JAK SE SUŠÍ GINGO BIOBA a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Astma je rozšířené onemocnění. Pokud také vás trápí, zkuste ho vyléčit přírodní cestou. Existuje řada bylinek, které léčí astma, případně slouží jako prevence. Bylinky lze různě zpracovat. Návody a rady jsou popsány níže u jednotlivých druhů.
Jak na astma
Zde naleznete bylinky, které pomáhají na astma. Jejich využití je samozřejmě rozsáhlejší, ale my se zde budeme věnovat především jejich působení na astma.
Patří mezi vytrvalé bylinky, má podobné květy jako máta. Snižuje histamin, je tedy vhodná při léčbě alergií a astmatu.
Použití: Pro léčivé účinky se používají kořeny této rostliny. Užívá se ve formě tablet nebo prášku.
Angínovník čínský (Belamcanda chinensis)
Je známý pod čínským názvem She Gan. Patří mezi léčivé bylinky, přičemž hlavní léčivou částí je oddenek. Léčí bolesti v krku, kašel, astma.
Použití: Z angínovníku si můžete připravit odvar, který pomáhá u výše zmíněných zdravotních obtíží. Doporučené dávkování je od 5 do 10 gramů (jedna čajová lžička) v odvaru. Vzhledem ke své mírně toxicitě se nedoporučuje pro děti ani těhotné ženy.
Listy angínovníku lze také žvýkat jako lék proti respiračním onemocněním a bolesti v krku. Žvýkejte maximálně půl minuty a rozžvýkaný list nepolykejte, ale vyplivněte.
Z angínovníku si můžete připravit rovněž kloktadlo jako pomoc při bolestech v krku – jednu čajovou lžičku pokrájených lístků nechte 15 minut louhovat ve 200 ml vroucí vody.
Bakopa drobnolistá (Bacopa monnieri)
Je tropická rostlina. Léčí astma, bronchitidu a alergie.
Použití: Obvykle se bakopa užívá nastrouhaná jako koření nebo ve formě kapslí.
Čechřice vonná (Myrrhis odorata)
Je vytrvalá rostlina patřící do čeledi Apiaceae. Nyní opomíjená, tradičně byla používána k léčbě kašle, astmatu a dušnosti. Hlavní účinnou složkou v čechřici je esenciální olej, který obsahuje anetol, seskviterpeny a flavonoidy. Právě anetol je zodpovědný za výraznou chuť anýzu a vůni rostliny.
Použití: Pro lékařské účely se používají listy, kořeny i semena rostliny.
Česnek medvědí (Allium ursinum)
Pomáhá proti chřipce i astmatu.
Použití: V léčitelství se využívá jako doplněk stravy pro zlepšení trávicího ústrojí, krevního oběhu nebo jako prevence proti nachlazení a astmatu.
Devětsil lékařský (Petasites hybridus)
Pro léčebné účely se používá především oddenek. Ten se suší asi při 40 °C. Oddenek je nutné od rostliny oddělit před jejím rozkvětem. Mírní astma. Rostlina vydává nežádoucí pach, který může vyvolat u některých lidí nevolnost.
Použití: Používá se jako nálev při léčbě astmatu. Lze používat dlouhodobě.
Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum)
Podporuje vykašlávání hlenu. Tlumí křeče průdušek. Pomáhá při astmatu.
Použití: Pro léčebné účely se využívá hlavně květ divizny, případně její listy. Divizna se podává ve většině případů vnitřně v podobě čaje, jako odvar z kvě
Řebříček je vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina. Má nahořklou vůni i chuť. Lodyhy jsou dvojí. Jednak přímé, jednoduché a hustě listnaté, jednak vlnatě chlupaté květní lodyhy. Listy řebříčku jsou střídavé, čárkovité či kopinaté a dvakrát až třikrát peřenodílné. Chocholičnatě latnatá bohatá květenství jsou složená z drobných úborů. Drobné úbory mají zelený zákrov a přibližně dvacet trubkovitých obojakých květů špinavě bílé barvy. Na obvodu úborů se nachází pět jazykovitých pestíkových květů, bílé až světle růžové barvy. Řebříček kvete od června do září. Plodem je podlouhlá nažka. Tato bylina nabízí celou řadu účinných látek. Hlavní složkou silice řebříčku je azulen. Dále obsahuje alkaloidy, flavony, třísloviny, hořčiny či kumariny.
