Více než 90 % diabetiků II. typu je obézních, proto je většinou třeba diabetickou dietu sestavit tak, aby měla redukční charakter. Úpravou tělesné hmotnosti se velice často upraví i glykémie. Hlavní zásadou stravování je, že musí obsahovat snížené, přesně stanovené množství sacharidů. Přednost by měly mít sacharidy složené ve formě škrobu (krupice, brambory, rýže, luštěniny, ovesné vločky). Jednoduché sacharidy, jako je cukr, med, marmelády, čokoláda, bonbony, slazené nápoje, by měly být nejlépe ze stravy vyloučeny. Velmi důležitá je pravidelnost stravy. Platí zásada, že diabetik by měl jíst méně, ale často, tak 5 až 6 porcí za den. Není možné, aby se diabetik jeden den přejídal a druhý den příjem potravy omezil.
Maso: Jsou povoleny všechny druhy libových mas a netučných uzenin. Při vaření masových pokrmů dáváme přednost dušení, pečení, grilování. Smažení se snažíme co nejvíce omezit. Znamená vysoký přísun nezdravých tuků do našeho organismu.
Mléčné výrobky: Při této dietě jsou mléčné výrobky vhodné, ale vybíráme spíše nízkotučné mléko, tvarohy, jogurty, sýry s obsahem 20–30 % tuků v sušině. Nezapomínejme do diety započítat obsah sacharidů v mléce.
Tuky: Volíme raději rostlinné, nejlépe olivový či slunečnicový olej. Klasické živočišné máslo nahrazujeme měkkými margaríny.
Pečivo: Zařazujeme do jídelníčku v omezeném množství. Přednost dáváme celozrnnému, jelikož obsahuje více vitamínů, nerostných látek a vlákniny. Nejvhodnějším příkrmem pro diabetiky zůstávají brambory.
Zelenina: Pro své malé procento sacharidů je také velmi vhodnou potravinou. Mezi zeleninu s nepatrným množstvím sacharidů řadíme celer, květák, salátové okurky, rajčata, ředkvičky, špenát, hlávkový salát, zelené papriky, zelí a chřest. Tuto zeleninu si můžete dopřávat v neomezeném množství.
Moučníky: I mezi diabetiky je mnoho dětí, kterým je těžko odříci nějakou tu sladkost. Jednou či dvakrát týdně jim dopřejte nějakou tu dobrotu. Měly by to být spíše ovocné, tvarohové dezerty a při přípravě bychom měli používat umělé sladidlo. Místo čokolády jim raději nabízejte ovoce.
Každé diabetické jídlo musí být přesně propočítáno. Hlavně co se týče sacharidů. Diabetik tak ví, kolik cukrů v jídle přijme, jak si tedy má upravit dávku inzulinu a jakou si může dovolit svačinku. Většina diabetiků má povoleno přibližně 200–250 g sacharidů na den. Správnou výživou můžeme předejít řadě komplikací, které toto onemocnění přináší. A vy, kdo tímto onemocněním netrpíte, máte alespoň malý přehled o tom, jak by se takový člověk měl stravovat. Je-li ve vašem blízkém okolí či ve vašem rodinném kruhu někdo takto nemocný, nebudete mít snad už takový problém čím takového človíčka pohostit.
Zásady při dietě u diabetu II. typu:
vyloučit ze stravy volné cukry, tedy dorty, sušenky a podobné sladkosti obsahující cukr;
omezit živočišné tuky a potraviny, které je obsahují – tučné salámy, smetanové výrobky;
jíst střídmě bílkoviny, to znamená maso, mléko a výrobky z něj, vejce – doporučená denní dávka bílkovin je 0,8 g na kilogram hmotnosti;
zajistit dostatečný přísun vlákniny, doporučené množství je cca 30 g za den;
omezit sůl maximálně na 6 g denně;
pít dostatečné množství neslazených tekutin v rozmezí 1,5 až 2,5 l denně;
každý den cvičit alespoň 30 až 45 minut.
Potraviny: Diabetici by měli zcela zapomenout na to, že existuje cukr, med, džem, cukrářské výrobky, zmrzlina, plnotučné a kondenzované mléko, smetana, tučné sýry a tučná masa. S bůčkem, krkovičkou, ovarem, skopovým, kachnou, játry, uzeninami, tučnými rybami, mandlemi, mákem, lískovými a vlašskými ořechy a se všemi živočišnými tuky by se měli rozloučit. Zkrátka a dobře jsou zakázané. Stejně tak by měli oželet alkoholické nápoje. Ovšem nic není tak černé, jak to na první pohled vypadá. Při správném postupu lze k přípravě jídel diabetické diety použít běžně dostupné kvalitní potraviny: libové maso, šunku, sýry do 30 % tuku, margarín, nízkotučný tvaroh, ovoce, zeleninu, luštěniny. Lze využít i alternativních potravin: žitnou či kukuřičnou mouku, pohanku, jáhly, sóju. V dochucovadlech je důležité omezit hlavně sladký kečup (lepší je připravit si ho doma sám). Na trhu je velký výběr umělých sladidel, alternativou je například stevia. Umělá sladidla jsou zakázána v těhotenství. Při nákupu je vhodné si vždy přečíst údaje o obsahu cukru a tuku v potravinách. Vejce hrozba nejsou, nicméně střídmost je namístě. Sladkosti je třeba zhodnotit hlavně s ohledem na obsah tuku; lepší jsou oplatky než plněné sušenky. V pitném režimu se snažíme omezit limonády, energetické drinky a 100% džusy. V restauraci lze využít běžných pokrmů v menu a omezit přílohu či zahuštěnou polévku.
Příprava jídel: Doporučuje se příprava s použitím minimálního množství tuku, vhodné je dušení, vaření či příprava v páře. Hlavním cílem je především snížit obsah tuku v potravinách. Těstoviny se připravují ideálně stylem al dente, rýži nikdy nerozvařujeme. K přípravě pokrmů lze také použít i jiné typy mouky než tolik rozšířenou pšeničnou. Důraz se klade na rychlou úpravu jídel: některé nevhodné postupy totiž dokážou zvýšit glykemický index jinak doporučovaných potravin. Při využití umělých sladidel je třeba kontrolovat, zda jsou určena pro přípravu teplých či studených pokrmů. Kromě doporučené úpravy potravin, jako je dušení či vaření ve vodě nebo v páře, je také ideální vaření v tlakovém hrnci, ale i pečení nebo grilování v alobalu nebo na roštu. Dobré je pořídit si pánev s povrchem, který umožňuje přípravu pokrmů bez použití tuku. Zeleninu, u které je to možné, je ideální konzumovat syrovou. Důležité je, aby diabetik jedl pravidelně zhruba šest menších porcí denně. A v nich nemusí chybět maso, ovšem mělo by být libové, například kuřecí, krůtí, králičí, ale tu a tam i libové vepřové nebo hovězí a netučné uzeniny. Také netučné ryby rozhodně patří na talíř. Při úpravě masa se vyhneme smažení, které zatěžuje organismus nezdravými tuky. Používáme-li olej, pak slunečnicový nebo nejlépe kvalitní olivový. Spotřebu másla výrazně snížíme nebo se mu vyhneme zcela. V jídelníčku diabetiků by neměly chybět mléčné výrobky, ale především ty nízkotučné s obsahem 20 až 30 % tuku v sušině. Jogurtům a dalším výrobkům, které obsahují velké množství cukrů či aspartam, který je nevhodný i v běžné stravě, se vyhneme. Také s konzumací pečiva by diabetici měli být opatrní, což ovšem neznamená, že se ho mají úplně vzdát; je pouze třeba omezit jeho množství a upřednostňovat pečivo celozrnné, které obsahuje více vitaminů, nerostných látek a tolik důležité vlákniny. Nejvhodnější přílohou – mnohdy i hlavním jídlem – jsou pro diabetiky brambory. Kvůli malému procentu sacharidů je pochopitelně velice vhodnou potravinou zelenina. Celer, květák, rajčata, salátové okurky, ředkvičky, špenát, hlávkový salát, zelené papriky, zelí a chřest na talíři jsou zárukou nepatrného množství sacharidů, a tudíž si je lze dopřávat v neomezeném množství.
Rozdíly: Rozdíly v dietě diabetika II. typu a v redukční dietě nejsou dnes velké. Jsou však zásadní rozdíly v dietě obézního diabetika II. typu a klasického diabetika I. typu. Zejména jde o doporučené množství sacharidů, energie a dalších živin na jednotlivá jídla a kvalitativní výběr potravin. Obecné zásady pro dietu diabetika I. a II. typu jsou stejné – racionální pestrá strava s dostatkem všech základních živin, minerálů a vitaminů. Diabetik I. typu léčený inzulinem nebývá většinou obézní a je obvykle zaškolen na dietu s 225 až 325 g sacharidů (tj. 1 800 kcal/7 400 kJ až 2 440 kcal/10 200 kJ) se šesti jídly denně, tedy s vkládáním dopolední a odpolední svačiny a přidáním druhé večeře. I když dnes je při takzvaném selfmonitoringu glykemií a volnějším dávkování diety a inzulinu režim mírně uvolněný, diabetik I. typu byl dříve a je v zásadě dodnes edukován k maximální pravidelnosti v jídle. To se týká časového rozdělení jídel a množství a výběru sacharidových potravin. Hlavním důvodem vkládání malých jídel je u diabetiků I. typu a u některých diabetiků II. typu působení inzulinových přípravků, které ve 2. až 3. hodině po jídle stále působí a ohrožují diabetika hypoglykemií.
