JAK SE DÁ VYROBIT CHLOROFORM je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Používá se jako rozpouštědlo. Při styku s oxidačním činidlem vzniká fosgen, plyn používaný za války. Při manipulaci je důležité dodržovat bezpečnostní pokyny, protože se jedná o těkavou látku, která má nežádoucí účinky.
Účinky chloroformu
Koncem 19. a ve 20. století byl chloroform používán při operacích jako inhalační anestetikum, které dočasně nahradilo méně příjemný, avšak zdravotně bezpečnější diethylether. Po zjištění nežádoucích účinků chloroformu byl tento postupně opuštěn a nahrazen opět nejdříve diethyletherem a později jinými, bezpečnějšími přípravky.
Dnes je používán v chemickém průmyslu hlavně při výrobě chladicího média pro ledničky a klimatizace, freonu R-22 (chlordifluormethan, CHClF2); jeho využívání k tomuto účelu se však bude stále snižovat v souvislosti s omezováním používání freonů podle ustanovení Montrealského protokolu. Je také surovinou pro výrobu řady dalších organických sloučenin, například aromatických aldehydů.
Chloroform se též používá jako rozpouštědlo v chemické laboratoři, ve farmaceutickém průmyslu a při výrobě pesticidů a nátěrových hmot. Je výborným lepidlem některých plastů, například polystyrenu nebo plexiskla. Deuterochloroform, derivát chloroformu, u kterého byl vodíkový atom nahrazen atomem deuteria (těžkým vodíkem), CDCl3, je nejpoužívanějším rozpouštědlem v NMR spektroskopii. V roce 1973 činila světová produkce chloroformu cca 2,5 milionu tun ročně.
Do těla může chloroform pronikat všemi cestami – vdechováním, požitím nebo vstřebáním přes kůži, případně oči. Dráždí pokožku a sliznice, v očích může způsobit nekrózu a vznik vředů. Po vstřebání se šíří do celého těla, koncentruje se zejména v tukových tkáních, odkud se pak může uvolňovat ještě řadu hodin. Při vdechování par chloroformu se vstřebá 64–67 %. Při anestetických koncentracích (8 000–10 000 ppm) během několika minut dosáhne koncentrace v krvi hodnot okolo 100 mg/l. Zhruba 60–70 % chloroformu se z těla vylučuje v nezměněné podobě prostřednictvím vydechovaného vzduchu, zbývajících 30–40 % odchází ve formě metabolitů močí a stolicí. Podíl metabolizace chloroformu závisí na celkové dávce, je vyšší při nižších dávkách.
Inhalace par chloroformu vede ke tlumení centrálního nervového systému. Vdechování vzduchu obsahujícího 900 ppm po krátkou dobu způsobuje závratě, ospalost a bolesti hlavy. Vysoké dávky způsobují hluboké kóma a útlum dechového centra, což může vést k úmrtí. Vysoké dávky mohou také způsobit srdeční arytmii až fibrilaci komor, a to přímým účinkem na myokard, stimulací vagu nebo senzibilizací na katecholaminy. Fibrilace může být smrtelná. Chloroform snižuje krevní tlak oslabením srdeční kontrakce a periferní vazodilatací (opět následkem stimulace vagu). Nejnižší smrtelná dávka LDLo pozorovaná u člověka při požití byla 2 514 mg/kg.
Chloroform je toxický pro játra a ledviny – za to jsou zodpovědné zřejmě metabolit
V naší poradně s názvem JAK SE DÁ VYROBIT CHLOROFORM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Nevíte někdo jak se dá doma vyrobit chloroform?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chloroform se doma dá vyrobit tak zvanou haloformovou reakcí. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu se přikapává aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který se přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí. Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat.
Chloroform objevil v červenci 1831 americký lékař Samuel Guthrie a nezávisle na něm, o několik měsíců později, i francouzský chemik Eugène Soubeiran a v Německu Justus von Liebig. Soubeiran připravil chloroform pomocí Liebenovy reakce z etanolu, případně acetonu. Chloroform pojmenoval a jeho chemické složení odvodil o tři roky později, konkrétně v roce 1834, Jean-Baptiste Dumas (1800–1884). Jeho narkotické účinky poprvé pozorovali v roce 1847 francouzský fyziolog Marie-Jean-Pierre Flourens a Robert James Fegle.
