I když se štěnice mohou zdát jako neviditelná hrozba, zanechávají za sebou stopy své přítomnosti, hlavně v podobě trusu.
Štěnice se někdy mohou zdát jako neviditelná hrozba. Skrývají se celý den, krátce se objeví, aby se v hloubi noci nakrmili na svém hostiteli, a pak znovu zmizí. Jejich kousnutí může být obtížné identifikovat a v závislosti na vaší citlivosti se nemusí na vaší pokožce vůbec objevit žádné příznaky.
Štěnice však zanechávají známky své přítomnosti ve formě trusu. Schopnost je identifikovat je krok správným směrem k rozpoznání napadení štěnicemi.
Poté, co se štěnice nakrmí, zanechají na vás trus částečně strávené krve. Tyto výkaly by mohly naznačovat, že jste byli ve spánku kousnuti, i když v žádném případě neposkytují definitivní důkaz. Trus štěnice postelové se projevuje jako shluky drobných skvrn na prostěradle. Trus se skládá z natrávené krve, takže po zaschnutí již není červený. Skvrny budou tmavší, rezavě zbarvené nebo černé a budou mít přibližně velikost tečky od tužky.
Pokud si myslíte, že byste mohli mít štěnice, zkontrolujte, zda kolem rohů a okrajů postele není trus. Trus se může objevit i pod prostěradlem a v záhybech matrace. Trus štěnice není jenom u postele. V silně zamořené místnosti se může objevit na koberci za čelem postele, podél okrajů zdi a kdekoli jinde, kde je známo, že se tam schovávají štěnice. Pokud máte podezření na napadení, nezapomeňte důkladně zkontrolovat všechna tato místa, zda neobsahují skvrny od trusu.
Identifikace těchto výkalů vám také může pomoci zabránit v tom, abyste do vašeho domova nechtěně přinesli štěnice. Kdykoli si koupíte něco z druhé ruky, ať už jde o nábytek nebo oblečení, pečlivě zkontrolujte, zda v předmětu nejsou viditelné skvrny od trusu těchto brouků. Štěnice mohou na těchto předmětech i z nich cestovat, což jim umožňuje proniknout do vašeho domova. Pokud zjistíte jakékoli známky jejich přítomnosti, nenoste předmět dovnitř.
Ačkoli identifikace těchto skvrn je dobrou známkou toho, že můžete být napadeni štěnicemi, není to definitivní důkaz. Teprve nalezení živých štěnic je jediný způsob, jak si můžete být jisti. To je právě příležitost, kde může pomoci profesionál deratizér, při kontrole vašeho domova a při zjišťování, zda jsou přítomny štěnice.
Ve svém příspěvku ČERVENÉ FLEKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den,
začaly se mi na rukách dělat různě červené skvrny, buď malé, nebo i větší s puchýřky, které svědí. Byla jsem u kožní lékařky i v nemocnici, ale závěr pokaždé byl štěnice. Byt jsem prohledala, nechala jsem ho vystříkat, ale žádné štěnice nebyly nalezeny. Skvrny se mi dělají stále, ale nemohu přijit na to, z čeho by to mohlo být. Napadl mě ještě stres.
Můžete mi prosím poradit, co by mohlo být příčinou???
Děkuji a přeji hezký den ...
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Štěnice domácí je také známá pod názvem štěnice postelová. Patří do podřádu ploštice. Dospělí jedinci mají cca velikost 5 milimetrů. Pohlavní dospělosti dosáhnou za 65 dní, pokud k tomu mají příznivé podmínky, tedy teploty okolo 23 °C a dostatek potravy. Mohou se dožívat 1 až 1,5 roku. Samice za svůj život naklade okolo 500 vajíček. Štěnice mají pět vývojových etap a všechny se živí krví. Štěnice domácí se primárně živí krví člověka, a to pouze za tmy, ale nepohrdnou ani krví domácích mazlíčků. Svého hostitele lokalizují na délku 1,5 metru pomocí tepelných receptorů umístěných na tykadlech, chemických signálů nebo podle CO2, který vydechujeme.
Štípnutí od štěnice není vůbec nic příjemného. Doba sání krve od hostitele je od 5 minut do 20 minut a závisí na vývojovém stadiu štěnice. Frekvence sání je ovlivněna teplotou. Při teplotě od 18 do 20 °C se štěnice krmí jednou za 7 až 10 dní, při teplotě nad 23 °C je interval krmení zhruba dvakrát větší, tedy jednou za 3 až 5 dní. V mezidobí krmení štěnice zůstávají ve svých úkrytech. Pod 16 °C přestávají být aktivní. Štěnice dokáže bez potravy přežít velice dlouho, v průměru 143 dní. Většinu svého života tráví ve svých úkrytech.
