JAK MNOŽIT MAHON

Jak stříhat mahon

Řez mahony snášejí velmi dobře, pravidelným zastřiháváním je proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.

Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování

Poradna

V naší poradně s názvem MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena.

Prosím o radu. Mám cca 20 let starý keř mahonu a v posledních třech letech se na listech v letě objeví šedivé skvrny. V místě skvrny zmizí zelená barva a zůstane jen suché pletivo. Z tohoto důvodu nemohu mahon využít pro dekorativní účely.Nevím jak mám keř ošetřit. Děkuji za odpověď. Zdena.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zřejmě půjde o padlí. Padlí je houbové onemocnění. Padlí se vyskytuje především na takových rostlinách, které trpí nedostatkem světla, jsou umístěny na málo vzdušných místech nebo jsou vydatně hnojené dusíkem.
Možná je chemická ochrana mahonu proti padlí, se kterou se začíná po zjištění prvních příznaků onemocnění. Postřiky se opakují v 7 až 10 denních intervalech. Mahon má hladké a lesklé listy, proto se do postřikové kapaliny přidává i smáčedlo.
Vhodné přípravky proti padlí včetně jejich cen najdete tady: https://www.zbozi.cz/dum-by…

Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování

Likvidace mahonu

Pokud chcete zlikvidovat víceletý mahon, je to oříšek. Víceleté kořeny při likvidaci odolávají a část by jich určitě zůstala v zemi a obrazila znovu. V tomto případě je vhodný vícenásobný postřik třeba přípravkem Roundup, který se fotosyntézou dostane až do kořenů. Po uschnutí nadzemní část odstraňte a kořeny můžete nechat, samy odumřou.

Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování

Poradna

V naší poradně s názvem JAK ZLIKVIDOVAT MAHON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE.

porad te mi prosim jak zlikvidovat mnoholety mahon

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Mahonie se může rozrůst do nekontrolovatelných objemů. Pro odstranění vzrostlé mahonie je potřeba ořezat všechny větve nad zemí a na jasně žluté uřezané výhony nastříkat přípravek Roundup. Pokud si na zahradě necháte nějakou rostlinu mahonie, tak čekejte, že se zase rozsemení, protože semena roznášejí ptáci svým trusem.

Zdroj: příběh Jak zlikvidovat mahon

Pěstování

Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.

Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování

Podobné keře

Mahónie cesmínolistá

Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.

Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.

Cesmína

Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.

Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.

Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.

Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.

Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování

Příběh

Ve svém příspěvku MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Chylíková.

kdy je vhodné ho zasadit, jaro nebo podzim?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Mahon a jeho pěstování

Řez

Řez snáší mahon velmi dobře, pravidelným zastřiháváním jej proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.

Zdroj: článek Keř mahonie

Příběh

Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.

Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.

Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři člověku mění často krev, aby neumřel, nebo mu implantují zdravou kostní dřeň, která však může být opět napadena a člověk umírá. Z helmintů napadajících krev je to například Ancylostoma duodenale, která se červenými krvinkami přímo živí, velmi často se jí zalíbí přímo v srdci, kde vyvolává další poruchy jeho činnosti. Člověk který je těmito parazity napaden je velmi unavený, brzy se prací unaví ještě více, potí se, chce se mu spát. Tělo se snaží s těmito parazity sice bojovat, ale nestačí to, potřebuje pomoc zvenčí. Imunitní systém ale při tomto boji věnuje již mnohem menší pozornost dalším parazitům (prostě nestíhá), včetně obrany proti vniku parazitů do těla a tělo je relativně rychle napadeno mnoha dalšími. Jejich exkrementy jsou navíc velmi toxické a to i neurotoxické a začínají silně ovlivňovat hormonální a nervové systémy člověka a z toho plynoucími poruchami zdraví. Není se schopno pak bránit banálním nákazám, člověk je často nemocný atd. V jeho těle je obsažná zoologická zahrada mnoha těchto parazitů.
Pokud již dojde k neuropatii či jiným vážným nervovým projevům, je tělo vždy již poměrně masivně zasaženo mnoha dalšími parazity a je nutné je zjistit včetně jejich dislokace a zlikvidovat vnějším zásahem. A tady už je potřeba znalostí z fyziky a umět logicky uvažovat. Neustále se přesvědčuji, že doktoři vystudovali jen kvůli tomu, že mají velice dobrou paměť, ve fyzice a logice se však projevují jako těmito obory nepolíbení (já jim říkám fyzikální eunuch). Kdyby trochu znali fyziku, měli by vědět, že každá entita (tedy včetně parazitů) se specificky projevuje, například jistými elektromagnetickými projevy, má svoje charakteristické frekvence, kterými jsme schopni ji detekovat, ovlivňovat, včetně jejich destrukce/zabití. Tyto frekvence jsou již tabelovány a existují přístroje, které jsou schopny podle jejich detekce zjistit, kterými parazity jste napadeni a některé z nich i tímto způsobem velmi rychle zabít. Je velmi smutné, když o tom doktor nic neví!!!.

