Vady nohou jsou běžné u všech věkových skupin. Existuje jich velká řádka a velkou část z nich způsobuje nevhodná obuv. Příklady vady nohou u člověka:
pedes transversoplanus = příčně plochá noha
Příčně plochá noha vzniká poklesem přední příčně klenby, zároveň s tím se i celá přední část nohy rozšíří. K tomuto problému může dojít z vrozených příčin (klidně to může být i dědičné), ale člověk (hlavně tedy ženy) si příčně plochou nohu může způsobit sám hlavně nošením bot s vysokými podpatky, nebo se zúženou částí pro prsty. Plochou nohu může také způsobit nadváha a u dětí i předčasné a časté nošení bot. Není tedy vhodné, aby děti celý den pobíhaly v botách, doma by měly chodit i na boso, nejen v přezůvkách. Kromě toho, že poklesne klenba, dochází současně také i k otlakům a často také k deformaci prstů, případně i k útlaku nervu, který může způsobovat pocity bolesti při chůzi (obzvláště na podpatcích). Plochá noha může ale způsobovat také bolesti kolen, kyčlí, páteře, nebo i křeče v lýtkách. Každý člověk si sám může ozkoušet, jestli nemá plochou nohu. Stačí si prohlédnout otisk chodidla (samozřejmě bez bot!), plochá noha je širší než běžná fyziologická noha. Zároveň se dají ploché nohy cvičit, aby se jejich zdravotní stav nezhoršoval, případně se i zlepšil.
pes valgus = vybočená noha
Jedná se o to, že je noha vbočená směrem dovnitř. Tuto vadu způsobilo špatné postavení hlezenní a patní kosti, protože hlezenní kost vybočuje směrem k vnitřnímu okraji chodidla. Tento typ vady se objevuje ve většině případů u dětí, u dospělých je to málokdy, protože s přibývajícím věkem by se zesilováním svalstva a vazů měla napravit. Pokud by ale tato vada trvala do puberty, jedná se o předzvěst podélně ploché nohy.
pes planovalgus = podélně plochá noha
Jedná se o vadu typickou pro děti. Dochází při ní k zploštění vnitřní podélné klenby a zároveň je pata postavena výše a vybočuje. Vznik této vady ovlivňuje genetika, ale i to, jestli dítě nosilo v dětství kvalitní obuv správné velikosti. Tato vada se kromě vzhledové deformity může projevit i pocity únavy nohou, ale i bolestí v bérci, nebo v holeni. V horších případech ji může dokonce doprovázet i pocení a otékání nohou a vznik křečových žil. U podélně ploché nohy se rozlišují tři stupně vady podle závažnosti.
V naší poradně s názvem NEMOC SLONÍ NOHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohuslava krupičková.
Dá se léčit nemoc slonínoha?jJe mi 67 roků často jsem měla bércový vředy..jJe to už půl roku co se mi udělala boule na pravém stzehně ze kterého mi vytékala voda,proto jsem se léčila abrala jsem léky na odvodnšní"furon..Jenže mi léčitel zjistil,že je to nemoc slonínoha a já bych prosila o radu jakse tato nemoc léčí. zdá se mi,že mi ta boule na stehně roste a tvrdne,Je to pro mne bolestivé,špatně se mi chodí a dost mi to vadí.Děkuji za pomocnou radu Krupičková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Nemoc slonínoha je stádium lymfedemu. Lymfedem se vytvoří tehdy, když přestane fungovat lymfatický systém. U Vás přestal fungovat v oblasti stehna a vytvořil se Vám tam otok. Bohužel současné zdravotnictví ještě nedokáže tento problém zcela vyléčit a budete se tedy muset naučit s tím žít. Můžete si pomoci režimovými opatřeními a to zejména provádění častých masáží od kolene směrem k srdci a dále zařazením nějakého sportu, třeba jízdu na kole nebo plavání. Vyvarujte se dlouhého stání nebo sezení, stále se pohybujte. Vyhýbejte se vysokým teplotám a nenoste těsné oblečení. Také s tím choďte na pravidelné prohlídky na kožní, abyste předešla rozvoji onemocnění kůže a následné amputaci končetiny. Na kožní choďte preventivně každé 3 měsíce.
Lymfatická obstrukce známá také jako sloní nemoc nebo lidové označována jako slonínoha, je ucpání lymfatických cév, které odvádějí tekutinu z tkání v celém těle a umožňují imunitním buňkám cestovat tam, kde jsou potřeba. Lymfatická obstrukce může způsobit lymfedém, což znamená otok v důsledku zablokování lymfatických cest.
Lymfatický systém je síť cév, které rozvádějí lymfatické tekutiny bohaté na bílkoviny po celém těle. Je to součást imunitního systému. Lymfatické uzliny fungují jako filtry a obsahují buňky, které bojují s infekcí a rakovinou.
Lymfatická tekutina je tlačena přes lymfatické cévy svalovými kontrakcemi, které vznikají při pohybu, při vykonávání běžných denních úkonů a také pomocí malých pump ve stěně lymfatických cév. Lymfedém nastává, když lymfatické cévy nejsou schopny adekvátně odvádět lymfatickou tekutinu, obvykle z paže nebo nohy.
