JEDNOTKY, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Účelem monitoru dechu je, aby hlídal, jak a zda vaše dítě dýchá. Doba mezi nádechy (takzvaná apnoe pauza) nesmí přesáhnout 20 sekund. Pokud se tak stane, je dítě ohroženo takzvaným syndromem náhlého úmrtí novorozenců (SIDS). Ročně tento syndrom postihne desítky dětí v celé republice, a protože příčiny vzniku SIDS nejsou jasné, neexistuje ani spolehlivý způsob, jak předem určit, které dítě bude tímto zákeřným syndromem ohroženo více a které méně.
Monitor dechu Nanny
Monitor dechu Nanny je český výrobek společnosti Jablotron Alarms a.s. Monitor dechu byl schválen evropskými zdravotnickými orgány a je certifikován jako lékařské zařízení třídy II b (certifikát 93/42/EC). Rovněž obstál v nezávislých klinických zkouškách. Používá se ve zdravotnických a kojeneckých ústavech (dítě neomezuje v pohybu a nevydává žádné škodlivé záření).
Parametry:
Test při zapnutí – přístroj nelze zapnout, pokud baterie neobstojí v zátěžovém testu, který probíhá při zapnutí přístroje (přístroj tak nemůže nečekaně vysadit svoji činnost)
Snímací podložka umístěná v postýlce rozpozná nádech dítěte díky pohybu jeho hrudníčku – každé stlačení desky, tedy nádech, je zaznamenán
Vizuální kontrola nádechu dítěte bliknutím zelené kontrolky
Výrazný zvuk poplachu – dobře slyšitelný i přes zeď díky kvalitní siréně, pokud se miminko nenadechne déle než 20 vteřin, varovná kontrolka se rozbliká a po 5 vteřinách je spuštěn hlasitý alarm
Monitor dechu rovněž upozorní, pokud se dítě nadechne méně často než 8× za minutu (alarm je spuštěn okamžitě, bliká červená i zelená kontrolka současně)
Potvrzení zapnutí přístroje pípnutím
Umístění dle potřeby – vyhodnocovací jednotku lze umístit až 5 m od postýlky do vedlejší místnosti (prodlužovací kabel součástí balení)
Dlouhá životnost baterií – díky velmi malé spotřebě ovládací jednotky (pouze 0,2 mA) vydrží baterie až 6 měsíců
Kompaktnost vyhodnocovací jednotky oceníte hlavně na cestách
Velká snímací deska – její rozměr plně dostačuje ke snímání miminka v postýlce
Bezpečné uchycení vyhodnocovací jednotky k postýlce – bezpečnostní spona na řemínku nedovolí, aby při manipulaci v postýlce byla nechtěně shozena vyhodnocovací jednotka na zem
Rychlá a snadná instalace
Snadná údržba – snímací deska je zalitá ve speciální fólii a umožňuje snadné čištění
Uzavření desky ve speciální fólii zajišťuje dlouhodobou spolehlivou ochranu citlivého senzoru proti vlivu prostředí
K vyhodnocovací jednotce je možné dokoupit přídavnou snímací podložku, ideální do druhé postýlky nebo na cesty
Český výrobek – snadný a dostupný záruční i pozáruční servis
V naší poradně s názvem ALKOHOL A DNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana kmotorkova.
Dobry den manzel ma dnu berie milurit 300a kazdy den je pod vplyvom alkoholu .poprosila by som k comu to vedie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Milurit a alkohol se nijak neovlivňují. Při užívání Miluritu se tedy může alkohol pít.
Pití alkoholu však mění způsob, jakým tělo vylučuje kyselinu močovou a to může vyvolat budoucí záchvaty dny nebo zhoršit ty současné.
Nejlepší je držet se doporučení nepít více než 14 jednotek alkoholu týdně. Standardní sklenka vína (175 ml) jsou 2 jednotky. Půllitr ležáku nebo piva je obvykle 2 až 3 jednotky alkoholu.
Systém výměnných jednotek umožňuje pacientovi volněji se stravovat a je u diabetiků II. typu více orientován na výměnné jednotky energie než na sacharidové jednotky. Pomocí výměnných jednotek lze lehce zaměňovat potraviny v určeném množství sacharidů nebo energie na jednotlivá jídla (snídani, oběd, večeři a podobně) v přibližně stejných potravinových skupinách. Diabetici II. typu jsou většinou starší lidé s nižší fyzickou aktivitou a nižším energetickým výdejem, a proto musí být i příjem nižší. Redukční diety nemívají obvykle více než 6 300 kJ (1 500 kcal) a diabetická strava s obsahem 150 g sacharidů obvykle splňuje u většiny pacientů zejména v prvních letech po zjištění diabetu energetický požadavek na redukci.