Jako úkryt jim poslouží matrace, staré povlečení, pukliny v dřevěném nábytku, praskliny ve zdech, díry po hmoždinkách. Nalézt je můžete také v mezerách mezi parketami nebo ve škvírách starého nábytku či v pelíšcích domácích miláčků. Dospělci se pohybují rychlostí 1 metr za minutu lezením po hrubším povrchu. Shlukují se do kolonií, které opouštějí jen v případě, že jsou vyrušeni ostrým světlem, otřesy nebo aplikací insekticidů.
Štěnice se řadí mezi ploštice s proměnou nedokonalou. Jsou bezkřídlé, respektive nelétají. Hlavní a jedinou potravou štěnic je krev. Živí se výhradně jí. Po nasátí krví mají štěnice výrazně větší a protáhlejší tělo. Štěnice jsou grygarický hmyz (to znamená hmyz, který se sdružuje). Štěnice žijí až 1,5 roku a dokážou dlouho hladovět (uvádí se až 200 dní). Samice naklade za život 300–500 vajíček, která přilepují sekretem na většinou zdrsněný povrch. Vývoj z vajíčka až po dospělce trvá 2 měsíce při teplotě 20 °C.
První známkou štěnice postelové v bytě jsou ranní štípance na některém ze členů rodiny. V letních měsících se to většinou mylně přisuzuje komárům, když se ochladí, lidé považují často štípance za ekzém. Teprve v poslední fázi, kdy už jste všechno vyzkoušeli, se podíváte na internet a s hrůzou zjistíte, že by to mohly být štěnice. Nejlepší důkaz o výskytu štěnic v bytě je živý jedinec, ovšem živou štěnici nejspíš ve dne nespatříte. Nejlepší je v noci mezi jednou a třetí hodinou rozsvítit a podívat se na postel a na zeď v okolí postele. Štěnice jsou typicky noční hmyz, a proto je jde ve dne těžko najít. Přes den jsou zalezlé ve škvírách postele, v záhybech prostěradel a v dalších skrýších, které jim vyhovují.
Dalším důkazem přítomnosti štěnic jsou krvavé skvrny na prostěradle a povlečení. Ty způsobuje štěnice, kterou jste ve spaní rozmáčkli. Štěnice postelové po sobě zanechává i jiné stopy. Zvednete-li matraci, rošt a podíváte se za čelo postele, tak v těchto místech naleznete shluky černých teček (výkaly), které jdou rozmazat. Můžete také objevit i okrově zbarvené svlečky nebo skupinky vajíček, vypadající podobně jako lupy. Bohužel tento nepříjemný parazit si vůbec nevybírá, jestli se nastěhuje k vám nebo k vašemu sousedovi. Je mu to jedno. Jde mu hlavně o krev. Štěnice vyhledává hostitele až na vzdálenost 60 m. Bodá hlavně na odhalených částech těla. Také je rozdíl mezi mužskou a ženskou kůží. Mužská kůže je zpravidla pro štěnici tužší, takže si za hostitele vybere raději ženu. Pokud je v její blízkosti dítě, nepohrdne ani jeho krví. V praxi se stává, že žena má spoustu štípanců a bodnutí, ale muž, který spí vedle ní, má jen minimum nebo vůbec žádné. V takovém případě dochází často k omylu, že ženiny vyrážky a svědivá kůže jsou známkou ekzému nebo alergie. Pokud doma štěnice objevíte, nestyďte se kontaktovat odborníky, kteří vám od těchto nepříjemných parazitů pomohou.
Štěnice postelová, latinsky Cimex Lectularius L., je parazit o velikosti 4–8 mm, sající krev člověka a domácích mazlíčků. Štěnice se vyskytují v létě i v zimě. Je jim jedno, jaká je venku teplota. Štěnice postelová je závislá na teplotě v bytě. Štěnice se množí velmi rychle.
Jak vypadáštěnice
Zde je několik fotografií, na kterých je vidět, jak vypadáštěnice postelová: štěnice foto.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ PROBLÉM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Onderka.
Na těle se mi objevují tyto boláky. Za 24hod následuje otok. Dost to svědí a bolí.Objevují se vždy ve dvojici !! postupně různě po tělě, na bérci, nakrku, na paži, na předloktí. Nejedná se o bodnutí hmyzem!Byl jsem na spoustě vyšetření, kožním , infekčním atp. ,nikdo z lékařů to nikdy neviděl. Nemáte s tím někdo zkušenost?
