JEDOVATÍ PAVOUCI U NÁS je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Většina kousnutí od pavouků není nebezpečná, často jde dokonce spíše o kousnutí od jiných druhů hmyzu. Pokud však máte pocit, že vás kousl jedovatý pavouk, zkuste nejprve zjistit, o jakého pavouka šlo. Někdy sice není možné pavouka identifikovat, ale když budete vědět, co vás pokousalo, budete moci lékařům podat důležité informace.
Několik důležitých informací o pavoucích
Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také probl
Ve svém příspěvku PAVOUČÍ KOUSNUTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladka.
V srpnujsem byla v Jáchymově na hotelu Curie.Nechtěli nás na pokoj pustit,že je zabukovaný pro Němce,kteří tam bydleli.Mšly jsme d kolegyní 3 měsíce nahlašený nástup...jezdime na křížkové. Stálo nás to11 0000 a chtěli nás nastěhovat do takové pastoušky v ořízemí s mřížema a u popelnic.Jasně že jsem se vztekla.jezdím tak již 5 let.tak nán dali pokoj s tim,že se musime se vysrěhovat. za dva dna,pak za 3,atd...nebyloto příjemné. Pak mě uklízečka řekla,že se diví,že náa tam pustily,že to měly zakázané tam vůbec chodit.po pár dnech mě probudia ostrá bolest na levé straně levé nohy u kolena.Nrmohka jsem chodit a bylo mě moc zle. Poměsíc jsem dostala další embolii a skončila v nemocnici, Na noze mám dva černé vpichy i po 5 měsících.Jsem pacientkou Ikemu a oni nechápou co se mohko stát,že mám jed v krvi. ty dva černé vpichy mám stále.1 cm od sebe. co to mohlo být?bolest obrovská.Má dojem,že jsem toho papvouka i zahlidla 2 x,ale beru stilnox,tak jsem si myslela,že se mě to zazdálo.dodnes mě otíkají ruce nohy.....Co to mohlo bt. Pavouků se bojím tak,že by mě šlahlo.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dnes nás sem do těchto smutných míst přivedla ztráta blízké osoby. Náš svět opustila žena, která celý svůj život zasvětila své rodině a péči o druhé. Stejně jako naše oči se zalévají slzami při vzpomínce na paní Alenu Černou, tak i její oči plakaly v jejích posledních chvílích při pomyšlení, že nás navždy opouští. Až do poslední chvíle měla na srdci jen naše blaho, a stejně jako celý svůj život, tak i před smrtí myslela jen na druhé. Teď nás navždy opustila a její místo v našich srdcích je na jednou tak prázdné. Vzpomínky, které nám na ni zůstaly, jsou naší jedinou útěchou. Každý, kdo ji znal, se mnou bude jistě souhlasit, že by si nepřála, abychom nad jejím odchodem prolévaly potoky slz. Byla by raději, kdybychom se usmály při vzpomínce na ni. Náš úsměv jí byl vždy bližší než naše slzy, a proto i teď provázejme její rozloučení úsměvy při připomínce jejího života.
Má milovaná babička se narodila v roce 1940. Většinu dětství se starala o svých pět mladších sourozenců, které měla velmi ráda. Po skončení základní školy si zvolila svůj životní směr, přála si být květinářkou. Květiny milovala od dětství a neuměla si představit, že by pracovala v jiném oboru. Po dokončení školy si našla práci v oboru a snila svůj sen o tom, že jednou si otevře i vlastní podnik. Svůj sen nakonec také uskutečnila, i když jí to stálo mnoho úsilí, vynaložené práce nikdy nelitovala. Pro mnoho práce neměla příliš čas na zábavu, a tak uvítala, když jí nejlepší kamarádka seznámila s mladým zedníkem. Z jejich vztahu se vyklubala pravá láska, která s sebou přinesla i velké radosti v podobě tří synů Václava, Karla a Josefa. Má babička spolu s dědečkem usilovně pracovali, aby se jejich děti měly dobře, bohužel jim ale na samotné děti moc času nezbývalo. Synové jim rychle odrostli a založili vlastní rodiny. Nikdo nemohl být pyšnější než má babička, když viděla, jak její synové dosahují úspěchu v pracovním i osobním životě. Radovala se, když jí postupně vkládali do náruče další a další vnoučata. Nakonec se z ní stala sedminásobná babička vnoučat Alenky, Jozífka, Martinky, Davídky, Filípka, Matýska a Vašíka. O vnoučátka se babička starala vzorně, užívala si je a velmi milovala, vynahrazovala si, co jako maminka zameškala. I pro nás, vnoučata, byla někdy více matkou než babičkou. Pomáhala nám se vším, co nás trápilo, utěšovala nás při různých bolístkách, učila nás číst i psát, pomáhala nám vyrovnat se se všemi problémy dospívání, učila nás jak jednat s lidmi a jak se starat o přírodu tak, aby nám to jednou vrátila,
Ve svém příspěvku DETRALEX CENA A DOPLATEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Varixa.
Dávám zde info jaká je cena Detralexu v Plzni. Detralex 30 tablet stojí v Plzni 119 Kč a cena doplatku za 60 tablet je 240 Kč. Za kolik kupujete Detralex u vás?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Oldřich.