Řebříček najedeme na loukách, pastvinách, okrajích cest, lesních pasekách a okrajích lesů, na mezích či rumištích. Je to hojně rozšířená bylina, která roste od nížin až do hor. Nejvíce využívanou částí řebříčku obecného je květ a kvetoucí nať. Obě části se sbírají v období kvetení od června do září. Řebříčkové květy se stříhají na počátku rozkvětu. Květní stopka by měla být co nejkratší. Nesmí se sbírat květy zahnědlé nebo odkvétající. Sbírají se všechny barvy květů od bílé až po světle růžovou. Květy řebříčku se suší rychle na stinném a dobře větraném místě v načechrané vrstvě do 5 cm. Pokud se použije umělé teplo, nesmí teplota překročit 35 °C. Řebříčková nať se seřezává v maximální délce 35 cm v období květu, tedy od června do září. Natě nesmí být ve spodní části dřevnaté. Suší se svázané ve svazcích, zavěšené na vzdušném a stinném místě, nebo rozložené v nízké vrstvě na lískách. Mohou se nechat předsušit na slunci. Pokud se použije umělé teplo, nesmí teplota překročit 35 °C. Řebříček se musí důkladně usušit, jelikož špatně usušený snadno plesniví. Usušený si zachovává přirozenou barvu, slabý aromatický zápach a nahořklou chuť. Usušený řebříček se balí do papírových obalů. Skladuje se na suchém místě, chráněném před světlem a vlhkostí.
Řebříček obsahuje silně aromatickou silici, achillein, třísloviny a pryskyřičné látky. Pomáhá při čištění krve, posiluje zažívací ústrojí, dezinfikuje, snižuje bolestivost při menstruaci, užívá se při nepravidelném měsíčním krvácení a při vnitřní neuróze předpřechodových jevů žen. Hodí se i jako kloktadlo, snižuje krevní tlak, zevně hojí rány, protože podporuje srážení krve. Je vhodným prostředkem při nechutenství, žaludečních křečích, plynatosti, začínající chřipce a kašli. Zmírňuje urologické potíže, uvolňuje cévy.
Ve svém příspěvku GINGO BILOBA STROM VYUŽITÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Káda.
Dobrý den,
prosím o zaslání zprávy jak lze zpracovávat listy gingo biloby. Zda jdou sušit, udělat čaj nebo tinktůru a jak a v jakém množství se dá užívat. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Chaffee.
Ingredience na suši rýži: 400 g suši rýže, 80 ml sushi octa, 2 lžíce krupicového cukru, ½ lžičky soli
Postup: Rýži rozdělte na malé porce o váze zhruba 25 g. Pak každou porci navlhčenou rukou vytvarujte do válečku. Potřete velmi tenkou vrstvou wasabi, navrch dejte měsíčky manga. Ozdobně převažte kouskem řasy nori, když konce navlhčíte, krásně se k sobě slepí.
Postup na sushi rýži: Rýži několikrát propláchněte v sítku pod proudem studené vody. Hotoví budete, až bude ze sítka odtékat čirá voda. Trvat to může klidně 2–3 minuty. Pak dejte rýži do hrnce, zalijte ji 750 ml vody a přiveďte k varu. Snižte plamen a přiklopené vařte 10 minut. Pak sejměte z plotny a nechte dalších 10 minut stát. Sushi ocet, cukr a sůl smíchejte, aby se vše rozpustilo. Pak směs přilijte k rýži a opatrně promíchejte. Nakonec rýži přendejte na plech a nechte ji zcela zchladnout.
Bazalka je typickou a nejoblíbenější bylinkou středomořské kuchyně. Je to jednoletá, stálezelená rostlina s aromatickou a peprnou nasládlou vůní. Nachází široké uplatnění v léčitelství i gastronomii, ale rovněž i jako okrasná rostlinka. Silice, které bazalka obsahuje, patří k nejúčinnějším látkám působícím na nervovou soustavu, éterický olej v ní napomáhá odstraňovat bolesti hlavy, snižuje stres a únavu a tlumí úzkostné stavy. Jde o přírodní antidepresivum, které dokáže zlepšit náladu a zahání naše zimní deprese. Příznivě ovlivňuje také činnost zažívacího traktu, účinná je při poruchách dolních cest močových. Bazalka je výborná čerstvá do salátů, na pizzu a těstoviny, skvělá je v kombinaci s rajčaty. Sklízet a sušit listy před rozkvětem lze po celou sezonu od května do září. Bazalku sklízíme za sucha, seříznutím u země. Sušíme ji ve stínu.
