Následující tabulka obsahuje seznam potravin a údaje o tom, jaké množství purinů obsahují (mg/100 g)
Tabulka obsahuje seznam různých potravin a jejich obsah purinů (adenin, guanin, hypoxanthin, xantin), celkové množství purinů (součet), a z toho vycházející množství kyseliny močové. Množství kyseliny močové představuje množství kyseliny močové produkované v těle, poté co se dané potraviny absorbují a metabolizují.
Existuje pět klasifikačních tříd potraviny z hlediska množství purinů v potravinách: velmi nízká (méně než 50 mg/100 g), nízká (50 – 100 mg /100 g), mírná (100 – 200 mg / 100 g), vysoká (200 – 300 mg / 100 g), velmi vysoká (více než 300 mg / 100 g).
Legenda k tabulce
1 = Adenin v mg na 100 g potraviny
2 = Guanin v mg na 100 g potraviny
3 = Hypoxanthin v mg na 100 g potraviny
4 = Xanthin v mg na 100 g potraviny
5 = Celkové množství purinů v mg na 100 g potraviny
6 = Vypočítané množství kyseliny močové v mg na 100 g potraviny
7 = Klasifikační třída podle množství purinů v potravinách v mg na 100 g potraviny
V naší poradně s názvem ZESVĚTLENÍ KŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Dobrý den,je mi 14 let a za 20 dní odlétám do Japonska.Poradíte mi prosím Vás jak vybělit kůži.Děkuji za odpověď.Lea
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na rychlé vybělení pleti (během dvou týdnů) bezvadně funguje mýdlo s kyselinou Kojic, které se bohužel v ČR neprodává, ale půjde koupit v Japonsku, odkud tato kyselina pochází. Do ČR zasílá mýdlo s kyselinou Kojic tento obchod: http://www.amazon.com/s/ref…
Před cestou do Japonska pomůže kůži vybělit speciální sérum s Alfa Arbutinem, které se jmenuje Medik8 white balance. Je trochu dražší, ale mohlo by během dvaceti dnů skutečně kůži zesvětlit. Aplikuje se kapátkem buď přímo na pigmentové skvrny a nebo plošně na kůži, kde se pigmentace vyskytuje. Důležité je při této léčbě chránit kůži krémy s vysokým SPF ochranným faktorem, ihned po nanesení tohoto bělícího séra.
Medik8 White Balance se dá koupit v ČR. Zde je seznam obchodů, kde sérum Medik8 White Balance mají, a je zde také vidět i nejlevnější cena: http://www.zbozi.cz/?q=medi…
Napiš pak jak ti to dopadlo, jestli se nějaké bělící účinky povedly.
Mezi nejznámější druhy patří mahonie cesmínolistá (Mahonie aquifolium), dále z Číny pocházející mahonie Bealova (Mahonie bealei) s květy vonícími po konvalinkách, z Japonska je to mahonie japonská (Mahonie japonica), kvetoucí již koncem zimy a brzy na jaře, z amerických mahonií například mahonie pepřová (Mahonie piperiana) a mahonie plazivá (Mahonie repens). Kromě těchto druhů se pěstuje mnoho hybridů (zejména Mahonie japonica a Mahonie lomariifolia) a kultivarů.
Při léčbě zesvětlení kůže byl v minulosti velmi oblíben hydrochinon. Až do nedávna bylo použití hydrochinonu považováno za nejbezpečnější a nejefektivnější léčbu nejen hyperpigmentace, ale i pigmentových a stařeckých skvrn, melasma a podobného zabarvení kůže. Dnes ale nový výzkum naznačuje, že tato léčba může mít vážné nežádoucí účinky spojené s dlouhodobým užíváním syntetického hydrochinonu. Proto se výrobci zesvětlovačů kůže od této látky odklánějí a hledají inspiraci v přírodních látkách, jako například citronová šťáva, výtažek z lékořice a nebo japonská kyselina Kojic. Účinek spojení citronové šťávy a skořice pro bělení kůže není znám, ale existuje několik účinných a bezpečných látek, které mohou kůži vybělit. Více se o nich dočtete zde: Nové trendy v bělení kůže.
V naší poradně s názvem KOMBUCHA - TIBETSKÁ HOUBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra Kühnelová.
