JAK SE LÉČÍ PAPILOMA VIRUS je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Pásový opar je bolestivé virové onemocnění, které dokáže výrazně narušit každodenní život. Objevuje se nečekaně, často v době oslabené imunity, a projevuje se typickým pálením, puchýřky i nepříjemnou bolestí nervů. Včasná diagnostika a správná léčba však mohou průběh onemocnění výrazně zmírnit a zkrátit dobu hojení. V tomto článku se podíváme na to, proč pásový opar vzniká, jak jej rozpoznat a jaké možnosti léčby skutečně fungují.
Plané neštovice
Planými neštovicemi to začíná a pásovými opary to pak celý život pokračuje.
Herpetický virus Varicella zoster, který je původcem pásového oparu, rovněž způsobuje i plané neštovice. Někteří se jimi nakazí jako děti, někdo až v dospělosti.
Plané neštovice (latinsky Varicella) jsou virové infekční onemocnění typické pro dětský věk. Původcem je virus Varicella zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae, jehož výhradním hostitelem je člověk. Virus se přenáší kapénkami při přímém kontaktu s nemocným a charakteristickým projevem této infekce je vyrážka provázená horečkou. Plané neštovice mají obvykle mírný průběh a do dvou týdnů dochází ke spontánnímu vyhojení. Virus poté zůstává ukryt v některém senzitivním gangliu a při jeho reaktivaci vzniká takzvaný pásový opar. Primoinfekce u adolescentů a dospělých mívají těžší průběh. Nákaza je nebezpečná pro těhotné, zejména v pokročilém stupni těhotenství.
Plané neštovice jsou v České republice nejčastějším infekčním onemocněním. Planými neštovicemi nejčastěji onemocní děti od 3 do 10 let věku, později už má většina lidí protilátky, i když onemocnět může v podstatě kdokoliv. Epidemie planých neštovic se vyskytují nejčastěji v zimě a brzy zjara, a to obvykle ve dvou až čtyřletých cyklech, kdy doroste nová generace vnímavých dětí. Nemoc se šíří velmi snadno, virus se uvolňuje v sekretu neštoviček a je také v dýchacích cestách, šíří se tedy vzduchem. Po kontaktu s infikovanou osobou v uzavřeném prostoru onemocní až 90 % lidí (pokud nemají protilátky). Jedinci s planými neštovicemi jsou nakažliví pravděpodobně jeden nebo dva dny před výsevem vyrážky a až šest dní po prvním výskytu. Infekce se přenáší kapénkami, vznikajícími při mluvení, kašli nebo kýchání, z nakaženého člověka na vnímavé jedince v okolí (údajně až na vzdálenost 10 metrů).
Inkubační doba
Inkubační doba planých neštovic je 14 až 23 dní, tedy průměrně 14 dní. Poté se mohou objevit první nespecifické příznaky, takzvané prodromy, které ohlašují příchod onemocnění. U malých dětí obvykle nejsou, jsou výraznější u dětí starších 10 let a u dospělých mohou být i závažnější. Je pravděpodobné, že za závažnějším průběhem u starších pacientů stojí vyšší infekční dávka. Zatímco mladší děti se většinou nakazí rychlým kontaktem (návštěva, školka, jesle), starší pacienti (sourozenci, rodiče) se nakazí od člena rodiny, který infekci přinesl. Příznaky zahrnují horečku, zimnici, žaludeční potíže nebo průjem, svědění nebo bolest kůže v místech, kde se později objeví vyrážka.
Prodromální příznaky předcházejí příznaky klinické o 3 až 4 dny. Bolesti hlavy a horečka každopádně ohlásí přícho
Ve svém příspěvku GENITÁLNÍ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sue.
Jsem Puteri Sue z Malajsie, jsem tu, abych vám dal skvělé zprávy. Tolik lidí věřilo, že neexistuje žádný lék na herpes virus, ale dnes mnoho lidí, kteří přicházejí do kontaktu s Dr. Dibou Sagbem, nyní věřilo, že existuje lék. Herpes Virus lze vyléčit pomocí jeho africké bylinné medicíny. Doktor Diba Sagbo našel lék na herpes virus všeho druhu, mnozí se vyléčili pomocí jeho bylinného léku. Když už byla léčba nalezena, už nemusíte být smutní nebo sdílet sdílené slzy. Mluvím ze zkušeností právě tady v Malajsii, on i můj manžel vyléčili z této smrtelné nemoci Genital Herpes. Poradím vám všem, abyste neztráceli čas tím, že se s ním dnes spojíte.
Budete se divit, ale nejlepším a jednoduchým způsobem, který bezpečně zničí virus Sars-CoV-2, který způsobuje onemocnění CoVid-19, je obyčejné mýdlo. Proč? Virus je závislý na mastném prostředí kolem sebe a mýdlo rozpouští tuto mastnotu. Když se virus dostane do styku s mýdlovou vodou, tak se rozloží jeho struktura, která drží pohromadě díky tukům a virus následkem toho umírá. Aby se stačily rozložit veškeré tuky kolem tohoto viru, tak je zapotřebí, aby mýdlová voda na virus působila alespoň 40 sekund. V případě, že nemáte k dispozici mýdlo a vodu, tak můžete virus z pokožky odstranit pomocí lihu a nebo dalších desinfekcí, na které se podíváme dále.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ POHOTOVOST PRAHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nguyenová Ngoc Anh.
Dobrý den,
Trápí mě již 4. den seskupení vodových puchýřku na zadní hýždí, jsou svědivé a citlivé na dotek, počet puchýřku se už nezvětšuje ale samotné puchýřky se zvětšují a plní vodou, některé se i spojí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Herpes gladiatorum je kožní infekce způsobená virem herpes simplex typu 1. Herpes gladiatorum je také známý jako chmatový herpes, protože se nejčastěji vyskytuje u zápasníků. Tento virus také způsobuje opary nebo puchýře na rtech.
