INFEKČNOST ERYSIPELU je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Růže neboli erysipel, latinsky erysipelas, je akutní erytémové onemocnění kůže a vrchní vrstvy podkoží, vyvolané většinou beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Onemocnění nezanechává imunitu. Nemoc růže je nebezpečná, a pokud by se onemocnění neléčilo, tak hrozí sepse neboli otrava krve. U některých nemocných bohužel hrozí návrat díky přetrvávání rizikových faktorů.
Nemoc růže
Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků Streptococcus pyogenes. Tyto mohou běžně způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo. Ve výjimečných případech mohou onemocnění růže způsobovat i stafylokoky, a to Staphylococcus aureus, který je původcem mnoha jiných onemocnění po celém těle. Ve velmi výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií, a to především u pacientů se sníženou imunitou. Onemocnění postihuje častěji ženy, ale u mužů se většinou projeví dříve.
Onemocnění růže má velmi krátkou inkubační dobu, v podstatě pouhých několik hodin, příznaky se rozvíjejí velice záhy po proniknutí streptokoků do těla. Je to onemocnění postihující v současné době asi v osmdesáti procentech kůži na dolních končetinách. Onemocnění může také zasáhnout pokožku obličeje. Charakteristickým znakem onemocnění v obličeji je poměrně pravidelné rozšíření infekce ve tvaru připomínajícím motýla, jehož pomyslná křídla zasahují nad lícní kosti a jeho tělo je pak na kořeni nosu. Vstupní branou infekce jsou čerstvá nebo stará poranění.
Příznaky a projevy růže většinou vznikají velmi náhle a jsou provázeny celkovými příznaky, jako jsou různě vysoké teploty, zimnice či třes. Nemoc může ve svých počátcích připomínat běžné onemocnění, jako je třeba chřipka. Nemocný může mít i zažívací potíže, trpět nevolností a zvracet. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě, kdy má vzhled pomerančové kůry. Kůže je výrazně teplá a oblast je zvětšená otokem. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí k tvorbě erozí. Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, mluvíme o erysipelu abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura, purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže. Často jsou postiženy příslušné mízní uzliny, které bolí, jsou zvětšené a hmatatelné.
Zde můžete vidět obrázek, jak vypadá růže na kůži.
V naší poradně s názvem ERISYPEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doris CHALUPOVA.
Dobrý den, chci se zeptat jestli při opakovaných erisylelech může pomoct plazmová terapie. Děkuji Chalupová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pouze koagulaci argonovou plazmou lze považovat za účinnou metodu profylaxe nekrotických a hnisavých komplikací erysipelu zejména u pacientů s vysokým rizikem těchto komplikací.
Co je argonová koagulace? APC je postup, který využívá ionizovaný plyn argon k vyvolání srážení krve a k vytvoření zdravé zjizvené tkáně v postižené oblasti. Argonová koagulace je dostupná ve větších zdravotnických zařízeních a provádí ji vždy lékař, proto vše prodiskutujte se svým ošetřujícím lékařem.
Streptokoky se přenášejí vzdušnou cestou, přímým i nepřímým kontaktem. V těle se pak při erysipelu šíří lymfatickými cestami nejčastěji z drobných poranění, prasklin vzniklých při plísňovém onemocnění prstů, z chronických ekzémů nebo z porušené kůže při chronické žilní nedostatečnosti, z dutiny nosní či zevního zvukovodu. Poměrně často bývá vstupní branou infekce otevřená rána při proleženinách, bércových vředech či diabetické noze. Když se nedodrží přísné sterilní podmínky při převazech, infekce může vniknout i operační ránou.
Zdrojem infekce je velmi často sám nemocný pacient, někdy i druhá osoba s jinou streptokokovou infekcí. Recidivy většinou vznikají opětovnou aktivací streptokoků již přítomných v organismu nebo na kůži. Až 20 % populace jsou totiž bezpříznakoví nosiči, jejichž kůže nebo nosohltan jsou kolonizovány streptokoky. Kolonizace kůže je častým důsledkem prodělané infekce, koncentrace bakterií je však mnohem nižší. Inkubační doba se pohybuje od několika hodin do 2 dnů.
