KALKULCKA TEPOVE FREGVENCE je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Tepová frekvence udává počet tepů, které srdce vykoná za 1 minutu. Hodnotu tepové frekvence ovlivňuje nejen věk, ale také další okolnosti, jako je počasí, tempo, výživa, únava, stres, ztráta tekutin nebo nadmořská výška. Tepovou frekvenci využívají hlavně sportovci.
Rizika vysoké tepové frekvence
Z hlediska pravidelnosti tepu srdce nefunguje jako švýcarské hodinky. Variabilita tepové frekvence znamená proměnlivost intervalů mezi jednotlivými údery srdce a odráží účinek aktivity autonomního nervového systému na srdce.
Při fyzické námaze se tepová frekvence zvyšuje a variabilita tepové frekvence se snižuje. Naopak platí, že když je tělo v klidu, například při četbě v uvolněné poloze nebo při spánku, tepová frekvence je obvykle nižší a variabilita tepové frekvence je vyšší.
Vlivem náročného fyzického tréninku a například velké míry duševního stresu může dojít ke snížení variability tepové frekvence v porovnání s obvyklou klidovou úrovní. To je známka, že tělo je přetížené a potřebuje zregenerovat.
Při sportovních výkonech a v medicíně se určuje přibližná hodnota tepové frekvence, při které lidské srdce přestává být schopno se efektivně naplnit. Při překročení této hodnoty dochází ke snižování minutového srdečního výdeje (srdce vypuzuje méně krve než při nižší frekvenci), srdce tedy začíná selhávat. Tepová frekvence pohybující se nad 84 tepy za minutu, která se v průběhu dlouhodobého sledování vyvinula nebo která přetrvává déle než pět let, zvýší riziko smrti z nejrůznějších příčin o celých 79 %. Až o 55 % vzroste riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění, přičemž každých deset tepů za minutu navíc znamená nárůst rizika o 16 %.
Nejčastější příčinou dlouhodobého zvýšení klidové tepové frekvence je srdeční choroba. Ovšem i jiná onemocnění týkající se orgánových systémů se mohou na zvýšeném počtu úmrtí významně podílet. Zvýšená srdeční frekvence je výsledkem zesílené činnosti sympatického nervového systému, v jehož důsledku často dochází k srdeční ischemii či vzniku arytmií. Má také podpůrný vliv na rozvoj aterosklerózy.
Dlouhodobé pravidelné vyšetřování srdeční frekvence je nesmírně důležité, protože může upozornit na přítomnost závažné choroby, jejíž včasná diagnostika a léčba mohou odvrátit hrozbu blížící se smrti.
Vysoký tep může vést k bolestem na hrudi, dušnosti, špatnému krevnímu oběhu, slabosti, mdlobám.
Srdeční frekvenci ovlivňuje řada faktorů:
věk – novorozenci mají průměrný pulz cca 140, lidé ve starším věku jen cca 70 úderů;
fyzická aktivita – stačí, když někam spěcháte, pobíháte, nebo se věnujete cvičení, a tep se zrychlí;
obezita – nedostatek pohybu vede k nárůstu hmotnosti a srdce je při nadváze nucené bít rychleji a silněji, aby zajistilo dostatečný přísun krve do celého těla;
počasí – vysoké teploty a vlhkost mohou zvýšit pulz, také emoční stres, hněv, radost, úlek mohou zvýšit tep;
kolísání hormonů v důsledku hormonálních změn – těhotenství, menopauza;
onemocnění – tep může být zvýšen i v důsledku různých onemocnění, jako jsou problémy se srdcem, možná o nich ani nevíte a zvýšený tep vás na ně upozorňuje; dále problémy se štítnou žlázou, trávicím traktem nebo dýchacími cestami, otrava, horečka, anémie nebo nádory na mozku mohou také zvýšit tepovou frekvenci.
Ve svém příspěvku PRADAXA - PŘÍBALOVÝ LETÁK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klemens Petr.