Je-li obézní diabetik II. typu vyškolen na dietu s vyšším příjmem energie a sacharidů, primárně určenou pro diabetika I. typu, je prakticky vždy výsledkem vzestup hmotnosti, a to někdy velmi výrazný. Technologická úprava potravin je stejně jako u diabetu I. typu antisklerotická (vaření, dušení, pečení, grilování a úprava v mikrovlnné troubě nejlépe bez použití tuků). Regulovaná strava je pak založená na systému záměny potravin.
Výměnné jednotky: Systém výměnných jednotek umožňuje pacientovi volněji se stravovat a je u diabetiků II. typu více orientován na výměnné jednotky energie než na sacharidové jednotky. Pomocí výměnných jednotek lze lehce zaměňovat potraviny v určeném množství sacharidů nebo energie na jednotlivá jídla (snídani, oběd, večeři a podobně) v přibližně stejných potravinových skupinách. Diabetici II. typu jsou většinou starší lidé s nižší fyzickou aktivitou a nižším energetickým výdejem, a proto musí být i příjem nižší. Redukční diety nemívají obvykle více než 6 300 kJ (1 500 kcal) a diabetická strava s obsahem 150 g sacharidů obvykle splňuje u většiny pacientů zejména v prvních letech po zjištění diabetu energetický požadavek na redukci.
Rozdíly v dietě mezi obézním jedincem a diabetikem II. typu jsou:
Diabetik II. typu obvykle se současně přítomnými dalšími poruchami typickými pro metabolický syndrom (hyperlipoproteinémie, hypertenze, poruchy fibrinolýzy) nebo s diabetickou nefropatií musí dbát v dietě i na ovlivnění dalších složek.
Diabetikovi se delším lačněním glukózová tolerance horší, to znamená, že by přestávky mezi jídly neměly být extrémní, racionální je požadavek na tři až šest menších jídel denně. Není však vhodné navyšovat počet jídel, na který byl pacient zvyklý.
Tolerance glukózy diabetika je typicky horší ráno než večer, což se dá řešit farmakologicky nebo snížením ranního příjmu sacharidů.
V diabetické dietě se někdy používají potraviny s nízkým glykemickým indexem, tedy potraviny obsahující vlákninu, po nichž je vzestup glykemie menší. Tyto diety však mají význam i u obézních, kde jsou prevencí diabetu II. typu.
Potraviny označené jako light mohou být vhodné pro obézní vzhledem k nižšímu energetickému obsahu. Někdy mají sníženou energetickou hodnotu jen na úkor tuků, a sacharidy nemusí být vždy sníženy. Pak se tyto potraviny nemusí pro diabetiky hodit.
Potraviny označené jako dia bývají slazeny náhradními sladidly, ale obsah energie nemusí být omezen, jelikož obsah tuků bývá zachován nebo i zvýšen. Nemusí tedy být vhodné pro obézní a obézní diabetiky II. typu.
Příklad jídelníčku:
Snídaně: 225 ml mléka (bílá káva, kakao, čaj s mlékem), 60 g chleba (40 g knäckebrotu, 50 g dalamánku), 50 g bílkovinného přídavku (50 g taveného 30% sýra, 50 g krájeného sýra, 50 g šunky, 100 g tvarohu, 150 ml jogurtu)
Přesnídávka: 100–150 g ovoce (200 g zeleniny)
Oběd: 90 g masa (libové hovězí, libové vepřové, 150 g kuřecí prsa, 150–200 g ryby), 5 g oleje, 5 g mouky, 110 g brambor, 200–250 g zeleniny (150 g kompotu dia)
Svačina: 150–200 g zeleniny (80 g ovoce)
Večeře: 90 g masa (jako oběd), 5 g oleje, 5 g mouky, 110 g brambor, 200–250 g zeleniny (150 g dia kompotu)
II. večeře: 100–150 g ovoce
Záměna za brambory: 90 g vařených těstovin, vařená rýže (30 g syrové), 130 g bramborové kaše, 90 g vařených luštěnin (30 g syrových), 40 g chleba
Pokud má diabetik II. typu hmotnost v horním pásmu normy, profituje také z malé redukce hmotnosti cca o 5 %. Na dietu stejnou jako u diabetu I. typu se přechází obvykle u diabetiků 2. typu s normální hmotností na inzulinoterapii.
Důležité pro praxi:
Nejzásadnějším opatřením v redukční dietě diabetika je snížení obsahu tuku.
Je-li obézní diabetik II. typu vyškolen na dietu s vyšším příjmem energie a sacharidů, primárně určenou pro diabetika I. typu, je prakticky vždy výsledkem vzestup hmotnosti, a to někdy velmi výrazný.
Technologická úprava potravin je antisklerotická (vaření, dušení, pečení, grilování a úprava v mikrovlnné troubě nejlépe bez použití tuků).
Regulovaná strava je založena na systému záměny potravin a je u diabetiků II. typu více orientována na výměnné jednotky energie než na sacharidové jednotky.
Diabetická strava s obsahem 150 g sacharidů obvykle splňuje u většiny pacientů zejména v prvních letech po zjištění diabetu energetický požadavek na redukci.
Potraviny označené jako dia bývají slazeny náhradními sladidly, ale obsah energie nemusí být omezen, nejsou obvykle pro diabetiky vhodné a je výhodnější, když si vyškolený diabetik vybírá z běžné nabídky potravin.
Ve svém příspěvku PŘÍČINA JE VE VÝŽIVĚ. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Bez vyřešení výživové příčiny cukrovky typu 2 nepřispívá podávání inzulinu k trvalému vyléčení nemoci, jen potlačuje její příznaky. Příčinou tohoto typu cukrovky je nevhodná strava, vyvolávající inzulinovou rezistenci, která způsobuje, že hladina cukru v krvi se zvyšuje na nezdravé hladiny. Poradím, jak si upravit stravu, abyste si cukrovku typu 2 sami trvale vyléčili, a inzulin jste už nepotřebovali. Kontakt tel. 608 155 338.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Cílem dietní léčby diabetika I. typu je především ovlivnění hladiny krevního cukru (glukózy), a to jak nalačno, tak po jídle, dosažení či udržení hodnot krevních tuků, zajištění potřebné dávky energie a oddálení vzniku diabetických komplikací. U diabetika I. typu je kladen velký důraz na pravidelnost ve stravování a dávkování inzulinu podle aktuálních glykémií. Energetická hodnota stavy by měla být přiměřená skutečné potřebě, aby se udržovala ideální tělesná hmotnost. Složení jídelníčku by mělo vycházet ze zásad stravy v rámci zdravé životosprávy, to znamená, že by v něm neměly kromě přiměřeného množství sacharidových potravin (pečiva, rýže, těstovin – lépe v celozrnné variantě – a brambor) chybět mléčné výrobky (nejlépe zakysané), maso s preferencí libových částí, drůbeže a ryb (včetně tučných pro obsah nezbytných nenasycených mastných kyselin), kvalitní tuky rostlinného původu (rostlinné oleje a produkty z nich vyrobené, například margaríny). Nezanedbatelnou roli má samozřejmě pitný režim, který je také potřeba do jídelníčku započítávat.
Normální hladina cukru (glykémie) je 3,6–5,6 mmol/l. Diagnóza diabetu mellitu je založena na průkazu zvýšené hladiny cukru (hyperglykémie) v krvi.
Diagnóza diabetu je jednoznačně stanovena při nálezu:
hladiny glukózy během dne ≥ 11,1 mmol/l;
hladiny glukózy nalačno ≥ 7,0 mmol/l (ve 2 odběrech).
Pokud je glykémie v rozmezí 5,6–6,9 mmol/l, je vhodné doplnit zátěžový test s cukrem, takzvané oGTT.
Cílem péče o diabetika je, aby se dožil stejné délky a kvality života jako pacient bez diabetu, a to bez závažnějších příznaků vlastní nemoci či komplikací léčby (hypoglykémie).
Hypoglykémie je stav, při kterém klesá hladina krevního cukru pod normu, obvykle pod 3,6 mmol/l. Poznat příznaky hypoglykémie a umět ji řešit musí ovládat každý diabetik! Je třeba, aby o možných komplikacích a způsobech jejich řešení vědělo také nejbližší okolí pacienta (rodinní příslušníci a podobně). Prožívání hypoglykémie je individuální. Projevy jsou způsobeny nedostatečným zásobením orgánů cukrem a reakcí těla na tento stav. K obvyklým příznakům hypoglykémie patří: únava, hlad, pocení, bolest hlavy, třes rukou, zrychlený pulz, poruchy chování (apatie, agresivita) a nálady (euforie, deprese), poruchy soustředění a uvažování.
Při lehčí či středně těžké hypoglykémii požijte menší množství, to znamená 10–40 gramů rychle působících cukrů (1–2 hrnky čaje se 2–4 kostkami cukru, či 1–4 dl ovocného džusu, nebo Coca-Coly). Po požití rychle působících cukrů by měl následovat příjem pomalu působících sacharidů (kousek housky, chleba a podobně).
Při těžké hypoglykémii je nutné přivolat rychlou lékařskou pomoc s nitrožilní aplikací cukru (glukózy).
