Vrbovkamalokvětá se vyskytuje téměř po celé Evropě, najdeme ji ovšem i v severní Africe a Asii. Roste především ve vlhčích oblastech, nejčastěji v okolí vod. Existuje hned několik různých druhů vrbovek, z nichž pozitivní účinky na zdraví má nejen vrbovkamalokvětá, ale též vrbovka růžová (Epilobium roseum), vrbovka horská (Epilobium montanum), vrbovka kopinatá (Epiloblum lanceolatum), vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), vrbovka chlumní (Epilobium collinum), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), vrbovka drchničkolistá (Epiloblum anagallidifolium), vrbka Fleischerova (Chamerion fleischeri).
Vrbovkamalokvětá je vytrvalá bylina, která dosahuje výšky kolem 1 metru (v průměru má však 30-80 cm na výšku). Lodyha je vzpřímená, hustě pokrytá jemnými chloupky zvláště ve spodní části rostliny. Listy vrbovky jsou protistojné, bez řapíku, kopinaté a mírně zubaté, u báze jsou mírně zakulacené, 5-10 centimetrů dlouhé. Květy vrbovky malokvěté jsou malé, barvou načervenalé, bledě růžové až téměř bílé, 6-8 mm široké se 4 květními lístky, 8 tyčinkami a 4 lalůčkatými bliznami. Kvete od června do srpna. Oboupohlavné květy vrbovky se buď samoopylují, nebo jsou opyleny pomocí hmyzu. Plodem vrbovky je zhruba 8centimetrová tobolka, která obsahuje velmi malá (asi 1 mm) černá semínka s jemnými bílými vlákny (česky chmýr), s jejichž pomocí se může pohybovat ve vzduchu.
Vrbovkamalokvětá preferuje spíše zastíněná stanoviště s dostatečnou vlhkostí. Upřednostňuje močály, rumiště, bažiny, mokřady, vlhké louky a úbočí lesů, lesních pasek a náspů. Má ráda kamenité půdy s vysokým obsahem dusíku. Na území České republiky se hojně vyskytuje takřka všude, nejvíce však v podhorských oblastech.
Pěstování doma ze semínek je nenáročné. Přímý výsev nebo přesazení vrbovky malokvěté se většinou provádí během května. K optimálnímu růstu vrbovky je vhodnější vlhké stanoviště, půda by měla být spíše hlinitá, těžká. Ke sběru listů by mělo docházet před nebo během kvetení vrbovky, tedy v mezidobí od června do září. Semena lze snadno předpěstovat doma. Při sběru je vhodné se soustředit pouze na horní část natě, aby rostlina mohla dále růst, prosperovat a tvořit semena. Pokud je vrbovka utržena v polovině (může se totiž sbírat celá, stonek, listy nebo květy), vytvoří se na rostlině boční výhonky. Sběr by měl probíhat co nejšetrněji, jelikož vrbovkamalokvětá může ještě několikrát znovu dorůst. Pokud zůstane kořenový systém nepoškozen, může další rok znovu vyrašit.
V naší poradně s názvem ČAJ VRBOVKA MALOKVĚTÁ NA WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Rutkovská.
prosím o sdělění jestli můžu pít čaj z vrbovky malokvěté, když užívám Warfarin
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Výtažky z této rostliny byly tradičně používány při onemocněních prostaty, močového měchýře a ledvin, kde se využívá antioxidační a protizánětlivý účinek. Bylina Epilobium parviflorum (vrbovkamalokvětá) byla předepisována vnitřně jako čaj v tradiční rakouské medicíně pro léčbu poruch prostaty, ledvin a močových cest. V laboratorním prostředí (in vitro) bylo prokázáno, že extrakty z této rostliny omezují množení buněk lidské prostaty. Neexistuje dostatek důkazů o vlivu vrbovky malokvěté na účinky Warfarinu a proto by mělo být její používání prováděno s opatrností, ve smyslu častějších kontrol aktuální srážlivosti krve během jejího užívání.
