KAZUISTIKA VYPLNĚNÝ VZOR je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Slovo kazuistika na internetu zdomácnělo. Co to je, a proč se s ním tak často setkáváme? Kazuistiky jsou užitečné v řadě oborů od psychologie a medicíny přes školství až k marketingu a ekonomické praxi. Specifický přístup a způsob konstrukce konkrétní případové studie závisí na oblasti, ve které je zpracovávána, a účelu, pro který je vypracována.
Co je to kazuistika pacienta
Kazuistika neboli případová studie je konkrétní příklad, na němž jsou popsány a vysvětleny či ilustrovány určité jevy. Jako kazuistiku označujeme intenzivní a detailní popis konkrétního jednotlivce a jeho případu, založený na pozorování, rozhovorech a záznamech z práce s tímto jedincem. Jedná se o písemné shrnutí všech informací, které o případu jsou, kvalitativní analýzu procesu vedoucího k určitým výsledkům. Při zpracování kazuistiky se používá zpravidla předem vypracovaná struktura popisu.
Tématem kazuistiky může být neobvyklý průběh i jinak běžného onemocnění. Pacient může mít nezvyklý současný výskyt více nemocí – zaměření na jejich léčbu a vztah k základní diagnóze bude předmětem kazuistiky. Může jít o neobvyklou anamnézu, popis diagnózy. Předem kazuistiky může být i chybná diagnóza, příčiny omylů a možné důsledky tohoto stavu. Předmětem diagnostiky může být rovněž popis klinické situace, která nemůže být reprodukována z etických důvodů, například pokud pacient odmítne nějakou standardní léčbu a je mu poskytnuta jiná alternativa. Typickým příkladem kazuistiky je popis vzácného nebo jedinečného onemocnění. A také to může být nějaká náhodná nebo nepředvídaná událost během diagnostiky a léčby pacienta. Velmi užitečné kazuistiky dokumentují nové způsoby léčby, a to jejich indikaci, výsledky léčby, možné komplikace a kontraindikace.
Vlastní popis kazuistiky se zahajuje úvodem, v němž se shrnou současné standardy léčby onemocnění. Uvede se, co se chce sdělit a čím je kazuistika zajímavá. Vlastní popis případu se soustředí na relevantní část osobní anamnézy, v případě dědičných onemocnění se uvede rodinná anamnéza, podstatné údaje o předchozí léčbě a jejích výsledcích, a potom se již detailně popíše případ. Pozornost je věnována také otázce bezpečnosti daného léčebného postupu.
Součástí kazuistiky mohou být obrázky a fotky. Další fází je diskuze. V diskuzi by měla být vysvětlena problematika případů s odkazy na literaturu, měly být uvedeny citace, které podporují závěry kazuistiky, a také možné citace nebo konfliktní informace z literatury. Diskuze by měla integrovat staré a nové informace tak, aby z toho pramenil nějaký závěr, který je poslední součástí kazuistiky. Závěr by měl obsahovat stručné shrnutí a zhodnocení průběhu léčby a výsledky léčby. Na závěr kazuistiky se uvede výběr jen důležitých literárních odkazů s tím, že je vhodné citovat také domácí autory, kteří se tématu věnují a citaci ocení.
Ve svém příspěvku KAZUISTIKA PACIENTA POTŘEBY PACIENTA S CHRONICKOU RÁNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, píšu Bakalářskou práci potřeba pacienta s chronickou ránou a nevím si rady jak postupovat, jaké potřeby mám rozepsat a jestli mám i více rozepsat tu konkrétní chronickou ránu Bercovy vřed v úvodu. Nedaří se mi to dát dohromady
Moc děkuji za pomoc
Jana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Rabeprazol (Zulbex) je kontraindikován u následujících populací a situací:
lidé se známou přecitlivělostí na rabeprazol, substituované benzimidazoly (které jsou chemicky podobné rabeprazolu, jako je omeprazol ) nebo na kteroukoli jinou složku tobolky (např. některá barviva);
lidé užívající rilpivirin, lék používaný k léčbě infekce HIV;
Přecitlivělost na rabeprazol
Alergie na blokátory protonové pumpy, jako je rabeprazol, může mít formu hypersenzitivity typu I nebo opožděné hypersenzitivní reakce. Byla hlášena selektivní reakce přecitlivělosti typu I na rabeprazol vedoucí k anafylaxi, stejně jako několik celoskupinových hypersenzitivit.
