Věděli jste, že pistácie je zhruba 10 m vysoký a asi 30 m široký keř, který kdysi nejspíše divoce rostl již před 9000 lety v suchých oblastech střední a západní Asie. Udává se, že čím zelenější plod, tím je kvalitnější. Jádro je ještě obaleno červenou slupkou, která se snadno odlupuje a má charakteristicky nasládlou chuť. I samotné jádro je nasládlé chuti a má typickou vůni. Zmínka o pistáciích se objevuje již v Bibli. Jákob je přinesl svým synům jako jednu z potravin na cestu do Egypta, kde měli nakoupit obilí pro hladovějící Palestinu.
Pěstování pistácií
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT KYSELINU MOČOVOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbynek.
Můžete mi prosím zodpovědět otázku zdali je možná konzumace pistáciových oříšků děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ořechy obecně mají vysoký obsah mono a polynenasycených tuků, které mají protizánětlivé účinky. Mandle, makadamové ořechy, pekanové ořechy, pistácie a vlašské ořechy také snižují LDL (špatný cholesterol). Při dně můžete jíst 1 polévkovou lžíci ořechů obden.
Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.
Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.
Ve svém příspěvku MORINGA OLEJODÁRNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emil.
Existují květy morginy i v jiných barvách? Jakého stáří se dožívá strom? ( V našich podmínkách). Je choulostivější než keř fík, nebo pistácie? Dá se využít i kůra? Děkuji předem za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejznámější formou pistácií jsou pražené solené oříšky, které lze přímo sníst. Z pistácií ovšem můžete mimo jiné připravit mnoho lahodných pokrmů, a to z nesolené formy, přičemž si jádra zachovávají všechny své výživné látky, které v nich jsou přirozeně obsaženy.
Pistácie jsou dobře stravitelné oříšky s jemnou konzistencí. Mají svou typickou chuť, která skvěle doplní téměř každé jídlo. Jsou vhodné také při redukčních dietách, protože zasytí již v malém množství. Obsahují mnoho látek důležitých pro lidský organismus. Z těch nejvýznamnějších jsou to železo a měď, které se dobře vstřebávají spolu s vitamínem C, takže je dobré jíst pistácie společně s ovocem. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, čímž se řadí mezi mimořádně cenné potraviny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Mezi nejvíce doporučované doplňky při dně patří bromelin. Omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku nebo lněného oleje snižují hladinu zánětlivých leukotrienů, které poškozují tkáň. Zánět pak zmírňují vitamíny C a E. Flavonoid kvercetin zase snižuje hladinu kyseliny močové a lépe se vstřebává, užívá-li se zároveň s bromelinem. Při akutních záchvatech se doporučuje Nimesil či Aulin (obsahují stejnou účinnou látku). Někomu pomáhá Diclofenak. Velmi účinný je i Enzycol.
Enzycol DNA tob. 100 + 40 je doplněk stravy určený pro osoby se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. Obsahuje unikátní kombinaci nazývanou Multi Clean UPTM komplex – je složen z extraktu kyselé višně, celerových semínek, pistácie a kurkuminu. Svým složením Enzycol příznivě působí na stav zdravé hladiny kyseliny močové v krvi.
Enzycol obsahuje:
kurkumin – omezuje bolestivost kloubů
extrakt z pistácie (Pistacia vera) – omezuje tvorbu kyseliny močové
extrakt z višně obecné (Prunus cerasus) – příznivě ovlivňuje záněty pohybového aparátu
extrakt z celeru miříku (Apium graveolens) – příznivě ovlivňuje poruchy metabolismu kyseliny močové
vitamín C – napomáhá k normální tvorbě kolagenu, který je důležitý pro správnou funkci chrupavek a kostí
Pro rychlejší nástup účinku se užívají 4 tobolky denně (2 ráno a 2 večer) do polevení příznaků.