Vrbovkamalokvětá (Epilobium parviflorum) je léčivá bylinka s vysokým obsahem biologicky aktivních látek (kaempferol, quercetin, myricetin, lektiny a sitosteroly). Aktivní látky vrbovky malokvěté příznivě ovlivňují činnost prostaty a řeší stavy, kdy se prostata projevuje bolestivostí, nutkáním k močení či drobným únikem moči. Vrbovkamalokvětá působí rovněž protizánětlivě, protiedematózně a antimikrobiálně. Je velmi účinná při čištění krve, proto se využívá jako vhodný doplněk při dietě nebo k celkové očistě organismu. Další užití vrbovky je možné při onemocněních ledvin a močového měchýře. Vrbovka upravuje pružnost močového měchýře a je účinná proti jeho otokům. Při zevním použití urychluje hojení ran. Uplatňuje se při zánětu prostaty, při chronickém prostatismu a při stařeckém nezhoubném zbytnění prostaty. Používá se i při zhoubných nádorech prostaty. Příznivě působí na zánětlivé poruchy ledvin a močových cest. Může se používat při kožních chorobách a některých endokrinních poruchách v čajích konzumovaných k "čištění" krve. Vrbovek je několik druhů. Obecně řečeno mají všechny přibližně stejné účinky. Vrbovka velkokvětá neexistuje.
Ve svém příspěvku OTEC PLESKAČ BYLINKOVÁ PORADNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Červenková.
Dobrý den!
Chci se zeptat, zda je vhodné užívat v těhotenství čaj z kozlíku lékařského, případně jakou jinou bylinku lze využít? Předem děkuji za odpověď!
Ludmila Červenková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bretislav Mazac.
Mam nemocne ledviny-uzivam vrbovku malokvetnou.Jak dlouho ji uzivat s prestavkami.Vadi vrbovce ,kdyz projde mrazem.Je mi 60 let a vrbovka mi velice pomaha.Jsou i jine byliny na ledviny.Dekuji .
Účinné látky vrbovky malokvěté příznivě ovlivňují činnost prostaty, což bylo potvrzeno i laboratorními studiemi v případě koncentrovaného a čištěného roztoku aplikovaného přímo na zmíněnou tkáň. V lidovém léčitelství má vrbovka schopnost řešit bolestivost při močení, časté nutkání k močení, drobné úniky moči nebo pomáhá zmírnit závažnější inkontinence. Lidoví léčitelé sahají po vrbovce při chorobách ledvin, zánětech močového měchýře a různých onemocněních prostaty, zvláště využívají jejího ochranného působení při benigní hyperplazii prostaty (zbytnění prostaty). Ohledně zánětů urologického traktu se doporučují bylinné směsi obsahující rovněž medvědici lékařskou (v ČR je bohužel sběr volně rostoucího keříku zakázán, jedná se o chráněnou rostlinu), brusinku, zlatobýl, truskavec ptačí, blešník, přesličku nebo břízu. Bylinné směsi by měly také upravit pružnost endotelu močové trubice a pomáhat proti vzniku otoků.
Účinné látky vrbovky malokvěté v silné koncentraci vykazují protizánětlivý efekt na určité kmeny bakterií, čímž lze předpokládat "úlevový efekt" při zánětech močových cest. Je prokázané, že účinné látky vrbovky mají antioxidační efekt. Lidová medicína doporučuje vrbovku malokvětou při potřebě pročištění krve, léčitelé ji volí jako vhodný doplněk při dietních opatřeních nebo k celkové očistě organismu (například během jara). Účinné látky v patřičné dávce pomáhají tišit menopauzální projevy u žen (výkyvy nálad nebo pocitů horka/chladna).
Zevně se užívá odvar z vrbovky malokvěté k podpoře hojení mokvavých i suchých nehlubokých ran, vrbovka by totiž měla urychlit proces hojení. V lidovém léčitelství se dočítáme, že je vrbovka vhodná ke zmírnění potíží zažívacího traktu, při krvácení konečníku, menstruačních potížích, poškození sliznice úst nebo proti tvorbě zánětlivých výpotků.
V naší poradně s názvem VRBOVKA ČAJ A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František říha.
ZAHÁJIL JSEM UŽÍVÁNÍ LÉKU WARFARIN, BYL JSEM ZVYKLÝ UŽÍVAT RANNÍ ČAJ Z VRBOVKY JAKO PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ . MOHU TENTO ČAJ UŽÍVAT NADÁLE,ANIŽ BY VZNIKL PROBLÉM S WARFARINEM ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle dosavadních zjištění není známa žádná interakce mezi Warfarinem a vrbovkou.
