mohou pocházet ze široké škály stresorů, které mohou být traumatické nebo relativně malé, jako je ztráta přítelkyně/přítele, špatné vysvědčení nebo přestěhování do nové čtvrti, či nástup do nové školy. Předpokládá se, že čím častěji se stresor vyskytuje, tím je pravděpodobnější, že způsobí poruchu přizpůsobení. Objektivní povaha stresoru je druhořadá. Stresor získává svůj patogenní potenciál, když jej pacient vnímá jako stresující. Identifikace kauzálního stresoru je nezbytná, pokud má být stanovena diagnóza poruchy přizpůsobení.
Existují určité stresory, které jsou běžnější v různých věkových skupinách:
Dospělost:
Manželský konflikt;
Finanční konflikt;
Zdravotní problémy se sebou samým, partnerem nebo závislými dětmi;
Osobní tragédie, jako je smrt nebo osobní ztráta;
Infekční epidemie (např. COVID-19);
Ztráta zaměstnání nebo nestabilní pracovní podmínky, např. převzetí společnosti nebo propouštění.
Žádost o důchod podává sám občan. Je vhodné, když tak učiní po konzultaci se svým ošetřujícím lékařem, který zná jeho zdravotní stav. Žádost s občanem sepisují na ÚSSZ. Žádost o důchod se podává osobně, případně je možné k tomuto úkonu zmocnit jinou osobu na základě udělené plné moci (nevyžaduje se její úřední ověření). Žádost s žadatelem sepíše zaměstnanec oddělení důchodového pojištění. Pokud nemůže občan z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žádost o důchod uplatnit sám, může ji za něj podat rodinný příslušník. Musí však předložit souhlas oprávněného s podáním žádosti a potvrzení lékaře, že mu závažný zdravotní stav neumožňuje žádost o dávku podat.
Podat žádost o důchod je možné v kterýkoliv úřední den. Doporučujeme se pro tento úkon předem objednat prostřednictvím objednávkového systému ČSSZ, aby měl žadatel jistotu vyřízení jeho záležitosti v předem zvolený termín a čas. Sepsání žádosti je časově náročný úkon a žadatel je povinen uvádět přesné, konkrétní a pravdivé údaje.
Žádost o důchod je možné podat také v elektronické podobě (on-line). Žádost o dávku důchodového pojištění v elektronické podobě se podává prostřednictvím ePortálu ČSSZ s využitím elektronické identifikace (např. datová schránka, bankovní identita).
Potřebné doklady a tiskopisy
nezbytný je doklad totožnosti, tj. občanský průkaz (i prostřednictvím aplikace eDoklady), případně cestovní pas či povolení k pobytu,
doklady o době studia (popřípadě učení), a to i v případě, že nebylo dokončeno;
výuční list;
vysvědčení z jednotlivých ročníků a maturitní vysvědčení;
výkaz o studiu (index), vysvědčení o státní závěrečné zkoušce, diplom;
potvrzení školy o délce studia (pro nárok na důchod a jeho výši nemá přímý vliv stupeň dosaženého vzdělání, ale délka doby studia; proto je nutné předložit doklady, z nichž je tato skutečnost patrná);
u vojáků doklady o době vojenské služby, vojenská knížka, potvrzení Správního archivu Armády České republiky (sídlí na adrese: Nám. Republiky 4, Olomouc);
doklady prokazující výchovu dětí nebo péči o děti - rodné listy dětí nebo výpisy z matriky narození, popř. jiné doklady o době a rozsahu péče (např. rozsudek soudu o osvojení nebo svěření dítěte do péče), pokud nelze uvedené ze strany ÚSSZ ověřit v agendovém systému evidence obyvatel;
doklady o dobách pojištění nebo náhradních dobách (např. doba evidence u úřadu práce, doba péče o osobu závislou na péči jiné osoby aj.), které nejsou uvedeny v informativním osobním listu důchodového pojištění nebo o nichž je žadateli známo, že je ČSSZ nemá ve své evidenci;
žadatelé, kteří pobírají/pobírali náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání) předkládají potvrzení zaměstnavatele o výši vyplacených náhrad.
V České republice je v tuto chvíli 55 000 nemocných, to je jak jedno celé město. Je to i z toho důvodu, že již dvanáct let trvá národní program screeningu nádorů v tlustém střevu nebo v konečníku a díky tomu se odhalí více případů tohoto onemocnění, než tomu bylo v minulosti. Testy na nádory se provádějí u lidí nad padesát let jejich věku. Navíc další jednoduchý test na skryté krvácení do stolice si každý může udělat sám doma, nebolí to, jen se to může trochu ekelnovat. Bohužel tyto možnosti identifikace nádorů tlustého střeva Čechy moc neberou, ani přemlouvání nepomáhá, Češi se testovat prostě moc nechtějí. Vysvětlení je různé. Dá se říci, že v naší společnosti pořád taková ta starostlivost o sebe sama ještě není v povědomí všech. Ovšem to nás nezbavuje faktu, že každý je zodpovědný za své zdraví. Když se setkáte s lidmi ze zahraničí, například Spojené státy americké, ale i evropské Holandsko, tak v těchto zemích je tento testovací režim přirozeně zaběhnutý a je to pro tyto obyvatele běžná součást jejich života. Čechům se to snaží připomínat řada neziskových organizací. Republiku křižuje třeba nafukovací maketa tlustého střeva. Vypadá jako tunel o délce 9 metrů a výšce 3 metry a má zobrazovat zdravou tkáň tlustého střeva, střevní polypy i ony nádory. Velikost makety dovoluje návštěvníkům se ve střevě volně pohybovat a názorně si ve zvětšeném měřítku tyto projevy prohlédnout. Reakce návštěvníků jsou různé. Někdo to vnímá jako zajímavé ponaučení a začne se pak více zajímat o tuto problematiku a chce získat více informací, které se týkají prevence a léčby rakoviny tlustého střeva. A naopak zase někteří lidé reagují tak, že přijdou k maketě, zhrozí se a řeknou „fuj“, tam já nechci! Prevenci v rakovině tlustého střeva provádí sdružení ILCO. Řada jeho členů je totiž onkologickými pacienty, kteří si, jako většina Čechů, mysleli, že se jim rakovina prostě vyhne.
Nejlepší léčbou kopřivky a angioneurotického edému je identifikace příčin a jejich odstranění. Obvykle vám lékař předepíše antihistaminika, aby se vám co nejrychleji ulevilo. Pravidelné užívání antihistaminik omezuje příznaky kopřivky. Chronická kopřivka se dokonce léčí pomocí antihistaminik nebo pomocí jejich kombinace s dalšími léky. Pokud antihistaminika neposkytují úlevu, předepisují se perorální kortikosteroidy. U těžkých případů kopřivky nebo angioneurotického edému se užívají adrenalinové injekce nebo kortizonové léky.