Indikace antibiotik: Používá se na léčbu klostridiové kolitidy.
Dávkování antibiotik: Dificlir: perorálně 200 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolesti břicha, krvácení ze zažívacího traktu, nauzea, závratě, zvracení
Účinná antibiotická látka: FOSFOMYCIN
Obchodní název antibiotik: Rapidnorm, Urifos
Indikace antibiotik: Používají se na léčbu močových cest.
Dávkování antibiotik: Rapidnorm + Urifos: perorálně 3 g jednorázově pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest břicha, bolest hlavy, bolest krku, bolest zad, nevolnost, rýma, slabost, závratě, vyrážka, zažívací potíže
Účinná antibiotická látka: LINEZOLID
Obchodní název antibiotik: Dilizolen, Gramposimide, Lineza, Linezolid, Natlinez, Zyvoxid
Indikace antibiotik: Používají se na těžké infekce, na léčbu pneumonie, onemocnění MRSA, na katétrovou sepsi, na léčbu komplikovaných infekcí kůže a měkkých tkání.
Dávkování antibiotik: Dilizolen + Gramposimide + Natlinez: nitrožilně 600 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Lineza + Linezolid + Zyvoxid: nitrožilně nebo perorálně 600 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Do této skupiny spadají také další antibiotické látky jako PROKAIN-BENZYLPENICILIN, BENZATINY-BENZYLPENICIN (obchodní název antibiotika Pendopen), PENICILIN V (obchodní název antibiotika Ospen), CLOXACILIN, DICLOXACILIN, METICILIN a NAFCILIN. Úzkospektrá penicilinová antibiotika se využívají k léčbě streptokokových a pneumokokových infekcí, meningokoků, stafylokoků, syfilisu, kapavky, záškrtu, spály, angíny, leptospirózy, revmatické horečky, Limeské boreliózy. Mezi nežádoucí účinky u úzkospektrých penicilinových antibiotik patří nevolnosti, průjmy, alergické reakce.
Lymfostatický otok: Při poruše lymfatické drenáže intersticia se hromadí bílkoviny a roste osmotický tlak intersticia. Lymfedém je lokalizovaný, tuhý, asymetrický otok (na končetině vede ke vzniku elefantiázy). Příčinou je blokáda lymfatických uzlin a cév.
Může být buď primární:
nádor (nejčastěji metastázy karcinomu v lymfatických uzlinách);
zánět;
parazit (vlasovci – Filaria);
trombóza lymfatik – u erysipelu (růže – streptokoková infekce).
Nebo sekundární:
po chirurgickém odstranění lymfatických uzlin (například pro nádor).
Vzácné jsou hereditární lymfostatické edémy, u nichž klinický obraz dokreslují žluté nehty.
Zánětlivý otok: Vlivem zánětových mediátorů roste permeabilita kapilár pro vysokomolekulární látky (exsudace).
Příčiny: Nejčastější příčinou je nespecifický zánět. Otok je pak jednou z klasických známek zánětu. Vzácnou příčnou otoku je například sarkoidóza, u níž se otok může projevit jako erythema nodosum.
Žilní otok: Jde o otok při blokádě žilního průtoku nebo při žilní nedostatečnosti.
Klinický obraz: Zánětlivý otok se od ostatních (bledých) otoků odlišuje lividní barvou. Obraz se zásadně liší, jde-li o otok akutní, nebo chronický. Akutní otok může dosáhnout až obrazu flebotrombózy phlegmasia cerulea dolens. Končetina je pak oteklá, cyanotická a velmi bolestivá. Chronický otok vzniká na podkladě chronické žilní insuficience. Obraz otoku je doplněn přítomnými flebektáziemi a varixy, poruchami pigmentace, bílou atrofií, lipodermatosklerózou či bércovými vředy.
Příčiny: U akutních zejména flebotrombóza, u chronických zejména žilní nedostatečnost. Pozor u flebotrombózy na hrozící plicní embolii.
