„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou
V naší poradně s názvem CO OVLIVŇUJE NAŠÍ PSYCHIKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hofman.
Vážení
V dnešní době mám již na psychické problémy stupeň invalidního důchodu, příčiny mých psychických potíží jako jsou úzkosti, deprese, psychosomatické potíže, velmi silně zakořeněná křivda z doby puberty, kdy jsem byl šikanoán, vydírán spolužáky, vznikaly rúzné posměchy na mou osobu i vyloučení z kolektivu v důsledku manuální nešikovnosti se zednickými pracemi, když jsem se učil na středním odborném učilišti stavebním v Náchodě, obor jsem si vybíral jen podle toho kolik spolužáků půjde na daný obor, bál jsem se jít někam sám na školu právě kvůli šikaně. V době , kdy jsem měl dané problémy mě matka s bratrem dali na pomocné učiliště stavební v Broumově, kde měla matka známou z našeho domu, která tam pracovala jako ředitelka, bohužel problémy stále pokračovali, spolužáci se mi smáli, já něměl ani motivaci, jeliož jsem věděl , že se touto prací nebudu živit, prožíval jsem spoustu strachů z odborného výcviku kde se prováděli zednické práce i strach z některých spolužáků,nakonec jsem se ani nevyučil jako jediný ze třídy i když jsem dochodil zcela normálně Zš. Poté v zaměstnánách probáhali od zaměstanců posměchy, někdy lítosti, velmi mě štvalo, že nic nejsem, že mám nízkou mzdu a musím dělat pomocné práce, přemýšlet jsem i o sebevraždě, o sebe jsem nedbal, neholil jsem se a ni nestříhal až do doby než jsem šel na vojnu. Říkal jsem si,že když nic nejsem tak nemá vůbec cenu se o sebe starat, hledt si partnerku atd. Nakonec jsem se až ve 24 letech rozhodl, že půjdu na střední odborné učiliště obchodní do Pardubic na obor prodavč průmyslového zboží, kde jsem se nakonec vyučil i když mě to stálo spoustu jak psychických i fyzických sil. Kvůli minulosti i kvůli tomu,že chi v životě něčeho dodsáhnout jsem se přihlásil na dálkové studium cestovního ruchu na střední škole v Pardubicích, stojí mě to hodně sil a zatím jsem spíše průměrný ve škole. Úzkosti mám předvším z lidí v místě bydliště a to proto, že mám pocit, že si díky mé minulosti o mě myslí,ž že jsem lempl a debil, který nic v životě nedokázal, mám pocit ,že mě soudí a jednají se mnou jako z debilem nebo mě litují. Díky školy se bohužel úzkosti zvětšily, psychosomatické potíže jako je motání hlavy nebo zimnice, únava či slzení či pláč, který se objevuje když sleduji nějakou vážnou nehodu či úmrtí např smrt studentů v Bratislavě, kde je přejel opilý řidič nebo zabití dětí či celé rodiny nebo romantická film a dále velký vztek a nenávist na spolužáky či učitele, které mi nějak ublížili i matce as bratrovi, že mě dali na pomocné učiliště a spolužáci, kteří se mi ani neomluvily či mi jako bolestné nepřispívají na důchod, chtěl bych aby všichni umřeli a dokážu si představit, že bych je díky odpaltě dokázal zabít, kdyby mě napadli či se mi vysmívali. Také mám pocit, že díky tomu se mi v těle objeví i nějaký zánět, naposledy to byl zánět žlučníku či močového měchýře. Jsem z toho všeho zoufalý a nevím co mám dělat. Prášky beru, chodím jak do duševního zdraví, psychiatričce, k psychologovi již nechodím.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jednoduchá rada, těžká realizace. Rada zní: přestaňte žít pro ostatní a žijte jen sám pro sebe. Vytvořte si skupinu přátel, se kterými si rozumíte a ostatní lidi vnímejte jako stromy v přírodě. Dělejte aktivity vhodné jen pro jednoho člověka, jen pro vás. Choďte na výlety, radujte se z krásné přírody kolem. Co se sexu týče, tak používejte erotické internetové stránky a onanujte. Dělejte to často a hodně. Svět je krásný i o samotě, kdy nemusíte řešit odpovědnost vůči druhým a případné nezdary vnímáte jen vy, coź je opravdu osvobozující. Nepůjde to hned, ale po čase nového pohledu na svůj život to půjde čím dál tím lépe. Žijte a radujre se z toho, že tu můžete být.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Bolest, kterou vidím ve vašich očích a kterou cítím ve svém srdci, nás přivedla sem do těchto tichých smutných míst. Ztráta blízké bytosti je vždy těžká, a dnes je o to těžší, že nás náhle a bez varování opustil milovaný manžel a otec, který nedostal od života šanci ještě toho mnoho prožít a vykonat. Nikdo z nás netušil, že chvíle, které s ním trávíme, jsou naše poslední. Možná kdybychom to tušili, prožili bychom je jinak. Naposledy bychom ho objali a řekli mu, že ho máme rádi, netrápili bychom se maličkostmi a užívali si každý jeho pohled, dotyk, úsměv i nádech. Osud nám to nedopřál, i přesto věřím, že každý moment našich životů prožitý s mým tatínkem stál za to. Žal a bezmoc, kterou v tuto chvíli cítíme, svědčí o tom, že i přes to, že můj otec Josef Novotný skonal tak mladý, dokázal během toho svého krátkého žití zanechat krásnou a trvalou stopu v našich životech. Dovolte mi nyní, abych několika slovy vzdal čest jeho životu.
