Následky nespavosti mohou být hrozivé. Na krátkodobé úrovni může jít o vyčerpání, podrážděnost, špatnou sebekontrolu, neschopnost soustředění. To vše může vést v práci i při řízení automobilu k nehodám a úrazům. Také společenský a rodinný život je velmi ohrožen. U dlouhodobé nespavosti může dojít k úzkostným poruchám, které vedou k závažným psychickým onemocněním. Mnohé patologie jsou u některých lidí v latentním stavu a nespavost může být spouštěčem k jejich propuknutí (například schizofrenie). Je zde také větší riziko vzniku závislostí na některých látkách (alkohol, káva, léky). Nespavost a deprese bývají častou příčinou pracovní neschopnosti, život se může zkrátit jejich působením až o 10 let, nebo mohou vést až k sebevražedným pokusům.
V naší poradně s názvem INTUBACE PŘI ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, jak je to s intubací při laparoskopické operaci odstranění vejcovodu? Je člověk zaintubovaný i při zákroku, který trvá cca 20 minut, nebo to bývá jen při výkonech déle trvajících?
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Intubace neboli zavedení plicního katetru se provádí vždy, když se aplikuje celková anestezie.
Jedním z následků může být i jaterní komplikace jako žloutenka, zvětšení jater a zvýšení jaterních testů. Úkolem diety v rekonvalescenci je odlehčit játrům jejich těžkou práci detoxikátora organismu a pomoci k lepší regeneraci. Jaterní dietu je možné doplňovat takzvanou hepatoprotektivní léčbou, například popíjet několik měsíců čaj z ostropestřce mariánského.
Při přecházení únavy po prodělané mononukleóze se u nemocného může naplno vyvinout takzvaný únavový syndrom, který jedince může na dlouhou dobu zcela vyřadit z normálního života.
Léčba infekční mononukleózy je jen podpůrná. Někdo se z onemocnění zotaví rychle, ale jiný pociťuje její následky ještě dlouhé měsíce po jejím prodělání, nejčastěji jde o únavu či oslabení imunity.
V naší poradně s názvem INTUBACE PŘI ANESTEZII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Děkuji.
A je celková anestezie jediná možnost při tomto zákroku?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Není, ještě je možná svodná anestezie, kdy se znecitlivující látka aplikuje do mišního kanálu. Říká se jí epidurální a pacient je při ní při vědomí, sám dýchá, komunikuje s operujícím a necítí oblast od břicha k nohám. O vhodné anestezii se domluvte s chirurgem nebo anesteziologem před výkonem.
Chemoterapie vedle nádorových buněk postihuje i ty zdravé. Důsledkem může být zejména poškození sliznic zažívacího traktu, porucha plodnosti a pokles krevních destiček nebo krvinek. Nepříjemný je také pokles bílých krvinek, které odpovídají za imunitu.
Mezi méně časté, ale přece se vyskytující nežádoucí účinky chemoterapeutické léčby dále patří: bolesti kloubů, obtížné dýchání, snížení objemu moči, pálení a řezání při vylučování moči, ztráta vlasů a ochlupení.
V diskuzi NÁSLEDKY PO CHEMOTERAPIJI. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Jsem už 2 roky po operaci rakoviny prsu,ale mám hrozný potíže se stabilitou a občasný problémy bolesti v kříži.Lékaři tvrdí,že to jsou následky po chemošce,nic minedávají, že se to časem spraví.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U nachlazení a anestezie je problém, že tento stav vadí i nevadí. Při lokální anestezii by nemělo vadit nachlazení tehdy, pokud pacient nekýchne při zákroku, což by mohlo mít negativní následky.
Chemoterapie se používá u nádorových onemocnění. Může vést k úplnému zničení nádoru, zastavení jeho růstu, částečnému zmenšení nebo zmírnění problémů, které nádor vyvolává. To, jak bude chemoterapie úspěšná, závisí na mnoha faktorech. Tím nejdůležitějším faktorem je druh a rozsah nádorového onemocnění a také to, zda již vznikly metastáze.
Ozařování je většinou další fází léčby po prostém odstranění nádoru prsu. Léčba probíhá ambulantně, nejčastěji pět dní v týdnu po dobu čtyř až šesti neděl. Mezi vedlejší účinky patří únava, otoky a ztluštění kůže v místě ozařování. Čerstvý gel z aloe nanesený na postižená místa pomáhá ke zhojení kůže poškozené ozařováním.