Dík za odpověď
Milan Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Takhle může vypadat kousnutí od roztoče, který se mohl přemnožit ve vaší posteli. Obvykle bývá nalezlý mezi vrstvami matrace a s pomocí lupy ho můžete případně najít. Může být i v křesle na polstrované židli a podobně. Pro odstranění je nejlepší využít pomoci deratizační firmy. Podobně může vypadat i kousnutí od pavouka nebo od škvora či od štěnice. Určitě doporučuji zkonzultovat tyto projevy s kožním lékařem ve větším městě, který bude mít více zkušeností.
Pokud se probudíte se svědivými pupínky, které jste před spaním neměli, můžete mít štěnice domácí, zejména pokud jste v době, kdy kousnutí začalo, ulehli do použité postele nebo jiného použitého nábytku. Mezi další příznaky, štěnice postelové, patří:
skvrny od krve na povlečení nebo na polštáři;
tmavé nebo rezavé skvrny od trusu štěnic na povlečení a matraci, ložním prádle a stěnách postele;
skvrny od výkalů štěnice postelové, zbytky vajíček štěnic v oblastech, kde se štěnice skrývají;
zřetelný, zatuchlý zápach z pachových žláz štěnic;
Pokud máte podezření na zamoření štěnicemi, svlékněte prostěradlo, nadzvedněte matraci a pečlivě ji zkontrolujte, zda nevykazuje známky přítomnosti štěnic nebo jejich výkaly. Rovněž zkontrolujte rošt a ostění postele.
Zkontrolujte také oblast kolem postele, včetně knih, telefonů nebo rádií, okrajů koberců a dokonce i elektrických zásuvek. Zkontrolujte svůj šatník, protože štěnice, jako i další domácí paraziti, se mohou přichytit k oblečení. Pokud si nejste jisti známkami štěnic, zavolejte deratizátora, který bude vědět, co hledat.
Pokud zjistíte známky napadení štěnicemi, ihned začněte kroky, jak se jich zbavit a zabránit jejich návratu.
V naší poradně s názvem PROSÍM O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sádlíková.
Dobrý den, prosím akutně o radu, mému příteli se před par dny udělali malé flíčky na rukou v následujících dnech se to ale rozšířilo až na předloktí a fleky se výrazně zvětšili. Děkuji moc za vaší radu a přeji příjemný zbytek dne. Sádlíková Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Můžou to být štípance od blechy, od štěnice nebo od svrabu, které by svědily. Pokud to nesvědí, tak to může být alergie a nebo ekzém. Pro rychlou léčbu bude potřeba přesně určit původ a to z fotografie nejde. Stavte se proto na kožním, kde to vyšetří a během několika minut dostanete účinnou léčbu.
Štěnice postelová je aktivní hlavně v noci a obvykle kouše lidi, když spí. Krmí se proražením kůže a odběrem krve podlouhlým sosákem. Krmení štěnic trvá od tří do deseti minut, po tuto dobu se nasytí a poté nepozorovaně mizí do svých úkrytů.
Většina kousnutí od štěnice je zpočátku bezbolestná, ale později začnou výrazně svědit. Na rozdíl od kousnutí blechami, které jsou hlavně kolem kotníků, kousnutí štěnice domácí je na jakékoli oblasti kůže vystavené během spánku. Kousance také nemají ve středu červenou skvrnu jako kousance od blech.
Lidé, kteří si neuvědomují, že mají štěnice domácí, mohou svědění a rány po kousnutích přisuzovat jiným příčinám, jako jsou komáři. Chcete-li potvrdit kousnutí štěnice domácí, musíte najít a identifikovat samotné brouky. Zde můžete vidět, jak vypadábodnutí štěnice.
Bleší štípnutí je charakteristické tím, že zanechává na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Kousnutí od štěnice stále svědí, a i když po pár dnech třeba přestane, tak může za další dny začít znovu svědit. Tím se liší od kousnutí od blechy, které svědí krátce. Štěnice vydrží hladovět více než 1 rok. Když ji rozmáčknete, poznáte podle světlé nebo tmavé barvy krve, která po ní zbyde, kdy vás kousla. Světlá krev je známkou toho, že vás kousla před chvílí.
Na první pohled se kousnutí štěnice podobá bodnutí od komára. Někdy může způsobit alergickou reakci – po štípnutí kůže zčervená a mírně nateče. Většině lidí taková skvrna během chvilky zmizí, citliví jedinci ji mohou mít celé měsíce. To samé platí pro její velikost, která má v průměru několik milimetrů až centimetrů.