Můj tatínek Josef Novotný se narodil před 38 lety v jeho milované Kutné Hoře do učitelské rodiny. Doba, do níž se narodil, poznamenala vztahy v rodině. A on se po svém narození stal nití, která spojila to, co politika rozdělila. Byl pilířem usmíření a odpuštění mezi sourozenci, dětmi a rodiči. Byl jediným milovaným synem, synovcem i vnoučetem. Od dětství se koupal v množství rodinné lásky a vyhříval se na výsluní zájmu všech členů rodiny. Celá rodina tak měla podíl na jeho veselé povaze a optimistickému přístupu k životu. Po šťastném dětství následovalo problematické dospívání, kde se odcizoval politickým názorům svých rodičů, i přesto si s nimi ale uchoval krásný vztah. Můj otec věřil, že každý má právo vzdělávat se a pracovat bez ohledu na politické smýšlení. Za své názory musel opustit místní gymnázium a vyučit se kuchařem. Nikdy si ale nestěžoval, věřil, že to osud o jeho budoucnosti rozhodl, a tak otec udělal vše proto, aby se stal tím nejlepším v oboru. V jeho úspěchu ho nezastavilo ani prožívání prvních milostných splanutí, lásek a ani narození prvního a jediného syna. Přestože dítě přišlo dříve, než čekal, zhostil se rodičovství na výbornou. I ve chvílích, kdy budoval svou první restauraci, nezapomínal, že je v první řadě rodičem. Staral se o mě a po celou dobu mi byl dobrým otcem, rádcem i přítelem. Žádné mé problémy mu nepřišly malicherné, nikdy nezapomněl na jediný můj zápas, nebo školní vystoupení. Vždy jsem věděl, že já a má matka jsme pro něj tím nejdůležitějším bodem v jeho životě. A přestože s námi trávil každou svou volnou chvilku
Ve svém příspěvku OPERACE MOZKU PRASKLÁ CEVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den mam kamarádku praskla jí cevka v mozku v uterý ji čeká operace bojím se o ni nevím jaké nebezpečí muže operace přinést.Chtěla bych se zeptat jestli je někdo koho potkalo něco takového.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marková Hana.
Jaké nebezpečí hrozí kdyz praskne čeká v hlavě? Jak se to léčí děkují
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Pohřby jsou událostí, na níž se nikdo netěší, protože pro něj znamenají těžkou ztrátu ... ztrátu člověka, který mu zasáhl do života a ovlivnil ho. I Vás sem dnes přivedla láska a úcta k vážené a milé ženě, kterou jsem nade vše milovala. K mé mamince Boženě Vojtěchové, která nás po dlouhém boji s vážnou nemocí navždy opustila. Cítím smutek nad jejím odchodem, ale pohled do vašich smutných, slzami zmáčených tváří mi říká, že má maminka v životě dokázala to, co mnoho lidí nezvládlo. Dokázala, že ji všichni její známí milovali. Naší lásky a přátelství si má maminka v životě cenila nejvíce, a i proto mě pohled na vaše tváře dojímá. I přesto, že naše slzy svědčí o úctě k ní, nepřála by si, abychom plakali dlouho, chtěla by, aby naše bolest brzy pominula a byla vystřídána pocitem radosti. Radostí nad tím, že jsme dostali šanci jít kousek cesty společně s ní po její životní pouti. Chtěla by, abychom hledali útěchu nad její ztrátou ve vzpomínkách, které nám na ní navždy zůstanou, a které nám nikdo nevezme. Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o střípky našich rodinných vzpomínek na život naší milované maminky.