V diskuzi PÁSOVÝ OPAR, NÁSLEDKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Váchová.
Asi před týdnem jsem dostala pásový opar. Jeho léčení je mi jasné a také mám léky, ale nikde jsem se nedočetla jaké mohou být následky pásového oparu.Před dvěma lety jsem ukončila onkologickou léčbu a asi před půl rokem mě byla diagnostikova cukrovka.Byla bych moc ráda,kdyby mě někdo o tom napsal.Děkuji Dana Váchová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Následkem nemoci není pouze ztráta již zmíněné soběstačnosti, dlouhodobá rehabilitace, poruchy pohybu, zraku, myšlení a řeči. Čtvrtina pacientů i přes veškerou péči zůstává v invalidním důchodu. Hlavním následkem nemoci je zanedbání léčby vzniklé CMP či nedodržování léčby nebo režimových opatření (kouření, dieta atd.). První cévní mozkovou příhodu přežije průměrně 8 z 10 pacientů, ale při nedostatečné léčbě či z jiných příčin dojde k jejímu opakování, které už přežívají pouze 4 pacienti z 10.
V naší poradně s názvem POOPERAČNÍ STAV UCPANÉ KRKAVICE DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den, před 6dny jsem prodělal operaci krkavice při celkovém uspání, po operaci mě bolí v krku jako kdybych tam něco měl a nad řeznou ranou je otok který pomalu začíná splaskavat, při delším mluvení vysychá v krku. Je to prosím normální stav ? Děkuji za poskytnuté info. Zdeněk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tyto komplikace mohou být následkem intubace - zavedení dýchací roury plicní ventilace. Pozorujete ústup otoku v oblasti zákroku, to je dobré znamení. Měřte si dvakrát denně teplotu a kdyby se zvýšila a nebo jste cítil cukání na krku a nebo pokud by se situace zhoršovala, tak neprodleně kontaktujte svého ošetřujícího lékaře.
Do stavu bezvědomí vás dostanou léky podané do žíly. U náročnějších operací lékaři vyřadí z provozu samovolné dýchání a nahradí je intubací (trubičkou zavedenou do krku a napojenou na dýchací přístroj).
Samotný zákrok zpravidla probíhá tak, že anesteziolog nejdříve píchne do žíly uspávací látku a pacient pomocí kyslíkové masky pomalu vdechuje směs čistého kyslíku a anestetik. Většina lidí reaguje na tento proces usnutím do deseti vteřin.
Při náročnějších operacích musí být vyřazeno i samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. Během operace jsou pravidelně doplňována anestetika, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Anestetika tlumí dechové centrum v mozku a zároveň uvolňují dýchací svaly, proto musí být pacient během celé operace napojen na umělé dýchání. Jinak by nemohl dýchat a nepřežil by. Umělé dýchání se provádí tak, že se pacientovi zavede přes ústa do průdušnice trubička (tubus). Ta se pak napojí na přístroj, který vhání směs plynů pod tlakem do plic a tím nahrazuje běžné dýchání. Anesteziolog může udržovat pacienta v hlubokém spánku tak dlouho, jak to vyžaduje operace a jak to dovoluje celkový stav pacienta.
K bolestem v krku dochází po intubaci. Jako intubace se označuje postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání. Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestezii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.
Postup:
K ležícímu pacientovi se přistoupí zezadu (anesteziolog stojí za jeho hlavou). Do úst se vsune kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, jímž se otevře dutina ústní a zároveň se do ní svítí. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou se zasune do dýchacích cest hadička. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který lze zvenčí nafouknout pístem, do něhož se aplikuje vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky se může napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje se pak dotyčnému zajistí přísun vzduchu.
Komplikace:
Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Může se snadno stát, že namísto do dýchacích cest se zasune hadička do jícnu a tím se jakékoliv dýchání naopak znemožní. Z toho důvodu je po zavedení hadičky a utěsnění balonku nutné do pacienta několikrát dýchnout ambuvakem, podívat se na hrudník, zda se zvedá a poslechnout si fonendoskopem, zda plíce dýchají. V případě, že se dýchání neslyší a zvedá se jen břicho, je hadička v jícnu a intubace se musí zopakovat. Když je intubační hadička po ukončení operačního zákroku anebo po stabilizaci pacienta odstraněna, má pacient nějakou dobu chrapot a zhrubělý hlas. Pokud by intubační trubice zůstala v průdušnici příliš dlouho, došlo by k poškození průdušnicových chrupavek a vzniku tracheomalacie. Z toho důvodu se u pacientů s nutností dlouhodobého zajištění dýchacích cest volí spíše vytvoření tracheostomie.