Dále už jen k neuropatii. Pohybové orgány a čivy jsou systémy přímo řízené mozkem a proto nastal problém buď již v mozku (v oblasti řízení pohybu, včetně příčně pruhovaného svalstva) nebo na nervových cestách ke končetinám. Toto onemocnění je specifikované poruchami hybnosti končetin (brnění, slabost v pohybu, zpoždění pohybu, bolest nebo i silná bolest v rukou i nohou). Pokud jde o neuropatii v nohách, mohou být napadeny jen výstupy míchy z páteře v bederní oblasti (tasemničky, améby, plasmodia, shigelly,...) a nebo jen i nervy v nohách (filárie a mikrofilárie), ale mohou být napadeny již vstupy z mozku do míchy. Působení parazitů mohou být různá, tasemnice, jejich cystičky začnou utlačovat nervy (ty rostou desítky let, aniž bychom o nich věděli), filárie a mikrofilárie si rády pošmáknou na mielinových obalech nervů či je provrtávají (v nichž se elektrický nervový vzruch šíří nejrychleji), některé se živí kolagenem z kloubů, toxiny shigell a améb pak způsobují silnou až nesnesitelnou bolest v končetině, …. Problémy v rukou dělá obdobné napadení na nervových výstupech z krční páteře nebo také vstupů z mozku do páteře, přinejhorším zodpovědná centra mozku. Zajímavé je, že napadení bývá obvykle jen jednostranné (třeba jen levá ruka a levá noha).
Pro léčbu je proto nejdůležitější tyto patogeny nejdříve detekovat a teprve potom rozhodnout o způsobu jejich vytěsnění či likvidace (je třeba detekovat všechny, protože na postupu likvidace velmi záleží, neboť patogeny velmi často spolu spolupracují a různě se v sobě i ukrývají a musí se proto likvidovat ve správném pořadí). Chemická detekce je však neprůkazná a v mnoha případech nemožná, proto nemá smysl na takováto vyšetření k doktorovi vůbec chodit. Elektronická detekce je nejspolehlivější, nejrychlejší a nejlevnější, a právě proto se ji doktoři neučí, protože by kazila kšefty lékařskému loby. Přístroje na detekci jsou dvojího druhu. Buď jsou založené na snímání frekvencí vybuzených parazitů (tzv. F-scany), nebo na měření zvýšené vodivosti kůže při buzení parazita jeho rezonanční frekvencí na nějakém vhodném akupunkturním místě (přístroje EAV – elektro akupunktura podle Volyho). Nejdůležitější součástí obou přístrojů je co největší a nejspolehlivější databáze rezonančních frekvencí patogenů, podle nichž se výsledky měření srovnávají (abychom věděli co je to za druh parazita a tedy věděli jakým případným chemickým lékem či jiným způsobem je jej možno zničit – každá metoda léčby má svoje výhody, nevýhody a omezení). Výhodou přístrojů obecně spojitě buzených patogenů – f-scanů -je to, že jsme schopni v užité frekvenční oblasti změřit všechno, co v těle máme. U EAV si frekvenci nastavíme předem a pak ověřujeme máme-li ho. Nepostihneme proto patogen, který z nějakých důvodů zmutoval a má tedy i jinou frekvenci (ta není uložena v databázi parazitů), a patogeny jsou v tomto mistři (viz získaná odolnost proti různým lékům). U EAV musí mít poradce velké zkušenosti a dobře odhadovat možné patogeny pro ověřování.
Vlastní léčbu pak můžeme provádět chemickou formou pomocí léků, nebo vhodných bylin, to vše pro patogeny, kteří jsou v dosahu krve, která je nosičem léčiva – bohužel se musí užívat zahraniční léčiva, protože k nám se nedovážejí a nejsou tudíž schválené u nás, případně léky pro zvířata), nebo elektronicky, a to buď proudem potřebné frekvence (Zappery), nebo elektromagnetickým zářením modulovaným specifickou frekvencí (RPZ-14, Althon-7,...) a nebo modulovaným magnetickým polem. Řešením je i donutit patogeny, aby tělo opustily nebo povzbudit v příslušné oblasti imunitní systém (zejména fyzikální léčiva jako jsou homeopatika, či bylinné tinktury s nahranými frekvencemi patogenů, kterým se říká informatika). Každý způsob léčby má svoje výhody, omezení a nevýhody, je možné je různě kombinovat a způsob si pak spoluvybírá i pacient. Velmi důležitá je praxe člověka, který takovéto detekci rozumí a má dostatek zkušeností s užíváním přístrojů a léčiv a umí pacienta se vším seznámit.
Já se této problematice věnuji již řadu let, avšak převážně jen teoreticky (podnikám v jiných oblastech), a to z důvodů neschopnosti a nechuti doktorů něco vyléčit - léčit ale nevyléčit oni dovedou, draze, nejlépe až do konce života, protože se to podle nich vyléčit nedá, prakticky to realizuji jen u své rodiny a známých. Protože jsou přístroje na detekci patogenů velmi drahé, nemám je, ale chci si je v nejbližší době postavit a dám vám to potom na těchto mých stránkách vědět. Zatím mohu vaše problémy s vámi podrobněji rozebrat a poradit, kam se máte obrátit abyste se vyléčili.