Dobrýden paní magistr, paní Marie Svobodová
Obracím se na Vá s prosbou o radu jak přistoupit k probemu,který pedepřede mnou náhle nastal. Předem se omlouvám, že můj dotaz bude nesouvisle formulován a bude hodně dlouhý.
Děkuji, jestli si ho přečtete a poradíte mi.
Je mi 78 let, jsem vdoveca nemám možnost se s někým poradit.
Celý život jsem sportoval a nebral pravidelně žádné léky, proto mám nyní velké obavy.
Nýní jsem 7 týdnů po operaci páteře, operace asi dobře dopadla, pomohla mi a čekám na navrženou rehabilitaci. Necítím žádné potíže, ale i přesto mi při kontrole u internisty a následně u kardiologa byl definován srdeční problém.
Přesný opis výsledku u kardioloda MUDr.Polláka v Opavě:
Holter ekg-Mortara H-SCRIBE I,H 8-9.11.2021
indigace: subj nevnímaná extrasystolie, zaznamenaná na ekg
vizuální hodnocení-převažuje sinusový ritmus, stabilní převodní intervaly,fiziologické kolísání tepové hladiny,s opakovanými úseky paroxysmů fibrilace síní s nejdelším úsekem v trvání 12 minut, představující celkově 6 % monitorovací doby. Numriticky v reportu+strip.
Pozn: Ke zvážení je antiarytmická léčba, antikoagulace /či antoargegeace dle CHADsVASc kritérií /a s odstupem času kontrolní holer ekg.
Paní magistr, můj problém je hlavně v tom, jestli je léčba opravdu nevyhnutelná ?
Který lék mi můžete doporučit ?
Který má nejméně nežádoucích účinků, který nejméně omezuje život a stravu ?
U kterého je možné po kontrolním vyšetření léčbu ukončit ?
Mám takové neodborné informace, že léky na ředění krve se musí užívat již trvale ? !
Moc se omlouvám, ale mám takovou povahu, že nad vším moc přemýšlím, a toho se již nezbavím.
Prosím, a moc děkuji, jestli mi pomůžete v mé rozhodování a v případném léčení.
18.11.2021 Petr Klemens
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Svobodová.
Dobrý den, pane Klemensi, pečlivě jsem si přečetla váš dotaz. Lékař Vám zjistil aritmii a tu se u Vás pokouší léčit. Můžete mít radost, že jste natrefil na lékaře, který má zájem, abyste žil, co nejdéle. Následujte proto jeho doporučení, protože on jediný nejlépe posoudí, která léčba bude ta nejlepší. Když nebudete užívat nic, tak se Vám dnes nic nestane, ale do budoucna by to bylo nebezpečné a mohl byste rázem někde zemřít.
tepová frekvence pro spalování tuků = 60 % až 80 % z MTF (nejlépe 70 % z MTF).
Jinou možností, jak zjistit, jakou máte maximální tepovou frekvenci, je zkusit to v praxi. Ideální je zvolit nějaký prudší kopec, na který budete běhat nahoru a dolů, optimálně by se mělo jednat o trasu alespoň 200 až 300 metrů do kopce. Pořiďte si nějaký měřič tepu. Tento kopec pak několikrát vyběhněte nahoru a dolů, a to 5x až 6x. Nejvyšší hodnota tepové frekvence, kterou za celou tu dobu naměříte, bude vaše maximální tepová frekvence, nebo se jí bude limitně blížit.
Pro začátek nepotřebujete žádné sofistikované měřiče, postačí, když si zpočátku čas od času během cvičení změříte tep na zápěstí. Poměrně brzy se naučíte sami poznat, jak rychle máte běhat nebo jak intenzivně cvičit.
Při cvičení z důvodu hubnutí nemá cenu překračovat hranici 75 % maximální tepové frekvence. Pak byste se už jen zbytečně unavovali bez výrazného efektu na vaše tukové zásoby. Obdobně je ale nutné, abyste cvičení moc neodbývali. Jinak sice spálíte nějaké kalorie, ale váš tuk to nepozná.