VLÁDA BY MĚLA STANOVIT CENY TĚCHTO LÉKŮ STROP/PRO NÁS STARÉ KTEŘÍ JSME POCTIVĚ PRACOVALI CELÝ ŽIVOT AŽ DO DŮCHODU,A TEĎ NÁS OKRÁDAJÍ ,LÉKÁRNÍCI PROTOŽE VĚDÍ ŽE
BEZ TĚCH LÉKŮ BY JSME NEMOHLI PŘEŽÍT!! JEN SE PODÍVEJTE KOLEM SEBE,BYLA JEDNA NEBO DVĚ A DNES JE JICH 8 AŽ 10 JAK KDE A VŠICHNI SE NA NÁS CHTĚJÍ UŽIVIT TAK JSOU CENY NEMOŽNĚ VYSOKÉ,MĚ DETRALEX UDRŽUJE JAKŽ TAK V CHODU,TAKŽE MĚ NIC JINÉHO
NEZBÝVÁ JEN ZAPLATIT A DRŽET HUBU.MĚ BY ZAJÍMALO KOLIK TENTO LÉK STOJÍ V ZAHRANIČÍ,MYSLÍM SI ŽE NÁS NIKDO V TOMTO OHLEDU NEPORAZÍ.NA ZÁPADĚ JE KONKURENCE ALE OPAČNÝM SMĚREM VE VÝHODĚ JE ZÁKAZNÍK!!!MYSLÍM SI ŽE RŮZNÉ DOPLŇKY STRAVY,NA
VŠECHNO MOŽNÉ BY MOHLY PRODÁVAT V POTRAVINOVÝCH OBCHODECH KDYŽ NEJSOU NA LÉKAŘSKÝ
PŘEDPIS,MYSLÍM ŽE BY STAČINA TĚCH LÉKÁREN MOŽNÁ TŘETINA CO VY NA TO SOUHLASÍTE???
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché. Naše rodina prožívala nejšťastnější chvíle svého života, když jsme náhle přišli o matku a otec ztrat
Ve svém příspěvku BRONCHITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa Siváková.
Dobry den , prosim chtela jsem se zeptat jake leky jsou na bronchitide .. dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Romana.
Ahoj, mam syna 14 mesicu.Pred dvouma tydny se mu velmi zvýšily horecky na 39. Šla jsem s nim k lekari a ten po prohlidce na nic neprisel a tak udělal CRP vysledek 26.Nasadil antibiotika do patku, pomohly. V sobotu se obevila rýma se suchým kašlem a v nedeli sypavy, chraptivy dech s kterym si nas v nemocnici nechali. Rentgen, vytery, krev... Je to akutni bronchitida.Minulou stredu nas pustili do domaci pece s inhalatorem na bronchitidu po 8 hodinach. Ma se pry lecba inhalatorem podle doktoru v nemocnici vyšplhat na vdech po 12 hodinach. Prakticky lekar nas v patek poslal opet na CRP vysledek 56.Dostali jsme dalsi antibiotika. Po vikendu v pondeli zdelil ,ze ma plíce ciste at mu davam antibiotika do čtvrtka coz je zitra.Dnes ve stredu syn opet maličko sype. Ma inhalovat Ventolin ktery uz jsme doma na piskot na plicích meli, protoze je po otci alergik. Mam ted ,ale strach. Pokud bude muset vice jak 4x denne inhalovat Ventolin budeme muset opet do nemocnice. Myslite, ze jen panikarim? Neudelal doktor chybu, ze lecbu inhalatorem neprodluzoval do vdechnutí po 12 hodinach?
Milá rodino, vážení přátelé a další smuteční hosté,
Můj dědeček Václav Novotný byl skvělý člověk, který si dokázal získat vaši i moji lásku a úctu, jak dokazují slzy v našich očích a smutek ve tvářích. Jeho ztráta bolestně zasáhla každého, kdo ho znal a pro jeho vřelé srdce miloval. Svět bez něj pro mě již nebude stejný, naše společná milovaná místa se jeho odchodem navždy změnila. Šumavské lesy navždy ztratily svého obrovského zastánce a milovníka, který v nich mnohokrát hledal útěchu. Nejen příroda po jeho smrti truchlí i já před vámi teď stojím se smutkem v srdci. Odchod blízkého člověka je vždy velmi bolestivý, obzvlášť když ta osoba pro vás byla vším. Můj dědeček pro mě vším byl. Byl mým rádcem ve chvílích plných nejistot, byl také mým zastáncem ve všech nespravedlivých obviněních, byl mou vrbou znající všechna moje tajemství, byl ale také mým dětským hrdinou, který odvážně bojoval proti každému nepříteli, byl mým nejbližším přítelem, který se se mnou do poslední chvíle radoval ze všech maličkostí. Tenhle skvělý člověk, by si teď jistě nepřál, abychom tu dnes společně truchlili nad jeho smrtí, přál by si, aby naše dnešní vzpomínky na něj byl plné radosti, protože svůj život považoval za velmi šťastný.
Můj dědeček Václav Novotný se narodil uprostřed druhé světové války v roce 1942. Na válku si samozřejmě z dětství nepamatoval, ale už od základní školy projevoval vášeň pro tyto válečné dějiny, tato vášeň ho nikdy neopustila, o čemž svědčí jeho úctyhodná sbírka knih s touto tématikou. V patnácti letech mu zemřel otec, a tak musel přestat hrát dětské hry a začít se starat o rodinu. Nijak mu nevadilo zanechat školy, nikdy ho studium nelákalo, raději trávil čas venku. I jako patnáctiletý si našel práci v místním JZD. Veškerý volný čas pak rád trávil v lesích, kde rád pozoroval zvěř, nebo v hospodách, kde jeho pozornost naopak poutaly ženy. Ženy můj dědeček velmi miloval, proto také trvalo dlouho, než našel tu, se kterou by chtěl strávit svůj život. Na první pohled se zamiloval do dcery svého bývalého učitele, ta ale o něj neměla zájem. Můj děda se nikdy ale nesmířil s neúspěchem, a tak o její srdce dlouho bojoval, až ho získal. Nikdy vynaložené námahy nelitoval a byl rád, že si na svou lásku počkal. Na svět spolu také přivedli dvě dcery Janu a Marii. Dědeček si vždy přál syna, ale obě nezbedné dcery mu syna zcela vynahradily. Díky nim byl tím nejšťastnějším otcem na světě, jeho štěstí téměř dosáhlo vrcholu, když obě dívky odmaturovaly a přivedly mu domů své dva manžely. Dědeček tak získal i syny, které si celou dobu tak přál. Byl skvělým otcem, chápavým zetěm a nakonec i báječným prarodičem
Ve svém příspěvku ALEOE VERA TINKTURA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.