Mohu vám však ze své zkušenosti poradit i nenáročný postup, který pokud problémy nevyřeší, alespoň je zmírní:
Mně neuropatie levé ruky a levé nohy zastihla paradoxně v lázních, kde jsem se léčil po dřívějším úrazu - utržené rotátorové manžetě levého ramene a kam už jsem již jel ne zcela zdráv. Po realizovaných různých masážích mě najednou začala brnět levá ruka a v levé noze jsem přestal mít sílu a nemohl jsem jít ani do schodů. Okořeněno to bylo urputnou bolestí ruky, kvůli které jsem nemohl ani spát a musel jsem jít na injekci. Protože jsem měl s sebou zapper (ten si může pořídit každý, protože jeho cena je cca 12.000,-Kč a pro zdraví se vyplatí), doobjednal jsem si nějaké součástky na výrobu elektromagnetického nástavce na tento zapper a do dvou dnů si ho zhotovil. Bolest mně způsobovaly Shigelly a elektrickou a elektromagnetickou cestou jsem je snad pozabíjel, takže bolesti ustaly. Začal jsem znovu užívat MMS (obvykle 3x denně až 6+6 kapek – prý stačí i míň 3x 4+4 kapky ale po dlouhou dobu – alespoň půl roku, ale jak jsem si spočítal, musí být při používání skleněného kapátka pro správný poměr míseny 4 kapky 24,5% chloritanu sodného se 6 kapkami 3,5% kyseliny chlorovodíkové, po asi 5 sekundách zalít malým až velkým prckem studené čisté/převařené vody a po chvilce vypít) a po návratu domů, jsem začal ještě chodit minimálně jednou za týden (asi 5 měsíců) do sauny, kde jsem realizoval 3x saunu, po každé oplach studenou vodou kromě zad a páteř jsem pak do další sauny prohříval na infralavici (tělo pro boj s parazity standardně zvyšuje teplotu), kde je patogen na páteři namáhán po dlouhou dobu radiačně výrazně vyšší teplotou (tělní buňky spolupracují a deponované teplo umí předávat okolním buňkám, patogen však tuto možnost nemá) a doufal jsem že uhyne. Pokud začala ruka či noha občas bolet, po zaperování na shigelly to vždy přešlo. Je vhodné rovněž cvičit, protože patogenům se nechce žít v místech, která jsou nějak neustále ovlivňovány pohybem – chtějí mít svůj klid. No a stalo se, do nohy se vrátila síla, ruka přestala brnět a bolesti již nemám. Dala by se asi použít i kryokomora, která by mohla mít stejný efekt, ale ta u nás není a muselo by to jít vše přes doktory. Protože jsem měl i jiné problémy (zejména únava), zašel jsem si letos v září na změření patogenů, abych své léčení neprováděl jen zkusmo. Mám v těle pěknou ZOO, únavu mi způsobovali dva malaričtí prvoci (ty jsem si asi dovezl od moře – ty vyžírají červené krvinky) a babesie k tomu (muchničky a hovada ze zahrady – rovněž napadají červené krvinky), vlastním krysí tasemnici a roupy (asi od psa), vodní chlor rezistentní prvoky z pitné vody z rozvodu a další prvoky, bakterie a viry. V současné době prodělávám doporučenou očistnou kůru a než si udělám čističku vody, musím veškerou vodu na pití i mytí převařovat, protože obsahuje chlor rezistentní prvoky. Užívám postupně léky proti prvokům a poté proti helmintům, současně beru bylinné tinktury s nahranými frekvencemi proti prvokům, bakteriím a virům. Když to půjde dobře, mohl bych být na konci prvního čtvrtletí příštího roku již zcela zdráv. Protože máme psa, budu zvědav, kdy se zase budu na něco reinfikovat.
Pro léčbu by se asi dala i využít i homeopatie (homeopatika jsou fyzikálním lékem, který ředěním zvýrazněnou typickou frekvencí jednak znepříjemňují pobyt jistých patogenů v těle, jednak frekvenčně posilují dotčené orgány v boji proti jistým patogenům a jednat stimulují zejména slinivku a játra pro to, aby z potravy začaly vychytávat substance vhodné pro boj s patogenem). Tady je vhodné navštívit dobrého homeopata, který by mohl poradit a tím i pomoci.
Stejně je na tom i bylinná léčba, kterou lze z těla postupně odstraňovat různé typy patogenů a v konečném důsledku vás vyléčit. Zase to chce nechat si poradit od dobrého bylinkáře, což není úloha lehká.
Dále je třeba doplnit do těla vitamíny (zejména všechny ze skupiny B, D3, Bór) – viz moje www stránky a protože nemoci způsobují jak patogeny, tak i jisté nečistoty, je třeba provést chelaci těchto nečistot, například kyselinou thioktovou a dalšími (odstranit hliník, nikl a další těžké kovy a další chemické nečistoty, doktoři o tom ale nic moc neví).

