Už od narození miminka se rodiče vždy těší na jeho první krůčky, které budou předzvěstí jeho objevování světa. Dolní končetiny jsou ale velmi složitým systémem skládajícími se z mnoha částí, a i proto jejich „ovládnutí“ některým dětem trvá déle.
Dolní končetina
a) kosti
Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).
Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.
b) svaly
Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.
Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris) a sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).
I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).
c) klouby a vazy
Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae) a kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný
V naší poradně s názvem SVRAB U ČLOVĚKA FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudy.
Ahoj chci se zeptat jak poznám jestli ta mst Infectoscab zabrala nebo ne??
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jak poznat že léčba mastí Infectoscab byla účinná? Jen tak to poznat nejde. Svrab je opravdu malinký a na povrchu kůže ho snadno neuvidíte ani s lupou. To, jestli přežil nebo ne, se dá poznat jen pod mikroskopem. K tomu je zapotřebí seškrábnout kus infikované pokožky a zvětšením zjistit známky života roztoče. V domácích podmínkách poznáte, že svrab umřel až za dva až tři týdny. Je to proto, že svrab žije pod kůží, kde když zemře, tak tam zůstane zavrtaný a začne se rozkládat. Tím způsobí další svědění a zarudnutí, takže i když už je mrtvý, tak příznaky stále zůstávají, jako by žil. Tento stav trvá, než se úplně vymění svrchní část pokožky a mrtvé tělíčko roztoče se tak vypudí na povrch. Teprve pak přestane svědění a ztratí se i červené skvrny.
Chrapot vzniká porušením funkce hlasivek, což jsou vlastně dva vazy napnuté skrz hrtan, jímž prochází vzduch. Tento vzduch při výdechu (i vdechu) rozvibruje hlasivkové vazy a tím vzniká zvuk. Pokud nedojde ke vzniku zvuku, a tedy hlasu charakteristického pro daného člověka, ale vzniká pouze chrapot, je to známka toho, že s hlasivkami není něco v pořádku.
Mezi nejčastější příčiny chrapotu patří:
Zánět hrtanu – laryngitida – jde o vcelku běžné infekční onemocnění, které postihuje hrtan, tedy právě oblast, kde se nacházejí hlasivkové vazy. Nejčastější příčinou je nákaza viry, které v těle vyvolávají zánětlivou odpověď, jež se projeví jak místně (otok sliznice i hlasivkových vazů, bolest v krku, chrapot, při závažnějším průběhu i zúžení dýchacích cest s obtížným dýcháním), tak i celkově v podobě takzvaných chřipkových příznaků, jako je horečka, únava, bolesti kloubů a svalů. Chrapot většinou odezní do týdne až dvou.
Přetížení hlasivek – k časté příčině řadíme i pracovní vytížení hlasivek. Projevuje se u lidí, kteří se živí mluvením (učitelé, hlasatelé v TV, rádiu) či zpíváním. K přetížení hlasivek a ke vzniku chrapotu může dojít i jednorázovým přetížením, například fanděním na zápase, zpíváním na koncertě a podobně, a to zejména u jedinců, kteří na namáhání hlasivek nejsou zvyklí.
Rakovina hrtanu – jde o velmi závažné onemocnění. Rakovina hrtanu může vznikat v jeho různých částech, častěji však v oblastech, kde nezpůsobuje chrapot ani se jinak typicky neprojevuje, což je příčinou toho, že pacienti bohužel přicházejí pozdě. Pokud se však projeví chrapotem, který nepřestává ani po několika týdnech, pacient má šanci přijít k lékaři dostatečně včas, protože si chrapotu všimne. Proto by dlouhotrvající chrapot neměl být nikdy podceňován.
Iatrogenní chrapot – jde o chrapot způsobený lékaři. Například chrapot, který vznikl po operaci štítné žlázy – ve velmi těsném okolí štítné žlázy probíhá nerv inervující hlasivky a odpovídající za jejich funkci (nervus laryngeus reccurens). Pokud je při operaci poškozen, dochází ke vzniku chrapotu. Bohužel je tento nerv velmi citlivý, a proto může k této komplikaci dojít i při sebepečlivějším výkonu.
V naší poradně s názvem UCPANÉ KARPÁLNÍ TUNELY NA RUCE PŘÍZNAKY A PŘÍČINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Pocit necitlivých rukou v noci bývá často u lidí, kteří spí na boku s rukama pod hlavou. Pomůže na to změna polohy, když se naučíte spát na zádech s rukama podél těla. Také je prospěšné přes den relaxovat strečingem hrudní a krční páteř. S tím Vám pomůže zkušený fyzioterapeut.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Barbora.