Infekce herpes gladiatorum jsou běžné u sportovců, kteří provozují kontaktní sporty. Jakmile se člověk nakazí virem herpes simplex 1, zůstane nakažen po celý život. Člověk pak může zažívat „vzplanutí“ příznaků, které může vyvolat stres nebo nemoc.
Prvotní infekce se může objevit kdekoli na kůži, ale u sportovců se nejčastěji vyskytuje na hlavě, krku a trupu.
Neexistuje žádný lék na herpes gladiatorum. Jakmile jednou dostanete tento virus, budete ho mít na celý život. V začátku aktivní fáze mohou být podávány antivirové léky, aby pomohly zmírnit příznaky. Účinné jsou zejména během prvních hodin výskytu oparu, kdy výrazně zkracují délku případů, kdy má osoba epizodu. Začátek léčby v pozdějších stádiích po 4. dni a déle již nemá uspokojivý účinek.
Antivirové léky:
- acyklovir, který se užívá v dávce 800 mg každé 4 hodiny s noční pauzou vynechání dávky,
- valacyklovir, který se užívá v dávce 1g kazdých 8 hodin.
Bez léčby se epizoda spontánně ztratí do třech týdnů.
Nejmenší organismy na Zemi představují bakterie. Jsou to jednobuněčné organismy, čili jejich tělo tvoří pouze jedna jediná buňka. Viry jsou ještě mnohem menší. Dosahují polovinu až tisícinu velikosti nejmenších bakterií. Ani jeden virus není prospěšný zdraví. Všechny způsobují nemoci včetně rýmy. Virus je parazit, který se nemůže sám rozmnožovat. Proto vnikne do zdravé buňky člověka, použije materiál této buňky na svou reprodukci a tím ji zničí. Viry se rozmnožují velmi rychle. Za ideálních podmínek se virus může dělit každých dvacet minut, což znamená, že za čtyřiadvacet hodin může mít jeden virus šestnásťmiliónové potomstvo. Proto když zápasíte s virovou infekcí, a o tu při rýmě jde, čas bohužel není na vaší straně. Virus se při infekci stává součástí lidské buňky. Proto se velmi těžko hledá lék, který by ho usmrtil, a přitom nezabil hostitelskou buňku. Situaci ještě ztěžuje fakt, že viry mají velké nadání rychle se měnit. To obrazně znamená, že lék, který by byl proti viru účinný dnes, by mu zítra už třeba neublížil. Z těchto důvodů je cílená léčba virových infekcí velkým problémem, proto je lepší spolehnout se při boji s viry na vlastní obranyschopnost. Efektivní léčba rýmy není známa, proto je třeba se zaměřit na její prevenci.
V naší poradně s názvem PÁSOVÝ OPAR A POUŽITÍ HŘEBÍČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Sukup.
Jak použitelný je Hřebíček při Pásovém oparu?
Žena jej chce použít na první Pásový opar v životě starý 72 hod.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pásový opar je projevem manifestace viru Varicella zoster, který způsobuje plané neštovice. Po primární nákaze se virus uloží do nervových ganglií, kde přežívá bez jakýchkoliv projevů. Probudí se při stresových situacích. Stresovou situací může být onemocnění, reakce na vakcínu, psychické trauma a podobně. Virus se po takovém probuzení přemnoží a vypukne na povrch pokožky ve formě vyrážky. Tato vyrážka jde korigovat pouze včas podaným antivirotickým lékem. Tento lék je k dostání pouze na lékařský předpis. Nic jiného na pásový opar neúčinkuje. Lze pouze zmírnit projevy mazáním postiženého místa krémem. Opar trvá deset dní, a během prvních sedmi dnů může být doprovázen bolestí. Bolest lze tlumit volně prodejnými prostředky na bolest, jako je Paralen, Brufen, Voltaren. Po desátém dni se vše zklidní a na kůži zůstane stopa, která do měsíce zmizí.
Ne, kondylomata (genitální bradavice) nelze definitivně vyléčit, protože neexistuje žádná léčba pro základní infekci lidským papilomavirem (HPV), která může přetrvávat i po odstranění viditelných bradavic. I když léčba může účinně odstranit viditelné bradavice, existuje vysoké riziko recidivy, protože virus zůstává v infikovaných buňkách.
Dostupné léčebné postupy cílí pouze na viditelné bradavice, nikoli na samotný virus. Virus HPV zůstává v těle i po zmizení bradavic.
I po úspěšné léčbě bradavic se virus může reaktivovat, což vede ke vzniku nových bradavic. Míra recidivy může po léčbě dosáhnout až 20–30 %.
Neexistuje žádný antivirový lék ani vakcína, které by virus HPV z těla vymýtily.
Co dokáže léčba
Odstranění bradavic
Léčba, jako je kryoterapie (zmrazování), laserová terapie, elektrokauterizace (pálení) a chirurgické odstranění, může viditelné bradavice odstranit.
Posilování imunitního systému
Některé léky, jako je krém s imiquimodem, fungují tak, že stimulují váš vlastní imunitní systém k boji s virem a odstranění infekce.
Snížení přenosu
Odstranění viditelných bradavic může snížit riziko šíření viru na ostatní.
V naší poradně s názvem PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žižkova.
Dobrý den , manžel měl v listopadu pásový opar, využíval antibiotika a mazal to mastičkou, v lednu šel k lékaři, že ho to bolí celý bok ,kde měl vyrážku, zůstaly mu i jizvy , chtěla jsem se zeptat ,zda je nějaká pomoc, než jen čekat až to přejde jak říkal doktor , že to bude trvat půl roku děkuji Žižkova.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V první řadě je třeba zmínit, že pásový opar se neléčí antibiotiky. Pásový opar způsobuje virus Herpes Zoster, který se nedá z těla už nikdy odstranit a pouze se tlumí jeho projevy pomocí antiVirotik, nejčastěji je to acyklovir (Zovirax). U každého člověka rekonvalescence probíhá jinak a není zvláštnost, když hojení trvá několik měsíců. Jak postupovat v období hojení, co nejlépe jíst a čím mazat, je popsáno v příspěvku výše. Důvěřujte svému lékaři, který se snaží pomoci vám jak může.