Ve svém příspěvku NEMÁM DŮVĚRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marek Eiderna.
Pro Vaši informaci:
Předpona n a n o je jedna miliardtina jednotky, tedy ve Vašem textu je n e s m y s l , ( cituji z textu: "průměr zrn je menší než 0,002 milimetru.", je tedy nejméně 1000x větší než nano rozměr )
Pro mě to znamená jediné:
NENÁM DŮVĚRU K PRODEJCI ANI K PRODUKTU, NEDOPORUČUJI.
Alkohol účinek léků na ředění krve zvyšuje, u novějších léků se udává, že je možno pít bezpečně 1 alkoholický nápoj denně (tedy 1/2 l piva, 2 dl vína, 5 cl destilátu). Obecně léky na ředění krve v kombinaci s alkoholem mohou ovlivňovat proces srážení krve, takže pokud se pití nechcete vzdát úplně, raději volte malé množství a častěji, než abyste toho nárazově vypili spoustu. Ohledně konzumace alkoholu byste se měli držet obecných doporučení. Takzvané jednotky alkoholu jsou založeny na velikosti a síle alkoholického nápoje. Jako 1 jednotka se uvádí například 25 ml tvrdého alkoholu nebo 50 ml likéru. 1,1 jednotky je pak malé pivo a 2,3 jednotky jsou asi 175 ml vína.
Muži ani ženy by neměli pít víc než 14 jednotek alkoholu týdně. Každý týden byste měli několik dní zcela abstinovat. Ujistěte se ale, že nebudete navyšovat množství pití další dny. Pokud zkonzumujete týdně 14 a více jednotek alkoholu, zkuste si je rozdělit do tří nebo i více dnů. Požívání velkého množství alkoholu najednou může působit další poškození zdraví, proto se nárazovému pití pokuste vyhýbat.
V naší poradně s názvem DIETA POLE MAČINGOVÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Pro diabetiky prvního stupně se dieta od Mačingové může použít jen pod dohledem diabetologa, který stanovuje dávkování inzulínu.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina .
Děkuji za rychlou odpověď. Zkusím ji, častým měřením glykemie zjistím v jakých hodnotách se pohybují, v případě potřeby si upravím dávky inzulínu (můžu kombinovat 2 jednotky přidat nebo snížit bez lékaře), nebo přidám sacharidy. Jako diabetik stále bojují s nadváhou, mám upravený jídelníček na 160 sacharidů denně, cvičení 3x v týdnu a každodenní chůze, stále se váha ne hýbe dolů. Martina
Hlavní zásady stravování při cukrovce typu II – léčba tabletami:
Stravu konzumujte vícekrát denně, při redukční dietě třikrát denně.
Nejčastěji je cílem diety snížit tělesnou hmotnost, je tedy nutné podstatně redukovat dosavadní celkový příjem energie.
Je nutné dodržovat sacharidové jednotky určené lékařem! Nechte si předepsat vhodnou dietu v sacharidových jednotkách diabetologem. Ze začátku si stravu važte, budete tak přesněji dávkovat energetický příjem.
Bílkoviny jsou vhodné kvalitní, s nízkým obsahem tuku i cholesterolu (libové maso, bílé maso, ryby), rostlinné bílkoviny v luštěninách.
Tuky výrazně omezujte, pozor na skryté tuky v některých potravinách, samostatně tuky jezte jen výjimečně (máslo, rostlinné tuky).
Sacharidy konzumujte takzvané složené – komplexní (celozrnné pečivo, tmavá mouka a výrobky z ní, ovesné vločky).
Do jídelníčku zařazujte hlavně hodně zeleniny – co nejvíce v syrovém stavu.
Dodržujte pitný režim, zejména příjem ovocných a bylinkových čajů. Ovocné šťávy musíte započítat do sacharidových jednotek. Pozor na příjem minerálek a celkového objemu tekutin při vysokém tlaku (konzultujte s diabetologem).
Do jídelníčku je vhodné zařadit 1 až 2 zeleninové dny s přiměřeným množstvím ovoce.
Nezapomínejte na aktivní tělesný pohyb – dávku a druh však konzultujte s lékařem.
Nejezte „dia“ sladkosti. Přestože nezvyšují krevní cukr, obsahují hodně tuku a ohrožují stabilitu vaší hmotnosti. To způsobuje zhoršení cukrovky.
Omezte příjem kuchyňské soli. Jídla dochucujte různými bylinkami.