Jak si pomoci: Čaj z bazalky připravíme spařením jedné lžičky sušené bazalky v hrnku vařené vody a necháme odstát po dobu deseti minut.
Nebo: 2 čajové lžičky čerstvé bazalky zalijeme 0,5 l vroucí vody. Tento výluh popíjíme 2x denně, uklidní nám nervy, sníží stres z přepracovanosti.
Heřmánek
Heřmánek je léčivá, vonná bylina. Pomáhá od bolesti, při hojení ran a navozuje celkové uklidnění. Silice heřmánku obsahují značné množství látek, především terpenických, které rostlině dodávají typickou vůni. Sbíranou částí je květ, který se sbírá za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem), přičemž květní stopka by neměla být delší než 2 cm.
Jak si pomoci: Jednu lžičku heřmánkového květu zalijeme 100 ml vroucí vody a přikryjeme, nálev necháme stát po dobu cca 15 minut, scedíme jej a pijeme ještě teplý, můžeme i mírně osladit. Pomáhá při stavech smutku, mírných depresích, ale i při žaludečních a střevních poruchách a při zánětech močových cest.
Kozlík lékařský
Kozlík lékařský je rostlina užívaná při nervových chorobách, úzkosti, nespavosti a ke zmírnění depresí. Je jednou z nejstarších známých léčivých bylin, kterou předepisovali už starověcí lékaři a šamani. Obsahuje valeporiáty a terpenické látky, které mají sedativní účinky. Kozlík podporuje klidný spánek bez vedlejších účinků klasických léků, snižuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu a depresi. Snižuje krevní tlak a má také mírně analgetické účinky. Užívání kozlíku je vhodné při jakémkoliv psychologickém stresu, hysterických stavech, migréně, žaludečních obtížích a potížích při menopauze.
Jak si pomoci: Jednu čajovou lžičku kozlíku lékařského přelijeme 0,25 l vařící vody. Vše necháme
V naší poradně s názvem KDY SE TRHÁ GINKGO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel RNDr.Miroslav Studený.
Nevám, kdy se trhá listí ginka aby mělo největší účinky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kdy se sklízí Ginkgo Biloba (Jinan)? Lístky stromu Ginkgo Biloba se sklízí v době, kdy právě začínají žloutnout, což odpovídá období začátku podzimu. Lístky se pak ihned suší v sušičce a nebo ve stinné místnosti s kontrolovanou teplotou do 30*C a s minimální relativní vlhkostí vzduchu. To je tak v kostce o domácím zpracování gingo biloby
Listy jsou bohaté na vitamíny C, A, D, B a betakaroten, dále představují významný zdroj křemíku, draslíku, vápníku a železa (mají dokonce dvakrát vyšší obsah železa než špenát). Z čerstvých listů se nejčastěji připravuje salát, který má hlavně na jaře v kuchyních některých zemí své stálé místo, nebo se do různých salátů přidávají. Listy pampelišky chutnají podobně jako čekanka, to znamená lehce nahořkle. Nejvhodnější pro přímou spotřebu bez sušení nebo tepelných úprav jsou listy mladé, s nižším obsahem bílého mléka. Z nich si můžeme jednou za čas připravit i očistnou kúru, s jejíž pomocí pročistíme tělo a zároveň si doplníme potřebné vitamíny. Když po dobu dvou týdnů sníme každý den hrst čerstvých lístků, pročistíme si ledviny a játra a zlepšíme si trávení. Taktéž zaznamenáme pozitivní účinky na kůži, kterou čistí a omlazují. Ale pozor! Těhotné ženy by s takovou kúrou měly počkat, jim se užívání pampelišky ve větší míře nedoporučuje. Ve zvýšených dávkách pomáhá pampeliška vyvolat menstruaci. Jak již bylo naznačeno, pampeliška (jak listy, tak kořen) pomáhá při boji proti ekzémům, akné a jiným kožním neplechám. Užívá se vnitřně i jako kožní tonikum. Listy (čerstvé nebo sušené) můžeme přidávat též do polévek. Stejně jako květy i listy by se měly trhat v co nejčistším prostředí, na místech co nejdále od silnice (vyhneme se i parkům, kam se chodí venčit psi). Listy se sbírají od května do října. Suší se na stinném a větraném místě v načechrané vrstvě do 5 cm. Mohou se sušit i na slunci, jelikož jsou prostoupeny mléčnicemi, díky nimž schnou pomaleji. Během sušení se listy několikrát obracejí. Správně usušený pampeliškový list si zachová svěží zelenou barvu, nesmí být tmavý. Usušené listy se balí do papírových obalů a skladují se na suchém místě chráněném před světlem a vlhkostí.