Pásový opar nastane, když se virus způsobující plané neštovice, který „dřímal“ ve vašem těle, znovu aktivuje. Virus planých neštovic je uschován v nervových kořenech. U některých lidí může zůstat neaktivní po celý život, aniž by jevil nějaké příznaky. Naopak u jiných lidí dojde k jeho „probuzení“, příčinou bývá například nemoc, stres nebo stárnutí, tedy faktory, které oslabují imunitní systém. Rovněž některé léky mohou virus reaktivovat. Není objasněno, proč virus znovu nezpůsobí neštovice, ale pásový opar. Ten není nakažlivý, i když existuje nepatrná šance, že člověk s pásovým oparem může šířit virus na osoby, které nikdy neměly plané neštovice nebo nikdy nedostaly vakcínu proti planým neštovicím.
V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA JEDNÉ STRANĚ KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Zdravím,
co když uzlina pod čelistí není nateklá, ale bolí? Cítím ji i když otočím hlavu na druhou stranu. Je to jen tato jedna, přitom necítím že bych byl nemocný a nedokážu si vybavit žádnou situaci která by toto způsobila.
Normálně když jsem nemocný tak je tato uzlina nateklá, ale nebolí tak moc jako teď.
Děkuji za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Proč vás bolí lymfatické uzliny na krku?
Příčin může být mnoho. Bolestivé lymfatické uzliny jsou obvykle známkou akutní nebo chronické infekce a někdy mohou mít i neinfekčních příčiny, jako je rakovina nebo autoimunitní onemocnění. Lymfatické uzliny fungují tak, že filtrují a zachycují viry, bakterie a další patogeny dříve, než se mohou rozšířit a infikovat další části těla. Hrají důležitou roli ve schopnosti vašeho těla bojovat s infekcí a často natékají při zánětlivých stavech.
Krk má mnoho lymfatických uzlin (cervikálních lymfatických uzlin), které mohou být bolestivé v důsledku různých stavů. Bolest krku podél lymfatických uzlin je obvykle známkou nějakého základního onemocnění, takže je důležité navštívit co nejdříve svého praktického lékaře. Proč? Protože je třeba vyloučit vážné příčiny, které mohou přicházet v úvahu. Zde je soupis všech příčin, které to mohou být.
Bolest krku podél lymfatických uzlin může být způsobena zánětem lymfatických uzlin (lymfadenitida). Tradičně jsou hlavní příčinou lymfadenitidy infekční příčiny. Akutní příčiny lymfadenitidy se vyvinou během několika dní a mohou být velmi nápadné. Tyto stavy se obvykle vyvíjí rychleji než chronické stavy, jejichž vývoj trvá déle. Je však důležité si všímat všech příznaků bolesti a souvisejících příznaků v průběhu času, abyste získal náležitou péči.
Infekční příčiny
Infekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin mohou být akutní (rozvíjející se během několika dní) nebo chronické (rozvíjející se týdny nebo měsíce) a mohou se vyskytovat na obou stranách krku (oboustranně) nebo na jedné straně (jednostranné).
- Akutní: Akutní infekční příčiny jsou často ty, které souvisejí s virovými nebo bakteriálními patogeny.
- Chronické: Chronické infekční příčiny nejčastěji souvisí s virovými infekcemi, jako je virus Epstein-Barrové (EBV) a závažnějšími virovými infekcemi, jako je HIV. Existují také méně časté bakteriální patogeny, které mohou způsobit lymfadenitidu, jako je tuberkulóza.
Neinfekční příčiny
Neinfekční příčiny bolesti krku podél lymfatických uzlin se mohou vyskytovat podobně jako výše, akutně nebo chronicky a bilaterálně nebo jednostranně.
- Akutní: Akutní neinfekční příčiny lymfadenitidy jsou zánětlivé stavy, které nejsou spojeny s infekcí.
Chronické: Mnoho neinfekčních chronických příčin bolesti krku podél lymfatických uzlin je spojeno s rakovinnými procesy. Například rakovina lymfatického systému, nazývaná lymfom, se může vyskytovat v mnoha různých typech. Lymfomy se často vyskytují v lymfatických uzlinách na krku a mohou růst velmi rychle, později způsobují masivní otoky a jsou spojeny s příznaky únavy, nočního pocení a neúmyslného úbytku hmotnosti.
Jak dlouho bude trvat bolest podél lymfatických uzlin?
Trvání bolesti bude záviset na hlavní příčině. Například bolestivé a oteklé lymfatické uzliny způsobené infekčními příčinami často vymizí, jakmile se nemoc vyřeší. U příčin, které souvisejí s rakovinnými nebo chronickými procesy, je řešení ča
Mezi nejčastější choroby a škůdce švestek patří puchrovitost švestek, šarka, pseudošarka, moniliová hniloba plodů, červená skvrnitost listů a také obaleč švestkový.
Puchrovitost švestek (Taphrina pruni): Puchrovitost švestek způsobí, že švestky jsou podlouhlé, zploštělé a pokryté bělavým povlakem houby. Plody jsou uvnitř duté a bez pecky. Během léta napadené švestky vysychají a opadají nebo v případě vlhkého počasí hnijí. Původcem onemocnění je houba Taphrina pruni.