Je pro mě šokující, že u nás obchodní loby klidně napíší, že není možné z aloe si vyrobit vlastní tinkturu, jen aby zamezili případné konkurenci a nepřišli o své peníze. Je mi hamba , že někteří lidé spadli takto daleko, V zahraničí jak vidno po vlastní výrobě lidé neumírají. Ale u nás by dozajisté umřeli, nebo měli vážné zdravotní problémy. Co si ještě vymyslíte, aby se vám penize sypali do kapes???????
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku BOLESTI PRI MENZES se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
moje dcera mela kazdy mesic takove bolesti,ze nemohla ani do skoly,po navsteve gynekologa ji byly doporuceny hormonalni-antokoncepcni leky.Byli jsme s toho celkem nestastni,aby holka,ktera ma tak malo let,aby brala tyto narocne leky.Po dlouhe debate s ruznyma gynekologama,jsme tohle riskli a dcera uz nekolik let bere antikoncepcni leky.Bolesti ji celkem zmizeli,ale zase ji vznikly jine problemy....objevilo se ji akne na obliceji a s toho je celkem nestastna,takze se leci u dermatologa.Kazdy den pred odchodem si musi davat makeup,bez ktereho nepujde ven.Nema to zase tak hrozne,ale ji se to nelibi.Ona,ale uz nechce zazit tyto straslive bolesti.
Myslim,ze,kdo trpi takovyma bolestima, asi nic jineho nezbyva,ale zase kazda holka musi si vyzkouset ty jeji antic.leky co ji budou sedet,nekdo ma z nich taky ruzne problemy
Kdyz po asi 4 letech brani techto leku jsme chteli jaterni test u gynekolozky,tak nas poslala k obvodni lekarce,pry ze delaji krevni odbery jen tehotnym,obvodacka nam zase rekla,ze to ma delat gynekolozka,ze pry delaji mladym kontrolu krve jen kdyz je podezreni na anemii,takze mame s tim pekny horror.Nakonec dcera,protoze se narodila v cizine,tak jede na tuto kontrolu pryc ze statu,kde asi na nas kaslou....
Preji vsem bolavym a nemocnym hodne stesti a at jim radeji pomuze buh,kdyz ne lekari....
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,
Ve svém příspěvku FUROLIN DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Kulmanová.
Dobrý den, brala jsem Furolin 3 dny a takovou bolest hlavy jsem v životě nezažila. A to trpím na migrény. Už jsem se nedivila, že lidi bolestí mlátí hlavou o zeď. Neměla jsem k tomu daleko, dál jsem už lék nebrala, a pak bylo zase dobře. Můžete mi k tomu něco napsat? Je ten lék vůbec odzkoušený, neboť na něm byla taková zvláštní nálepka. Nebyla jsem pokusný "králík"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena.
Furolin jsem dostala na zánět močových cest. Lab. prokázané bakterie. Musela jsem vybrat celou 10 denní dávku. Aby byla jistota, že moč bude čistá. Ale souhlasím se zde diskutujícími, že něco tak hnusného jsem na léčbu ještě nebrala. Bolest hlavy, malátnost, zvracení, střeva jako skopaná mám ještě dnes. Deset dní od ukončení léčby. Celou dobu jsem každé 4 hodiny po ATB brala doporučená probiotika a pila kefír. Lék je u nás schválen myslím od r. 2019. Ale je to vůbec humánní lék? Pochybuji! Lékaři si asi v případě potřeby sobě toto svinstvo jistě nenaordinují. Kdysi jsem na stejný problém brala Furantoin a bez vedlejších potíží. Ale to byl asi lék vyrobený u nás a s jinými pravidly pro vedlejší účinky. Dnešní léčiva víc ublíží než pomohou. Doporučila bych povinné odzkoušení na sobě pro ty co toto schvalují pro pacienty!!!
Vzor č. 1 – Krátký, univerzální, vhodný pro kohokoli
Milí přátelé, milá rodino,
děkujeme vám, že jste tu dnes s námi. Vaše přítomnost, slova i tichá gesta jsou pro nás obrovskou útěchou. Dnešní den byl náročný, ale zároveň jsme mohli cítit, že náš milovaný/milovaná byl(a) obklopen(a) lidmi, kteří si ho/ji vážili. Děkujeme, že společně sdílíte vzpomínky i ticho. Velmi si toho vážíme.
Vzor č. 2 – Osobnější pro blízkého člena rodiny
Drazí přítomní,
děkujeme, že jste dnes přišli uctít památku člověka, který pro nás znamenal tolik. Když se díváme kolem sebe, vidíme tváře lidí, kteří s ním/s ní prožili mnoho radosti i starostí. Je pro nás velkým povzbuzením slyšet vaše vzpomínky, vaše slova podpory, cítit, že v tom nejsme sami. Děkujeme vám za dnešní účast i za všechno, co jste pro nás udělali v posledních dnech.
Vzor č. 3 – Rozsáhlejší proslov s osobní vzpomínkou
Milá rodino, milí přátelé,
děkujeme vám, že jste dnes přišli nejen na obřad, ale i sem, abychom společně sdíleli chvíli klidu a vzpomínek. Když si připomínáme život našeho milovaného/milované, vybaví se nám mnoho okamžiků – jeho/její laskavost, humor, ochota pomoci. Pamatujeme si chvíle, kdy nás dokázal(a) rozesmát, kdy nás vyslechl(a), kdy nás povzbudil(a). Tyto vzpomínky jsou tím, co si poneseme dál. Děkujeme, že jste přišli být součástí tohoto tichého okamžiku.
Vzor č. 4 – Pro situaci, kdy šlo o dlouhou nemoc
Milí přátelé,
rádi bychom poděkovali všem, kteří stáli po našem boku v posledních měsících. Vaše pomoc, vaše přítomnost a vaše láska nám pomohly unést něco, co člověk unáší jen velmi těžko. A děkujeme i vám všem, kteří jste dnes přišli vzpomenout na člověka, který i přes svou nemoc nikdy nepřestal bojovat a nikdy nepřestal myslet na druhé. Vaše slova a podpora pro nás znamenají víc, než dokážeme vyjádřit.