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
V naší poradně s názvem JINAN DVOULALOČNÝ GINGO BILOBA ZPRACOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Studeníková.
Prosím o sdělení, jestli mohu nějak využít semena-malé oříšky, které jsou uvnitř velmi zapáchajících žlutých plodů. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Žluté páchnoucí ovoce velikosti melounu se jmenuje Durian a pochází z jihovýchodní Asie. Roste na vysokém stromě a vyžaduje teplo a sluneční svit minimálně 9 hodin denně. Semena je možné zasadit, ale nečekejte žádnou krásnou rostlinu. Ze semen Durianu začne růst stromek velký jako naše lípa. Nejlépe je zasadit semeno v zimě a až vzejde, tak mu co nejvíce přisvětlujte na osluněném místě. V létě se mu bude dařit venku pokud teplota neklesne pod 10°C. Více informací najdete tady: https://cs.m.wikipedia.org/…
Kopřiva se nejčastěji podává ve formě odvaru nebo nálevu. Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů.
Rostlina se suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 50 °C. Listy obsahují množství chlorofylu (až 1 %), asi 15 % minerálních látek, z nichž důležitý je zejména hořčík, dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, již výše uvedené aminy, acetylcholin (asi 1 %), histamin (asi 0,5 %) a serotonin (asi 0,02 %), sacharidy (například arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (například B2 a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (ty snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (které „zastavují krvácení“), fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B6), křemičitou (která má zřejmě močopudné účinky) a další látky.
Čaj a jeho účinky
Kopřivový čaj pomáhá k celkovému pročištění organismu, posiluje cévní systém a pomáhá proti revmatickým bolestem. Čerstvá vylisovaná šťáva z mladých kopřiv pročistí krev a zbavuje stresu. Dva šálky mladých kopřiv se rozmixují v malém množství vody a přefiltrují. Užívají se tři týdny dvě lžíce denně.
Kopřivový čaj působí na organismus velmi komplexně, a proto jeho specifické účinky v podstatě zůstávají v pozadí za celkovým zlepšením tělesného stavu. Využívá se pro zvýšení vylučování moči a odpadních látek v ní rozpuštěných, mírně stimuluje játra k detoxikaci metabolitů a k případnému vyloučení jejich nelikvidovatelné části do žluče, stimuluje práci slinivky i sleziny svými enzymy a v trávení se chová nejen stimulačně a peristalticky, ale také protizánětlivě. Kopřiva podporuje hojivé procesy kdekoliv v těle do té míry, že se nedoporučuje při většině rakovin, mimo rakoviny žaludku a leukémie, kde naopak mimořádně účinně podporuje základní terapii. Také podporuje krvetvorbu a tvorbu mléka kojící
V naší poradně s názvem GINGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena G..
Mám na zahradě 2 dtromy jinanu dvoulaločného )gingo biloba) a zajímalo by mě, jak a kdy se suší jeho listy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Sklizeň listů ginkgo biloba probíhá v době, kdy listy zežloutnou. To se děje v pozdních letních dnech. V této době mají listy jinanu největší obsah účinných flavonoidů.
Ostropestřec mariánský má bodlákový květ s oduševnělou červenofialovou barvou, která se nepatrně liší podle alkality půdy stanoviště. Větší množství modré barvy je dáno zásaditostí, ale vyloženě kyselou půdu ostropestřec nesnáší. Na listech této rostliny se nacházejí rozsáhlé nepravidelné bílé skvrny připomínající maskování, které však ve skutečnosti nepřehlédnutelně varují okolí (v celozeleném listoví ostatní vegetace), že je zde nějaké nebezpečí. No, ostropestřec se řadí k bodlákům a mimořádně dlouhé a ostré špičky na jeho listech „doporučují“, abyste ho míjeli ve vzdálenosti ne kratší než jeden metr. Ostropestřec se tudíž hodí jako obranná rostlina na okraj polního pozemku se zeleninou, protože představuje účinnější „plot“, než je kterékoliv pletivo. Ostropestřec se také nádherně okrasně vyjímá na předzahrádkách, kam nechodíte, ale často hledíte.