Dobrý den,taky mám již dlouhou dobu problém s brněním rukou.Pracuji jako kuchařka, takže zvedání a nošení těžkých věcí je na denním pořádku.Přes den to ještě jde,ale jakmile si večer sednu k televizi nebo v noci jak spím tak je to horší.Je pravda že ráda spím s rukama pod hlavou,ale i když ležím a ruce mám podél těla položené tak mě dost bolí.Bolest je tak urputná že nespím.Prsty na rukou mi mravenčí a mám je studené,dlaně mám tak bolavé že mi až hoří.Bolest vystřeluje až do loktu,tím jak mám dlaně v jednom ohni tak mě tak bolí že se nemůžu ani ničeho dotknout.Když ležím tak je jedno zda mám ruce natažené nebo ohnuté v lokti bolí to tak že mám problém pohnout rukou,dokonce mi i natékají.Jednu dobu mi pomáhalo magnezium s vitamíny B6,ale bohužel už ani to nezabírá. Prosím poraďte jak dál. Děkuji
Postačí jedno špatné šlápnutí a hned je na světě nepříjemné podvrtnutí kotníku. Toto zranění je nejčastějším úrazem kotníku a přijít k němu je opravdu snadné. Často se objeví při sportování, ale můžete třeba jen nešťastně sklouznout po obrubníku chodníku nebo šlápnout na výmol v cestě.
Co je vlastně kotník? Kosti jsou s kloubem spojeny mnoha malými vazy, které zajišťují správný pohyb a celistvost kotníku. Při špatném došlápnutí a vyvrácení nohy dovnitř nebo ven se tyto malé vazy v kotníku natáhnou a přetrhnout. Častější je vyvrácení dovnitř, to se poraní vazy na vnější straně nohy. Následuje bolest a během krátké chvíle také otok, bolestivé je poraněné místo při pohybu i na dotek. Brzy se také začne objevovat probarvení postiženého místa, od modré až po černou barvu. I když se vám zdají otok a bolest malé, měli byste vždy s takovým zraněním navštívit lékaře. Jen díky rentgenu je totiž možné vyloučit případnou zlomeninu.
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Ganglion na noze je pseudocysta vyplněná hustou rosolovitou tekutinou. Příčina vzniku ganglionu není zcela známa, ale může jít o dlouhodobé přetěžování okolních vazivových struktur či infekci. Infekce může vzniknout buď samotným dlouhodobým přetěžováním, nebo úrazem šlachy či kloubu.
Pro snížení bolestivosti lékař obvykle předepisuje analgetické masti, magnetoterapii, terapeutický ultrazvuk a laser. Fyzioterapeut může na hodinách provádět mobilizace kloubů a uvolňování jednotlivých vrstev měkkých tkání (šlachy, svaly, vazy, kloubní pouzdra). Pokud bolestivost neustupuje nebo je útvar natolik velký, že omezuje hybnost v kloubu či samotné šlachy svalu, přistupuje lékař většinou k operačnímu řešení. Lékař má na výběr ze dvou metod. Může provést prosté odsátí obsahu ganglionu, jehož nevýhodou je, že stačí, aby v prostoru zůstala jedna jediná buňka, a ganglion může znovu narůst. Jako prevence vzniku zánětu v operované tkáni lze do místa aplikovat kortikoidy, které však mají velkou nevýhodu v tom, že vysušují měkké tkáně (šlachy, vazy, kloubní chrupavku) v místě aplikace a činí je tak křehčími a náchylnějšími k prasknutí či vzniku artrózy. Další chirurgickou metodou je vyříznutí ganglionu a důkladné vyčištění okolí šlach a kloubu, proto se odstraňují i tkáně z okolí ganglionu včetně šlachové pochvy a kloubního pouzdra. Po operaci je nutné nosit několik týdnů znehybňující dlahu, aby mohlo dojít ke srůstu operovaných šlach. Vzniklá jizva často vyvolává nové bolesti, otok a lehké omezení hybnosti operovaného segmentu. Bohužel i přes nepochybnou účinnost takovéto operační léčby není vyloučeno, že se ganglion v budoucnu znovu neobjeví.
Ve svém příspěvku JAK UCHOVAT ČESNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamila.
Jak uchovat česnek přes zimu? Nejlepší je česneku po sklizni seříznout stonek a nechat na suchém a temném místě paličky vyschnout, až začnou šustit a zbělají. Poté máme několik možností jak dál česnek uchovat. První nejjednodušší je nechat česnek vcelku po paličkách ve sklepě, kde je teplota okolo 10*C a temno, zde česnek vklidu přečká celou zimu bez ztráty svěžesti. Jen je třeba kontrolovat plíseň, aby jej nezničila. Další možností je česnek rozdělit na stroužky, které oloupeme a dáme do skleničky, kterou pak až po okraj zalejeme dobrým olejem - všechny stroužky musí být ponořeny a bez vzduchových bublin. Skleničku s česnekem a olejem uzavřeme a dáme na chladné a temné místo. Další možnost je česnek rozmačkat, přidat trochu soli a tuto pastu dát zmrazit.
Špatná řešení:
Necháme li česnek při běžné pokojové teplotě, tak po měsíci změkne a začne vysychat a do dvou měsíců bude na vyhození. Taktéž, když jej necháme volně v lednici, tak nejspíše do měsíce splesniví a tím se také znehodnotí. Proto si česneku kupujte jen tolik, kolik ho spotřebujete v následujících dvou týdnech nebo ho skladujte jak je výše uvedeno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Blanka.