Doporučuje se asi 1 vrchovatá lžička (cca 5 g) sušené natě vrbovky, která se zalije 250 ml vařící vody a nechá se 10 až 15 minut luhovat. Čaj se popíjí po delší dobu, maximálně 2x denně a vždy nejlépe nalačno.
Vrbovkamalokvětá je dostupná i jako tinktura. Používá se jako léčebné kapky a dávkování je 2x 20 kapek denně mezi jídly či nalačno, nejlépe do sklenice vody. Tinktura obsahuje 10% výtažek z natě vrbovky malokvěté ve 40% lihu.
Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.
Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).
Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.
Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.
Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.
Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.
Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické for
Zlatobýl: působí močopudně a protizánětlivě, rozpouští kameny a pomáhá při chronických nemocech ledvin a močových cest. Užívá se formou čaje.
Vřes obecný: pomáhá na záněty ledvin a močového měchýře. Užívá se čaj z květů a nati.
Vrbovkamalokvětá: má vynikající účinky na močové orgány, zejména dokáže pomoct při onemocnění prostaty. Doporučuje se pití čaje.
Tužebník jilmový: bylinka účinná na ledviny, která se užívá v podobě čaje z kvetoucí nati.
Šípek: užívá se jako čaj z plodů, je skvělým prostředkem na písek v ledvinách nebo močovém měchýři.
Stračka révolistá: užívá se na záněty močového měchýře, při kterých je časté nucení na močení a pocit pálení v močové trubici, který v průběhu močení ustává.
Plavuně vidlačka: používají se polštářky z nati nahřáté v troubě jako obklad do oblasti ledvin.
Proskurník lékařský: užívá se jako čaj z kořene a listů.
Přeslička rolní: má silné močopudné účinky a pomáhá rozpouštět kameny v ledvinách a močových cestách, užívá se čaj z nati.
Petržel: působí příznivě na ledviny a močové cesty, užívá se při ledvinových a močových kamenech, kolikách a zánětech ledvin, močových cest a prostaty.
Medvědice léčivá: působí na močové ústrojí dezinfekčně, má i silný antibakteriální účinek.
Lišejník islandský: působí výrazně antibioticky a užívá se jako čaj ze stélky.
Lomikámen zrnatý: na ledviny a na ledvinové a močové kameny se užívá čaj z kvetoucí nati.
Lopuch: užívá se jako čaj z kořene, který je proti zánětům ledvin.
Klikva: má antibiotický efekt a zabraňuje bakteriím přichytit se sliznice močového ústrojí.
Kopřiva dvoudomá: je močopudná, čaj z ní pomáhá při onemocněních ledvin.
Jalovec obecný: je detoxikačním prostředkem ledvin. Má diuretické vlastnosti a pomáhá odvádět přebytečné tekutiny.
Jahodník obecný: při chorobách ledvin a ledvinových kaméncích se užívá ve formě čaje z listů.
Lichořeřišnice větší: používá se na záněty močových cest a ledvin jako čaj z květů a listů nebo lihový extrakt.
Celík zlatobýl: podporuje funkci ledvin a močového měchýře. Užívá se čaj z nati nebo lihový extrakt.
Bříza bradavičnatá: při potížích se užívá čaj z listů, který působí močopudně.
Brusinky: zabraňují bakteriím, aby se zachycovaly na stěnách močového měchýře a trubice a způsobily tak zánět; užívají se také preventivně ve formě čaje.
Leukonychie spadá do skupiny nazvané chromonychie (změny barvy nehtového lůžka). Leukonychia punctata et linearis je běžně se vyskytující chromonychie, která se vyvíjí na podkladě drobných traumat (př. manikúra).
Paličkové prsty, zvané též pulmonální hypertrofická osteoartropatie či digiti Hippocratici: vyskytují se na rukou i nohou. Doprovází plicní choroby, jako např. emfyzém či maligní nádory. Mohou být také příznakem srdečního selhávání.
Half and half nail znamená, že proximální polovina nehtového lůžka je světlá, a distální je tmavě červená. Naznačuje renální insuficienci či urémii. Je reversibilní: při léčbě mizí.
Koilonychie jsou lžičkovité nehty: volný okraj nehtové ploténky evertuje (obrací se). Doprovází nejčastěji sideropenickou anémii či thyroidopatie. Bývá též součástí syndromu Plummer-Vinson.
