Dávivý reflex je přirozený ochranný mechanismus těla, který má zabránit vniknutí cizích předmětů do dýchacích cest. U některých lidí je však tento reflex výrazně citlivější a může komplikovat běžné situace, jako je návštěva zubaře, nošení zubní protézy nebo dokonce každodenní hygiena dutiny ústní. V článku se podíváme na příčiny zvýšeného dávivého reflexu, možnosti jeho zvládání a praktická doporučení z praxe lékařů i zkušeností pacientů.
FAQ – Často kladené otázky
Je dávivý reflex nemoc?
Ne, jedná se o přirozený reflex, jehož citlivost se ale u jednotlivců liší.
Dá se dávivý reflex úplně odstranit?
Většinou ne, ale lze jej výrazně zmírnit vhodnými postupy.
Proč je dávivý reflex horší u zubaře?
Kombinace stresu a mechanického dráždění hltanu reflex zesiluje.
Pomůže změna zubní protézy?
Ano, špatně padnoucí protéza může obtíže zhoršovat.
Může mít dávivý reflex psychickou příčinu?
Ano, stres a úzkost hrají významnou roli.
Kdy vyhledat lékaře?
Pokud dávivý reflex výrazně omezuje běžný život nebo zdravotní péči.
V naší poradně s názvem PRESTARIUM NEO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Je možné užívat prestarium neo podotýkám beru jen půlku prášku ráno na tlak.A zároveň sirup levopront na kašel
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V současnosti neexistuje žádný zdokumentovaný případ vzájemné interakce mezi Prestarium Neo a Levoprontem. Levopront je lék k uklidnění suchého kašle a své působení zaměřuje na takzvaná C-vlákna, jejichž drážděním vzniká reflex kašle. Nikdo zatím nezkoumal společné účinky Levoprontu a Prestaria, takže nelze s jistotou říci, že k žádnému vzájemnému ovlivnění nedojde. Ovšem riziko je velmi malé, neboť doposud nebyla prokázána žádná interakce Levoprontu s takzvanými ACE inhibitory, do kterých spadá Prestarium Neo. Perindopril, který je hlavní látkou Prestaria Neo je celosvětově hojně využívané léčivo ke snižování krevního tlaku a rovněž i Levodropropizinum, které je obsaženo v Levoprontu, je celosvětově hojně využíváno k tišení suchého kašle. Z toho se dá usoudit, že již mnohokrát došlo ke společnému užívání těchto dvou léčiv a vzhledem k tomu, že se nikdo nezabýval jejich interakcí, tak lze usoudit, že k žádné nedochází.
Dávení u zubaře patří mezi nejčastější obtíže spojené s přecitlivělým reflexem. Vyšetření, otisky nebo ošetření zadních zubů mohou reflex snadno vyvolat.
Pacienti často popisují pocit nevolnosti, tlak v krku nebo nutkání ke zvracení.
Strach z těchto obtíží může vést k odkládání stomatologické péče.
Zubní protéza a dávivý reflex
Kombinace zubní protéza – dávivý reflex je častým problémem zejména u horních snímatelných náhrad. Protéza může dráždit patro a spouštět nepříjemnou reakci.
Zpočátku bývají obtíže výraznější, postupně však může dojít k adaptaci.
Správné zhotovení a úprava protézy hrají zásadní roli.
V naší poradně s názvem TEKUTÝ NEBO KAPSLE? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den,
mohu vás požádat o radu, zda vybrat spíše kartnitin v tekuté podobě nebo v kapslích? Která z nich je účinnější?
Vybrala jsem si tento (https://fitkram.cz/reflex-nutrition-acetyl-l-carnitine-1626) ale nevím zda před tréninkem nebude vhodnější pro rychlé vstřebání právě spíše to tekuté.
Díky, Lenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Dávivý reflex (často označovaný také jako dávicíreflex nebo lidově davivý reflex) slouží jako obranná reakce organismu. Aktivuje se při podráždění zadní části jazyka, patra nebo hltanu.