Chemické ošetření: V místech, kde se onemocnění vyskytuje, se doporučuje provést alespoň jedno ošetření švestek v době rašení a další dvě těsně před tím, než stromy začnou kvést, a pak ihned po odkvětu. Vhodné je ošetření stromů fungicidním přípravkem na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Šarka (Plum pox virus): Šarka švestek je vláknitý virus, jeho škodlivost se liší podle náchylnosti jednotlivých odrůd švestek. K největším škodám dochází, pokud jsou napadeny mladé stromy. Na listech vznikají světlé až žlutozelené skvrny, kroužky, proužky a ornamentální kresby. Okraje skvrn nejsou ostře ohraničeny. Příznaky jsou na listech zřetelné již na jaře, a to od května, u většiny odrůd se v pozdním létě intenzita příznaků zmenšuje. U některých odrůd se skvrny nebo okraje skvrn koncem léta zbarvují červenofialově nebo hnědofialově. U velmi náchylných odrůd dochází i k nekrózám. Následkem šarky listy žloutnou a opadávají, dochází také k retardaci růstu.
Pseudošarka: Pseudošarka je choroba, která vyvolává podobné symptomy na plodech švestky jako šarka. Jedním z původců pseudošarky může být virus tmavozelené kropenatosti (Dark green sunken mottle virus).
Chemické ošetření před šarkou a pseudošarkou: Neexistuje. Základním ochranným opatřením je pěstování odolných (rezistentních) odrůd. Napadenou rostlinu je nutné vykopat a spálit. Důležité je také dodržování zásad dezinfekce nástrojů při manipulaci s rostlinami (například při prořezávání).
Moniliová hniloba plodů (Monilinia laxa): Slupka i dužnina švestek začnou měknout a hnědnout. Na hnědých skvrnách se vytvářejí špinavě bílé polštářky, tyto polštářky jsou většinou uspořádány v soustředných kruzích. Napadené plody opadávají, velmi často zůstávají mumifikované viset na stromech, kde jsou zdrojem další nákazy.
Chemické ošetření: Napadené plody je nutno ze stromu odstranit. Vhodné je také použití přípravků na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Červená skvrnitost slivoně (Polystigma rubrum): Na listech slivoní se tato choroba projevuje tvorbou žlutozelených, později červených skvrn o velikosti 5 až 10 milimetrů. Při silném napadení dochází k deformaci a usychání listů.
V naší poradně s názvem HPV VIRUS U MUŽŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Hyneček.
Dobrý den,mám prosím dotaz,jak se může nakazit muž virem HPV aniž by měl jiný sexuální vztah s jinou ženou?? Je možné se nakazit třeba v sauně nebo někde na záchodě?? U manželky byl diagnostikován HPV 16 a ošetřující lékař ji řekl, že je možné se nakazit jen pohlavním stykem,ale já jsem si jist, že za celou dobu manželství jsem žádný jiný styk s jinou ženou neměl.Bohužel se k vůli tomu dostalo naše manželství do velmi kritického stavu.děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Viry HPV včetně typu 16 jsou hojně rozšířeny v celé dospělé populaci. Přenos začíná s prvními pohlavními styky v raném mládí. Pro přenos není důležitý úplný pohlavní styk, ale stačí jen dotyk pokožky genitálií. Přenos z WC nebo v sauně bez těsného kontaktu s nakaženým není možný. HPV nosíme v sobě bez zjevných příznaků. Mohl jste ho mít vy i vaše manželka již z doby prvních lásek.
HPV 16 u žen může způsobit rakovinu děložního čípku a u mužů zase rakovinu penisu.
Infekční žloutenka (virová hepatitida) je virová infekce jater. Nemoc postihuje především děti a mladé lidi.
Žloutenka typu A se vyskytuje na celém světě i v průmyslově vyspělých zemích, ale riziko je vyšší v zemích s nižším hygienickým standardem. Zdrojem nákazy jsou lidé v inkubační době – nemocný člověk s viditelným nebo skrytým onemocněním. Onemocnění se šíří nejvíce takzvaně fekálně-orální cestou, znečistěnýma rukama, kontaminovanou vodou, zeleninou a potravinami. Ohroženi jsou zejména cestovatelé konzumující potraviny studené kuchyně, upravované na ulici, nebo při pití nebalené vody, anebo cestovatelé žijící v úzkém styku s místním obyvatelstvem v rozvojových zemích. Rizikové potraviny představují saláty ze syrové zeleniny, neloupané ovoce, nedostatečně tepelně upravení mořští živočichové, maso (zvláště kuřecí importovaná onemocnění mohou být zdrojem nákazy dalších osob).
Zdrojem nákazy žloutenkou B je nemocný člověk nebo zdravý bacilonosič. K přenosu infekce stačí minimální množství infikované krve, například na injekční jehle. Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který primárně napadá játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než AIDS. Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život. Virus se vyskytuje téměř ve všech tělních tekutinách, pro přenos infekce má největší význam krev, sperma a poševní výměšek (sekret). Ke krevnímu přenosu může dojít ve zdravotnických zařízeních, při manikúře, pedikúře, akupunktuře, tetování nebo piercingu. Významný je také přenos nechráněným pohlavním stykem.
Žloutenka C (VHC) je známa teprve od konce 80. let 20. století. V elektronovém mikroskopu byl virus spatřen až v roce 1994. Onemocnění se vyskytuje celosvětově cca u 3 % populace. Vyšší výskyt je v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde dosahuje 10 až 20 %. V České republice má protilátky proti VHC přibližně 0,2 % populace. K přenosu VHC dochází především krví. Před zavedením testování dárců krve v 90. letech 20. století se většina nemocných nakazila krví a krevními deriváty (imunoglobulin podávaný Rh negativním matkám). Další možností je nákaza u hemodialyzovaných pacientů a při transplantaci orgánů. V současné době dominuje přenos kontaminovanými pomůckami u injekčních uživatelů drog. K přenosu může dojít i společným užíváním pomůcek osobní hygieny (zubní kartáček, holicí strojek). Sexuální přenos je méně častý. Riziko nákazy u monogamních párů s dlouhodobým nechráněným stykem je cca 2–3 %. Toto procento se zvyšuje u prostitutů a homosexuálních mužů
Ve svém příspěvku SOOLANTRA KORONAVIRUS DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
ivermectin dokáže zneškodnit koronavirus (zpevňuje buněčné stěny a virus se tak nedokáže obalit buněčnou membránou, tzn, že se nedokáže množit). Jak je to s obsahem v této masti nevím, v každém případě jsem si ji objednal přes E-buy a už ji mám jako prevenci doma. Normálně se koupit nedá, je jen na předpis (stejně jako všechno, co nějak efektivně pomáhá).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
A to tu mast budete jako jíst??? Protože tím že si ji někam namažete tak tím bude ivermektin účinkovat jen na tom namazaném místě. A co sliznice? Oči krk a nos. Mast ivermektinem proti covid 19 je prostě nesmysl.