Dobrý den, prosila bych o informaci jaký je rozdíl mezi Kombuchou a Tibetskou houbou. Je-li vůbec nějaký. Děkuji za odpověď . Přeji pěkný den Drahomíra Kühnelová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kombucha i kefírová (tibetská) houba jsou známé jako tibetská houba. Pravděpodobně kvůli svým legendárním zdravotním výhodám, pro které se obě tyto kvašené potraviny vyrábějí. Kombucha také hláskována jako kombu-cha, či přeložena z japonštiny jako kombu (mořské řasy) a Cha (čaje), je často zaměňována s japonskými vodními krystaly (Tibi) nebo Tibicos, které jsou velmi podobné oné kefírové houbě. Japonská vodní zrna jsou normálně fermentována ve vodě (nebo v džusu) a cukru no a kefírová zrna naopak v mléce. Kombucha také kvasí ve vodě, čaji a cukru a nikoliv v mléce. Každý z těchto zástupců nabízí jedinečné účinky na lidské zdraví a chutný nápoj a přesto jsou odlišné.
Nedávná japonská studie zjistila, že fucoxanthin, což je směs v hnědých mořských řasách, snižuje množství břišního tuku. Ale nedoporučuje se nadměrná konzumace thajské kuchyně, protože tyto potraviny vás zasytí i ve velmi malém množství.
Ve svém příspěvku DOPLŇUJÍCÍ INFO O VLIVU GENETIKY NA ZPRACOVÁNÍ ALKOHOLU V TĚLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka.
Myslím, že článek by se mohl rozšířit o informace o dědičné nesnášenlivé reakci na alkohol. V češtině je na internetu bohužel velmi málo informací na toto téma. Myslím, že je škoda v tomto článku nezmínit, že v jistých národech je nemalý podíl osob, které mají na alkohol přehnané reakce kvůli dědičné dispozici. Jedná se především o osoby pocházející z východní Asie - z Japonska, Číny, Koreji a Vietnamu. V těchto národech má zhruba 36% osob neobvyklou reakci po alkoholu, která zahrnuje zčervenání v obličeji, nevolnost, bolest hlavy a zrychlení tepu (bušení srdce). Setkala jsem se s Japonkou, která měla tuto reakci už po 2 skleničkách alkoholu - nemohlo se tedy jednat o opilost. Více info: https://en.wikipedia.org/wi…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Akupresura byla původně čínská léčebná metoda, dnes existuje několik různých druhů akupresury a většina současných terapeutů vychází z japonských masážních technik. Mezi nejrozšířenější metody akupresury u nás jistě patří japonská Shiatsu. Poměrně nová je léčebná metoda Jin Shin Do. Akupresura využívá konkrétních míst na těle, tzv. tlakových bodů, pro stimulaci jednotlivých orgánů a funkcí organismu. Nejznámější a nejvyužívanější jsou tlakové body na dlaních a akupresurní body na chodidlech. Akupresura se využívá ke zmírnění mnoha symptomů u lidí všech věkových kategorií, od dětí až po starší ročníky, a to nejčastěji k úlevě v případě alergie, artritidy, astmatu, bolesti zad, při oběhových potížích, depresích, nespavosti, migréně a stresu. Akupresura může pouze zmírnit příznaky a měla by být používána ve spojení s jinými typy léčby. Každý odborník bude mít pravděpodobně svůj vlastní způsob práce a bude vytvářet tlak na body různými způsoby. Můžete se setkat s technikou tlaku prsty, palcem, dlaní, koleny, lokty, někteří dokonce používají i nohy (chodidla). Ke stimulaci akupresurních bodů se někdy také využívají speciální akupresurní pomůcky. Jedno sezení obvykle trvá od 30 do 60 minut.
Na pěstování noni a produkci džusu je postavena ekonomika řady farmářů například na Havaji. Problematice pěstování noni a hlavně výzkumu, který by prokázal účinky této rostliny, se ve velké míře věnuje Havajská univerzita, kde působí celá řada vědců primárně ze Spojených států a Japonska, které je také velkým dovozcem džusu z noni.
Resveratrol nemá žádné nežádoucí účinky a je prokázána bezpečnost jeho užívání. Dávkuje se jednou denně a je určen k dlouhodobému užívání. Jedna tobolka obsahuje 50 mg trans-resveratrolu (získaného z přírodního extraktu rostliny Polygonum cuspidatum – křídlatka japonská). Tobolka dále obsahuje sóju, škrob, laktózu, aerosil a stearan hořečnatý. Obal tobolky tvoří želatina. Přítomna jsou barviva: oxid titaničitý, brilantní modř FCF, ponceau 4R, indigokarmín. Produkt není určen pro děti. Pokud jste těhotná nebo kojící žena či užíváte jakékoli léky (zejména léky ovlivňující srážení krve), požádejte svého lékaře nebo lékárníka o podrobnější informace. Nepoužívejte, jestliže jste alergičtí (přecitlivělí) na jakoukoli složku přípravku. Nepřekračujte doporučenou denní dávku. Uchovávejte na chladném a suchém místě. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Výrobek není určen k používání jako náhrada pestré stravy.