Při pravidelném užívání se doporučují 2 tobolky denně (1 ráno a 1 večer) po dobu 2–3 měsíců. Léčebnou kúru se doporučuje opakovat alespoň 2x ročně.
Tobolky se užívají na lačno, minimálně 20 minut před jídlem či 30 minut po jídle, a zapíjí se vodou.
1 tobolka Enzycolu DNA (605 mg) obsahuje:
extrakt z višně 200 mg
extrakt z pistácie 160 mg
extrakt ze semen celeru 150 mg
kurkumin 25 mg
vitamín C 20 mg
stearan hořečnatý 20 mg
dietní vlákninu 30 mg
Dle recenzí uživatelů je tento potravinový doplněk účinný a je pomocníkem při léčbě onemocnění dnou.
Pistácie stejně jako i další druhy ořechů a semen jsou ke každodenní konzumaci pro těhotné ženy velmi vhodné právě svým nutričním složením. Je však třeba dávat si pozor na kvalitu výrobku (například případné plísně) a je dobré je konzumovat raději čerstvé a nesolené.
Ve svém příspěvku AČOKČA KOŘENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vít.
Prosím potřebuji zjistit jak hluboko a jak šíroko se rostahne 1 rostlinka.Jde mě oto ,jestly to jde pěstovat v nějaké větší nádobě.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk.
dali jsme 5 semen a porostla hustě zeď stodoly v šířce cca 10 metrů a do 4. metrové výšky. Je to jako liana. Úroda nadmíru bohatá, sklizeny 4 velké přepravky.
Ve svém příspěvku KEFÍROVÁ HOUBA PRODEJ-ZDRAVÝ NÁPOJ 40,- KČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rybka.
Nabízím tibetskou kefírovou houbu na výrobu vynikajícího kefíru.Pošlu i s návodem jak pěstovat a recepty.
Brno osobně-cena 40,-Kč
Poštou na dobírku 40,- Kč + poštovné
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Ve svém příspěvku NIKDY BYCH SI NEKOUPILA ALOE VERA NAPŘ.V LÉKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Aloe Vera se dá v pohodě pěstovat doma. Je to nenáročná rostlina, jenom časem zabírá dost místa. Už jsem starší a pěstuji tuto rostlinu hlavně kvůli sobě a pejsáčkům. Já už v různých receptech ji piju a mažu už alespoň 20let. Ta je snad na všechno, díky ní nemám zdravotní problémy, které mají starší lidi a to je mi přes 70let. Očišťující likér - aloe 30dkg, med - 1/2kg, červené víno- 7dcl a 1dcl lihu, na jaře a na podzim, v létě si dělám limonádu - aloe med a jableční ocet. Pejskům to dávám i do masa. Je to zázrak přírody, ale pěstovaná doma, ne koupená v lahvi s nějakým konzervantem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela.
Zapomněla jsem, že očišťující likér je recept, který jsem dostala asi před 40ti lety od primáře Ostravské nemocnice, za který jsem dodnes vděčná.
Aloe se umele a přidají se ostatní ingredience (med, víno a líh). Nejlepší je zavařovací 4litrová láhev a dá se do chladné a tmavé místnosti nebo lednice a denně se promíchá. Po týdnu se scedí přes plátýnko a skladuje se v tmavých lahvích v lednici.
Denně ráno na lačno, se užívá polévková lžíce. Já si to dávám na noční stolek a po probuzení si dávám loka přímo z láhve. Tento likér vám čistí vnitřní zažívací orgány, může nastat ze začátku i řidší stolice a dokonce i tmavší, jak se čistí střeva.
Kotvičník je rozšířen v Evropě, Asii, Africe i Austrálii. Kotvičník zemní (Tribulus terrestris L.) je jednoletá poléhavá bylina z čeledi kacibovitých. Pochází pravděpodobně z písečných mořských pobřeží Číny a Japonska. Je dobře znám v Indii, Číně a na Srí Lance. V zahraničí se pěstuje pro farmaceutické účely.