Mám vyzkoušený tento recept jsk uchovat česnek.Po sklizni zakrátím stonek česneku na 25cm a nechám ho uschnout.Po uschnutí částečně odstřihnu kořínky.Takto připravený česnek
nastrkám do sklenice jako do vázy/paličky koukají ze sklenice/
Uchovávám v panelákovém sklepě,vydrží do nového,pokud ho nesníme.Běžně mám takto jednu sklenici s 5 paličkami doma na poličce.
Zuby jsou uloženy v zubním lůžku a s kostí jsou spojeny drobnými závěsnými vlákny. Závěsný aparát zubu bývá nazýván jako parodontium nebo také ozubice. Periodontium je tvořeno zubním cementem, periodontálními vazy, kostí lemující zubní lůžko a dásní. Vyplňuje úzký štěrbinovitý prostor mezi zubním lůžkem a cementem pokrývajícím kořen zubu. Hlavní součástí jsou periodontální vazy, které jsou tvořeny kolagenními vlákny. Prostor mezi vlákny je vyplněn amorfní hmotou obsahující ojedinělé buňky. Jedná se o nediferenciované buňky, které se mohou v případě potřeby přeměnit na buňky, které tvoří kost (blasty), nebo naopak na buňky, které kostní tkáň odbourávají (klasty).
Funkce
Vlákna periodontálních vazů probíhají různými směry. Na základě jejich průběhu a uspořádání je dělíme do několika skupin. Některá vlákna upevňují dáseň k zubu v krčkové oblasti (gingivální vlákna), další vlákna spojují krčky sousedních zubů (transseptální vlákna), ale většina jich spojuje kořen zubu s kostním lůžkem. Uspořádání vláken má velký význam pro pružné zavěšení zubu v zubním lůžku, což umožňuje především vyrovnávání tlakových sil, které na zub působí při kousání.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Nejčastějším problémem je tvorba plaku. Jedná se o pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak, složený z mikroorganismů zakotvených v proteinové a polysacharidové hmotě na povrchu zubu. Na tvorbě a vývoji zubního plaku se podílejí nejrůznější mikroorganismy, které žijí v dutině ústní. Dále je jeho vznik ovlivněn vlastnostmi zubních tkání, slinami a tekutinou, kterou vylučují dásně. Zubní plak je obecně označován jako vysoce organizovaná ekologická jednotka, tvořená velkým množstvím bakterií, které jsou usazeny v makromolekulární hmotě bakteriálního a slinného původu. Složení i struktura plaku se liší dle lokalizace. Neustále se mění a vyvíjí. Mineralizovaný zubní plak je označován jako zubní kámen. Na čisté zubní plošce se začíná nejdříve formovat pelikula, což je vrstva glykoproteinů pocházejících ze slin, která je umístěna na povrchu zubu. Tato vrstva umožňuje přichycení bakterií k povrchu zubu. Tím se začíná vytvářet zubní plak, který je postupně osídlován dalšími mikroorganismy. Bakterie se na tvorbě pelikuly nepodílejí. Růst zubního plaku podporují látky a mechanismy, které usnadňují přichycení bakterií k povrchu zubu. Jedná se například o fyzikálně chemické adhezivní síly (například van der Waalsovy), specifické adheziny, složení slin (sacharóza, vápník) a produkty metabolismu bakterií (teichoová kyselina, glykosiltransferáza). Naopak tvorbu zubního plaku znesnadňuje žvýkání, povrchové jevy (smáčivost a hydrofobie), antimikrobiální látky obsažené ve slině
Ve svém příspěvku BOLEST KOLEN PŘI TRÉNINKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vanda.
Já trpěla hodně na bolest kolen při svém milovaném fittness. Pak mi kamarád doporučil koupit Colavital. Což je přírodní produkt, který obsahuje kolagen a růži šípkovou a pomáhá nejen na klouby, ale i vazy a šlachy. Překvapilo mne jak rychle bolest odezněla. Koukněte na https://www.colavital.cz
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Chodidlo je první a poslední částí našeho těla, která se každý den dotýká země. Podporuje nás při chůzi či běhu a je základem držení těla i jeho pohybu. Chodidlo se skládá z kostí, šlach, tuku a mnoha přidružených tkání. Chodidla jsou velmi silná, a přestože nejsou tak pružná jako ruce, dokážou vykonat širokou škálu pohybů.
Tvar udržují napříč probíhající vazy a šlašitý třmen. Svaly jdoucí podélně chodidlem se chovají podobně jako tětiva luku. Z těchto svalů jsou nejdůležitější ohybače prstů a musculus tibialis posterior (zadní sval holenní), který podchycuje nejvyšší místo klenby.
Vazy samy by nestačily k udržení klenby, proto se na této funkci podílejí i svaly jdoucí podélně chodidlem, povrchové krátké svaly chodidla a šlašitý třmen. Vnitřní okraj nohy zvedá musculus tibialis anterior (přední sval holenní), vnější okraj nohy zvedá musculus fibularis longus (dlouhý sval lýtkový). Spolu vytvářejí šlašitý třmen, který klenbu podchycuje a tahem zvedá.