Co je příčinou hypoglykémie? Odpověď je zcela zásadní. Po úspěšně zvládnuté hypoglykémii je třeba se vždy zamyslet nad její příčinou a nad tím, jak této nepříjemnosti předcházet.
Nezapomněli jste se najíst?
Nedošlo ke změně pohybového režimu?
Nevzali jste si větší dávku léků na cukrovku?
Neznáte-li příčinu hypoglykémie, poraďte se svým ošetřujícím lékařem.
Akutní komplikací diabetu mellitu je hyperglykémie.
V průběhu nemoci může dojít k rozvoji hyperglykémie (zvýšení hladiny krevního cukru). Ta se projevuje žízní, častějším a vydatnějším močením, únavností, poruchami zrakové ostrosti, někdy až poruchami vědomí.
Příčinou hyperglykémie je nejčastěji:
neužití antidiabetik (eventuálně nízké dávky inzulinu či vynechání inzulinu);
chyba ve stravování (příliš mnoho cukrů ve stravě);
Pokud pociťujete příznaky popsané výše, vyhledejte lékařskou pomoc.
Výhody I. typu DM oproti II. typu DM:
I. typ může jíst kdykoliv a cokoliv;
je-li důsledný, dobře informovaný a vybavený kvalitním inzulinem, má mnohem menší glykemickou oscilaci;
jeho buněčný systém většinou netrpí inzulinovou rezistencí;
buněčný systém netrpí metabolickým syndromem;
metabolismus není narušen, nebo je narušen mnohem méně;
prognóza diabetických komplikací je u něj mnohem menší;
má vyšší odolnost buněk vůči vyšší glykémii.
Nevýhoda I. typu DM oproti II. typu DM:
nutnost přesného odhadu dávky jídla;
nutnost přesného odhadu dávky a typu inzulinu;
správná volba místa na těle pro aplikaci inzulinu;
aplikace inzulinu jako taková;
nebezpečí hypoglykémie.
Výhoda II. typu DM oproti I. typu DM:
není nucen aplikovat inzulin;
není vystaven takovému nebezpečí hypoglykémie;
propuknutí nemoci až ve vyšším věku.
Nevýhoda II. typu DM oproti I. typu DM:
významně omezený výběr potravin;
časté opakované malé dávky potravy;
poměrně přesné časové úseky pro jídlo;
nesmí jíst v kratších časových úsecích, než jsou tři hodiny;
nesmí jíst v delších časových úsecích, než jsou čtyři hodiny;
má mnohem vyšší oscilaci glykémie, protože mu chybí sekrece granulačního inzulinu, kterou DM I. typu nahradí vhodným typem inzulinu ve vhodnou dobu;
má vysokou inzulinovou rezistenci;
má většinou metabolický syndrom;
má mnohem rychlejší rozvoj pozdních komplikací.
Pokud vše shrneme, tak „jedničkáři“ se život s cukrovkou změní od základů. Píchání inzulinu, pravidelné měření cukru, výpočet výměnných jednotek, pokud možno pravidelné jídlo i pohyb.
Rozdíly mezi oběma typy diabetu jsou značné. Diabetiků trpících I. typem nemoci je 10 až 15 %, což je kvantitativně nesrovnatelně méně než pacientů s diabetem II. typu. Dalším rozdílem je věk pacientů. Zatímco I. typ diabetu mellitu má svůj vrchol ve věku 13 až 15 let pacienta, diabetes II. typu má vrchol u mužů mezi 45 až 65 lety a u žen mezi 50 a 55 lety života. V současné době se však tyto věkové hranice začínají povážlivě snižovat pod hranici 40 let, v mnoha případech dokonce i do období dospívání a dětství, což je značně znepokojující. Nejpodstatnějším rozdílem mezi oběma typy diabetu je, že u diabetu mellitu I. typu je nedostatek inzulinu absolutní a jeho koncentrace je nízká až nulová. Zatímco příčinou vzniku diabetu mellitu II. typu je inzulinová rezistence nebo porucha sekrece inzulinu. Nedostatek inzulinu je tedy relativní a jeho koncentrace je normální nebo naopak zvýšená.
Příklad jídelníčku na 1 týden:
Pondělí
snídaně: Vitakáva, šunka, máslo, sójový rohlík
přesnídávka: pomeranč
oběd: polévka pórková s bramborem, vepřový přírodní řízek, rýže, kompot dia
svačina: bílý jogurt
večeře: zapečená brokolice s vejcem, brambory, salát mrkvový dia
V naší poradně s názvem MŮŽOU SE JÍST JAHODY NA LÉKY NA CUKROVKU II TYPU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta Sanitrníková.
dobrý den.můžu jíst jahody na cukrovku2 typu. děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jahody spadají do kategorie potravin s nízkým glykemickým indexem, protože rychle nezvyšují hladinu glukózy. Můžete je jíst, aniž byste se musela bát zvýšení cukru v krvi, když máte cukrovku. Nejezte ale velké množství naráz. Rozdělte si tuto pochoutku na celý den a když máte chuť, snězte 2, 3 jahody co půl hodiny.
Zde je seznam vlastností jahod, kterými pozitivně ovlivňují průběh diabetu:
Jíst jahody samotné je zdravé, protože mají nízký obsah kalorií. V průměru má jeden šálek jahod asi 46 kalorií. To je užitečné, pokud sledujete svou váhu. Udržování zdravé váhy může přirozeně snížit hladinu cukru v krvi a snížit riziko komplikací s cukrovkou.
Jahody jsou také dobrým zdrojem vlákniny. Jeden šálek celých, čerstvých jahod obsahuje asi 3 gramy vlákniny což je zhruba 12 procent doporučené denní dávky. Konzumace vlákniny je důležitá, pokud máte cukrovku, protože pomáhá zpomalit vstřebávání cukru. Vláknina nejen zlepšuje hladinu cukru v krvi, ale může vám pomoci cítit se lépe. Vláknina také přispívá ke zdravé regulaci hmotnosti.
Mezi další důležité živiny a vitamíny nalezené v jahodách patří vitamin C a hořčík. Podle výzkumu může hořčík zlepšit inzulínovou rezistenci, snížit riziko diabetu typu 2 a zlepšit kontrolu diabetu. Vitamin C je spojován s nižším rizikem vzniku diabetu typu 2 a je-li užíván po jídle, může přispět ke snížení špiček cukru v krvi. Vitamín C dokonce může pomoci zmírnit některé komplikace diabetu, jako je vysoký krevní tlak.
Diabetes mellitus 1. typu je založen na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne. Diabetik 1. typu je obvykle léčen intenzifikovaným inzulinovým režimem: tři dávky krátkodobě působícího inzulinu a dlouhodobě působící inzulin jednou či dvakrát denně. Krátkodobě působící inzuliny působí až po dobu 6 hodin, a proto jsou ke vkládání malých jídel mezi tři velká jídla hned dva důvody:
Zabránění hypoglykemii po odeznění efektu většího jídla za 3–6 hodin po jídle.
Rozložení povoleného množství sacharidů do více jídel.
Při použití inzulinové pumpy či krátkodobých analog inzulinu je význam prvního důvodu omezen a u dobře spolupracujícího diabetika lze malá jídla i vynechat.
Základní principy diety pro diabetiky 1. typu:
Pravidelnost v jídle – jídelníček je rozdělen do několika jídel denně. Pravidelnost v jídle by neměla být realizována za každou cenu, to znamená, že nemocný by se neměl do jídla nutit. Po určité nepravidelnosti by mělo následovat jídlo obvyklé velikosti.
Rovnoměrné rozdělení energie a sacharidů během celého dne, aby nedocházelo k hladovění a velkým výkyvům glykemií.
Povolenou dávku sacharidů, například 200 g, je nejlépe rozdělit do 6 jídel. Pacient přitom může využít svou znalost sacharidových ekvivalentů, tedy kolik jídla obsahuje 10 g sacharidů, nebo principu takzvaných chlebových jednotek, které jsou používány například v Německu.
Diabetes je výrazně aterogenní onemocnění, a proto musí být dieta antisklerotická – omezení živočišného tuku a nevhodné aterogenní úpravy potravin.
Diabetici používají náhradní sladidla. Vhodnější jsou sladidla bez energetické hodnoty, ta, která mají energetickou hodnotu, se musejí započítat do celkové doporučené hodnoty energie.
Univerzální dieta pro diabetes obou typů prakticky neexistuje a rozdíly v dietách pro diabetes typu 1 a 2 jsou následující:
Diabetik 1. typu je při léčbě krátkodobě působícím inzulinem nucen k velmi pravidelnému příjmu šesti jídel denně farmakodynamickým efektem inzulinových preparátů. Z tohoto hlediska je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Fyziologicky se do dvou hodin po jídle hyperinzulinemie normalizuje. U diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího účinku aplikovaného inzulinu vložit po 2 až 3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. I kvůli tomu je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Diabetik 1. typu má navíc zvýšenou tendenci ke ketóze, čemuž brání právě trvalý přísun malých dávek sacharidů.
Hyperinzulinemický diabetik 2. typu má malou tendenci ke ketóze a delší pauza mezi jídly mu nevadí. Vzhledem k neschopnosti metabolizovat větší dávku sacharidů naráz se rozděluje přísun sacharidů do menších porcí. Pro počet porcí je ale rozhodující celkový doporučený příjem energie. Zejména pokud pacient není léčen inzulinem nebo deriváty sulfonylmočoviny, časové rozvržení stravy není striktní a malá jídla se mohou i vynechat.