Má maminka se narodila před padesáti lety v malé vesničce u Prahy. Prožívala zde krásné chvilky svého dětství, proháněla se po loukách, lezla po stromech, stavěla si s kamarády bunkry v místních stodolách. Okamžiky štěstí, které tehdy prožívala, nemohlo nic zastínit. Jak rostla, nahlédla mnohokrát pod pokličku světa dospělých. Ten svět se jí ani trochu nelíbil, a ona se už tehdy rozhodla, že nikdy nedovolí, aby se z ní stal nudný a ustaraný dospělý, který dávno zapomněl, jaké to je být dítětem. Po smrti svého otce sice byla okolnostmi nucena vzdát se svých dětských střevíčků i snů a vrhnout se do nudného světa dospělých, i přesto si ale uchránila své vnitřní dítě. Dokázala si v sobě uchovat své dětské radosti i v dobách nemilých, kdy nevěděla, co s ní bude, jestli se dokáže uživit. Věděla ale, jaký je její životní sen a šla si poctivě za ním. Její touha po práci s dětmi ji dovedla až k zaměstnání v dětském domově v Litoměřicích, kde se také při jedné vánoční akci seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem. Tatínek od prvního okamžiku věděl, že ona je pro něj ta pravá a dělal vše, aby ji o tom přesvědčil, nakonec se mu to podařilo a získal její srdce. Společně pak čelili všemu dobrému i zlému, co je v životě potkalo, užívali si narození dvou dětí, jejich životních úspěchů a samozřejmě nikdy nezapomínali ani na děti v dětském domov
V naší poradně s názvem LUPY VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý večer! Nemám problém s tím popravdě Vám odpovědět na jakoukoli z Vašich otázek, pokud Vás moje odpovědi zajímají a dokážete z nich něco usoudit! Asi se nejprve přiznám ke svému věku. Je mi 23 let, resp. vrzy mi bude 24, každopádně prozatím není oslovení "paní" ještě na místě :-) Posledních pár let mého každodenního života se víceméně ve školně/pracovním sterotypu. Studuji posledním rokem právnickou fakultu UK, a vedle toho cca 8-10x dnů v měsíci pracuji v advokátní kanceláři jako asistentka. Škola mě relativně baví a zvládám ji dá se říci výborně. Nicméně studium je především časově náročné, a v kombinaci s 10hod směnami často vysilující. Musím přiznat, že za posledních pár měsíců mi zbývalo minimum skutečně volného času. Nevnímám to ale nijak úkorně, těším se z každého kroku, kterým jsem blíž zdárnému konci školy a práce, ač se pro mě po 2 letech stala nezáživnou rutinou, je pro mě většinou taky příjemná a utíká mi. Trávím hodně času pochůzkami na čerstvém vzduchu, spolupracuji de facto s kolegyněmi, kamarádkami a mám za to, že jsem v kolektivu poměrně oblíbená. Tím bych uzavřela kapitolu pracovního života. Co se týče mého života osobního, ten v podstatě celý stojí a padá s mým přítelem, se kterým jsem již 5 let a máme spolu neuvěřitelně pevný vztah. Za tu dobu, co jsme spolu se stal nejdůležitějším člověkem v mém životě, tím víc, že nemám mnoho skutečně blízkých přátel, a ani s rodinou abych byla upřímná, nevycházím podle svých představ. Respektive vztahy s rodinou mohu označit za velmi dobré, ale řekněme, že názorově, hodnotově a vůbec se necítím být s rodinou příliš spojená. Přesto se vracím domů často, užívám si tam přírodu, která mi v Praze, kde žiju, chybí, a také tam mám větší míru soukromí, které už léta postrádám absolutně, s ohledem na to, že s přítelem žijeme u jeho rodičů. To byla dlouhou dobu velká ekonomická úspora, ale trvale už to začíná být neúnosné, ač jsou to úžasní lidé, navzájem spolu velmi dobře vycházíme a snažíme si pomáhat. A konečně, co bych mohla říct ke své celkové fyzické kondici,.. z té nejsem nijak nadšená! Ačkoli jsem veskrze sportovně založený člověk, pokud mi to čas dovolí chodím pravidelně do fitness, hraju squash, běhám, občas provětrám kolo nebo v zimě snowboard, dvakrát dobře se necítím. Často mě bolí záda, trpím na bolesti hlavy a celkově se cítím neustále strašně unavená. Přikládám vinu povinnostem a nedostatku rozptýlení, které když se ale náhodou naskytne, nemám vůbec na nic náladu a raději volím odpočinek. Strava za tím snad být nemůže. Ne vždy tomu tak bylo, ale stravuji se myslím poměrně kvalitně. Nejsem velký jedlík a někdy se stane, že vynechám teplý oběd, ale o to víc si pak vybírám, co s ním k večeři nebo během dne, a nestojí mě to velké úsilí, protože mám sama od sebe vcelku zdravé chutě. Nikdy nevynechám minimum živočišných bílkovin a zbytek tvoří ovoce, zelenina, oříšky, mléčné výrobky. Setkala jsem se s různými názory, které sice nejspíš jsou podloženy fakty, jako že lepek škodí, mléko
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ahoj Veroniko, jste úžasně sdílná. Ve svém životě potřebujete mít vedle sebe člověka nebo skupinu lidí, které Vám dokáží naslouchat a porozumnět. Z Vašeho textu se mi jevíte spíše jako sangvinička, nežli flegmatička. Vaše otevřenost je velmi přijemná a Vaše vyrovnanost Vám bezpochyby pomůže ve Vaší léčbě. Ale nyní k Vašemu problému s olupující se pokožkou na hlavě a vypadáváním vlasů.