Nožní klenba je vystavována zátěži, například při dlouhém stání, a působící síly mají tendenci klenbu snížit. Jelikož je klenba udržována převážně svaly, při jejich ochabnutí nebo únavě dochází k poklesu klenby. Naopak při zkrácení krátkých svalů chodidla dochází k vytvoření vysoké klenby.
Ve svém příspěvku ELIQUIS - DIETA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Salvét.
Prosím o sdělení, jako dietu nutno dodržovat při trombóze v lýtku při užívání
léku Eliquis.
Děkuji, s pozdravem Salvét
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libuše.
Dobrý den,mám trombozu kterou jsem dostala po úrazu na lyžích přetrhané vazy v koleně,chtěla by jsem vědět které potraviny nesmím jíst aby se mi to ne zhoršilo.Děkuji
Mírné podvrtnutí znamená jen malý otok a bolest. V kotníku se pouze natáhl nebo trochu natrhl některý z vazů a takové poranění se poměrně rychle zhojí. Návrat k běžné zátěži je možný už po několika dnech.
Druhý stupeň je charakteristický přetržením jednoho a více vazů, který se projevuje větší bolestí. Při léčbě je potřeba kotník na nějakou dobu znehybnit a celkově se bude hojit minimálně dva až tři měsíce.
Třetí stupeň představuje přetržení kompletně všech vazů a kloub se tak naprosto uvolní. Zranění se projeví velmi silnou bolestí, která ale brzy odezní, protože se přerušila i nervová zakončení. Otok kotníku může být hodně výrazný. Než vazy opět srostou, trvá to nejméně čtyři měsíce, na několik týdnů je potřeba kotník zafixovat sádrou nebo pevnou ortézou. A poté ještě musí následovat rehabilitace, která vrátí kotníku jeho hybnost a sílu. Chirurgické řešení zranění bývá naštěstí nutné jen zřídka.
U podvrtnutí kotníku nejdůležitější snažit se zmenšit otok a bolest. Je potřeba držet nohu v naprostém klidu, ve stabilní pozici pomocí bandáže nebo ortézy, nejlépe ve vyvýšené poloze a pravidelně ji také ledovat, pokud tedy nemáte sádru nebo trvalou ortézu. Na zmírnění bolesti můžete užívat běžně dostupné léky a vhodné je i natírání postiženého místa gely nebo mastmi proti bolesti. Jakmile otok a bolest ustoupí, je třeba začít kotník mírně procvičovat, aby se znovu vrátil do pořádku krevní oběh a vazy dobře zesílily. K plnému zatížení by mělo dojít až po době, kterou určil lékař.
Prevence:
Noste vhodné a stabilní boty, dávejte pozor, kam šlapete, snažte se vyhýbat nerovnostem na cestách. Při sportování si obzvlášť pečlivě vybírejte kvalitní obuv, která bude vaše nohy chránit, a při náročnějších sportech můžete jako preventivní opatření rovnou nasadit ortézu. Ovšem i při sebevětší opatrnosti se může taková nehoda stát.
Samozřejmě za otokem kotníku levé nohy mohou být i jiné příčiny a proto byste měli navštívit ošetřujícího lékaře, pokud se u vás vyskytne tento projev.
Ve svém příspěvku PRASKLÝ MENISKUS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Dobrý den. myslíte že pomůže tejpování?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana Horáková.
Je možné při seskakování z kola - vykloubení kolene. Nebolí mě kloub kolenní ale postranní úpony kolene a to hlavně vnitřní úpon. Po 4 měsících kdy mě tady ortoped nedal nic ani ortezu, cvičení, mazání, jenom stále mluvil o operaci kolena. Tak jsem požádala o magnetickou resonanci. Na internetu jsem se něco málo dočetla o posilování úponů kolenního kloubu a tak jsem začala. Chodím na bazén a cvičím ve vodě, na suchu každý den, jezdím na kole. Toto vše dělám už roky a přestože je mi 65 jsem aktivní a bez cvičení, plavání/neplavu prsa pouze kraul,znak/ a jízdy na kole si neumím život představit. Koupila jsem si Colafit-masážní krém s kolagenem,Flexiseq a nevím jestli to dělám správně. Nevím zda cvičím správně, zda mažu správně ale cítím se lépe a lépe a ne na operaci. Jenom nemáte možnost mě poradit nějaké ty cviky do vody a na sucho.
Přetížení vzniká při nadměrné fyzické aktivitě, dlouhé chůzi, běhu, práci v kleku nebo po prudké změně tréninku. Bývá provázeno tupou bolestí, pocitem tahu nebo ztuhlostí. Nejčastěji postihuje šlachy, vazy nebo měkké tkáně kolem kolenního kloubu.
2. Syndrom iliotibiálního traktu (ITB syndrom)
Typický hlavně u běžců. Bolest se objevuje na zevní straně kolene a zhoršuje se při delší zátěži. Jde o podráždění a tření iliotibiálního pruhu o kostěný výběžek na koleni.