Diabetik 1. typu, pokud nemá sklony k obezitě, nemá energetický příjem výrazně omezen, podobně jako zdravý člověk.
Diabetik 2. typu má zvýšenou tendenci přibírat na hmotnosti s ohledem na celoživotní vývoj metabolického syndromu až k obezitě a diabetu. Je tedy nutné vyřadit všechny tučné potraviny – tučné sýry, uzeniny, tučná masa, paštiky, šlehačku, tučné moučníky, sušenky, mražené smetanové krémy, majonézu a podobně.
Pro oba typy diabetu však platí doporučení technologií pro přípravu jídel, která musí být antisklerotická. Pokrmy se připravují vařením, dušením, pečením, může se též grilovat, vhodná je úprava v mikrovlnné nebo horkovzdušné troubě. Při přípravě volíme způsoby bez použití tuků, jelikož se tím velmi sníží energetická hodnota pokrmu. Maso pro lepší chuť a barvu opékáme nasucho a pak dusíme. U některých nízkokalorických diet nepodáváme zahuštěné polévky. Nepřipravujeme smažené pokrmy. Pokud lze přidat tuk, vkládáme ho do hotových pokrmů, zamezíme tím přepalování tuků při přípravě a snadněji kontrolujeme množství tuku na porci.
Intenzivnější fyzická aktivita obvykle vyžaduje úpravu dietní léčby. Strava diabetika 1. typu se liší od racionální stravy jen vyšší frekvencí jídel a omezením jídel s vyšším obsahem cukru. Diabetik 1. typu tedy nemusí být od společnosti izolován a zejména v rodině může jíst podobnou stravu jako ostatní.
TIP: Dieta diabetika 1. typu je založena na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne, k malým jídlům jsou vhodné 1–2 výměnné jednotky sacharidů, k velkým jídlům je vhodných 4–6 výměnných jednotek.
Diabetes je výrazně aterogenní onemocnění (podporující vznik a rozvoj aterosklerózy), a proto musí být dieta důsledně antisklerotická – omezení živočišného tuku a nevhodné aterogenní úpravy potravin. Pokrmy se připravují vařením, dušením, pečením, lze též grilovat, vhodná je úprava v mikrovlnné nebo horkovzdušné troubě. Při přípravě pokrmů se doporučuje volit způsoby bez použití tuků.
V naší poradně s názvem ŽLOUTENKA TYPU G se k tomuto tématu vyjádřil uživatel P.Zdeňka.
Mám dlouhá léta problémy po žloutence typu G, nikde nelze najít přímou specifikaci problémů jaké tato žloutenka způsobuje,jen vím,že touto žloutenkou jsem byla nakažena při transfůzi krve.Jakou povědomost o ní máte?
Dík Zdeňka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Hepatitida typu G byla objevena teprve nedávno, proto neexistuje žádný lék nebo doporučená léčba. V současné době stále probíhá výzkum tohoto viru, ale doposud se neprokázalo, zda dokáže poškodit játra. Dostatek odpočinku, jedení vyvážené stravy a vyhýbání se konzumaci alkoholu a jiných jaterních dráždidel, to je doporučení pro všechny jedince trpící hepatitidou typu G.
Další info o žloutence typu G naleznete tady: http://www.ceskaordinace.cz…
Při vyšetření na těhotenskou cukrovku se provádí takzvaný orální glukózový toleranční test (oGTT), a to mezi 24.–28. týdnem těhotenství, u těhotných s rizikovými faktory pro těhotenský diabetes dříve (nejčastěji v 16.–18. týdnu těhotenství). Test na těhotenskou cukrovku spočívá ve vypití 75 g glukózy rozpuštěné ve vodě nalačno a vyšetření krevního cukru rovněž nalačno a pak za 60 a 120 minut od vypití cukrové vody.
Na vyšetření je potřeba přijít ráno nalačno, od večera již nic nejíst, nepít, nežvýkat a nekouřit. Test by se neměl provádět v době akutního onemocnění, a pokud nepřijde těhotná nalačno. Stejně tak mohou být hodnoty změněny, pokud budoucí maminka nezůstane v průběhu testu v klidu, ale vykonává jakoukoliv fyzickou aktivitu.
Na vyšetření se přichází většinou ráno do odběrové laboratoře. Po registraci na recepci vás zdravotní sestra poučí o průběhu vyšetření. Po prvním odběru nalačno z loketní žíly následuje vyšetření krve na hladinu glukózy. Po vyšetření nalačno následuje podání 75 g cukru – glukózy v podobě sladkého ochuceného nápoje v množství 250 ml, který těhotná žena vypije během 5–10 minut. Následující 2 hodiny je potřeba na odběrovém pracovišti vydržet v klidu, tedy vsedě nebo vleže, nechodit, stále ještě nejíst, nepít, nežvýkat a nekouřit. Druhý kontrolní odběr se provádí za 1 hodinu a třetí odběr za 2 hodiny po vypití sladkého nápoje. Opět se ve vzorcích krve vyšetří hladina krevního cukru – glukózy. Po třetím odběru by se maminka měla v laboratoři najíst a napít, teprve poté, co je zkontrolována, že je v pořádku, může z laboratoře odejít.
Po vypití nápoje s cukrem můžete cítit nevolnost nebo nucení na zvracení, některé těhotné mohou zvracet nebo se u nich může dostavit průjem. V případě jakýchkoliv obtíží je ihned hlaste personálu laboratoře. Rovněž je potřeba hlásit před testem možné alergie, zvláště pak na kyselinu citronovou, kterou roztok obsahuje. Stejně tak další závažná onemocnění, zvláště neurologického rázu (epilepsie a podobně). Některým maminkám se může udělat nevolno po odběru krve, mohou mít takzvané mžitky před očima, točení hlavy. Ty je vhodné umístit do horizontální polohy na lehátko. Taková pacientka by měla zůstat i po posledním odběru alespoň 15 minut pod kontrolou zdravotníků. Na mnoha pracovištích mají prostor pro maminky čekající na kontrolní odběry oddělen od ostatních pacientů, což si budoucí maminky velice chválí, nemohou tak zvláště v době chřipek „chytnout“ infekci od nemocných.
První vyšetření glykémie proběhne u těhotné v rámci prvního odběru krve na počátku těhotenství. Pokud je již tato první hodnota zvýšená, tedy 5,1 mmol/l a více, je těhotná odeslána na diabetologii k došetření a dalšímu sledování. Stejný postup je, pokud 5,1 mmol/l a více ukáže první vyšetření nalačno u oGTT. Na pracovištích, kde je znám výsledek vyšetření nalačno ihned, se u těhotných s touto zvýšenou hodnotou již k samotnému testu nepřistupuje, ale těhotná je odeslána na diabetologii. Jsou-li hodnoty v 1. hodině 10 mmol/l a více a ve 2. hodině 8,5 mmol/l a více, svědčí tyto výsledky opět pro těhotenskou cukrovku a těhotná je odeslána na diabetologii.
Ve svém příspěvku JÍDELNÍČEK PRO DIABETIKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dáša D..
Dobrý den, manželovi zjistili cukrovku, jak má nyní po záchytu postupovat, aby zamezil případným pozdějším komplikacím?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiřina Míková.
Dobrý den, měla bych jednu velkou prosbu. Můj otec má vysokou cukrovku a k tomu ještě růže na obouch nohách. Je to týden co doma upadl, nezvedl se, a měl cukr 25.Chtela bych Vas tímto poprosit. Jak mám pokračovat, jaký jídelníček mu máme začít vařit. Asi pravděpodobně má cukrovku toho největšího typu. Děkuji za kladnou odpověď, budu rád za jakoukoliv radu. Míková Jiřina
Test na cukrovku pomocí droždí? Tak tuto metodu praktikovaly naše prababičky. Rozdrobily kvasnice a pomočily je (nebo do moči kvasnice vhodily). Když kvasnice reagovaly, znamenalo to, že je v moči cukr a onen člověk má cukrovku.
V naší poradně s názvem RECEPTY PRO DIABETIKY II. TYPU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARKETA PATOVA.
DOBRY DEN PROSIM VAS JA SE JMENUJI MARKETA PATOVA JSEM NAROZENA 31.8.1975 V LIBERCI A OD 11.7.2022 MAM CUKROVKU TYPU 2 A PROSIM NAPSAT JIDELNICEK DIABETICKYCH JIDEL ODPVEZTE MI PROSIM DEKUJI MARKETA PATOVA Z LIBERCE
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud žijete s cukrovkou 2. typu, vyvážená strava vám může pomoci udržet hladinu cukru v krvi a váhu.
Tento jídelníček vám pomůže dosáhnout zdravější hmotnost pro vaše tělo a udrží hladinu cukru v krvi v cílovém rozmezí, což může snížit riziko komplikací, jako je poškození nervů a srdeční onemocnění. Jídelníček i s praktickými radami najdete zde: https://www.cukr-v-krvi.cz/…
Pokud chceme snížit cukr v krvi, úprava jídelníčku představuje jeden z prvních kroků, které bychom měli udělat. Zaměřme se na potraviny s nižším glykemickým indexem a (pokud možno) úplně odstraňme jídla, jež obsahují velké množství cukru (tedy sladkosti, moučníky, ovocné jogurty, dezerty a samozřejmě různé slazené nápoje). Dále se vyhýbejme tukům, což neznamená jen omezení spotřeby oleje, smažených jídel či špeku, ale musíme si hlídat i jejich obsah například v mléčných výrobcích. Významnou roli při redukci cukru v krvi hraje též vláknina, proto místo bílého pečiva jezme pečivo celozrnné. Každý den si pak dopřejme velkou porci zeleniny.