Pro další dotazy mě můžete oslovit na mailové adrese zdravymilan@seznam.cz, článek je pak rovněž k dispozici v sekci Přednášky na mých www stránkách http://www.zdraviafyzika.cz kde pak najdete i některé další informace.

Zdroj: příběh Specialista na polyneuropatii

Kdy stříhat mahon

Řez v březnu: V tomto ročním období experti doporučují u mahonie pouze omezený řez. Můžete odstranit například odumřelé a mrazem zničené větve a jejich části.

Řez v červnu: Po odkvětu, v červnu, můžeme u mahonie provést omlazující řez. V tomto případě seříznete přibližně 1/3 větví, rovnoměrně rozdělených po celém keři, ve výšce 40–50 cm. Nejlépe těsně nad pupenem, který ukazuje směrem ven. V následujícím roce seříznete polovinu starších větví, které ještě zbyly z minulého roku. A v dalším roce pak seříznete zbývající část větví mahonie. Po třech letech jste tak keř mahonie krásně omladili.

Zdroj: článek Keř mahonie

Příběh

Ve svém příspěvku SOOLANTRA KORONAVIRUS DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.

ivermectin dokáže zneškodnit koronavirus (zpevňuje buněčné stěny a virus se tak nedokáže obalit buněčnou membránou, tzn, že se nedokáže množit). Jak je to s obsahem v této masti nevím, v každém případě jsem si ji objednal přes E-buy a už ji mám jako prevenci doma. Normálně se koupit nedá, je jen na předpis (stejně jako všechno, co nějak efektivně pomáhá).

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.

A to tu mast budete jako jíst??? Protože tím že si ji někam namažete tak tím bude ivermektin účinkovat jen na tom namazaném místě. A co sliznice? Oči krk a nos. Mast ivermektinem proti covid 19 je prostě nesmysl.

Zdroj: příběh Soolantra koronavirus diskuze

Mahonie cesmínolistá

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin mohou narůst keře až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška keřů pohybuje do 1 metru. Listy mahonie cesmínolisté jsou složené obvykle z 5 až 9 lístků. Většina keřů je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu, velmi silně voní. Jejich vůně přitahuje velké množství opylovačů. Plody uzrávají na podzim a na keřích zůstávají do konce podzimu. Tyto plody se dříve využívaly k barvení limonád, marmelád a vín. S cesmínolistou mahonií se setkáváme i v přírodě, běžně totiž zplaňuje, a to především v porostech suchomilných dřevin, objevit se však může i v lesních podrostech. Tento mahon je u nás považován za invazivní rostlinu. Není třeba se ale obávat, není příliš agresivní a vliv tohoto druhu na původní společenstva je minimální. V minulosti byla mahonie cesmínolistá využívána indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech dásní, účinkovala proti tuberkulóze anebo se používala jako tonikum, případně k čištění krve. Takže odpověď na otázku, zda je mahonie jedovatá, zní takto: plody (modré bobule) tohoto keře jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.

Zdroj: článek Keř mahonie

Příběh

Ve svém příspěvku TIBETSKÁ,KEFÍROVÁ HOUBA-ZDRAVÝ NÁPOJ NABÍZÍM 40,- KČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radomira.

Pěkný den paní Bendová,
propláchněte pod vodou
a naložte do čerstvého mléka.Dávka je na 1 menší hrnek cca 200 ml.
Po 14 -ti dnech se Vám začne množit.