V roce 1847 v Edinburghu tamější porodník James Young Simpson jako první použil chloroform k celkové anestezii při porodu. Následně se jeho používání při chirurgických zákrocích rychle rozšířilo po celé Evropě. První anesteziolog z povolání John Snow se proslavil podáním chloroformu britské královně Viktorii v roce 1853 při porodu prince Leopolda (pozdější vévoda z Albany).
V USA se však užívání chloroformu místo diethyletheru ujalo teprve na počátku 20. století, ale po zjištění, že může způsobit srdeční selhání, bylo zase rychle opuštěno. Jako náhrada byl zkoušen také trichlorethen (trichlorethylen), ale i ten byl po zjištění karcinogenicity odmítnut.
Chloroform neboli trichlormethan, je bezbarvá, těkavá, avšak nehořlavá kapalina charakteristického nasládlého zápachu. Jeho páry jsou značně těžší než vzduch (4,12krát), proto se v uzavřených prostorách hromadí u podlahy a obtížně se vyvětrává.
V naší poradně s názvem JAK SE DÁ VYROBIT CHLOROFORM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Zdravím,mám jen dotaz,chtěl bych si vyrobit max.2dcl chloroformu na vylepšení světlometů u auta.mam k dispozici aceton,kyselinu sirovou i chlor,ten v tekutým stavu silný koncentrát co se používá ve velkých bazénech apd.tak mám dotaz zda z tohoto se dá vyrobit nebo musím mít ten chlorid v prášku nebo savo.pakliže to lze,chtěl bych poprosit zda je možné poslat nějaký postup a poměry??nemám absolutně žádnou zkušenost co se chemických věcí týče,a experimentovat s tímto si nedovolil risknout.predem děkuji.milan.m.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zde je videonávod, jak lze s pomocí tekutého Sava a acetonu vyrobit chloroform, který se sám vysráží na dně tohoto roztoku: https://youtu.be/j-PrAczOGb…
Chloroform se dá vyrobit pomocí haloformové reakce. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu přikapávat aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který je přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během této výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí! Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat. Video, na kterých je vidět postup výroby chloroformu, jsou zde: výroba chloroformu video.
Lepší, než si vyrábět chloroform doma svépomocí, je si ho koupit. Chloroform se prodává v různém množství, přičemž nejmenší množství je 1 litr. Cena jednoho litru chloroformu nyní činí kolem 130 Kč. Chloroform je možné koupit kupříkladu v internetovém obchodě Verkon.
Na výrobu chloroformu se dá použít aceton a chlorový prášek do bazénů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu přikapávat aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Lepší, bezpečnější a výhodnější je však chloroform koupit než ho vyrábět doma.
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT TINKTURU Z DUBOVÉ KŮRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Prosím,kdo mě poradí jak vyrobit tinkturu z dubové kůry. Moc děkuji,Jaroslava.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Léčivé účinky má jen kúra z dubu bílého, který se v ČR pěstuje jako okrasný strom v pracích. Zde jsou vidět jeho listy: https://www.google.cz/image…
Ze stromu je potřeba ustřihnout mladé letorosty o průměru asi půl centimetru. Větývky zbavte listí a omyjte vodou. Pak z nich pomocí škrabky na brambory odstraňte kúru. Tím získáte mnoho hoblinek. Oloupejte jen zelenou kůru ne dřevo. Potom namočte všechny hoblinky do vodky 60% silné. Například vodka pelíškovka. Všechny hoblinky musí být ponořené. Nechte to v temném chladném místě po dobu minimálně 2 týdny, lépe však jeden měsíc. Poté tekutinu přefiltrujte a máte tinkturu z dubové kůry.
