Děti s atypickým autismem mají některé oblasti vývoje méně narušeny než děti s klasickým autismem, může se jednat o lepší sociální či komunikační dovednosti nebo chybí stereotypní zájmy. U těchto dětí se dříve mluvilo o takzvaných autistických rysech. Vývoj dílčích dovedností je u těchto dětí značně nerovnoměrný. Z hlediska náročnosti péče a potřeby intervence se atypický autismus neliší od dětského autismu. Ročně se v České republice narodí zhruba 100 až 150 dětí s atypickým autismem.
V diskuzi MŮŽE SE AUTISMUS PROJEVIT BĚHEM ŽIVOTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Beranová.
Můj šestiletý vnuk bouchá tělem do opěradla a tvrdí, že mu to dělá dobře. Půjde do školy. Jak lze tento zlozvyk odnaučit nebo zmírnit. Jinak nemá žádné jiné potíže. Může se autismus projevit během života? Lékařské vyšetření nezjistilo příznaky této nemoci.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Autismus se u dospělých projevuje takzvanými verbálními automatismy. To znamená, že autista stále opakuje tytéž fráze nebo otázky, na které si sám odpovídá nebo na ně vyžaduje od okolí zcela konkrétní odpověď. Autisté také často opakují slova, která vysloví někdo jiný. Obvykle provádějí stereotypní pohyby (například kolébání se, mávání, přecházení po místnosti sem a tam). Mezi další charakteristické příznaky autismu patří omezení představivosti, stereotypnost zájmů. Autisté méně rozumí symbolům, abstrakci, schází jim schopnost empatie a spontánního chování. Jejich chování může být strojové. Častěji se vyskytuje tato porucha u chlapců, může přetrvávat až do dospělosti a inteligence nemusí být narušena.
Autismus má nekonečné množství variací a nelze paušalizovat jeho projevy v dospělosti, jde o výčet obecných charakteristik.
V naší poradně s názvem RÝMOVNÍK PRO DĚTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak staré děti mohou využívat sirup z rýmovníku? Všude uvádíte, že je pro děti vhodný, ale nedočetla jsem se od kolika let popř. měsíců.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rýmovník můžete podávat dětem starších 12 měsíců. Pro malé děti ve věku rok a více se rýmovník dává žvýkat jako celý list přímo do úst. Také se s úspěchem aplikuje jako čaj z rýmovníku, kdy se do vroucí vody o objemu 2 hrnků dají 4 lístky rýmovníku a vše se vaří do doby, než se vyvaří polovina vody. Pak se nechá trochu vychladnout, osladí se medem a nechá se dítěti popíjet.
Autismus se může projevovat mnoha různými způsoby a existuje tak několik typů autismu. Obecně děti postižené autismem mají často problémy s vývojem řeči, špatně zpracovávají přijaté informace, nejsou schopné vytvářet mezilidské vztahy a často se projevují stereotypními vzorci chování.
Příčina vzniku autismu bohužel není dosud známá. Předpokládá se, že jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, kdy porucha vzniká na neurobiologickém podkladě, a že určitou roli hrají genetické faktory. V úvahu přichází také některá infekční onemocnění nebo porucha chemických procesů v mozku.
Modernější teorie předpokládají, že k projevení autismu je nutná kombinace několika těchto faktorů. Autismus je pak v podstatě syndrom, kdy k jeho stanovení je potřeba diagnostikovat určité projevy chování nemocného jedince. Někteří odborníci se domnívají, že se děti s autismem rodí s předpokladem k této poruše. Autismus pak naplno vznikne, pokud je dítě narozeno předčasně, není kojeno, je velmi brzy léčeno antibiotiky, má poruchu imunitního systému, špatně toleruje mléčnou bílkovinu kasein a další. Tyto teorie však nebyly potvrzeny.
Ve většině případů jsou děti s lehkým autismem často ve škole na posměch. Ignorování je známkou mírného autismu a může vést k rozvoji závažného autismu.
Bohužel neexistuje žádná léčba nebo lék na autismus. Podpora rodiny hraje velmi důležitou roli při zlepšování fyzické a psychické funkce dětí trpících tímto problémem. Děti potřebují obrovské množství psychologické podpory.
Poraďte se s psychiatrem nebo psychologem, který vám pomůže pochopit, jak se starat o dítě s autismem. Homeopatické léky mohou být v určitých případech mírného autismu prospěšné. Ústavní medicína připadá v úvahu až u těžkých případů autismu.
Podezření na autismus je možné získat v případě, že dítě vůbec nereaguje na své jméno, vyjadřuje se především křikem, má opožděný vývoj řeči nebo je jeho řeč zvláštní. K dalším projevům řadíme nedostatečnou reakci na pokyny, dítě může působit dojmem, že neslyší, ale sluch má dobrý, autista nemá oční kontakt, neukazuje na věci, není schopen zamávat na rozloučenou.
