Kazuistika neboli případová studie je konkrétní příklad, na němž jsou popsány a vysvětleny či ilustrovány určité jevy. Jako kazuistiku označujeme intenzivní a detailní popis konkrétního jednotlivce a jeho případu, založený na pozorování, rozhovorech a záznamech z práce s tímto jedincem. Jedná se o písemné shrnutí všech informací, které o případu jsou, kvalitativní analýzu procesu vedoucího k určitým výsledkům. Při zpracování kazuistiky se používá zpravidla předem vypracovaná struktura popisu.
Tématem kazuistiky může být neobvyklý průběh i jinak běžného onemocnění. Pacient může mít nezvyklý současný výskyt více nemocí – zaměření na jejich léčbu a vztah k základní diagnóze bude předmětem kazuistiky. Může jít o neobvyklou anamnézu, popis diagnózy. Předem kazuistiky může být i chybná diagnóza, příčiny omylů a možné důsledky tohoto stavu. Předmětem diagnostiky může být rovněž popis klinické situace, která nemůže být reprodukována z etických důvodů, například pokud pacient odmítne nějakou standardní léčbu a je mu poskytnuta jiná alternativa. Typickým příkladem kazuistiky je popis vzácného nebo jedinečného onemocnění. A také to může být nějaká náhodná nebo nepředvídaná událost během diagnostiky a léčby pacienta. Velmi užitečné kazuistiky dokumentují nové způsoby léčby, a to jejich indikaci, výsledky léčby, možné komplikace a kontraindikace.
Vlastní popis kazuistiky se zahajuje úvodem, v němž se shrnou současné standardy léčby onemocnění. Uvede se, co se chce sdělit a čím je kazuistika zajímavá. Vlastní popis případu se soustředí na relevantní část osobní anamnézy, v případě dědičných onemocnění se uvede rodinná anamnéza, podstatné údaje o předchozí léčbě a jejích výsledcích, a potom se již detailně popíše případ. Pozornost je věnována také otázce bezpečnosti daného léčebného postupu.
Součástí kazuistiky mohou být obrázky a fotky. Další fází je diskuze. V diskuzi by měla být vysvětlena problematika případů s odkazy na literaturu, měly být uvedeny citace, které podporují závěry kazuistiky, a také možné citace nebo konfliktní informace z literatury. Diskuze by měla integrovat staré a nové informace tak, aby z toho pramenil nějaký závěr, který je poslední součástí kazuistiky. Závěr by měl obsahovat stručné shrnutí a zhodnocení průběhu léčby a výsledky léčby. Na závěr kazuistiky se uvede výběr jen důležitých literárních odkazů s tím, že je vhodné citovat také domácí autory, kteří se tématu věnují a citaci ocení.
Ve svém příspěvku KAZUISTIKA PACIENTA POTŘEBY PACIENTA S CHRONICKOU RÁNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, píšu Bakalářskou práci potřeba pacienta s chronickou ránou a nevím si rady jak postupovat, jaké potřeby mám rozepsat a jestli mám i více rozepsat tu konkrétní chronickou ránu Bercovy vřed v úvodu. Nedaří se mi to dát dohromady
Moc děkuji za pomoc
Jana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku ČERVENE FLEKY NAD KOTNIKEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emilia Myslivečkova.
Dobry den,každou sobotu chodim s klubem na pochod 10-12 km,když večer přijdu domu,tak samy objevi červene fleky,neboli to ani nesvědi,ale je to ošklivy,mam to i když mam dlouhe kalhoty,když sem doma tak za čtyři dny se my to zase strati,ale ted po sobotě se my to začalo dělat i na druhy noze,ale jinde ne jenom nad kotnikama ,prosim muže my nekdo poradit co to mam,je to ošklive Děkuji Emilia Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Haluz.
Pokud to zmizí tak bych to asi příliš neřešil, teda doktora se zeptat to vám neuškodí pro jistotu, kdyby to náhodou mělo být něco vážnějšího. Podle mě tohle je buď z horšího prokrvení té svrchní části kůže, nemám tušení proč. Nebo to může být alergická reakce na nějakou kosmetiku co z vás může potem při té túře téct. No jednoznačně to bude spojeno s tou dlouhou chůzi. Asi bych tu tůru zkrátil. A hlavně chtěl zjistit co to je, pátrejte dál. Vidím že nejste sama, tudíž je šance najít českou odpověď, pokud ne, tak zahraniční zdroje. Někde na této planetě je někdo kdo přesně ví co a z čeho to je a co na to platí. Od slunka spálené to být asi nemůže co ? Ne to je blbost. Další nějaké příznaky nepociťujete ? Máznul bych to konopnou mastí a šel spát :D jak to nebolí tak že je něco škaredé.. :D Si to obtáhněte fixou a udělejte nějaký obrázek z toho popř. Si tam hoďte kerku a vyřešené ? :D to je blbá odpověď na blbý důvod. Nemám rád když někdo řeší něco vždy z estetických nebo bolestivých důvodů. Kámoš nohu nemá.. Kurňa má vám to vadit kvůli ničemu jinému než zdraví. Nebo to chcete do rakve vypadat hezky ? To neřešte, tam vás stejně namalují ještě a i tak tam v kraťasech nebudete a i kdyby nikdo už se vám na nohy dívat nebude :D a pak už si na tom pochutnají červi :D trochu morbidní :D ale všichni do té hlíny deme někdo dřív, někdo později, ale každý si tím projde pěkně sám a +- stejně.. Jediná jistota a spravedlnost v naší společnosti.. Nikdo si nemá co závidět ani vyčítat, nikdo se tomu nevyhne. Je ale rozdíl, celoživotně umírat, nebo žít a ve strém věku umřít, to je strašně velký rozdíl..