Volné aminokyseliny ve stravě prakticky nenajdeme. Najdeme je pouze jako součást bílkoviny (ve vázané formě), proto nám z živočišných zdrojů poslouží především maso, vejce a mléčné výrobky. Výhodou živočišných bílkovin v porovnání s rostlinnými, je, že jejich zdroje obsahují vyšší podíl esenciálních aminokyselin neboli těch, které si tělo samo nedokáže vyrobit. Na druhou stranu je potřeba dávat pozor na nadměrný příjem tuků a cholesterolu, které se v živočišných zdrojích vyskytují společně s bílkovinami. U rostlinných zdrojů tyto problémy odpadají, navíc s nimi dostáváme do těla i potřebnou vlákninu a další blahodárné látky, proto jsou rostliny důležité.
Nevýhodou je, že v rostlinách nenajdeme kompletní zastoupení jednotlivých aminokyselin, snad s výjimkou sóji. Nejen pro sportovce je tedy důležité pečlivě hlídat vyvážený příjem aminokyselin a doplňovat je pomocí aminokyselinových přípravků. Využití jednotlivých aminokyselin je tak rychlejší a odpadá i složité štěpení bílkovinných komplexů. U silových sportů je jejich příjem doslova nezbytnou nutností.
Tělo potřebuje aminokyseliny ke svalovému růstu, k regeneraci po fyzické aktivitě, k ochraně před poškozením a odbouráváním svalové hmoty a v neposlední řadě také ke zvýšení svalového výkonu a zlepšení imunity. Většinu aminokyselin si dokáže lidské tělo vyrobit samo, existuje ale 11 kyselin, které si sami vyrobit nedokážeme (v určitém věku). Ty se nazývají esenciální neboli nezbytné. Tyto aminokyseliny musí být do těla dodávány společně s potravou a jedná se o leucin, fenylalanin, histidin, isoleucin, lysin, methionin, tyrosin, cystin, tryptofan, threonin a valin. Pro dospělého zdravého jedince je to tedy 8 aminokyselin.
Aminokyseliny chrání svalovou hmotu před poškozením. Leucin, isoleucin a valin (označované společně anglickou zkratkou BCAA – branched chained amino acids) patří mezi osm esenciálních aminokyselin, které musí být přijímány potravou, jelikož si je tělo neumí samo vyrobit. Ve spektru ostatních aminokyselin tvořících svalovou hmotu zaujímají BCAA až celou třetinu, proto by jejich doplňování pro vás mělo být samozřejmostí.
Ve kterých potravinách lze jednotlivé aminokyseliny nalézt:
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT TINKTURU Z DUBOVÉ KŮRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Léčivé účinky má jen kúra z dubu bílého, který se v ČR pěstuje jako okrasný strom v pracích. Zde jsou vidět jeho listy: https://www.google.cz/image…
Ze stromu je potřeba ustřihnout mladé letorosty o průměru asi půl centimetru. Větývky zbavte listí a omyjte vodou. Pak z nich pomocí škrabky na brambory odstraňte kúru. Tím získáte mnoho hoblinek. Oloupejte jen zelenou kůru ne dřevo. Potom namočte všechny hoblinky do vodky 60% silné. Například vodka pelíškovka. Všechny hoblinky musí být ponořené. Nechte to v temném chladném místě po dobu minimálně 2 týdny, lépe však jeden měsíc. Poté tekutinu přefiltrujte a máte tinkturu z dubové kůry.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Slepa.
Použít jen kůru tohoto stromu mi přijde nesmysl, dubové kapky je možné vyrobit z kůry dubu letního a určitě i dubu zimního. V kůre jsou léčivé látky ve všech dubech, zejména důležité trisloviny se 20% s katechinovymi látkami a flavonoidy. Kromě tinktury se dub využívá i na masti a koupele
Domácí škrob, který má podobu prášku bez chuti a vůně a jenž není rozpustný ve vodě, se dá vyrobit z brambor. Škrob se dále vyskytuje například v kukuřici a v obilí.
Blechy odpuzují třeba některé esenciální oleje (jejich výhodou je pak to, že zároveň kromě ochrany pečují ještě o srst zvířete), ty je ale potřeba smíchat ještě s nějakým rostlinným olejem, aby olej nebyl příliš silný. Proti blechám se doporučují olej jako levandule, cedr, citron, šalvěj, máta, eukalyptus. Dají se tak vyrobit přírodní repelenty nebo domácí pudry. Kromě esenciálních olejů je možné použít třeba i octový spreje (třeba jablečný ocet), protože ocet blechy nesnášejí. I ocet je v takovém případě potřeba naředit, aby nepoškodil pokožku domácího mazlíčka. Proti blechám se dá využít i česnek, z něhož se dá vyrobit česnekový postřik (tím se dá ošetřit klidně i zahrada).
