Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Používá se jako rozpouštědlo. Při styku s oxidačním činidlem vzniká fosgen, plyn používaný za války. Při manipulaci je důležité dodržovat bezpečnostní pokyny, protože se jedná o těkavou látku, která má nežádoucí účinky.
Účinky chloroformu
Koncem 19. a ve 20. století byl chloroform používán při operacích jako inhalační anestetikum, které dočasně nahradilo méně příjemný, avšak zdravotně bezpečnější diethylether. Po zjištění nežádoucích účinků chloroformu byl tento postupně opuštěn a nahrazen opět nejdříve diethyletherem a později jinými, bezpečnějšími přípravky.
Dnes je používán v chemickém průmyslu hlavně při výrobě chladicího média pro ledničky a klimatizace, freonu R-22 (chlordifluormethan, CHClF2); jeho využívání k tomuto účelu se však bude stále snižovat v souvislosti s omezováním používání freonů podle ustanovení Montrealského protokolu. Je také surovinou pro výrobu řady dalších organických sloučenin, například aromatických aldehydů.
Chloroform se též používá jako rozpouštědlo v chemické laboratoři, ve farmaceutickém průmyslu a při výrobě pesticidů a nátěrových hmot. Je výborným lepidlem některých plastů, například polystyrenu nebo plexiskla. Deuterochloroform, derivát chloroformu, u kterého byl vodíkový atom nahrazen atomem deuteria (těžkým vodíkem), CDCl3, je nejpoužívanějším rozpouštědlem v NMR spektroskopii. V roce 1973 činila světová produkce chloroformu cca 2,5 milionu tun ročně.
Do těla může chloroform pronikat všemi cestami – vdechováním, požitím nebo vstřebáním přes kůži, případně oči. Dráždí pokožku a sliznice, v očích může způsobit nekrózu a vznik vředů. Po vstřebání se šíří do celého těla, koncentruje se zejména v tukových tkáních, odkud se pak může uvolňovat ještě řadu hodin. Při vdechování par chloroformu se vstřebá 64–67 %. Při anestetických koncentracích (8 000–10 000 ppm) během několika minut dosáhne koncentrace v krvi hodnot okolo 100 mg/l. Zhruba 60–70 % chloroformu se z těla vylučuje v nezměněné podobě prostřednictvím vydechovaného vzduchu, zbývajících 30–40 % odchází ve formě metabolitů močí a stolicí. Podíl metabolizace chloroformu závisí na celkové dávce, je vyšší při nižších dávkách.
Inhalace par chloroformu vede ke tlumení centrálního nervového systému. Vdechování vzduchu obsahujícího 900 ppm po krátkou dobu způsobuje závratě, ospalost a bolesti hlavy. Vysoké dávky způsobují hluboké kóma a útlum dechového centra, což může vést k úmrtí. Vysoké dávky mohou také způsobit srdeční arytmii až fibrilaci komor, a to přímým účinkem na myokard, stimulací vagu nebo senzibilizací na katecholaminy. Fibrilace může být smrtelná. Chloroform snižuje krevní tlak oslabením srdeční kontrakce a periferní vazodilatací (opět následkem stimulace vagu). Nejnižší smrtelná dávka LDLo pozorovaná u člověka při požití byla 2 514 mg/kg.
V naší poradně s názvem JAK SE DÁ VYROBIT CHLOROFORM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Nevíte někdo jak se dá doma vyrobitchloroform?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chloroform se doma dá vyrobit tak zvanou haloformovou reakcí. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu se přikapává aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který se přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí. Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat.
Chloroform objevil v červenci 1831 americký lékař Samuel Guthrie a nezávisle na něm, o několik měsíců později, i francouzský chemik Eugène Soubeiran a v Německu Justus von Liebig. Soubeiran připravil chloroform pomocí Liebenovy reakce z etanolu, případně acetonu. Chloroform pojmenoval a jeho chemické složení odvodil o tři roky později, konkrétně v roce 1834, Jean-Baptiste Dumas (1800–1884). Jeho narkotické účinky poprvé pozorovali v roce 1847 francouzský fyziolog Marie-Jean-Pierre Flourens a Robert James Fegle.