Psala jste, že vnímáte svou pokožku spíše jako suchou. Takže nejprve bude třeba vyloučit plísně, které by mohly olupování způsobovat. K tomu Vám doporučuji navštívit kožní oddělení na pražské poliklinice na Karlově náměstí 32, třetí patro, vchod naproti schodišti. Poliklinika Karlovo náměstí 32 Praha má svou prezentaci zde: https://www.vfn.cz/pracovis… Může sem přijít každý i bez lékařského doporučení, neobjednává se zde, je třeba počítat s delším čekáním, ale kožní lékaři zde jsou vinikající s výbornou praxí, zejména MUDr. Divišová. V dohodnutý čas zde laborantky odebírají i vzorky kůže, které pak kultivují pro prokázání plísní. Pokud se plíseň potvrdí, tak se nasadí antymykotická léčba a v tomto stádiu se setrvá až do vyléčení a jiné zde uvedené doporučení se neaplikují. Pokud se ale plíseň neprokáže, tak je možné použít tato doporučení. V první řadě to budou výživné promašťující masky na vlasy a olupující se pokožku, které by v případě plísně spíše ublížily, proto ta mykotycká diagnóza na začátku. Určitě bude třeba doplnit Vaší stravu o některý z doplňků, který se soustředí na podporu růstu vlasů, ten vyberete buď s kožním lékařem nebo v lékárně s lékárníkem. Vypadávání vlasů bude souviset s nedostatečnou výživou vlasového folikulu, odkud vyrůstá vlas. Tuto výživu je možné doplnit vnitřně, prostřednictvím lékové formy, ale také zevně, prostřednictvím masáže vlasaté části hlavy. Nejlépe když si rozmícháte za studena lisovaný olivový olej se žloutkem a vitamínem E, který koupíte v lekárně jako červené želatinové tobolky po 400mg, které pak proříznete a olejový obsah přidáte k oleji a žloutku. Použijte vždy jen obsah ze dvou tobolek na jednu aplikaci. Touto směsí pak proveďte masáž celé hlavy svými konečky prstů, nebo můžete požádat svého přítele, aby Vám to udělal a Vy mu při tom vyprávějte o svých pocitech, radostech a přáních, nebo i problémech, jak Vám bude zrovna přijemné. Nechte vyniknout vaší společnou harmonii. Po skončení masáže si vlasy lehce umyjte šampónem pro suché vlasy. Tuto masážní emulzi můžeté také doplnit o abrazivní částekčy, které při masáži budou sloužit jako peeling a snadněji tak odstraní olupující se kůži. Jako vhodné abrazivo je možné použít obyčejný suchý kus kus, nasypte ho k oleji a žloutku a pak to hned aplikujte na pokožku. Také bude vhodné upravit účes, respektive jej zkrátit, neboť dlouhé vlasy jsou těžší a jsou pak více náchylné k vypadávání, než u lehkého účesu s krátkými vlasy. Také se snažte vyvarovat přehnanému stylingu svého účesu. Píšete, že jste z Prahy, takže doporučuji
Pohyb prstů obstarávají šlachy, kosti a klouby. Prasklá žilka na prstu může způsobit hematom. Lidové léčitelství doporučuje čaj z pohankových slupek, důležité je však vždy zjistit důvod, proč žilky praskají. Dalším přírodním lékem je čaj ze sušené červené papriky – dvě čajové lžičky ráno a večer spařte vroucí vodou, pijte ráno na lačno a večer před spaním po jídle jako poslední věc. Tento lék čistí a zpevňuje žíly, zároveň blahodárně působí na celý organismus, játra, žaludek, slinivku a také léčí vředy. Způsobuje peristaltiku střev.
V naší poradně s názvem PRASKLÁ ŽILKA V OKU PŘÍČINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel STANISLAV.
Dobrý večer,beru 5,5 roku Walfarín adnes poprvé na schuzi mě prasklá žilka v oku,tak že mě zalila celé oko krví.Mám jít k lékaři nebo to mám přejde samo.Děkuji Standa
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Léčba bude nejspíše probíhat tak, že se to nechá volně vstřebat během tří týdnů. Nicméně by to měl vidět oční lékař. Jde o váš zrak, který je nenahraditelný. Proto si co nejdříve sjednejte kontrolu u očního lékaře a nechte si změřit srážlivost krve.
Suché a prasklé paty poznáte jednoduše – vznikají trhlinky, které jsou viditelné na první pohled, kůže je velmi suchá, zatvrdlá a v okolí paty zarudlá. Může být tmavě hnědá nebo žlutá. Často za tento stav může nesprávná péče o nohy, špatné obutí, nedostatečná vlhkost kůže, zatížení, stárnutí, suchý vzduch, přechlorovaná voda, dlouhé stání na tvrdé podlaze. Další příčinou může být onemocnění, jako je lupénka, cukrovka, onemocnění štítné žlázy či ekzémy. Běžné příznaky zahrnují svědění, olupování kůže kolem paty, bolest, hluboké trhliny a jiné nepříjemnosti.
Ve svém příspěvku ODPOVĚĎ PANÍ VĚRUŠCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Milá Věruško,
budu ráda, když mě po vyšetření napíšete, zda jsou to ledviny. Já jsem chlamýdie měla(nikoliv po sexu, jsem šťastně vdaná a nevěra je proti mým zásadám, od manžela jsem je neměla, jeho testy byly negativní). Kromě mých potíží s neuropatií se léčím na ŠŽ, jeden lalok mám pryč(lékař mě sdělil, že to byl Černobyl). Už je to sice od operace dávno, ale léky beru pořád. Přeji Vám snesitelný víkend, snad se vám po injekci ulevilo. Jarmila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra 123.