Pravidelně si kontrolujte tělesnou hmotnost, pokud nehubnete, za žádnou cenu nepřibírejte!
Hlavní zásady stravování při cukrovce typu II – léčba inzulínem:
Stravu konzumujte 5 až 6x denně, druhou večeři vy mělo tvořit ovoce, zelenina, případně nízkotučný jogurt. Jezte pomalu.
Celková denní energetická látka by se měla redukovat tak, aby došlo k úpravě případné nadváhy nebo obezity.
Dodržujte rozpis a množství sacharidových jednotek určených diabetologem (rozpis stanovil podle typu vaší inzulínové léčby). Z toho vyplývá potřeba takzvaných mezijídel (menší množství jídla mezi hlavními jídly), jejich velikost (1 až 2 sacharidové jednotky), vzájemné časové rozestupy.
Snažte se poznat „svůj inzulín“ – kdy začíná působit, kdy dosahuje vrcholu účinku.
Jezte kvalitní bílkoviny s nízkým obsahem tuku a cholesterolu (libové bílé maso, drůbež bez kůže). Vyhýbejte se uzeným výrobkům. Konzumujte rostlinné bílkoviny – sóju a sójové výrobky.
Výrazně omezte tuky! Konzumujte hlavně kvalitní rostlinné tuky (i ty minimálně).
Jezte komplexní sacharidy, po kterých hladina cukru v krvi stoupá pomaleji (celozrnný chlé
V naší poradně s názvem BÍLKOVINY V MOČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Poskerová Karin.
Zdravím, chtěla bych Vás požádat o sdělení, jestli bílkovina v moči v hodnotě 70 signalizuje něco nepřiznivého. Bolesti žádné nemám ani pálení. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Z vašeho dotazu není zcela jasné o jaké jednotky se jedná a hodnota 70 sama o sobě nic neříká. Normální vylučování bílkoviny v moči je až 150 mg za den, což je přibližně hodnota 70 mg na litr moči. Podle toho by pak vaše vylučování bílkoviny močí bylo na horní hranici normálního stavu. Zvýšené vylučování bílkoviny v moči je ukazatelem několika různých stavů, například: infekce močových cest, vysoký krevní tlak, zvýšená zátěž organizmu, cukrovka, nemoci ledvin, těhotenství. Jestli chcete mít jistotu, že nejde o příznaky některého z těchto onemocnění, tak zkuste nechat moč vyšetřit laboratorně. Žádanku do laboratoře získáte od svého praktického lékaře.
Metoda transplantace vlasů FUT (Follicular Unit Hair Transplantation) funguje tak, že se odeberou a transplantují folikulární jednotky, jež mají 1–3 vlasové kořínky. Tato metoda má velmi přirozený efekt a může zajistit dostatečnou hustotu vlasů. Při zákroku lze transplantovat tisíce štěpů.
Popis transplantace vlasů metodou FUT: Před zákrokem se zkrátí vlasy v oblasti, odkud se budou odebírat vlasové štěpy, tedy nejčastěji v oblasti týlu. V některých případech se vlasy zkracují i v místě, kam se štěpy budou transplantovat. Místo odběru se znecitliví anestetickým roztokem. Nejprve dochází k odběru určité vlasové oblasti (maximálně v šíři 1,5 cm). Pro určení velikosti odebírané plochy se používá jednoduchý propočet, a sice z 1 cm2 odebrané plochy zdravých vlasů se vytvoří zhruba 100 folikulárních jednotek. Velikost plochy se pak stanoví podle toho, kolik štěpů se bude do lysé oblasti transplantovat. Po odběru se oblast sešije. Odebrané zdravé vlasy se následně dělí pod mikroskopem v chlazeném roztoku na štěpy obsahující 1–3 vlasy (takzvané folikulární jednotky). Poté se jehlou o různé tloušťce nebo skalpelem připraví drobné nářezy kůže, kam se transplantují připravené štěpy. Konečně se štěpy přenesou speciální pinzetou (mikropinzetou) a umístí na hlavu tak, aby byl růst vlasů v místě transplantace přirozený, tedy aby vlasy rostly ve správném směru. Štěpy se umísťují buď horizontálně, nebo vertikálně.
Výhody metody FUT: Snadnější uchycení transplantovaných vlasů; delší životnost odebraných štěpů; přirozený výsledek transplantace; možnost transplantace asi 1 600 mikroštěpů při jednom zákroku; velmi rychlé hojení po zákroku.