S jídelníčkem se samozřejmě pojí i naše tělesná váha. Jestliže chceme snížit cukr v krvi, je důležité se pravidelně a dostatečně hýbat. Obecně se uvádí, že dvě půlhodinové procházky denně snižují o polovinu riziko vzniku cukrovky. V dnešní době sice nemá každý čas na „klasickou‟ procházku (i když většinou jde spíše o chuť), ale pohybovat se lze i jinak. Velmi často totiž jezdíme zbytečně výtahem, autem nebo čekáme deset minut na zastávce na dopravní prostředek, místo abychom během pěti minut došli na další stanici. Každý pohyb se počítá, přestože je ideální pravidelnost. Máme-li problémy s obezitou, je dobré pohyb a úpravu jídelníčku přizpůsobit tomu, abychom shodili nadbytečná kila „přirozenou‟ rychlostí a bez jo-jo efektu.
Když chceme snížit cukr v krvi, musíme našemu tělu zajistit také pravidelný přísun beta-karotenu a vitamínů C a E. Nemusíme však polykat pilulky, dopřejme si více paprik, meruněk, citrusů, ořechů, mrkve či černého rybízu. Z minerálů dodejme tělu více chromu, který najdeme v mušlích, ústřicích, para ořeších, datlích, hruškách, celozrnné mouce nebo v rajčatech. Můžeme vyzkoušet i některé léčivé bylinky. Užitečný je například ostropestřec mariánský, jenž podporuje funkci jater. Dalším přírodním lékem může být i borůvkové listí, které obsahuje látku připomínající inzulín a pomáhá při metabolismu cukrů. Snížit hladinu cukru v krvi může pomoci i pískavice řecké seno. Její semínka se naloží přes noc do tekutiny, ráno se rozdrtí a tekutina se před vypitím ještě přecedí. Pozor, bylinky nejsou vhodné pro osoby, které mají cukrovku I. typu a užívají inzulín.
Hladinu cukru v krvi pomáhají úspěšně snižovat též zelené potraviny, jako je chlorela a mladý ječmen. Tyto potraviny jsou palivem pro tělo: vyživují a čistí organismus a obnovují přirozenou imunitu.
Výčet potravin, jež snižují glykemii: kysané zelí, borůvky a borůvkové lístky (lze koupit v lékárně), ovesné vločky, luštěniny, vlašské ořechy, šťáva z citrónu, grepy, zázvor, cibule, artyčoky a inulin.
Odborná léčba
Mnoho lidí projevy vysoké hladiny cukru v krvi podceňuje, což je ale velká chyba. Cukrovka není závažná nemoc, pokud je ovšem řádně léčena. Jestliže vám tedy byla lékařem diagnostikována zvýšená hladina cukru v krvi, rozhodně se léčbě nevyhýbejte. Ve většině případů postačí léčit cukrovku medikamenty a také změnou jídelníčku. Když se léčit nebudete, můžete si způsobit vážné zdravotní problémy. Léčba vždy záleží na typu cukrovky. U diabetu I. typu je nutná aplikace inzulínu, jiné léky se většinou neberou. Naopak u diabetu II. typu lze pacienta léčit pouze dietou nebo léky a dietou, při vážnějším stavu se přistupuje i k léčbě pomocí inzulínu (vždy záleží na konkrétním stavu konkrétního pacienta). Jak již bylo řečeno, vysoký cukr je opravdu nebezpečný, daný stav může navíc zhoršit požívání nadměrného množství alkoholu. V krajním případě mohou být v důsledku diabetu amputovány končetiny, poškozeny ledviny a oči. Tělu však neprospívá ani příliš nízká glykemie (tedy hypoglykemie), kdy kvůli nedostatku cukru dochází k poškození mozku (ten není zásoben potravou, tedy ani cukry).
V naší poradně s názvem ACETON V DECHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika plánková.
Dobrý den, můj manžel má cukrovku, užívá léky, a cítím v dechu aceton. Bojím se oněj, chodí k lékaři. Moc děkuji , s pozdravem Plánková Monika
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud dech vašeho manžela zapáchá jako aceton s podobným zápachem jako odlakovač na nehty – může to být známka vysoké hladiny ketonů. Ketony jsou kyseliny v krvi, které produkují jeho játra, protože spalují tuk, aby nahradily výpadek v dodávce energie, když jeho tělo nemůže získat energii z glukózy, protože nemá k dispozici inzulín. Je to problém hlavně u diabetu 1. typu, ale může se také objevit u 2. typu, pokud nastanete vážný stav nazývaný diabetická ketoacidóza.
Pokud má manžel cukrovku a z jeho dechu je cítit aceton, tak je třeba dodržovat léčebný plán jeho lékaře. Většinou to znamená pravidelně a v přesném dávkování užívat inzulín, lék na kontrolu hladiny cukru v krvi a zastavení ketózy. Pokud dodržujete léčebný plán a jeho dech přesto zapáchá po acetonu, okamžitě zavolejte lékaře o pomoc.
Na rozdíl od diabetu 1. typu, kdy je nutné inzulín do těla dostávat injekcemi, zde se cukrovka léčí prostřednictvím léků (tablety) zvaných perorální antidiabetika. Součástí léčby tohoto typu cukrovky je nejen konzumace léků, ale i také nutnost zvýšené fyzické aktivity (sport, procházky, atd.), úprava jídelníčku a nutnost pravidelnosti ve stravování, u obézních diabetiků se k tomu přidává i nutnost snížit váhu.
Při léčbě diabetu mellitu 2. typu se obvykle využívá lék metformin. Existují i jiná antidiabetika, ty se ale obvykle využívají v okamžiku, kdy se u diabetika objeví nesnášenlivost na metformin, nebo různé poruchy, které signalizují, že lék nefunguje tak, jak má. Metformin se na začátku podává v nejnižší dávce (500 mg) zhruba jednou až dvakrát denně. Denní dávka metforminu by nikdy neměla překročit 3 000 mg denně.
Společně s metforminem je možné využívat léky jako gliklazid nebo glimepirid (deriváty sulfonylmočoviny) v nejnižší denní dávce.
Dalším lékem využívaným u tohoto typu cukrovky je glitazon, který se využívá ke kombinované léčbě u diabetiků 2. typu s inzulinovou rezistencí. Může se využívat v kombinaci se sulfonylmočovinou, nebo inkretinem, nebo i metforminem. V některých případech se využívá i v kombinaci s inzulínem, to ale může vést ke zvýšenému riziku selhání srdce, v takovém případě je potřeba velmi často sledovat zdravotní stav pacienta a efektivitu léčby.
Další možností je využití meglitinidů spolu s metforminem u diabetiků se zachovalou sekrecí inzulínu.
K léčbě tohoto diabetu se také využívají inkretiny v kombinaci s metforminem a glitazony v případě, že je zachovaná sekrece inzulínu.
Pokud ani jeden z těchto léků nezabírá, nakonec je nutné uchýlit se k aplikaci inzulínu. Obvykle se ale u tohoto typu dávky inzulínu kombinují s metforminem, s tím, že dávky inzulínu by měly být co nejnižší.
Součástí léčby jsou neustálé kontroly, při nichž diabetolog zkoumá, jestli léky plní svůj účel, jestli dosahují správných výsledků, jestli není potřeba změnit dietu a další. Není výjimkou, že diabetici tohoto typu dochází z počátku k diabetologovi třeba i jednou týdně, než si uvyknou na nějaký režim a pravidla. Pak kontroly následují jednou za čtvrt až půl roku (pokud je ale pacientům předepsán inzulín, jsou návštěvy častější – zhruba jednou za čtvrt roku nejdéle). V rámci prevence se u diabetika řeší nejen jeho cukrovka, ale i jeho krevní tlak, váha, problémy s cévami i se srdcem.
Označovaný také jako non-inzulin-dependentní (NIDDM). Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je vůči němu více či méně rezistentní (relativní nedostatek). Léčí se perorálními antidiabetiky, což jsou ústy podávané léky zvyšující citlivost na inzulin. Vzhledem k závažnosti onemocnění může být rozvinutá inzulinová rezistence léčena kombinovanou terapií, jež spočívá v podávání alespoň dvou perorálních antidiabetik a hormonu inzulinu v injekcích. K tomuto kroku se uchyluje především v momentě, kdy existuje zvýšené riziko rozvinutí DM I. typu na podkladě DM II. typu. Tento stav nastává obzvláště v případě, kdy jsou buňky slinivky břišní již vyčerpány z nadměrné tvorby inzulinu a dochází k jejich zániku. Hladina inzulinu v krvi poté prudce padá.
Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých (obvyklá manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života jej mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu II. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. Podle nových studií by nemoc mohla být léčena přísnou nízkokalorickou dietou. Obézní lidé k ní mají větší sklon než lidé relativně štíhlí. Proto je úbytek váhy spolu s fyzickou aktivitou a zdravou dietou účinnou formou prevence.
Diabetes se objevuje cca u 2–3 % gravidních žen, a to obvykle v druhé polovině těhotenství. Podkladem onemocnění je IR (inzulinová rezistence), hladiny inzulinu jsou v normě. V patogenezi se uplatňuje antiinzulinový efekt choriového somatomammotropinu, progesteronu a kortizolu.