Klidová tepová frekvence se pohybuje v rozmezí 65–75 tepů za minutu, ovšem jako aktivní sportovec můžete mít hodnoty výrazně nižší. Zjistíte ji snadno – měříte se ráno po probuzení několik dnů za sebou a hodnoty pak zprůměrujete. Nižší hodnoty mívají trénovaní lidé a vyšší naopak lidé se slabou fyzickou kondicí. Například vrcholoví sportovci mohou mít jen 30 úderů za minutu. Pokud ale nesportujete, budou vaše hodnoty vyšší a i při slabém zatížení vaše tepová frekvence rychle stoupne.
Maximální tepová frekvence značí nejvyšší možnou tepovou frekvenci, jaké člověk může při fyzické námaze dosáhnout. Maximální tepové frekvence (MaxTF) dosáhnete při maximálním zatížení a dokážete ji udržet jen krátkodobě. Nelze ji příliš ovlivnit. Je stejná jak u aktivních sportovců, tak i u netrénovaných osob a její hodnoty se pohybují mezi 170 až 210 údery za minutu.
U klidové tepové frekvence je důležité, abyste sledovali, jak se u vás vyvíjí. Neměli byste se s nikým srovnávat. Důvodem je skutečnost, že hodnoty klidové tepové frekvence se u různých lidí mohou lišit. Maximální tepová frekvence podle věku se dá snadno vypočítat:
MaxTF = ženy 226 (muži 220) – věk
A rozhodně se vyplatí ji znát.
Wikipedie uvádí, že průměrný srdeční pulz má hodnotu kolem 75 úderů za minutu u mužů a okolo 82 u žen, může být ale i nižší a nemusí to být známkou onemocnění. Nižší hodnota pulzu se obvykle vyskytuje u atletů, kteří mají silná srdce schopná přečerpat větší množství krve – hodnota se pak může pohybovat kolem 40 úderů za minutu.
U lidí, kteří trpí závratěmi nebo ztrátami vědomí, může nízký pulz signalizovat srdeční blok. Jedná se o stav, kdy dochází k zablokování elektrického impulzu, bez jehož pomoci nemůže srdce bít. Při zpomalení srdeční frekvence, kdy klesne srdeční pulz pod 60 úderů za minutu, mluvíme o takzvané bradykardii. Naopak při zrychlení srdeční frekvence (srdeční pulz nad 95 úderů za minutu) mluvíme o takzvané tachykardii.[1]
Jedná se o maximální počet tepů za minutu, které je vaše srdce schopné vyvinout, aniž by ohrozilo vaše zdraví. Maximální tepová frekvence klesá s narůstajícím věkem. Výsledek je pouze orientační. Ve skutečnosti tato hodnota záleží nejenom na věku, ale také na vaší sportovní minulosti a na dědičných faktorech.
Hodnoty maximální tepové frekvence odpovídají maximální intenzitě, kterou je organismus jedince schopen při zátěži dosáhnout a krátkodobě i udržet. Je to hodnota individuální a více než tréninkem je ovlivněna věkem. Její hodnota je různá i ve vztahu ke způsobu zatížení.
Optimální frekvence pro spalování tuků
Na ideální tepovou frekvenci pro spalování tuků jsou rozdílné názory, ale většina odborníků se přiklání k tomu, že by se počet tepů za minutu měl pohybovat mezi 60 a 70 procenty vaší maximální tepové frekvence.
Maximální tepová frekvence pro muže:
Odečtěte svůj věk od čísla 220. Výpočet je doporučován pro začínající sportovce, kteří doposud vedli sedavý způsob života.
Odečtěte polovinu věku od čísla 205. Výpočet je vhodnější pro ty, kteří jsou poměrně aktivní.
Při sportu dosahujeme různé maximální tepové frekvence. Určité maximální tepové frekvence dosáhneme při běhu, nižší hodnoty pak dosáhneme při aerobiku či při cvičení podobného druhu a o trochu nižší pravděpodobně při jízdě na kole, plavání či chůzi.