1. Charakteristika klienta a jeho výchozí situace – konkretizace jedince
Věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, rodinná situace, pracovní situace, životopis, zdravotní stav a podobně, podle toho, o jakého klienta se jedná. Stručná anamnéza (osobní nebo rodinná podle typu případu). Jaký je problém, situace nebo potřeba. Zde je nutné respektovat ochranu osobních údajů, informace by měly být uváděny v takové formě, aby nebylo možno konkrétního klienta identifikovat!
2. Popis a analýza případu
a) Charakteristika situace prvního kontaktu s klientem (souvisí s dostupností informací o poskytovaných službách, iniciativa klienta, iniciativa jiné organizace, jiná situace, například v průběhu programu poskytovaného organizací a podobně)
b) Identifikace problému nebo potřeby klienta primárně klientem, organizací (uvádí se diagnostické metody)
c) Stanovení cíle – způsoby vytyčení cílů (diagnostika, aktivita, iniciativa), druhy cílů: konkrétní a dosažitelné cíle, včetně jejich „měřitelnosti“, průběh stanovení cílů (1 nebo více konzultací)
d) Volba intervence – typ zvolené intervence/intervencí, zdůvodnění volby metody, postupu a podobně
3) Průběh
a) Konzultace – forma, počet, použité postupy, programy či metody, interakce, například aktivita-pasivita klienta
b) Vývoj případu – účinnost
c) Výsledek – kritéria hodnocení, způsob ověřování výsledků
Ve svém příspěvku RE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel HanaBy.
tak už si kolegyně vybrala, půjde na ošetření vrásek laserem. Už se také objednala, tak jsme všechny zvědavé jak bude vypadat po ošetření, reps. jak moc jí to vyhladí vrásky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Možná vás to překvapí, ale ochrana před slunečními paprsky je aktuální v každém ročním období, a tedy i v zimě. Použití ochranných prostředků před UV paprsky se významnou měrou podílí na tom, zda vaše pokožka bude i po čtyřicítce vypadat jako opotřebované kožené křeslo, anebo jako dětský zadeček.
TIP: Na trhu jsou k dostání produkty s unikátním filtrem proti slunečnímu záření – např. Mexoryl™, který je dnes považován za nejlepší UV ochranu. Produkty s UV filtrem aplikujte nejlépe 30 min. předtím, než půjdete ven.
Ve svém příspěvku ŽIVOT KARDIAKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Předpokládám, že v Izraeli se to pokrytí nedělalo kvůli turistickému ruchu, ale kvůli izraelským srdcařům. Kromě toho, ona ta situace v Izraeli není ani zdaleka tak dramatická, jak to někdy ze zpráv může vypadat.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Virová hepatitida je různými viry způsobené zánětlivé onemocnění jater. Rozlišujeme virovou hepatitidu typu A až G, ale nejčastějšími typy jsou hepatitidy A, B a C. Jejich výskyt je celosvětově velice vysoký.
Virová hepatitida A je nejméně závažným typem zánětu jater, jelikož probíhá pouze akutně a téměř vždy se spontánně vyléčí. Přenáší se špinavýma rukama, kontaminovanou potravou a vodou. V rámci léčby je potřeba dodržovat dietu, vyvarovat se alkoholu a tělesné aktivitě.
Virová hepatitida B je závažnější onemocnění, které může probíhat akutně i chronicky. Přenáší se krví, pohlavním stykem, slinami a kontaminovanými jehlami. Proto jsou ohroženou skupinou narkomani. Virová hepatitida typu B často vzniká přechodem z neléčené akutní formy a její nebezpečí tkví v tom, že přechází v jaterní cirhózu, na jejímž terénu často vzniká zhoubný nádor jater.
Virová hepatitida C se přenáší krví, pohlavním stykem a přenosem z matky na plod. Může probíhat v akutní, bezpříznakové formě, ale udává se, že až 85 % případů je ve formě chronické. Často přechází v jaterní cirhózu a karcinom jater.
Projevy žloutenky
Typický průběh hepatitidy má v počáteční fázi všech tří výše zmiňovaných typů velice podobné příznaky. Prvními projevy jsou nechutenství, bolest svalů a kloubů, únava, nevolnost, zažívací obtíže, tlak v pravém podžebří a slabost. Později se někdy přidá i zvýšená teplota a celkový obraz nemoci tak může vypadat jako chřipka, díky čemuž je hepatitida zpočátku někdy chybně diagnostikována. Nemocný někdy mívá světlou (acholickou) stolici, a naopak velmi tmavou moč. Při plně rozvinutém onemocnění následuje ikterická fáze, kdy se k těmto příznakům přidává i žlutavé zbarvení kůže, sliznic a očního bělma (žloutenka neboli ikterus). V některých případech může být prvním příznakem choroby právě až ikterus. Další průběh nemoci je už ale u různých typů odlišný.