Když lymfatická tekutina dlouho neodtéká, vzniká elefantiáza, což je nemoc, která je charakterizována ztluštěním kůže a podkoží jako následek ucpání lymfatických cév a uzlin. Toto ucpání může být způsobeno několika faktory mezi které patří infekce vlasovcem mízním (filariáza). Další příčinou elefantiázy může být podokonióza nebo odstranění či ucpání mízních uzlin. Při ucpání dojde ke zvětšení té části těla, kde je mízní céva ucpána. Typickým příkladem je např. slonínoha, nebo obří paže.
Mezi faktory, které mohou zvýšit riziko rozvoje lymfedému, patří:
V naší poradně s názvem NEMOC SLONÍ NOHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora.
Dobry den pane doktore,obracim se na Vas s dotazem,po prekonani rakoviny delozniho cipku mi byla prerusena lymfa v trisle a nasledkem toho je prava koncetina o 17.5cm vetsi.Ma psychika a sebevedomi jsou nenavratne zakopany hluboko pod zemi.Je mozna v mem pripade dobrovolna amputace koncetiny??Je mi 50let a oprvdu uz to nezvladam.Dekuji,Barbora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Amputace nohy by nebylo nejlepší řešení. Je úžasné, že jste přežila rakovinu a byla by škoda komplikovat si život dalším traumatem spočívajícím v nemožnosti normálního pohybu vlivem amputace funkční nohy. Hledejte způsoby, jak stav nohy vrátit zpět. Syndrom sloní nemoci vzniká jako reakce na přítomnost parazita nebo jako následek zneprůchodnění lymfatického systému. U vás je jasně lokalizované místo, kde k přerušení došlo a snad by se dalo toto místo obejít přemostěním za použití žilních štěpů. Provádí se to ve vzácných případech. Tento postup je nejúčinnější v časných stádiích lymfedému a měl by ho provádět zkušený chirurg. Takové chirurgy je možné najít na klinikách velkých měst, jako první by byl IKEM v Praze. Zkuste si zajistit doporučení od svého ošetřujícího lékaře na vyšetření v tomto institutu. Pokud chcete více podrobnějších informací k této nemoci, tak zde je náš článek s informacemi o možnostech léčby: https://www.ceskaordinace.c…
Komplikace lymfedému (sloní nohy) mohou zahrnovat:
Kožní infekce (celulitida). Zachycená tekutina poskytuje úrodnou půdu pro choroboplodné zárodky a i sebemenší poranění paže nebo nohy může být vstupním bodem pro infekci. Postižená kůže vypadá oteklá a červená a je typicky bolestivá a teplá na dotek. Váš lékař vám může předepsat antibiotika, abyste je měli po ruce, abyste je mohli okamžitě začít užívat.
Sepse. Neléčená celulitida se může rozšířit do krevního řečiště a vyvolat sepsi – potenciálně život ohrožující stav, ke kterému dochází, když reakce těla na infekci poškodí jeho vlastní tkáně. Sepse vyžaduje naléhavou lékařskou péči.
Únik přes kůži. Při silném otoku může lymfatická tekutina odtékat malými trhlinami v kůži nebo způsobit puchýře. Vypadá to jako když z nohy teče voda.
Změny kůže. U některých lidí s velmi těžkým lymfedémem může kůže postižené končetiny ztlustit a ztvrdnout, takže připomíná kůži slona, odtud označení slonínoha nebo sloní nemoc.
Rakovina. Vzácná forma rakoviny měkkých tkání může být výsledkem nejzávažnějších případů neléčeného lymfedému.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Léčba je stále omezená a nedokáže lymfedém, alias slonínoha, zcela trvale vyléčit.
K léčbě lymfedému se využívá:
Komprese (obvykle se zabalením do obvazů nebo punčoch);
Manuální lymfodrenáž (MLD);
Cvičení rozsahu pohybu nebo odporová cvičení.
Manuální lymfodrenáž je lehká masážní terapie. Při masáži dochází k pohybu pokožky v určitých směrech na základě stavby lymfatického systému. To pomáhá lymfatické tekutině odtékat správnými kanály.
Léčba také zahrnuje péči o pokožku, aby se předešlo zraněním, infekci a poškození kůže. Mohou být předepsány i lehké cvičební a pohybové programy. Užitečné může být nošení kompresního prádla na postižené oblasti nebo použití pneumatické kompresní pumpy. Ošetřující lékař a fyzioterapeut rozhodnou, které kompresní metody jsou nejlepší.
Operace
Chirurgie se používá jen v některých případech a má omezený úspěch. Chirurg musí mít s tímto typem zákroku bohaté zkušenosti. I po operaci bude stále potřeba fyzikální terapie ke snížení lymfedému.
Mezi typy operací patří:
Liposukce;
Odstranění abnormální lymfatické tkáně;
Transplantace normální lymfatické tkáně do oblastí s abnormální lymfatickou drenáží (provádí se zřídka);
Ve vzácných případech se provádí operace k obejití abnormální lymfatické tkáně pomocí žilních štěpů. Tyto postupy jsou nejúčinnější u časného lymfedému a měl by je provádět zkušený chirurg.
Jedná se o boty věrně napodobující chůzi naboso, která je pro člověka nejpřirozenější. Zároveň však chrání chodidlo před mechanickým poškozením (zraněním ostrými předměty) a proti vlivům počasí. V barefoot botách můžete díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybujete. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel stejně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují a mohou se tak optimálně vyvíjet.
Barefoot boty mají na rozdíl od běžných bot anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů. Dále flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3–6 mm a nulový sklon mezi špičkou a patou, to znamená žádný podpatek. V neposlední řadě pak stélku bez tvarované klenby.