3. Zánět a podráždění měkkých tkání
Kolenní šlachy, úpony a tíhové váčky (burzy) se mohou zanítit po přetížení nebo úrazu. Projevují se bolestí při pohybu, otokem nebo pocitem „písku“ v koleni.
4. Artróza kolene (gonartróza)
Degenerativní změny kloubní chrupavky vedou k postupné ztrátě hybnosti, bolesti při zátěži a někdy i klidové bolesti. Artróza je častá zejména u lidí nad 50 let, u obézních pacientů nebo po starších úrazech.
5. Poškození menisku
Meniskus může prasknout při rotačním pohybu kolene, prudkém došlápnutí nebo při sportu. Projevy zahrnují bodavou bolest, omezení pohybu, pocit blokace kloubu a otok. U starších osob může meniskus popraskat i bez úrazu.
6. Poranění vazů
Vazy stabilizují kolenní kloub. Nejčastěji se poraní přední zkřížený vaz (ACL) nebo vnitřní postranní vaz (MCL). Projevují se náhlou ostrou bolestí, otokem a pocitem nestability.
7. Oteklé koleno a výpotek
K hromadění tekutiny dochází při zánětu, úrazu, artróze či infekci. Koleno je zvětšené, teplé a bolestivé na dotek. Výpotek může výrazně omezovat hybnost.
Ve svém příspěvku FRAXIPARINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktor P.
Měl jsem výron v kotníku (asi přetržené vazy).
Nejprve jsem Frax. aplikoval denně, pak ob den, teď po 6 týdnech mi to dr. stále nutí pod hrozbou smrti (otok tam stále je).
Nicméně dělají se mi velké tvrdé modřiny a proto už jsem to vysadil. Tak snad neumřu, ale řeknu vám, je to blbý pocit. Nejen z léku, ale i z některých doktorů.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o boty věrně napodobující chůzi naboso, která je pro člověka nejpřirozenější. Zároveň však chrání chodidlo před mechanickým poškozením (zraněním ostrými předměty) a proti vlivům počasí. V barefoot botách můžete díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybujete. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel stejně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují a mohou se tak optimálně vyvíjet.
Barefoot boty mají na rozdíl od běžných bot anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů. Dále flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3–6 mm a nulový sklon mezi špičkou a patou, to znamená žádný podpatek. V neposlední řadě pak stélku bez tvarované klenby.
Vzhledem k tomu, že se velikosti u jednotlivých výrobců liší, je důležité nohy před koupí této obuvi řádně přeměřit.
K měření budete potřebovat: papír, pravítko, tužku, izolepu.
Na podlahu těsně ke zdi přilepte izolepou list papíru. Postavte se na papír, pata se musí dotýkat zdi (pokud nemáte doma vhodné místo u zdi, můžete nohu změřit i v krabici). Musíte stát plnou vahou na noze, prsty musí být natažené. Tam kde končí nejdelší prst, udělejte čárku. Totéž opakujte s druhou nohou, protože délky se mohou lišit. Nyní změřte délku chodidla a k naměřené hodnotě přičtěte nadměrek 12 mm (pro začínající chodce stačí 10 mm). Výsledná hodnota je délka stélky, kterou potřebujete.
Proč právě tyto boty? Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak je, no kvůli stabilitě! Čím širší je základna, tím větší je stabilita. V dnešní době popíráme přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř. Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.
Současná bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. Vedle lámání kotníku je však tato změna polohy doprovázená také přílišným napětím kolene (z vnitřní strany), povolením vnitřního břicha a deaktivací hýždí. Bota má tuhou podrážku a zvednutou špičkou. To nás nutí k tomu, abychom palec drželi nahoře a&nb
V naší poradně s názvem BOLAVÉ KYČLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nada Hlavsova.
Už asi rok mě bolí pravá kyčel při delší chůzí,ale co mě vadí víc,je bolest při spánku na boku.Dělali mi rentgen kyčlí a lékař řekl, že kyčel je v pořádku,že by to mohly být vazy.Léčím se s řídnutím kostí,co s tím? Pohyb mám ,nejsem tlustá,vážím 67 kg, měřím 168 cm,je mi 71 let
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Spánek na boku není zrovna ideální, jenže co dělat, když na zádech neusnete. Pro spáče na boku je vhodné používat polštář mezi kolena. Ideální tvar je válec 150×50 cm a nebo úplná špička je polštář ve tvaru číslice 7. Jak takové polštáře vypadají a kolik stojí můžete vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledej…
Také cvičte pilates. Návod je zde https://www.youtube.com/res…
Choďte plavat.
Vyzkoušejte návštěvu ještě nějakého dalšího ortopeda. Více hlav, více ví. Dle pravidel úhrad z veřejného zdravotního pojištění máte nárok na vyšetření u druhého lékaře.