Podstata je v tom, že pokud cvičíme na procentuální výpočet maximální tepové frekvence (MTF), je nutné brát jako 100% hodnotu maximální srdeční frekvenci dosaženou při tom konkrétním druhu sportu. Obecně řečeno, pokud bychom v bazénu chtěli dosáhnout maximální tepovky, které jsme dosáhli při běhu, tak by se mohla voda vařit, a stejně maximální tepovky z běhu nedosáhneme.
K budování rychlostní vytrvalosti musíme běhat s jinou srdeční frekvencí, než když chceme během pohybové aktivity hlavně hubnout.
K výpočtu můžeme použít vzoreček MTF = 220 – věk, což platí asi pro 50 % populace.
Tepová frekvence je poměrně spolehlivý ukazatel intenzity cvičení a lze podle ní trénink efektivně řídit. Intenzita cvičení totiž určuje, v jakém tréninkovém pásmu se pohybujeme, a to je třeba přizpůsobovat stanoveným cílům, typu tréninku i aktuálnímu stavu. Výhodou tepové frekvence je, že se dá velmi jednoduše měřit, ať už za pomoci sporttesteru, jenž je v případě veslařského trenažéru integrovaný v jeho monitoru, anebo i odečtem tepu na zápěstí. Při stanovování úrovní tepu pro jednotlivá tréninková pásma je třeba počítat s tím, že hodnoty tepové frekvence jsou individuální, mění se s věkem a kromě kondice závisí také na mnoha dalších faktorech. Pro rekreační sport je dostačující metodou určení správné tepové frekvence pro konkrétní cvičení níže uvedený výpočet, pro kohokoliv, kdo to myslí s tréninkem vážněji, případně má jakékoliv pochybnosti o svém zdravotním stavu, doporučujeme absolvovat vyšetření ve sportovní laboratoři (například www.utl.lf1.cuni.cz, www.casri.cz aj.). Na jeho základě určí lékař Vaši maximální a klidovou tepovou frekvenci, ideální tréninkový tepový rozsah, zhodnotí vaši kondici atd.
Výchozí hodnotou pro výpočet tréninkových pásem je maximální srdeční frekvence. Tradičně se (se všemi oprávněnými výhradami k nepřesnosti této metody) počítá jako 220 – věk nebo v mírně upravené podobě jako 214 – (0,8 x věk) u mužů a 209 – (0,9 x věk) u žen (odchylka od skutečných hodnot ale může dosahovat až 10 tepů za minutu). Takto vypočítaná hodnota je maximální počet úderů srdečního svalu za minutu, kterého můžete v průběhu tréninku dosáhnout bez zdravotních rizik. Nejjednodušší dělení cvičení podle jeho intenzity je právě na aerobní a anaerobní. Aerobní je považováno na nejvýznamnější složku fitness díky příznivým zdravotním efektům, které jsou s ním spojené. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy). Mezi typické aerobní cvičení patří vytrvalostní běh, plavání, aj. – již byly zmíněny – zkrátka všechny sporty, které trvají delší dobu než 15 minut a probíhají za dostatečného přísunu kyslíku ke svalům. Obvyklé rozmezí je mezi 60–80 % MTF. Mezi 80–85 % MTF se nachází hranice, kdy již organismus není schopen dodávat potřebné množství kyslíku k aktivním svalovým partiím – mluvíme o anaerobním prahu. Cvičení těsně pod jeho úrovní je nejúčinnější pro zvyšování kondice. Nad touto hranicí má cvičení charakter anaerobní, kdy organismus pracuje na kyslíkový dluh a zvyšuje se koncentrace laktátu (kyseliny mléčné) v krvi. Takovou intenzitu není možné udržet po delší dobu, zhruba do dvou minut, poté musí následovat odpočinek, a cvičení má proto charakter intervalového tréninku.
Jediný osvědčený způsob hubnutí říká, že se musí spálit více kalorií, než se přijme. Začátečníkům stačí 30–40 minut běhu. Za tuto dobu se však značně zvýší tepová frekvence, což je správně, po 20 minutách tepové frekvence nad 65 % z maximální TF dochází ke spalování tukových zásob. Takže 30–40 min bohatě ze začátku stačí a zbylou doporučenou „denní dávku fyzické aktivity“ můžete vyplnit procházkou se psem, prací na zahrádce atd.