Vzhledem k tomu, že se velikosti u jednotlivých výrobců liší, je důležité nohy před koupí této obuvi řádně přeměřit.
K měření budete potřebovat: papír, pravítko, tužku, izolepu.
Na podlahu těsně ke zdi přilepte izolepou list papíru. Postavte se na papír, pata se musí dotýkat zdi (pokud nemáte doma vhodné místo u zdi, můžete nohu změřit i v krabici). Musíte stát plnou vahou na noze, prsty musí být natažené. Tam kde končí nejdelší prst, udělejte čárku. Totéž opakujte s druhou nohou, protože délky se mohou lišit. Nyní změřte délku chodidla a k naměřené hodnotě přičtěte nadměrek 12 mm (pro začínající chodce stačí 10 mm). Výsledná hodnota je délka stélky, kterou potřebujete.
Proč právě tyto boty? Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak je, no kvůli stabilitě! Čím širší je základna, tím větší je stabilita. V dnešní době popíráme přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř. Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.
Současná bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. V
Ve svém příspěvku OTEKLÉ KOTNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pleyer.
Mám 7.měsíců problémy s levou nohou, otéká kotník až do poloviny lýtka. Před léty
jsem měl úraz na lýtko levé nohy (2005) nosil jsem punčochu cca 3 roky. Potom se
mi ulevilo, a punčochu jsem nebral. Koncem roku 2020 jsem měl opět náraz do
této části nohy a noha začala otékat. Punčochu mohu nosit asi 1 hod. pak noha
začne trnout a šíleně bolet, punčocha musí dolu, zkusil jsem bandáš kotníku, ale
po několika hodinách musím sednout, dát nohu na židli a nechodit. Vše se opakuje
v intervalu několika hodin ( přik. najím se v kuchyni, jdu na WC a pak 30 min.
sedím, protože noha silně bolí) ?? Lékaři mi k dnešku přepsali léky na bolest,
Priznicové oblady kotníku na chodít ..!!! ?Což pro bolesti nemohu ! Co s tím.
Pleyer
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vzniká poklesem podélné klenby nohy a je často doprovázena valgozitou paty. Pokles podélné klenby se projevuje zvýšenou únavou a pálením nohou, zvýšenou potivostí nohou, otlaky a tvorbou křečových žil. Vrozená plochá noha je velmi vzácná, u dětí se začíná projevovat až kolem třetího roku věku. Příčinou mohou být nedostatečně vyvinuté vazy, ochablé svalstvo, dlouhodobé stání či chození v nevhodné obuvi, chození doma na boso.
Symptomy:
pokles podélné klenby nohy
valgózní postavení pat
Terapie: chůze na boso po nerovném terénu a masáže nohou, individuálně tvarované stélky, správná zdravotní obuv s prostornou špicí, široký pevný klínek, pevný opatek a pevný, dostatečně široký nízký podpatek.
Příčně plochá noha
Vzniká poklesem přední příčné klenby, přičemž se celá přední část nohy často rozšíří. Jde o získanou deformitu (příčinou může být i dědičná dispozice), která bývá způsobena častým nošením obuvi s vysokými podpatky a přetížením přední části nohy (téměř 90 % postižených tvoří ženy) a nošením obuvi se zúženým prostorem pro prsty. Příčně plochá noha je téměř vždy doprovázena deformitami prstů a otlaky.
Terapie: použití korekce do obuvi („srdíčka“).
Vysoký nárt
Je charakteristická abnormálním vyklenutím podélné klenby nožní za současného snížení nebo zborcení klenby příčné. V důsledku přetížení přední části nohy se zde vytvářejí otlaky. Vysoký nárt patří mezi vrozené defekty nohou. Příčinou může být i nošení příliš krátké obuvi.
Terapie: nošení prostorné obuvi s dostatečnou výškou pro nárt, zhotovení individuální ortopedické stélky.
Deformity prstů
Nošením nevhodné obuvi, zejména příliš těsné a krátké, trpí nejvíce prsty nohou. Proto patří deformity prstů k nejčastějším získaným deformitám nohou.
Jedná se například o:
vbočený palec
vybočený malík
kladívkové či drápovité prsty
přeložené prsty
Terapie: nošení prostorné obuvi, používání korekcí prstů, ortopedických vkládacích stélek, správně prováděná pedikúra, případně operace.
Dvojitá pata
Vyskytuje se na zadní straně paty v důsledku nošení těsného lodičkového či mokasínového střihu obuvi. Příčinou bývá špatně tvarovaný (příliš uzavřený) opatek a tvrdá pata obuvi.
Terapie: nošení obuvi se správně tvarovanou a polstrovanou patou, případně operace.
Patní ostruha
Vzniká pod dolním hrbolem patní kosti (zespodu paty), zejména u podélně ploché nohy.
Terapie: odlehčení postiženého místa podpatěnkou (podkova), nošení obuvi s vyšším odpruženým podpatkem (cca 5 cm), případně operace.
Podnehtová exostóza (výrůstek)
tlakem ve špici narůstá na nehtovém článku kostěný výrůstek.
Exostóza na nártu
vzniká tlakem pevné bandáže obuvi na nárt (například lyžáky, brusle).
Ve svém příspěvku JAK SE PROJEVUJE UCPÁVÁNÍ CÉV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Bartík.
