Zajímá vás téma JAK VYPADA BAZALIOM? Tak právě pro vás je určen tento článek. Keratózy se není třeba obávat, protože je to benigní (nezhoubné) onemocnění, které postižené osobě neublíží. Pokud si myslíte, že jde o přenosné onemocnění, je to jen mýtus. Keratóza se z osoby na osobu kontaktem nepřenáší. Jiný název pro toto onemocnění je i „krupice“ nebo „kuřecí kůže“, kvůli podobnosti s drsnými hrbolky na kůži kuřete.
Bazaliom
Bazaliom neboli bazocelulární karcinom je nádor kůže vycházející z bazální vrstvy pokožky. Jeho výskyt se dává do souvislosti s opakovaným vystavením kůže slunečnímu záření, není tedy překvapivé, že se vyskytuje hlavně u starších lidí nad šedesát let v oblasti obličeje, na čele, nose a uších. Nepoměrně více je také diagnostikován u světlovlasých lidí se světlou pletí, tedy u takzvaného fototypu jedna. Je to poměrně častý nádor.
Bazaliom roste ze spodní oblasti pokožky do okolních tkání, které ničí. Může se šířit buď povrchově, pak připomíná lupénku, nebo i do hloubky, kdy může dokonce ničit i chrupavku a kost pod postiženou kůží. Někdy může být pigmentovaný, v tomto případě je třeba ho odlišit od melanomu. Většina bazaliomů vypadá nejprve jako zvláštní strup, který se pacient často strhne, po krvácení poté vznikne strup znovu. Často mají bazaliomy vzhled okrouhlého ložiska s perličkovitými zavalitými okraji a vkleslinou ve svém středu. Na povrchu mohou být zprvu krusty, pak je povrch lesklý, a viditelné jsou takzvané teleangiektázie, tedy rozšířené kapiláry.
Bazaliom roste prakticky výlučně místně a téměř nikdy nemetastazuje.
Léčba bazaliomu
U povrchových bazaliomů stačí pouze kryoterapie, což je zmrazení ložiska tekutým dusíkem. U jiných typů je třeba nádor chirurgicky vyříznout skalpelem spolu s tenkým lemem zdravé tkáně, u rozsáhlejších se zdravé tkáně pro jistotu odebírá víc. Některá místa nabízejí použití laseru a použití speciálního krému vážícího nádorové buňky. I po odstranění někdy může dojít k návratu nádoru, ale přežívá naprostá většina pacientů – až 95 %. K dobré prognóze přispívá hlavně fakt, že nádor nemetastazuje.
Spinaliom neboli spinocelulární karcinom je nádor, který je podstatně méně častý než bazaliom. Je o něco vážnější, ale stále ne tolik nebezpečný jako melanom. Vzniká spíše ve střední hloubce pokožky a destruuje i okolní tkáně. K metastázím sice dochází, ale až velmi pozdě, většinou do příslušných lymfatických uzlin. Tak jako bazaliom se často nalézá u osob světlého typu, zvláštností je jeho častá přítomnost například v bércových vředech nebo jizvách. Vypadá jako tuhý červený uzel s poškozeným povrchem, často se může stát, že zvředovatí.
Roste rychleji než bazaliom, průběh je o něco agresivnější, dostává se hlouběji do tkání.
Léčba spinaliomu
Je nutná léčba vyříznutím, okolní zdravé tkáně je třeba šetřit méně než u bazaliomu a odebrat lem o šíři až několika centimetrů. Možností je i ozařování, ke kterému se přistupuje tehdy, když není možné kvalitní vyříznutí.
Bazaliom – je nejčastějším typem rakoviny nosu a je přímo závislý na slunci. Léze často začínají jako malé průsvitné voskové uzlíky, které později ulcerují od středu k okraji, který mohou přesahovat. Bazaliom se může lišit v barevném odstínu od červené až růžovo-hnědé, šedé nebo černé. Tento typ rakoviny zřídka metastazuje do jiných oblastí těla, ale má tendenci vracet se na postižená místa a může narušit tkáň a nos chrupavky, což vede ke značné deformaci.