Červené skvrny na kůži nohou mohou signalizovat, že se jedná o erysipel. Erysipel má velmi krátkou inkubační dobu, pouhých několik hodin, příznaky se rozvíjejí tedy velice záhy po proniknutí streptokoků do těla. Je to onemocnění postihující v současné době v převážné většině případů (v asi osmdesáti procentech) kůži na dolních končetinách. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě (má vzhled pomerančové kůry). Pokožka je výrazně teplejší a oblast je zvětšená otokem. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí k tvorbě erozí (tzv. erysipelas vesiculosum). Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, jde o erysipelas abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura neboli purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže. Často jsou postiženy příslušné regionální uzliny, které bolí, jsou zvětšené a hmatné.
Příčiny
Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků (Streptococcus pyogenes, který může způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo), výjimečně i stafylokoků (Staphylococcus aureus, původce mnoha jiných onemocnění po celém těle). Ve velmi výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií, jako je Klebsiella pneumonie (normálně způsobující zápal plic), Hemophillus influenzae (způsobuje většinou epiglottitidu či meningitidu u dětí) či enterobakterie.
Co s tím dělat
Specifickou léčbu je třeba zahájit co nejdříve, a to nasazením antibiotik, a pokud pacient není alergik, tak nejlépe penicilinového typu. Většinou se podávají v podobě prášků perorálně, tedy ústně, v těžších případech, kdy je pacientovi extrémně špatně, se penicilin může podávat i intravenózně, to znamená injekcí přímo do žíly. V takovém případě je člověk hospitalizován. U pacientů s alergií na penicilin se používají makrolidová antibiotika erytromycinu, případně cefalosporiny. Pokud jsou přítomny vysoké horečky, může být nasazeno i antipyretikum, tedy látka snižující teplotu. Léčba antibiotiky se většinou nasadí na deset až čtrnáct dní a celkové příznaky jako nevolnost, teplota a podobně odezní již po jednom nebo maximálně dvou dnech. Změny na kůži si většinou vyžádají delší dobu (až několik týdnů) k úplnému vyhojení a zklidnění. Tomu můžeme pomoci hojivými chladivými obklady, posléze i mastí s ichtamolem. Erysipel se nehojí zajizvením, v průběhů léčení je obvyklé a normální olupování kůže, po vyléčení má kůže zcela normální charakter. Asi u jedné třetiny všech
Flegmóna obličeje je akutní infekce difúzně se šířící v kůži, podkoží i podél fascie, šlach a svalů. Původcem je obvykle Staphylococcus aureus, ale může být vyvolána i streptokoky skupiny A nebo některými gramnegativními bakteriemi. Tato hluboká pyodermie vzniká nejčastěji jako komplikace poranění a odřenin nebo přestupem jiných ohraničených stafylokokových kožních infekcí do okolí v kůži a hluboko do podkoží. Může být i komplikací chirurgických zákroků, kdy postupuje do kůže z infikovaných operačních ran. Flegmóna se projevuje plošným, teplým, červeným až červenofialovým šířícím se edémem kůže a podkoží, který není tak ostře ohraničený jako u erysipelu a je mnohem bolestivější. V hlubších vrstvách může dojít k rozpadu tkání a tvorbě abscesů. Nemocný má horečku, a pokud není léčba včasná a dostatečně intenzivní, hrozí celková sepse.
Terapie
U pacientů s flegmónou se volí celková antibiotická léčba.
Při poruše lymfatické drenáže intersticia se v něm hromadí bílkoviny a roste osmotický tlak intersticia. Lymfedém je lokalizovaný, tuhý, asymetrický otok (na končetině vede ke vzniku elefantiázy). Příčinou je blokáda lymfatických uzlin a cév.
Může být primární:
nádor (nejčastěji metastázy karcinomu v lymfatických uzlinách),
zánět,
parazit (vlasovci – Filaria),
trombóza lymfatik – u erysipelu (růže – streptokoková infekce).
Nebo sekundární:
po chirurgickém odstranění lymfatických uzlin.
Vzácné jsou hereditární lymfostatické edémy, u nichž klinický obraz dokreslují žluté nehty.
Zánětlivý edém
Vlivem zánětových mediátorů roste permeabilita kapilár pro vysokomolekulární látky (exsudace).
Příčiny
Nejčastější příčinou je nespecifický zánět. Otok je pak jednou z klasických známek zánětu (tumor). Vzácnou příčnou otoku je například sarkoidóza, u níž se otok může projevit jako erythema nodosum.