V naší poradně s názvem LUPY VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Tak tedy taky ahoj! Já tomuhle vůbec nerozumím. O psychologii jsem se nikdy zvlášť nezajímala. Ale je zajímavé, kolik toho dokážete z trocha textu usoudit. Máte pravdu, že jsem určitě otevřený člověk. Často se to ale příliš neprojevuje. Mám pár lidí kolem sebe, kterým se můžu a chci svěřovat se vším, jinak se dá ale říct, že jsem ke svému okolí dost selektivní a rozhodně ne s každým opouštím meze společensky nutné konverzace. Vám mám ale dobrý motiv nic nezatajovat a vzbuzujete ve mně svým přístupem k věci důvěru, tak koneckonců proč ne. Je ironie, že mi doporučujete navštívit zrovna 3.patro na Karlově náměstí 32. Bydlím totiž doslova pár kroků odtamtud a právě na Polikliniku Karlovo náměstí jsem zamířila porvé, když jsem měla pocit, že tady bude asi nějaký problém. Jméno paní doktory Divišové mi ale nic neříká. Byla jsem tam celkem 3x a vždy u jisté MUDr. Tillové. Ta mě v květnu poslala domů s Alpicortem a trimcinolonem, na který jsem nepěkně zareagovala. Tenkrát jsem ještě věřila že půjde pouze o sezónní vypávání, stres, cokoli,.. nasadila jsem Revalid, vyhodila kortikoidy a čekala na zlepšení. V průběhu léta mi vlasy vesele padaly dál. Cca 2 měsíce jsem p.doktorku neváhala navštívit znovu. Nabídla mi opět kortikoidy, a sdělila mi, že bez absolvování krevních testl nemá smysl dále pokračovat. Tak jsem tedy déle než 2 měsíce čekala na pozitivní výsledky podrobných endokrinologických, alergologický testů i testů na štítnou žlázu včetně sona.Vše v pořádku. Pak už jsem se tam nevrátila a na doporučení známého vyhledala paní kožarku na Petřinách, která údajně spolupracuje s jednou klinikou plastické chirurgie a je moc dobrá. Právě na vyšetření u ní poprvé padla zmínka, že jde o seboroickou dermatitidu, což mě překvapilo. Věděla jsem o co jde a nikdy bych nehádala, že právě to může být můj případ. Nikdy jsem totiž ve svých vlasech sama neobjevila jedinou šupinku. Jediné, co jsem vnímala byl nepříjemný pocit z pokožky skalpu. Kůže mě strašně pnula, a byla velmi citlivá na kontakt s čímkoli - čepicí, větrem ve vlasech. Rozhodně ne žádné lupy. Hned po několika aplikacích léčebných šamponů, které mi paní doktorka navrhla, spolu s dalšími kortikoidy to ale začalo. Nedá se ani pořádně hovořit o lupech. Jsou to pomalu cáry tenounké průsvitné kůže asi takové jako když se člověk spálí od sluníčka. Bylo mi řečeno, že je to prý normální projev nemoci, ale abych pravdu řekla, dodneška tomu nemůžu uvěřit a mám podezření, že tento druh šamponů a především kortikoidy způsobily ještě větší nerovnováhu pokožky. Usuzuji tak tím spíš, že nikde jinde po těle se s kožními problémy tohoto druhu nesetkávám. Celkově mám v tuto chvíli ke kožním lékařům po těchto zkušenostech velkou nedůvěru. Nerozumím proč žádný z nich nenavrhl test na plísně, o kterém jste hovořil, pokud je to tak základní věc ?! Vždyť já ani netušila, že něco takového vůbec existuje... Jen tak uzavřít celou záležitost tím, že jde o genetickou dispozici, nebo hormonální nerovnováhu, to je přeci tak jednoduché a nezodpovědné! :-( Jinak, potravinové doplňky užívám už téměř rok, dle svého výběru. Střídám Revitalon s Revalidem, občas železo, a nárazově vitamin E, Bkomplex. Prostě klasika. Musím říct, že od pravidelného zařízení těchto produktů se mi úžasně zlepšily nehty, také pleť, vlasy ač jich mám dohromady pět a půl jsou neobyčejně silné, jak koňská žíně pomalu...Nepochybně vlivem stavu pokožky jsou ale matné bez lesku, jako sláma a strašně mi vypadávají, včetně nových vlasů které stačili sotva vyrůst. Proto se mi také netvoří žádné podrosty a začínám vypadat vskutku "k světu" :-) No nicméně, rad které jste mi dal si moc cením. Ptát se po paní doktorce Divišové a vyzkoušet některé z Vašich rad je to nejmenší. Bude ale bohužel nějaký čas trvat, než je budu moci a popř.vyhledat paní doktorku. Za pár dní totiž odlétám min. na měsíc do střední ameriky, budu cestovat a žít v podmínkách bůhvíjakých. Už se moc těším. Bojím se ale, že vlivem klimatu a častým mytím vlasů, možná do té doby než se vrátím, třeba příjdu o všechny a pak už nebude, co zachraňovat. Mrzí mě, že jsme spolu nebyli v kontaktu dříve!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Veroniko, pokud primárním důvodem Vaší návštěvy lékaře byla Vaše napjatá, citlivá a suchá pokožka s vypadávajícími vlasy a před návštěvou lékaře jste žádné olupování kůže ve formě cárů jako po spáleninách neměla, tak je zcela jasné, že příčinou Vaší současné dermatitidy je právě aplikovaná léčebná péče. Patrně došlo některým z přípravků k poškození zevní keratinové vrstvy Vaší kůže a ta se, jako při spáleninách od slunce, začala podobným způsobem olupovat. Takže bude potřeba se co nejrychleji dostat se stavem Vaší pokožky do předchozího stavu - v době před návštěvou prvního kožního.