Spinocelulární karcinom – je druhou nejčastější rakovinou postihující nos a je více maligní než bazaliom. Tento karcinom dlaždicových buněk se také vztahuje k poškození sluncem. Vzhled nádoru může připomínat bradavice, které se mohou měnit na otevřené krusty a vředy. Většina lézí zůstává lokalizována, ale tři procenta metastazují, takže úplné odstranění je důležité. Spinocelulární karcinom je častější u mužů, výskyt u žen se však výrazně zvýšil v několika posledních letech.
Melanom – je jeden z nejvíce maligních forem rakoviny kůže a přímo souvisí s přítomností slunečního záření. Melanom se může objevit kdekoliv na těle. Melanom obličeje a nosu je častější u mužů než žen. Vzniká z melanocytů – pigmentových buněk. Vypadá jako deformované nebo nepravidelné znaménko různého rozměru. Včasná diagnóza je důležitá, protože léze s hloubkou větší než 1,5 mm mají vysoké riziko vzniku metastáz s následkem smrti. Předchozí rakovina kůže z jakéhokoliv typu zvyšuje riziko vzniku melanomu.
Mějte na paměti, že u těchto nádorů není provodním příznakem bolest, o to jsou zákeřnější. Příznaky jsou různé dle typu popsaných druhů nádorů.
Léčba rakoviny kůže závisí na konkrétním typu nádoru a na rozsahu postižení. Zásadní roli hraje to, zda jde o maligní nádory, či o bazaliom, který nemetastazuje. Jako první se volí chirurgické řešení s odesláním vzorku tkáně na histologii, která potvrdí či vyloučí diagnózu. Klíčové je pak stadium onemocnění, a zda jsou již založeny metastáze ve vzdálených orgánech. Od konkrétního typu nádoru a stadia se pak odvíjí další léčba, tedy radioterapie, chemoterapie, případně další nově vznikající léčebné metody.
Bazaliom se léčí kryochirurgií, fotodynamickou terapií (laser), nebo chirurgickou excizí v závislosti na velikosti a umístění. Dlaždicový karcinom buňky se odstraňuje pomocí kryochirurgie, fotodynamické terapie nebo chirurgické excize. Ti, kteří tolerují jiné léčebné postupy, mohou být léčeni radioterapií. Melanom je nutné chirurgicky vyříznout, často následuje chemoterapie v závislosti na stupni léze.
Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.
Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).
Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.
Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.
Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.
Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.
Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické formy. Diagnóza se opírá o anamnézu (předchozí lichen různých forem) a o nález slizničních projevů, které tuto formu doprovázejí. Histologicky nutno odlišit od lichen sclerosus nebo od čočkovitých projevů mo
Leukonychie spadá do skupiny nazvané chromonychie (změny barvy nehtového lůžka). Leukonychia punctata et linearis je běžně se vyskytující chromonychie, která se vyvíjí na podkladě drobných traumat (př. manikúra).
Paličkové prsty, zvané též pulmonální hypertrofická osteoartropatie či digiti Hippocratici: vyskytují se na rukou i nohou. Doprovází plicní choroby, jako např. emfyzém či maligní nádory. Mohou být také příznakem srdečního selhávání.
Half and half nail znamená, že proximální polovina nehtového lůžka je světlá, a distální je tmavě červená. Naznačuje renální insuficienci či urémii. Je reversibilní: při léčbě mizí.
Koilonychie jsou lžičkovité nehty: volný okraj nehtové ploténky evertuje (obrací se). Doprovází nejčastěji sideropenickou anémii či thyroidopatie. Bývá též součástí syndromu Plummer-Vinson.
Rakovina kůže je rovněž nádorové onemocnění a její výskyt se na celém světě stále zvyšuje. Rakovinou kůže jsou postiženi více lidé nad 60 let věku, avšak poslední dobou neustále stoupá počet těchto zhoubných nádorů i u mladých lidí. Rakovina kůže je souhrnné označení pro zhoubná nádorová onemocnění, která postihují kožní tkáň.