Kotvičník je rozšířen v Evropě, Asii, Africe i Austrálii. Kotvičník zemní (Tribulus terrestris L.) je jednoletá poléhavá bylina z čeledi kacibovitých. Pochází pravděpodobně z písečných mořských pobřeží Číny a Japonska. Je dobře znám v Indii, Číně a na Srí Lance. V zahraničí se pěstuje pro farmaceutické účely.
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů. Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Lodyha kotvičníku zemního je cca 10–60 dlouhá. Na lodyze vyrůstají krátce řapíkaté listy eliptického nebo podlouhle kopinatého tvaru. Květy kotvičníku zemního jsou pětičetné, žlutě zbarvené. Plody kotvičníku jsou vzhledově velmi zajímavé. Skládají se z pětice rozložených bradavičnatých tvrdých plůdků, které mají po stranách dva špičaté ostny. V plodech se ukrývají světle hnědá semena vejcovitého tvaru. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle, a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Kotvičník pěstujte v čistém venkovském prostředí, pod širým nebem na slunci, bez použití syntetických hnojiv a pesticidů. Léčivé látky jsou obsaženy v kořenech i celé nadzemní části kotvičníku, ale největší síla je v jeho semenech, proto je důležité pěstovat kotvičník na sluníčku a zpřístupnit květy opylovačům. Po sklizni se kotvičník vypere v pitné vodě a okamžitě se suší v přirozených teplotách v proudícím vzduchu a temnu (řádově hodiny po sklizni), aby se zachovala co nejvyšší kvalita byliny. Takto usušená bylina si ponechá maximální množství účinných léčivých látek. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody sklízíme průběžně.
Na první pohled se kotvičník podobá mochně husí. Plod obsahující světle hnědá semena je poltivý, bradavičnatý, se špičatými ostny po stranách. Původní domovinou kotvičníku byly pravděpodobně písečné pláže Japonska a Číny, odkud se pak rozšířil do celého světa. Kotvičníku se dobře daří i v našich klimatických podmínkách. Volně v přírodě ho ale u nás nenajdete. Pro své léčivé účinky se pěstuje cíleně na plantážích, hlavně v Číně a Indii, odkud se pak sušený v žocích dováží do Evropy. Poté se zpracovává a balí do sáčků nebo se z něho vyrábějí tablety či tinktura.
Puriny jsou přírodní látky, které se nachází nejen v lidských buňkách, ale i v některých potravinách. V lidském těle se puriny pak metabolizují na kyselinu močovou, která je pro správné fungování lidského těla nezbytná (například pro fungování cév). Lidské tělo tedy puriny potřebuje, ale jejich větší příjem může způsobit člověku řadu onemocnění. Puriny totiž mají vliv i na kardiovaskulární onemocnění, nemoci ledvin a celého metabolismu. Některé studie doporučují, aby denní příjem purinů byl nižší než 400 mg. Zvýšený příjem purinů, totiž způsobuje vyšší množství kyseliny močové v těle a to může u člověka vyvolat dnu a hyperurikemii (=zvýšená hladina kyseliny močové v krvi). Při zvýšeném příjmu purinů je až pětkrát vyšší riziko těchto onemocnění.
Puriny do svého těla člověk přijímá z potravin, které jsou současně zdrojem energie (například maso, ryby, orgány, kvasnice). V potravinách se vyskytují čtyři typy purinů: adenin, guanin, hypoxanthin, xantin. I proto jsou onemocnění typu dny a hyperurikémie spojovány se špatnou životosprávou, kdy člověk konzumuje velké množství masa, zvířecích vnitřností, ryb a mořských plodů.
Množství purinů ve stravě se řeší hlavně v Japonsku, i proto je následující soupis potravin zaměřený na japonské potraviny. Kromě Japonska, se tyto studie projevují v terapiích ve Spojených státech amerických a ve Spojeném království Velké Británie a severního Irska. V tabulce se navíc také u některých potravin liší obsah purinů v závislosti na úpravě dané potraviny.