Milá p.Jarmilko,konečně jsem vás našla.Už dlouho jsem vám chtěla sem napsat jak to se mnou vypadá,slíbila jsem vám to,ale nevěděla jsem kde vás hledat.Takže si za prve přečtěte co jsem psala dnes sem na diskuzi a budu pokračovat.Byla jsem na kapačkách v nemocnici,pustili mě po 6 kapačkách domů nevyléčenou.Měla jsem bakterie v moči.teprve teď mě neurolog objednal na 21.6.na cystoskopii.Obvod.lékař mě dal antibiotika,nezabrala,takže další antibiotika,potom byla ta nemocnice,vlastně třetí antibiotika a následovala čtvrtá antibiotika,také nezabrala,dovedete si představit jak mě bylo,ty nervy ,ty vedlejší účinky po ATB atd.Dále mě poslal obvod.zase k urologovi a byla pátá antibiotika.Neuvěřitelné!!!!Ta zabrala,ale po 14 dnech už jsem zase měla a mám do teď problém,časté močení/bolesti v noci 5x/,nevyspím se atd.Urolog tvrdí,že mám teď moč sterilní.Takže snad prý neuropatie mě to dělá.Nemohu vinit obvod.lékaře,že mě dával špatná antibiotika,ukazoval mě,že to dává podle toho co mu napsali z laboratoře podle rozboru.Takže teď jsem bez léků,je to lepší,než to bylo,ale bolesti a potíže jsou.Nesnáším žádné léky,po všem je mě špatně,mám vedlejší účinky,prodělala jsem záchvat po lécích,jako bych byla přiotrávená.Snažím se pít čaje z jarních bylinek,na tu neuropatii cvičím.Brala jsem před tím kortikoidy,to už vůbec nemohu,nepomohou a ještě je mě hůř.Zkoušel mě dát inj.mectojed,po 3 inj.jsem musela přestat,myslela jsem,že ten záchvat nepřežiji,prostě vedlejší účinky./otekly mě rty,pálil jazyk,dusila jsem se aj./Moje tělo už všechno odmítá.Nevím co se mnou bude dál.Asi nic,trpět bolesti a nemyslet na to.Jak vy jste na tom?Napište.Budu ráda,když mě někdo poradí.
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,
Ve svém příspěvku SVĚDĚNÍ A PÁLENÍ V TŘÍSLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
Dobrý en,
no, abych pravdu řekl, tak mi léčba stoprocentně taky nezabírá, hlavně v létě je to horší, ale když si léky vysadím, je to mnohem horší a opravdu poznám, že se blíží šestá hodina, kdy léky beru. No a vlastně to ani není léčba, jen potlačování projevů svědění.. Rád bych se mýlil, ale někdy mám takový dojem, že jsem si už za ty asi tři roky, vytvořil i závislost, ale jsem za léky vděčný, protože to svědění bez těch léků mě opravdu úplně vyřadilo z běžného života. Nejhorší na tom je, že většině lékařů je to úplně, ale úplně jedno, já jsem si musel všechna vyšetření zařizovat sám, několikrát jsem měnil i kožní lékařku, ta první mi stále celý rok cpala nějaké masti. Ani neurolog nejevil moc velký zájem o moji léčbu a to mě docala mrzí, nebo spíš mi to dost vadí, vždyť si doktory platíme, tak proč je platit ještě jednou??
Asi vás bude zajímat, jaké léky teď beru. Tak je to kombinace Tutus, nebo jim podobné (Zaldiar), s Babakirem.Ráno užívám 1 krát Zaldiar a 1 krát Babakir 150mg.
Večer pak zase 1krát Zaldiar(ten mi teď doktor napsal místo Tutusu, ale je to jen jiný výrobce, složení je stejné jako u Tutusu)a pokud možno tak 1krát Babakir jen 75 mg.
Ale je docela možné, že složení léků je individuální, mně se doktor na Amb. bolesti trefil do tohoto složení napoprvé. Zpočátku jsem asi tři měsíce do tohoto složení bral i nějaká antidepresiva od psychiatra, až tam mě to svědění dohnalo. Začalo to u mě vlastně krátký čas po tom, co jsem přestal kouřit a samozřejmě začal přibírat na váze.V březnu to byli dva roky, co beru léky, které alespoň trochu pomáhají.
Tak doufám a přeji vám, aby vám váš doktor na Amb. bolesti našel nějakou vhodnou a hlavně účinnou léčbu co nejdřív, protože vím, že je to svědění opravdu k zbláznění a jen těžko vám to uvěří někdo, kdo to nezažil. Tak hodně štěstí, hlavně teda zdraví.....
Zdenek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jakub.
Dobry den,
Dekuji za vasi odpoved. Je mozne s vámi komunikovat emailem na přímo? Mel bych par otazek a diskuze tu neni zrovna vhodne reseni.
Chcete-li skutečně vědět, zda pijete dostatek vody, nehledejte nic jiného než barvu své moči. Barva vaší moči nejlépe ukazuje na váš stav hydratace. Tmavá moč vám dává vědět, že potřebujete více pít. Pokud je to, co zbylo v záchodě, světlé a bledé, poplácejte se po zádech, protože jste správně zavodněná.
V naší poradně s názvem PRASKLA ZILKA V OKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Simona Kopecka.
Dobry den,pred 2 tydny mi poprve praskla zilka v oku tesne u duhovky.Vzdy kdyz to uz vypada,ze se krev vstrebava,tak se mi tam znovu objevi cerstve zakrvaceni,za tech 14 dni je to uz po treti.Je to bezne,nebo to mam resit u ocniho lekare?Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Není to běžné a je potřeba, aby vám oko vyšetřil oční lékař a zjistil příčinu.
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché. Naše rodina prožívala nejšťastnější chvíle svého života, když jsme náhle přišli o matku a otec ztrat
Ve svém příspěvku PSYCHICKÉ PROBLÉMY DEPRESE LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera Trojakova.