Vidíte, je to opravdu jednoduché, není třeba lekat se při pomyšlení na hodinu pohybu denně. V případě, že jste již začali běhat, můžete si s klidem říct, že pokud dodržíte tato doporučení a s běháním vydržíte, tak zhubnete. V zásadě platí, že každou uběhnutou mílí spálíte až 110 kalorií, můžete si tak udělat kontrolu v poměru výdej/příjem. Ještě jedna poznámka, nesnažte se zbytečně a nadměrně navyšovat vaši kilometráž (začátečníci) kvůli posedlosti spalováním energie, protože následek může být takový, že postupem času spálíte méně než 110 kalorií za 1 míli (kvůli malé rychlosti a malé tepové frekvenci apod.). To povede sice k většímu naběhanému objemu, ale účinek nebude takový, jaký jste chtěli. Navíc při vyšších tréninkových objemech hrozí větší riziko zranění (začátečníci). Co tedy dělat? Zkuste postupně zařazovat „kvalitnější“ a různorodější typy tréninků, na nichž se budete soustředit na rychlost nebo sílu – běh do kopce nebo tempové běhy (4 x 800 metrů v určitém čase s meziklusem, stupňovaný běh aj.). Takové typy tréninků jsou perfektní, výdej kalorií je o dost vyšší a hodí se jako příprava na závody.
Aerobní cvičení je aktivita, která trvá delší dobu, vyžaduje velký přísun kyslíku, avšak není tak náročná, aby se kyslík ve vašem těle vyčerpal. Jedná se spíše o vytrvalostní cvičení, při němž nejsou příliš namáhány svaly. Řadíme sem běh na delší vzdálenosti, posilování, lyžování, squash, plavání, cyklistiku, aerobik, tanec aj.
Anaerobní cvičení je intenzivní trénink při tepové frekvenci od 75 % MTF výše, kdy tělo musí vynaložit velkou sílu, respektive pracuje vysokou frekvencí. V prvé řadě si musíme stanovit cíl, čeho chceme dosáhnout, abychom se pohybovali ve správných tréninkových pásmech vymezených podle procenta naší maximální tepové frekvence. Běžné rozmezí aerobního cvičení se nachází mezi 55–80 % MTF. Cvičíme-li s vyšší intenzitou mezi 80–85 % MTF, přestává být náš organismus schopen dodávat svalům potřebné množství kyslíku a narazíme na tzv. anaerobní práh. Pokračujeme-li déle (více než 90 sekund), přepínáme na kyslíkový dluh, svaly se „zakyselí“ a cvičení musíme přerušit. Je-li vaším hlavním cílem snižovat nadváhu, při slabé fyzické kondici nebo jste-li začátečníci, měli byste se pohybovat na nižší úrovni MTF (cca 55–70 %). Intenzita by ale neměla dlouho klesat pod 60 % MTF, poněvadž pak již nepřináší kýžený efekt v podobě zrychlené látkové přeměny a nezbavujete se tuků. Cvičení by mělo trvat dostatečně dlouho, protože tuk začíná tělo využívat jako energetický zdroj až přibližně po 20 minutách činnosti. Chcete-li při aerobním cvičení zvyšovat kondici, pak je nejúčinnější pohybovat se v pásmu přibližně 80 % MTF neboli těsně pod hranicí anaerobního prahu.
Tato metoda výpočtu cílových tréninkových zón při zátěži je označována jako jedna z nejúčinnějších. Pro většinu amatérských sportovců je tato metoda dostačující, nicméně chcete-li získat přesný údaj, měli byste absolvovat speciální laboratorní vyšetření.
Zjistěte si klidovou tepovou frekvenci (KTF) po probuzení. Předtím než vstanete z postele, si změřte tep, a to nejlépe na zapěstí, popřípadě na krční tepně. Měřte počet tepů během šedesáti sekund. Abyste vyrovnali náhodné výkyvy tepové frekvence, proveďte měření tři dny po sobě a spočítejte průměr.