Virus herpes simplex (HSV) může způsobit bolestivé léze nejen na horním patře, ale v celých ústech, nejčastěji na rtech, na jazyku nebo na dásních. Opary se často projevují jako malé puchýře naplněné tekutinou, které praskají a tvoří vředy. Tyto léze se běžně označují jako opary nebo pálivé puchýře. Infekce je vysoce nakažlivá a může se šířit přímým kontaktem s infikovanými slinami nebo kůží.
Příznaky
Puchýře: Zpočátku se infekce projevuje jako malé, bolestivé puchýře na horním patře a dalších tkáních ústní dutiny.
Vředy: Tyto puchýře rychle praskají a tvoří bolestivé vředy, ze kterých může vytékat tekutina.
Další příznaky: Pacienti mohou také pociťovat horečku, potíže s polykáním a slintání.
Příčiny a přenos
HSV-1 je nejčastějším typem herpesviru, který způsobuje infekce ústní dutiny, včetně infekcí na horním patře.
Virus se obvykle získává kontaktem s infikovanou osobou v dětství nebo v mladém dospělém věku, často líbáním nebo sdílením nádobí.
Po počáteční infekci může virus zůstat v nervových buňkách v latentním stavu a později se reaktivovat, což způsobuje opakované propuknutí onemocnění.
Léčba oparu na horním patře
Antivitorové léky
Perorální nebo lokální antivirové léky, jako je acyklovir, famciklovir nebo valaciklovir, mohou pomoci zvládat příznaky a zkrátit dobu trvání ohnisek. Léčba ale musí být započata hned při prvních příznacích, než dojde k destrukci tkáně (vzniku vředu).
Tlumení bolesti
Volně prodejné léky proti bolesti, lokální anestetika nebo teplé obklady mohou pomoci zmírnit bolest a nepohodlí.
Důležité informace
Orální herpes je vysoce nakažlivý, proto je během vzplanutí zásadní dodržovat správnou hygienu a vyhýbat se kontaktu s ostatními.
Opakující se herpesové léze se často vyvíjejí na stejném místě.
Pokud máte podezření, že máte orální herpes, poraďte se se zdravotníkem ohledně správné diagnózy a léčby.
V naší poradně s názvem KONDYLOMATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. Můj přítel se už 5 let léčí na kondylomata, od lékaře používal různé drahé masti, ale pomohli vždy jen na měsíc a pak se mu znovu udělaly. Poté podstoupil 3x chirurgické odstranění, ale stejně se mu pořád vracejí.
Řekl mi to, ale až poté, co jsme spolu měli pohlavní styk, bylo mi to divné, ale nepřipadalo mi to, nějak podezřelé. Řekl mi, že když se to léčí, tak to přenosné nemůže být. Tak bych se Vás teď chtěla zeptat, jestli tedy ty koudylomata mohu chytit?
Mám ještě jeden dotaz, četla jsem, že když jsou kondylomata rozsáhlejší, tak je možné, že by mohly přejít v HIV (aids). On je má ve předu, ale i na řitním otvoru. Chtěla bych vědět, jestli se mám bát toho, že je nakažený HIV?
Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ad1. Kondylomata aneb genitální bradavičky dnes dokážeme léčit velmi dobře a po léčbě se do dvou až třech týdnů zcela zahojí. Způsob léčby vašeho partnera je neobvyklý. Doporučuji zajít na venerologii v Praze u Apolináře, aby posoudili zdali jde skutečně o kondylomata.
Ad2. Kondylomata jsou nakažlivé až do doby úplného zahojení. Pokud jsou na kůži patrné bradavičky tak jsou přenosné, tedy nakažlivé a vnímavý jedinec je může při dotyku dostat. Jsou-li na genitáliích kondylomata, je třeba se vždy chránit prezervativem a nebo sexuální abstinencí.
Ad3. Kondylomata se sama o sobě nikdy nevyvinou v infekci HIV. Riziko vzniku nákazy HIV při kondylomatech spočívá v tom, že se kondylomata při pohlavním dráždění snadno mohou natrhnout a skrze tyto trhlinky pak může lépe virus proniknout do těla. Pro vaši jistotu a hlavně bezpečnost doporučuji nechat u vás obou provést testy na HIV. V Domě světla dělají testy na HIV/AIDS zdarma. Tady je odkaz na Dům světla, kde jsou vidět odběrová místa v celé ČR: https://www.aids-pomoc.cz/i…
HPV test se většinou provádí u žen se zhoršenou onkologickou cytologií. Tady se provádí test pouze na HPV typy s vysokým rizikem (takzvané HR HPV). Lehké změny na čípku mohou být však vyvolány typy HPV virů s nízkým rizikem (takzvané LR HPV), na které se ne vždy dělá test. Doporučuje se provádět až u žen starších 30–35 let. Pokud je žena v tomto věku HPV pozitivní, tak to znamená, že pravděpodobně již virus má dlouhou dobu a je tudíž větší riziko přednádorových změn. U žen mladších 30 let nemá testování význam, protože v této věkové kategorii je HPV pozitivních až 30 % a imunita většiny žen se v průběhu několika měsíců dokáže zbavit viru bez následků. Pro provádění HPV testů se v současné době odbornými společnostmi doporučuje test jedině metodou HYBRID CAPTURE II (test je buď pozitivní – je prokázána přítomnost některého HPV ze skupiny HIGH RISK kmenů, nebo je negativní – rizikový virus není přítomen). Testy metodou PCR (to jsou ty, které vám ukážou jednotlivé typy HPV virů) nejsou pro vysokou falešnou pozitivitu momentálně doporučovány.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.