Kupte si v lékárně Panthenol ve formě spreje a také ve formě šampónu a snesete-li to, tak i ve formě tablet. Pečujte s tím o svou oloupanou pokožku. Panthenol spray si nastříkejte na své prsty a naneste to co nejlépe na pokožku své hlavy, ale nedrhněte si ji svými vlasy, které se dostaly při aplikaci pod Vaše prsty. Tento postup rychle zregeneruje Vaši pokožku. Dále si výživou pomozte zvýšeným přísunem přírodních vitamínu E (obohacený margarin), B-komplex (droždí - například v držďové polévce, ale droždí v ní nevařit!) a vitamínu A (mrkvový salát s několika kapkami olivového oleje). Až se Vaše pokožka na hlavě stabilizuje, tak zkuste občas aplikovat tu olejovou éčkovou masku z minulého příspěvku. Zvládnete ji i ve střední americe, žijí tam civilizovaní lidé a tyto suroviny určitě bude možné sehnat. Byl jsem v této oblasti, a tohle se tam dá běžně sehnat. Navíc tam bude teplo a vlhko, takže se budete více potit a to i na hlavě, takže se zrychlí tok Vaší limfy a podpoříte tak i vyměšování mazových žláz v okolí vlasových folikul a celá Vaše situace se tak určitě zlepší. Dbejte ale prosím na to, abyste svou hlavu nevystavovala slunečnímu záření, protože prořídlé vlasy vás nedostatečně ochrání a čerstvá pokožka po vyloupání by Vám tak mohla skvrnitě zpigmentovat do hněda, anebo byste si ji mohla nedej bože spálit a celé toto olupování si zažít znovu a zkazit si tak pěkný pobyt.
Ještě bych rád zkonsolidoval Vaše pochopení mých předchozích příspěvků. Probírali jsme spolu Váš aktuální stav, takže by nebylo zcela korektní porovnávat mé postupy s postupy Vámi navštívených lékařů, neboť oni řešili vypadávání vlasů a citlivou pokožku na hlavě. Při takové diagnóze by nikdo neindikoval mykotické vyšetření. To jsem zde navrhl jako reakci na Vaše olupování pokožky, které se dostavilo až záhy po několikeré návštěvě doktora a nebylo primárním důvodem Vaší léčby.
Veroniko, ale buďte šťastná, objevila jste příčinu své současné dermatitidy. To se podaří jen vyjímečně.
Přeji Vám bezvadné zážitky a pohádkově teplé moře. :-)
Nemusíte utrácet jmění za drahé pleťové čistící prostředky. I běžné drogerie či lékárny skýtají výběr mnoha dobrých přípravků, které vyhovují požadavkům a pečlivě a šetrně myjí pleť. Nejdůležitějším parametrem je způsob, jak vaše pokožka na přípravek reaguje.
Pokuste se však vyhnout přípravkům na bázi mýdla, jenž zanechávají pokožku příliš suchou, a ta poté reaguje nadprodukcí séba (kožního mazu, který je tvořen mazovými žlázami kůže). Tekuté, krémové a hydratační mycí prostředky představují nejlepší řešení, neboť respektují pH pokožky a působí šetrně. Občas se lze setkat s doporučením použít odličovací ubrousky. My zastáváme názor, že ty jsou vhodnější spíše pro citlivou a sušší pokožku, zatímco mastnější typy pleti vyžadují pečlivější čištění, aby nedošlo k nežádoucímu nezanášení pórů. Samozřejmě i velmi tvrdá či měkká voda může při mytí působit nepřirozeně, v tomto případě jsou rovněž vhodnější ubrousky. Každopádně platí pravidlo, abyste používaly to, co samy považujete za příjemnější.
Tip: Pleť vždy čistěte s použitím vlažné vody. Příliš studená či horká může zapříčinit popraskání kapilár. (Čištění pleti)
Ve svém příspěvku JAK MAJÍ VYPADAT ZDRAVÉ ZUBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maar danková.
pokud chcete mít zdravé zuby tak:zubním kartáčkem (nejlépe švícarským) se musíte zub po zubu zbavit zubního plaku aby nevypadal takhle:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/35/MandibularLeftFirstMolar08-15-06.jpg/220px-MandibularLeftFirstMolar08-15-06.jpg ale takhle:http://www.ordinace-lekarny.cz/wimg/
zdrave_zuby2.jpg
pak jen zubní pasto lehce vyčistit vyplivnout a NEVYPLACHOVAT!!!!!!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renča.
dobrý deň volám sa renata a chcela bych sa opýtať prečo mi nějde otvoriť ten 2 obrazok . predem ďakujem za odpoved.
Každá pleť potřebuje hydrataci, včetně mastné a aknózní. Právě na pokožce se odráží životní prostředí, v němž žijeme, – neustálá změna a pohyb mezi kanceláří, počasím venku anebo doma...
Naše pleť zkrátka potřebuje hydratovat. Málokdo ví, že hydratací chráníte pokožku před vráskami a předčasným stárnutím.
Ve svém příspěvku JAK MAJÍ VYPADAT ZDRAVÉ ZUBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renča.
dobrý deň volám sa renata a chcela bych sa opýtať prečo mi nějde otvoriť ten 2 obrazok . predem ďakujem za odpoved.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Maar danková.
milá Renato tenhle obrázek patří mé ordinaci opravdu se omlouvám a doufám že tenhle už otevřete:http://media3.picsearch.com/is?pFa5ErIyb3t47jhyp94yKGJwnIL8sJz-Upmawp4j6Xs
Pijte dostatek tekutin, hlavně čisté vody, nejlépe pramenité. Pitná voda je základní surovinou pro všechny metabolické procesy i obnovu buněk v pokožce a na vrásky a suchou pokožku působí jako „zmizík“. Zlepšuje trávení, detoxikuje, napomáhá vstřebávání vitaminů a jejich využití. Je důležitá rovněž pro svěžest pokožky. Pokud tedy máte pocit, že je vaše pleť uvadlá, nezapomeňte si naordinovat pitný režim alespoň 2,5 l tekutin denně.