U dětí a dospívajících skolióza nezpůsobuje žádné příznaky, a není tedy zřejmá, dokud nedojde k vychýlení páteře, které je viditelné. Možné příznaky skoliózy:
jedno rameno je výše než druhé;
jeden bok je výše než druhý;
může dojít k vychýlení hlavy z osy;
lopatka může být vychýlena;
žebra jsou na jedné straně vyšší, když se dítě ohýbá.
Většinou skolióza nezpůsobuje bolest, pokud však bolí, znamená to, že dochází k tlaku na míšní disky, nervy, svaly, vazy nebo klouby. K tomuto stavu obvykle dochází s postupem času. Pokud se tedy objeví bolest způsobená skoliózou, je důležité navštívit lékaře, aby zjistil příčiny konkrétní bolesti.
Ve svém příspěvku PŘÍZNAKY V PŘECHODU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
zdravím a předem děkuji za odpověď. V březnu 2018 mi bude 54 let. Mám do 55 let tělísko Mirenu. Jak zjistit přechod, když nekrvácím z hlediska užívání Mireny. Tedy jak poznat přechod? Mám obavu, že když mu ji lékař vyndá v 55 letech, jestli neotěhotním. Nemám totiž žádné stavy, tedy pocity , co mají ženy v přechodu a je mi fain. Co vy na to? Lenka.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud má naše páteř optimálně plnit svou funkci, musí být pevná a zároveň také dostatečně pružná a pohyblivá. Z tohoto důvodu je velice důležité jí věnovat zvýšenou pozornost. Následující série cviků působí velice komplexně na svalový korzet kolem páteře. Procvičuje rotační funkci hlubokých svalů zádových a uvolňuje páteř v předozadním směru. Dochází k uvolnění a protažení svalů.
Toto cvičení je doporučováno jako prevence proti výskytu vertebrogenních potíží (bolestí zad).
Rotace bederní páteře – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen. S výdechem přibližujeme k sobě hlavu a kostrč (neprohýbáme páteř), s nádechem vracíme do výchozí polohy, kdy je páteř v jedné rovině. Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem na každé straně.
Spinální cviky – Poloha vleže na zádech. Natažené nohy máme položené na stopu od sebe, ruce v upažení. S nádechem rotujeme plynule a pomalu hlavu na jednu stranu a špičky nohou na druhou stranu (přibližujeme co nejvíce patu ke špičce nohy). S výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Spinální cviky – Poloha vleže na zádech. Natažené nohy máme položené na sebe (pata se opírá o 2. prst), ruce v upažení. S nádechem rotujeme plynule a pomalu hlavu na jednu stranu a špičky nohou na druhou stranu. S výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Kočička – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen. S nádechem odtahujeme od sebe temeno hlavy a kostrč do dálky (neprohýbáme páteř) a s výdechem kulatě balíme hlavu k hrudníku (snažíme se co nejvíce záda vyhrbit v oblasti beder). Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem.
Uvolnění hrudní páteře – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen opřené o předloktí. S nádechem odtahujeme od sebe temeno hlavy a kostrč do dálky (neprohýbáme páteř) a s výdechem kulatě balíme hlavu k hrudníku (snažíme se co nejvíce záda vyhrbit v oblasti hrudníku). Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem.
Při provedení cviků je nezbytné neprohýbat bederní část zad. Pohyb musí být pomalý – 6 až 8 vteřin, cviky opakujeme nejméně 4x na každou stranu ve zvolené pozici.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejlepší radu, jak se toho zbavit vám dá zubní lékař, protože z obrázku toho moc poznat není. Není ani známo, jak to máte dlouho, bolestivost a co předcházelo vzniku. To jsou důležité informace usnadňující identifikaci. Jako rychlé domácí řešení můžete použít kloktadlo JOX, se kterým si vyplachujte ústa několikrát denně vždy po jídle. Pokud to do týdne nezmizí, tak navštivte svého zubního lékaře. Rakovina to není, můžete být v tomto ohledu klidná.
Poznat problémy s ledvinami je někdy obtížné. Jak poznat problémy s ledvinami nebo jen namožená záda? Pokud jde o ledviny, bolest obvykle pociťujete vzadu v oblasti mezi posledním žebrem a kyčelní kostí, anebo také v boku. Pokud si na místo přitlačíte a rychle tlak povolíte, ucítíte prudší tupou bolest vycházející zevnitř. Bolest ledviny, odborně nefralgie, je charakterizována jako tupá trvalá bolest vycházející z pouzdra ledviny. Bývá nejčastěji přítomna u zánětlivých onemocnění ledvin. Bolest je lokalizována v oblasti bederní páteře, kde na postižené straně můžeme hmatat stažené svaly v oblasti nad ledvinou. Při poklepu na tuto oblast se bolest většinou zhoršuje. Někdy se zvyšuje při námaze a pohybu.
V naší poradně s názvem JAK POZNAT ROUPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela Kloboučníková.
Dobrý den, syna svědí zadeček, jak přijdu na to, že má roupy? Asi je jen tak neuvitím, že? Děkuji za radu.