V roce 1847 v Edinburghu tamější porodník James Young Simpson jako první použil chloroform k celkové anestezii při porodu. Následně se jeho používání při chirurgických zákrocích rychle rozšířilo po celé Evropě. První anesteziolog z povolání John Snow se proslavil podáním chloroformu britské královně Viktorii v roce 1853 při porodu prince Leopolda (pozdější vévoda z Albany).
V USA se však užívání chloroformu místo diethyletheru ujalo teprve na počátku 20. století, ale po zjištění, že může způsobit srdeční selhání, bylo zase rychle opuštěno. Jako náhrada byl zkoušen také trichlorethen (trichlorethylen), ale i ten byl po zjištění karcinogenicity odmítnut.
Chloroform neboli trichlormethan, je bezbarvá, těkavá, avšak nehořlavá kapalina charakteristického nasládlého zápachu. Jeho páry jsou značně těžší než vzduch (4,12krát), proto se v uzavřených prostorách hromadí u podlahy a obtížně se vyvětrává.
V naší poradně s názvem JAK SE DÁ VYROBIT CHLOROFORM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Zdravím,mám jen dotaz,chtěl bych si vyrobit max.2dcl chloroformu na vylepšení světlometů u auta.mam k dispozici aceton,kyselinu sirovou i chlor,ten v tekutým stavu silný koncentrát co se používá ve velkých bazénech apd.tak mám dotaz zda z tohoto se dá vyrobit nebo musím mít ten chlorid v prášku nebo savo.pakliže to lze,chtěl bych poprosit zda je možné poslat nějaký postup a poměry??nemám absolutně žádnou zkušenost co se chemických věcí týče,a experimentovat s tímto si nedovolil risknout.predem děkuji.milan.m.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zde je videonávod, jak lze s pomocí tekutého Sava a acetonu vyrobitchloroform, který se sám vysráží na dně tohoto roztoku: https://youtu.be/j-PrAczOGb…
Chloroform se dá vyrobit pomocí haloformové reakce. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu přikapávat aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který je přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během této výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí! Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat. Video, na kterých je vidět postup výroby chloroformu, jsou zde: výroba chloroformu video.
Lepší, než si vyrábět chloroform doma svépomocí, je si ho koupit. Chloroform se prodává v různém množství, přičemž nejmenší množství je 1 litr. Cena jednoho litru chloroformu nyní činí kolem 130 Kč. Chloroform je možné koupit kupříkladu v internetovém obchodě Verkon.
Na výrobu chloroformu se dá použít aceton a chlorový prášek do bazénů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu přikapávat aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Lepší, bezpečnější a výhodnější je však chloroform koupit než ho vyrábět doma.
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT TINKTURU Z DUBOVÉ KŮRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Prosím,kdo mě poradí jak vyrobit tinkturu z dubové kůry. Moc děkuji,Jaroslava.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Léčivé účinky má jen kúra z dubu bílého, který se v ČR pěstuje jako okrasný strom v pracích. Zde jsou vidět jeho listy: https://www.google.cz/image…
Ze stromu je potřeba ustřihnout mladé letorosty o průměru asi půl centimetru. Větývky zbavte listí a omyjte vodou. Pak z nich pomocí škrabky na brambory odstraňte kúru. Tím získáte mnoho hoblinek. Oloupejte jen zelenou kůru ne dřevo. Potom namočte všechny hoblinky do vodky 60% silné. Například vodka pelíškovka. Všechny hoblinky musí být ponořené. Nechte to v temném chladném místě po dobu minimálně 2 týdny, lépe však jeden měsíc. Poté tekutinu přefiltrujte a máte tinkturu z dubové kůry.
Volné aminokyseliny ve stravě prakticky nenajdeme. Najdeme je pouze jako součást bílkoviny (ve vázané formě), proto nám z živočišných zdrojů poslouží především maso, vejce a mléčné výrobky. Výhodou živočišných bílkovin v porovnání s rostlinnými, je, že jejich zdroje obsahují vyšší podíl esenciálních aminokyselin neboli těch, které si tělo samo nedokáže vyrobit. Na druhou stranu je potřeba dávat pozor na nadměrný příjem tuků a cholesterolu, které se v živočišných zdrojích vyskytují společně s bílkovinami. U rostlinných zdrojů tyto problémy odpadají, navíc s nimi dostáváme do těla i potřebnou vlákninu a další blahodárné látky, proto jsou rostliny důležité.