V těhotenství jezte pestře, vařte si jako doposud (s výjimkou sladkých jídel), dodržujte však níže uvedené zásady. Máte-li rodinu, partnera, rozhodně nedělejte tu chybu, že byste si vařily speciální „dietní“ jídlo pro sebe a jiné jídlo pro zbytek rodiny. Vařte jedno jídlo vhodné pro vás, a ostatní ať se solidárně přizpůsobí. Protože co je vhodné pro vás, je vhodné a zdravé i pro ně. Nejedná se totiž o žádnou speciální dietu.
Pro stravování platí tyto obecné zásady:
Nesladit a výrazně omezit vše, co obsahuje jednoduché cukry (výjimkou je ovoce v rozumném množství).
Omezit konzumaci výrobků z bílé mouky a bílé rýže, snažit se je nahradit celozrnnými.
Zeleninu přidávat ke každému jídlu (může částečně nebo i zcela nahradit tradiční přílohu).
Žádné dia výrobky (umělá sladidla v těhotenství nejsou vhodná).
Vynechat uzeniny (kromě kvalitní šunky od kosti).
Nedojídat se mezi jídly (pro „zahnání chutí“ je možné zakousnout něco, co neobsahuje sacharidy: nesladkou zeleninu, plátek šunky od kosti, kousek sýra a podobně, nevhodné by naopak bylo ovoce nebo ořechy).
Výslednou glykemii spolehlivě pokazí různá přislazená dochucovadla typu kečup, sladké dresinky či omáčky, stejně jako pivo (má vysoký glykemický index).
Jezte kvalitní přirozené potraviny a poctivou domácí stravu, nejezte polotovary, průmyslově vyrobené hotové výrobky s řadou pochybných ingrediencí a fast food.
Používejte kvalitní přirozené tuky (máslo, za studena lisované oleje), vyhněte se průmyslově upraveným tukům (margaríny, rafinované oleje, ztužené a částečně ztužené tuky).
Snídaně:
Má mít maximálně 30 g sacharidů.
U většiny pacientek jde o nejproblematičtější jídlo dne – po ránu je nejvyšší hladina těhotenských hormonů a z toho důvodu je nejtěžší udržet glykemii v normě právě po snídani.
U některých žen s těhotenskou cukrovkou nejsou na snídani možné mléčné výrobky (zvyšují glykemii nad normu), proto se v těchto případech doporučuje vynechat je ze snídaně a dopřát si je k ostatním jídlům. Týká se to mléčných produktů s přirozeným obsahem mléčného cukru (laktózy), jako je mléko, tvaroh, jogurt, pomazánkové máslo. U citlivých osob i trocha mléka do kávy může zvýšit glykemii po snídani nad normu. Potíže se netýkají výrobků s minimálním obsahem laktózy – máslo, většina sýrů.
S pečivem by se nemělo příliš experimentovat – jezte osvědčené pečivo, které není dobarvováno karamelem (spousta tmavého „celozrnného“ pečiva je obarveno karamelem).
Pokud i kousek kvalitního pečiva zvyšuje glykemii nad normu, vyzkoušejte domácí nízkosacharidový „chléb“ z mandlové či kokosové mouky nebo takzvaný Večerní chlebík (pekárna Penam), který obsahuje pouze 3,6 g sacharidů ve 100 g (není však vhodný při jakékoli intoleranci lepku – obsahuje ho více než běžné pečivo).
Na snídani nelze jíst müsli a jiné slazené cereálie, buchty, bábovky, loupáky a jiné sladké pečivo (včetně croissantu), mléčné slazené kaše, uzeniny (s výjimkou šunky od kosti), marmelády (včetně dia marmelád), džusy a u některých žen také ovoce.
Vhodnou snídaní je:
60 g pečiva (nejlépe žitný nebo pšeničnožitný chléb typu Šumava) s máslem, k tomu lze střídat šunku od kosti, vajíčko (na 100 způsobů), sýr nebo pomazánku (tvarohovou, rybičkovou, luštěninovou) a vždy přidat zeleninu (u sladších druhů musí být pečiva o něco méně).
Snídat můžete i polévku, samozřejmě domácí, ne z pytlíku. Dodáte tělu po ránu teplou tekutinu i živiny – nudle do polévky však raději odvažte.
Kupované müsli není vhodné, ale můžete si připravit domácí bez cukru (vločky, oříšky, semínka, trochu ovoce), problém však může být kombinace s mlékem nebo bílým jogurtem – nutno kontrolovat, zda taková snídaně nemá velký vliv na glykemii.
Pokud je po snídani glykemie opakovaně vyšší než 7,7, doporučuje se zkusit rozdělenou snídani: připravenou snídani (o obsahu max. 30 g sacharidů) rozdělíte na dvě části, první porci sníte jako obvyklou snídani, druhou porci za 2 hodiny po dojedení první porce, po dalších 2 hodinách může být svačina (30 g sacharidů) a za 2 hodiny po svačině následuje oběd; zpočátku je nutné zkontrolovat glykemii 1 hodinu po dojedení jak první, tak druhé porce snídaně.
To, co zvyšuje glykemii, jsou sacharidy a snídani lze pak také pojmout tak, že jich bude obsahovat jen minimum, například 2 volská oka se zeleninou (rajčata, cibulka, žampiony) a kouskem kvalitní slaniny, bez pečiva.
Dopolední a odpolední svačina:
Má být maximálně do 20–30 g sacharidů, lze ji také vynechat, pokud nemáte hlad, nebo může být zcela bez sacharidů.
Vhodnou svačinou je například ovoce (1/2 středního kusu) se 150 g bílého jogurtu nebo tvarohu a 1 lžící ořechů.
Vhodnou svačinou je také pár plátků dobrého sýra s ořechy (bez pečiva), nebo 40 g pečiva s máslem, zeleninou a sýrem, šunkou od kosti nebo pomazánkou.
Bude-li ke svačině samotné ovoce, doporučuje se 1 kus nebo hrst drobného ovoce (maximální obsah 30 g sacharidů).
Sváteční svačinou může být kousek štrúdlu bez cukru, 1 palačinka (těsto bez cukru) plněná čerstvým ovocem, nebo ovoce s neslazenou šlehačkou do 30 g sacharidů.
Oběd a večeře:
Měly by obsahovat maximálně 50 g sacharidů.
Součástí by měla být vždy zelenina – není vhodné, aby celá porce sacharidů byla obsažena pouze v příloze typu brambory, rýže a podobně – porci sacharidů je vhodné rozdělit mezi tuto tradiční přílohu a zeleninu, případně tradiční přílohu zcela nahradit zeleninou.
Vhodným obědem nebo večeří je maso nebo ryba (prakticky v neomezeném množství), zelenina (čerstvá, vařená, dušená, restovaná či pečená) a příloha pouze v takovém množství, aby glykemie 1 hodinu po jídle nepřesáhla 7,7 mmol/l.
Pokud je součástí jídla polévka, je nutné počítat s cca 10–15 g sacharidů na obvyklou hospodskou porci; vhodné jsou spíše masové vývary nebo zeleninové polévky nezahuštěné moukou. Problematické jsou české klasiky s knedlíkem a omáčkou – je-li to nutné, dopřejte si jejen svátečně; obvykle projdou 2 houskové nebo 3 bramborové knedlíky se symbolickým množstvím omáčky (1–2 lžíce, nesmí být doslazená!), stejně tak zelí nesmí být přislazené (pozor, kupované sterilované zelí je rovněž slazené).
Pokud se stravujete v restauraci, dejte si pozor na „hotovky“ (omáčky bývají doslazené), pizzu (těsto + rajčatový základ, který může být doslazený) a čínskou či jinou asijskou kuchyni (z důvodu použití sójových, rybích a jiných, často slazených omáček a dochucovadel), pravidelnou součástí levný čínských jídel je také glutamát sodný – v těhotenství rovněž nevhodný.
Nevhodná jsou smažená jídla (hranolky, smažený sýr, rybí prsty atd.), zvláště jsou-li připravena z polotovarů (nikdy nevíme, co je do nich namleto a přidáno).
Zcela nevhodná (se zaručeně vysokou glykemií po jídle) jsou jídla z fast foodů (hamburgery, bagety, nekvalitní tlusté pizzy) – všechny ingredience (od těsta přes dresinky až po mleté „maso“) obsahují velké množství jednoduchých cukrů, kromě toho jsou často z nekvalitních surovin.
Druhá večeře:
Jde o malou svačinku cca hodinu před spaním o obsahu do 20 g sacharidů.
Může být důležitá u žen, které mají sklon k vyšší glykemii nalačno. U některých žen je ranní glykemie naopak lepší bez předchozí druhé večeře – je nutno vyzkoušet.
Vhodný je například kousek pečiva (30–40 g chleba nebo 2–3 plátky knackebrotu) s Lučinou a zeleninou nebo kousek sýra bez pečiva s ořechy a zeleninou nebo bílý jogurt či tvaroh. Ovoce může dělat problém, ale opět je to individuální a je nutné vyzkoušet.
V naší poradně s názvem NÁSLOUCHADLA WIDEX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Krista Sanderová.
Dobrý den.