Tip: Na problémy s pokožkou pomáhají i doplňky stravy: pšeničný nebo pupalkový olej, které jsou výborným zdrojem vitaminu E. Působí rychle a dovedou vzhled vaší pleti znatelně vylepšit – zejména pak, je-li je unavená a dehydrovaná. Obzvláště jemnou a hebkou pokožku docílíte užíváním olivového oleje v kombinaci s kolagenem a kyselinou hyaluronovou (např. Neobotanics Skin Essence), které váží vodu a pokožku hydratují. (Doplňky stravy pro krásnou pleť)
V naší poradně s názvem POŠKOZENÉ ŘASY... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Dobrý den, měla jsem umělé řasy ale už jsem je nechtěla protože mě znich bolely oči tak jsem si je sundala ale už nemám skoro vůbec žádné řasy. Dorostou mi?vypadá to hrozně prosím poradte mi co mám dělat. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Řasy ti dorostou, neboj. Tím, jak sis to sundala, tak sis vytrhla i vlastní řasy, na kterých ty umělé držely. Řasy rostou stejně rychle jako vlasy, takže do měsíce by se to mělo spravit do podoby, která byla před aplikací umělých řas. Teď je pro tebe ten pocit vypelichání velmi nepříjmený, protože jsi byla zvyklá na husté a mohutné řasy. Prozatím používej na zamaskování oční tužku, ať trošku zvýrazníš okaj očního víčka. Vypadat budeš určitě stejně krásně, jako s umělými řasami.
Očištění pleti od odumřelých buněk může působit coby nepodstatný krok, avšak věřte, že se jedná o velmi podstatnou záležitost. Odstranění mrtvých buněk se nejvíce projeví v případě, kdy používáte make-up. Aplikace krycího make-upu na pokožku s olupujícími se částečkami mrtvé kůže působí velmi neesteticky a klidně by vás kolegyně v práci mohla překvapit otázkou: „Vážně nejsi nemocná?“
Tip: Používejte prostředky s jemnými peelingovými částečkami, které budou šetrné i k vaší pokožce. Postačí aplikovat 1 až 2 × týdně. Naopak muži při holení se vlastně zbavují mrtvých buněk téměř denně, a jejich pokožka bývá proto spíše podrážděná.
Ideálním produktem střev je středně hnědá stolice, přibližně barvy obyčejného kartonu, která opouští tělo snadno, bez námahy nebo nepohodlí. Konzistence by měla být podobná zubní pastě. Přibližně 8 až 16 centimetrů dlouhá stolice by měla do vody sklouznout hladce a pomalu klesat, jakmile dosáhne hladiny. Měly by ji doprovázet jen minimální plynatost a zápach.
Ideálním produktem střev je středně hnědá stolice, přibližně barvy obyčejného kartonu, která opouští tělo snadno, bez námahy nebo nepohodlí. Konzistence by měla být podobná zubní pastě. Přibližně 8 až 16 centimetrů dlouhá stolice by měla do vody sklouznout hladce a pomalu klesat, jakmile dosáhne hladiny. Měly by ji doprovázet jen minimální plynatost a zápach.
Nízká hladina cukru v krvi, hypoglykemie, je definována jako patologický pokles krevního cukru glukózy pod 3,3 mmol/l, doprovázený klinickými projevy, které jsou způsobeny vylučováním antiregulačních hormonů a dalšími biochemickými procesy. Řadí se mezi akutní komplikace cukrovky (diabetu) a jedná se o častou komplikaci léčby diabetu inzulinem. Normální hladina glukózy v krvi je 3,5–5,5 mmol/l. Vyšší hodnoty (nad 5,5 mmol/l) označujeme jako hyperglykemie.
Co je to hypoglykemie
Hypoglykemický stav vzniká v okamžiku, kdy se koncentrace glukózy v krvi dostane do nerovnováhy s množstvím inzulinu, respektive se její obsah v krvi oproti inzulinu snižuje. Inzulin, hormon vznikající ve slinivce břišní, umožňuje přesun cukru (glukózy) z krve do buněk, které tak získávají potřebnou energii. Cukru v krvi ubývá, jeho hladina klesá. Pokud klesne pod určitou hranici, dochází k takzvané hypoglykemii, která může vést k vážným poruchám činnosti mozku, který je na přívodu cukru krví závislý, a v nejtěžších případech může ohrozit život. Ke hypoglykemii dochází nejčastěji při léčbě cukrovky předávkováním inzulinu nebo perorálními léky (antidiabetika), negativní roli může sehrát například také nižší příjem potravy, zvracení či výrazná fyzická námaha.
Při nízké hladině cukru (hypoglykemii) podáme nemocnému při vědomí cukr (optimální je glukóza ve formě gelu, může to být ale i sklenice džusu, krajíček chleba). Při bezvědomí lze aplikovat do svalu injekčně glukagon, ale rozhodně voláme 155 či 112.
Hypoglykemie u nediabetiků vzniká na základě hladovění a vysoké fyzické aktivity.