Spalničky způsobuje virus, který patří do skupiny paramyxovirů. Jediným přirozeným hostitelem tohoto viru je člověk. Virus se šíří prostřednictvím vydechovaného vzduchu. Infekčnost této choroby je velmi vysoká, blíží se 100 % v případě setrvání delší doby s nemocným v uzavřeném prostoru. Mezi nejrizikovější faktory tedy patří delší kontakt s nakaženým, přičemž se infekce přenáší kapénkami či přímým stykem s nemocným. Dalším rizikovým faktorem, který ovlivňuje průběh nemoci, je nedostatek vitamínu A a podvýživa.
Puchýřky, které při pásovém oparu na kůži vznikají, obsahují virové částice, a proto mohou být infekční. Infekčnost lézí pásového oparu je však mnohem menší než u planých neštovic. Z tohoto důvodu se žádná protiepidemická opatření nepřijímají.
Od osoby s planými neštovicemi může jiná vnímavá osoba dostat plané neštovice. Od osoby s pásovým oparem může vzácně jiná vnímavá osoba rovněž dostat plané neštovice. Pásový opar je projevem opětovné reaktivace viru, který už máte v těle jako pozůstatek dřívějších planých neštovic. K reaktivaci dochází v důsledku různých vnějších i vnitřních vlivů (zátěž, stres, jiné onemocnění a podobně).
Jsou plicní chlamydie nakažlivé? Ano, plicní chlamydie (Chlamydia pneumoniae) jsou infekční bakterie. Šíří se podobně jako třeba chřipka, tedy kapénkovou infekcí, to znamená kašláním a kýcháním. Způsobují i podobné potíže jako chřipka, ovšem pokud se v těle rozšíří, jsou mnohem nepříjemnější. Mohou se z dýchacích cest dostat do dalších částí těla – do nervových tkání, do mozku, svalů, napadají i imunitní buňky. Bakterie infikují buňky zevnitř a parazitují na nich, okrádají je o energii, kterou pak používají k vlastnímu množení. Nestačí pouze klasická dvoutýdenní léčba antibiotiky, protože ta hubí pouze jednu z jejich tří životních fází a zbylé dvě pak snadno infekci obnoví. I když příznaky zmizí, v budoucnu může přijít recidiva (nové propuknutí nemoci).
Vývojový cyklus chlamydií je unikátní. Infekčním stadiem chlamydie je elementární tělísko, které se po vniknutí do buňky hostitele mění v retikulární tělísko (RB). To se v napadené buňce dělí a mění během 24–48 hodin opět v elementární tělíska, jejichž uvolněním z napadené buňky je vývojový cyklus chlamydie kompletní. Elementární tělíska se jednak uvolňují do prostředí (vysoká infekčnost) a jednak infikují další buňky napadeného jedince.
Nemoc začíná horečkou s 38–40 °C a zduřením příušní žlázy (hmatatelný otok v místě před a pod ušním lalůčkem). Otok je bez zarudnutí, může být bolestivý (nemusí být!) a může se rozšířit jak na druhou příušní žlázu, tak může postihnout i další velké slinné žlázy, tedy žlázu podčelistní a podjazykovou. Obvykle otok začíná jednostranně a po 2–3 dnech postihne i druhou žlázu, případně na jedné straně může otok ustoupit a objevit se na straně druhé. Podle závažnosti onemocnění trvají příušnice 5–14 dnů, poté horečka i další příznaky ustupují. V některých závažnějších případech se může přidružit zánět mozkových blan (meningititida) s vysokou horečkou, zvracením a bolestmi hlavy, u části nemocných tento stav může zanechat jednostranné postižení sluchu až hluchotu.
Nemocný je infekční zhruba 3–14 dní před propuknutím onemocnění (maximální infekčnost se uvádí 48 hodin před objevením se prvních příznaků) a dále přibližně 7–14 dní po vyléčení. Měl by proto být po tuto dobu izolován od zdravých jedinců.
Mezi hlavní původce nemoci patří stafylokok, může jím být i streptokok. Tyto bakteriální kmeny se dostávají do pokožky a jejích hlubších vrstev a dále do těla při poranění kožního krytu, tedy při pořezání, pokousání, bodnutí hmyzem či poškrábání. Růst bakterií je provázen zarudnutím, otokem, bolestí a zvýšením teploty postiženého místa. Málokdy se stane, že se impetigo rozvine na nenarušené pokožce.