Svůj původ má ostropestřec mariánský ve Středomoří. Dozrává zejména v druhé polovině září, jedná se tedy o letničku, u které se v druhém roce jejího života objevují bodlinaté listy s bílými žilkami. Na konci měsíce června ostropestřec purpurově vykvete. Na první pohled je velmi podobný obyčejnému bodláku. Na konci léta se z květů stávají plody, jež se následně sklízí, suší a zužitkovávají. Tak vzniká například čaj, olej, tablety nebo tinktury. Čaj z ostropestřce je velmi rozšířený i u nás v Čechách. V léčitelství se plod využívá především při onemocněních jater, ale stejně blahodárný vliv má také na žlučník. Za pozitivní účinky ostropestřce mariánského jsou „zodpovědné“ látky flavolignan silybin, silydianin a silychristin (silycristin, silykristin), které se souhrnně nazývají silymarin. Silymarin se tvoří v ostropestřci průběžně, zejména však v druhé polovině září až v říjnu, ideálně při teplotách kolem 25 °C. Tyto teploty jsou v našich zeměpisných šířkách v dané době výjimečné, proto ostropestřec rostoucí v ČR neobsahuje takové množství silymarinu jako ostropestřec vyprodukovaný v oblasti Středomoří. Největší koncentrace silymarinu se nachází v semenech, menší množství silymarinu najdeme v listech a kořenu. Plody (semena) dále obsahují asi 27 % bílkovin a 30 % jedlého oleje (kyselina linolová, olejová a nenasycené mastné kyseliny), tyramin, histamin, aminokyseliny, cukry, quercetin a vitamin E (500 až 800 mg/kg).
Kustovnice čínská je bujně rostoucí, opadavý, trnitý keř, který dorůstá výšky 1 – 3 metrů. Jeho převislé větve zabírají dost místa do šířky, proto s tím již při vysazování počítejte. Ač se to na první pohled nezdá, jedná se o rostlinu z čeledi lilkovitých. Je tedy příbuzná s rajčetem, bramborem nebo lilkem. Její nafialovělé květy jsou velmi podobné právě lilku. Kustovnice jsou oboupohlavné rostliny, tj. mají jak samčí, tak samičí květy a opylují je především včely. Kustovnice sice pochází z Asie, ale v našich podmínkách je plně mrazuvzdorná. Vzhledem k tomu, že kvete v pozdějším období – červen až srpen – vybírejte pro ni chráněné slunné stanoviště. Půda je pro ni nejvhodnější lehká, písčitá. Těžké, přemokřené půdy nesnáší. Červené bobulky plodů se nejčastěji objevují druhým až třetím rokem po výsadbě. Jsou měkké, proto je nutná opatrnost při sklizni, aby nedošlo k jejich stlačení a poškození. Sklízejí se postupnou probírkou (na plantážích ve své domovině každý týden), a to po dobu jednoho až dvou měsíců. Zrání probíhá od srpna do října a jen plně vyzrálé plody obsahují léčivé a zdraví prospěšné látky. Právě při dozrávání se doporučuje chránit plody sítí proti ptákům. Následně se plody goji suší, a to buď přirozeně na vzduchu, nebo mechanicky horkým vzduchem v sušárnách. Aby se vám rostlina odvděčila hojností plodů, je nutné její pravidelné prořezávání. V průběhu dubna odstraňujeme suché větve, v létě překřížené a přestárlé, společně s kořenovými výmladky. Po sklizni pak odstraňte nemocné a slabé větve, dále výhony z vrchu kmene pro udržení optimální výšky rostliny.
Nejvzácnější látkou je vitamin B17 (známý i jako nitrosid), který je obsažen v oleji z meruňkových jader. Meruňkový olej je podle názoru amerického biochemika Ernsta Krebse díky vitamínu B17 odpovědný za zdraví přírodně žijících národů, u kterých se prakticky nevyskytuje rakovina. Podle průzkumu obyvatelé severního Pákistánu přijímají denně až dvěstěkrát větší množství vitaminu B17 než průměrný obyvatel Evropy.
Ty nejkvalitnější meruňky nejsou zlatavé, jak je známe z našich supermarketů, ale temně hnědé a scvrklé. Meruňky se suší na slunci šest až devět týdnů a jejich kvalita se posuzuje podle barvy. Nejžádanější jsou právě nevzhledné tmavé kousky, jejichž barva je garantem stoprocentního přírodního produktu. Naproti tomu se u nás meruňky ošetřují oxidem siřičitým, aby i po vysušení zůstaly krásně oranžové. V každém případě je baltistánská meruňka takovou lahůdkou, že ani nevíme, o co přicházíme. Teď je již pouze na nás, čemu dáme přednost: syté oranžové barvě nebo všeléku z přírody. Zda se jedná o další ze zázraků naší planety, ukáže čas. Faktem ale je, že prevence vůči civilizačním nemocným nebolí a někdy dokonce i chutná.