Pacientka po úspěšné operaci srdce (trojitý bypass) si stěžovala na bolest pravé nohy.Nikdo na to cca 7 dnů nereagoval.Poté byla převezena z fakultní nemocnice do nemocnice krajské (noha byla od lýtka směrem dolu silně tmavě modrá)kde byl okamžitě zahájen pokus o průchodnost cév a žil,který byl bohužel bezúspěšný (noha byla již v tak velmi zanedbaném stavu z předchozí nemocnice) a následovala amputace končetiny ve stehně.Vzhledem k tomu,že pacientka v bezprostředně krátké době absolvovala několik velmi náročných operativních zákroků, bohužel po několika dnech zemřela,její organizmu byl natolik vyčerpán,že již nedokázal dále bojovat.Podle mého laického názoru byla po operaci bypassu totálně zanedbána pooperační léčba.Chci ještě podotknout,že v krajské nemocnici byly bleskově zahájeny všechny potřebné zákroky na vysoké profesionální úrovni což je třeba zdůrazni a za což všem týmům, které v této nemocnici byly účastny vyslovuji neobyčejné díky.Prosím o případné odborné posouzení jak by měl celý případ,od operace až po následnou léčbu,probíhat.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kryglova.
Lékařka řekla že je nevhodný pribinacek dítě má 20 měsíců je to pravda
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí al
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobry den,
muzu poprosit o radu? Objevilo se mi na palcich obou nohou tohle. Prvni asi pred tydnem a druheho palce jsem si vsimla dnes. Dekuji Marcela Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o subunguální hematom, což je nashromáždění krve pod nehtem. Není to nic nebezpečného a samo to během několika měsíců zmizí. Nejčastější příčina je namožení z důvodu zvýšeného tlaku na to konkrétní místo. Ve vašem případě tlačí váš druhý prst na palec, kde způsobuje vznik hematomu a to při chůzi v příliš těsných botách. Je to tím, že nosíte moc často boty s úzkou špičkou, kde není dostatek místa pro vaše prsty a ty se postupně deformují, aby se vešly do stísněných prostor. Dochází tak k destruktivnímu otěru palce s druhým prstem a pátý prst (malíček na noze) se vám křiví a zalézá pod čtvrtý prst.
Pokud se chcete vyhnout opakování těchto problémů, tak budete muset vyměnit své boty. Při chůzi v nových botách budete muset vkládat silikonový oddělovač a na noc nosit ortézu na vbočený palec. Náprava trvá dlouho, stejně tak, jak dlouho vznikaly tyto deformity prstů vlivem malých bot.
Pokud to nebudete řešit a budete dále používat malé neprostorné boty, tak se začnou dělat tyto otlaky častěji a i na jiných místech než doposud, například na čtvrtém a pátém prstu.
Je přirozené, že se noha vlivem věku prodlužuje, tím jak vám sesedá přirozený oblouk klenby. Při koupi nových bot je potřeba počítat s tím, že každých deset let vašeho života se vám noha může zvětšit až o jedno číslo. K tomu je potřeba se přizpůsobit a kupovat si o číslo větší boty než dříve.
Zde je vidět jak vypadá ortéza na vbočený palec a kolik stojí: https://www.zbozi.cz/hledej…
Zde je vidět jak vypadá silikonový oddělovač prstů: https://www.zbozi.cz/hledej…
Nejběžnější příčinou bolesti nohy je nošení špatně padnoucí obuvi. Těsné boty nezřídka způsobují otlaky prstů a vedou k řadě strukturálních defektů. Poklesem přední příčné klenby vznikne příčně plochá noha, přičemž se celá přední část nohy často rozšíří. Jde o získanou deformitu (příčinou může být i dědičná dispozice), která bývá způsobena častým nošením obuvi s vysokými podpatky a přetížením přední části nohy (téměř 90 % postižených tvoří ženy) či nošením obuvi se zúženým prostorem pro prsty. Propadlá klenba je téměř vždy doprovázena deformitami prstů a otlaky. Podélně plochá noha vzniká poklesem podélné klenby nohy a je často doprovázena valgozitou paty. Pokles podélné klenby se projevuje zvýšenou únavou a pálením nohou, zvýšenou potivostí nohou, otlaky a tvorbou křečových žil. Vrozená plochá noha je velmi vzácná, u dětí se začíná projevovat až kolem třetího roku věku. Příčinou mohou být nedostatečně vyvinuté vazy, ochablé svalstvo, dlouhodobé stání či chození v nevhodné obuvi, chození doma na boso. Další nejčastější příčinou bývá traumatické poranění nohy.
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Moc Vám dekuji za bleskovou odpověď. Měla jsem přes léto gelovy lak na nehtech (na palcích ještě odrusta), je možné, ze muže být nehet zdeformovany z toho? Většinu času nosim Barefoot boty, takže noha má prostor, ale některé kousky ještě donosivam a boli mě z nich malíčky, myslela jsem si, ze je to tím, jak už je noha zvykla na větší prostor než v konfekcni obuvy. Myslíte si, ze by to mohlo být z toho? Moc Vám dekuji za reakci. Jsem poměrně stresar, a tak mě to dost zneklidnilo. Dekuji ještě jednou a preji hezky den. Matulova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Úzká konfekční obuv určitě může být na vině. V souhře se zničeným nehtem od gelové náhražky to všechno může odpovídat současnému stavu vašeho malíčku. Můžete zkusit boty roztáhnout napínákem do bot (viz zde: https://www.zbozi.cz/dum-by…).