Štípance od blech lze jen těžko odlišit od ostatních štípanců. Někdy je nedokáže na pohled identifikovat dokonce ani lékař. Štěnice mají ovšem unikátní vzorec štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, ale většina z nich se objevuje v řadách po třech nebo pěti štípancích (neboli snídaně, oběd a večeře), nebo ve shluku zarudlých skvrn (vyrážka, které se říká štěnicová dermatitida). Tyto štípance jsou většinou v cikcak vzoru, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára (zejména pokud vás štěnice poštípají ráno).
Puchýře se objevují na otevřených místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Ve srovnání se štípanci od komárů se puchýře jen zřídka vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže.
Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat.
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i
Pokud člověk není alergický na kousnutí štěnice, většinou štípnutí ani nepostřehne nebo je štípanec téměř nerozeznatelný od komářího štípnutí. Při bodnutí štěnice uvolňují do rány anestetika. Kvůli tomu se zarudnutí okolo rány a typické svědění objevují později. Při alergii kousnuté osoby dochází k otoku v místě sání a k bolesti postiženého místa. Také se objevuje svědění, kožní podráždění, zduřeniny a podobně. Štípance od štěnice nevypadají hezky, a navíc přispívají k únavě a celkovému vyčerpání organismu. Štěnice způsobují i jiné zdravotní komplikace, které jsou spojené s nespavostí, poruchami spánku či únavou. Nebylo jednoznačně prokázáno, že by byly štěnice přenašeči chorobotvorných zárodků z člověka na člověka. Bylo zjištěno, že ve štěnicích žijí bakterie, které jsou odolné proti antibiotikům, ale nebylo zjištěno, že by těmito bakteriemi nakazily svého hostitele.
Zbavení štěnic začíná úklidem míst, kde štěnice žijí. To by mělo zahrnovat následující:
Vyperte ložní prádlo, záclony a oděv v horké vodě a vysušte je na nejvyšší stupeň v sušičce nebo vyžehlete. Předměty, které nelze vyprat, umístěte do sušičky na 30 minut při nejvyšší teplotě.
Před vysátím pomocí kartáče vydrhněte švy matrace, abyste odstranili vajíčka štěnice domácí.
Často vysávejte svou postel a její okolí. Po vysávání okamžitě vložte sáček od vysavače do plastového pytle a odneste jej ven do popelnice.
Zapouzdřete matrace pomocí nepropustného tkaného krytu se zipem, aby štěnice nemohly vstoupit nebo uniknout. Štěnice mohou žít až jeden rok bez krmení, proto nechte přikrývku na matraci alespoň rok, abyste se ujistili, že všechny štěnice v matraci jsou mrtvé.
Opravte praskliny v omítce a přilepte odlupující se tapety, abyste se zbavili míst, kde se mohou štěnice skrývat.
Zbavte se nepořádku kolem postele.
Pokud je vaše matrace zamořená, možná bude lepší se jí zbavit a pořídit si novou, ale dejte pozor, abyste i zbytek svého domova zbavili štěnic, jinak znovu zamoří vaši novou matraci.
Zatímco čištění zamořených oblastí bude účinné v boji se štěnicemi, jejich úplné odstranění obvykle vyžaduje chemické ošetření. Protože ošetření postele a ložnice insekticidy může být škodlivé, je důležité používat výrobky, které lze bezpečně použít v ložnicích. Matrace a ložní prádlo ošetřujte pomocí chemikálií, pokud je na štítku výslovně uvedeno, že je můžete použít i na ložní prádlo.
Obecně nejbezpečnější a nejúčinnější je najmout si zkušeného odborníka na hubení škůdců, například firmu Adera.
Zde můžete vidět volně prodejný sortiment pomocníků v boji proti štěnicím: co na štěnice.
Že se štěnice vyskytují u vás doma, poznáte podle toho, že po sobě zanechávají hromádky trusu u vchodů do úkrytu, cítíte typický zápach a nacházíte takzvané svlečky. Obvykle však trvá cca 1–3 měsíce, než přítomnost vůbec zaznamenáte. Zpočátku na svém těle objevíte pouze jedno štípnutí, které svedete na komára. Teprve až když se štěnice namnoží do určitého množství, si člověk uvědomí, že se pravděpodobně jedná o něco jiného.