Dámy, kolik to vaše očkování stojí? Nemyslíte si, že by jste se těmto komplikacím mohly vyhnout méně promiskuitním chováním?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuza.
milý jakube, zjisti si nejdrive, co je to HPV (virus vyvolavajici tuto rakovinu) a jakym zpusobem se prenasi a potom se pokus o zasvecenejsi komentar. muzes si byt jisty, ze nepromiskutni zivot zadnou zenu neochrani, nakazit se muze od jedineho partnera, zodpovednost je tedy pul na pul.
HPV (Human Papilloma Virus) je velmi běžný virus. Obsahuje DNA a je geneticky stabilní, což umožňuje, že infekci způsobené tímto virem lze dlouhodobě zabránit pomocí očkování. Existuje více než 100 typů HPV, z nichž okolo 40 se šíří pohlavním stykem. Z toho asi 15 jsou takzvané onkogenní typy, které mohou vést ke vzniku rakoviny děložního čípku a prekancerózním lézím na povrchu děložního čípku. Další, takzvané nízkorizikové typy, mohou vyvolávat například benigní genitální bradavice. Mezi vysoce rizikové patří zejména typy 16 a 18, které stojí za více než 70 % onemocnění. Společně s dalšími onkogenními typy 45 a 31 jsou zodpovědné za 80 % případů onemocnění rakovinou děložního čípku. Každé ženě hrozí riziko, že onemocní rakovinou děložního čípku. HPV se přenáší sexuálním kontaktem, a to nejen pohlavním stykem, ale také kontaktem s kůží nakaženého partnera v genitální oblasti. Kondom, který je účinnou ochranou při jiných sexuálně přenosných nemocech, zde není dostatečně účinným řešením. Během svého života se s HPV infekcí setká až 80 % sexuálně aktivních žen, z toho až 75 % infekcí je způsobeno onkogenními typy HPV. Řada žen neví, proč by měla chodit na pravidelné gynekologické prohlídky spojené s odběrem cytologického stěru. Ale stěr dokáže odhalit změněné buňky na povrchu děložního čípku a tím umožnit včasnou léčbu. Tato metoda byla představena už v polovině 30. let minulého století a používá se dosud v takzvaných screeningových programech. V zemích, kde byly tyto programy úspěšně zavedeny, se výrazně snížil výskyt rakoviny děložního čípku. Navzdory těmto programům ale rakovina děložního čípku nevymizela. Úspěšnost screeningových programů závisí jednak na ženách a jejich ochotě docházet na pravidelné gynekologické prohlídky, jednak také na spolehlivosti interpretace výsledků cytologického stěru, při nichž hraje hlavní roli lidský faktor.
Ve svém příspěvku DÁ SE SNÍST KRÁLÍK KDE JE KRÁLIČÍ MOR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Začali nám vybírat králíci na mor,rada bych věděla jestli se dá jíst nebo ne! Děkuji za odpověď Zdenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
pro lidskou konzumaci je maso nemocných králíků zcela nevhodné.
Mrtvá zvířata je nutné zakopat či spálit, aby se virus nešířil dále. Důležitá je také dezinfekce králíkárny (např. 1% NaOH a formalín, ...).
Pokud jste tak neučinili, v příštím chovu doporučuji králíky navakcinovat, výrazně se tím sníží riziko nákazy. Ani to ale není u této nemoci stoprocentní zárukou.
K přenosu viru opičích neštovic dochází, když člověk přijde do kontaktu s virem od zvířete, člověka nebo materiálů kontaminovaných virem. Virus se do lidského těla dostává přes porušenou kůži (i když není vidět), dýchací cesty nebo sliznice (oči, nos nebo ústa). K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím nebo poškrábáním, přípravou masa z divokých zvířat, přímým kontaktem s tělními tekutinami nebo materiálem lézí nebo nepřímým kontaktem s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminované podestýlky. Předpokládá se, že k přenosu z člověka na člověka dochází především velkými respiračními kapénkami. Respirační kapky obecně nemohou cestovat více než 1,5 metru, takže je nutný dlouhodobý kontakt tváří v tvář. Mezi další způsoby přenosu z člověka na člověka patří přímý kontakt s tělesnými tekutinami nebo materiálem lézí a nepřímý kontakt s materiálem lézí.
Rezervoárový hostitel (hlavní přenašeč onemocnění) opičích neštovic je stále neznámý, ačkoli se předpokládá, že se na přenosu podílejí afričtí hlodavci. Virus, který způsobuje opičí neštovice, byl ze zvířete v přírodě získán (izolován) pouze dvakrát. V prvním případě (1985) byl virus získán od zjevně nemocného afrického hlodavce (provazové veverky) v oblasti Equateur v Demokratické republice Kongo. Ve druhém (2012) byl virus získán z mrtvého mláděte mangabey nalezeného v národním parku Tai na Pobřeží slonoviny.
Ve svém příspěvku RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den otče Pleskači,prosím o radu - atopický ekzém. Synovec /44 let/ od mala trpí atopickým ekzémem. V rodině otce se vyskytovala tuberkuloza. Pracuje jako stolař.Syn 9 let,atopický ekzém + astma. Už se obrátil i na lékaře-homeopatika. Má "zanesené ledviny a játra ". Dostal homeopatika,pokud nezaberou tak léčba světlem. Prosím o Vaši radu. Děkuji a s pozdravem Zuzana Zemanová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Čechovská.