Dle výzkumů převážná většina dětských bot neodpovídá svým tvarem přirozenému tvaru dětského chodidla. Lidská noha se totiž přirozeně ve špičce rozšiřuje. Dle starých mýtů se vyrábí boty, které pro správný vývoj musí podepřít klenbu, pro správný vývoj je potřeba fixovat kotník, je potřeba vyvýšit patu a podobně. Každý jsme ale unikát, a tak je třeba naučit se rozpoznávat, co noha opravdu chce a co potřebuje.
Barefoot dětské boty jsou dostatečně ohebné, noha cítí terén, mají minimální rozdíl výšky podrážky mezi špičkou a patou a nabízí dostatečný prostor pro prsty. Barefoot boty pro děti musí splňovat normy zdravotní nezávadnosti.
V současné době je na našem trhu široká nabídka tohoto druhu obuvi. Stačí se podívat na internet a můžete po správném naměření objednávat.
Ve svém příspěvku MOBIVENAL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Swobodová.
Dobrý den,mám sníženou průchodnost cév v dolních končetinách,levá noha 3.stupeň,pravá noha 1.stupeň.Užívám ráno 2 tablety léku Detralex a nosím vysoké kompresní punčochy.Mohu a je vhodné k tomu užívat ještě Mobivenal?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olina.
Přesně stejnou věc jsem řešila se svou doktorkou taky. Řekla mi, že mám užívat buď jedno nebo druhé. Jak Mobivenal tak i Detralex obsahují stejné množství účinné látky s tím rozdílem, že Detralex je schválen jako lék a Mobivenal jako doplněk stravy s volným prodejem bez předpisu. Takže se rozhodni buď pro ověřený Detralex nebo Mobivenal a nebo současně, každý v poloviční dávce.
Noha člověka se skládá v podstatě ze dvou hlavních částí, a to dolní končetiny tvořené stehnem, lýtkem a holení; a nohy, která se skládá z chodidla a nártu.
Ve svém příspěvku VYHŘEZLÁ PLOTÉNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magdalena.
dobrý den.v červenci 2015 jsem se dostala k hospitalizaci z bolestmi bederní páteře.měsíc mi dávaly infuse,kde mi odcházel nerv na pravé noze.přestala jsem cítit palec a druhý prst na noze.noha mi otýkala a já nemohla ani došlápnout.až po třiceti dnech mi udělaly mr,kde jsem podstoupila operaci vyhřezlé ploténky.ted jsem po operaci necelých půl roku,ale noha mi nepracuje pořád.navíc mám bolesti,silné pálení,otýkání až k lýtku.lékaři si s tím už neví rady a píšou mi léky,které mi nepomáhají.když došlapuji na celou nohu dostávám eletriku do spodní části nohy i přesto,že tu nohu nezatěžuji.tímto se obracím na vás,zda by jste mi neporadily co s tím dál.na rehabilitaci jsem byla také,ale výsledek byl stejný.moc vás prosím o radu co dál.lékaři mi nedávají velkou naději na zlepšení nebo uzdravení.děkuji moc z pozdravem mannová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
I nohu tvoří několik kostí, celkově se kostra nohy nazývá skeleton pedis. Noha je vlastně podkladem celé kostry člověka, a tak nese celou váhu lidského těla, proto je třeba, aby kosti byly odolné.
Části nohy
a) kosti
Nohu tvoří kotníky, kosti holenní a lýtkové, současně také několik kostí zánártních (= ossa tarsi), kostí nártních (= ossa metatarsi) a prstů (= phalanges). Kostí zánártních je v chodidlu 7 a počítají se od paty směrem dopředu. Největší z nich je kost patní (= calcaneus) a kost hlezenní (= talus), před nimi se nachází menší kost loďková (= os naviculare) a tři kosti klínové: vnitřní (= os cuneiforme mediale) střední (= os cuneiforme intermedium) a zevní (= os cuneiforme laterále), na stejné úrovni se také nachází kost krychlová (= os cuboideum). Před kostmi zánártními se nachází pět kostí nártních (= ossa metatarsi), každá z nich vede k jednomu prstu nohy. Samotné prsty jsou tvořeny několika články. Palec u nohy tvoří dva větší články, ostatní prsty jsou ale tvořeny již třemi kostními články.
b) klouby a vazy
Stejně jako ruka i noha obsahuje klouby, které ale nejsou v noze tak pohyblivé jako v ruce. Kosti chodidla vytvářejí nožní klenbu, která umožňuje pružné našlapování. Klouby pojí různé části kostí, například kloub spojuje kost patní s hlezenní a člunkovou, nebo kost patní s kostí krychlovou, kost krychlovou s kostí člunkovou, kost člunkovou s kostí klínovou, kost krychlovou s kostmi klínovými a kosti nártní s prstovými články.
c) svaly
U chodidla se rozlišují svaly podle toho, jestli se nachází na hřbetu nebo na chodidlové části. Na hřbetu se nachází krátký natahovač prstů (= musculus extensor digitorum brevis) a krátký natahovač palce (= musculus extensor brevis). V chodidlové části se vyskytuje odtahovač palce (= musculus abductor hallucis), přitahovač palce (= musculus adductor hallucis), krátký ohybač palce (= musculus digitorum brevis), odtahovač malíku (= musculus abductor digiti minimi V), krátký ohybač malíku (= musculus flexor digiti minimi brevis V), krátký ohybač prstů (= musculus flexor digitorum brevis), čtyřhranný sval chodidlový (= musculus quadratus plantae) a další mezikostní svaly.