Nevýhodou je, že v rostlinách nenajdeme kompletní zastoupení jednotlivých aminokyselin, snad s výjimkou sóji. Nejen pro sportovce je tedy důležité pečlivě hlídat vyvážený příjem aminokyselin a doplňovat je pomocí aminokyselinových přípravků. Využití jednotlivých aminokyselin je tak rychlejší a odpadá i složité štěpení bílkovinných komplexů. U silových sportů je jejich příjem doslova nezbytnou nutností.
Tělo potřebuje aminokyseliny ke svalovému růstu, k regeneraci po fyzické aktivitě, k ochraně před poškozením a odbouráváním svalové hmoty a v neposlední řadě také ke zvýšení svalového výkonu a zlepšení imunity. Většinu aminokyselin si dokáže lidské tělo vyrobit samo, existuje ale 11 kyselin, které si sami vyrobit nedokážeme (v určitém věku). Ty se nazývají esenciální neboli nezbytné. Tyto aminokyseliny musí být do těla dodávány společně s potravou a jedná se o leucin, fenylalanin, histidin, isoleucin, lysin, methionin, tyrosin, cystin, tryptofan, threonin a valin. Pro dospělého zdravého jedince je to tedy 8 aminokyselin.
Aminokyseliny chrání svalovou hmotu před poškozením. Leucin, isoleucin a valin (označované společně anglickou zkratkou BCAA – branched chained amino acids) patří mezi osm esenciálních aminokyselin, které musí být přijímány potravou, jelikož si je tělo neumí samo vyrobit. Ve spektru ostatních aminokyselin tvořících svalovou hmotu zaujímají BCAA až celou třetinu, proto by jejich doplňování pro vás mělo být samozřejmostí.
Ve kterých potravinách lze jednotlivé aminokyseliny nalézt:
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT TINKTURU Z DUBOVÉ KŮRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Léčivé účinky má jen kúra z dubu bílého, který se v ČR pěstuje jako okrasný strom v pracích. Zde jsou vidět jeho listy: https://www.google.cz/image…
Ze stromu je potřeba ustřihnout mladé letorosty o průměru asi půl centimetru. Větývky zbavte listí a omyjte vodou. Pak z nich pomocí škrabky na brambory odstraňte kúru. Tím získáte mnoho hoblinek. Oloupejte jen zelenou kůru ne dřevo. Potom namočte všechny hoblinky do vodky 60% silné. Například vodka pelíškovka. Všechny hoblinky musí být ponořené. Nechte to v temném chladném místě po dobu minimálně 2 týdny, lépe však jeden měsíc. Poté tekutinu přefiltrujte a máte tinkturu z dubové kůry.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Slepa.
Použít jen kůru tohoto stromu mi přijde nesmysl, dubové kapky je možné vyrobit z kůry dubu letního a určitě i dubu zimního. V kůre jsou léčivé látky ve všech dubech, zejména důležité trisloviny se 20% s katechinovymi látkami a flavonoidy. Kromě tinktury se dub využívá i na masti a koupele
Domácí škrob, který má podobu prášku bez chuti a vůně a jenž není rozpustný ve vodě, se dá vyrobit z brambor. Škrob se dále vyskytuje například v kukuřici a v obilí.
Stařecká žloutenka může vzniknout z mnoha příčin: onemocnění jater, alkoholismus, rakovina, ucpání žlučovodu, hemolytická anémie, hepatitida, žloutenka jakékoliv druhu. Žloutenka je obvykle známkou toho, že se játrům nedaří řádně vyčistit tělo. Pokud si všimnete zežloutnutí na kůži nebo zežloutnutí očí, měli byste navštívit svého lékaře s podezřením na žloutenku.
Existuje několik typů žloutenky: žloutenka jakéhokoliv druhu, hemolytická žloutenka, obstrukční žloutenka, hepatocelulární žloutenka.