Nevýhody metody FUT: Vzniklá jizva po odběru vlasových štěpů (vzhledem k tomu, že při vyříznutí pruhu vlasů není možno odhadnout, kolik štěpů lze z této oblasti vytvořit, se provádí odběr větší vlasové oblasti, aby byl pak k dispozici dostatek mikroštěpů; většinou se odebírá pruh vlasů o šířce 1–1,5 cm a délce 10–20 cm); připravené štěpy nemusí přesně zapadnout do připravených otvorů.
V naší poradně s názvem JAK RYCHLE SNÍŽIT HLADINU CUKRU V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vera.
Mam rotoped a ani nepomaha mam jeste nemocnou pater a v unoru na 4 operaci patere a picham inzulin mam si pridat jednotky dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nelze takto přes internet měnit dávkování inzulínu, na kterém závisí váš život. Ani vy byste neměla očekávat takové rady, natož je následovat. Pokud používáte inzulín a máte potřebu ještě více snížit krevní cukr, tak musíte komunikovat se svým lékařem, který zná váš zdravotní stav. Zavolejte mu a poraďte se s ním na dalším postupu.
Pokud máte příznaky spojené s vysokým krevním cukrem, jako je:
- zmatek
- ketony v moči, diagnostikovaný pomocí testovacího proužku
- nadměrná žízeň
- časté močení
- nevolnost
- dušnost
- bolest břicha
- zvracení
V těchto případech potřebujete okamžitou lékařskou pomoc a měla byste kontaktovat linku 112. Samovolné změny v léčbě mohou ohrozit váš život a vy přeci ještě umřít nechcete, že ne?
Snídaně: 225 ml mléka (bílá káva, kakao, čaj s mlékem), 60 g chleba (40 g knäckebrotu, 50 g dalamánku), 50 g bílkovinného přídavku (50 g taveného 30% sýra, 50 g krájeného sýra, 50 g šunky, 100 g tvarohu, 150 ml jogurtu)
Přesnídávka: 100–150 g ovoce (200 g zeleniny)
Oběd: 90 g masa (libové hovězí, libové vepřové, 150 g kuřecí prsa, 150–200 g ryby), 5 g oleje, 5 g mouky, 110 g brambor, 200–250 g zeleniny (150 g kompotu dia)
Svačina: 150–200 g zeleniny (80 g ovoce)
Večeře: 90 g masa (jako oběd), 5 g oleje, 5 g mouky, 110 g brambor, 200–250 g zeleniny (150 g dia kompotu)
II. večeře: 100–150 g ovoce
Záměna za brambory: 90 g vařených těstovin, vařená rýže (30 g syrové), 130 g bramborové kaše, 90 g vařených luštěnin (30 g syrových), 40 g chleba
Pokud má diabetik II. typu hmotnost v horním pásmu normy, profituje také z malé redukce hmotnosti cca o 5 %. Na dietu stejnou jako u diabetu I. typu se přechází obvykle u diabetiků 2. typu s normální hmotností na inzulinoterapii.
Důležité pro praxi:
Nejzásadnějším opatřením v redukční dietě diabetika je snížení obsahu tuku.
Je-li obézní diabetik II. typu vyškolen na dietu s vyšším příjmem energie a sacharidů, primárně určenou pro diabetika I. typu, je prakticky vždy výsledkem vzestup hmotnosti, a to někdy velmi výrazný.
Technologická úprava potravin je antisklerotická (vaření, dušení, pečení, grilování a úprava v mikrovlnné troubě nejlépe bez použití tuků).
Regulovaná strava je založena na systému záměny potravin a je u diabetiků II. typu více orientována na výměnné jednotky energie než na sacharidové jednotky.
Diabetická strava s obsahem 150 g sacharidů obvykle splňuje u většiny pacientů zejména v prvních letech po zjištění diabetu energetický požadavek na redukci.
Potraviny označené jako dia bývají slazeny náhradními sladidly, ale obsah energie nemusí být omezen, nejsou obvykle pro diabetiky vhodné a je výhodnější, když si vyškolený diabetik vybírá z běžné nabídky potravin.
Warfarin se užívá ve formě tablet. Většinou lékaři pacientovi s hlubokou žilní trombózou nejprve podávají heparin, aby zabránili vzniku dalších trombů, a teprve poté ho převedou na warfarin. Nejkratší doporučená doba pro užívání warfarinu je 3 až 6 měsíců, ale někteří pacienti musí warfarin užívat mnohem déle, nebo dokonce doživotně. Stejně jako v případě klasického heparinu se účinky warfarinu liší pacient od pacienta. Pokud budete užívat warfarin, připravte se na to, že vám lékaři budou často odebírat krev a kontrolovat, zda užíváte správnou dávku. Na začátku léčby warfarinem vám bude několikrát za týden (obvykle 2x až 3x) odebrána krev, dokud nebude stanovena správná dávka pro pravidelné užívání warfarinu. Po stanovení správné dávky budete docházet na odběry krve zhruba jednou měsíčně k vašemu praktickému lékaři.