Vzorec: 220 – věk = maximální tepová frekvence (MTF)
Podle tepové frekvence zjistíte, v jakém pásmu zatížení se pohybujete. Hodnoty jsou individuální a závisí na stupni vaší trénovanosti. Běží-li například dva rekreační běžci stejným tempem, pro jednoho je výkon středním (klidným) zatížením, druhý, méně trénovaný se už může dostávat do pásma vysokého zatížení.
Stupně intenzity zatížení:
nízký stupeň zatížení: 50–60 % (z maximální tep. frekvence MTF);
Tepová frekvence je ukazatelem trénovanosti a zdravotního stavu.
Klidovou tepovou frekvenci naměříme ráno v posteli po probuzení. U vrcholových sportovců mohou tyto hodnoty dosahovat pouze 30 úderů za minutu. Normální hodnoty se pohybují kolem 60 úderů za minutu.
Aktivní tepovou frekvenci naměříme během dne v klidovém režimu. Normální hodnoty tepové frekvence jsou kolem 70–80 úderů za minutu. U netrénovaných lidí pracuje srdce méně ekonomicky, údery jsou rychlejší a po mírném tělesném zatížení tepová frekvence prudce stoupá.
Maximální tepová frekvence se pohybuje kolem 170–210 úderů za minutu. U netrénovaného člověka dosahuje téměř stejné hodnoty jako u trénovaného závodníka a tréninkovým procesem bývá velmi málo ovlivněna. Proto je maximální tepová frekvence stěžejní pro určování dalších úrovní tepové frekvence.
Jestliže je maximální tepová frekvence pevně stanovená fyziologií člověka, nedá se zvýšit. Klidovou tepovou frekvenci lze snížit pravidelným tréninkem. Jde tedy o to, že pravidelným tréninkem (rychlá chůze, běh, plavání, cyklistika a podobně) se posiluje srdce, konkrétně jeho puls, jelikož srdce je také sval.
Srdeční činnost by se měla chápat jako celek, který ovlivňuje chod organismu, a nejde pouze o hodnoty aerobní zóny. To je důvod, proč lidé, kteří začnou s fyzickou aktivitou, s ní i brzo skončí. Neposilují totiž srdce a striktně se drží pouze v aerobní zóně. Po čase se nedostavují výsledky v nárůstu kondice. Z hlediska spalování tuků je nejdůležitější správná strava a posilování srdce (kardiozóna), protože posílením srdce se posílí i výdrž v aerobní zóně. Čím silnější bude srdce, tím více se rozšíří aerobní zóna.
Tepová frekvence u dětí je variabilní a je závislá na mnoha faktorech. Jedná se o fyzickou aktivitu, celkový zdravotní stav, vlivy životního prostředí i náladu dítěte.
Obvyklé hodnoty:
u kojenců (1 měsíc) – 140 tepů za minutu;
1. až 12. měsíc – 132 tepů za minutu;
1 až 2 roky – 124 tepů za minutu;
2 až 4 roky – 115 tepů za minutu;
4 až 6 let – 106 tepů za minutu;
6 až 8 let – 98 tepů za minutu;
8 až 10 let – 88 tepů za minutu;
10 až 12 let – 80 tepů za minutu;
12 až 15 let – 76 tepů za minutu.
Ve věku 15 až 50 let by průměrná tepová frekvence měla být kolem 70 tepů za minutu a po 50 letech:
50 až 60 let – 74 tepů za minutu;
60 až 80 let – 79 tepů za minutu.
Významná změna srdeční frekvence může znamenat možný vývoj nemoci.
Tepová frekvence je jedním z nejdůležitějších ukazatelů při pohybové aktivitě. Každý, i rekreační sportovec, by měl vědět, jaká je jeho maximální tepová frekvence, a z té si potom odvodí, jaké jsou jeho hodnoty tepové frekvence při lehkém, středním či těžším zatížení.