Vaše náslouchadla Widex L32 - WL32TOBE používán již řadu let. Mám doma 3 kusy z důvodu občasných oprav.Pořád čekám na otevření opravárenského střediska v Ostravě. Vyzkoušela jsem mnoho typů náslouchadel, ale vzhledem ke své velké sluchové ztrátě- praktická hluchota , slyším pouze s náslouchadlem typu Widex L 32. Ráda bych si proto zakoupila další nové. Dostala jsem však informaci od své ošetřující lékařky, že se již tento typ nevyrábí.Prosím o zaslání typu Vašeho náslouchadla stejných parametrů a sdělení zda je již pobočka v Ostravě v provozu.
Děkuji a jsem s pozdravem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zjistila jsem pro Vás odpovědi na Vaše otázky. Klientské centrum v Ostravě by mělo být otevřeno od úterý 18.11.2014. V tomto centru si budete moci zakoupit příslušenství, kompenzační pomůcky a dostanete různé rady ohledně sluchadel. Bohužel v Ostravě zatím servis nebude, ale bude možné tam sluchadlo na servis nechat a pracovnice klientského centra opravu zprostředkuje.
Sluchadla L32 už mnoho let firma Widex nevyrábí a už je ani neopravuje. Nástupce je buď Bravo B32 nebo Bravissimo BV38. Můžete mít ale i další modely, které jsou ale už dražší – Senso Vita SV-38 nebo sluchadla SUPER, která mají reproduktor přímo ve zvukovodu.
Osoby s cukrovkou si musí hlídat přísun sacharidů a kalorickou hodnotu stravy. Rozhodně to ale neznamená nějak se drasticky omezovat v jídle. Strava musí být vyvážená a pravidelná a ne nárazová.
Typ I
Člověk s cukrovkou 1. typu si neumí inzulín vyrábět sám, nebo ho dokáže vyrobit jenom v malém množství. Dodává si proto do těla inzulín injekcemi. Myslí tudíž na rovnováhu mezi jídlem a inzulínem namísto svých beta-buněk sám.
Diabetická strava je racionální a regulovaná, sestavená dle předem stanoveného jídelního plánu. Člověk s diabetem může jíst stejnou stravu jako všichni ostatní lidé, jeho omezení jsou dána pouze regulací, a to zejména časovou.
Svůj základ mají jídelní plány stejný. Důležité je jíst pravidelně, doporučuje se šestkrát denně, v určeném množství. Rovněž se zohledňují stravovací návyky získané před onemocněním; účelem jídelního plánu totiž není změna dosavadních zvyklostí. Z toho vyplývá, že při sestavování stravovacího plánu dbáme na vyváženost, abychom snížili případné riziko hypoglykémie či hyperglykémie.
Jedinými živinami ovlivňujícími hladinu glykémie jsou sacharidy. K vypočítání obsahu sacharidů v potravě, které se u diabetiků sledují, slouží výměnné jednotky. Jedna výměnná jednotka obsahuje vždy stejné množství sacharidů: 10 g nebo 12 g. Nezáleží na tom, jde-li o chléb, těstoviny, čokoládu či mléko.
Jídelní plán je u každého pacienta rozdílný. Zohledňuje se v něm věk pacienta, hmotnost, fyzická aktivita, povolání, jiné komplikace a podobně. Je zřejmé, že energetický příjem šestnáctiletého chlapce ve vývoji bude větší než příjem sacharidů třicetiletého muže. Také jídelníček vrcholového sportovce bude obsahovat více sacharidů než jídelníček úředníka.
Výměnná jednotka (v. j.) je umělý pojem, který byl zaveden, aby usnadnil lidem s diabetem přemýšlet o jídle. Používá se převážně u diabetiků 1. typu.
Jedna výměnná jednotka obsahuje 12 g sacharidů.
Množství výměnných jednotek stoupá s věkem, u dívek asi do 13 let, u chlapců asi do 16 let. Pak se ustálí nebo spíše mírně klesne. (U dětí se počet výměnných jednotek/den vypočítá jako 10 + věk dítěte; tedy pro 8leté dítě 10 + 8 = 18 v. j./den.)
Počet výměnných jednotek/den u dospělé ženy: 10–16.
Počet výměnných jednotek/den u dospělého muže: 20–26.
Ve stravě pacienta je dále nutné hlídat množství lipidů. Strava by měla být natolik vyvážená, aby nedocházelo k nárůstu tělesné hmotnosti. Vzhledem k inzulínovým dávkám je totiž složité zahájit později jakoukoliv redukční dietu. (U pacientů léčených inzulínovými pery je nemyslitelné vynechání jakéhokoli jídla, a to především z důvodu doby působení použitého inzulínu! Při léčbě inzulínovou pumpou vynechání jídla velké obtíže nečiní, ovšem ani to není důvodem k porušování jídelního plánu.) Při pocitu hladu se proto pacientům doporučuje přidat do jídelníčku více zeleniny, která žádné výměnné jednotky neobsahuje, a tudíž není nutné jakkoli zvyšovat dávky inzulínu. Hlad by totiž pacient rozhodně mít neměl, neboť ten vždy svádí k porušování jídelního plánu.
Před jídlem musí diabetik samozřejmě zohlednit svou glykémii a denní plán, aby mohl správně reagovat úměrnou dávkou inzulínu, která se ve většině případů aplikuje před jídlem.
Odchylky od stravovacího režimu jsou někdy nevyhnutelné, například dodání tělu cukru při hypoglykémii, měli bychom se jim ale vyvarovat. Při léčbě inzulínovými pery je vynechání jídla či posunutí v čase, jak již bylo zmíněno, nemyslitelné, naopak při léčbě inzulínovou pumpou to není problém.
Dieta diabetického pacienta vychází z jeho přirozených návyků. Jídelní plán reguluje především množství přijatých sacharidů a jejich pravidelný příjem, což je pro diabetiky klíčové. Je zřejmé, že na určité množství výměnných jednotek v daném pokrmu je pacient povinen adekvátně reagovat dodáním inzulínu, a to právě tak, aby jednak zamezil přílišnému zvýšení hladiny krevního cukru, ale rovněž nesmí dojít ani k poklesu glykémie pod 3,3 mmol/l, tedy k hypoglykémii. Dále se hlídá množství lipidů ve stravě, neboť následné redukční diety je obtížné do stravovacího režimu pacienta začlenit.
Každý člověk s diabetem by měl mít svůj jídelní plán. Jídelní plán je něco jako rozvrh výměnných jednotek na celý den.
Tři hlavní jídla by neměla být od sebe vzdálena méně než 4 hodiny a více než 7 hodin. Svačiny by se měly jíst asi 2–3 hodiny po hlavním jídle a druhá večeře těsně před spaním.
Večeře I: 80 gramů libového masa (drůbež, ryba, králík) nebo jiných bílkovin – dietní šunka, netučný tvaroh nebo sýr, 100 gramů brambor (nebo dalších příloh jako u oběda)
Večeře II: 100 gramů ovoce
Typ II
Vzhledem k časté nadváze (především u diabetiků II. typu) se doporučuje dieta se sníženým obsahem energie. Dietu doporučuje lékař nebo dietní sestra. Zvláště u nově zjištěných diabetiků je důležité vysvětlit pacientům problematiku jejich metabolické poruchy a poučit je o nutnosti dodržování diabetické diety. Edukačním pohovorem zjistí dietní sestra nejlépe případné chyby a nevhodné návyky ve stravování s ohledem na pacienta a jeho zdravotní stav. Individuálně dle potřeby každého pacienta pomůže sestavit jídelní plán. Velmi častou chybou ve stravování bývá také nepravidelné nebo jednorázové přijímání stravy. Pravidelnými kontrolami a opakovanými pohovory lze tyto nedostatky odstranit a pacienta motivovat. Dobře poučený pacient snadněji zvládá svou nemoc, změny v jídelním režimu i celkovou úpravu životosprávy. Podrobnější rozbory stravovacích zvyklostí jsou nutné u diabetiků s redukční dietou, velmi účinná je forma zapisování jídelníčků. Správně dodržovat diabetickou dietu znamená změnit životní styl, mít přehled o složení a množství potravin a dodržovat doporučené energetické dávky na den. Skladba jídelního lístku musí být přizpůsobena onemocnění (omezená možnost organismu zpracovávat přijaté sacharidy).
Večeře I: 200 g zeleniny, 80 g libového masa (nebo netučný tvaroh, sýr, libová šunka), 100 g brambor, nebo 80 g vařených těstovin, 70 g dušené rýže, 70 g bramborového knedlíku, 60 g houskového knedlíku, 100 g vařených luštěnin, 160 g bramborové kaše, 40 g tmavého chleba, nebo 40 g bílého pečiva
V lékárnách se nabízí výše popsané testy, kromě těhotenského testu na cukrovku. V lékárně Dr. Max nabízí i GlucoLab 50 testovacích proužků + glukometr GlucoLab zdarma.
Kvalitní glukometr GlucoLab tak získáte za cenu testovacích proužků. Glukometr je certifikován značkou CE a schválen pro použití v zemích Evropské unie. Špičkovou kvalitu glukometru dokládá také jeho schválení americkou FDA. Balení obsahuje testovací proužky (50 ks – 2 tuby), glukometr GlucoLab, pouzdro glukometru, uživatelskou příručku, odběrové pero, zápisník měření, záruční registrační kartu, baterie, lancety (1 balení po 25 kusech).