Ve svém příspěvku NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věr.
Proč bychom chodili na jaterní testy?Vy si myslíte, že by si někdo dovolil PRO ZVÍŘATA vyrobit něco s vedlejším účinky, jak se to běžně dělá pro lidi? To by si rozmysleli! Majitel drahého výstavního psa nebo dostihového koně, u kterých by se projevilo něco jiného než uzdravení nebo velká úleva, by určitě nemlčel, tak jako musíme mlčet my lidé a věřit, že to, čím nás zdravotnická loby cpe, nám pomůže. Jo, tak leda do hrobu. Jsme jenom prostředky pro jejich větší a větší zisky. Nemocné z lidí vyrábějí, pacienty si udržují, pořád jenom léčí léčí léčí. Ale vyléčilo naše zdravotnictví=pohřebářství vůbec někoho za posledních 30 sametových roků? Jsme jenom pokusní králíci a dárci orgánů za živa. A jsou tak bezohlední, že se tím ani netají!!!!!!! Léků pro zvířata se bát nemusíme, dokud nevyjde najevo, že čím dál víc lidí jim věří a dá jim přednost. Pak teprve se můžou majitelé drahých zvířat začít bát...Vy jste asi fanda našeho zdravotnictví nebo přímo pan dochtor uplácený farm.výrobci, že ano?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra.
Ještě klidně přidám svoji zkušenost, i když před více roky.Po těžkém úrazu jsem špatná na nohy strašně dlouho. Jako by to nestačilo, přidala se artroza všech kloubů, zejména pravé koleno už bylo "údajně" na výměnu. Asi 6 r. jsem 2x ročně chodila na nepříjemmné serie injekcí hyaluronu do toho kolene. Pomohlo to vždycky na cca 3 měsíce, ale víc prý než 2x ročně injekce dostat nemůžu, přestože jsem si je velmi draze PLATILA! V našem údajně bezplatném zdravotnictví.Co by člověk neudělal kvůli hrozné bolesti kolene? Když jsem začala chodit se starší fenou na kliniku kvůli jejím bolavým kloubům (viditelně trpěla - jako já), doporučili mi pro ni alavis. Asi po 4 měs. začala běhat jako za mlada, kdežto já trpěla píchance do kolene a belhala se bolestivě pořád o berlích. BOHUŽEL nemůžu vám napsat přesně, který alavis jsem si opakovaně koupila pro sebe, vím, že to bylo s nějakým MSM a stálo to pod 700Kč. Strašná úleva, narok jsem si to zjara koupila znova : Je to dost roků, co už mi OBČAS stačí jen na noc masážní gel s konopím, s berlemi sice chodím kvůli stabilitě (po 3 zpackaných ortop.operacích), ale koleno, které bylo údajně na "výměnu" - super. Na žaludek jsem si s alavisem stěžovat nemohla, přestože mi doktoři předtím prášky téměř zničili celé zažívání, léčila jsem pak u léčitele i játra! a k dr. jsem chodila pro jistotu jen na rozbor krve. S prášky a všemi injekcemiod bolestí jsem zkrátka musela skončit. Nějaký čas jsem moc trpěla, ale léčitel a bylinky pomohli. Nakonec jsem ještě si sama přidala ten alavis - a tvrdím, že v žádné jeho vedlejší účinky na játra nevěřím. Je to ale už dost roků, takže nevím, jestli ho už nějak "nevylepšili", aby tak moc dobře neléčil a museli ho lidi pro zvířata i pro sebe kupovat velké množství atd.atd...Ještě mám mnoho roků přístroj BIOMAC, dřív se to jmenovalo jinak, ale jsou oba na stejném principu. Před cca 15ti lety me to stálo asi 6000Kč, teď to stojí přes 20 000, jaké má výsledky, nevím. Ten můj starý mi po cca 2x hodinovém ozáření nějakého kloubu zajistí pokaždé jeho naprostou a dlouhodobou pohyblivost a bezbolestnost, proto už na alavis už ani nevzpomínám. Upozorňuju, že to ale není žádná reklama na ten přístroj, jen vlastní zkušenost.