Příčiny: fyzická aktivita, vynechání pravidelného jídla, konzumace příliš malého množství jídla, konzumace alkoholu bez jídla, nadměrné cvičení či déletrvající cvičení bez příjmu jídla, razantní změna ve stravovacích návycích (například při zahájení redukční diety nebo při přechodu na vegetariánskou stravu), poruchy štítné žlázy, jiné onemocnění, postižení metabolismu při infekčních chorobách.
Léčba a první pomoc
Zdravý člověk většinou včas rozpozná příznaky blížící se hypoglykemie. Cítí právě již výše zmíněný hlad, únavu, pocení, třes. Člověk s hypoglykemií může vypadat jako opilý, a tak se může stát, že si ho ať už laici, ale někdy i odborníci mohou snadno splést s opilým člověkem. Jednoznačné potvrzení hypoglykemie lze velmi jednoduše provést změřením hladiny krevního cukru (i s pomocí glukometru v průběhu několika sekund až minut).
První pomoc
Při lehké hypoglykemii postačí jako první pomoc sladká tekutina, například čaj se čtyřmi lžičkami cukru, 200 ml kolového nápoje nebo džusu. Cukry se totiž nejrychleji vstřebávají v tekuté podobě.
Rychlou a účinnou první pomocí je také požití rychle rozpustného hroznového cukru. Ten je k dostání v lékárnách ve formě ruličky, která obsahuje celkem 40 g sacharidů. Jako první pomoc se doporučuje 5 ks z ruličky.
Pokud se stav po čtvrthodině nezlepší, podejte opět rychle vstřebatelné cukry, po další čtvrthodině je vhodné doplnit ty „pomalé“. Většina diabetiků u sebe nosí cukr, ať už kostkový, tekutý, nebo ve formě bonbonů.
Jestliže k hypoglykemii dojde před plánovaným jídlem, je nezbytné sníst je hned.
Některým pacientům v případě lehké hypoglykemie pomůže si po doplnění sacharidů na chvíli lehnout a zdřímnout.
Mějte na paměti, že sladké tekutiny se nemohou podat člověku, který z jakéhokoliv důvodu (opilost, bezvědomí, zvracení a podobně) nespolupracuje, protože by mohl tekutiny vdechnout a udusit se!
Pacienti-diabetici, kteří prodělali opakované těžké hypoglykemie, bývají vybaveni injekcí s glukagonem – hormonem, který produkuje slinivka břišní stejně jako inzulin. Tento hormon však působí opačně než inzulin – zvyšuje hladinu cukru v krvi. V případě bezvědomí podá injekci glukagonu druhá osoba.
Pacient by se měl do deseti minut po aplikaci probrat a sníst další sacharidy ve vhodné formě, aby se hypoglykemie neopakovala. Jestliže glukagon nezabral nebo není k dispozici, je třeba nemocného okamžitě dopravit k lékaři. Hypoglykemie může být závažnou komplikací léčby inzulinem či léky zvyšujícími jeho tvorbu. Není-li včas správně rozpoznána a léčena, končí křečemi, bezvědomím a smrtí. Jejímu vzniku lze předcházet dodržováním léčby, denního režimu a stravovacího plánu.
V případě, že je pacient ve stavu bezvědomí, neprodleně přivolejte rychlou lékařskou pomoc.
Léčba cukrovky pomocí inzulinu s sebou vždy nese riziko hypoglykemie. Důležitý je aktivní přístup pacienta, odhalení příčiny hypoglykemie a její odstranění. Pokud se lékař pacienta na pravidelných kontrolách neptá na hypoglykemii, musí ho on sám o ní informovat. Někdy je nutné vyhledat ošetřujícího lékaře i mimo plánovanou kontrolu a hledat společně příčinu hypoglykemií a eventuálně upravit dávku inzulinu či léků.
Glykemie (hladina krevního cukru) kolísá u zdravého člověka mezi hodnotami 3,5–6,5 mmol/l. Její hodnoty lze stanovit z kapky krve. Vysoké ranní glykemie jsou základním příznakem a projevem diabetu. Měření glykemie je proto nejdůležitějším a nejčastějším vyšetřením prováděným u všech pacientů s diabetem. Podle aktuální hodnoty cukru v krvi diabetik ví, kolik si má aplikovat inzulinu či jiného antidiabetika, určí dávky jídla a v neposlední řadě má jistotu, zda jeho léčba probíhá správně, či nikoliv.
Porušená glykemie nalačno (též prediabetes) je stav, při kterém je hodnota glykemie měřená nalačno větší nebo rovna 5,6 mmol/l a menší než 7,0 mmol/l. U pacienta se zvýšenou glykemií nalačno je potřeba provést orální glukózový toleranční test, aby se odhalila případná porušená glukózová tolerance nebo diabetes mellitus.
V závislosti na čase a konzumaci jídla rozlišujeme stav před jídlem – odborně preprandiální, stav v průběhu jídla – prandiální a období po jídle – postprandiální. Čím je hladina krevního cukru vyšší a čím déle trvá, tím je stav pro člověka nebezpečnější, protože se zvyšuje riziko aterosklerózy. Aterosklerotické změny na cévách jsou příčinou infarktu srdce, cévních mozkových příhod a jiných onemocnění.
Denně má každý ukázněný diabetik proto vždy glykemii více než 7 mmol 5–10 hodin!