Vzor č. 5 – Velmi jemný, citlivý a poetický
Drazí hosté,
děkujeme vám, že jste sem dnes přišli, že sdílíte naši bolest, ale také naše vzpomínky. V dnešním tichu jsme si uvědomili, kolik světla dokázal(a) náš milovaný/milovaná vnést do životů druhých. Každý z vás přinesl do tohoto dne kousek světla – a za to vám z celého srdce děkujeme. Dnešní setkání je pro nás důkazem, že láska zůstává, i když člověk odejde.
Ve svém příspěvku KOJENECKÁ KOLIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Jelikož máme první miminko, tak nás kolika trochu překvapila :O Ale naštěstí máme švagrovou dětskou doktorkou a ta nás uklidnila, že to je u miminek časté...trávení ještě není "zralé", tak prdíky mohou potrápit.
Dáváme 5 kapek Espumisanu před každým kojením a už je to mnohem lepší. Já si dávám pozor na stravu a teda dudlík je velký pomocník :D
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tereza.
Kapičky na koliku mám opravdu vyzkoušené a nejlépe můžu říct,že nám z toho vyšel Espumisan...výborná zkušenost,cena,chuť i doba po kterou lahvička vydrží...(na měsíc při užívání 5 kapek před kojením)....
Milá rodino, milí přátelé,
shromáždili jsme se dnes v tomto posvátném prostoru, abychom se rozloučili s naším milovaným/milovanou. Každý z nás cítí bolest, ale také vděčnost – za život, který zde zanechal(a), za dobro, které mezi nás přinesl(a), a za lásku, kterou rozdával(a).
Věříme, že smrt není konec. Je to přechod, tajemství, kterému možná nerozumíme, ale které v sobě nese naději. V Bibli čteme: „Já jsem vzkříšení i život.“ Tato slova dnes mohou být světlem pro naše unavená srdce.
Děkujeme Bohu za dar jeho/jejího života a prosíme, aby mu/jí dopřál věčný pokoj. Ať nám všem zůstane v paměti jako člověk, který obohatil naše životy.
Vzor č. 2 – Osobnější řeč s delší vzpomínkou
Milí přítomní,
dnes stojíme před velkou ztrátou. Člověk, s nímž jsme prošli část života, nás opustil. Každý z nás si nese své vzpomínky – na jeho/její laskavost, trpělivost, ochotu pomoci, schopnost uklidnit. Byl(a) světlem v mnoha našem tmavších dnech.
Když se ohlédneme, vidíme, kolik dobrého zde po sobě zanechal(a). A to dobro nás bude provázet dál. Víme, že Bůh k sobě povolává člověka tehdy, kdy nadejde jeho čas. A věříme, že nyní je v náruči Boží, v pokoji a světle, které nepomine.
Děkujeme ti za všechno, co jsi nám dal(a). Odpočívej v pokoji.
Vzor č. 3 – Vzor pro velmi věřící rodinu
Drazí přítomní,
dnes odevzdáváme našeho milého/milou do rukou milosrdného Boha. Jeho/její život byl svědectvím víry, odvahy a služby druhým. Žil(a) podle slov evangelia, žil(a) pro druhé, a právě proto byl(a) tolik milován(a).
Věříme, že setkání s Bohem je naplněním každého lidského života. Proto dnes kromě slz prožíváme i naději. Náš milovaný/milovaná došel/došla tam, kde není bolest ani trápení, kde je večný mír.
Pane, dej mu/jí věčné odpočinutí. A světlo věčné ať mu/jí svítí.
Vzor č. 4 – Velmi citlivá řeč pro nevěřící rodinu, pronesená v kostele
Milí přátelé,
možná každý z nás přistupuje k víře jinak, ale jedno nás dnes spojuje – láska k tomu, kdo odešel. V tomto tichém prostoru si připomínáme jeho/její laskavost, moudrost a každodenní drobné dobré skutky, které formovaly naše životy.
Ať už věříme v cokoliv, je zde naděje, že dobro nezaniká. Že vše krásné, co po sobě zanechal(a), nás bude provázet po zbytek života. A že v našich srdcích bude žít dál.
Děkujeme mu/jí za světlo, které přinesl(a) do našich životů.
Vzor č. 5 – Krátká, velmi pokorná řeč
Milí přítomní,
děkujeme Bohu za život našeho milovaného/milované. Dnes jej/ji svěřujeme do jeho milosrdných rukou. Prosíme o pokoj pro jeho/její duši a o útěchu pro nás, kteří zůstáváme. Ať nám zůstane v srdcích jako člověk, který rozdával lásku a dobro.
Ve svém příspěvku DIETA NA SNÍŽENÍ,REGULACI,POTLAČENÍ VT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petroušek Ivan.
Opravdu nevím,jak starý je článek,ve kterém autor,zřejmě rovněž velmi pokročilého věku,nesledující aktuální výsledky výzkumů o vhodnosti používaných tuků. Takže stručně. Ano,živočišné tuky omezit,to určitě,zejména máslo,ale vyloučit? Ani náhodou. Přece už je dávno dokázáno a dlouholetou praxí již od našich prababiček a babiček ověřeno,že nikdy nebylo ,není a nebude nad sádlo,které se nikdy nepřipaluje,na rozdíl od rostlinných tuků a velmi nezdravých olejů.Nenechte se balamutit propagací nesmyslů od farmaceutických gigantů,kterým nikdy nešlo a nikdy nepůjde o zdraví nás,lidí,ale jen o jejich nehorázné zisky,obětující životy milionů lidí na celé planetě.Vždycka jsme měkli chleba s máslem a třeba jen jablko,nebo ještě oblíbenější chléb se sádlem a s cibulí,nepamatuji se,že by to kdy bylo někomu uškodilo,naopak,běhali jsme venku od rána do večera,pili jsme z potoka,trhali si šťovík,kradli si vzájemně s dětmi sousedů hrušky,třešně,papriky,opékali do černa brambory,,jabklka i chléb a byli jsme jako řípy. A dnes? V automatech ve školách nenajdete jediný produkt zdravý,všecko sladké,z přepálených tuků.A děti? Mládež? Kolik jich njdete ve sportovních klubech a oddílech? Minimum! U počítačů a tabletů ovšem určitě 90%. Škoda,přeškoda,naši učitelé věděli,jak nás ke sportu přilákat,protože sami sportovali a šli příkladem. To dne také asi už vůbec neexistuje.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku NÁHRADA ZAK LÉK ANAVENOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Matýzka.