Smrková mast se dá vyrobit, nebo i koupit. Dá se objednat přes internet. Například vyhledávač www.heureka.cz nabízí smrkovou mast z internetových stránek Bylinná lékárna. Při nákupu přes internet je potřeba dát pozor na „padělky“. Obvykle jsou to předražené masti, které vůbec nepomáhají a někdy mohou i nohám velmi uškodit.
Smrková mast se dá koupit i v lékárně a je to bezpečnější. Člověk ví, co kupuje. Ne každá lékárna ji má tuto mast skladem, ale často se dá se doobjednat, například v lékárnách Dr. Max.
V naší poradně s názvem SKOŘICOVÁ MAST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Skořice je aromatická kůra skořicovníků, stálezelených tropických stromů. Je léčivá a vyrábí se z ní silice, tinktury, olej a z něj pak i masti. Má kořeněně nasládlou chuť a příjemnou vůni, kterou jí dává zejména sloučenina cinnamaldehyd.
Skořicová mast - návod.
6 trubiček skořice
100 ml olivového oleje
1 sáček želatiny agar
2 kapsle vitamínu E 400 mg
1 lžička čerstvé citonové šťávy
Nejprve si uděláme ze skořice výtažek, tak že skořici necháme macerovat v oleji po dobu 1 dne. Po tuto dobu udržujeme olejovou lázeň teplou do 80*C. Skořice se nesmí v oleji spálit. Pro lepší výsledek můžeme skořici hrubě umlít. Po uplynutí doby macerace přeceďte olej a nechte ho vychladit. Podle návodu připravte želatinu agar a také ji nechte zchladit na stejnou teplotu jako je zchlazen skořicový olej. Pak si připravte hnětací misku, do které dejte želatinu, skořicový olej a k tomu vyprázdněte dvě kapsle vitamínu E a přidejte lžičku citronové šťávy. Vše pak metličkovým mixérem promixujte na nejvyšší rychlost, až vznikne hladká krémová emulze. Tu pak používejte jako běžný mastný krém na svou pokožku. Zbytek masti uzavřete do vhodné nádoby a nechte v temnu a chladnu nejlépe v lednici. Takto emluze vydrží být stabilní až jeden měsíc.
Pozor! Lidé s nemocnými ledvinami vědí, že se mají skořici vyhýbat, proto tato mast není určena pro takto nemocné lidi.
Skořicová mast - účinky
V místech aplikace skořicové masti se podpoří krevní oběh a tím i rychlejší prohřátí zevní tkáně. Výborná je pro revmatiky. Může pomoci při lokální desinfekci pokožky svými antibakteriálními a desinfekčními účinky.
Podobným způsobem se dá vyrobit i rozmarýnová mast, kde rozmarýn působí také jako desinfekce a čistící činidlo. Místo skořice použijte rozmarýn.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kastilské mýdlo si můžete vyrobit i doma pomocí ponorného mixéru. Všechny suroviny se dají koupit v obchodě. Postup není složitý. Při procesu zmýdelnění je třeba dodržovat určitá pravidla, tím nejdůležitějším je, že louh vždy lijeme do něčeho, ne něco do louhu. Louh se vyrobí z hydroxidu sodného, který se dá běžně koupit, a destilované vody. Pokud nemáte speciální nádobu na mýdlo, dá se použít i silikonová forma na muffiny a silikonová vanička – budou pak jen na mýdlo, ne na pečení. Pokud nemáte speciální nádoby, použijte formičku, kterou vyložíte potravinovou fólií.