Cílem této reakce je zabránit vdechnutí cizího tělesa. U většiny lidí se spouští jen při výrazném podráždění.
Citlivost reflexu je do určité míry individuální a může se v průběhu života měnit.
Proč je u některých lidí silnější
Zvýšená citlivost může souviset s psychickými faktory, stresem nebo předchozí negativní zkušeností. Často se objevuje také při únavě nebo akutním onemocnění horních cest dýchacích.
Svou roli hraje i anatomie dutiny ústní a hltanu.
U části pacientů se jedná o kombinaci více faktorů.
Chronický kašel může být příznakem gastroezofageální refluxní choroby (GERD), známé také jako reflux. Když se žaludeční kyselina vrací do jícnu, může podráždit hrdlo a hlasivky a vyvolat kašlací reflex. To platí zejména pro osoby s „tichým refluxem“, u kterých chybí typické příznaky GERD, jako je pálení žáhy.
Jak GERD způsobuje kašel
Podráždění kyselinou
Žaludeční kyselina vracející se zpět do jícnu může podráždit jemnou sliznici hrdla a hlasivek, což způsobuje zánět a přetrvávající kašel.
Aspirace
V některých případech se malé množství žaludeční kyseliny může vdechnout do dýchacích cest a plic, což vede k aspiraci a chronickému kašli.
Kašlací reflex
Podráždění kyselinou může vyvolat kašlací reflex těla, i když se jedná pouze o malé množství kyseliny.
GERD a chronický kašel
Tichý reflux
Významný počet lidí s kašlem souvisejícím s GERD nepociťuje typické příznaky, jako je pálení žáhy, což z něj činí „tichý reflux“.
GERD je hlavní příčinou chronického kašle, zejména pokud je kašel přetrvávající a není spojen s jinými respiračními onemocněními.
Příznaky kašle souvisejícího s GERD
Suchý, křečovitý kašel: Kašel může být suchý a může se cítit jako křeč v krku.
Kašel se zhoršuje při lehnutí nebo jídle: Kašel se může stát častějším nebo intenzivnějším při lehnutí nebo po jídle.
Další možné příznaky: Mohou být přítomny i chrapot, pálení žáhy, pocit knedle v krku (globus) a dokonce i příznaky podobné astmatu (sípání).
Léčba
Lékař může k potvrzení GERD jako příčiny kašle použít test pH, endoskopii nebo jiné metody.
Léčba obvykle zahrnuje změny životního stylu, jako je úprava stravy, vyhýbání se spouštěčům a zvednutí čela postele. Mohou být také předepsány léky na snížení produkce žaludeční kyseliny nebo zablokování regurgitace. V některých případech lze zvážit chirurgický zákrok k nápravě základního problému s refluxem.
Důležité informace
Kašel může zhoršit GERD
Kašel může dále dráždit jícen a zhoršit reflux, čímž vzniká cyklus.
Vyhledejte odbornou pomoc
Pokud trpíte přetrvávajícím kašlem, zejména s dalšími potenciálními příznaky GERD, poraďte se se zdravotníkem ohledně správné diagnózy a léčby.
Rozhovor s MUDr. Janem Šulou vyšel v časopise Reflex (21/16) pod názvem Nebuďte obětí systému. Ač je Čech jako Brno, dnes žije v Římě a svými zkušenostmi, pobytem a životem v demokratické cizině je radikální až revoluční na naše zatuchlé české poměry. Jak uvádí, lidé jsou uvězněni v systému: přes týden je drtí korporátní mentalita velkých firem, tísní je bloky, které jim společnost nastavila. Pro zdraví je nejdůležitější být sám sebou a rozhodovat sám o sobě. Zdraví je o tom, že vím, co chci, a vím, co mám dělat. Nenechat se manipulovat systémem. Zapomínáme na to, že jedině veselá mysl je půl zdraví. Víme to všichni, ale málo se to praktikuje.