Jelikož se prý Anavenol nevyrábí chtěl bych vědět co je místo něho Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila.
Prosím, z jakého tedy důvodu se nevyrábí Anaveno, když měl minimum vedlejších účinků? Můžete mně sdělit, proč u většiny dobrých a účinných léků se přeruší výboba? Je to farmaceutická loby? Lidi byli zvyklí na tento lék a už u mnoha léků, které byly výborné se dá předpokládat nějaký důvod, chci vědět jaký? Cenově je vše dražší a dražší a u nás důchodců to narušuje náš rozpočet dost hrozným způsobem. Vím, že to neovlivním, ale aspoň víte, co si většina hlavně starších lidí myslí je to jedno jak naší vládě, tak i těm farm.firmám, hlavně že vydělají a zisky jdou do milionů. Zkuste žít z důchodu 8,5 tis sám, nebo sama, tento režim není dobrý, podporuje Romy, kteří nepracují, dávají příspěvky těm, co by pracovat mohli, nebojte, už končím, světu mír a nemakačenkům rukám klid.
Ve svém příspěvku MÁTE NĚKDO ZKUŠENOST S LÁZNĚMI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rosnicka.
Už jsme byli v několika lázních a nejvíce se nám líbilo kousek od nás, tedy kousek od Prahy, jsou to menší lázně, jmenují se Lázně Mšené, ale nám se tam moc líbí. Jezdíme s mamkou a protože toho máme za celý rok v práci až nad hlavu tak potřebujeme trochu vypnout. Vůbec nám nevadí, že tam není rušno jako v jiných velkých lázních, ale za to si myslím, že ten jejich personál je skutečně supr. Asi to bude i tím, že tam jezdíme roky a oni nás znají, ale i tak si myslím, že je to tam bezva. Letos jsme tam ještě nebyly, ale snad nám to do konce roku vyjde.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Na lidské tváři přežívají dva druhy trudníků. Roztoči rodu Demodex jsou mikroskopičtí tvorové s osmi nohama. Tráví celý svůj život na našich tvářích, jedí zde, rozmnožují se i umírají. Dříve než si začnete drhnout tváře tím nejlepším přípravkem na čištění pleti, měli byste vědět, že těchto roztočů se ani náhodou jen tak nezbavíte. A co je hlavní, tito nájemníci pro nás nepředstavují žádný závažný problém. Na tváři žijí dva druhy roztočů – trudník tukový (Demodex folliculorum) a trudník mazový (Demodex brevis). Jedná se o členovce, tedy živočichy, jejichž končetiny mají klouby (do stejné skupiny patří například i hmyz a krabi). Mezi nejbližší příbuzné trudníků patří pavouci a klíšťata.
Trudníci mají osm krátkých tlustých nohou kousek za hlavou, jejich těla jsou válcovitá a protáhlá, připomínající červy. Oba dva druhy žijí na odlišných místech, trudník tukový žije v pórech a vlasových folikulech, trudník mazový žije hlouběji, v mazových žlázách.
Počet roztočů se u jednotlivých lidí liší. Ve srovnání s jinými částmi těla jsou na obličeji širší póry i četnější mazové žlázy, proto se trudníci rádi zdržují právě zde. V některých případech však byli nalezeni i v genitáliích či na prsou.
Není známo, čím přesně se tito roztoči živí, zda jsou to bakterie, odumřelé buňky, nebo zda se požírají navzájem. Co se týče rozmnožování, ví se pouze to, že samičky kladou vajíčka kolem okraje póru, ve kterém žijí. Nejspíš jich však nemají mnoho.
Ve svém příspěvku TOXICITA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Táké jsem jí dříve spokojeně používal když jsem trávil hodně času před obrazovkou teď jsem zjistil že je pravděpodobně Toxická viz https://cs.wikipedia.org/wi… -nemyslím,že je dobrý nápad její pravidelné použití, ačkoliv jde jen o 3% roztok. PS: Vždy jsem si myslel že to má spíš něco z borovicí než borem, nj názvy názvy :-D
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Haluz.
To víte že je toxická, pro zisky farmaceutických firem, vnitřní užívání teda boraxu, ale kyselina boritá je z něj vyráběná, vás zbaví nejen bolení kloubů.. ale veškerých problémů spojených se špatnou funkcí buněčných stěn, a především bor je nutný k správnému hospodaření s minerály v těle, užívám jej vnitřně, a v tak malém množství, že i kdyby to byl kyanid tak se není čeho bát, 1 lžička boraxu, ve 30ml vody, na dně je nerozpuštěný, z tohoto roztoku piji max. 2 kapky denně s tím že co pár dní dám pauzu.. mimochodem je to 1,5x méně toxičtější než kuchyňská sůl. Proč před tou nevarují ? Ta jim jde na ruku, nerad to říkám ale probíhá zde sofistikovaná skrytá genocida velice hnusným způsobem, vnucují nám sebedestrukční živ. styl, krmí nás totálním odpadem, chtějí po nás čím dál větší výkon, naše nemoci neléčí, ale léky zakrývají.. tohle je holá realita, i když tomu i mnohdy samotný pachatel nechce věřit.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Pohřby jsou událostí, na níž se nikdo netěší, protože pro něj znamenají těžkou ztrátu ... ztrátu člověka, který mu zasáhl do života a ovlivnil ho. I Vás sem dnes přivedla láska a úcta k vážené a milé ženě, kterou jsem nade vše milovala. K mé mamince Boženě Vojtěchové, která nás po dlouhém boji s vážnou nemocí navždy opustila. Cítím smutek nad jejím odchodem, ale pohled do vašich smutných, slzami zmáčených tváří mi říká, že má maminka v životě dokázala to, co mnoho lidí nezvládlo. Dokázala, že ji všichni její známí milovali. Naší lásky a přátelství si má maminka v životě cenila nejvíce, a i proto mě pohled na vaše tváře dojímá. I přesto, že naše slzy svědčí o úctě k ní, nepřála by si, abychom plakali dlouho, chtěla by, aby naše bolest brzy pominula a byla vystřídána pocitem radosti. Radostí nad tím, že jsme dostali šanci jít kousek cesty společně s ní po její životní pouti. Chtěla by, abychom hledali útěchu nad její ztrátou ve vzpomínkách, které nám na ní navždy zůstanou, a které nám nikdo nevezme. Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o střípky našich rodinných vzpomínek na život naší milované maminky.