Žloutenka
Nejčastějším onemocněním jater je žloutenka. Kůže a sliznice se zbarví do nažloutlého odstínu. Tato žlutá barva je dána důsledkem přítomnosti přebytku žlučového barviva zvaného bilirubin v krvi. Játra produkují žluč, která je nezbytná pro správné trávení a zajišťuje dobrou výživu.
Hemolytická žloutenka vzniká v důsledku nadměrné destrukce červených krvinek, což způsobuje zvýšení tvorby bilirubinu. Hemolytická žloutenka může být také příznakem geneticky podmíněných chorob, jako je srpkovitá a hemolytická anémie. Obě nemoci způsobují rozpad červených krvinek. Při srpkovité anémii se tvoří abnormální hemoglobin, který deformuje krvinky. Hemolytická anémie je způsobena nedostatečnou nebo žádnou aktivitou glukosa-6-fosfát dehydrogenázy, jednoho z enzymů pentózového cyklu, na kterém z velké části závisí metabolismus erytrocytu. Nekompatibilní, neshodná transfuze krve vede k hemolýze krve příjemce, což se také může projevit jako hemolytická žloutenka.
K obstrukční žloutence dochází, když je cesta mezi místem vzniku bilirubinu v jaterních buňkách a přesunem žluči do dvanáctníku blokována překážkou. Obvykle staří lidé mají tendenci trpět více na obstrukční žloutenku, která je nejčastějším problémem spojeným s hepatobiliárním onemocněním.
Hepatocelulární žloutenka vzniká z poškození jaterních buněk toxickými látkami. Žluté zabarvení kůže a bělma očí je výrazným příznakem tohoto onemocnění. Hepatocelulární žloutenka bývá důsledkem poškození jater, tedy toxické hyperbilirubinémie, a to látkami jako je chloroform, arzfenamín, tetrachlormethan, acetaminofen, alkohol, toxiny hub rodu Amanita (alfa-amanitín a jinými). Tento typ žloutenky představuje jeden z příznaků cirhózy jater.
Ve svém příspěvku JAK VYROBIT DOMACI TELOVY PEELING se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta.
Musím říct, že tělový peeling z kávy zanechává pokožku superhladkou a krásně měkkou, ale nedoporučovala bych ho slečnám s citlivou pletí. Po smytí jsem měla narudlou pokožku a udělala se mi vyrážka!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem SKOŘICOVÁ MAST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Skořice je aromatická kůra skořicovníků, stálezelených tropických stromů. Je léčivá a vyrábí se z ní silice, tinktury, olej a z něj pak i masti. Má kořeněně nasládlou chuť a příjemnou vůni, kterou jí dává zejména sloučenina cinnamaldehyd.
Skořicová mast - návod.
6 trubiček skořice
100 ml olivového oleje
1 sáček želatiny agar
2 kapsle vitamínu E 400 mg
1 lžička čerstvé citonové šťávy
Nejprve si uděláme ze skořice výtažek, tak že skořici necháme macerovat v oleji po dobu 1 dne. Po tuto dobu udržujeme olejovou lázeň teplou do 80*C. Skořice se nesmí v oleji spálit. Pro lepší výsledek můžeme skořici hrubě umlít. Po uplynutí doby macerace přeceďte olej a nechte ho vychladit. Podle návodu připravte želatinu agar a také ji nechte zchladit na stejnou teplotu jako je zchlazen skořicový olej. Pak si připravte hnětací misku, do které dejte želatinu, skořicový olej a k tomu vyprázdněte dvě kapsle vitamínu E a přidejte lžičku citronové šťávy. Vše pak metličkovým mixérem promixujte na nejvyšší rychlost, až vznikne hladká krémová emulze. Tu pak používejte jako běžný mastný krém na svou pokožku. Zbytek masti uzavřete do vhodné nádoby a nechte v temnu a chladnu nejlépe v lednici. Takto emluze vydrží být stabilní až jeden měsíc.
Pozor! Lidé s nemocnými ledvinami vědí, že se mají skořici vyhýbat, proto tato mast není určena pro takto nemocné lidi.
Skořicová mast - účinky
V místech aplikace skořicové masti se podpoří krevní oběh a tím i rychlejší prohřátí zevní tkáně. Výborná je pro revmatiky. Může pomoci při lokální desinfekci pokožky svými antibakteriálními a desinfekčními účinky.