Obvykle používá méně než 15 slov. Slova se objevují a zase mizí. Gesta se nerozvíjí, dítě jen výjimečně ukáže na předmět. Obvykle rozezná rodiče od ostatních, ale city projevuje jen omezeně. Je-li požádáno, může dát pusu nebo někoho poplácat, je to však automatické gesto. K ostatním dospělým se chová lhostejně. Může se objevit silný strach. Dává přednost samotě. Má malý zájem o okolí a jeho zkoumání. Neobvykle používá hračky (točení, řazení předmětů).
V diskuzi DIETA PŘI LÉČBĚ MONONUKLEOZY U DĚTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Kameník.
Prosím, zda může někdo ze zkušených uživatelů doporučit knihu o dietě při léčbě mononukleozy u dětí. Budu velmi vděčen za pomoc.Zdravím a děkuji. Fr. Kameník
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pro zdravé, správně se vyvíjející dítě je fyziologické, že si samo pro sebe začne broukat a žvatlat do 12. měsíce věku. Gestikulace a natahování ručiček se objevují taktéž do 12. měsíce, většinou ale mnohem dříve. Napodobování druhých osob se většinou objeví do 15. měsíce, užívání prvních slov do 16. měsíce a používání slovních spojení pak do 24. měsíce věku.
Příznaky autismu u kojenců:
2 měsíce: pláč dítěte je obtížné vysvětlit;
6 měsíců: dítě je méně aktivní a méně náročné než jiné děti; menšina dětí je extrémně podrážděná a nevyhledává oční kontakt, nevyžaduje sociální kontakt;
8 měsíců: dítě omezeně a neobvykle žvatlá (piští a kvičí), nenapodobuje zvuky, gesta a výrazy obličeje; těžko se zklidňuje, když je nešťastné; asi třetina dětí je velmi uzavřená a může odmítat aktivně vzájemnou komunikaci; asi jedna třetina přijímá vzájemnou komunikaci, ale podněcuje ji velmi nepatrně; v bdělém stavu mohou převažovat opakující se pohyby tělem;
12 měsíců: mohou se objevovat první slova, ale nebývají používána smysluplně; dítě často a hlasitě pláče, přičemž se dá pláč obtížně vysvětlit; družnost často poklesne, když dítě začne chodit a lézt; nemá problémy s odloučením.
Spojení slov je velmi řídké. Může opakovat fráze, ale nepoužívá kreativní jazyk. Má zvláštní tón, přízvuk. Chybná výslovnost se objevuje asi u poloviny dětí, které používají řeč, a více než polovina nepoužívá jazyk smysluplně. Bere rodiče za ruku a vede je k předmětům. Chodí na známé místo a vyžaduje určitý předmět. Nedokáže přijmout jiné děti. Je přehnaně dráždivé. Neschopné pochopit význam trestu. Vytrvale žmoulá předměty. Neexistuje u něj symbolická hra. Pokračuje v repetetivních (opakovaných) pohybech tělem, kolébání, otáčení, chození po špičkách a podobně. Bývá vizuálně fascinováno předměty, zírá do světla. Mnohé děti jsou relativně šikovné v motoricko-vizuální činnosti, například ve skládání.
Čtyřleté dítě zřídka spojí dvě nebo tři slova. Přetrvává echolálie a je občas používána komunikativně. Dítě napodobuje televizní reklamy. Vyjadřuje přání. Je neschopné porozumět pravidlům hry s vrstevníky. Předmětů používá funkčně. Má malý zájem o panenky či jiné věci. Symbolická hra, pokud existuje, je jednoduchá a repetetivní. I když má schopnost pro složitější hru, dává přednost jednoduché. Většinou si nehraje s více hračkami.
Pětileté dítě nerozumí a nevyjádří abstraktní představy (čas). Nedokáže udržovat konverzaci. Nepoužívá správně osobní zájmena. Přetrvává echolálie. Otázky klade jen zřídka, a pokud je klade, často je opakuje. Abnormální výška a rytmus hlasu. Orientuje se spíše na dospělé než vrstevníky. Občas se projevuje společensky, ale interakce zůstávají zvláštní, jednostranné. Neschopné pantomimy. Neexistuje sociálně dramatická hra.
Děti s autismem je nutné zahrnovat láskou a trpělivostí, což je u takto nemocných dětí nejdůležitější.
Trávicí enzymy jsou ve slinivce břišní, problémy s nimi spojené mají tedy téměř vždy co dočinění s onemocněním slinivky břišní, z čehož vyplývá, že slinivka nevytváří trávicí enzymy, nebo dochází k jejich blokování. Když se dítě narodí, může tyto enzymy postrádat, to se pak projevuje problémy s přibíráním na váze či zapáchající stolicí. Děti mohou mít potíže se slinivkou břišní i během dospívání. Jednou z nejčastějších příčin těchto problémů je pankreatitida nebo cystická fibróza. Příznaky cystické fibrózy jsou malabsorpce, úbytek tělesné hmotnosti, chronický průjem a anémie. Problémy se slinivkou břišní u dětí jsou vzácné, mohou však způsobit zpomalení růstu.