Má maminka se narodila před padesáti lety v malé vesničce u Prahy. Prožívala zde krásné chvilky svého dětství, proháněla se po loukách, lezla po stromech, stavěla si s kamarády bunkry v místních stodolách. Okamžiky štěstí, které tehdy prožívala, nemohlo nic zastínit. Jak rostla, nahlédla mnohokrát pod pokličku světa dospělých. Ten svět se jí ani trochu nelíbil, a ona se už tehdy rozhodla, že nikdy nedovolí, aby se z ní stal nudný a ustaraný dospělý, který dávno zapomněl, jaké to je být dítětem. Po smrti svého otce sice byla okolnostmi nucena vzdát se svých dětských střevíčků i snů a vrhnout se do nudného světa dospělých, i přesto si ale uchránila své vnitřní dítě. Dokázala si v sobě uchovat své dětské radosti i v dobách nemilých, kdy nevěděla, co s ní bude, jestli se dokáže uživit. Věděla ale, jaký je její životní sen a šla si poctivě za ním. Její touha po práci s dětmi ji dovedla až k zaměstnání v dětském domově v Litoměřicích, kde se také při jedné vánoční akci seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem. Tatínek od prvního okamžiku věděl, že ona je pro něj ta pravá a dělal vše, aby ji o tom přesvědčil, nakonec se mu to podařilo a získal její srdce. Společně pak čelili všemu dobrému i zlému, co je v životě potkalo, užívali si narození dvou dětí, jejich životních úspěchů a samozřejmě nikdy nezapomínali ani na děti v dětském domov
Ve svém příspěvku PROSBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Chudárek.
dobrý den otče Pleskači,
píši Vám za Rotary klub ve Zlíně i za sebe. Často poslouchám Vaše rady v Apetýtu a chtěl jsem Vás poprosit, zda by bylo možné Vás pozvat na besedu do našeho klubu. Míváme schůzky každé druhé pondělí v Baťově vile ve Zlíně (Gahurova 292), začátek schůzky je vždy v 18,30. Pokud by bylo třeba, rád bych Vás na naši schůzku přivezl a zase odvezl. Našim hlavním cílem je pomáhat ve svém okolí a za tuto činnost se snažíme našim členům odměnit tím, že připravujeme zajímavý program, který nás vzájemně obohacuje.
Pokud byste byl ochoten nás navštívit, moc bychom Vám byli vděční. Připravujeme plán schůzek na další pololetí, tak připojuji termíny, které by pro tuto besedu připadaly v úvahu:
21.1., 4.3., 1.4.
přeji Vám klidný zbytek adventního období, krásné svátky vánoční a požehnaný rok 2019
Vladimír Chudárek
prezident Rotary klubu Zlín
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku LÉČBA SVRABU BEZ RECEPTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tonda.
My bydlíme na vesnici a občas se stává, že nějaké dítko dostane svrab. Léčíme je normálně permethrinem. Permethrin je v masti Infectoscab, ale ta je jen na lékařský předpis a my to máme k doktorům daleko. Proto používáme Permethrin, který se dá volně koupit jako postřik proti mouchám. Je to vodný roztok 10% permethrinu. Já to vždycky naředím jedna ku jedné s tělovým mlékem a potom s tím natřu celé tělo. Funguje úplně stejně jako Infectoscab a je to bez lékařského předpisu volně prodejný přípravek. Tady je vidět cena a obchody, kde to mají https://www.zbozi.cz/hledan…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Adam.
Bohužel jsme si svrab před lety přivezli z ameriky, levne hotely si vybraly svou dań. Netušili jsme, co to je a tak se nam to rozlezlo vsude. Doktori davali masti na exemy, opary. Kdyz jsme si svepomoci zjistili, co to je, protoze na to ucinkoval jen biolit primo na kuzi a cesticky v kuzi vypadaly jako z fotek na netu, doktorka nam milostive predepsala masticku Infectoscab a poradila preprat povleceni. Na jeden den to pomohlo. Dalsi den kousaly boty, kresla, koberce, calouneni zidli, dokonce i zaclony. Co jsme mohli jsme vyprali, moc to nepomohlo. Doktorka milostivě předepsala ještě jednu, že to musí být něco jiného a že nám vyjde vstříc. Kousalo pořád všechno, ani pára přímo do matrace nepomohla, autosedačky prolezlé, čalounění v autě, v židlích, hrůza. Vůbec se nedivím, že si lišky ze zoufalství ukoušou napadenou hnátu. To zoufalství je strašné. Chodíte po světě jako vyděděnec, kouše vás to všude, nesmíte nikoho potkat, nikam si sednout, nikomu nepodat ruku.. jinak ho vezmete s sebou do pekla beze spánku (spát se moc nedá), bez odpočinku. Každý den vyprat na 60 všechno čeho se dotknete - peřiny, povlečení, povlaky, oblečení, ručníky, boty. Všude schne prádlo na další den. Spali jsme na matracích obalených igelitem a všechno ostatní do igelitu zabalili, gauč, koberce, čaouněné židle.. každý den všechno pečlivě stírat od vajíček. Seděli jsme na zahradním nábytku. Doktorka si z nás už jen utahovala a posílala na psychosomatiku/psychyatrii. Sháněli jsme permetrin kde se dalo, kupovali jsme všechno možné, postřiky na mravence, blechy.. jsou různé varianty a z většiny nám bylo zle, ale to jediné účinkovalo, ocet byl nanic a smrdíte kam vlezete. Síra trochu lepší, ale smrdíte taky a na oblečení jsou stopy. Nakonec jsem si nechal poslat galon 10% roztoku lekarskeho permetrinu z amazonu a když nakonec dorazil, všechno jsme to konečně zlikvidovali. Některá vajíčka se vylíhla skoro až po půl roce, musíte si pořád hlídat, čeho jste se dotkli. Nepřeju to nikomu. O permetrinu na mouchy jsem nevěděl, jinak bych ho zkusil. Že se to tu nedá volně koupit v lékárně bych skousl, kdyby nám doktorka pomohla a poradila, takhle to i po letech cítím jako zradu od těch, co studovali a dostali pravomoc rozhodovat, co si smím koupit. Nechali nás v tom.