Výhody:
Intubace umožní zajistit u pacienta v bezvědomí průchozí dýchací cesty a nafouknutím těsnicího balonku je oddělí od trávicího traktu. Tím se zabrání, aby se žaludeční obsah dostal do plic (žaludeční kyseliny dokážou plicní tkáň těžce poškodit – Mendelsonův syndrom). Po napojení ambuvaku na dýchací hadičku se může za bezvědomého pacienta dýchat mačkáním ambuvaku, což je mnohem jednodušší než prosté dýchání z úst do úst.
Anestezie může být více riziková pro lidi trpící astmatem, protože jejich intubace a následné vdechování směsi plynů jim může jejich onemocnění náhle zhoršit. Takovýmto lidem se doporučuje se na plánovanou operaci připravit. Rozhodně je vhodné se nejprve poradit s lékařem a společně naplánovat zákrok na dobu, kdy je astmatický záchvat nejméně pravděpodobný (například ve kterém ročním období), protože pacient má alespoň částečně svou nemoc pod kontrolou. To znamená, že to nesmí být v době, kdy se u něj projevují různé příznaky astmatu jako kašel, dušnost a nevyrovnané hodnoty vrcholové výdechové rychlosti. Důležité je také lékaři oznámit veškeré alergie, kterými pacient trpí, aby se zamezilo záchvatu při zákroku. Pokud by bylo riziko u pacienta příliš vysoké, může se lékař rozhodnout k jinému typu anestezie, pokud to tedy zákrok umožňuje. Před operací je také důležité zintenzivnit léčbu astmatu.
Zároveň pacienta s astmatem čeká zhruba 14 dní před operací vyšetření u specialisty, který mu provede bronchodilatační test, pokud by byl pozitivní, je třeba pacientovi před operací předepsat inhalační steroidy.
Jestliže je pacientu trpícímu astatem operována dutina břišní, může navíc dojít také ke zhoršené plicní funkci, což může pacientovo astma ovlivňovat i několik měsíců po zákroku. Pokud by takovýto pacient měl být z nějakého důvodu operován okamžitě bez předcházející přípravy a správného naplánování operace, tak se mu obvykle před operací podávají kortikoidy a zahájí se intenzivní inhalační léčba.
Chemoterapie může mít různou podobu: tablety podávané ústy, roztok nebo mast aplikovaná zevně na pokožku, aplikace do svalu, aplikace do žíly, aplikace do nádoru.
Nejčastěji je chemoterapie podávána infuzí, a to nitrožilně. Chemoterapeutik je více druhů a záleží na rozhodnutí lékaře, který konkrétní lék a v jaké formě bude podáván. Kromě druhu a rozsahu rakoviny záleží na celkové kondici pacienta, jeho dalších onemocněních a na užívaných lécích. Doba a intenzita chemoterapie se u jednotlivých pacientů liší v závislosti na předchozích skutečnostech.
Virové záněty mozkových blan mívají pozvolnější průběh než bakteriální. Poruchy vědomí jsou zřídkavé. Přesto však i zde se mohou vyskytnout následky v podobě obrn, které jsou naštěstí často jen přechodné. Původci těchto zánětů jsou enteroviry – E. coxsackie, herpetické viry – herpes simplex, CMV, EBV, respirační viry, arboviry – klíšťové encefalitidy, paramyxoviry – chřipkové viry, HIV aj. V první fázi se objevuje horečka, bolest hlavy, slabost a další „chřipkové“ příznaky. Po asi 3–7 dnech dochází k pozvolnému mizení příznaků, až dojde k plnému uzdravení. Ve vážnějších případech se objevuje i neuroinfekce provázená horečkou, stupňující se bolest hlavy, závrať, zvracení, světloplachost, vyčerpanost, poruchy spánku. U těžkých forem pak může docházek k poruchám vědomí a křečím. U virových meningitid se uplatňuje spíše symptomatická léčba na tlumení bolesti, snižování horečky a omezení vzniku mozkového otoku. Ve vážnějších případech se podávají virostatika. Jako u bakteriálních zánětů i zde může dojít ke komplikacím, jež mohou mít trvalý charakter – jsou jimi různé obrny, hluchota. Následky, s nimiž se také setkáváme, jsou přetrvávající bolesti hlavy, poruchy spánku, paměti, psychická labilita, demence, u dětí pak i psychomotorická retardace.