Dobrý den,mam velký problem se sestrou.Podle toho co jsem si přečetla tak ma asi silne deprese, nepracuje,prašky zapíjí alkoholem,je zla,vyhrožuje sebevraždou,po domě běha s nožem a vyhrožuje,mohla bych popisovat do nekonečna.Sama se lečit nechce,bojím se ,že někomu ublíží.Potřebovala bych poradit jak jí mám donutit léčit,třeba i právní cestou.Děkuji Trojáková Věra.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivona.
Dobry den, chtela jsem se poptat co mam delat abych se zbavila rannich prsimu a nastartovala se do zivota.Muj pribeh,kdyz mi bylo 20let prodelala jsem prvni deptesi jelikoz jsem vubec nevedela co to je v te dobe pricitala jsem to k prepracovani a totalnimu vyhoreni nemela jsemoc hezke detstvi nasi se rozvedli a ja a sestra zustali s otcem za svuj zivot jsem se stehovala asi 23krat.Az jsem si nasla v 19 pritele,ale snim zadna slava zacal me podvadet a ja cim dal vic pracovala abych se od vsech a vseho odprostila no a pak to zacalo silene nechutenstvi zhubla jsem na 39kg.a totalne jsem se zhroutila doktorka mi rekla ze je to syndrom vyhoreni a dala me neschopenku v te dobe se me ujala babicka a dostavala me z toho hnusu 3mesice a ja se nejak vratila do bezneho zivota opustila pritele nasla si podnajem a zmenila praci vse bylo dobre dlouhych 8let nic a po 8 letech opet je pravda zecjsem prozivala v tech 8letech hodne stres nebudu zde psat vse jelikoz by to bylo na dlouho i tak jsem .ela slozite obdobi,ale deprese zadna az po tech 8letech se vratila a ve vetsi mire nemohla jsem nic muj pritel nevedel co semnou a ja byla pripravena ze to odezni,ale ne ta poptvora se me drzela jak kliste ja zas hubla jen jsem lezela a spala z vycerpani jsem si zala dost prasku a chtela to zkoncovat nemela jsem sebevrazedne myslenky jen uz jsem memela silu dal takro zit nenajezena slaba bylo to hrozne skoncila jsem ma JIPU tam za mnou prisel psychiatr a rekl ze mam depresivni poruchu z uzkotnxma stavama a poslal me na 24 na otevrene oddeleni bylo to tam super dostala jsem se z toho zacala brat antidepresiva zoloft ale jak me pustili tak jsem za 14dni po tom otehotnela vse vysadila nahle bylo me fajn asi nejlepsi roky meho zivota 4 roky nic a ted se vse vratilo 1000krat horsi placam se v tom od listopadu a ne a ne najit vhodny lek sertralin me nepomohl pi 6 tydnech me bylo hur a ted escilacopram po dalsich 6tydnech silene nechutenstvi a ranni pedsima ted neberu 2dny escila.a je mo o trosicku lip uz se bojim,ze se pro me nenajdou leky mela jsem hned zacit s lecbou i v tehotenstvi treba by se to ted nestalo mam krasny dite jednou chci mit dalsi zacinam podnikat ale takto to nejde chci to byt zase ja zacinam s terapii udelam vse pro to abych se te mrchy zbavila poradte muzu byt na atb.nejak citliva chci aby to bylo zamnou ranna jsou nejhorsi a vecer uz je mi celkem dobreexistuji prasky a zvyseni chuti k jidlu.dekuji za odpoved a omlouvam se za obsah
„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně. A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.
Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se štíhlou holčičí postavou a půvabnou pihou na zadečku si však neskutečně naštvaně navlékala punčocháče, dokonce takovým způsobem, až v nich výstražně zapraskala statická elektřina.
„Janinko, stalo se něco kromě toho, žes právě otěhotněla?“ vsadil jsem na černý h
Ve svém příspěvku BOLEST 6 MĚSÍCŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soňa.