Příčiny
Hlavním rizikovým faktorem pro vznik rakoviny kůže je sluneční záření, resp. ultrafialové neboli UV záření. Zdrojem UV záření jsou také solária. Dalšími vyvolavateli rakoviny kůže mohou být opakovaná vystavení kůže působení rentgenového záření, některých chemických sloučenin nebo radioaktivních látek. Vlivem těchto škodlivin dochází k poškození genetické informace buněk kůže, které se začnou velmi rychle a nekontrolovatelně dělit. Rakovina kůže se nejčastěji vyskytuje na místech, která jsou vystavována slunečnímu záření. Jedná se zejména o obličej, uši, nos, dolní ret, temeno hlavy, hrudník, záda, ramena, lokty, hřbety rukou, nárty. Výjimkou však nejsou ani nádory na místech krytých oděvem.
Příznaky
Karcinom bezcelulární: nebolestivá hladká bulka, která pomalu roste, nejčastěji na obličeji, na uchu nebo na krku.
Karcinom dlaždicobuněčný: bezbolestná červená bulka nebo skvrna, která může mít ztvrdlý nebo šupinatý povrch, na obličeji, uších, krku, rukou a pažích.
Melanom: kdekoli na těle, bezbolestná tmavá bulka nebo skvrna, mateřské znaménko nepravidelného tvaru a ohraničení; nebo bolest, která se nedá ztlumit.
Prognóza
Prognóza onemocnění v časném stadiu je optimistická. Je důležité sledovat znaménka, používat krémy s vysokým faktorem při slunečním záření.
Léčba
Léčba rakoviny kůže závisí na konkrétním typu nádoru a na rozsahu jeho postižení. Zásadní roli hraje to, zda jde o maligní nádory, či o bazaliom, který nemetastazuje. Jako první se volí chirurgické řešení s odesláním vzorku tkáně na histologii, která potvrdí či vyloučí diagnózu. Klíčové je pak stadium onemocnění a to, zda jsou již založeny metastáze ve vzdálených orgánech. Od konkrétního typu nádoru a stadia se pak odvíjí další léčba, tedy: radioterapie, chemoterapie, anebo další, i nově se objevující léčebné metody.
Je právem nejobávanějším nádorem kůže a vlastně nádorem vůbec. Je totiž nejzhoubnějším nádorem kůže. Vyskytuje se více u žen než u mužů a předpokládá se, tak jako u jiných nádorů, že velký vliv na jeho vzniku má hlavně sluneční záření. Projevuje se jako pigmentová skvrna, která vypadá nejprve jako obyčejné znaménko, nicméně postupně dochází ke změnám, které signalizují jeho zvrhnutí ve zhoubný nádor. Těmito změnami je hlavně šíření se do plochy, nepravidelné okraje, změna barvy a její nejednotnost (má strakatý vzhled), reliéf znaménka se mění (většinou vyhlazuje), může rohovět, olupovat se, při sebemenším poškození i spontánně může krvácet nebo mokvat. Také může pacienta obtěžovat často až úporným svěděním.
Existuje několik klinických forem, které se liší svými příznaky i nebezpečím. Nádory se mohou šířit buď horizontálně, nebo vertikálně.
Superficiálně se šířící melanom
Superficiálně neboli povrchově se šířící melanomy tvoří většinu melanomů, vypadají jako nepřesně ohraničené, strakaté ložisko, které může být lehce vyvýšené. Po nějakém čase uvnitř dochází k depigmentaci, tedy zesvětlení a jakoby vyhojení, nicméně to je velice nepříznivý znak, který poukazuje na pokročilé stadium a tvorbu metastází ve vzdálených orgánech. Proto by si pacient nikdy neměl myslet, že se mu nález již hojí, a urychleně vyhledat lékaře! Další variantou je takzvaný akrolentiginózní melanom, který je naštěstí velice vzácný, a vyskytuje se na končetinách a hlavně pod nehty, kde si ho sice pacient všimne poměrně brzy, ale často ho nenapadne, že by se mohlo jednat právě o melanom. Prognóza je bohužel nepříznivá, proto čím dříve pacient přijde, tím větší je šance na jeho vyléčení. Dále je to lentigo maligna melanom, který je také nepříliš častý a postihuje hlavně staré lidi v místech vystavených slunečnímu záření, jako je obličej, výstřih, ruce a nohy. Tento typ melanomu se povrchově šíří poměrně dlouho, až po letech se začne šířit směrem dolů, proto je jeho prognóza značně příznivější než u předchozích typů.