Jak ji poznáme:
podle štípanců – vyskytují se i přes běžná opatření proti komárům
podle trusu – černé tečky (jedná se o kapičky natrávené krve), na prostěradle, polštáři, na zdech, roštu postele a podobně, které se při kontaktu s vodou rozpíjejí (při počátečním zamoření se může jednat třeba jen o jednu jedinou tečku!!)
neklidné spaní
přítomnost svleček, vajíček, různých stadií
Doporučení:
Nedoporučuje se používání starých matrací, zvláště pokud se předtím nacházely ve starých domech či bytech. Je velice důležité snížit množství úkrytů, které by mohla štěnice postelová využít pro svou kolonii. Možné praskliny ve stěnách či díry po hmoždinkách se doporučují zatmelit. Pokud kupujete nábytek v bazaru nebo antikvariátu, vždy si jej důkladně prohlédněte a třeba použijte i svítilnu. Je dobré použít postřik na štěnice.
Pokud často cestujete a jste nuceni přespávat v hotelech, ubytovnách či motelech, tak by vaše zavazadlo nemělo stát hned vedle postele. Naopak se snažte mít ho co nejdále od místa, kde budete spát. Stejně jako v případě nákupu starého nábytku i zde zkontrolujte svítilnou veškeré škvíry ve skříni i v jejím okolí. Prohlédněte si i postel a okolní prostory. Nezapomeňte nakouknout do nočních stolků, případně za ně. Po návratu domů vyperte veškeré oblečení, a pokud to výrobce dovoluje, i cestovní zavazadlo. Prevencí můžete riziko zamoření velice snížit, bohužel mu nemůžete úplně zamezit. Zvláště když se váš byt nachází ve starých činžovních domech. Pokud už máte problém a nevíte jak na štěnice, tak vězte, že pouze profesionální zásah je může zlikvidovat všechny.
Nejčastější místa úkrytů štěnic v bytech:
záhyby povlečení
matrace, čalounění – ve švech
konstrukce postelí, sedacích souprav, křesel – štěrbiny, díry
nábytek – štěrbiny, díry, zásuvky stolu
zdivo – praskliny, štěrbiny, díry po hmoždinkách a podobně
obložení zdí a stropu, odchlípnuté tapety
rámy obrazu a zrcadel, plakáty na zdech, poličky na zdech
podlahové lišty, okraje koberců
knihy, telefonní seznamy a podobně – mezi stránkami, ve hřbetu
průchody teplovodních a elektrických rozvodu, zásuvky, lišty el. rozvodů
Na rozdíl od štěnic nemají roztoči rádi lidskou krev a nepotřebují živé hostitele, aby přežili. Jsou podobní štěnicím v tom smyslu, že obývají lidské příbytky, zde pak především postele, ve kterých je teplo a vlhkost.
Štěnice mají těžko identifikovatelnou charakteristiku štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, některé z nich se objevují v řadách po třech nebo pěti štípancích, nebo ve shluku zarudlých skvrn, kterým se říká štěnicová dermatitida. Tyto štípance jsou většinou v „cikcak vzoru“, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára. Štípance se objevují na odkrytých místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Jen zřídka se vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže. Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat. Štípanec od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Zde si můžete prohlédnout fotografie, na kterých je vidět kousnutí od štěnice: fotografie s kousnutím od štěnice.
Kousnutí od roztoče není možné porovnat, protože roztoči nekoušou ani neštípou. Jejich exkrementy ale vyvolávají alergie, čímž dochází ke kožním projevům, jako jsou dermatitidy, ekzémy, akné. Zde se můžete podívat, jak vypadají takovéto kožní projevy: roztoči na lidském těle.
Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.
Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).
Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.
Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.
Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.
Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.
Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické formy. Diagnóza se opírá o anamnézu (předchozí lichen různých forem) a o nález slizničních projevů, které tuto formu doprovázejí. Histologicky nutno odlišit od lichen sclerosus nebo od čočkovitých projevů mo
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablet
Leukonychie spadá do skupiny nazvané chromonychie (změny barvy nehtového lůžka). Leukonychia punctata et linearis je běžně se vyskytující chromonychie, která se vyvíjí na podkladě drobných traumat (př. manikúra).
Paličkové prsty, zvané též pulmonální hypertrofická osteoartropatie či digiti Hippocratici: vyskytují se na rukou i nohou. Doprovází plicní choroby, jako např. emfyzém či maligní nádory. Mohou být také příznakem srdečního selhávání.
Half and half nail znamená, že proximální polovina nehtového lůžka je světlá, a distální je tmavě červená. Naznačuje renální insuficienci či urémii. Je reversibilní: při léčbě mizí.
Koilonychie jsou lžičkovité nehty: volný okraj nehtové ploténky evertuje (obrací se). Doprovází nejčastěji sideropenickou anémii či thyroidopatie. Bývá též součástí syndromu Plummer-Vinson.