Výhody:
automatické kódování proužku
moderní biosenzorová technologie
extrémně levné testovací proužky
přesné měření
jednoduché ovládání
kontrola a zobrazení okolní teploty
rychlé zobrazení výsledku do 5 sekund
rozdělení výsledků: před a po jídle či po pohybu
až 100 uživatelských profilů
velký čitelný displej
paměť na 250 výsledků
36 měsíců záruka
Glukometry k domácímu použití jsou určeny především pro diabetiky. Píchnou se do prstu, namočí do krve testovací proužek, strčí jej do přístroje (glukometru) a ten ukáže hladinu cukru. Samozřejmě na jedno použití je tento přístroj drahý.
DiaPhan pro sebetestování jsou proužky pro diabetické pacienty určené ke sledování dvou základních analytů, kterými jsou glukóza a ketony. Glukóza patří mezi fyziologické součásti moči. Zvýšené vylučování glukózy do moči je průkazným příznakem diabetu. Druhou sledovanou složkou jsou ketony, jejichž detekce v moči je velmi důležitá pro včasné rozpoznání významných změn látkové výměny. Produkty pro sebetestování se vyznačují jednoduchostí metody, srozumitelností návodu a snadným použitím.
Dávkování a způsob užití
Nejprve si připravte moč, ve které test provedete. Těsně před provedením testování vyjměte proužek z obalu a poté ho svisle ponořte na 1–2 vteřiny do moči. Položte proužek na vodorovnou, suchou, čistou a nesavou podložku. Po 60 vteřinách vyhodnoťte zabarvení reagenční zóny srovnáním s barevnou stupnicí na štítku.
Lidé s diabetem by měli před pitím alkoholu zvážit některé aspekty jako například:
Alkohol není z nutričního hlediska nic, vše, co přináší, jsou kalorie. Takže ti, kteří mají nadváhu, by měli vědět, že 1 gram alkoholu obsahuje 7 kalorií. Sladké nápoje, jako je víno, pivo nebo některé sladké likéry, obsahují kromě kalorického alkoholu i sacharidy. Kalorie, pokud nejsou spotřebovány, jsou přeměněny na tuk. Takže pokud máte cukrovku, může vám alkohol zvýšit hladinu cukru v krvi, cholesterol a triglyceridy. Játra jsou velmi citlivý orgán. Alkohol je látka, jež narušuje správnou funkci jater na lačno, kdy se vyrábí glukóza. Zvyšuje riziko výrazného poklesu množství cukru v krvi – hypoglykémie.
Takže pokud máte cukrovku a pijete alkohol, dodržujte následující doporučení:
Zkuste pít alkoholické nápoje považované za suché – červené víno, suché šampaňské atd. Bedlivě hlídejte hladinu cukru po dobu několika hodin po požití alkoholu. Pijete-li alkohol v noci, zkombinujte ho s občerstvením (sladké nápoje, jídlo s dlouhými cukry), snězte nějaké jídlo i před spaním, abyste se vyhnuli hypoglykémii v noci
Alkohol konzumovaný v nesprávné (přílišné) míře může vést v kombinaci se „zaspanou“ hypoglykémií až ke smrti!
Hepatitida typu G způsobuje infekci přetrvávající u 15 až 30 % dospělých po dobu 9 let. Infikované osoby si nejsou vědomi toho, že mají tento virus, protože se neprojevuje žádnými symptomy. Je to podobné jako u hepatitidy typu C nebo u HIV. Ve skutečnosti je více než třetina lidí nakažená virem HIV a rovněž infikována virem hepatitidy typu G.
Tento typ cukrovky obvykle provází i řada dalších zdravotních problémů, jako například obezita, vysoký krevní tlak, vyšší množství kyseliny močové v krvi a další. Současně s růstem počtu diabetiků ve státě ale roste i počet diabetiků s různými cévními komplikacemi.
Je třeba si také uvědomit, že se může stát, že se z cukrovky 2. typu stane cukrovka 1. typu. To se stává v případě, kdy je slinivka břišní už vyčerpaná z nadměrné tvorby inzulínu a její buňky začnou pomalu zanikat. Pak je také třeba změnit léčbu z tablet, na injekce s inzulínem.
Tento typ cukrovky je nejen v České republice nejčastější, postihuje zhruba 90 % všech diabetiků.
Všechny typy onemocnění mají společnou část léčby, kterou představuje dieta a pohyb.
Diabetes 1. typu se navíc neobejde bez pravidelných dodávek inzulinu. Ten se aplikuje injekcemi do oblasti paže, stehna nebo břicha 3–6x denně. V případě, že hodnoty cukru v krvi nepřiměřeně kolísají, je nutné využití inzulinové pumpy. Tato zásobárna inzulinu dodává neustále malé množství inzulinu do krve a tím takřka dokonale nahrazuje funkci poškozených buněk slinivky břišní. Nemocní by měli mít ve vlastnictví kromě pravidelných dávek inzulinu rovněž přístroj glukometr, jimž je možné změřit z kapky krve aktuální hodnotu cukru v krvi (glykémii). Dietní opatření zahrnuje častý přísun potravy v malém množství (min. 5–6 chodů denně). Dále by se neměla překračovat denní dávka 30g cukru a nedoporučují se výrobky slazené sacharózou. Pravidelná fyzická aktivita by měla být přiměřená, rozhodně by nemělo dojít k nedostatku cukru v krvi (hypoglykémii). Z toho důvodu nesmí diabetici nikdy dlouho hladovět ani praktikovat náročnou dlouhodobou činnost. Zatím stále experimentální léčbou je transplantace slinivky břišní nebo jejich buněk, produkujících inzulin (Langerhansovy ostrůvky).
Pro diabetes 2. typu je zpravidla nutný úbytek tělesné hmotnosti a podávání léků, tzv. perorálních antidiabetik, která zvyšují citlivost tkání k inzulinu. Dieta spočívá ve snížení množství kalorií v potravě (méně než 1 800 kcal/den), omezení cukrů a tuků a naopak zvýšení přísunu vlákniny. Vhodné je maso z ryb a drůbeže a také dia výrobky. Pod kontrolou by mělo být množství bílkovin, jež by nemělo dosahovat příliš vysokých hodnot, aby nezatěžovalo činnost ledvin. Doporučuje se 0,9–1,0 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti/den. Fyzická aktivita je nutná z důvodu udržení svalového tonu a zdatnosti, snížení hladiny glukózy v krvi, kontroly hladiny tuků v krvi a tím i kontroly hmotnosti. Mimo jiné byl po fyzické zátěži prokázán i výrazný efekt ve zvýšení citlivosti organismu na účinnost léků. Pokud by však výše zmíněná opatření nepomohla udržet nízkou hladinu cukru v krvi, byla by nutná léčba inzulinem, podobně jako u diabetu 1. typu (stejná zásada platí i u těhotenského diabetu).
Komplikace – mezi náhlé komplikace řadíme příliš nízkou a příliš vysokou hladinu krevního cukru (glukózy) v krvi.
Hypoglykémie (nízká hladina cukru) může mít více příčin, například hladovění, přespříliš cvičení, prodleva v jídle, alkohol apod. Tato komplikace se projevuje pocity hladu, závratěmi, bušením srdce, či zmateností. Někdy se dokonce popisuje i mravenčení ve špičkách prstů. Pokud není léčena, může dojít až ke kómatu a smrti. První pomoc v případě hypoglykémie je podání tzv. rychlých cukrů (snadno rozložitelných), třeba sladkého nápoje. V případě, že už je dotyčný v bezvědomí, měl by dostat kostku cukru pod jazyk a být ihned ošetřen lékařem.
Naopak hyperglykémie (vysoká hladina cukru) vzniká v případě nediagnostikovaného diabetes, vynecháním inzulinové dávky nebo v době nemoci a stresu. Projevuje se klasickými příznaky, a pokud není léčena, může rovněž vést až ke kómatu a následné smrti. Hyperglykemické kóma se rozvíjí velice rychle. Od hypoglykemického ho rozeznáme pomocí typických znaků, jakými jsou opocení kůže, povrchové dýchání a nepřítomnost dehydratace. První pomocí je podání inzulinu. Pokud si nejsme jistí, o jaký druh kómatu se jedná, nikdy nepodáváme inzulin, protože v případě hypoglykemického bezvědomí by mohl mít smrtící dopad!
Onemocnění diabetes mellitus bohužel přináší i komplikace chronické, kvůli kterým musí každý diabetik podstupovat další vyšetření v různých lékařských zařízeních. Jedná se především o tyto specifické komplikace: postižení nervů (neurologické vyšetření), sítnice (optické vyšetření), ledvin (kontrola moči) a malých cév (cévní vyšetření). U diabetu 2. typu je větší riziko onemocnění srdce a vniknutí infekce. Proto je nutná kontrola váhy, krevního tlaku a cévní vyšetření, aby se zabránilo rozvoji vznikajícího onemocnění. Nejčastěji se v souvislosti s výše zmíněnými komplikacemi setkáme s onemocněními jako snížená funkce ledvin až jejich selhávání, poškození sítnice, slepota, šedý nebo zelený zákal, ateroskleróza cév, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda a brnění až bolesti končetin. Dále se můžeme setkat s otlaky, vředy, záněty, a dokonce až s nutností amputace dolní končetiny. A aby toho nebylo málo, postihují komplikace rovněž zažívací ústrojí a způsobují poruchy trávení, vylučování a mnohdy i žlučníkové kameny.