S přáním příjemného dne
MK
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svědění konečníku u dětí může mít různé příčiny. Roup dětský poznáte při prohlédnutí stolice. Pomocí lupy můžete v hovínku vidět malé bílé tenké červíky. Další běžnou příčinou svědění konečníku u dětí může být opruzení. To se většinou projeví změnou barvy v okolí konečníku. Pokud chcete mít jistotu oč se jedná, tak nejlepší bude návštěva dětského lékaře. Tam získáte přesné informace o příčině a dostanete pro syna i účinnou a rychlou léčbu.
Jedná se o kýlu, která se vyskytuje v tříselném kanálu. Do tohoto kanálu totiž pronikne část některého břišního orgánu. Tříselný kanál je důležitý jak pro muže, tak pro ženy. Přesto tento typ kýly postihuje více muže než ženy (až 80 % tříselné kýly postihuje muže).
Tříselná kýla se rozděluje na dva typy hernie. První a častější typ se nazývá šikmá tříselná kýla, tento typ kýly může být získaný, ale i vrozený. U muže se takováto kýla dostává do třísel stejnou cestou jako v prenatálním období jeho varlata (od ledvin k šourku). Tato cesta, kterou varlata ještě před narozením muže putovala, mohla zůstat zcela, nebo zčásti zachována. Pokud tato cesta je zachována celá, tak i samo varle patří do kýlního obsahu. Pokud ale zůstala tato cesta zachována jen zčásti, tak se tato kýla u muže projeví jako boule/hrbolek u tříselného kanálu. Pokud by se tato kýla nijak neléčila, může zasáhnout i mužův šourek.
U žen se šikmá tříselná kýla vyskytuje v méně případech. i zde kýla pak cestuje z dutiny břišní do tříselného kanálu obvykle kolem dělohy a močových cest a může se dostat až do stydkého pysku.
Druhým typem tříselné kýly je přímá tříselná kýla, která není tak častá jako šikmá. Navíc přímá tříselná kýla není nikdy vrozená a navíc obvykle postihuje starší muže. Obvykle se tato kýla dostane do tříselného kanálu různými štěrbinami mezi břišními svaly.
Na vznik tříselné kýly nemá vliv ale jen prenatální vývoj, během něho sice je část břišní stěny oslabená, jak dané varle, nebo děložní vazy sestupují, ale to samotné ke vzniku tříselné kýly nestačí. Obvykle se na vzniku této kýly také podílí vyšší a dlouhodobá námaha, obezita, u žen i těhotenství. Je to způsobené tím, že jak vyšší váha, tak i těhotenství způsobují v břiše vyšší tlak a ten může vést k přetěžování břišních svalů.
Tříselná kýla bývá často laiky zaměňována (aspoň názvem) se stehenní kýlou. Stehenní kýla postihuje na rozdíl od tříselné kýly ale častěji ženy než muže. Obvykle se jedná o starší ženy. Tato kýla se vyskytuje obvykle pod tříselným vazem. I obsah této kýly putuje z dutiny břišní ke stehenní žíle. Obvykle se projevuje menší boulí. U tohoto typu kýly dochází také často k uskřinutí (zaškrcení kýlního obsahu v kýlním vaku).
Příznaky
Příznaky kýly v třísle jsou v podstatě stejné jako u břišní kýly. Jediný rozdíl je v tom, kde je cítíme (= vidíme). Tříselná kýla se obvykle projevuje tím, že v třísle vznikne měkká boulička, která vystupuje na povrch těla a bývá pohyblivá (dá se zatlačit zpět do břišní dutiny v první fázi). Pokud je ale kýla neléčená, tak se v pozdějších fázích již zatlačit nedá a obvykle se navíc i boule zvětšuje. Okolí tříselné kýly může být bolestivé a objevuje se zde tah.
V naší poradně s názvem JAK POZNAT SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Smutná.
Dobrý den, existuje nějaký test, který určí, zda se jedná o svrab?
Několik kožních lékařů diagnostikuje odlišné onemocnění. Jak dále postupovat prosím?
Děkuji
Olga Smutná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žádný test na svrab neexistuje. Svrab se diagnostikuje podle jeho příznaků a léčí se mastí Infectoscab. Ta svrab spolehlivě zabije a do tří týdnů zmizí příznaky. Pokud příznaky nezmizí po správném použití léku, tak nešlo o svrab.
Pokud jdete na extrakci zubu kvůli parodontóze, tak se extrakce zubu volí jako poslední možnost, kdy již nejde zub jinak zachránit a drží v kosti jen pár vazy. Před vlastním výkonem se podává anestezie, takže to rozhodně nebude bolet. Výkon by neměl trvat déle než dvacet minut, to však záleží na šikovnosti lékaře a možném krvácení, které se pak staví tampony. Poté vám zubař podá všeobecné informace o tom, jak se po zákroku chovat, co dělat a nedělat a doporučí i léky na bolest. Dle zkušeností zabírá Ibalgin a Apo-Ibuprofen. Bolesti se nebojte, maximálně ucítíte tlak, který se v případě parodontózy bude rovnat zhruba tlaku při žvýkání tužší stravy.