Dobrý den, otče Pleskači. Trápí mně ploché bradavice různé velikosti, které se mi v průběhu let rozesely po celém trupu a po rukou. Je to velká vada "na kráse" a vadí mi to, i když už mám svoje roky (63 let) Je jich mnoho a stále přibývají. Lékařka dermatoložka mi řekla, že se jedná o virus a v podstatě kromě seškrabávání, nebo odstranění laserem není léku. Při tom počtu bradavic bych se nedoplatila. Nemáte prosím jinou radu?
Děkuji Vám předem a přeji Vám hodně zdraví.
Eva Čechovská
Lidský papilomavirus (zkratka HPV pochází z anglického označení human papilloma virus) patří mezi viry, které napadají buňky lidské pokožky a sliznic. Bylo identifikováno nejméně 100 typů HPV virů. HPV viry se dělí dle rizika vyvolání přednádorových změn v postižené tkáni na:
HPV typy s nízkým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – většinou vyvolávají tvorbu kondylomů (například typ 6 a 11);
HPV typy s vysokým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – jsou zodpovědné za přednádorové změny na děložním čípku (například typ 16 a 18).
HPV – human papilloma virus – vyvolává vznik genitálních bradavic (takzvaných kondylomů) u mužů i žen a je zodpovědný za přednádorové změny na děložním čípku a za rakovinu děložního čípku. HPV infekce dále může být přítomna v nádorech vulvy (zevních rodidel) a vaginy, karcinomu konečníku, karcinomu penisu, karcinom krku (především tonzil).
Ve svém příspěvku PŘÍČINA RAKOVINY DĚLOŽNÍHO ČÍPKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tata.
dobrý den,měla manželka vedle genitálie bradavičku a měla nevím přesně rakovinu čípku,já ji nikdy nepodvedl a jí 100% věřím,mohla se tedy nakazit tou bradavičkou? jak dlouho trvá něž toto onemocnění propukne kolik let +-1 děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Rakovina děložního čípku se z běžné kožní bradavičky nedostane. Vaše manželka se mohla nakazit papilomavirem klidně již v ranném mládí, ještě před vaším vztahem. Tento virus přežívá v těle po velmi dlouhou dobu a u některých žen pak vyvolá rakovinu děložního čípku.
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.
K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se
Nejčastěji se mononukleózou nakazí děti a mladiství, u starších lidí se vyskytuje poměrně ojediněle. Z hlediska nejrizikovější skupiny jedinců, kteří mohou chorobu přenášet, jsou to lidé často střídající partnery. U většiny dětí probíhá bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Ve většině případů odezní onemocnění samo, a to i bez léčby. Je možné, že se klinicky neprojeví vůbec. Proběhlé onemocnění lze potvrdit na základě zjištění hladiny protilátek, která se v těle vytvoří po setkání s infekcí či po jejím prodělání. Hladina protilátek zůstává u 90 % naší populace prokazatelná.
Mononukleóza je infekční onemocnění, které vyvolává EBV (virus Epstein-Barrové). Tento virus se vyskytuje v lidských slinách a patří mezi nejčastější lidské viry. U většiny dětí probíhá infekce bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Příznaky u dětí jsou často zastřené.
Virus mononukleózy se mimo jiné přenáší i infikovanými předměty, jako je zubní kartáček nebo špatně umyté nádobí, či kolující skleničky a lahve mezi více lidmi, kolující cigareta, ale i „krajíc chleba“. Nemoc lze tedy dostat i na veřejně přístupných místech (bary, restaurace, diskotéky, společenské akce). Mononukleóza postihuje hlavně žlázy s vnitřní sekrecí. Samotný průběh onemocnění není ani tak nebezpečný jako případné možné komplikace. V případě onemocnění u starších jedinců hrozí mnohem vyšší riziko případných komplikací než u mladší populace.
Příznaky při nástupu onemocnění:
únava
nechutenství
zimnice
zvýšená teplota
pocení
bolesti hlavy
bolesti ve svalech
Prvním příznakem bývá nejčastěji únava. Nejedná se však o únavu, jakou známe například po namáhavé práci či po sportu. Tento typ únavy lze přirovnat k takzvanému únavovému syndromu a může jedince zcela vyřadit na dlouhou dobu z normálního života.
Další příznaky jsou velmi často zpočátku přisuzovány méně nebezpečným chorobám, které mají podobné projevy (angína, těžší průběh chřipky).
Příznaky při rozvinuté nemoci:
vysoká horečka (38–40 °C) – rychlý vzestup až ke 40 °C, často bývá i dlouhotrvající
zarudnutí a bolest v krku, povlak na mandlích (jako u angíny – knedlík v krku, špatné polykání); někdy se na horním patře mohou objevit zarudlé mapy, které jsou vodítkem k odhalení nemoci
zduření lymfatických uzlin – postižená může být kterákoliv oblast lymfatických uzlin, pravidlem jsou ale přední a zadní uzliny na krku; velmi důležité je, že zvětšení je zjevné a symetrické na obou stranách těla
tlak v pravém podžebří způsobený zvětšujícími se játry
V naší poradně s názvem OBAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Idiot.
dob rej mam strach ze jsem se nakazil hiv.jsem zavysly na pervitinu mam za sebou rocni lecbu v komunite a dolecovaci program 3 mesice.4 roky jsem byl cisty ted pul roku prilezitostne prijmu drogu bohuzel injekcne ale nikdy jsem si nedal po jinym cloveku,vazne jsou veci pres ktery vlak nejede....je to jedno je sli jsem nakazeny tak pozde premyslet kde kdy co?ovsem dodrzuji zasady cisteho brani a sex vzdy s prezervativem jsem 3 roky ber pritelky takze vazne vzdycky!.no problem mam s tim ze uz 3 mesice se mi delaj bolaky nejdriv to byli pupinky kdyz jsem si je rozskrabal na nohach udelali ze z nich takovy bolaky co jsou vymackou po chvilce ale boli to a je to cista krev obcas trocha hnisu.ted to mam na hlave a rukach a objevil jsem i na briise.v podledni dobe jsem furt unaveny ani drogy nechci,jen marihuanu ale to je ....jsem v pozici kdybych radeji dostal rakovinu.vyleceny fetak s aids? neverte mu ani pozdrava a bacha na co sahate!. boze muzete mi nejak poradit krom toho at si dojdu na testry asi na k-centrum???