Na detoxikaci organismu po léčbě antibiotiky je vhodný preparát ATB.
ATB je doplněk stravy, jedná se o kapky s rostlinnými výluhy. ATB preparát je určen k odstranění reziduí antibiotik, která se do těla dostávají s potravou nebo jako léky. Rezidua antibiotik mohou v těle vést k přemnožení plísní, k dysbióze, případně mohou negativně měnit epigenetické prostředí.
Použití: 20 minut před užitím a po užití nejíst, nekouřit, nepít žádné nápoje kromě čisté vody. Pokud užíváte současně více preparátů Joalis, je nutné mezi užitím dodržovat pauzu 1 min. Nepoužívat kovovou lžičku.
Uchovávání: Skladujte při teplotě od 5 do 25 °C. Preparát by neměl být vystaven přímému slunečnímu záření ani silnému elektromagnetickému poli. Neskladujte jej proto ve vzdálenosti méně než pět centimetrů od mikrovlnné trouby, lednice, televize, mobilního telefonu a podobně. Obsah preparátu nesmí přijít do styku s kovy a aromatickými potravinami.
Upozornění: Přípravek není určen pro děti. Tento přípravek není lék a nemůže proto nahradit léky předepsané lékařem. Není určeno jako náhrada pestré a vyvážené stravy. Nepřekračujte doporučené dávkování. Ukládat mimo dosah dětí.
Divizna malokvětá: Utišuje suchý a dráždivý kašel, podporuje vykašlávání, působí protizánětlivě. Používanou částí jsou listy. Čaj si připravíte tak, že 2 lžičky (10 ml) sušených listů zalijete vroucí vodou a necháte 5 minut odstát. Tinkturu z květů používejte na kašel a zanícené, suché hrdlo. Tinkturu z listů užívejte na vykašlávání hlenů.
Mochna: Zklidňuje podrážděné hrdlo, redukuje záněty v dutině ústní (díky kyselině tříslové). Používanou částí jsou kořeny (oddenky). Užívejte 2 kapky tinktury denně po jídle. Tinkturu si zhotovíte jednoduše: kořeny dobře očistěte, nařežte na malé kousky a vložte do láhve. Láhev pak naplňte cca 40% alkoholem a nechte alespoň dva týdny stát na teplém místě.
Řepík lékařský: Při zánětech hrdla dobře účinkuje řepík lékařský: jednu vrchovatou lžičku řepíku použijte na jeden šálek čaje. Zalijte horkou vodou, nechte půl minuty louhovat a pak přeceďte. Tímto výluhem kloktejte dvakrát denně.
Svízel syřišťový: Z jedné vrchovaté lžičky na 1 šálek vyluhujte čaj a tímto ještě teplým odvarem kloktejte několikrát denně.
Šišák bajkalský: Účinkuje na zanícené hrdlo. Používanou částí jsou kořeny. Užívejte 20 kapek tinktury dvakrát denně po jídle. Výroba tinktury viz pokyny výše u mochny. Další účinky: působí proti nespavosti, pomáhá při léčbě průjmu, zánětu žaludku a střev i nemocí jater.
Zázvor: Zahřívá organismus, může proto urychlit imunitní reakci organismu na infekci. Může se použít jako kloktadlo při zánětu krku. Je vhodný pro venkovní i vnitřní použití. Obklady je možné aplikovat kdekoliv na těle.
Subungvální exostóza je bolestivý kostěný výrůstek rostoucí z dorsální strany distálního článku prstu (zejména palce u nohy); může nadzvedávat nehtovou ploténku, často asymetricky. Prokazuje se na RTG.
Glomus tumor je bolestivý tumor prosvítající pod nehtovou ploténkou jako červená skvrna. Vyskytuje se zejména u žen, bolestivé příznaky se projevují hlavně v chladu.
Tato pleť vypadá mastně a leskle a budí dojem, jakoby pleť byla taková jako těžká. Mastná kůže je náchylná k akné a má často větší viditelné póry. Jak pečovat o mastnou pleť Omezte čištění pleti na ráno a večer, protože při častém čištění vyburcujete póry k většímu zásobování kožním tukem a situace bude pak ještě horší. K čištění pleti použijte jemný čistící prostředek bez oleje určený pro mastnou pleť, ale napřed se ujistěte se, že není příliš agresivní. Pravidelné používání čistících přípravků s 10% benzoyl peroxidem bývá příliš agresivní pro většinu typů pleti a povede jen k dalším problémům. Pokud potřebujete extra péči, tak použijte noční krém s alfa-hydroxy kyselinami, které působí jako mírný exfoliant a udržují póry čisté.