Účinky warfarinu mohou být ovlivněny stravou, ostatními léky, které užíváte, a také zdravím vašich jater.
Pokud užíváte warfarin, dodržujte následující zásady:
dodržujte zásady pravidelného a správného stravování;
omezte pití alkoholických nápojů (muži smí užívat maximálně 4 jednotky alkoholu denně a ženy maximálně 2 až 3 jednotky alkoholu denně);
užívejte warfarin každý den ve stejnou dobu;
než začnete užívat jakékoli jiné léky, vždy se předem poraďte se svým praktickým lékařem nebo lékárníkem a informujte je o tom, že užíváte warfarin, totéž platí v případě jakékoli operace či pobytu v nemocnici, kdy je nutné lékaře informovat o tom, že užíváte warfarin;
neužívejte žádné bylinky ani bylinná léčiva či přípravky.
Warfarin je kontraindikován u těhotných žen, kterým se v případě hluboké žilní trombózy smí podávat pouze heparinové injekce.
Osoby s cukrovkou si musí hlídat přísun sacharidů a kalorickou hodnotu stravy. Rozhodně to ale neznamená nějak se drasticky omezovat v jídle. Strava musí být vyvážená a pravidelná a ne nárazová.
Typ I
Člověk s cukrovkou 1. typu si neumí inzulín vyrábět sám, nebo ho dokáže vyrobit jenom v malém množství. Dodává si proto do těla inzulín injekcemi. Myslí tudíž na rovnováhu mezi jídlem a inzulínem namísto svých beta-buněk sám.
Diabetická strava je racionální a regulovaná, sestavená dle předem stanoveného jídelního plánu. Člověk s diabetem může jíst stejnou stravu jako všichni ostatní lidé, jeho omezení jsou dána pouze regulací, a to zejména časovou.
Svůj základ mají jídelní plány stejný. Důležité je jíst pravidelně, doporučuje se šestkrát denně, v určeném množství. Rovněž se zohledňují stravovací návyky získané před onemocněním; účelem jídelního plánu totiž není změna dosavadních zvyklostí. Z toho vyplývá, že při sestavování stravovacího plánu dbáme na vyváženost, abychom snížili případné riziko hypoglykémie či hyperglykémie.
Jedinými živinami ovlivňujícími hladinu glykémie jsou sacharidy. K vypočítání obsahu sacharidů v potravě, které se u diabetiků sledují, slouží výměnné jednotky. Jedna výměnná jednotka obsahuje vždy stejné množství sacharidů: 10 g nebo 12 g. Nezáleží na tom, jde-li o chléb, těstoviny, čokoládu či mléko.
Jídelní plán je u každého pacienta rozdílný. Zohledňuje se v něm věk pacienta, hmotnost, fyzická aktivita, povolání, jiné komplikace a podobně. Je zřejmé, že energetický příjem šestnáctiletého chlapce ve vývoji bude větší než příjem sacharidů třicetiletého muže. Také jídelníček vrcholového sportovce bude obsahovat více sacharidů než jídelníček úředníka.
Výměnná jednotka (v. j.) je umělý pojem, který byl zaveden, aby usnadnil lidem s diabetem přemýšlet o jídle. Používá se převážně u diabetiků 1. typu.
Jedna výměnná jednotka obsahuje 12 g sacharidů.
Množství výměnných jednotek stoupá s věkem, u dívek asi do 13 let, u chlapců asi do 16 let. Pak se ustálí nebo spíše mírně klesne. (U dětí se počet výměnných jednotek/den vypočítá jako 10 + věk dítěte; tedy pro 8leté dítě 10 + 8 = 18 v. j./den.)
Počet výměnných jednotek/den u dospělé ženy: 10–16.
Počet výměnných jednotek/den u dospělého muže: 20–26.
Ve stravě pacienta je dále nutné hlídat množství lipidů. Strava by měla být natolik vyvážená, aby nedocházelo k nárůstu tělesné hmotnosti. Vzhledem k inzulínovým dávkám je totiž složité zahájit později jakoukoliv redukční dietu. (U pacientů léčených inzulínovými pery je nemyslitelné vynechání jakéhokoli jídla, a to především z důvodu doby působení
Je celá řada činidel, která lze použít, pokud se provádí test PT (Prothrombin Time). Vzhledem k tomu, že každé z těchto činidel pracuje trochu jinak, nemůže být výsledek získaný jedním PT činidlem srovnáván s výsledkem získaným jiným činidlem. Aby mohly být srovnány výsledky testů s různými činidly, musí být výsledky převedeny do standartních jednotek, které se mohou srovnávat bez ohledu na použité činidlo. Tyto standardní jednotky jsou známé jako INR jednotky. K vyšetření se používá krev.