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů. Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Lodyha kotvičníku zemního je cca 10–60 dlouhá. Na lodyze vyrůstají krátce řapíkaté listy eliptického nebo podlouhle kopinatého tvaru. Květy kotvičníku zemního jsou pětičetné, žlutě zbarvené. Plody kotvičníku jsou vzhledově velmi zajímavé. Skládají se z pětice rozložených bradavičnatých tvrdých plůdků, které mají po stranách dva špičaté ostny. V plodech se ukrývají světle hnědá semena vejcovitého tvaru. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle, a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Kotvičník pěstujte v čistém venkovském prostředí, pod širým nebem na slunci, bez použití syntetických hnojiv a pesticidů. Léčivé látky jsou obsaženy v kořenech i celé nadzemní části kotvičníku, ale největší síla je v jeho semenech, proto je důležité pěstovat kotvičník na sluníčku a zpřístupnit květy opylovačům. Po sklizni se kotvičník vypere v pitné vodě a okamžitě se suší v přirozených teplotách v proudícím vzduchu a temnu (řádově hodiny po sklizni), aby se zachovala co nejvyšší kvalita byliny. Takto usušená bylina si ponechá maximální množství účinných léčivých látek. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody sklízíme průběžně.
V naší poradně s názvem MANGO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka Hronovská.
příjemné odpoledne,
začala jsem z pecky pěstovat mango, vyrostla mi větvička s několika listy, ale nevím, jak postupovat dál, aby se mi nezlomila, protože je velmi slabá. Děkuji za radu. Lenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mango je subtropická rostlina, takže ke svému růstu potřebuje teplo a slunce. Dejte rostlinu ven na plné slunce a nechte svému osudu. V zimě přezimujte na svétlém místě. Mango je obrovský strom, podobně velký jako naše hruška. V podmínkách mírného pásu, kde se nachází naše krásná země, nebude moci plodit. Ale můžete radovat alespoň z listů.
Rozdíly mezi Warfarinem a novými antikoagulancii NOAK
Warfarin
Nevýhody: Řada léků, i běžně předepisovaných, může ovlivňovat účinek Warfarinu, buď jej mohou zesilovat, nebo naopak zeslabovat. Jsou to například některá antibiotika, antidepresiva, léky na spaní, na uklidnění, na bolest a podobně. Proto je nutné ihned hlásit změnu v medikaci lékaři, ten zjistí, zda předepsaný lék ovlivňuje účinek Warfarinu, nebo ne. Také řada potravin s vysokým obsahem vitaminu K zeslabuje účinek tohoto léku, mezi tyto potraviny patří listová zelenina – kapusta, zelí, špenát, dále brokolice, hrášek, pažitka, petržel, ale i kiwi, avokádo, řepkový olej, olivový olej, sójový olej, sójové plody, slupka z okurek, potom jiné méně užívané potraviny jako pistácie a další. Není potřeba zcela tyto potraviny zcela vysazovat (ani se to nedoporučuje), je vhodné pouze omezit jejich příjem a důležitá je určitá pravidelnost v jejich konzumaci, například 2x do týdne konzumace menšího množství listové zeleniny nebo jiné této potraviny. Podle tohoto vašeho jídelníčku se pak nastaví dávkování Warfarinu. Absolutně nevhodné je větší a nepravidelná konzumace těchto potravin.