Suchá pleť
Tento typ pleti je opakem mastné a často tato pleť vypadá vysušená a drsná, zejména po umytí. Suchá pleť vypadá, jako by nemohla udržet vlhkost. Na suché pleti se můžou vytvářet četné vrásky a jemné linky, které pak ještě více zvýrazňuje slunce po opálení. Jak pečovat o suchou pleť Pro čištění suché pleti použijte výlučně jen krémovou pleťovou vodu, která nebude zbavovat kůži potřebné vlhkosti. Pleťová voda musí být jemná a nesmí obsahovat alkohol. Na suchou kůži můžete použít těžší mastnější krém, ale měli byste se ujistit, že obsahuje i ochrannou složku před slunečním zářením – SPF (sun protection factor).
Normální pleť
Tato pleť bývá hladká s vyrovnanou texturou i tónem a bez mastných nebo suchých projevů. Také se na této pleti objevují takové pupínky v důsledku hormonálních změn, ale naštěstí nejsou trvalé. Jak pečovat o normální pleť Tento typ pleti nepotřebuje zvláštní péči. Normální pleť potřebuje především udržet v rovnováze a proto se k jejímu čištění používá jemný čistící prostředek a teplá voda. Prakticky každý výživný krém by měl být dobře snášen i normální pletí. Můžete zde experimentovat a najít krém, který vám přesně sedne. Ujistěte se, aby vaše pečující prostředky byly mírné nebo přímo určené pro normální pleť, protože jinak se pleť může zanítit a vy se pak rázem ocitnete v některé z předešlých kategorií pletí.
Smíšená pleť
Máte-li na obličeji mastné skvrny na čele, na bradě a kolem nosu, které jsou lesklé a k tomu i suché oblasti na tvářích a okolo očí, tak máte smíšenou pleť. Jak pečovat o smíšenou pleť Sice existují produkty, které jsou přímo určené pro tento typ pleti, ale i tak budete muset trochu více experimentovat s různými druhy pro různé části obličeje. Na suché části obličeje můžete použít přípravky, které obsahují kyselinu glykolovou pro exfoliaci suché pleti, a na mastné plochy pak jemné přípravky proti akné. Stejně jako u všech ostatních typů pleti, byste měli denně používat dobrý hydratační krém se SPF ochrannou.
Rakovina kůže je nejčastěji hlášeným nádorovým onemocněním, přesto však mají jen malý podíl na úmrtích na zhoubný nádor. Je to proto, že rostou pomalu a jsou většinou dobře léčitelné. Mezi dva nejčastější typy kožních nádorů patří bazocelulární karcinom a dlaždicobuněčný karcinom / rakovina kůže. Bazocelulární karcinomy (bazaliomy) jsou zřídka smrtelné, ale pokud se neléčí, mohou vytvořit znetvoření. Dlaždicobuněčné karcinomy jsou již nebezpečnější, přesto lze většinu z nich zcela vyléčit.
Rakovina kůže vypadá jako piha nezvyklého vzhledu, bradavice, mateřské znaménko či jiný nenadále vzniklý útvar. Proto by lidé neměli případné změny na kůži a sliznicích zanedbávat. Rovněž kůže, která je příliš vystavená slunečnímu svitu, obsahuje až 10x více mutací genů, jež vytvářejí příznivé prostředí pro vznik rakoviny kůže. Často tyto příznaky podceňujeme. Je proto nutné chodit na preventivní prohlídky alespoň co dva roky. Kožní lékař nám znaménka prohlédne a zjistí, které z nich by mohlo být nebezpečné a pod speciálním přístrojem ověří, jak vypadá. Rakovina kůže přichází tiše a bezbolestně, následky pozdního odhalení bývají často fatální. Proto znova zdůrazňujeme nutnost dodržovat pravidelné preventivní prohlídky u kožního lékaře. Samozřejmostí je sledovat znaménka na svém těle a při jakýchkoli nejasnostech se obrátit na lékaře.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu kosti skalní (os petrosum). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Částmi kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou 3 polokruhovité kanálky, v