INR je zkratka pro mezinárodní normalizovaný poměr (International Normalized Ratio). Výsledek jednoho INR může být srovnáván s jiným bez ohledu na to, jak byl výsledek získán. INR je jen základní jednotkou využívanou k vyjádření výsledku testu PT.
Kontroly krevní srážlivosti INR je při užívání warfarinu nutné provádět pravidelně. Takto se ověřuje správné nastavení dávkování léku a takzvaný INR index.
Glykovaný hemoglobin, někdy také nazývaný „dlouhý cukr“, je důležitý ukazatel dlouhodobé kompenzace diabetu. Jeho pravidelné měření se využívá ke zhodnocení kontroly diabetu a podává informaci o tom, jaká byla průměrná hodnota glykemie za poslední zhruba dva až tři měsíce.
Glukóza, krevní cukr, se váže na hemoglobin, červené krevní barvivo. Aby se na hemoglobin glukóza navázala, musí jí být v krvi nadbytek, což u člověka s diabetem nastává při hyperglykemii. Hemoglobin se nachází v červených krvinkách, které v těle žijí maximálně 120 dní. Proto glykovaný hemoglobin odráží průměrnou hodnotu glykemie za dobu života červené krvinky.
Glykovaný hemoglobin sice ukáže průměrnou hodnotu glykemie, ale nevypovídá nic o tom, zda byly výsledné hodnoty vyrovnané, nebo zda „lítaly“ z hyperglykemie do hypoglykemie a zpět. Diabetik s vyrovnanými glykemiemi tak může mít stejný glykovaný hemoglobin jako ten, jehož glykemie se pohybují v extrémně nízkých a vysokých hodnotách.
Glykovaný hemoglobin je dlouhodobým ukazatelem a nedá se tak snadno ošálit dodržováním léčby posledních pár dní před kontrolou u lékaře. To, že se diabetik několik dnů před kontrolou opravdu snaží, nepřeváží kvalitu jeho kompenzace v předchozích týdnech.
Glykovaný hemoglobin je důležité nejen změřit, ale také se zamyslet nad jeho hodnotou a dát ji do kontextu s režimem a léčbou v posledních několika týdnech a měsících. Pokud se hodnota glykovaného hemoglobinu výrazně liší od glykemií zachycených na glukometru, může být ovlivněná nepoznanými hyperglykemiemi a hypoglykemiemi. V jejich vysvětlení může pomoci například změření glykemií po jídle či glykemie v noci a časných ranních hodinách.
Výsledná rozmezí glykovaného hemoglobinu jsou zakotvena v doporučeních České diabetologické společnosti. U konkrétního pacienta bývají cílové hodnoty individuálně upřesněny jeho lékařem. V nedávné době došlo ke změně jednotek, v nichž je glykovaný hemoglobin udáván. Staré jednotky jsou v %, zatímco nové se udávají v mmol/mol. Přepočet mezi starými a novými jednotkami je jednoduchý – procenta se pouze vynásobí deseti. Nyní se používají staré i nové jednotky dle IFCC (Mezinárodní federace klinické chemie). Při čtení výsledků měření z laboratoře je dobré se podívat, v jakých jednotkách je glykovaný hemoglobin napsán.
Frekvence měření:
diabetikům 2. typu je vhodné změřit glykovaný hemoglobin nejméně jednou za půl roku
Benigní, tedy nezhoubný nádor, se může v průběhu času změnit na maligní, tedy zhoubnou formu nádorového onemocnění. Tato změna souvisí s tím, o jaký konkrétní nádor se jedná, pokud se budeme věnovat melanomu, tak ty odhady se velmi liší v různých studiích. Odhaduje se jako nejhorší číslo, které kdy bylo publikováno, že až nějakých 23% z vrozených névů, vrozených mateřských znamének, se může změnit ve zhoubný melanom v průběhu věku. Naopak ta nejoptimističtější čísla jsou prakticky jen jednotky procent. Ovšem i tak to znamená, že i s tím nezhoubným nádorem je třeba navštívit lékaře a léčit se nebo alespoň to lékaři ukázat.