Výkyvy mohou být způsobeny také nepravidelným užíváním například léků na spaní, na uklidnění a dalších léků mající vliv na účinek Warfarinu. Tato nepravidelnost jak v příjmu daných potravin, tak v užívaní těchto léků způsobuje, že hodnoty INR mohou i značně kolísat a potom je nutné provádět opakovaně odběr krve. Doporučuje se tedy jíst vyváženou stravu obsahující omezeně rizikové potraviny, a pokud jsou vám předepsány léky na spaní či na uklidnění, tak je užívejte pravidelně, protože jejich nepravidelné užívání způsobuje kolísání hodnot INR. Tyto léky pacienti často užívají jako SOS medikaci, tedy podle toho, jak se momentálně cítí. Opět je důležité upozornit na to, že při užívání Warfarinu nelze takto tyto léky užívat. Rovněž nepravidelná konzumace většího množství alkoholu může způsobovat kolísání hodnot INR. Dále při průjmech, febrilních stavech, hubnutí či požití nadměrného množství alkoholu, může dojít ke změnám hodnot INR – hlaste to svému lékaři, který vám musí včas zkontrolovat INR.
Účinek Warfarinu nastupuje pozvolna při jeho nasazení a na druhou stranu, pokud se vysadí, tak jeho účinek opět postupně odeznívá v řádu 3 až 5 dnů. Někdy je toto určitá výhoda, například když si pacient omylem nevezme jeden den tento lék (zapomene), tak nehrozí ještě takové nebezpečí, jako je tomu u moderních léků.
Výhody: Pomocí INR se dá přesně stanovit dávka a hlavně je znám protilék – antidotum, který se může podat v případě akutní operace nebo v případě závažného krvácení.
Mezi potraviny, které obsahují vápník, patří mléko a mléčné výrobky, fazole, ořech - zejména mandle a pistácie, také kostnaté ryby jako sardinky a určitě také listová zelenina. Listová zelenina, která obsahuje vápník je kapusta, čekanka a čínské zelí. Některé potraviny, jako je pomerančový džus a sójové mléko, můžou být obohaceny o vápník.
Arašídy a ořechy (například vlašské ořechy, lískové ořechy, mandle, kešu, pekanové ořechy nebo pistácie) mohou působit jako alergeny a vyvolají alergickou reakci organismu. Pokud přijdete do kontaktu s něčím, na co jste alergičtí, buňky ve vašem těle uvolňují látku zvanou histamin. Histamin způsobuje rozšíření cév v tkáních, což má za následek například zúžení průdušek (astma), kopřivku a podobně.
Arašídy (podzemnice olejná) nejsou ořechy, ale luštěniny – rostou pod zemí, zatímco ostatní ořechy rostou na stromech. I přesto je řadíme v souvislosti s alergií mezi ořechy.
Alergie na ořechy se začíná projevovat už u malých dětí. První alergickou reakci je možné pozorovat již ve věku od 14 měsíců až do dvou let. Na rozdíl od jiných potravinových alergií, jako je alergie na mléko, je málo pravděpodobné, že se v dospělosti této alergie zbavíme. Statistiky uvádějí, že jen asi jeden z pěti lidí se zbaví alergie na ořechy v dospělosti.
Jestliže jste alergičtí na arašídy, je možné, že se budete muset vyhnout i konzumaci jiných druhů ořechů. Totéž platí i v případě alergie na ořechy. Druhy ořechů, kterým je třeba se vyhnout:
mandle
para ořechy
kešu
kaštan jedlý
lískové ořechy
makadamové ořechy
pekanové ořechy
piniové oříšky
pistácie
vlašské ořechy
Důležité je také dávat pozor na to, zda nejsou ořechy součástí jiných potravin. Zejména se může jednat o tyto potraviny:
pečivo
čokoládové bonbony
sladkosti (zmrzlina, mražené dezerty, pudinky a horká čokoláda)
obiloviny (müsli)
celozrnné pečivo
energetické tyčinky
med
omáčky
saláty a zálivky
Velmi důležité je vyvarovat se některých potravin i při vaření. Doporučuje se důkladná kontrola etiket na potravinách, aby nedošlo k alergické reakci, jelikož se mohou různé druhy ořechů objevit i v másle, různých pastách (potravinových), oleji, mouce nebo v různých extraktech.