Nemoc se může prodloužit tím, že se objeví komplikace (mohou vzniknout třeba pozdním rozpoznáním onemocnění i nedodržením léčby). Nemoc může ještě zvýšit jaterní testy a může být i počátkem žloutenky. Zároveň může dojít i k plicním komplikacím, neboť zvětšené uzliny nemusí být jen v krku, ale i kolem dýchací trubice, což tlačí na dýchací cesty a způsobuje jejich zúžení. Pokud pacient s tímto zúžením není pod neustálou kontrolou, může dojít k jeho zadušení. Proto u této komplikace většinou dojde k hospitalizaci takto nemocného člověka. Výjimečně může dojít k neurologickým komplikacím, tedy k záchvatům či zánětu mozkových blan. Krevní komplikace jsou jenom přechodné, může dojít k dočasnému poklesu bílých krvinek nebo k odumření červených krvinek.
Po skončení nemoci se člověk může vrátit do svého běžného režimu. Mononukleóza obvykle nezanechává následky. Člověk, který prodělal mononukleózu, se ale nesmí stát dárcem krve, protože vir mononukleózy v jeho těle zůstává. Zároveň pro prodělání tohoto onemocnění, by se člověk měl stát částečně imunním vůči této nemoci. V těle jsou totiž vytvořené protilátky, které zabraňují propuknutí této nemoci v takové síle. Člověk tedy může mononukleózou onemocnět, ale nikdy už v tak vážném průběhu.
Důležité je zvážit toxicitu podaného léku a množství jeho nežádoucích účinků. Zejména však záleží na tom, jak je chemoterapie úspěšná a jestli na ni pacient odpovídá.
Dopad léčby se hodnotí podle čtyř stupňů odpovědi organismu:
Úplná odpověď – nádorové ložisko zcela zmizelo a nejsou žádné další známky nemoci.
Částečná odpověď – nádor se zmenšil o více než 50 %, ale známky choroby zůstávají.
Přetrvávající onemocnění – velikost nádorového ložiska zůstává neměnná.
Progrese onemocnění – tumor se zvětšuje a na léčbu nijak nereaguje.
Toto hodnocení se provádí mezi léčebnými cykly. Pokud se nádor zvětšuje, chemoterapie je zastavena a pacient je převeden na jiný typ léčby.
Meningy jsou překrvené a dochází k narušení hemato-encefalické bariéry, otoku mozku. Vytváří se hnis, který se může dostat do mozkových cév a způsobit jejich zánět a nedokrevnost mozkové tkáně. Mohou se vytvářet abscesy naplněné hnisem, jež mohou utlačovat mozkovou tkáň. V závislosti na poškození mozku můžeme sledovat různé druhy obrn, postižení zraku či sluchu, stejně tak mentální deficit. U meningokokových infekcí může dojít ke krvácení do nadledvin. Akutní a život ohrožující okolností je vznik sepse. Při správně vedené léčbě dochází k úpravě stavu během 3–5 dnů a dochází k úplnému uzdravení bez jakýchkoli trvalých následků. Možnou prevencí je očkování proti meningokoku a hemofilovi.
Operace prostaty, tedy přesněji její odstranění z důvodů jejího zvětšení nebo zhoubného bujení, je třeba chápat jako veliký zásah do normální funkčnosti močových cest. Odstraněním prostaty bývá zpravidla změněna funkce svěrače močového měchýře a právě i topořivých tělísek v penisu. Během prostatektomie se totiž přeruší mnoho nervových cest, což pak může způsobit dočasnou a někdy i trvalou ztrátu erekce ale i citlivosti penisu. Jde o běžný následek této operace a u každého muže se projeví s jinou intenzitou, která většinou závisí na rozsahu odebírané tkáně žlázy předstojné. Není tedy pravděpodobné, že by za tím byla nějaká chyba během operace, jak se ptáte ve svém dotazu.