Počty cviků v jedné sérii tréninkové jednotky stanovíme podle specifického zátěžového testu. Při uzávěru břišní aorty nebo jedné z ilických (kyčelních) tepen pacient provádí dřepy nebo podřepy. Při femoris-popliteálním postižení a postižení horní třetiny tepen bérce dělá výstupy na špičky. Při postižení, které odpovídá dolním dvěma třetinám holeně pacienta, vykonává střídavě předozadní ohýbání nohy v kotníku v horizontální poloze, tedy vleže se zdviženými dolními končetinami, to znamená nad úrovní srdce.
Počet cviků pro tréninkovou jednotku představuje dvě třetiny celkového počtu cviků, které pacient uskutečnil až do ischemické bolesti takové intenzity, při které byl nucen cvičení ukončit, přitom cviky vykonával tempem cca 40 cviků/min.
Vlastní intenzivní intervalový trénink se skládá z typu cviků podle výšky postižení cévy, přičemž po sérii cviků následuje 2 až 3 minutová relaxační pauza vleže, vsedě nebo vestoje. Soubor cvičení je třeba provádět minimálně 2–3krát denně a každých 4 až 6 týdnů je vhodné nové otestování maximálního počtu cviků v jedné sérii. Pokud se zjistí zvýšený počet cviků, znamená to zlepšení tolerance zátěže, a stanoví se nový, aktuální 2/3 počet cviků, který se procvičuje stejným způsobem.
Při zahájení intenzivního intervalového tréninku je nutný dohled specialisty – lékaře, fyzioterapeuta, který provede test chůze, jímž zjistí vzdálenost v metrech, kterou pacient přejde do prvního pocitu bolestí v dolních končetinách, takzvaná klaudikační vzdálenost. Tempo testované chůze by mělo být 120 kroků za 1 minutu.
K dalším specifickým testům patří test podle Ratschowa, Prusíka, polohový test, Treadmill test k odlišení závažných příznaků onemocnění cév dolních končetin (patří k vyšetřením specialistou pro klinickou diagnostiku). Uvedené intervalové testy, jakož i test pro intenzivní intervalový trénink, jsou kontraindikovány u závažných onemocnění, pro které lékař-specialista může vyloučit u pacienta testování a s kterými je seznámen fyzioterapeut, pracovník, který je určen pro provedení testu. K prodloužení klaudikační vzdálenosti a ke zvýšení počtu prováděných cviků v jedné tréninkové jednotce dochází při pravidelně prováděném intenzivním tréninku přibližně po prvních šesti týdnech. K dalšímu výraznému zvýšení zátěžového testu dochází následně po čtrnácti týdnech, pak následuje mírný vzestup po půl roce a někdy ještě po prvním roce. Trvalý léčebný trénink je nutný k udržení nabyté výkonnosti. Měl by se uskutečňovat i po chirurgických a intervenčních zákrocích.
Rozsah tréninkové aktivity je třeba v případě onemocnění cév dolních končetin vždy konzultovat s lékařem-specialistou.
Akné patří mezi neinfekční chronická zánětlivá onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů (folikulů). Právě zde se uplatňují hlavní faktory související s anatomií a vedoucí k poruchám funkce této jednotky. Tento typ folikulu s přídatnou mazovou žlázou, jak již bylo uvedeno výše, se nazývá pilosebaceózní jednotka. Největší počet a velikost mazových žláz vázaných na vlasové folikuly se nachází v obličeji, na zádech, zejména mezi lopatkami a nad hrudní kostí. Jsou typické pouze pro člověka a svým utvářením predisponovány pro vznik aknózních lézí. Na vzniku, ale i dalším průběhu onemocnění se podílí různou mírou především vnitřní faktory:
Zvýšená tvorba mazu (seborea) vzniká na základě zvýšené činnosti mazových žláz, za kterou zodpovídají androgeny. Činnost mazových žláz je ovlivňována ještě hormony podvěsku mozkového, štítné žlázy a působením centrálního nervového systému. Do jisté míry je nutno počítat i s geneticky podmíněnou vnímavostí mazových žláz (respektive jejich androgenních receptorů) k pohlavním hormonům. Může být také částečně ovlivňována dietou, duševním stavem a některými léky. Mazové žlázy jsou často vlivem působení androgenních hormonů velké a velmi aktivní. Navíc všechny důležité složky mazu jsou komedogenní a svými vlastnostmi farmakologickými i toxikologickými jsou schopné vyvolávat zánětlivou reakci. Průnik mazu z folikulu do okolní kůže (škáry) vyprovokuje prudkou reakci okolní tkáně. Stává se tak například po prasknutí stěny chlupového kanálku v důsledku nevhodného mechanického odstraňování komedonů s následným rozvojem zánětlivých lézí.