Nejlepší čas na měření tepové frekvence je ráno po probuzení, nejlépe dokud jste ještě v posteli (jste v horizontální poloze). Dva prsty (ukazováček a prostředníček) přiložte na zápěstí druhé ruky. Když ucítíte pulz, podívejte na hodinky a počítejte počet úderů za 15 sekund. Výsledek vynásobte čtyřmi. Zjistíte, jaký je váš tep srdce za jednu minutu (můžete počítat počet úderů i 30 sekund, nebo celou minutu). Pokud se vám nedaří najít pulz na zápěstí, můžete si jej změřit na krku. Přiložte dva prsty na jednu stranu krku, pod čelist – a počítejte. Tep si takto měřte několik dní po sobě. Pokud se naměřené hodnoty přibližně shodují, jde o váš normální klidový tep.
Čím nižší hodnotu naměříte, tím je to pro organismus lépe. Srdce může efektivně reagovat na zátěžové situace, s nimiž se běžně setkáváte v životě.
Tep se zvýší i po nikotinu a při užití omamných látek.
Nikotin je chemická látka, která se uvolňuje při kouření cigaret a vstřebává do těla, kde dokáže napáchat mnoho škod na zdraví. Nejsou ohroženy jen plíce kvůli oxidu uhelnatému, ale nikotin má velmi škodlivé účinky i na cévy. Jeho působení ovlivňuje nepříznivě rovněž další pochody v těle.
Nikotin způsobuje stažení cév. To v praxi znamená, že srdce musí pracovat mnohem usilovněji, aby zvládlo rozproudit krev po celém těle. Tato námaha srdečního svalu zvyšuje krevní tlak i tepovou frekvenci, tedy počet úderů srdce za minutu. Stejné účinky má nikotin i na pasivní kuřáky.
Navýšení tepové frekvence u kuřáků trvá až 20 minut po dokouření cigarety. Postupně se tep sice vrátí k běžným hodnotám, ale s další cigaretou přichází další zrychlení srdeční akce a další nadměrná námaha pro srdce. Za připomenutí proto stojí, že správná tepová frekvence se u dospělých pohybuje mezi 60 a 75 údery za minutu. Vyšší hodnoty se považují za zrychlený tep. Z dlouhodobého hlediska ovšem není tělo kuřáků zatíženo jen rychlejší srdeční činností. Ke škodlivým účinkům tabákových výrobků patří také:
zhoršování kvality cévních stěn;
snížení množství kyslíku, které má tělo k dispozici;
špatná snášenlivost fyzické námahy.
Všechny tyto faktory zvyšují riziko infarktu a mrtvice a přispívají ke vzniku různých plicních onemocnění.
Po dokouření cigarety do půlhodiny poklesne zrychlený tep, ale hladina kyslíku v krvi se začne opět zvyšovat. Tělo se postupně zbavuje chemických látek načerpaných během kouření. Během několika dní se zlepší dýchání a čerstvý nekuřák začne opět vnímat chutě a vůně. Pokud se přidá cvičení a zdravé jídlo, celý organismus brzy začne fungovat jako dobře seřízený stroj.
Při sportovních výkonech a v medicíně se určuje přibližná hodnota tepové frekvence, při níž lidské srdce přestává být schopno se efektivně naplnit. Při překročení této hodnoty dochází ke snižování minutového srdečního výdeje (srdce vypuzuje méně krve než při nižší frekvenci), srdce tedy začíná selhávat.
Pro muže platí přibližně (dle fyzických parametrů, trénovanosti a podobně): 214 − (věk × 0,8)
Pro ženy platí přibližně (dle fyzických parametrů, trénovanosti a podobně): 209 − (věk × 0,7)
Tedy pro muže ve věku 50 let je to přibližně 174 tepů za minutu.[2]
Měření tepu (pulzu) je velmi jednoduché. Zvládne ho každý. Není náročné ani na vybavení. Budete potřebovat pouze hodinky s vteřinovou ručičkou (popřípadě digitální, které ukazují i sekundy) nebo digitální stopky.
Najděte si klidné místo, kde si můžete sednout a kde vás nikdo nebude rozptylovat. Tepová frekvence se měří na tepnách, které se nacházejí v blízkosti kůže. Nejčastější místa jsou:
na zápěstí;
na krku;
v oblasti spánků;
v třísle;
v podkolenní jamce;
ve střední části nártu.