Vytažení zubu, odborně extrakce, je obecně nejčastější stomatochirurgický výkon. Provádí se zpravidla v místním znecitlivění a ambulantně. Hospitalizace je nutná většinou pouze u závažně nemocných například těžkým srdečním onemocněním nebo u pacientů užívajících léky na ředění krve. Pokud vás čeká extrakce zubu, je dobré se před návštěvou ordinace dostatečně najíst a vzít si všechny léky, které trvale užíváte.
Před samotným výkonem by se vás lékař měl dotázat na váš zdravotní stav, zejména jaké léky berete, netrpíte-li alergiemi, zda se neléčíte se srdcem, nemáte vysoký krevní tlak, cukrovku a další nemoci. Dále se stomatolog bude zajímat, jestli netrpíte poruchou krevní srážlivosti. Lékaři byste měli sdělit eventuálně i komplikace, které nastaly při předchozích ošetřeních (mdloba, krvácení po výkonu).
Poté lékař aplikuje místní anestezii. Před samotnou injekcí lze místo vpichu ještě znecitlivět povrchovým anestetikem. Při výkonu byste neměli cítit ostrou bolest, ale pouze dotyk, občas i lehce nepříjemný tlak. Během extrakce někdy může dojít k zalomení zubu, který pak nelze vytáhnout klasickou cestou. V tom případě je potřeba kořen zubu vybavit chirurgicky, to znamená, že je nutno obnažit a snést kost nad příslušným zubem. U extrakcí v postranním úseku v horní čelisti zase může dojít k otevření dutiny čelistní kosti, která pak svým přirozeným ústím komunikuje s nosní dutinou. Tato komplikace se řeší „přetažením“ okolních měkkých tkání přes tuto takzvanou oroantrální komunikaci. Aby nedošlo k poruchám hojení, je pacientovi na dobu jednoho týden zakázáno smrkat a zpravidla bývají nasazena antibiotika, aby se předešlo možným zánětlivým komplikacím.
Po ošetření ještě asi 2 hodiny účinkuje místní anestezie, po jejím odeznění někdy může dojít ke krvácení z rány. To je způsobeno tím, že lokální anestetika obsahují takzvané vasokonstrikční přísady, což jsou látky, které způsobí stažení krevních cév v místě aplikace. Tím se
V naší poradně s názvem TESTOSTERON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Horák.
Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jak poznat poruchu tvorby testosteronu, hledal sem hodně na internetu, moc jsem toho nenašel, je mi 17 lel a nezazmenávám na sobš od svých 15 let žádné změny, jen jsem vyrostl, prosím poraďte co dál. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro 100% určení poruchy testosteronu je zapotřebí laboratorní vyšetření krve. Jen tak se dá zahájit substituční léčba testosteronem. O odběr můžeš požádat buď dorostového lékaře a nebo také na oddělení urologie, kde mají bohaté zkušenosti s lidmi s nedostatkem tohoto hormonu.
Vazy vašich zubů mohou začít bolet přílišným tlakem nebo tvrdým kousnutím do jídla. Toto podráždění může způsobit, že pocítíte ostrou bolest zubu, kterou lze zaměnit za běžnou bolest zubů. Existují zde však odlišnosti. Podvrtnutí vazu je lokalizováno bolestí na jednom zubu, přičemž bolest při zánětu zubů může být obtížné identifikovat v jedné konkrétní oblasti.
Existuje mnoho příčin, jak si můžete vymknout zub. Některé běžné příčiny zahrnují:
příliš silné zatnutí zubů;
skřípání zubů v noci;
kousání do tvrdých potravin;
okusování nehtů;
stomatologické operace nebo zákroky;
vysoká plomba;
zubní infekce;
poranění malým předmětem, jako jsou kosti, semena, jádra nebo led;
problémy s dutinami, jako jsou alergie nebo nachlazení.
Ptejte se. Pokud si myslíte, že někdo trpí depresí, zeptejte se ho. Vždy se ptejte na pocity a na to, co člověka trápí. Depresivní lidé mohou odpovědět pravdivě, nebo nepravdivě. Důležité je naslouchat. Je pro ně důležité, když si mají s kým popovídat.
Všímejte si. Řeč těla hraje důležitou roli v tom, jak komunikujeme s ostatními. Depresivní lidé budou mít špatné držení těla, vyhýbají se očnímu kontaktu. Často jsou tito lidé zanedbaní a bez úsměvu.
Poslouchejte. Vše zjistíte pouhým vnímáním druhého. Pokud depresivní člověk začne mluvit o sebevraždě, beznaději, nebo pokud mluví o podobných věcech, je důležité to brát vážně. Jedná se o příznaky deprese.
Podporujte je. Při komunikaci s takovýmito lidmi je důležité naslouchání. Vždy jim připomínejte, že tu jste pro ně.
Nikdy nezapomínejte na to, jak se tito lidé cítí, protože deprese je u každého jiná. Snažte se je pochopit a pomoci jim, nikdy je neodsuzujte.