Následující potraviny obsahují pohanku a lze je podávat bez masa a mořských plodů:
pohankové palačinky,
pohankové chleby,
pohankové muffiny,
pohankové krekry,
pohankové bagely,
pohankové sušenky,
pohankové tortilly,
některé snídaňové cereálie,
pohanková krupice,
pohanková kaše,
pohankový salát s houbami a petrželovým olejem,
pohankové nudle,
japonské nudle soba,
kalifornské pohankové chapati,
kasha knishes.
Pohankové nudle se po staletí jedí v Tibetu a severní Číně, kde je vegetační období příliš krátké na pěstování pšenice. Při výrobě pohankových nudlí se používá dřevěný lis k lisování těsta, kterou rovnou padá do horké vroucí vody. Staré lisy nalezené v Tibetu a Shanxi mají stejné základní konstrukční prvky. Japonci a Korejci se od nich možná naučili proces výroby pohankových nudlí.
Pohankové nudle hrají hlavní roli v kuchyních Japonska, kde se jím říká soba a Koreje, kde mají názvy naengmyeon, makguksu a memil guksu. Soba nudle jsou v Japonsku předmětem hlubokého kulturního významu. Obtížnost výroby nudlí z mouky bez lepku vyústila v tradiční umění vyvinuté kolem jejich ruční výroby. Z pohankového škrobu se vyrábí želé nazývané v Koreji memilmuk.
Pohankové nudle se objevují také v Itálii, s těstovinami di grano saraceno v regionu Apulie v jižní Itálii a pizzoccheri v regionu Valtellina v severní Itálii.
Pohanková krupice se běžně používá v západní Asii a východní Evropě. Kaše byla běžná a často je považována za definitivní selský pokrm. Vyrábí se z pražených krup, které se vaří s vývarem na texturu podobnou rýži nebo bulguru. Pokrm se rozšířil do Severní Ameriky, kam jej přivezli ukrajinští, ruští a polští imigranti, kteří mu říkali kaša, a mísili ho s těstovinami nebo používali jako náplň do kapustových závitků (plněné zelí), knishe a blintze. Pohanka připravená tímto způsobem se tak v Severní Americe nejčastěji nazývá kasha. Kroupy byly celosvětově nejrozšířenější formou pohanky během 20. století, jedly se především v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Rusku, Ukrajině, Bělorusku a Polsku, nazývané grechka (řecky zrno) v běloruštině, ukrajinštině a ruštině.
Pohankové palačinky se jedí v několika zemích. Jsou známé jako pohankové blini v Rusku, galettes bretonnes ve Francii, ployes v Acadia, poffertjes v Nizozemsku, boûketes v oblasti Valonsko v Belgii, kuttu ki puri v Indii a kachhyamba v Nepálu. Podobné palačinky byly běžným jídlem v dobách amerických pionýrů. Jsou lehké a pěnivé. Pohanková mouka dodá palačinkám zemitou, jemně houbovou chuť.
Kynuté placičky zvané hrechanyky se vyrábí na Ukrajině.
Kotvičník zemní upravuje hladinu testosteronu. Kotvičník je poléhavá jednoletá bylina původem z Japonska a Číny. Nejhojněji se vyskytuje na indickém subkontinentu. Dnes však roste víceméně ve všech oblastech, nejčastěji pak v evropských částech Ruska. V mnoha zemích se pěstuje pro farmaceutické účely. Kotvičník obsahuje velké množství steroidních saponinů, rostlinných sterolů, flavonoidů a alkaloidů. Ty působí na zvyšování hladiny luteinizačního hormonu (LH). Luteinizační hormon je glykoprotein produkovaný adenohypofýzou. Jeho hlavní funkcí je regulace hladiny testosteronu (až o 30 %). U mužů podporuje spermatogenezi (tvorbu mužských pohlavních buněk – spermií), u žen normální vývoj vajíčka v děloze. Kotvičník zemní u žen zvyšuje hladinu estrogenů, což má pozitivní účinek na libido a mentální ostrost.
Rady:
Nechte si otestovat své hormony.
Změňte svůj životní styl. Snižte úroveň stresu tím, že budete cvičit jógu a meditovat. Zlepšete svůj jídelníček tím, že budete konzumovat potraviny bohaté na omega-3 mastné kyseliny a eliminujete konzumaci alkoholu.
Zvažte hormonální substituční terapii. Poraďte se o vhodné antikoncepční metodě se svým gynekologem.