I další názory v cizině uznávaného lékaře stojí za několikeré přečtení. Hovoří o případech spontánních vyléčení, o tom, že když člověk chce dosáhnout nějaké psychické dovednosti, je minimální doba tréninku cca devadesát dnů, radí, jak se vyrovnat se stresem, a má revolučně a duchovně „podvratný“ recept: Být sám sebou a jít proti ohlupujícímu tlaku hlavního proudu, ať už jej vytvářejí nadnárodní farmaceutické firmy, nebo manželky v rodinách. Uzdravení je výsledek vašeho rozhodnutí!
Sám lékař říká, že chce dělat medicínu pro člověka, což znamená, že se ho snaží vyléčit, zrehabilitovat a odpojit od zdravotnického systému. Kdyby léčil pouze jeho fyzické potíže, vždycky by takzvaně „něco našel“, terapie by bobtnala a prodlužovala se a pacientův stres by nepomíjel, nebo by dokonce narůstal. Takovéto léčení je pro něj neetické a neprofesionální, dobře dělá ani ne tak pacientovi jako systémovému cash flow.
Pacienti často uvádějí, že otevřená komunikace se zubařem výrazně zlepšila průběh ošetření. Mnozí si pochvalují možnost domluvit si přestávky nebo změnu polohy.
Někteří zaznamenali zlepšení po výměně zubní protézy za lépe padnoucí variantu.
Pozitivní zkušenosti přispívají ke snížení psychického napětí.
Doporučení odborníků
Lékaři doporučují dávivý reflex nepodceňovat, ale zároveň jej vnímat jako ovlivnitelný. U výrazných obtíží lze zvážit lokální znecitlivění nebo specializované postupy.
Modelový příklad: Pacient s výrazným dávicím reflexem absolvoval zubní ošetření po domluvě s lékařem, s využitím dechových technik a krátkých pauz. Výkon proběhl bez komplikací.
Privátní gastroenterologické centrum bylo založeno v 1993 a hned od počátku se zaměřilo na rychlou a přesnou diagnostiku a léčbu onemocnění zažívacího systému. Jeho náplní je také léčba hemoroidů. Neustále je doplňována nejmodernější endoskopická a sonografická technika, a tak centrum patří k nejlépe vybaveným privátním pracovištím srovnatelným i s nemocničními centry.
Pracovní tým je složen z vysoce kvalifikovaných pracovníků s dlouholetými zkušenostmi v oblasti gastroenterologie, hepatologie a proktologie. Každoročně centrum ošetří okolo 3 500 pacientů a provede 2 500 endoskopických vyšetření (gastroskopie, kolonoskopie) a 2 000 sonografických vyšetření.
Metody – endoskopická vyšetření
Gastroskopie klasická
Gastroskopie je endoskopické vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku. Provádí se při podezření na onemocnění těchto orgánů, například při podezření na dvanáctníkové nebo žaludeční vředy. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením. Vyšetření se provádí na lačno po podání přípravku zamezujícího zpěnění spolykaných slin. Pacientovi, který leží při vyšetření na levém boku, je ústy zaváděn zcela ohebný přístroj. Vyšetření není bolestivé, je jen nepříjemné.
Hlubokým a pomalým dýcháním překonáte pocit dávení. Zavřete při vyšetření oči a myslete na něco příjemného. Během vyšetření budete zuby, rty nebo dásněmi držet ochranný kroužek. Vyšetření netrvá dlouho.
S prováděním tohoto vyšetření zde mají velké zkušenosti, nehrozí prakticky žádné komplikace.
Gastroskopie transnasální
Jedná se o vyšetření jícnu, žaludku a duodena s vysokou výpovědní hodnotou u onemocnění této oblasti. Vyšetření se provádí tenkým ohebným videoendoskopem, který se zavádí nosem.