Vertikálně se šířící melanom
Vertikálně neboli směrem dolů se šířící melanom je velice nebezpečný z několika důvodů. Má typickou černomodrou barvu, nicméně jeho diagnóza je často obtížná, vzhledem totiž napodobuje řadu dalších kožních útvarů, které nejsou zdaleka tak vážné (jako je stařecká bradavice, bazaliom nebo různá znaménka). Také jeho průběh je značně individuální, není žádné jasné pravidlo, podle kterého by se šířil, vyvíjel a postupoval, záleží hlavně na imunitním systému postiženého. Brzy zakládá metastáze šířící se krví i lymfou, metastáze mohou být v nejrůznějších orgánech, a proto je bohužel prognóza velice špatná. Tvoří asi čtvrtinu všech melan
Mnoho malých kožních nádorů se odstraňuje pomocí laseru, který využívá intenzivní světelný paprsek k odstranění nežádoucí tkáně. Léčení závisí na velikosti, typu, hloubce a umístění nádoru. U většiny lidí je nutné přistoupit k operaci – obvykle menšího rozsahu – aby se nádor odstranil.
Biologická terapie se zaměřuje na posílení přirozené ochrany organismu v boji proti nádoru. Využívá látku interferon, která stimulujíce imunitní systém, a tumor nekrotizující faktor, který se získává z určitého typu buněk schopných usmrcovat nádorové buňky.
Je také známa léčba rakoviny kůže pouze vodou a jedlou sodou bikarbonou (nikoliv práškem do pečiva). Je možné smíchat organický, za studena lisovaný kokosový olej s jedlou sodou do husté pasty. Kokosový olej má regenerační účinek na kožní buňky a je tak účinným doplňkem jedlé sody. Neroztírá se, ale pouze se nanáší na místo postižené rakovinou, kde se nechá působit. Na podporu lze použít antibiotikum Polysporin Triple 3, které se aplikuje přes noc. Je možné použít i jinou antibiotickou mast jako prevenci bakteriální infekce, která by se mohla objevit v otevřené ráně po mizejícím nádoru. Mastičku nebo jakékoliv jiné vybrané antibiotikum je dobré přestat užívat, jakmile se otevřená rána uzavře. Přes den se pokračuje v aplikaci jedlé sody a kokosového oleje a celé místo se přelepí náplastí s kouskem vaty namočeným v octě, který pomáhá průniku jedlé sody do kořenů nádoru pod povrchem kůže. Pro tento účel existuje ještě vhodnější rozpouštědlo: DMSO. Po pravidelné aplikaci by nádor měl zmizet. Tento postup je vhodný například pro bazaliom.
ložiskový přetrvávající bílý povlak na jazyku, nehojící se vřed;
problémy s polykáním, váznutí soust;
potíže s mluvením;
bolest v ústech, v krku, a to zejména při polykání;
zvětšení krčních uzlin;
zápach z úst.
Nádory mohou vznikat přímo ze struktur jazyka (sval, sliznice) nebo z okolních struktur, jako jsou lymfatické uzliny, podjazyková slinná žláza, krční mandle nebo jiná lymfoidní tkáň, struktury kůže (spinocelulární karcinom, bazaliom, melanom), dále pak teratom, adenokarcinom, lichen planus nebo Kaposiho sarkom.
Subungvální exostóza je bolestivý kostěný výrůstek rostoucí z dorsální strany distálního článku prstu (zejména palce u nohy); může nadzvedávat nehtovou ploténku, často asymetricky. Prokazuje se na RTG.