Proktitida je zánět konečníku a řitní krajiny. U dětí se nejčastěji vyskytuje v období dospívání. Příčinou zánětu mohou být některé nemoci, například Crohnova choroba, vředový zánět tlustého střeva, streptokoková infekce nebo sexuálně přenosné nemoci, v ojedinělých případech může být vyvolán ozařováním, léky používanými k léčbě problémů s konečníkem, alergií na potraviny, tuberkulózou, poraněním konečníku nebo chronickou zácpou. Toto onemocnění se mimo jiné projevuje krvácením z konečníku.
Krvácení z konečníku u dětí může dále způsobit tuhá stolice, roupy (jako důsledek škrábání v okolí konečníku), ale i konzumace určitého druhu potravin (zde se nejedná o krvácení, nýbrž o zabarvení stolice do červené barvy).
Začátek onemocnění je náhlý a provází ho vysoká horečka, zimnice, únava a bolest v krku. Časté je také zvracení a bolesti břicha. Sliznice hltanu je sytě rudá, mandle jsou zvětšené a obvykle s povlaky. Zpravidla také dojde k bolestivému zduření a zvětšení mízních uzlin pod dolní čelistí. U zhruba poloviny dětí se ale spálová angína projevuje mírněji, teplota je jen lehce zvýšená a bolest v krku není nijak intenzivní. Kojenci a mladší batolata pak navíc trpí spíše jen hlenohnisavou rýmou, zvětšením mízních uzlin a zánětem středního ucha. Jestliže není nemoc léčena, má vleklý průběh a může způsobovat chudokrevnost.
Rizikové faktory nejsou zcela známy, ale za závažné riziko se považuje výskyt v rodině. Některé výzkumy ukazují, že dědičné rysy jsou nápadně podobné v prvním nebo druhém stupni příbuzných na obou stranách rodiny. Rodinná anamnéza pak zahrnuje výstřední chování jedinců, kteří mají mírné projevy syndromu, nebo byl v rodině přímo diagnostikován Aspergerův syndrom a klasický autismus. Neexistuje žádná formální identifikace přesného přenosu, ale pokud je příčina genetická, existují určité varianty, které mohou být způsobeny chromozomy. S prohlubováním znalosti genetiky se informace upřesňují, takže postupem času může být věda schopna předpovědět četnost opakování Aspergerova syndromu v jednotlivých rodinách. Aspergerovu syndromu ve své podstatě nelze nijak předcházet, jelikož jeho podstata není známa. Uvažuje se o spojitosti s mutacemi na chromozomech číslo 2 a 7, což lze do budoucna využít v prenatální diagnostice.
Aspergerův syndrom je kontaktní a komunikační porucha, která je považována za mírnější formu autismu. Aspergerův syndrom není na první pohled zřejmý. Dítě vypadá normálně, vykazuje pouze podivné chování. Typické jsou poruchy chování a interakce, nedostatek empatie, rigidní lpění na zvycích, motorické abnormality a výrazné zvláštní zájmy. Vzhledem k problémům s chováním se děti často potýkají s problémy při jednání s vrstevníky, dospělými i vlastními rodiči. Abnormality se objevují ve třetím roce dítěte. Průměrný věk při diagnostice je osm let věku dítěte. Dítě je normálně duševně vyvinuté, často se zvláštními zájmy a nadáním, má problémy se sociální interakcí. Většinou nemá žádné nebo mírné zpoždění ve vývoji jazyka. U dítěte se projevuje nemotornost. Chlapci jsou Aspergerovým syndromem postiženi třikrát až čtyřikrát častěji než dívky.
Šestá (6) nemoc u dětí je běžné virové onemocnění. Vyskytuje se převážně v jarních měsících a může probíhat v drobných epidemiích. Postihuje většinou děti v batolecím věku kolem 1–2 let. Pokud už dítě jednou tuto nemoc prodělalo, vytváří si protilátky.
U dětí se spíše vyskytují neštovice než pásový opar, jakož i vnitřní pásový opar.
Neštovice se projevují postupným výsevem vyrážky (na těle lze vidět všechna stadia neštovic), ta má podobu nejprve drobných skvrnek, pak vodnatých pupínků a posléze se tekutina zakalí. Nakonec pupínek zasychá a mění se v hnědavý strup, který se bez dalšího poškození pokožky hojí. Inkubační doba neštovic je 2–3 týdny. Vyrážka obvykle svědí.
Pásový opar se projevuje i několik dní před výsevem pupínků, a to bolestmi (někdy i velmi silnými) či svěděním místa, kde se infekce usadila. Nejčastěji je to na obličeji, na čele v krajině trojklaného nervu nebo v mezižebří podél mezižeberního nervu. Zde se pak přísně jednostranně vysejí skupiny různě velkých puchýřků uspořádaných v pásu.
Po zhojení vyrážky mohou bolesti a slabost přetrvávat i několik týdnů do zhojení příslušných nervů. Pásový opar, podobně jako neštovice, zanechává téměř stoprocentní celoživotní imunitu. Dvakrát a vícekrát se vyskytuje jen naprosto výjimečně u extrémně oslabených jedinců.