Příprava pacienta: pacientovi jsou podány nosní kapky a gel usnadňující průchod endoskopu. Jelikož je tato metoda velice šetrná, nejsou podávány žádné uklidňující léky. Pacient je po zákroku schopen ihned se zapojit do své denní aktivity, může tedy po vyšetření odjet vlastním autem bez doprovodu.
Vlastní vyšetření: přístroj se při průchodu nosem nedotýká jazyka, nedochází tedy k vyvolání dávivého reflexu. Také bolestivost vyšetření je výrazně snížena.
Kolonoskopie totální
Kolonoskopie totální je vyšetření prováděné při jakémkoliv podezření na onemocnění tlustého střeva. Je náhradou za vyšetření rentgenové. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením.
Vyšetření předchází příprava s cílem dokonale vyčistit střevo od stolice.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Zvracení po ránu je pro těhotenství typické. „Ranní nevolnosti“ postihují asi tři čtvrtiny těhotných žen v prvním trimestru. Zhruba polovina trpí nevolnostmi a zvracením, čtvrtina pouze nevolností a poslední čtvrtina žádné obtíže nepociťuje. Nepříjemné stavy obvykle přicházejí kolem šestého týdne těhotenství, mohou se ale začít objevovat už po čtyřech týdnech.
Příčina nevítaných stavů během těhotenství není úplně jasná, jsou ale pravděpodobně výsledkem hned několika fyzických změn, které se dějí v ženském těle. Možnými příčinami jsou:
Humánní choriový gonadotropin (hCG) – jedná se o hormon, jehož hladina se prudce zvýší v raném těhotenství. Je to jeden z prvních ukazatelů, že je žena těhotná. Tento hormon se tak kvůli svému načasování stává hlavním podezřelým ve věci ranních nevolností.
Estrogen – další hormon, který kulminuje v těle těhotné ženy.
Zlepšující se čich a vyšší citlivost na pachy – to je známá věc, filmová hrdinka na rodinné večeři ucítí pečené kuře a už běží na onu místnost. Některé vůně okamžitě a spolehlivě vyvolají dávivý reflex.
Stres – některé výzkumy naznačují, že nevolnost a zvracení v průběhu těhotenství jsou odpovědí a reakcí na stres. A naopak – neustálé zvracení může vyvolat stres.
Mírná až středně těžká nevolnost a zvracení obyčejně dítě neohrozí, i když v prvním trimestru nenabíráte na váze. Ve většině případů se chuť k jídlu brzy vrátí. Při častém zvracení je třeba alespoň se snažit něco vypít. Těžké a dlouhodobé zvracení zvyšuje riziko předčasného porodu stejně jako nízké váhy miminka.
Na nevolnost jsou dobré bylinkové čaje, které utišují zvedající se žaludek a mají dvojí příznivý účinek: kromě vlastního působení doplňují tekutinu ztracenou při zvracení. Zkuste zázvorový, heřmánkový nebo mátový čaj; pijte tři až čtyři šálky denně. Nebo přelijte 1/8 lžičky strouhaného muškátového oříšku a lžičku mleté skořice velmi horkou vodou a nechte 10 minut louhovat; pak sceďte, přislaďte medem a pijte. Také užívání zázvoru je bezpečné, pokud dávky nepřeženete, těhotná žena se před užíváním tohoto doplňku vždy musí poradit s lékařem.
Také dodržujte tato pravidla:
Než ráno vstanete z postele, snězte sladký suchar nebo sušenku, aby se vám zvýšila hladina cukru v krvi. To ale není snídaně. Tu si dejte, jak jste zvyklé, a pokud jste ji doteď šidila, zařaďte vydatné ranní jídlo do svého denního rozvrhu.
Vstávejte pomalu, na posteli se příjemně protáhněte, v klidu se posaďte, spusťte nohy na zem a teprve po chvíli vstaňte.