Listy jsou zdrojem hořčin, silic a alkaloidů. Nejčastěji se s vavřínem setkáváme v jeho sušené podobě, při šetrném a správném způsobu sušení si totiž zachovává většinu svých účinných a nám prospěšných látek. Bobkový list je bohatý na hořčík, vápník, draslík, železo, měď a vzácný selen, také na vitamíny A, C a skupiny B, zejména pak kyselinu listovou, která se doporučuje v době plánovaného těhotenství a pak během něj pro správný vývoj plodu v těle matky.
Sklizeň vavřínu je možná během celého roku, například když tvarujeme keřík. Ostříhané větvičky vavřínu vznešeného s listy se suší v temné a suché místnosti a ukládají se do plátěného sáčku, který se uchovává v temnu a suchu.
Ve svém příspěvku TEBOKAN A ALKOHOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Ruzha.
Dobrý den,
mám ve zvyku zapíjet jídlo malým pivem. Je možno pak spolknout pilulku Gingo biloba (Tebokan)?
Díky předem za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František.
Dobrý den,
užívám 2 pilulky denně Tebokan 40 mg. Mohu zapíjet jídlo pivem? Mohu dát třetinku něčeho ostřejšího (do 45%)? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Postup: 150 g sušených plodů hlohu zalijte 1 litrem 50% alkoholu (vodky nebo slivovice) a nechte 3 týdny v uzavřené láhvi za každodenního protřepávání louhovat. Tinktura se podává 3x denně po 20 až 30 kapkách, při preventivním užívání postačuje 2x denně po 15 kapkách – v závislosti na typu srdečního onemocnění. Při sklízení plodů je nutné kontrolovat, jestli nejsou červivé nebo napadené hmyzem. Plody se sbírají za plné zralosti od září do října ještě před příchodem prvních podzimních mrazů a suší se pomalým teplem. Hloh má pozitivní účinky na srdeční sval a jeho prokrvení, zlepšuje průchodnost cév a tepen a celkově prokrvení celého těla. Působí i jako regulátor, a to zejména v případě vysokého krevního tlaku, který účinně snižuje. Hloh funguje rovněž jako prevence a léčba anginy pectoris, doporučuje se i jako prevence infarktu a na rekonvalescenci po něm. Uklidňujících účinků hlohu lze využít například v případě nespavosti nebo v čase silného nervového vypětí a dlouhodobého stresu. Pomáhá i ženám v období menopauzy, kdy zmírňuje nepříjemné stavy.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Květa Grosová.
Jak sesuší plody rakytníku? Musí se povařit v cukerném nálevu a pak sušit?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiřka.
Našla jsem k tomu tohle:
Sušené plody
Rakytník lze sušit včetně semen, nejlépe na elektrických sušičkách. Usušené plody je vhodné rozemlít, nejlépe na tříštivém kávovém mlýnku. Drť se pak používá v množství půl až jedna lžička denně. Při sušení se nic nenamáčí. S cukrem se pracuje v jiném receptu, a to rakytník třený s cukrem. Zde se použijí čisté bobule rakytníku, které se smíchají v poměru 1 : 1 s cukrem, částečně se pomačkají, ale jen tak aby většina bobulí zůstala celá. Vzniklá směs se dá do sklenic. Před zavřením se vrch ještě zasype cukrem a sklenice se pevně uzavře. Na chladném místě tak vydrží až do příštího roku, pouze postupem času trochu ztratí na chuti.
Při vaření v cukerném nálevu by se ztratila většina vitamínů a promáčené plody by se dlouho sušily.
Přidávám ještě jeden typ, jak očesat plody rakytníku, aniž byste se poranili o ostny. Ostříhejte větvičky rakytníku a i s plody je dejte zmrznout do mrazáku. Zmrzlé větvičky pak opatrně vyndejte a potřesením oklepejte všechny plody. Zmrzlé plody rakytníku opadávají lehce samy.