Svaly jsou zde velmi důležité, protože udržují nožní klenby ve správném postavení. U svalů je důležité, aby byly pevné a současně i pružné. Pokud by byly ale dlouhodobě přetěžovány, může se stát, že způsobí i pokles nožní klenby, a tím i způsobí ploché nohy.
Ve svém příspěvku BRNĚNÍ PALCE U NOHY A BOLEST AŽ PÁLENÍ CHODIDLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Květa .
Dobrý den
Mám bolest nohy levé po úraze uklouzla mě práva noha a levou jsem skočila do sedačky na koleno vzadu za kolenem mě zabaleno dřeb nebyl možný pak se postavit na nohu po půl roce se to trošku zlepšilo, byla jsem na ortopedii tam jsem dostala opstrik, ale v okolí kolena mě to stále bolí, a i celá noha a teď mě začal brnět palec u nohy když déle stojím tak mě boleji nohy mám je těžké neklidné pálí mě šlapky a bolí. Děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V zimní obuvi má noha omezené podmínky pro pohyb, zhoršenou ventilaci a více se potí. Pot zčásti vstřebávají ponožky. Vlivem tepla pokožky se však teplý vzduch nasycený odpařenou vlhkostí dostane až k podšívce boty, případně i k membráně, a tam, kvůli chladu z vnějšku, už zkondenzuje na vodu. Jedna noha dokáže za den vypotit až 2 decilitry vody, pach potu se velmi lehce šíří a není to nic příjemného. Nadměrné pocení vede i ke zdravotním problémům a výskytu plísní.
Nohy by i v zimě měly být jako v bavlnce, zejména pravidelná hygiena nohám hodně uleví, ale rozhodně neuškodí poskytnout jim bonus v podobě osvěžující koupele. Ponořte nohy do nádoby s teplou vodou a přidejte koupelovou sůl pro zjemnění. Až se nohy dostatečně nahřejí, můžete začít s odstraňováním přebytečné kůže na chodidlech. Poté nohy důkladně opláchněte, vysušte, dostatečně promažte krémem a promasírujte. Pro lepší a rychlejší regeneraci kůže si oblékněte teplé bavlněné ponožky a dopřejte si alespoň půlhodinový odpočinek.
Vhodná obuv je nejdůležitější. Chůze v zimních podmínkách bývá často fyzicky náročná a vyčerpávající. Měli byste přemýšlet o tom, zda se budete pohybovat ve městě, nebo máte v plánu dlouhou túru ve vysokohorském prostředí. Boty do zimní přírody musí být kvalitní, teplé, pohodlné, vysoké a nepromokavé. A hlavně musí na noze dobře sedět. Trekingová obuv by měla být vždy o něco větší. Noha se musí do boty vejít i po celodenní túře, kdy zpravidla opuchne. Ženy by si měly pořizovat dámské modely, které respektují anatomické odlišnosti jejich nohou. Nejuniverzálnější je celokožená obuv s membránou (nejlépe goretexovou) nebo kombinovaná se syntetickým svrškem. Nepodceňujte ani výběr podešve, ideální je vibram, který tlumí nárazy a dobře se přizpůsobuje terénu. Správné obutí však nekončí u bot, pozornost je třeba věnovat i ponožkám. Je vhodnější nosit jedny kvalitní ponožky než vrstvit několikery na sebe. Ty se mohou v botě shrnovat, posunovat a být vznikem nepříjemných puchýřů a otlačenin. Bez kvalitních ponožek se nedá využít komfortu, který boty poskytují. Pokud jste spíše aktivnější typ, investujte do teplých ponožek určených speciálně pro sport nebo do nízkých teplot.
Ve svém příspěvku UCPANÉ CÉVY V NOZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Hamrlová.
Dobrý den, manžel měl mozkovou příhodu a má levou ruku nefunkční a na levé noze ucpané cévy a noha od kotníku dolů je studená. Nikdo mně nechtěl říct co to vlastně znamená a navíc se mu začali dělat puchýře na různých místech právě té studené nohy a ty pak praskly a má strupy a noha ho bolí. Snaží se chodit, ale sám se nezvedne a musím mu pomáhat. V nemocnici byl od 23. června a špatnou medikací se osypal a byl převezen na kožní a tam nerehabilitoval...dovolené, málo sester a potom pár dnů byl na rehabilitaci, jenže dostal salmonelosu a tak byl převezen na infekční, kde opět nic nedělali. Po odeznění nemoci jsem si ho vzala domů a rehabilituji s ním sama. Jen se chci zeptat, co je příčina té studené nohy a zda by se to dalo nějakými léky znovu zprůchodnit. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Archman.
Dobrý den chci se zeptat jaký lék na ucpané cévy je dobrý bez receptu.Děkuji.
Péče o pacienty trpící syndromem diabetické nohy by měla být směrována do specializovaných podiatrických ambulancí, které se věnují právě pacientům se syndromem diabetické nohy. Zde dochází k ošetření defektů (lokální terapie), odlehčení končetiny (speciální poloboty), léčbě infekce antibiotiky.