Neukázněný diabetik má hladinu cukru nad kompenzační hranicí podstatně více hodin a na ještě vyšší a nebezpečnější hodnotě. Toto ale diabetik bez glukometru nikdy nezjistí, pokud jeho glykemie nedosáhne extrémně vysokých hodnot, například 15–20 mmol, a může tak žít dlouhé měsíce v tragickém omylu. Jedna kontrola u diabetologa jednou za čtvrt roku, navíc nalačno, nemusí o této skutečnosti vypovídat. Diabetik může být jen takzvaně „podmíněně zdráv“, a to jen v období, kdy je kompenzován, když jeho glykemie nalačno nepřesáhne 6 mmol a glykemie 2 hodiny po jídle klesne pod 7 mmol. Pokud těchto hodnot nedosáhne, je kromě jiného narušen i jeho imunitní systém!
Jak snížit glykemii nalačno
Diabetik má poškozený metabolismus buněk (látkovou přeměnu), z čehož vyplývá důležitá informace: Dávka potravy je u diabetika strávena bez vzniku škodlivých odpadů jen tehdy, je-li tato dávka malá! Vyšší hladina cukru způsobuje vážné chemické i mechanické změny všech buněk organismu a urychluje zanášení a ucpávání cév a tepen cholesterolem.
Diabetik má mít glykemii nalačno 4–6 mmol, dvě hodiny po jídle 5–7 mmol.
Snížit glykemii lze:
snížením váhy: rozdělením dávek jídla do pěti dávek denně;
nejíst dříve než tři hodiny po předchozí dávce;
nejíst později než za čtyři hodiny;
každá dávka potravy nesmí obsahovat větší množství sacharidů než poměrnou část sacharidů z povolené denní dávky sacharidů;
fyzickou aktivitou: správné a pravidelně prováděné cvičení má jednoznačně nesporný vliv na snížení glykemie;
podpůrnými prostředky: dia čaje, česnek, skořice a podobně; toto je však záležitost velice individuální a každý diabetik si musí sám na sobě vyzkoušet a následně glukometrem změřit, co na něj účinkuje.
Pokud jste si pořídili kvalitní přístroj pro domácí měření, může se vám stát, že to, co si doma naměříte, nebude ani za mák odpovídat hodnotám, které vám lékař nebo sestra naměří v ordinaci. Možná totiž mezi vaše stresory, které jste si zapsali po přečtení první kapitoly, patří i návštěva lékaře! Ani o tom nemusíte vědět, tělo na stres reaguje, jak jsme již řekli, podvědomě. A zvýší se přitom krevní tlak. Ale doma, za klidových podmínek, když tu bíle oděnou osobu nevidíte, máte tlak normální. To je ostatně docela dobrý důvod k vyšetření monitorovacím přístrojem. Říká se tomu syndrom bílého pláště (a je to opravdu oficiální vědecký termín).
Pokud vám někdo řekl, že máte vysoký tlak, nebo se kvůli tomu léčíte, pak můžete mít:
Syndrom bílého pláště
To ale odhalíte jen tehdy, pokud si krevní tlak budete měřit i doma (nejen v ordinaci), nebo vám lékař nasadí monitorovací přístroj. Pak se může ukázat, že v ordinaci máte tlak vysoký, ale doma normální. Zastánci tohoto názoru říkají, že tento typ hypertenze není třeba léčit, jen sledovat. Odpůrci si myslí, že riziková je, poněvadž takový člověk může reagovat vzestupem tlaku nejen na přítomnost lékaře, ale i na jiné, v normálním životě běžné situace, a to již zanedbat nejde, a proto se má léčit jako „normální“ hypertenze. Pravda bude asi někde uprostřed. Osoby se syndromem bílého pláště zatím sice nebyly podrobeny nijak rozsáhlému zkoumání, avšak dostupné výsledky nasvědčují tomu, že jejich riziko je někde mezi hypertoniky a lidmi s normálním tlakem.
Systolicko-diastolickou hypertenzi
V tomto případě máte trvale zvýšený jak horní, tak i spodní tlak (doma i v ordinaci). Jste-li ve středním věku, máte pravděpodobně tento úplně běžný typ hypertenze. Pokud se vám a vašemu lékaři podaří dostat krevní tlak do normálního rozmezí, můžete být v klidu; vaše cévní riziko se také sníží.
Izolovanou systolickou hypertenzi
Máte zvýšený horní tlak, zatímco ten spodní je normální. Tímto typem hypertenze trpí především lidé vyššího věku, protože se zde nejvíce uplatňuje efekt snížení poddajnosti cév při jejich stárnutí. U izolované systolické hypertenze je kromě systolického zvýšen i pulzní tlak. Donedávna se myslelo, že je „jen“ průvodním jevem stárnutí, ale dnes tento typ hypertenze představuje velké riziko. Proto je třeba zavést příslušnou léčbu!
Izolovanou diastolickou hypertenzi
Jde o velmi ojedinělý stav, kdy je možné mít i normální systolický a zvýšený diastolický tlak. I zde hrozí vyšší riziko, takže léčba bude potřebná.
Maskovanou hypertenzi
Jde o opačnou situaci, než je syndrom bílého pláště. Máte normální tlak, když vám jej změří lékař, ale při domácím měření je zvýšený. O tomto typu hypertenze se toho moc neví. Lékař si bude myslet, že takový člověk má tlak normální (a on ho v ordinaci normální také má!), a postižený nemá sebemenší důvod, proč by si pořizoval nebo půjčoval měřicí přístroj, takže žije v nevědomosti. Takoví lidé nepochybně existují, ale není snadné na ně přijít.
A navíc: V noci by měl u každého typu hypertenze i u osob bez ní klesat krevní tlak, tento jev se nazývá dipping, a pokud krevní tlak neklesá dostatečně, pak se mluví o non-dippingu. Dá se na to přijít při použití monitorovacího přístroje. Osoby s non-dippingem mají také o něco vyšší riziko.