Nejjednodušší je měřit tep na vnitřní straně zápěstí, na palcové straně. Tudy probíhá vřetenní tepna (arteria radialis).
Dodržujte následující postup:
Jemně umístěte 3 prsty druhé ruky na tuto tepnu (nepoužívejte palec).
Počítejte údery po dobu 30 sekund a pak hodnotu vynásobte dvakrát. Získáte tak počet tepů za minutu.
Při měření v oblasti krční tepny buďte opatrní. Silnějším stiskem snížíte přítok krve do mozku a následně můžete omdlít a upadnout.
Chyby
Správnost výsledku může být narušena těmito vlivy:
snížená citlivost v prstech;
použití chybného tlaku prstů (příliš velký tlak zpomaluje srdeční frekvenci a příliš malý tlak může způsobit, že některé údery nezaznamenáte);
snaha měřit tep v oblasti, kterou pokrývá příliš mnoho svalů nebo tuku;
použití palce při měření tepu (palec má totiž svůj vlastní pulz, který může zkreslit vaše počítání);
při měření se příliš hýbete (je nutný klid!).
Na rychlost pulzu může mít vliv nejen řada onemocnění, ale také požití alkoholu nebo probíhající stres.
Použijte jemný abrazivní krém nebo peeling na vlhkou či suchou pokožku. Masáže provádějte pomalu, dlouhými krouživými pohyby přes postižené partie a ve směru k srdci.
Použijte masážní rukavici stejným způsobem jako výše zmíněný peelingový krém.
Krém proti celulitidě vždy vmasírujte pomocí svých prstů (nikoli dlaněmi). Dosáhnete tak dvojnásobného účinku, což vás určitě potěší. Tato aplikace vyžaduje sice více času, ale je také účinnější a efektivnější. Pamatujte, že masáž je důležitější než samotné krémy na celulitidu.
Na postižená místa naneste mletou kávu s krémem. Tuto směs si snadno připravíte: do dlaní vsypte mletou kávu a smíchejte s levným tělovým mlékem. Používejte denně! Masáž provádějte alespoň po dobu 2 minut, poté důkladně opláchněte. Už za několik dnů budou vaše partie hladší a vyformovanější.
Nezapomeňte také na dostatek pohybu. Pohybem rozproudíte krev ve svém těle, zahřejete se a umožníte tak lépe odbourávat podkožní tuk, který deformuje vaši kůži. Vykonávaný pohyb by měl být takový, aby vaše tepová frekvence dosáhla alespoň 60% maximální tepové frekvence. Například jste li žena a je vám 35 let, tak minimální tepová frekvence, kdy budete ubírat tuky, je 111 úhozů srdce za minutu. Starší žena s věkem 65 let by měla dosáhnout tepu minimálně 93 úderů za minutu.
Náhlý a extrémní výkon znamená velké riziko zranění, může způsobit vážné opotřebení těla a také dehydrataci a elektrolytovou nerovnováhu. Navíc si můžete vypěstovat pocit, že cvičení máte jako trest za stravování a můžete si přivodit psychickou poruchu. Doporučené dávky cvičení jsou individuální pro každého jedince. Někteří lidé zvládnou 30 minut kardio cvičení 5 krát do týdne a někteří jen 20 minut 3 krát týdně. Kardio cvičení je taková činnost, při které vám vlivem fyzické zátěže vzroste tepová frekvence na 60% vaší maximální tepové frekvence. Pokud si nejste jisti, jak dlouhý a intenzivní trénink byste měli zvolit, tak se poraďte se svým lékařem, ten vám přesně řekne jaká je pro vás optimální doba cvičení, abyste necvičili zbytečně nad rámec toho, co je pro vás již nezdravé. Pravidelné cvičení má zdravotní výhody, díky kterým se dokážete lépe odreagovat od každodenních stresů. Tyto stresy totiž způsobují uvolnění kortizolu, který zvyšuje chuť k jídlu a stimuluje ukládání tuku.