Chronické onemocnění kůže vypadá jako akné, ale objevuje se až ve středním věku. Častěji ho mají ženy, ale u mužů má horší průběh. Vyskytuje se hlavně v obličeji a zasahuje nos, tváře, čelo i bradu. Projevuje se nejprve zčervenáním kůže a poté se zarudlá a napjatá pokožka pokryje otoky a hnisavými puchýřky. Nemoc se vyskytuje ve střední a severní Evropě u 10 % pacientů keltského typu. Jde o světlovlasé až rusovlasé ženy s jemnou světlou kůží, modrýma očima, fototypem I-II a ve věku okolo 40 let.
Příčina vzniku růžovky je zatím nejasná. Existují rizikové faktory, které mohou za určitých podmínek podnítit vznik tohoto onemocnění. Na prvním místě je to genetická predispozice pacienta ke vzniku onemocnění, která může kromě jiného být zodpovědná za labilní vazomotoriku obličeje (v podstatě ovládání cév ve smyslu zvětšování a zmenšování průsvitu cév, tedy vazokonstrikce a vazodilatace cév v obličeji). Genetická predispozice se může samozřejmě projevit i jinak, ale labilní vazodilatace se jeví jako stěžejní problém.
Dalším faktorem je přítomnost jednoho speciálního roztoče, který má doutníkovité tělo, zakrnělé končetiny a žije v mazových žlázkách na obličeji, nose, čele a podobně. Tento roztoč žije pouze na člověku a je z rodu trudníků (rod Demodex). Přesný název je trudník tukový (Demodex folliculorum). Patří mezi členovce (Arthoropoda), třída klepítkatci (Chelicerata, kam patří i pavouci), a je zařazen do velmi početného řádu roztoči (Acarina). Trudník tukový nezpůsobuje v podstatě žádné klinicky zřejmé onemocnění a uvádí se, že je jím nakaženo přes 10 % lidské populace.
Mezi další rizikové faktory růžovky patří hypertenze (vysoký tlak krve), dále to může být onemocnění gastrointestinálního traktu a podobně.
Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Předesílám, že ty čtyři roky boje s rakovinou mi umožnily seznámit se s touto chorobou a mluvit o ní i o událostech s ní spojenými otevřeně, bez zábran a zbytečných tabu. Vím, že jsou horší nemoci, beznadějné případy onemocnění, jiné rakoviny, nicméně věřím, že mé vyprávění zanechá ve čtenáři ev. nemocném čtenáři positivní stav mysli.
A taky jsem se rozhodl o tom vyprávět všem, kdo o to projeví zájem, protože i já jsem, tonoucí v moři nejistot, hledal před operací jakékoliv relevantní informace. Budiž tedy tento příběh vzpruhou všem nemocným a jejich doufajícím blízkým.
Celý příběh se začal psát na jaře roku 1917, kdy jsem na naléhání mých dcer, z nichž jedna je lékařka a zároveň na prosbu mé švagrové, rovněž lékařky vyhledal v roce kdy slavím na Vánoce 60 let svého věku, svého obvodního lékaře abych absolvoval preventivní lékařskou prohlídku.
Do té doby pohoda, zdraví jen kypělo, byl (a jsem stále) živnostník - zahradník, kdy jsem navrhoval, realizoval a posléze i udržoval zahrady drobných zákazníků. Sport, cyklistika, vodáctví a lyžování byly běžné aktivity a s manželkou jsme vedli radostný život milujících se manželů a se širší rodinou dcer, zeťů a vnoučat si užívali života, až mě kolikrát napadlo, že tolik štěstí musí být něčím vykoupeno. Nikdy jsem vážně nemarodil, stáří mi nic neříkalo.
Nečekal jsem dlouho. Výsledky testů preventivní prohlídky byly vynikající, normální zdravý chlap, tlak v normě, obezita žádná, cholesterol, játra ok, střeva jakbysmet, sexuálně v nejlepší kondici. Tedy žádné komplikace. Až...
Až na hodnotu PSA, jejíž zvýšení je strašákem mužů po padesátce. Zjistila se výše 14,8.
V tu chvíli mě to dost dobře nedocházelo, protože jsem o té nemoci nevěděl vůbec nic, jen to, že prostata je jakýsi orgán a je součástí pohlavního ústrojí mužů , který někdy zazlobí. Teprve při interpretaci výsledků mým urologem přišel šok. "pane Trojane, máte rakovinu" To jsou slova, která nikdy nezapomenu.