S pozdravem :-)
Radomíra

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Bendová.

Dobrý den
mockrát děkuji paní Radomíro a přeji hezký den
Alena Bendová

Zdroj: příběh Tibetská,kefírová houba-zdravý nápoj nabízím 40,- Kč

Množení

Rostlina se množí především vegetativně, a to nejčastěji řízkováním či hřížením. Nové sazenice je možné získat i z odkopků od rozrostlejších keřů.

Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování

Poradna

V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.

Dobrý den,
je možné nakazit "lidským" svrabem zvířata? Je možné, aby se pak na nich zákožka množila?
Děkuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Svrab je společný pro lidi i pro zvířata. Svrab může přejít z člověka na zvíře i naopak. Svrab se může množit v kůži zvířete i v kůži člověka. Nejúčinnější léčba svrabu je pomocí masti Infectoscab, kterou se namaže veškerá kůže na těle.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Svrab

Keř s modrými bobulemi

Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.

Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.

Zdroj: článek Mahon a jeho pěstování

Příběh

Ve svém příspěvku PESTOVANIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.

Dobrý deň, máte skúsenosti aj s pestovaním v našich podmienkach?

https://www.ceskaordinace.c…

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.

Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.

Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.

Zdroj: příběh Pestovanie

Nádory jater

Nádory jater nejsou bohužel nijak výjimečné. Zhoubné, maligní nádory dokonce obsazují páté místo mezi všemi malignitami na celém světě. Zhoubný nádor jater, odborně hepatocelulární karcinom, vzniká až z 80 % na podkladě jaterní cirhózy. V jaterních buňkách dochází ke změnám genetické informace a tím i ke změnám jejich chování. Nádorové buňky se začnou nekontrolovatelně množit a růst, a tím zabíjí buňky zdravé. Bohužel se na něj přijde až při příznacích jaterního selhání, ascitu, žloutenky či anémie (chudokrevnosti). Prognóza tohoto onemocnění je velice špatná, udává se přežití řádově několik měsíců.

Projevy nádorů jater

Projevy a příznaky nemoci jsou velmi nespecifické a zaměnitelné s jinými nemocemi. Objevuje se bolest břicha, zejména na pravé straně. Obvykle je přítomna vysoká schvácenost pacienta, únavnost, časté teploty, zimnice, nechuť k jídlu a s tím související úbytek hmotnosti. U karcinomu se může, ale nemusí vyskytnout žloutenka. Dále lze nahmatat rezistenci v dutině břišní u 33 % nemocných, méně je pak nalezena zvětšená slezina (splenomegalie) či ascites (výpotek v dutině břišní). Příznaky uzavírá pokles svalové hmoty a nález prokreslených cév v kůži, které prominují jako pavoučkové névy.

Zdroj: článek Jak poznat nemocná játra

Jak poznat štěnice doma

Že se štěnice vyskytují u vás doma, poznáte podle toho, že po sobě zanechávají hromádky trusu u vchodů do úkrytu, cítíte typický zápach a nacházíte takzvané svlečky. Obvykle však trvá cca 1–3 měsíce, než přítomnost vůbec zaznamenáte. Zpočátku na svém těle objevíte pouze jedno štípnutí, které svedete na komára. Teprve až když se štěnice namnoží do určitého množství, si člověk uvědomí, že se pravděpodobně jedná o něco jiného.

Jak ji poznáme:

• podle štípanců – vyskytují se i přes běžná opatření proti komárům
• podle trusu – černé tečky (jedná se o kapičky natrávené krve), na prostěradle, polštáři, na zdech, roštu postele a podobně, které se při kontaktu s vodou rozpíjejí (při počátečním zamoření se může jednat třeba jen o jednu jedinou tečku!!)
• neklidné spaní
• přítomnost svleček, vajíček, různých stadií

Doporučení:

Nedoporučuje se používání starých matrací, zvláště pokud se předtím nacházely ve starých domech či bytech. Je velice důležité snížit množství úkrytů, které by mohla štěnice postelová využít pro svou kolonii. Možné praskliny ve stěnách či díry po hmoždinkách se doporučují zatmelit. Pokud kupujete nábytek v bazaru nebo antikvariátu, vždy si jej důkladně prohlédněte a třeba použijte i svítilnu. Je dobré použít postřik na štěnice.