Glomus tumor je bolestivý tumor prosvítající pod nehtovou ploténkou jako červená skvrna. Vyskytuje se zejména u žen, bolestivé příznaky se projevují hlavně v chladu.
Tato pleť vypadá mastně a leskle a budí dojem, jakoby pleť byla taková jako těžká. Mastná kůže je náchylná k akné a má často větší viditelné póry. Jak pečovat o mastnou pleť Omezte čištění pleti na ráno a večer, protože při častém čištění vyburcujete póry k většímu zásobování kožním tukem a situace bude pak ještě horší. K čištění pleti použijte jemný čistící prostředek bez oleje určený pro mastnou pleť, ale napřed se ujistěte se, že není příliš agresivní. Pravidelné používání čistících přípravků s 10% benzoyl peroxidem bývá příliš agresivní pro většinu typů pleti a povede jen k dalším problémům. Pokud potřebujete extra péči, tak použijte noční krém s alfa-hydroxy kyselinami, které působí jako mírný exfoliant a udržují póry čisté.
Suchá pleť
Tento typ pleti je opakem mastné a často tato pleť vypadá vysušená a drsná, zejména po umytí. Suchá pleť vypadá, jako by nemohla udržet vlhkost. Na suché pleti se můžou vytvářet četné vrásky a jemné linky, které pak ještě více zvýrazňuje slunce po opálení. Jak pečovat o suchou pleť Pro čištění suché pleti použijte výlučně jen krémovou pleťovou vodu, která nebude zbavovat kůži potřebné vlhkosti. Pleťová voda musí být jemná a nesmí obsahovat alkohol. Na suchou kůži můžete použít těžší mastnější krém, ale měli byste se ujistit, že obsahuje i ochrannou složku před slunečním zářením – SPF (sun protection factor).
Normální pleť
Tato pleť bývá hladká s vyrovnanou texturou i tónem a bez mastných nebo suchých projevů. Také se na této pleti objevují takové pupínky v důsledku hormonálních změn, ale naštěstí nejsou trvalé. Jak pečovat o normální pleť Tento typ pleti nepotřebuje zvláštní péči. Normální pleť potřebuje především udržet v rovnováze a proto se k jejímu čištění používá jemný čistící prostředek a teplá voda. Prakticky každý výživný krém by měl být dobře snášen i normální pletí. Můžete zde experimentovat a najít krém, který vám přesně sedne. Ujistěte se, aby vaše pečující prostředky byly mírné nebo přímo určené pro normální pleť, protože jinak se pleť může zanítit a vy se pak rázem ocitnete v některé z předešlých kategorií pletí.
Smíšená pleť
Máte-li na obličeji mastné skvrny na čele, na bradě a kolem nosu, které jsou lesklé a k tomu i suché oblasti na tvářích a okolo očí, tak máte smíšenou pleť. Jak pečovat o smíšenou pleť Sice existují produkty, které jsou přímo určené pro tento typ pleti, ale i tak budete muset trochu více experimentovat s různými druhy pro různé části obličeje. Na suché části obličeje můžete použít přípravky, které obsahují kyselinu glykolovou pro exfoliaci suché pleti, a na mastné plochy pak jemné přípravky proti akné. Stejně jako u všech ostatních typů pleti, byste měli denně používat dobrý hydratační krém se SPF ochrannou.
Rakovina kůže je nejčastěji hlášeným nádorovým onemocněním, přesto však mají jen malý podíl na úmrtích na zhoubný nádor. Je to proto, že rostou pomalu a jsou většinou dobře léčitelné. Mezi dva nejčastější typy kožních nádorů patří bazocelulární karcinom a dlaždicobuněčný karcinom / rakovina kůže. Bazocelulární karcinomy (bazaliomy) jsou zřídka smrtelné, ale pokud se neléčí, mohou vytvořit znetvoření. Dlaždicobuněčné karcinomy jsou již nebezpečnější, přesto lze většinu z nich zcela vyléčit.