Hezký den, děkuji za reakci. Fyzioterapeuty jsem zkusila 4, z toho rehabilitace denně (celý srpen). Za poslední 2 týdny mě 2x odvezla záchranka, mám za sebou již 10 kapaček. Na neurologii mě neřeší, prý nohu zvednu, není ochrnutá, na jiné řešení nemám věk. Vydupala jsem si MR. Prý koncem února. Konečně mi odebrali krev, hned první věc byla zvýšené CRP a hraniční hodnoty boreliozy. Obvodní lékař mi řekl, ať to řeším na neurologii, ti s tím nic nechtěli mít a poslali mě na infekční, kde mi odebrali krev, aby se udělaly podrobné testy jestli je to borelioza a vzhledem k tomu, že bez berlí už nikam nedojdu, mi dali ATB Doxybene. Před 3dny mě odvážela záchranka, kde řekli, to co spousta známých, že by se mohlo jednat o následek autonehody 08/2016 a že to budou ploténky. Bohužel jediná kontrola po autonehodě proběhla lékařkou od stolu, řekla sundejte si triko, ohněte se, to je ok. Ze dvou metrů. Na bolest páteře si vezměte brufen. Na neurologii dokonce záznam o autonehodě vynechali. Není to tam vůbec zapsané. Minulý týden mi udělali rentgen kyčlí a beder a prý nechápou, co mě může bolet, prý je vše v pořádku. Záchranka řekla, že mě musí okamžitě hospitalizovat, aby se udělaly všechny testy, vyšetřili mě, řekli, že je to psychické, dali mi kapačku a pak mi řekli, jestli se postavím, postavila, tak prý můžu jít. Plazila jsem se před nemocnici skoro po čtyřech!!! Psychicky jsem ok, jen se obávám, jestli tento přístup bude i nadále pokračovat, tak na tom opravdu začnu být psychicky špatně. Za 2 dny končím kapačky. Beru analgetika, která mi nezabírají (Ketonal, Zaldiar). Ostatní léky mi nedělaly dobře. Beru spoustu přírodních preparátů, vitamínů, bylinkové tinktury, předpokládám, že mi to neuškodí. Chodím na akupunkturu, jsem k těmto věcem skeptická, ale už 2x jsem odtud odešla bez berlí. Bolest byla, ale snesitelná. Za 2 hodiny se bolest vrátila. Nyní mám takto fungovat (nefungovat) a na kontrolu přijít v lednu. A čekat na MR. Jiné řešení pro mě nemají. Kdo mi tedy zjistí, zda jsou plotýnky v pořádku? Když neurologie to neřeší? Nebo to se uvidí až na té MR. Jak zjistím, čeho MR mi budou dělat. Neřekli mi to, nedali mi ani žádanku, zařizují si to v HK sami přímo ve FN HK. Je tam MT Lsp. Doufám, že to nebude jako u rentgenu, kde mě bolí i za krkem od té autonehody a oni to nezrentgenovali. Že když už mě budou projíždět, tak se kouknou na celá záda i celou nohu. Nebo si to mám na neurologii ověřit? Nevím, co dál. Pracuji z domů, ale to nepůjde pořád. Nemůžu chodit, sedět, jen chůze mi pomáhá. Ale jsem tak strašně unavená, že daleko nedojdu. Jsem zoufalá. Co je tohle za zdravotnictví.... Sestřička mi u kapačky řekla, šeptem, že prostě mají nařízení, dokud se hýbu a nějak se doplazím, nejsem případ k řešení :( to je jako smutné. Až budu mít zase nějaké novinky, ozvu se. A budu se snažit dostat k nějakému dalšímu fyzioterapeutovi a zkusím nějak zjistit, co ty plotýnky. Děkuji moc za rady zatím
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdena.
Dobrý den.
P. Soňo,čtu si ten váš komentář k vašim problémům a pokud je to opravdu tak jak píšete,obraťte se na lékařskou komoru,zda je postup léčby a vůbec přístup lékařů k vašemu zdrav. stavu v pořádku.
A nebo napiš te na Ministrs.zdrav. Nesmíme si nechat všechno líbit.A to stále křičí jak mají málo peněz.
Až kvůli problémům budete v inv. duchodě a s bolestima,kdo vám co dá?
Za těch pár korun co pak budete brát si toho fyzioterapeuta nebudete moci ani dovolit.
Vše je na vás,je to vaše zdraví.Ale vím o čem píšu.Tak přeji hodně sil.
Výdutě mozkových cév jsou zrádné v tom, že většina pacientů o nich neví a do konce života se u nich onemocnění ani nemusí projevit. Vznik výdutí je podmíněn geneticky, podílí se na něm ale i ateroskleróza, vysoký krevní tlak nebo kouření. Výduť vzniká na zúženém místě cévy, a pokud praskne, krev se začne rozlévat kolem mozku. Aneurysma mozkových cév má přitom téměř každý dvacátý člověk, mnohdy aniž by o tom věděl a aniž by na tuto skutečnost upozorňovaly větší příznaky. Naštěstí se díky moderní diagnostice daří toto onemocnění včas odhalit a případně operativně zabránit prasknutí cévy.
Aneurysma
Pod slovem aneurysma rozumíme patologickou výduť na cévě. Její vznik je možný z několika příčin, mezi nimiž můžeme zmínit vrozené změny na cévní stěně, zejména její zeslabení, dále může být stěna narušena chorobným procesem ze svého okolí, například v důsledku tuberkulózy, zhoubného nádoru nebo velkého ložiska zánětu, nebo může být céva poškozena úrazem. Aneurysma se nejčastěji vyskytuje buď na největší tepně v těle, která přímo odstupuje ze srdce a jmenuje se aorta, nebo na mozkových tepnách.
Aneurysma mozkových tepen – v případě mozkových tepen aneurysmata nemají tak velké rozměry, jsou menší a často vícečetná. Jejich velikost je kolem 5–20 mm a najdeme jich obvykle větší počet. Vznikají na podkladě vrozené slabosti cévní stěny, ale pozor, nejsou vrozená! Vrozená je jen dispozice k jejich vzniku. Většinou se projeví, až když dojde k jejich prasknutí (ruptuře), a to náhle vzniklou a velmi prudkou bolestí hlavy, nebo krátkodobou ztrátou vědomí. Úmrtnost při první ruptuře aneurysmatu mozkové tepny je přibližně 50% a jedinci, kteří přežijí, jsou v nejbližších dnech ohroženi vznikem stažení mozkových cév a následným mozkovým infarktem.