Svět se zhroutil do černé díry myšlenek, obav a strachu. "Proč já?": ptal jsem se a od té chvíle jsem dělil lidi na dvě skupiny: Ti zdraví a ti s rakovinou. Přišlo mi najednou, že už jsem na druhém břehu, bezcenný, nemocný. Nic naplat účast rodiny, nic nepomohlo snížit mé obavy, stále jsem si stál neústupně na tom, že mi život skončí a nikdy nedokončím své realizaci svých snů (což jsou mimochodem modely vláčků) Beznaděj, vztek, lítost, a to stále dokola.
Pak přišly první kroky v léčbě. Naštěstí mi má švagrová lékařka zajistila operaci u profesora Hory (jednoho z nejlepších odborníků u nás) na plzeňské urologii a vzhledem k naléhavosti výsledků předoperačního vyšetření to šlo ráz na ráz.
Byl jsem objednán na vyšetření - biopsii, které má upřesnit diagnosu a specifikovat typ nádoru. Vyšetření se provádí za částečného umrtvení skrze konečník přes břišní stěnu sondou do prostaty. Není bolestivé v tom okamžiku, spíše nepříjemné a to ne kvůli studu, ale skrze pocit, jak sonda krájí tkáň. Bolestivost se dostavila
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.
Dobrý den,
moc děkuji. Těším se na další pokračování.
Je to tak hezky napsaný. Čtu to jako román na pokračování, který vím, že naštěstí dobře skončí.
Myslím, že i ostatní kdo trpí touto nemocí a hledají informace si váš příběh rádi přečtou. Plzeňská nemocnice je prý hodně dobrá. Mrzí mě, že taťkovi již operaci nenabídli. Prý když má zasažené uzliny již je na operaci pozdě. Je mu 63 let. Taky ještě málo. Psychika je nejhorší. Pořád se bojím, že pouze ozáření s hormonální léčbou bude slabá léčba. Moc děkuji. Hezký den. M.F.
U nás se vyskytuje asi 100 druhů mravenců, v celém světě cca 15 000 druhů, a to především v tropických oblastech. Všichni mravenci při napadení koušou do protivníka kusadly a vstřikují mu do ran kyselinu mravenčí, kterou mají ukrytou ve žlázách na zadečku. Kousnutí mravence je velice bolestivé.
Největší mravenci u nás:
dělnice až 17 mm, královny až 22 mm – mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperda), mravenec obrovský (Camponotus herculeanus) a mravenec toulavý (Camponotus vagus)
Nejmenší mravenec u nás:
dělnice 1,4–1,7 mm, královny nepatrně větší – mravenec titěrný (Plagilepis pygmea)
Nejhojnější mravenec:
mravenec obecný (Lasius niger) v otevřené krajině, mravenec otročící (Formica fusca) v lesích
Největší kolonie u nás:
mravenec hojný (Formica polyctena) a mravenec podhorní (Formica lugubris), někdy přes 1 000 hnízd v jednom hnízdním komplexu
Nejmenší kolonie u nás:
rod Temnothorax – celé hnízdo i s dělnicemi, larvami a kuklami se vejde do lískového oříšku
Mezi naše nejvýznamnější entomology, kteří se zabývají studiem mravenců, patří manželé Pavel a Klára Bezděčkovi z Jihlavy. Oba se věnují mravencům několik desítek let.
Vážená rodino, drazí přátelé, a milí smuteční hosté,
Člověk v životě prožívá mnoho krásných okamžiků plných štěstí, lásky a radosti, stejně tak ho ale stejnou měrou životem provází chvíle plné žalu, slz a utrpení. A naši rodinu takováto chvíle postihla před několika dny, když nás navždy opustila naše milovaná matka, sestra, babička i přítelkyně Magdalena Novotná. Přestože její odchod byl očekávaný, její ztráta naše srdce silně zasáhla a zanechala v nich po ní díru plnou stesku a bolesti. Na tuto ztrátu se nedá nikdy zapomenout, a nám, jejím milovaným, nezbývá nic jiného než nechat naši babičku žít i nadále v našich srdcích, uchovat si na ni milou vzpomínku a předávat ji dál naším dětem, jejím pravnoučatům, a dalším bližním. A těmi jste v této těžké chvíli i vy, a proto mi dovolte, abych v tuto nelehkou chvíli i ve Vašich srdcích nechal ožít vzpomínku na ni, na ženu, která vždy věřila.
Má babička Magdalena Novotná se narodila 11. prosince 1934 do bohaté statkářské rodiny. Od narození byl její život propojený s křesťanskou vírou, která ji i v pozdějších dobách byla útěchou v těžkých životních okamžicích. Do jejího šťastného dětství na venkově plného her, přátelství a blahobytu náhle zasáhla válka. Válka, která ji připravila o to, co do té doby na světě milovala nejvíce. O její rodiče. Náhle zůstala malá sedmiletá Magdalenka, jak jí její maminka říkávala, sama s o rok mladší sestrou Janičkou. Obou dívek se ujala rodina sousedů a v dobré víře je vychovávala do konce války. Janička se pro Magdalenku stala celým světem, jedinou životní jistotou, jejich jedinečný vztah vydržel až dodnes. Po skončení války se obou sester ujal strýc, který se vrátil z exilu a vychovával je podle svého nejlepšího svědomí, za to mu má babička byla po celý život vděčná. Již jako dítě mu dávala svůj vděk a hlavně lásku najevo a snažila se mu vždy činit jen radost, i ve chvílích, kdy jejich život nebyl zrovna jednoduchý. Má babička sice z politických důvodů nedostudovala vysněnou střední školu, ale nikdy, ani tehdy ani později to nepovažovala za tragédii. Velmi dobře věděla z předcházejících zkušeností, že režim jí může připravit o vzdělání, domov, rodinu, ale že mu nikdy nedovolí, aby jí vzal její víru. Nejen víru křesťanskou, ale víru v lepší život, víru v laskavost a dobrotu lidí. Místo studia se babička vrhla do podřadných zaměstnání, ale v každém zaměstnání se činila s elánem, který byl její osobě vlastní. I díky svému životnímu optimismu zaujala na první pohled svou životní lásku, našeho dědečka Mojmíra, s nímž v průběhu let měla pět krásných a zd