Pokud často cestujete a jste nuceni přespávat v hotelech, ubytovnách či motelech, tak by vaše zavazadlo nemělo stát hned vedle postele. Naopak se snažte mít ho co nejdále od místa, kde budete spát. Stejně jako v případě nákupu starého nábytku i zde zkontrolujte svítilnou veškeré škvíry ve skříni i v jejím okolí. Prohlédněte si i postel a okolní prostory. Nezapomeňte nakouknout do nočních stolků, případně za ně. Po návratu domů vyperte veškeré oblečení, a pokud to výrobce dovoluje, i cestovní zavazadlo. Prevencí můžete riziko zamoření velice snížit, bohužel mu nemůžete úplně zamezit. Zvláště když se váš byt nachází ve starých činžovních domech. Pokud už máte problém a nevíte jak na štěnice, tak vězte, že pouze profesionální zásah je může zlikvidovat všechny.

Nejčastější místa úkrytů štěnic v bytech:

• záhyby povlečení
• matrace, čalounění – ve švech
• konstrukce postelí, sedacích souprav, křesel – štěrbiny, díry
• nábytek – štěrbiny, díry, zásuvky stolu
• zdivo – praskliny, štěrbiny, díry po hmoždinkách a podobně
• obložení zdí a stropu, odchlípnuté tapety
• rámy obrazu a zrcadel, plakáty na zdech, poličky na zdech
• podlahové lišty, okraje koberců
• knihy, telefonní seznamy a podobně – mezi stránkami, ve hřbetu
• průchody teplovodních a elektrických rozvodu, zásuvky, lišty el. rozvodů
• mezi prádlem a oblečením
• v pelíšcích domácích zvířat

Zdroj: článek Jak se pozná kousnutí od štěnice

Druhy holení

• Depilační vosk: Dlouhodobě účinná metoda, při které dojde k vytržení chloupků i s kořínky. Dá se použít jak studený vosk, tak teplý. Na kůži se nanese vrstva vosku, na ten se přiloží proužek tkaniny a proti směru růstu chlupů se rychle trhne. Jak si ale jistě domyslíte, tato metoda je pro intimní partie dosti bolestivá a způsobuje velké podráždění pokožky. Proto se také v tomto případě nedoporučuje.
• Depilační strojek: U této metody také dojde k vytržení chlupů i s kořínky. Holení depilačním strojkem je ale pro citlivou pokožku v intimních místech natolik drastické, že může dojít ke krvácení.
• Depilační krém: Jemná a funkční, nicméně zdlouhavá metoda. V současné době existují i depilační krémy určené výhradně pro muže. Důležité je nanést krém v dostatečném množství. Nevýhodou může být krátká doba účinku. U mužů je běžné, že se chloupky znovu objeví už druhý den.
• Elektrický holicí strojek: Oblíbená volba, jedna z nejlepších. Nedochází k velkému podráždění pokožky, holení je bezbolestné a jednoduché. Je ale třeba být opatrný při holení v oblasti varlat.
• Holicí strojek, či žiletka. Pravděpodobně nejčastější řešení. Preference mezi klasickým strojkem a elektrickým vychází přímo ze zvyků daného muže. Doporučuje se využít pěny či gelu na holení, ty dokážou jinak tvrdé chloupky trochu změkčit.

Zdroj: článek Jak správně oholit penis a varlata

Jak vypadá rakovina kůže

Rakovina kůže je nejčastěji hlášeným nádorovým onemocněním, přesto však mají jen malý podíl na úmrtích na zhoubný nádor. Je to proto, že rostou pomalu a jsou většinou dobře léčitelné. Mezi dva nejčastější typy kožních nádorů patří bazocelulární karcinom a dlaždicobuněčný karcinom / rakovina kůže. Bazocelulární karcinomy (bazaliomy) jsou zřídka smrtelné, ale pokud se neléčí, mohou vytvořit znetvoření. Dlaždicobuněčné karcinomy jsou již nebezpečnější, přesto lze většinu z nich zcela vyléčit.

Rakovina kůže vypadá jako piha nezvyklého vzhledu, bradavice, mateřské znaménko či jiný nenadále vzniklý útvar. Proto by lidé neměli případné změny na kůži a sliznicích zanedbávat. Rovněž kůže, která je příliš vystavená slunečnímu svitu, obsahuje až 10x více mutací genů, jež vytvářejí příznivé prostředí pro vznik rakoviny kůže. Často tyto příznaky podceňujeme. Je proto nutné chodit na preventivní prohlídky alespoň co dva roky. Kožní lékař nám znaménka prohlédne a zjistí, které z nich by mohlo být nebezpečné a pod speciálním přístrojem ověří, jak vypadá. Rakovina kůže přichází tiše a bezbolestně, následky pozdního odhalení bývají často fatální. Proto znova zdůrazňujeme nutnost dodržovat pravidelné preventivní prohlídky u kožního lékaře. Samozřejmostí je sledovat znaménka na svém těle a při jakýchkoli nejasnostech se obrátit na lékaře.