Nejčastější příčinou, kvůli které vznikají vředy, je nevhodná obuv. Proto by si měl každý diabetik v první řadě pořídit vhodnou obuv. Nohy diabetiků jsou v průměru o 1–2 cm širší v oblasti prstních kloubů než u stejně starých zdravých jedinců. Obuv pro diabetiky by měla vyhovovat tvarem i použitým materiálem. Musí být maximálně pohodlná a nesmí v žádném případě vyvolávat jakákoliv zranění. Tuhá podrážka je základ a uvnitř boty by měla být polopružná vložka. Nedoporučuje se nosit obuv s vysokým podpatkem a úzkou špičkou, ve které nemá noha dostatek prostoru. Diabetici by se měli vyvarovat také otevřeným botám, sandálům či takzvané masážní obuvi.
Tip: Svým nohám byste měli věnovat opravdu maximální péči, denně si je kontrolovat. Můžete poprosit o pomoc své blízké, popřípadě použít zrcátko. Svěřte svá chodidla minimálně jednou za měsíc speciálně vyškolené pedikérce nebo navštivte za tímto účelem podiatrickou ambulanci. Neváhejte nohy ošetřovat roztoky proti plísním, používejte pemzu a různé změkčující přípravky na ztvrdlou kůži na patách, denně si vyměňujte ponožky, které by měly být bavlněné, jejich gumička by neměla být příliš stahující a na špičce těchto ponožek by neměl být hrubý šev. Jestliže se vám špatně prokrvují končetiny, nestyďte se nosit teplé ponožky. Nohy si omývejte 1–2x denně vlažnou vodou a následně ošetřete hydratačním krémem, aby nedocházelo k vysychání a praskání pokožky. Vždy důkladně vysušujte pokožku ručníkem i mezi prsty a snažte se vyhýbat rozmáčení kůže při koupeli.
Ve svém příspěvku BRNĚNÍ NOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel M.Dufková.
V r.2015 byla reoperace leve kýčle, v r.2016 byla nová operace levé kýčle. Vše se dá říct dobré. Ale ted po roce začala bolet a trnout druhá noha pravá. Začne to nad ránem v kýčli a pokračuje po celé noze až ke kotníku... Je to nepříjemné a ráno nejsem odpočatá, ale unavená a pravá noha stále bolí. A to sním každé 3 hod. PARALEN Injekci Dolmina od doktora - Nepomáhá. Jsou horka a tak se hodně větrá, může to být i z průvanu? Ale je teplo. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Dobrý den nález-pokročílé degenerativní změny v segmentech C2/3 a C4-6,dorzální cirkulární protruze disků,u disku C4/5 i plochá a mírně kuadálně se propagující mediální hernie disku C5/6,významné sekundární foraminostenóza C2/3 vlevo a významnější i C4-6 oboustranně.Dále chronický trombus v pravé jugulární žíle -minimálně v krátkém úseku v oblasti foramen jogulare a pod ním.Potíže mi začali před 10 lety a trvají do dnes.Podnapilý stav často bez alkoholu,ztráta vědomí a pád s úrazem.Dále mě vzbudí nehybné ruce,musím rozhýbávat 1 - 5 min.Ledové ruce.Bolesti krku,vídím zdvojeně hodně často(písmeno a druhé se mi př ekrývá buď nahoru nebo vedle.Přes den necitlivost předloktí,rukou,bez síly-musím masírovat i několik hodin.Při poloze dole ve dřepu nebo zvedání materiálu ze země ztrácení se a jako by se mi vyrovnával tlak v hlavě a takové mravenčení v hlavě.Při chůzi otočením hlavy nestabilita v chůzi ,zamotání.Při každém pohybu hlavy praskání. Šelest levé ucho slyším pravidelné tepy,ale jako dýchání,pravé ucho šumění a někdy i pískot až do vysoké frekvence asi minutu a potom zase šumění.Prosil bych nějakou radu co dělat ,jestli cvičit,nebo čeho se vyvarovat.Na rehabilitacimě hnuli s krkem a začal jsem se ztrácet,přestával jsem slyšet a ztrácelo se mi vidění.Doporučili mi omezit námahy atd,zakázali ří zení vozidla zakázali.Děkuji
Pod pojmem ruptura si je třeba představit přetržení či prasknutí Achillovy šlachy, což je velmi bolestivé a vážné onemocnění, které se nedá vyléčit během pár dní. Naopak léčba obvykle trvá několik měsíců a v řadě případů třeba i rok. K ruptuře Achillovy šlachy může dojít na několika místech, nejčastěji se Achillova šlacha přetrhne těsně nad patní kostí, protože v tomto místě je šlacha nejméně zásobená krví vlásečnicemi. K přetržení může dojít ale také v lýtkovém svalu, nebo může být šlacha dokonce odtržená od patní kosti.
Ke kterémukoliv z těchto přetržení Achillovy šlachy může dojít náhle a bez jakéhokoliv varování. Achillova šlacha totiž neobsahuje žádná nervová zakončení, a tak šlacha nebolí, dokud se nepřetrhne (= nenatrhne). K přetržení této šlachy dochází obvykle při nevhodném pohybu při sportu. Některé sporty jsou pro toto poranění rizikovější než jiné. Vesměs ale platí, že větší riziko je u sportů, kde sportovec častěji zničehonic mění směr svého pohybu (například kličky při basketu, fotbalu atd.). K přetržení Achillovy šlachy může dojít jak u profesionálních sportovců, tak i u rekreačních. Častější je toto poranění ale u rekreačních sportovců, kteří se nerozcvičují a nejsou na daný pohyb tak zvyklý. V podstatě se jedná o to, že nevhodnými pohyby a přetěžováním šlachy dojde ve vláknech Achillovy šlachy k různým trhlinkám, které jsou pak příčinou jejího přetržení. Aby k ruptuře Achillovy šlachy nedocházelo je vhodné se před každou sportovní aktivitou pořádně rozcvičit a po sportu provést strečink, provozovat pohyby při sportu správně (při běhu mít správné postavení nohou, dělat stejně dlouhé kroky), pomoc může i dodržování pitného režimu, protože pokud člověk málo pije, tak tělo automaticky do šlach dodává méně tekutin a tím šlachy začnou vysychat a nejsou tak pružné.
