JAK MNOŽIT SKALNÍK a nejen to se dozvíte v tomto článku. Ječné zrno je nejčastější onemocnění očního víčka. Na horním či dolním víčku se objeví bolestivá bulka, která vzniká následkem ucpání některé z povrchových žlázek víčka. Toto ucpání vyvolá zánět, který se prezentuje svými čtyřmi typickými projevy (zčervenání, otok, zteplání, bolest).
Ječné zrno – popis
Ječné zrno (hordeolum) je zánět mazové žlázky některé z řas, které obklopují oko, aby jej chránily. Vzhledem k velikosti řas jsou i jejich mazové žlázky drobounké, v normálním stavu mají za úkol řasy zvlhčovat. Pokud se však z nějakého důvodu zanítí, jejich velikost se začne zvětšovat, uvnitř se začnou množit bakterie, případně i hnis, a ječné zrno je na světě. U oka vyroste nehezký váček (absces) ve velikosti, a mnohdy i barvě, zralého zrna ječmene. Původcem infekce způsobující ječné zrno je stafylokok, zánětlivá bakterie.
Hlavní příčinou vzniku ječného zrna je ucpání vývodu mazové žlázky určité řasy. V uzavřeném prostoru se hromadí maz, kde se skvěle daří bakteriím, které se ihned začnou množit a způsobí tak zánět.
Ve svém příspěvku SOOLANTRA KORONAVIRUS DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
ivermectin dokáže zneškodnit koronavirus (zpevňuje buněčné stěny a virus se tak nedokáže obalit buněčnou membránou, tzn, že se nedokáže množit). Jak je to s obsahem v této masti nevím, v každém případě jsem si ji objednal přes E-buy a už ji mám jako prevenci doma. Normálně se koupit nedá, je jen na předpis (stejně jako všechno, co nějak efektivně pomáhá).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
A to tu mast budete jako jíst??? Protože tím že si ji někam namažete tak tím bude ivermektin účinkovat jen na tom namazaném místě. A co sliznice? Oči krk a nos. Mast ivermektinem proti covid 19 je prostě nesmysl.
Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.
Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.
Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.
Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.
Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoreticky se mohou množit až 4 generace nutrií v tomtéž roce, ve skutečnosti však mnohem více, jelikož tento příklad je počítaný od matky, přičemž se ale stále množí i její rodiče a několik generací prarodičů.
Vřed vzniká po proniknutí bakterií do organismu, a to po narušení povrchu kůže nebo sliznic. K tomu dochází nejčastěji v ústech nebo na genitálu. Na místě, kudy pronikne do těla, se začne množit, a tak vzniknou příznaky typické pro první stadium syfilis. V tomto místě dochází k tvorbě tvrdého vředu (ulcus durum), který je nebolestivý, má velikost většinou do 2 cm a při zmáčknutí z něj teče čirá tekutina. Jeho vzniku předchází výskyt červené nebo červenorůžové ohraničené vyrážky vystupující nad povrch, u níž dochází ke zvředovatění. Bývá nejčastěji na genitálu nebo v oblasti úst, případně v okolí konečníku.
Existuje ale i řada alternativních projevů, které nemusejí být tak jednoznačné, a proto je dobré o nich vědět. Například na sliznicích může místo klasického vředu vznikat nevystouplá oděrka, která snadno unikne pozornosti. U žen může místo vzniku vředu (ale i současně s ním) dojít k otoku velkých stydkých pysků, u mužů obdobně předkožky. Vředy se také mohou vyskytovat mnohočetně. Dále se může jednat o vřed bolestivý. Pokud dojde k průniku bakterie skrz sliznici močové trubice, bývá vřed schován a projeví se poté jako výtok. Během dalších dvou týdnů po vzniku vředu následuje zvětšení lymfatických uzlin, v případě vředu na genitálu to jsou uzliny v tříslech. Většinou bývají zvětšeny jen na jedné straně. Poté se infekce šíří krví a mízními cévami a postihuje mízní uzliny a další orgány. Podle postižení jednotlivých orgánů následně dochází k dalším projevům nemoci. Zde můžete vidět obrázky, jak vypadá vřed u syfilis.
V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Dobrý den,
je možné nakazit "lidským" svrabem zvířata? Je možné, aby se pak na nich zákožka množila?
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svrab je společný pro lidi i pro zvířata. Svrab může přejít z člověka na zvíře i naopak. Svrab se může množit v kůži zvířete i v kůži člověka. Nejúčinnější léčba svrabu je pomocí masti Infectoscab, kterou se namaže veškerá kůže na těle.
Opar na rtech rozhodně nikoho nepotěší. Většinou se chceme schovat před celým světem a počkat, dokud problém nezmizí. Občas si přitom vypomáháme různými léky a mastičkami, které nám doporučí lékárníci. Ale existuje i domácí léčba oparu, na kterou mnoho lidí nedá dopustit.
Česnek
Kdyby měl člověk sestavit seznam nemocí a zdravotních problémů, na které se doporučuje česnek, tak by asi zjistil, že je téměř totožný se souhrnným soupisem všech chorob pronásledujících lidstvo. Není proto divu, že je doporučován i na opary. Měli bychom si vždy vybrat nějaký hezký, velký a šťavnatý stroužek, který pak přikládáme na bolavé místo. Léčba je nejúčinnější, když ji zahájíme ve chvíli, kdy pozorujeme či spíše cítíme první příznaky, jako například pocit bolesti a svědění. Nevýhoda tohoto způsobu léčby je samozřejmá, zápach česneku je ve společnosti nepřijatelný, ale pokud sedíme doma, tak to nikomu vadit nebude.
Cibule
Kdopak je něžnou a jemnou sestřičkou všemocného česneku? Samozřejmě že se jedná o cibuli. Ta má také ověřené antibakteriální a protivirové účinky, které v boji proti oparu na rtech určitě můžeme využít. Způsob aplikace je podobný, odkrojíme si plátek cibulky a připevníme ho na bolavé místo. Je nutné ho celkem často měnit, protože nejlepší účinek má čerstvá šťáva, která vychází z místa řezu. Ret je možné potírat přímo šťávou, kterou získáváme stejným způsobem, jako když vyrábíme sirup na kašel, to znamená, že stačí nakrájet cibuli, promíchat s medem a nechat několik hodin odstát.
Citrón
Od podzimu do jara jsou naše ledničky obvykle plné citronů, které používáme na posílení imunity nebo při léčbě různých nachlazení. A kupujeme je často i v létě, kdy jsou zase základem mnoha osvěžujících nápojů. A můžeme je dokonce použít celoročně také proti oparům, protože jejich organické kyseliny ve spojení s vitamínem C dokážou dát tomuto nepříjemnému onemocnění docela hezky na frak. Citrón na opary užíváme velmi jednoduše, stačí prostě přikládat plátky čerstvě nakrájeného ovoce na nemocné místo tak často, jak je to jen možné. Před krájením pečlivě ovoce umyjte, případně oškrábejte (abyste se náhodou nedotýkali obličeje chemicky ošetřenou kůrou).
Ocet
Mezi babské rady proti oparům, které mohou znít hodně zvláštně, patří i použití octa. Ten sice nemá vitamíny, ale kyseliny, které očišťují postižené místo a zabraňují viru dále se množit. Pro úspěšnost léčby je nutno začít s opatrným potíráním ve chvíli, kdy ucítíme, že opar pomaličku přichází. Slovo opatrně je velmi důležité, octa můžeme použít jen trochu a přesně na místo, kde tušíme problém, protože sice jeden neduh léčí, ale zároveň vysouší a mírně poškozuje pok
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