Podobným způsobem se dá vyrobit i rozmarýnová mast, kde rozmarýn působí také jako desinfekce a čistící činidlo. Místo skořice použijte rozmarýn.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem NÁVOD NA PŘÍPRAVU KOSTIVALOVÉ MASTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Kostivalová mast a jak si připravit kostivalovou mast doma, zde je návod. Pravá kostivalová mast obsahuje k čerstvý kořen kostivalu. Ten se sbírá na jaře nebo na podzim.
Důležité upozornění!
Účinné látky kostivalu můžete zničit stykem s kovem!
Takže při sběru a čištění použijte keramický nůž a keramickou škrabku.
Kořen krátce ale dobře opláchneme ve slaném roztoku. Dvě hrsti kuchyňské soli na litr vody. Pak kořen necháme okapet a nakrájíme na tenké plátky nebo ho nahrubo nastrouháme na nekovovém struhadle. Ve vodní lázni v nekovové nádobě rozpustíme lékařskou vazelinu nebo sádlo v množství, které nám v tekutém stavu dovolí potopit všechen nakrájený kořen. Až se nám to rozpustí, tak přidáme nakrájený kořen. Necháme dvacet minut zahřívat ve vroucí vodě. Pak odstavíme, necháme vychladnout a při poklesu teploty pod 40*C přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a do směsi dále ještě rozmáčknuté dvě kapsle vitamínu E 400mg a jednu kapsli vitamínu C (důležitý je ten obsah v kapslích), zamícháme a necháme odstát do druhého dne při teplotě kolem 20*C. Druhý den to přivedeme do tekutého stavu, ale moc to nepřehříváme, aby med, či včelí vosk, neztratily cenné látky, jež vysoké teploty ničí. Po ztekucení to přefiltrujte přes gázu nebo dětskou plenu. Získanou tukovou tekutinu nalijte do sterilních kelímků a uchovejte v chladu a temnu. Nejlépe v chladničce. Mast lze připravit případně i ze sušeného kořene kostivalu, ale sušený kostivalový kořen je třeba před přípravou rozdrtit v nekovovém hmoždíři.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Marně sháním recept na kaštanovou mast, kterou bych si chtěla vyrobit, neznáte jej. Díky.
Propolis je ve vodě téměř nerozpustný. Naproti tomu se velmi dobře rozpouští v látkách, které rozpouštějí tuk (aceton nebo chloroform – pro člověka těžko snesitelný). Jestliže chceme vyrábět propolisový roztok ve formě tinktury pro lidskou spotřebu, pak se k tomu nejlépe hodí etylalkohol v 70% koncentraci.
Propolis se používá při bolestech hlavy, migrénách, bolestech uší, nachlazení, chřipce, hnisavé angíně, zápalu plic, zánětech horních cest dýchacích a průdušek, onemocnění mandlí, průjmových onemocněních, infekcích močových cest, plynatosti střev, poruchách krevního oběhu (snížení krevního tlaku), skleróze. Propolis dokonce ruší účinek některých toxických látek. V kožním lékařství je vhodný na hojení ran a kůže, bradavice, ekzémy, chronické ekzémy, vyrážky, plísně, dále na ošetření hyperkeratózy, suché pokožky, popraskaných pat, kuřího oka, mozolů, otlaků, na bolest a zánět kloubů, lokální anestezii, zabránění proleženin. Při ozařování propolis tlumí nežádoucí účinky, urychluje epitelizaci kůže po popáleninách, hojení operačních ran ve všeobecné, abdominální a gynekologické chirurgii. Ve stomatologii se užívá při bolestech zubů, paradentóze, léčbě vředů, mykóze, zánětu dutiny ústní. V gynekologii pak nachází uplatnění při regulaci menstruace a tlumení bolestí, při zánětech, obtížích v přechodu. Známé je také jeho využití v urologii, a to na záněty močové trubice, záněty ledvin či na léčbu prostaty.
Propolis nachází léčebné použití také v neurologii, parazitologii, onkologii, endokrinologii, gerontologii a fyziatrii.