Nebezpečný je nejen osobní kontakt s dítětem trpícím impetigem, ale také s jeho osobními věcmi, jako jsou různé hygienické pomůcky, ručníky a další. Proto je potřeba dodržovat zásady správné hygieny a nepůjčovat si s ostatními dětmi oblečení či ručníky. Dětský imunitní systém je v porovnání s imunitním systémem dospělých poměrně málo vyvinutý a bakterie tak mají větší šanci organismus poškodit. Další možností přenosu impetiga jsou různé kontaktní sporty a jiné aktivity, při kterých může dojít ke kontaktu mikroorganismů s nechráněnou poškozenou kůží. Zvýšený výskyt impetiga je pozorován v letních měsících, protože se bakteriím lépe daří v teplém a vlhkém prostředí.
Rizikovou skupinou, u které se častěji vyskytuje impetigo, jsou také pacienti s nejrůznějšími kožními chorobami nebo se sníženou imunitou, například cukrovkáři, či pacienti se zhoubným onemocněním.
Jak dlouho je impetigo infekční? Nejčastěji se udává inkubační doba 1 až 3 dny, může být až 10 dnů. Impetigo postihuje častěji děti, u nichž se imunitní systém ještě vyvíjí, a dospělé s oslabeným imunitním systémem.
V případě pásového oparu je inkubační doba sedm až čtrnáct dní. Nakažlivý je jedinec ještě před výsevem puchýřků a maximálně asi pět dní po jejich objevení. Infekčnost pásového oparu vzbuzuje obvykle nepřiměřený strach, ve skutečnosti je ale minimální, na rozdíl od neštovic, jimiž jedno dítě spolehlivě nakazí celou školku. Zatímco neštovice jsou nakažlivé extrémně a v nemocnicích jsou důvodem umístění do karantény, u pásového oparu je k nakažení třeba styk kůže na kůži a ještě by potenciální nakažený musel mít nějakou oděrku, aby byla cesta k nemoci otevřená. Při dodržování běžných hygienických pravidel se tedy bát nemusíte.
Rýma bývá nejprve způsobená viry – rhinoviry, coronaviry, virem Haemophilus influenzae A a B, parainfluenzae či RSV (respiratory syncytial virus), u kojenců a batolat pak adenoviry. Sliznici oslabenou virovou infekcí snáze napadnou bakterie, nejčastěji Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes a Branhamella catharalis. Podle průběhu se rozlišuje rýma akutní a chronická.
Dávivý kašel se zvracením může charakterizovat černý kašel. Onemocnění začíná necharakteristickým kašlem, to je první stadium, které lze ovlivnit antibiotickou léčbou. Druhé stadium nastupuje mezi druhým a třetím týdnem a vyznačuje se záchvatovitým kašlem, typickým pro tuto nemoc. Pacient má záchvat opakovaného kašlání, během záchvatu se nemůže nadechnout. Kašel může být ukončen buď kokrhavým zajíknutím, nebo je organismus tak podrážděn usilovnou námahou, až se rozzvrací. Stav je doprovázen nedostatkem dechu a namodralou barvou rtů z nedostatku kyslíku v krvi. Množství záchvatů se počítá do desítek během dne, častěji se objevují v noci a nemocný nevykašlává příliš mnoho hlenu. Toto stadium trvá 4–8 týdnů. Pokud není onemocnění komplikované, není přítomna horečka. Poslední stadium je rekonvalescentní, pacient se uzdravuje, záchvaty kašle mizí.
V rané fázi lékaři podávají speciální tekutinu složenou z protilátek proti černému kašli. Postup je vhodný především pro děti mladší dvou let. Včasné nasazení antibiotik zabrání přechodu prvního stadia ve druhé a významně sníží infekčnost pro ostatní členy rodiny, kolektivu. Dítě s podezřením na černý kašel je vždy hospitalizováno v nemocnici a sledováno, musí být izolováno a musí se mu zvlhčovat vzduch. Zápal plic se vyloučí na RTG snímku.