V naší poradně s názvem NÁVOD NA VÝROBU KRÉMU Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Receptů na výrobu krémů z aloe vera je mnoho různých. Lidé obvykle používají k výrobě masti listy nebo jen gel z aloe vera. Zde je seznam mnoha různých video - receptů, podle kterých se dá vyrobit domácí mast z aloe vera: https://www.youtube.com/res…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Podle Jana Hnízdila je důležité, jakým způsobem lékař podá pacientovi informaci o jeho zdravotním stavu. Člověk, který se cítí zdráv, by pak k lékaři chodit vůbec neměl. Důležité je udržet si pocit zdraví. Když dojde k nějakému náhodnému nálezu, zkreslení, vzniklý pocit jej přijme a začne se stonat. Hnízdil zdraví samo o sobě definuje jako schopnost zvládat problémy každodenního života, a když je tělo zvládat nemůže, tak je nemocné.
Podle Hnízdila mohou někdy za nemoci dětí jejich rodiče, kteří mezi sebou nemají dobré vztahy nebo svým potomkům věnují málo pozornosti. Negativní emoce se přenášejí jako epidemie a v takovém případě by se měli léčit hlavně rodiče.
Životopis
Jan Hnízdil, narozený v roce 1958, je známý český celostní a rehabilitační lékař, jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny a také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih. MUDr. Jan Hnízdil vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem, po škole pracoval jako odborný asistent na katedře tělovýchovného lékařství FTVS UK a deset let vedl rehabilitační oddělení fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jako externista také přednášel problematiku dopingu a sportovní zátěže na 3. LF UK v Praze. Je členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro psychosomatiku. MUDr. Jan Hnízdil je znám díky svému veřejnému působení a knihám, které se snaží o celostní výklad medicíny (komplexně, holisticky), to znamená, že zdravotní stav pacienta výrazně závisí na jeho psychickém stavu a na jeho „životním příběhu“, kdy případná nemoc zapadá do kontextu pacientova života a řešení jednotlivých životních situací. Kritizuje současné jednostranné biologické zaměření moderní západní medicíny a snaží se o návrat ke kořenům a pravému smyslu medicíny. Jan Hnízdil se opakovaně veřejně vyjadřoval k problematice dopingu ve vrcholovém sportu, o kterém napsal ze svých zkušeností sportovního lékaře knihu Doping aneb Zákulisí vrcholového sportu, v níž kritizuje podle něj chorobnou provázanost zdravotnického systému a lobby nadnárodních farmaceutických firem. Dále doporučuje a usiluje o změny ve vzdělávání budoucích lékařů ve smyslu výrazného rozšíření výuky psychosomatiky pro všechny budoucí lékaře bez ohledu na budoucí specializaci, protože psychosomatiku chápe (vedle dokonalé znalosti biologické – školní medicíny) jako jádro a výchozí bod pro další jednání a pomoc pacientům. Tyto myšlenky shrnul například ve své netradičně pojaté knize o přístupu k vlastnímu zdraví každého člověka s názvem Mým marodům: Jak vyrobit pacienta.
V naší poradně s názvem KAŠTANOVÁ MAST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka.
Neznáte někdo recept na kaštanovou mast, chtěla bych si ji udělat z čerstvých kaštanů?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Kaštanová mast je výborná na bolístky kloubů, svalů, ale také na hemoroidy, různé pohmožděniny a výrony a křečové žíly. Dá se použít buď kupovaná koňská mast a nebo je možné si ji vyrobit doma podle receptu, který je tady https://www.ceskaordinace.c…
Stařecká žloutenka může vzniknout z mnoha příčin: onemocnění jater, alkoholismus, rakovina, ucpání žlučovodu, hemolytická anémie, hepatitida, žloutenka jakékoliv druhu. Žloutenka je obvykle známkou toho, že se játrům nedaří řádně vyčistit tělo. Pokud si všimnete zežloutnutí na kůži nebo zežloutnutí očí, měli byste navštívit svého lékaře s podezřením na žloutenku.
Existuje několik typů žloutenky: žloutenka jakéhokoliv druhu, hemolytická žloutenka, obstrukční žloutenka, hepatocelulární žloutenka.
Žloutenka
Nejčastějším onemocněním jater je žloutenka. Kůže a sliznice se zbarví do nažloutlého odstínu. Tato žlutá barva je dána důsledkem přítomnosti přebytku žlučového barviva zvaného bilirubin v krvi. Játra produkují žluč, která je nezbytná pro správné trávení a zajišťuje dobrou výživu.