Denní jídelníček si rozdělte na menší porce, nejlépe na pět až šest porcí.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití léku Tonarssa
Veškerá upozornění týkající se každé jednotlivé složky, jak se uvádějí níže, by měla rovněž platit pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.
V souvislosti s perindoprilem
Hypersenzitivita / angioedém:
Angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu byl vzácně hlášen u pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu. Může nastat kdykoli během léčby. V takových případech je třeba podávání přípravku Tonarssa ihned přerušit a zahájit příslušné monitorování do úplného odeznění příznaků. V případech, ve kterých se otok omezil na obličej a rty, by tento stav měl obecně ustoupit bez léčby, i když antihistaminika pomohla zmírnit příznaky.
Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je pravděpodobnost, že postižení jazyka, hlasivkové štěrbiny nebo hrtanu způsobí obstrukci dýchacích cest, je třeba ihned zavést naléhavou léčbu. Ta může zahrnovat podání adrenalinu a/nebo udržování průchodných dýchacích cest.
Pacient by měl být pod bezprostředním lékařským dohledem do dosažení úplného a trvalého ústupu symptomů. Pacienti s anamnézou angioedému bez souvislosti s léčbou inhibitory ACE mohou mít při podávání některého inhibitoru ACE zvýšené riziko angioedému.
U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. Tito pacienti vykazovali bolest břicha (s nevolností či zvracením nebo bez nich); v některých případech nedošlo k předchozímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esteráz byly normální. Angioedém byl prokázán diagnostickými postupy včetně CT, ultrazvuku břicha nebo při chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE.
Intestinální angioedém by měl být zahrnut do diferenciální diagnostiky u pacientů užívajících inhibitory ACE a vykazujících bolest břicha.
Anafylaktoidní reakce během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL):
Pacienti užívající inhibitory ACE během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) dextran- sulfátem utrpěli vzácně anafylaktoidní reakce ohrožující život. Těmto reakcím se předešlo dočasným vysazením terapie inhibitorem ACE před každou aferézou.
Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace:
U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizace (například jedem blanokřídlých) byl zaznamenaný výskyt anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů se těmto reakcím předešlo dočasným vysazením inhibitorů ACE, avšak znovu se objevily při opakované expozici alergenu z neopatrnosti.
Hemodialyzovaní pacienti:
Anafylaktoidní reakce byly hlášeny u pacientů dialyzovaných za použití membrán s vysokým průtokem (například AN 69 ®) a současně léčených ACE inhibitory.
Jejich používání by kromě kontraindikovaných případů mělo být preferováno před oxytocinem. Mezi nejčastěji používané prostaglandiny ve světě patří PGF 2 alfa (v České republice pouze při indukci potratu ve 2. trimestru těhotenství), PGE 2 (dinoproston ve formě tabletek Prostin, gelu Prepidil nebo pesaru Propes), PGE 1 (misoprostol, není v České republice registrován, je rizikovější z hlediska vzniku nadměrné činnosti dělohy a abnormalit srdečního tepu plodu). Prostaglandiny se při zralém děložním čípku zavádějí přímo do něj, nejlépe za děložní branku pod vak blan (pak stačí třetinová dávka). Není-li to možné, děložní hrdlo je málo otevřené, pak do zadní klenby pochvy. Použití prostaglandinů zvyšuje riziko hyperstimulace dělohy, stresu a horšího zásobení plodu kyslíkem a císařského řezu, je tedy nutné monitorování pomocí kardiotokografu. Po císařském řezu je použití prostaglandinů nevhodné, v takovém případě se v případě nutnosti volí klasická indukce, tedy amniotomie následovaná infuzemi oxytocinu. Rovněž se prostaglandiny nemají používat při astmatu, tuberkulóze, glaukomu a ulcerózní kolitidě těhotné ženy.