Ve svém příspěvku ZKUSTE IMUREGEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Uživatel.
zkuste IMUREGEN. Výrobek není moc známý, dělá ho malá česká firma v Náchodě a používá se dokonce na klinikách při léčbě rakoviny. Jde o výtažek krevních nukleotidů, které si tělo jinak při obraně proti nemoci musí vyrobit, takže zvyšuje počet bílých krvinek a i jinak opravuje poškozené buňky. Zrenovuje v podstatě střeva, játra, srdce i další orgány a má dlouhodobý účinek. Určitě to není zázrak na všechno a působí na každého jinak, stejně jako ostatní přípravky, ale já to beru a nepamatuji, kdy jsem byl naposledy nemocen. Najdete ho na https://www.imuregen.cz
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dalo by se říci, že ideálním tipem je domácí výroba séra z vitamínu C, a to z jednoho prostého důvodu – je cenově dostupné. Celkové náklady na výrobu tohoto séra jsou nižší, než když si zakoupíte komerčně dostupné přípravky, které navíc ani nemusí obsahovat dostatečné množství vitamínu C, což má pak za následek dlouhodobé léčení. Takže pokud si toto sérum vyrobíte doma, máte jistotu, že bude obsahovat dostatečné množství vitamínu C a rychleji uvidíte hojivější účinek.
Výroba séra:
Kupte si vitamín C v prášku, který je k dostání téměř ve všech obchodech.
Smíchejte malé množství prášku s destilovanou vodou, nejlépe studenou.
Směs promíchejte v zavřené láhvi.
Sérum vitamínu C oxiduje velmi rychle, je tedy důležité, aby bylo uchováno uzavřené v chladu. Vždy je lepší vyrobit menší množství séra, protože jeho životnost je pouhých 5 dní. Poté si musíte vyrobit nové.
Zároveň je důležité vyzkoušet si na malém místě, jak sérum působí na vaši pleť, protože každá pokožka je jiná. Některé typy pokožky snesou větší množství vitamínu C a některé menší. Vždy je lepší začínat s menším množstvím a posléze zvyšovat dávkování vitamínu C. Předejdete tím podráždění pokožky.
Vždy když použijete sérum z vitamínu C, nevystavujte se ihned slunečnímu záření.
Experiment začíná – chceme si sami vyrobit své vlastní tekuté mýdlo. Dá se říct, že nejde o moc složitou a těžkou věc, jako spíše o dosti zdlouhavý proces. Při výrobě domácího tekutého mýdla se raději držte dál od přidávaných ingrediencí, které jsou i zdraví nebezpečné, není zapotřebí přidávat rozpouštědla, kyseliny nebo emulze. Ideální je naopak přidávání olejů, vody a louhu, díky čemuž vznikne lepší mýdlo. Také je možné přidat aroma, které zlepší vůni mýdla. Vybírejte vždy ingredience, s nimiž se pracuje bezpečně a jednoduše. Pokud si chcete vyrobit domácí mýdlo, potřebujete snadnější postup. Nakonec bude domácí výroba mýdla celkem jednoduchá, protože postačí pouze tekuté mýdlo míchat, vařit a poté už jen používat.
Potřebné ingredience
kokosový olej
olivový olej
destilovaná voda
hydroxid draselný
Přísady:
vůně nebo aroma
ředění (voda)
Postup
První várka výroby trvá asi hodinu. Většina tekutých mýdel nemá průhlednou barvu, takže není problém, když i domácí mýdlo bude zakalené, ale nesmí být mléčné.
Pro výrobu je zapotřebí dvou olejů, a to 20 % kokosového oleje a 80 % olivového oleje. Při výrobě mýdla z těchto olejů je možné dosáhnout výsledku za pouhých 20 minut. Tato mýdla nemusejí být neutralizovaná kyselinou, protože nemají žádný vysoký přebytek louhu. Při finální výrobě tohoto mýdla je důležité, aby došlo k odpařování přebytečných ingrediencí, což nám umožní dosáhnout vyšší koncentrace tekutého mýdla.
Při výrobě mýdla nezapomeňte nejprve zvážit hliněný hrnec. Tato hmotnost bude zapotřebí po vaření pro výpočet vody na ředění.