Hemolytická žloutenka vzniká v důsledku nadměrné destrukce červených krvinek, což způsobuje zvýšení tvorby bilirubinu. Hemolytická žloutenka může být také příznakem geneticky podmíněných chorob, jako je srpkovitá a hemolytická anémie. Obě nemoci způsobují rozpad červených krvinek. Při srpkovité anémii se tvoří abnormální hemoglobin, který deformuje krvinky. Hemolytická anémie je způsobena nedostatečnou nebo žádnou aktivitou glukosa-6-fosfát dehydrogenázy, jednoho z enzymů pentózového cyklu, na kterém z velké části závisí metabolismus erytrocytu. Nekompatibilní, neshodná transfuze krve vede k hemolýze krve příjemce, což se také může projevit jako hemolytická žloutenka.
K obstrukční žloutence dochází, když je cesta mezi místem vzniku bilirubinu v jaterních buňkách a přesunem žluči do dvanáctníku blokována překážkou. Obvykle staří lidé mají tendenci trpět více na obstrukční žloutenku, která je nejčastějším problémem spojeným s hepatobiliárním onemocněním.
Hepatocelulární žloutenka vzniká z poškození jaterních buněk toxickými látkami. Žluté zabarvení kůže a bělma očí je výrazným příznakem tohoto onemocnění. Hepatocelulární žloutenka bývá důsledkem poškození jater, tedy toxické hyperbilirubinémie, a to látkami jako je chloroform, arzfenamín, tetrachlormethan, acetaminofen, alkohol, toxiny hub rodu Amanita (alfa-amanitín a jinými). Tento typ žloutenky představuje jeden z příznaků cirhózy jater.
Ve svém příspěvku GINKGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, mám částečně zúžený oční nerv. Očním lékařem mi byla doporučena podpora lečby vytažky z ginkgo biloby. Mám na zahradě strom ginkgo biloby. V průběhu dne sním několik čerstvých listů. má toto užívání listu pro organismus nějaký význam. Děkuji za odpověď Petr.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Dobry den,
zajimalo by mne, jestli se tinktura da vyrobit ze susenych listu?
Dekuji Bamb.
Propolis je ve vodě téměř nerozpustný. Naproti tomu se velmi dobře rozpouští v látkách, které rozpouštějí tuk (aceton nebo chloroform – pro člověka těžko snesitelný). Jestliže chceme vyrábět propolisový roztok ve formě tinktury pro lidskou spotřebu, pak se k tomu nejlépe hodí etylalkohol v 70% koncentraci.
Propolis se používá při bolestech hlavy, migrénách, bolestech uší, nachlazení, chřipce, hnisavé angíně, zápalu plic, zánětech horních cest dýchacích a průdušek, onemocnění mandlí, průjmových onemocněních, infekcích močových cest, plynatosti střev, poruchách krevního oběhu (snížení krevního tlaku), skleróze. Propolis dokonce ruší účinek některých toxických látek. V kožním lékařství je vhodný na hojení ran a kůže, bradavice, ekzémy, chronické ekzémy, vyrážky, plísně, dále na ošetření hyperkeratózy, suché pokožky, popraskaných pat, kuřího oka, mozolů, otlaků, na bolest a zánět kloubů, lokální anestezii, zabránění proleženin. Při ozařování propolis tlumí nežádoucí účinky, urychluje epitelizaci kůže po popáleninách, hojení operačních ran ve všeobecné, abdominální a gynekologické chirurgii. Ve stomatologii se užívá při bolestech zubů, paradentóze, léčbě vředů, mykóze, zánětu dutiny ústní. V gynekologii pak nachází uplatnění při regulaci menstruace a tlumení bolestí, při zánětech, obtížích v přechodu. Známé je také jeho využití v urologii, a to na záněty močové trubice, záněty ledvin či na léčbu prostaty.
Propolis nachází léčebné použití také v neurologii, parazitologii, onkologii, endokrinologii, gerontologii a fyziatrii.