Oxytocin
Přirozený oxytocin se uvolňuje do těla ve vlnách a současně se závisle na tom uvolňují endorfiny a jiné hormony. Pokud dostává rodička oxytocin pomocí infuze, tedy uměle a kontinuálně, vyvolané kontrakce jsou obvykle větší, silnější a četnější, mají jiný průběh než přirozené kontrakce. Oxytocin by měl být použit pouze tehdy, pokud je děložní čípek zralý. I takzvaný oxytocinový zátěžový test je ve svém důsledku prakticky pokusem o vyvolání porodu. Reakce konkrétní ženy na infuzi oxytocinu je ovlivněna hlavně její citlivostí na oxytocin a jen velmi málo souvisí s jeho dávkou. Po použití oxytocinu často dochází ke snížení průtoku krve dělohou a následnému stresu a hypoxii plodu, nižšímu Apgar skóre po porodu, nutnosti použít umělou plicní ventilaci, resuscitaci a jednotku intenzivní péče pro miminko, a tedy k separaci maminky a miminka. Může dojít i ke zranění miminka během porodu, dystokii ramínek, pohmoždění nervů krku a hlavy, kdy se stává, že je narušen sací a polykací reflex. Z důvodu možného horšího zásobení plodu kyslíkem je plod monitorován.
Je mnoho příčin nočního pocení. Patří sem například obezita (tu provází i pocení během dne).
Příčinou nočního pocení bývá také špatné fungování štítné žlázy (hormony štítné žlázy zvýšeně působí na periferní tkáně), a to jak její snížená funkce, ale především ta zvýšená. K léčbě tohoto onemocnění je potřeba podávat správné léky. Nemoc se pozná právě nadměrným nekontrolovatelným pocením (mezi další projevy tohoto onemocnění patří i hubnutí, průjem, únava, bušení srdce, úzkostné stavy, poruchy spánku, změny nálad, zvětšení štítné žlázy, u žen problémy s menstruací).
Noční pocení také často trápí diabetiky léčící se inzulínem nebo perorálními léky určenými k léčbě diabetes. U cukrovky je pocení běžné i během dne nejen v noci.
K nočnímu pocení dochází i při různých akutních infekčních onemocněních. Navíc ho způsobují i některé léky a bylinky. Takovéto noční pocení naštěstí po skončení nemoci také vymizí, někdy to ale může trvat i několik týdnů.
Stejně tak provází i chronická onemocnění jako třeba tuberkulózu, AIDS, brucelózu různé abscesy. Stejně tak může doprovázet i rakovinu, gastroezofagenální reflex (obsah žaludku se vrací jícnem, nemoc často provází návaly horka a pocení), syndrom spánkové apnoe. Infekce se projevují právě nadměrným nočním pocením provázeným horečkou, kašlem. Stejně tak k příznakům patří i zvětšené uzliny, únava a další.
Pocení způsobují nepochybně i různé léky, i proto pokud vyhledáme lékaře s nočním pocením, tak lékaře zajímá, jestli nebereme nějaké léky. Vliv na noční pocení mají například antidepresiva, hormonální léky, antidiabetika, kortikosteroidy, antihypertenziva a další.
Noční pocení bývá také způsobené špatným stravováním, konzumace některých potravin před spaním se může takto projevit. Patří sem kofein, tabák, alkohol, tučná jídla, kyselé potraviny, nadměrná konzumace cukru, některé koření jako pepř, chilli, skořice, zázvor, česnek.
Vyprazdňování za normálních fyziologických podmínek probíhá formou míšního reflexu. Defekační reflex se dostavuje tehdy, když je náplň v konečníku dostatečná, čímž se podráždí receptory a vnitřní svěrač z hladké svaloviny ochabne. Hladkou svalovinu nemůžeme ovládat vlastní vůlí. Zevní svěrač, který je tvořen příčně pruhovanou svalovinou, je ovládán naší vůlí a tím můžeme ovládat samotnou defekaci.