Disekce
Disekce se jiným názvem dá pojmenovat jako disekující aneurysma aorty. Cévní stěna se skládá ze tří těsně k sobě přiléhajících vrstev. V případě, že vlivem patologického procesu dojde k porušení této celistvosti, může se stát, že se krev vlivem tlaku dostane mezi tyto vrstvy.
Vrstvy dále podélně rozštěpuje a šíří se na různou vzdálenost od místa prvního poškození. Tím mohou vzniknout vedle sebe dvě paralelní lumen cévy, jimiž proudí krev. Což je nebezpečné v tom, že stěna je velmi ztenčena a při změně tlaku opět může prasknout. Na rozdíl od pravého aneurysmatu ale nedochází k provalení a vypouknutí cévní stěny. Vyskytuje se nejčastěji v oblasti oblouku aorty.
V naší poradně s názvem BÍLÝ POVLAK NA JAZYKU,ČERVENÉ TEČKY A HRBOLKY V ZADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcián.
Dobrý den, prosím o radu. Minulý rok sem opakovaně měl rizikové sexuální chování při sebeukájení do úst, jelikož pracuji v prostředí kde se často střídá teplo a chlad,tak jsem velmi často nachcípán. Řeším to tzv.sick days,ale od doby kdy sem měl toto rizikové chování utekly nevím to přesně asi dva měsíce? Nevím už to přesně,ale od určité chvíle během Prosince minulého roku mi zbělal jazyk jako vždy, když mám obviklou chřipku,bolelo mě v krku a měl sem i kašel,takže sem to řešil klasickým pocením v posteli ,čajema atd. Během toho sem dál chodil do práce a léčil se jak se jen dalo. Během Vánočních svátků se mi na jazyku objevily vetší červené skvrny, které po nějáké chvíli sami vymizeli, ale pak se vrátili a jedna z nich se pomalu přesunula během dne na pravou stranu a zmenšila se. Během dálšího dne se ta skvrna přesunula na špičku jazyka kde zůstala až do teď na dotyk nebolí. Během těchto událostí se mi pod jazykem začali pomalu odlamovat sliné žlázy bezbolestně a občas se to děje i dál. Léčil sem to Neo-anginem a Paralenem500. Myslel jsem si,že je to jen přechozená viróza a tak jsem se dokonce roku snažil vyléčit sám,abych mohl jít od roku nového zas do práce. Ale z noci od 1.Ledna na noc 2.Ledna sem měl dorána velkou neobviklou horečku a velmi rychle mi ráno kolem 4:00 bušilo srdce-pomyslel jsem si,že pokud to nepřestane budu si muset zavolat sanitku,ale přestalo po chvíli, když sem si chvíli sednul a uklidnil jsem se. V tu chvíli sem se rozhodl navštívit lékaře. Lekář vyhodnotil můj stav jako údajně přechozenou vyrózu po mých slovech a přdepsal mi antibiotika DOXYHEXAL1 0tabs,které u mě vyvolaly menší nežádoucí účinky jako např.prosáklé hrdlo,potíže s polikáním,zánět v krku a dokonce mi i po týdnu diagnostikoval jíné akutní infekce horních cest dýchací na více místech po dobrání antibiotik. Byl jsem i na RTG plic a vše bylo vpořádku. Dále mi doktor odebral krev ze žíly a bylo to dle něj též v pořádku, jelikož sem si stěžoval na ucpaný krk dal mi doporučení na ORL vyšetření,jelikož sem se při vyšetření téměř dávil zdělil mi jen to,že čepy v krku nejsou a jazyk mu připadal zcela vpořádku,ale doporučil mi kloktat slanou vodu během dne a upozornil mě na to,že pokud potíže v krku do konce měsíce neodeznějí,tak mám přijít znovu a udělali bysme RTG vnitřku krku. Potíže v krku s dávyvým kašlem i prosáklé hrdlo už přešli, jen mě opět bolí klasicky v krku mám kašel a rýmu i menší horečky někdy během noci. Po opětovné návštěvě doktora mi byla znovu odebrána krev ze žíly a zjistilo se,že
mám důsledkem buď antibiotikické léčby dle mého názoru snížené určité hladiny v krvi a nebo dle názoru doktora je to prý kvůli malému pitnému režimu z mé strany.Doporučil mi si koupit B-Komplex a na jazyk,který si znovu prohlédl si koupit genciánku "fialku",kterou mám během dne potírat jazyk,ale hlavně co nejvíce vzadu. Povlak na jazyku během dne slábne,ale ráno je vidět vždy více. Mám strach,že se může jednat o něco vážného.Myslím si že se jedná o něj Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
HIV můžete dostat jen od cizího hostitele. Sám od sebe se virem HIV nakazit nemůžete. HIV ale můžete mít z minula, pokud jste měl rizikové sexuální chování s jiným člověkem. V takovém případě doporučuji zajít na kožní, tam jim řekněte, že jste měl před ČTYŘMI (důležité) měsíci rizikový nechráněný pohlavní styk, a že byste chtěl z tohoto důvodu otestovat přítomnost sexuálně přenosných nemocí. Obvykle se pak nechají udělat testy vaší krve na sifilis, žloutenku typu C a na HIV. Testy v tomto případě dostanete zdarma a výsledky budete vědět do týdne.