K měření se používají dnes už převážně automatické přístroje zvané glukometry, které stanovují hladinu glukózy po nanesení kapky krve na testovací proužek. K dispozici jsou kompletní sety, které obsahují vlastní glukometr, několik proužků, autolancetu a lancety.
Kapka krve se v domácím prostředí získává pomocí speciálních odběrových per, takzvaných autolancet. V tomto peru je vždy vyměňována jen jehla, takzvaná lanceta. Většina dnešních autolancet má nastavitelnou hloubku vpichu pro snížení bolestivosti při odběru. Standardně se vpich provádí na bříšku některého z prstů ruky. Pro větší pohodlí pacienta je však možné odebrat vzorek krve i z jiného (alternativního) místa (vyvýšená svalová část na palcové straně dlaně, vyvýšená svalová část dlaně na malíkové straně, paže, stehno či lýtko). Je ale důležité se ujistit, že glukometr lze použít i pro krev odebranou z těchto míst. Dezinfekce místa vpichu není nutná při zachování běžných hygienických návyků.
Takto odebraná kapka krve se ihned přenese na testovací proužek. Testovací proužky ke glukometrům jsou nezaměnitelné a nedají se dělit – jinými slovy, ke každému glukometru existují speciální proužky a nelze zvýšit jejich počet rozstříháním. Při koupi náhradních proužků je nutné provést kalibraci přístroje. Ta se provádí několika způsoby – vložením kalibračního čipu do glukometru, kde čip zůstává po celou dobu stanovování proužky z jednoho balení, nebo pouze jednorázovým vložením kalibračního proužku, ze kterého si glukometr informaci přečte a uloží ji, anebo pomocí přiloženého kódu, který se do glukometru zadá.
Po nanesení kapky krve se testovací proužek podle návodu vloží do těla glukometru, který provede měření. Na displeji se pak objeví naměřená hodnota glykemie.
Hodnoty naměřené v domácím prostředí mají vždy pouze informativní charakter.
V závislosti na době od posledního příjmu potravy rozlišujeme dvě základní hodnoty glykemie, a to náhodná glykemie a glykemie nalačno, viz výše v našem článku.
Pro koho je domácí stanovení glykemie vhodné i bez porady s lékařem? Týká se zejména lidí, u kterých se již cukrovka v rodině projevila, lidí trpících vysokým krevním tlakem či zvýšeným cholesterolem, pacientů po cévní mozkové příhodě nebo infarktu myokardu, při nadváze nebo obezitě, popřípadě žen trpících cukrovkou v těhotenství.
Ranní glykemie
Glykemie nalačno se provádí nejlépe ráno před prvním jídlem. Doporučené hodnoty glykemie nalačno u zdravého člověka by měly být 5,5 mmol/l. U diabetiků je za optimální glykemii (ke které směřuje terapeutická intervence) považováno rozmezí 4−6 mmol/l, rozmezí 6−7 mmol/l je hodnoceno jako uspokojivé a hodnoty nad 7 mmol/l představují neuspokojivou hladinu cukru v krvi.
Glykemie nalačno v těhotenství
Vyšetření je indikováno u všech těhotných žen. Probíhá ve dvou stupních – na začátku gravidity a mezi 24.–28. týdnem gravidity. U všech žen se doporučuje co nejdříve na začátku těhotenství vyšetřit glykemii nalačno v žilní plazmě standardní laboratorní metodou. Při naměření glykemie nalačno větší než 7,0 mmol/l (nebo glykovaný hemoglobin HbA1c ≥ 48 mmol/mol) se jedná o zjevný diabetes mellitus v těhotenství. Gestační diabetes je diagnostikován při opakovaném zjištění glykemie nalačno v rozmezí 5,1–6,9 mmo/l. Diagnózu gestačního diabetu lze stanovit pouze na základě vyšetření „lačné glykemie“ v případě 2 pozitivních nálezů (nelze stanovit týž den). V případě 1 pozitivního a 1 negativního nálezu je indikován 3bodový orální glukózový toleranční test po zátěži 75 g glukózy. Ve 24.–28. týdnu gravidity se u všech těhotných žen, u nichž byl screening na začátku těhotenství negativní, provádí 3bodový orální glukózový toleranční test.
Gestační diabetes a jeho léčbu je potřebné kontrolovat měřením glykemie (cukru v krvi). Nejvhodnější pro měření je glykemie nalačno a pak 3x po hlavním denním jídle. Glykemie je možné vyšetřit v laboratoři nebo prostřednictvím glukometru, což je zařízení pro domácí měření glykemie pomocí testovacích proužků. Měření se provádí alespoň jednou týdně, ale individuálně je možné, hlavně při změně léčby, doporučit pacientce i častější sledování. Cílovou hodnotou glykemie při gestačním diabetu je hodnota nalačno do 5,1 mmol/l, za 1 hodinu po jídle do 7,8 mmol/l, za 2 hodiny po jídle do 6,7 mmol/l dle doporučení České diabetologické společnosti z roku 2014. V případě, že má pacientka i při dodržování diety vyšší hodnoty, doporučuje se snížit je malými dávkami inzulinu, které si aplikuje inzulinovým dávkovačem před jídlem v dávce podle ordinace lékaře. Podle domácího měření diabetolog pacientku naučí, jak dávky inzulinu samostatně upravovat. Inzulin pacientka rovněž ve většině případů aplikuje jen do porodu. Od roku 2014 je možné léčit gestační diabetes perorálním antidiabetikem metforminem.