Zvýšená a zrychlená produkce zrohovatělých buněk probíhá ve folikulech a ve vývodech mazových žláz. Tyto rohové buňky mají zvýšenou přilnavost, což stěžuje jejich odlučování a blokuje uvolňování mazu na povrch kůže. Zrohovatělé buňky jsou na sebe tak pevně přisedlé, že nemohou být vypuzeny na horní vrstvu pokožky ve formě jednotlivých šupinek, jak je běžné u lidí netrpících akné. Kromě toho tyto buňky reagují zvláště citlivě na další zevní i vnitřní faktory (takzvané aknegenní faktory) vyšší schopností rohovatění a tím k tvorbě dalších komedonů. Dochází tak k ucpávání vývodu folikulu mazové žlázy těmito nahlučenými zrohovatělými buňkami a hromadícím se množstvím mazu, což je zpočátku patrné pouze mikroskopicky v podobě takzvaných mikokomedonů. Komedony jsou tedy výsledkem poruchy zrání buněk, které vystýlají stěnu vývodu folikulu mazové žlázy na normální zrohovatělou buňku. Postupně dalším přibýváním zrohovatělých buněk a mazu dochází k prvním projevům patrným již na povrchu kůže ucpanými póry, doprovázenými mastnou pletí. Mastná pokožka se jeví jako nečistá, silně se lesknoucí s velkými pó
Névus, česky mateřské znaménko, neboli smaha je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. Právě pravidelné pozorování mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a pro včasný terapeutický zásah. Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňována za takzvané melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplazií a hyperfunkcí melanocytů, a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.
Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20–30 % případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoho změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující. Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.
Vaskulární znaménka
Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevus flammeus, který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko, mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje, v současné době jej lze velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru.
Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je naevus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitou kapilárou s paprsky větévek vybíhajících do periférie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.
Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu o velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve vlasech, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgické odstranění či méně invazivní odstranění laserem.
Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, která má další histologické podtypy, a jednak definované klini
Nevysvětlitelný úbytek hmotnosti je jeden z běžných příznaků diabetu 1. typu u žen. Tělo není schopno využívat všech kalorií z jídla. Dalším příznakem, který je znatelný u obou typů diabetu, je častá návštěva toalety. Lidské tělo se snaží zbavit přebytečného cukru močí. Tento stav se děje v krátkých obdobích a lékařsky se nazývá polyurie. Při nadměrném močení nedochází jen k vylučování cukru, ale i vody, díky čemuž může jedinec trpět dehydratací. Proto se často objevuje nadměrná žízeň. Jedním z typických příznaků diabetu 2. typu je nadměrná konzumace jídla. Při tomto typu diabetu je v těle velmi vysoká hladina inzulínu. Inzulín stimuluje hlad, čím dochází k časté konzumaci jídla. Mezi další příznaky cukrovky u žen patří výskyt kožních infekcí, stejně tak vaginálních kvasinkových infekcí a infekcí močových cest. Zároveň může dojít k sexuální dysfunkci. Říká se, že ženy trpící diabetem mohou pociťovat bolest nebo nepohodlí, zatímco při pohlavním styku se objevuje snížená vaginální citlivost nebo lubrikace či neschopnost dosáhnout orgasmu. Kromě těchto fyzických příznaků existují i psychologické symptomy jako extrémní letargie, neklid či podrážděnost. V případě gestačního diabetu nemusí být žádný zjevný příznak. U těhotných žen je znatelný pouze vysoký krevní tlak, což může být projevem právě tohoto typu cukrovky.
Diabetická retinopatie je onemocnění způsobující šedý zákal a glaukom. Tato onemocnění způsobují poškození očních nervů. Pacienti si mohou povšimnout mírné ztráty zraku a rozmazaného vidění. Existují čtyři typy retinopatie, od mírné, střední, těžké až po proliferativní.
Diabetická nefropatie. Naše ledviny jsou složeny z nefronů. Tyto jednotky jsou zodpovědné za filtrování krve a případně odstraňování odpadů z těla. Pokud postižená osoba trpí diabetem, jeho nefrony se stávají silnější a způsobují tvorbu jizev na ledvinách. Díky tomu dochází k prosakování, ze kterého jsou do moči vylučovány proteiny. Příznaky zahrnují nevolnost, otoky nohou a bolesti hlavy.
Celer miřík, někdy též nazývaný cerel, v sobě obsahuje bílkoviny, silice, puriny, glycidy, apiin, cholin, vitamíny B1, B2, PP, a asi 7 mg vitamínu C ve 100 g hmoty; z minerálních látek především vápník, sodík, draslík, hořčík a fosfor.