Zdroj: článek Jak se projevuje rakovina

Jak snížit cukr v krvi

Domácí léčba

Pokud chceme snížit cukr v krvi, úprava jídelníčku představuje jeden z prvních kroků, které bychom měli udělat. Zaměřme se na potraviny s nižším glykemickým indexem a (pokud možno) úplně odstraňme jídla, jež obsahují velké množství cukru (tedy sladkosti, moučníky, ovocné jogurty, dezerty a samozřejmě různé slazené nápoje). Dále se vyhýbejme tukům, což neznamená jen omezení spotřeby oleje, smažených jídel či špeku, ale musíme si hlídat i jejich obsah například v mléčných výrobcích. Významnou roli při redukci cukru v krvi hraje též vláknina, proto místo bílého pečiva jezme pečivo celozrnné. Každý den si pak dopřejme velkou porci zeleniny.

S jídelníčkem se samozřejmě pojí i naše tělesná váha. Jestliže chceme snížit cukr v krvi, je důležité se pravidelně a dostatečně hýbat. Obecně se uvádí, že dvě půlhodinové procházky denně snižují o polovinu riziko vzniku cukrovky. V dnešní době sice nemá každý čas na „klasickou‟ procházku (i když většinou jde spíše o chuť), ale pohybovat se lze i jinak. Velmi často totiž jezdíme zbytečně výtahem, autem nebo čekáme deset minut na zastávce na dopravní prostředek, místo abychom během pěti minut došli na další stanici. Každý pohyb se počítá, přestože je ideální pravidelnost. Máme-li problémy s obezitou, je dobré pohyb a úpravu jídelníčku přizpůsobit tomu, abychom shodili nadbytečná kila „přirozenou‟ rychlostí a bez jo-jo efektu.

Když chceme snížit cukr v krvi, musíme našemu tělu zajistit také pravidelný přísun beta-karotenu a vitamínů C a E. Nemusíme však polykat pilulky, dopřejme si více paprik, meruněk, citrusů, ořechů, mrkve či černého rybízu. Z minerálů dodejme tělu více chromu, který najdeme v mušlích, ústřicích, para ořeších, datlích, hruškách, celozrnné mouce nebo v rajčatech. Můžeme vyzkoušet i některé léčivé bylinky. Užitečný je například ostropestřec mariánský, jenž podporuje funkci jater. Dalším přírodním lékem může být i borůvkové listí, které obsahuje látku připomínající inzulín a pomáhá při metabolismu cukrů. Snížit hladinu cukru v krvi může pomoci i pískavice řecké seno. Její semínka se naloží přes noc do tekutiny, ráno se rozdrtí a tekutina se před vypitím ještě přecedí. Pozor, bylinky nejsou vhodné pro osoby, které mají cukrovku I. typu a užívají inzulín.

Hladinu cukru v krvi pomáhají úspěšně snižovat též zelené potraviny, jako je chlorela a mladý ječmen. Tyto potraviny jsou palivem pro tělo: vyživují a čistí organismus a obnovují přirozenou imunitu.

Výčet potravin, jež snižují glykemii: kysané zelí, borůvky a borůvkové lístky (lze koupit v lékárně), ovesné vločky, luštěniny, vlašské ořechy, šťáva z citrónu, grepy, zázvor, cibule, artyčoky a inulin.

Odborná léčba

Mnoho lidí projevy vysoké hladiny cukru v krvi podceňuje, což je ale velká chyba. Cukrovka není závažná nemoc, pokud je ovšem řádně léčena. Jestliže vám tedy byla lékařem diagnostikována zvýšená hladina cukru v krvi, rozhodně se léčbě nevyhýbejte. Ve většině případů postačí léčit cukrovku medikamenty a také změnou jídelníčku. Když se léčit nebudete, můžete si způsobit vážné zdravotní problémy. Léčba vždy záleží na typu cukrovky. U diabetu I. typu je nutná aplikace inzulínu, jiné léky se většinou neberou. Naopak u diabetu II. typu lze pacienta léčit pouze dietou nebo léky a dietou, při vážnějším stavu se přistupuje i k léčbě pomocí inzulínu (vždy záleží na konkrétním stavu konkrétního pacienta). Jak již bylo řečeno, vysoký cukr je opravdu nebezpečný, daný stav může navíc zhoršit požívání nadměrného množství alkoholu. V krajním případě mohou být v důsledku diabetu amputovány končetiny, poškozeny ledviny a oči. Tělu však neprospívá ani příliš nízká glykemie (tedy hypoglykemie), kdy kvůli nedostatku cukru dochází k poškození mozku (ten není zásoben potravou, tedy ani cukry).