Velmi důležité je také měření teploty oleje. Optimální hodnota je 71 °C. Pokud se olej jen zahřívá, mělo by dojít k měření louhu v destilované vodě. Ideální hodnota by pak měla být 60 až 70 °C. Nejideálnější hodnotou je 60 °C. Jakmile jsou oleje ohřáté na 71 °C a louh na 60 °C, vše se opatrně přelije a za stálého míchání kontroluje. K efektivnějšímu promíchání obsahu použijte nejlépe tyčový mixér. Výroba mýdla pomocí tohoto receptu trvá pouhých 20 minut.
Jakmile je vše hotovo, nechejte mýdlo odstát po dobu 5 nebo 10 minut. Hrnec s mýdlem přiklopte. Po uplynutí této doby dejte vše vařit při teplotě téměř 90 °C. Každých 15 minut obsah dobře promíchejte, abyste odstranili z mýdla veškerý vzduch, který celý proces prodlužuje a zpomaluje zmýdelnění.
Mezitím co se mýdlo vaří, si ohřejte vodu, kterou poté přilijte k mýdlu a vařte dalších 45 minut, dokud nevznikne z mýdla takzvaná kaše.
Níže uvedené bylinky dokážou omladit a rozzářit pleť, jsou proto účinným a dostupným pomocníkem v péči o pleť.
Levandule: Regeneruje kožní buňky a pomáhá omlazovat pokožku. Její vůně má hluboké relaxační účinky. Prospívá jak problematické pleti, tak pleti suché a dehydratované, jíž navrací vlhkost. Levandule je nejlepší do koupelí, vyrobit si z ní však můžete i napářky nebo pleťové vody.
Tymián: Prospívá mastné pleti, kterou čistí a zároveň zbavuje přebytečného kožního mazu. Výhodou je, že také hydratuje, takže pleť nezůstává vysušená. Z tymiánu se dají připravit masky, odvary, napářky nebo třeba koupele.
Máta: Osvěžuje a povzbuzuje unavenou pleť. Hodí se hlavně pro mastnou a smíšenou pokožku. Má čisticí a zklidňující účinky, jež mírní projevy akné. Mátu užívejte nejlépe ve formě čajů, odvarů nebo koupelí.
Meduňka: Meduňku nejvíce ocení citlivá pleť, kterou tato bylinka posílí a uvolní. Také zpomaluje stárnutí a brzdí vznik vrásek. Hodí se do koupelí, čajů a odvarů.
Rozmarýn: Pomáhá zklidnit mastnou a zčervenalou pleť, jež se díky němu přestává mastit. Výborně se hodí do koupelí.
Šalvěj: Pomáhá při nadměrném pocení a při parodontóze, rozpouští tuky, podporuje metabolismus pokožky a pomáhá čistit ucpané póry. Ocení ji zejména lidé s mastnou a smíšenou pletí. Pokud chcete zlepšit stav své pleti, připravte si čaj nebo odvar.
Bazalka: Zklidňuje a tonizuje pokožku celého těla, má hydratační a posilující účinky. Skvěle se hodí i na vlasy, uzavírá totiž jejich povrch a hříva je tak výrazně lesklejší. Z bazalky lze vyrobit pleťovou vodu či napářku, populární jsou i nálevy a čaje.
Jak tedy vyrobit umělou vagínu a co k tomu budeme potřebovat: 50 mm širokou odpadní rouru, cyklistickou duši (vhodný ventilek si zvolíte sami) a samozřejmě nářadí. Umělou vagínu můžete vylepšit vložením pružného kroužku, který umístíte do roury, čímž vytvoříte užší, ale pružný prostor pro penis. Náročnější bude vytvořit jakési vakuum, díky němuž bude vznikající podtlak působit mnohem realističtější pocity masturbace. Takto zhotovenou vagínu můžete zdokonalit 12 V motorkem (ze stěrače, autíčka na ovládání) a to vše uložit do další odpadní roury, která bude o něco větší. Pokud se vám povede zhotovit umělou vagínu pomocí přiloženého videa, získáte tak vagínu, která dokáže pracovat zcela sama bez použití rukou.