DASH strava obsahuje převážně ovoce, zeleninu, nízkotučné mléčné výrobky a celozrnné výrobky. Také jsou v této stravě zahrnuty luštěniny, drůbež a ryby, zároveň malé množství masa, tuků a sladkostí. Dalo by se říci, že se jedná jen o malý obsah nasycených tuků, které jsou potřebné pro celkový tělesný tuk a cholesterol.
DASH dieta se skládá z:
6 až 8 porcí obilovin denně – včetně těstovin, rýže, obilí a chleba.
4 až 5 porcí zeleniny –zdroj vlákniny, vitamínů. Nejčastěji se konzumuje brokolice, brambory, mrkev nebo rajčata. Velmi vhodná je syrová zelenina.
4 až 5 porcí ovoce – zdroj vlákniny, hořčíku, draslíku, vitamínů a mnoha dalších minerálů.
2 až 3 porce nízkotučných mléčných výrobků (sýry, jogurty, mléko). Tyto výrobky jsou bohatým zdrojem na vápník, bílkoviny a vitamín D.
6 porcí ryb, drůbeže nebo libového masa. Maso je bohaté na bílkoviny, vitamín B, zinek a další živiny. Důležité je, aby při konzumaci masa bylo konzumováno i ovoce a zelenina.
4 až 5 porcí ořechů, semen a luštěnin. Tyto potraviny jsou bohaté na bílkoviny, draslík, hořčík, vlákninu, fytochemikálie a další nepostradatelné živiny. Velmi vhodná jsou slunečnicová semínka, fazole, hrách, čočka, mandle, arašídy a pistácie.
2 až 3 porce tuků a olejů. Lidské tělo potřebuje tuk pro správnou absorpci důležitých vitamínů a živin. Pro zdravý imunitní systém musí být konzumováno i dostatečné množství tuků.
Až 5 porcí sladkých bonbónů. Při této dietě se člověk nemusí vzdát sladkostí. U této diety je důležité, aby byl jen omezen jejich přísun.
Alkohol. Při této dietě je vhodné, aby muži konzumovali jen dva drinky denně a ženy jen jeden.
některé mléčné výrobky – plísňové sýry, měkké sýry
maso – játra
Doporučená denní dávka je pro kojence 25–35 mikrogramů, pro děti 50–100 mikrogramů, pro dospělého 150–200 mikrogramů, pro těhotné ženy 400–600 mikrogramů a pro kojící ženy 280 mikrogramů kyseliny listové denně.
Množství kyseliny listové (v µg) na 100 g množství uvedené potraviny:
žito – 60;
slunečnicová semínka – 227;
hrách – 65;
brokolice – 71;
červená řepa – 109 (pozor, barví moč!);
špenát – 194;
mandle – 58,7;
čočka – 433;
pistácie – 58;
zelí – 43;
kukuřice – 45,8;
chřest – 128;
lískové ořechy – 71,8;
sója – 375;
pšenice – 41;
pórek – 64;
arašídy – 240;
fazole – 388;
oves – 56;
hlávkový salát – 136;
avokádo – 62.
Dobrým zdrojem jsou také vnitřnosti a vejce. V mase, rybách, mléku a mléčných výrobcích je obsah kyseliny listové relativně nízký.
Kyseliny listová je rozpustná ve vodě, je termolabilní (= zvýšením teploty se rozkládá) a citlivá na světlo. Během zpracovávání potravin a jejich skladování je nutné počítat se ztrátami, u monoglutamátů až do 70 %, u polyglutamátů okolo 50 %. Celkové ztráty z potravin se pohybují v rozmezí 10–70 , v průměru okolo 35 %.
Pokud kyselinu listovou sníte ve smíšené stravě, do těla se dostane přibližně 50 % toho množství kyseliny listové, kterou jste snědli (zbytek vyjde stolicí); synteticky vyrobená kyselina listová (monoglutamát) se do těla vstřebá prakticky celá.