Rostlina patří do čeledi kozlíkovité. Kozlík lékařský je vytrvalá přímá bylina s charakteristickým pachem, dorůstající výšky asi 60 až 200 cm. Lodyha bývá přímá, v květenství větvená, rýhovaná a mimo uzliny lysá. Vyrůstá z krátkého silného vertikálního podzemního oddenku. Lodyžní listy jsou lichozpeřené, dlouze řapíkaté, složené nejčastěji ze 7 až 9 párů lístků. Lístky jsou kopinaté, obvykle 7 až 12 mm široké, na okraji hustě zubaté, na bázi často sbíhají na vřeteno listu. Koncový lístek bývá stejně široký jako postranní lístky. Květenství je hustý, větvený, latovitý vidlan, složený z drobných oboupohlavných květů. Květy jsou bílé až růžové, 3 až 6 mm dlouhé, nálevkovité, vonné. Tyčinky a čnělka vyčnívají z korunní trubky, která je na bázi mírně vydutá. Kozlík kvete v létě, nejčastěji v červenci. Plody jsou kopinaté, lysé, 2 až 3,5 mm dlouhé nažky. Bylina se sbírá v období od srpna do října, a to její podzemní část, tedy oddenek s kořeny. Droga se rychle umyje a suší na vzdušném místě. Vzhledem k tomu, že je silice soustředěna v buňkách těsně pod povrchem, je nutné drogu mýt velice opatrně a snažit se nepoškodit povrch kořene. Droga silně voní a je nutné ji chránit před kočkami.
V naší poradně s názvem TO JE VÁŽNĚ... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucinka.
To je vážně hnus, co se tady řeší. Lidi, jaký červy? Nechcete mi říct, že to vážně někdo může mít v sobě? Je 21.století.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U nákazy parazitem nehraje vývoj společnosti žádnou roli. Parazit se do těla dostane obvykle orální cestou, zřídka pak prostřednictvím bodnutí od hmyzu nebo z kontaminovaného prostředí kůží a tělními otvory. Každé snědené syrové maso je potencionálním rizikem pro vstup parazita do lidského těla. Syrové maso se dnes běžně konzumuje, obsahuje ho například suši, stejk, karpačo, tatarský biftek, sušené maso, atd. Parazit se v těle uhnízdí bez větších příznaků a nositel tak ani neví, že ho v sobě má.
Elixír „Trojčátko“ je lihový výtažek pelyňku, hřebíčku a oplodí ořešáku sbíraného těsně před spadnutím ořechů na zem. Je možno ho doplnit ještě lihovou tinkturou z listů ořešáku, která má silný účinek na plísně.
Použití
Dávkování: Začíná se s 10 kapkami 2x denně, postupně se zvyšuje až na 30 kapek. Pokud léčba vyvolá potíže, je nutno skončit na dávce, která ještě nevadí a nevyvolává žaludeční obtíže nebo bolesti hlavy. Kapky nakapeme do 50 až 100 ml vody. Už se nezapíjí, nesmí se dávat do horké vody. Jedna léčebná kúra trvá 40 dnů – podle životního cyklu parazitů. Preventivně lze kúru provádět jednou ročně anebo užívat 5 dní 2x denně 30 kapek a pak 2x týdně 30 kapek po celý rok.
Tento elixír by neměly užívat těhotné ženy, nemocní s žaludečními vředy (nesmí pelyněk). Léčbu není vhodné začínat v období menstruace (zvyšuje průtok krve). U nemocných s hypertenzí je nutno kontrolovat krevní tlak, protože hřebíček jej mírně zvyšuje.
Návod na přípravu elixíru Trojčátko
Tinkturu ze slupek vlašských ořechů připravíte tak, že rozdrobíte 15 slupek, zalijete je půllitrem lihu a necháte na světle 30 dní vyluhovat. Pak ji přenesete na temné místo. Ořechy jsou nejlepší takové, které právě dozrály a ještě visí na stromě, nebo právě odpadly. Jejich zelená slupka se hodí k přípravě tinktury nejvíce, protože obsahuje hodně jódu. Pokud neseženete tyto slupky, užijte Lugolův roztok, což je jód s jodidem draselným. Užívá se 5–10 kapek na 50 až 100 ml vody.
Pelyněk skvěle čistí organismus od všech parazitů – od mikroorganismů až po velké hlístice. Pelyněk se vždy užívá pouze zralý. Sbírají se listy a plody, nejlépe ve tvaru kuličky, a pak se suší a drtí. Užívají se v suchém stavu jako prášek a zapíjejí obyčejnou vodou. Dávka na jedno užití je 200–300 miligramů (1/2 čajové lžičky).
Třetím komponentem Trojčátka jsou semena hřebíčku. Obyčejné koření, které se používá pro kulinářské účely, je třeba před použitím rozdrtit. Na jednu dávku stačí 500 miligramů, což odpovídá velikosti hrášku.