- příznaky
Ruptura Achillovy šlachy se pozná obvykle okamžitě, dojde totiž k velmi bolestivému prasknutí, které se projeví i bolestí v lýtku (jako kdyby člověka někdo do lýtka udeřil), zároveň je někdy toto prasknutí také slyšitelné. Toto bolestivé prasknutí někdy provází vznik krevní sraženiny (= modřiny) v místě prasknutí, hematom se ale neobjevuje u ruptury pokaždé. Ruptura Achillovy šlachy se také může projevit viditelnou deformací v místě prasknutí. Ruptura této šlachy může způsobit, že chůze po ruptuře achillovky bude extrémně obtížná, v některých případech
Ve svém příspěvku EMEMBOLIE V NOZE PRIZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Dobry den,chtela bych se zeptat.Sportuji, fitness 4x tydne.Nyni jsem 3 tydny byla nemocna a pak jsem sla cvicit vrchni cast tela a ale od te doby me boli noha.Leva pod kolenem.Ne v kuse..jen spis kdyz jdu.Vzpomela jsem si ze jsem delala lehy sedy kde jsem j zatinala nohy ale boli jen jedna?Mam strach aby neslo o trombozu?Zadne otoky paleni nohy zmeny teploty zcervenani nemam.Zacala jsem uzival ha velmari je mi 37 let,jinak jsem uzivala jako mlada kolem 16,nyni kvuli nepravidelnemu cyklu.Nekourim,sportuji 4x tydne ,175cm a 70kg takze ani obezni.Cetla jsem ze ha velmari je nizkohormonalni a ma male riziko spojene s trombozitou a bojim se jit jen tak k dr aby si nerekla ze jsem hypochondr.Prosim o radu mam jeste pockat zda se noha zhorsi nebo se nemuze jednat o trombozu?Deuji za jakoukoliv odpoved,Katka.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hlavním příznakem je přetrvávající (chronický) otok, obvykle paže nebo nohy. Domluvte si schůzku se svým lékařem, pokud zaznamenáte přetrvávající otok v ruce nebo noze. Pokud vám již byl diagnostikován lymfedém, navštivte svého lékaře, pokud dojde k náhlému dramatickému zvětšení velikosti postižené končetiny.
Lékař provede fyzickou prohlídku a zeptá se na vaši anamnézu. To bude pokládat otázky, jak moc se otok zlepšuje při zvýšené poloze nohy nad úroveň zbytku těla a jak pevné jsou tkáně, zdali vám z nohy teče voda, a podobně.
Lékař může provést následující testy:
Vyšetření počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí (MRI);
Zobrazovací testy pro kontrolu lymfatických uzlin a lymfodrenáže (lymfangiografie a lymfoscintigrafie).
Rizikovým faktorem pro primární lymfedém je dědičnost. Pro sekundární lymfedém je rizikovým faktorem nádor, radiační léčba (obojí může poškodit lymfatický systém). Dalším hlavním rizikem jsou operace s extrakcí lymfatických uzlin (typický problém žen po operaci nádoru prsu, při které se odstraňují podpažní uzliny – tyto pacientky mohou mít potíže s odtokem lymfy z paže).
Prevence lymfedému
Prevence se týká pouze sekundárního lymfedému. A to zejména u již zmíněných operací nádorů (vyjímají se přilehlé uzliny kvůli riziku, že by v nich mohly být naplavené nádorové buňky). Vyjmutí lymfatických uzlin však zhoršuje činnost lymfatického systému, proto se klade důraz po těchto operacích na prevenci lymfedému pomocí vhodných masáží a cvičení.
Příznaky
Lymfedém se může objevit na všech místech, kde se tvoří lymfa a kde může dojít k porušení jejího odvodu. Nejčastější lokalitou bývají končetiny. První známkou lymfedému není otok, nýbrž tlak, neurčitá bolest, někdy zvýšená únava, zhoršování funkce dané končetiny. Nepříliš časté, ale pro úspěšnost léčby velmi přínosné je odhalení nemoci v této takzvané latentní fázi. Ke správné diagnóze by měly lékaři pomoci informace o prodělaných či aktuálních nádorových onemocněních pacienta, o operacích s odstraněním uzlin. Běžněji je lymfedém diagnostikován až v další fázi, kdy už je přítomen otok (bledý, chladný, nebolestivý, vznikající obvykle večer, do rána mizící). V této fázi je úspěšnost léčení lymfedému nižší. Často se na základě hledání příčin lymfedému objeví u pacienta nádor, který tak může být dříve a úspěšněji léčen. Třetí stadium lymfedému se projevuje tuhým bledým otokem, který již omezuje pacientovu hybnost v postižené oblasti. Kůže v místě otoku je ztluštělá. Nejtěžší stadium lymfedému je označováno jako elefantiáza (končetině postižené lymfedémem se říká také slonínoha). Kůže je v tomto stadiu ztuhlá (v důsledku fibrotizace podkoží), hybnost kloubů v postižené oblasti je zcela omezena.