Rakovina kůže vypadá jako piha nezvyklého vzhledu, bradavice, mateřské znaménko či jiný nenadále vzniklý útvar. Proto by lidé neměli případné změny na kůži a sliznicích zanedbávat. Rovněž kůže, která je příliš vystavená slunečnímu svitu, obsahuje až 10x více mutací genů, jež vytvářejí příznivé prostředí pro vznik rakoviny kůže. Často tyto příznaky podceňujeme. Je proto nutné chodit na preventivní prohlídky alespoň co dva roky. Kožní lékař nám znaménka prohlédne a zjistí, které z nich by mohlo být nebezpečné a pod speciálním přístrojem ověří, jak vypadá. Rakovina kůže přichází tiše a bezbolestně, následky pozdního odhalení bývají často fatální. Proto znova zdůrazňujeme nutnost dodržovat pravidelné preventivní prohlídky u kožního lékaře. Samozřejmostí je sledovat znaménka na svém těle a při jakýchkoli nejasnostech se obrátit na lékaře.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Moučnivka je kvasinková infekce, která nejčastěji postihuje novorozence a kojence. Příčinou moučnivky je kvasinka Candida albicans, která je normálně v malém množství přítomna v ústech. Pokud se však kvasinky přemnoží, způsobí infekci. Jestliže měla matka vaginální kvasinkovou infekci při porodu, mohou novorozenci dostat moučnivku krátce po porodu, během něhož jsou vystaveni infekci kvasinek v porodních cestách. Příznaky moučnivky se objeví během jednoho dne až týdne po porodu. Kojené děti mohou rovněž dostat moučnivku z matčiných prsů. Moučnivku mohou dostat také kojenci a děti léčené antibiotiky, protože antibiotika narušují přirozenou rovnováhu organismů v ústech dítěte a umožňují tak množení kvasinek. Postiženy mohou být také děti s poruchami imunitního systému souvisejícími s AIDS, rakovinou, transplantací nebo s podvýživou.
U dítěte se moučnivka projevuje výskytem bělavých povlaků v ústech, které vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh. Objevit se může na patře, jazyku i dásních. Bělavý povlak je zpočátku možné setřít, při déletrvající nákaze pevně ulpívá na sliznici. Okolí a podloží výsevu mykózy bývá ostře červeně ohraničené. Infekce se může přenést z úst na sliznici rtů, kde obvykle napadá ústní koutky (Anguli infectiosi). Pokud není moučnivka včas podchycena a zaléčena, může se kvasinka rozšířit z úst do hltanu a přes trávicí soustavu může projít až ke konečníku dítěte. V těchto místech se nákaza projevuje zčervenáním sliznice, výsevem povlaku až mokvajících puchýřků. Dítě na rozšíření nákazy na konečník může reagovat zvýšeným neklidem až plačtivostí, zejména před přebalením (infikovaná místa totiž hodně svědí, až bolavě pálí). Nákaza se neprojevuje zvýšenou teplotou, ale může ji doprovázet nechutenství a odmítání jídla, které dítě v pusince dráždí. Takto vypadá moučnivka u kojence.
Co s tím dělat
K léčbě moučnivky se používají dezinfekční a antimykotické tinktury, kterými se napadená místa 4–5x denně potírají (například 0,5–1% genciánová violeť). Alternativně lze zvolit výplachy úst roztokem z tea tree oleje nebo aloe vera. Pokud během 4 až 5 dní nedojde k ústupu nákazy, je vhodná konzultace s lékařem. V urputných případech, u dětí s oslabenou imunitou, dětskou cukrovkou či vážně nemocných dětí je možné moučnivku řešit celkovou léčbou pomocí perorálních antimykotik. Aby nedošlo k návratu onemocnění, mělo by být součástí léčby pečlivé vyvaření dudlíků a saviček, které dítě používá, a důkladná dezinfekce hraček, které si dává do úst. Prevencí vzniku onemocnění je používání výhradně vlastních dudlíků, aby se dítě nemohlo infikovat přes zapůjčené předměty.