Dávky se zvyšují postupně: První den jedna dávka, druhý den dvě a od třetího dne až do desátého dne se užívají tři denně. Prášek z hřebíčku se užívá před jídlem. Dále se preventivně během celého roku užívají tři menší dávky jednou za týden. Doporučuje se užívat všechny tři složky Trojčátka najednou – tinkturu ze slupek vlašských ořechů, prášek z pelyňku a hřebíčku.
Ve svém příspěvku PECKY Z MERUNĚK HUNZŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marian Adamus.
Kmen Hunzů v severním Pákistánu, má meruňky jako podstatnou část stravy.
Ovšem to musí být nějaký odolný poddruh meruňky, když roste v takových výškách Karákoramu a v takovém množství, že to suší na zimu.
Ty naše jsou málo odolné na chlad.
Vím, že existují nějaké vyšlechtěné, ale já bych se zajímal o ty originální, od Hunzů.
Dají se někde sehnat ?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
pomáhá při léčbě cukrovky – lidé s cukrovkou mají pojídat mladé čerstvé plody do velikosti 3 cm i se semínky, neboť ačokča pomáhá upravit metabolismus cukrů
používá se při respiračních chorobách a jako prevence poruch oběhového systému – užívá se vývar z ačokči: plody se nakrájí na drobné kousky a suší při teplotě do 40 °C; před vařením se na ½ hodiny namočí do studené vody, poté se vaří cca 15 minut
snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak – konzumují se plody (nejlépe čerstvé)
má protizánětlivé účinky – listy se přikládají na zanícenou část těla
léčí zánět ucha – používá se šťáva z čerstvých plodů
slouží jako diuretikum – užívá se odvar: 3 plody se rozpůlí a bez semínek se vaří v litru vody
Je ačokča diuretikum
Ano, ačokča je považována za diuretikum. Odvar připravený ze dvou nebo tří plodů bez semínek v 1 litru vody je prý výborné diuretikum (močopudný prostředek). Rovněž se udává, že zamezuje vstřebávání sodíku a draslíku zpět do těla.
Zelená káva se získává z bobulí kávovníku, které se několik týdnů suší na slunci. Poté prasknou a vypadnou z nich zrnka zelené kávy. Tato zrnka se nepraží (pokud se praží, vzniká klasická černá káva).
Nepražená zrnka kávy obsahují pro naše tělo několik příznivých látek – mezi nejvýznamnější patří fenolické sloučeniny jako kyselina chlorogenová a kyselina kávová. Tyto látky se řadí mezi antioxidanty.
Zelená káva obsahuje také kofein (je ho zde větší množství než v černé kávě). O kofeinu se všeobecně ví, že napomáhá snižovat vstřebávání glukózy do krve, a tím přeměňovat její nadbytek v těle na tuk. O kofeinu je také známo, že působí jako stimulant a zároveň mírně odvodňuje, proto se ve většině restaurací káva podává s trochou vody.
Uvedené látky, tedy fenolické sloučeniny i kofein, podporují srdeční aktivitu a krevní oběh.
I kdyby po užívání daného produktu byl váhový úbytek opravdu tak rychlý (jako uvádí některé reklamy, že 5 kg za týden), nedošlo by určitě k redukci samotného tuku při zachování svalové hmoty, která se nám stará o rychlost metabolismu (tedy snižovat sval je cesta do pekel), ale došlo by hlavně ke snížení svalu a na něj vázané vody, plus snížení malého množství tuku. Na redukci 1 kg tuku je třeba spálit okolo 30 000 kJ, a to žádný doplněk stravy bez naší přidané hodnoty (úprava jídelníčku + pohyb) nedokáže.
Zdravý úbytek váhy je 0,5 kg čistého tuku za týden při zachování svalové hmoty. Ta může být při vyváženém jídelníčku i navýšena, a proto hmotnost na vaší váze se nemusí i přes úbytek tuku v těle vůbec projevit. Pokud je váhový úbytek vyšší než dva kilogramy týdně, většinou se jedná o ztrátu tekutin. To je případ právě zelené kávy. Ta má silný močopudný účinek a odvodňuje tělo. Tím pádem jejím užíváním opravdu můžete shodit i několik kilogramů. Po vysazení zelené kávy se však tělo okamžitě začne opět zavodňovat a nabírat vodu zpátky do zásob. Rychlé dostavení jo-jo efektu je zaručeno.