Zdroj: článek Jak snížit cukr v krvi

Jak poznat vši

Vši mají v poměru k ostatnímu tělu velký zadeček, který je roztažitelný a skládá se z devíti zřetelných kroužků, které jsou pokryty různě tvarovanými a uspořádanými štětinami. Na zadeček navazuje hruď, která je malá s nezřetelným dělením. Křídla v důsledku parazitismu zcela zmizela. Tři páry nohou mají dvoučlánková chodidla ukončená jedním drápkem, který slouží k držení vlasů či chlupů, a proto má schopnost ohnout se proti chodidlovému článku. Tento typ nohou označujeme jako přichycovací. Hlava má ústní ústrojí směřující dopředu, je podlouhlá a oproti hrudi užší. Vši mají složené oči, výjimku tvoří pouze vši parazitující na člověku. Většina druhů má i zakrnělá jednoduchá očka, která pro ně však nemají velký význam, a tak mohou u některých druhů i zcela chybět. Ústní ústrojí je bodavě sací a sosák je zakončen speciálními háčky. Samotné sací ústrojí se vysouvá ze sosáku až po proražení kůže na dobu sání. Tykadla jsou krátká s třemi až pěti články.

Jakmile máme podezření na výskyt vší, je třeba hned jednat. Jednoznačným důkazem je intenzivní svědění ve vlasech (může být způsobeno ale i suchou pokožkou či atopickým ekzémem). Na jasném denním světle či pod lampu je třeba pomocí hřebenu rozčesat vlasy postiženého, pramen po prameni, a pečlivě je prohlédnout.

Dětské vši se zdržují pouze na hlavě a jsou přichyceny k vlasům tak dokonale, že je velmi obtížné odstranit je rukou. V dětských kolektivech mohou být nepříjemnou hrozbou, protože se rychle šíří.

Zde můžete vidět, jak vypadají hnidy vši dětské.

Vši u dospělých se vyskytují mimo jiné jako veš muňka, a to v ostatních ochlupených částech těla, převážně v oblasti genitálií, ale také v podpaží a vousech. Existují přípravky na její odstranění, základem je však pečlivá hygiena.

Zde můžete vidět vši u dospělých.

Veš šatní je druh, který nežije přímo na kůži, ale schovává se v ohybech oblečení.

Všechny druhy vší mohou přenášet různé druhy infekčních onemocnění, a to zejména při rozškrábání svědivých pupenů, do kterých se infekce zanáší.

Zdroj: článek Jak vznikají vši

Jak vypadá štěnice

Štěnice domácí je také známá pod názvem štěnice postelová. Patří do podřádu ploštice. Dospělí jedinci mají cca velikost 5 milimetrů. Pohlavní dospělosti dosáhnou za 65 dní, pokud k tomu mají příznivé podmínky, tedy teploty okolo 23 °C a dostatek potravy. Mohou se dožívat 1 až 1,5 roku. Samice za svůj život naklade okolo 500 vajíček. Štěnice mají pět vývojových etap a všechny se živí krví. Štěnice domácí se primárně živí krví člověka, a to pouze za tmy, ale nepohrdnou ani krví domácích mazlíčků. Svého hostitele lokalizují na délku 1,5 metru pomocí tepelných receptorů umístěných na tykadlech, chemických signálů nebo podle CO2, který vydechujeme.

Štípnutí od štěnice není vůbec nic příjemného. Doba sání krve od hostitele je od 5 minut do 20 minut a závisí na vývojovém stadiu štěnice. Frekvence sání je ovlivněna teplotou. Při teplotě od 18 do 20 °C se štěnice krmí jednou za 7 až 10 dní, při teplotě nad 23 °C je interval krmení zhruba dvakrát větší, tedy jednou za 3 až 5 dní. V mezidobí krmení štěnice zůstávají ve svých úkrytech. Pod 16 °C přestávají být aktivní. Štěnice dokáže bez potravy přežít velice dlouho, v průměru 143 dní. Většinu svého života tráví ve svých úkrytech.

Jako úkryt jim poslouží matrace, staré povlečení, pukliny v dřevěném nábytku, praskliny ve zdech, díry po hmoždinkách. Nalézt je můžete také v mezerách mezi parketami nebo ve škvírách starého nábytku či v pelíšcích domácích miláčků. Dospělci se pohybují rychlostí 1 metr za minutu lezením po hrubším povrchu. Shlukují se do kolonií, které opouštějí jen v případě, že jsou vyrušeni ostrým světlem, otřesy nebo aplikací insekticidů.

Zde můžete vidět, jak vypadá štěnice.

Zdroj: článek Jak se pozná kousnutí od štěnice