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Účinná rada ve vašem případě je zjistit, zda-li jste se opravdu nakazil virem HIV. Nemusíte kvůli tomu nikam chodit. Test si můžete udělat sám v klidu doma. Testovací sadu si můžete objednat na Internetu tady: https://www.prozdravi.cz/or…
Stojí to 660 Kč a za dvacet minut víte jestli jste pozitivní HIV nebo ne. V případě pozitivního výsledku budete muset kontaktovat lékaře, abyste dostal léčbu, která virus utlumí a prodlouží vám život. Když bude výsledek negativní, tak rovněž navštivte lékaře v kožní ambulanci, aby vám pomohl vyléčit nepříjemné kožní projevy, které nyní máte. Nemusí být jednoznačně příznakem rozvoje onemocnění AIDS.
Zapomeňte na předsudky, že vás bude někdo ponižovat kvůli HIV. Doba pokročila a vnímání HIV pozitivních lidí už není nijak diskriminační. Otestujte se a postupujte podle zde uvedeného.
Nachlazení je snadno šiřitelná infekce horních cest dýchacích. Nejběžnější příčinou nachlazení je nákaza rhinovirem, který stojí za 30 až 80 % všech případů. Za nachlazením však mohou stát i jiné viry. Onemocnění se může rozvinout i na základě nákazy lidskými viry parainfluenzy, lidským respiračním syncytiálním virem, adenoviry, enteroviry a metapneumovirem. Infekci často způsobuje více než jeden přítomný virus. S různými typy nachlazení je spojováno více než dvě stě různých virů.
Přenos
Virus nachlazení se obvykle přenáší jedním či dvěma hlavními způsoby, a to buď vdechnutím či pozřením kapének ve vzduchu obsahujících virus, nebo kontaktem s infikovaným nosním hlenem nebo kontaminovanými předměty. Který z těchto způsobů přenosu je nejčastější, dosud nebylo určeno. Viry mohou v prostředí přežívat velmi dlouhou dobu a z rukou se mohou přenést do očí či nosu, kde dojde k infekci. Lidé sedící v bezprostřední blízkosti jsou k nákaze náchylnější. Typickými místy přenosu viru jsou centra denní péče a školy, a to v důsledku těsné blízkosti mnoha dětí se slabou imunitou a často nedostatečnou hygienou. Nákaza se pak přenáší domů na ostatní členy rodiny. Šíření recirkulujícím vzduchem během komerční letecké dopravy nebylo prokázáno. Nachlazení způsobovaná rhinovirem jsou nejnakažlivější během prvních tří dnů trvání symptomů, poté možnost nákazy rychle klesá.
Počasí
Tradiční teorií je, že nachlazení je způsobeno dlouhým pobytem v chladném počasí, například dešti či zimě; to také vysvětluje, jak nemoc dostala svůj název. Role prochladnutí těla jakožto rizikového faktoru při nákaze nachlazením je kontroverzní. Některé viry způsobující nachlazení jsou sezónní a vyskytují se častěji během chladného a vlhkého počasí. To je přičítáno zejména většímu množství času stráveného v blízkosti ostatních mimo venkovní prostředí, zejména po návratu dětí do školy. Může to však souviset i se změnami v dýchací soustavě a tím pádem snadnějším přenosem infekce. Nízká vlhkost může zvýšit úspěšnost přenosu nákazy v důsledku suchého vzduchu, který umožňuje šíření malých kapének rychleji a po delší dobu.
Ostatní
Kolektivní imunita, tedy imunita celé skupiny lidí vůči konkrétní infekci, se objevuje po předchozím styku s viry nachlazení. Mladší populace jsou tudíž náchylnější k respiračním infekcím než populace starší. Dalším rizikovým faktorem onemocnění je slabá imunita. K vyššímu riziku nákazy po kontaktu s rhinovirem přispívá rovněž nedostatek spánku a špatná výživa, a to v důsledku jejich účinků na fungování imunitního systému.
Herpes zoster neboli pásový opar je bolestivé virové onemocnění. Většina těch, kdo prodělali onemocnění planými neštovicemi, si jistě vzpomíná, jak se s „pupínkovou nemocí“ dojemně loučili, neboť plané neštovice má přeci každý jen jednou za život. Jenže onen virus – varicella – který plané neštovice způsobuje, tento slib, že už se víckrát nevrátí, dodržuje jen částečně. Přetrvá nenápadně v nervových buňkách (spinálních gangliích), a přijde-li podnět, převlékne kabát a vrátí se. V podobě pásového oparu. Podnětem pro reaktivaci viru je nejčastěji oslabení imunity (která měla být po prodělání planých neštovic již dostatečně silná a na virus varicelly vycvičená), to bývá časté při léčbě cytostatiky, u pacientů HIV pozitivních a nemocných Hodginovou chorobou. Spouštěcím mechanismem bývá také často šok, stres, úraz či porucha výživy. Pásový opar je tedy druhé kolo onemocnění planými neštovicemi. Po vyléčení této nemoci se virus už na scénu nevrací. Platí pro něj tedy pravidlo dvakrát a dost. Základním znakem nemoci je tvorba puchýřků v ohraničených pásovitých ložiscích. Jedná se vlastně o vnější projev zánětu nervu. Inkubační doba je 7–14 dní (u planých neštovic 13–14). Období nakažlivosti začíná zhruba 1–2 dny před prvními příznaky a trvá maximálně 5 dní po objevení puchýřků (po jejich zaschnutí).