Křížová reaktivita
Přecitlivělost na blokátory protonové pumpy může mít podobu celoskupinové přecitlivělosti, vzor A, B nebo C. K celoskupinové přecitlivělosti dochází, když osoba zkříženě reaguje na všechny blokátory protonové pumpy; to znamená, že všechny tyto léky vyvolají alergii.
Ve schématu A může být osoba alergická na omeprazol , esomeprazol a pantoprazol , ale ne na lansoprazol a rabeprazol. Předpokládá se, že je to způsobeno strukturální podobností mezi omeprazolem, esomeprazolem a pantoprazolem, na rozdíl od lansoprazolu a rabeprazolu.
Vzor B je opačný a odráží lidi, kteří jsou alergičtí na lansoprazol a rabeprazol, ale ne na omeprazol, esomeprazol a pantoprazol.
Vzor C v kontextu rabeprazolu by odrážel osobu, která je alergická pouze na rabeprazol, ale ne na jiné blokátory protonové pumpy (omeprazol, esomeprazol, pantoprazol a lansoprazol).
Rilpivirin
Rilpivirin, nenukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy používaný při léčbě HIV, je kontraindikován se všemi blokátory protonové pumpy kvůli jejich účinku na potlačení kyselosti. Tyto léky potlačují kyselinu, čímž zvyšují pH (alkalizují) žaludeční obsah. Rilpivirin se nejlépe vstřebává za kyselých podmínek. Proto by se dalo očekávat, že rabeprazol sníží absorpci rilpivirinu, sníží koncentraci rilpivirinu v krvi a pravděpodobně povede k terapeutickému selhání a rezistenci vůči léčivu/třídě.
1. Charakteristika klienta a jeho výchozí situace – konkretizace jedince
Věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, rodinná situace, pracovní situace, životopis, zdravotní stav a podobně, podle toho, o jakého klienta se jedná. Stručná anamnéza (osobní nebo rodinná podle typu případu). Jaký je problém, situace nebo potřeba. Zde je nutné respektovat ochranu osobních údajů, informace by měly být uváděny v takové formě, aby nebylo možno konkrétního klienta identifikovat!
2. Popis a analýza případu
a) Charakteristika situace prvního kontaktu s klientem (souvisí s dostupností informací o poskytovaných službách, iniciativa klienta, iniciativa jiné organizace, jiná situace, například v průběhu programu poskytovaného organizací a podobně)
b) Identifikace problému nebo potřeby klienta primárně klientem, organizací (uvádí se diagnostické metody)
c) Stanovení cíle – způsoby vytyčení cílů (diagnostika, aktivita, iniciativa), druhy cílů: konkrétní a dosažitelné cíle, včetně jejich „měřitelnosti“, průběh stanovení cílů (1 nebo více konzultací)
d) Volba intervence – typ zvolené intervence/intervencí, zdůvodnění volby metody, postupu a podobně
3) Průběh
a) Konzultace – forma, počet, použité postupy, programy či metody, interakce, například aktivita-pasivita klienta
b) Vývoj případu – účinnost
c) Výsledek – kritéria hodnocení, způsob ověřování výsledků
Rybí olej, omega-3 polynenasycená mastná kyselina, se skládá z kyseliny eikosapentaenové a kyseliny dokosahexaenové. Tato mastná kyselina může ovlivnit agregaci krevních destiček a/nebo koagulační faktory závislé na vitaminu K. Omega-3 mastné kyseliny mohou snížit zásoby tromboxanu A(2) v krevních destičkách a také snížit hladiny faktoru VII. Ačkoli je tato kazuistika kontroverzní, ukazuje, že rybí olej může posílit antikoagulační účinky, pokud je podáván při léčbě Warfarinem [1].
Před použitím omega-3 polynenasycených mastných kyselin spolu s Warfarinem se proto vždy poraďte se svým lékařem, od kterého dostáváte recept na Warfarin. Rybí tuk a další produkty obsahující omega-3 mastné kyseliny mohou vzácně zvýšit riziko krvácení v kombinaci s jinými léky, které mohou také způsobit krvácení, jako je Warfarin. Riziko narůstá se stoupající dávkou rybího tuku. Vyšší dávka než 3 gramy denně znamená zvýšené riziko. U dávky 6 gramů denně při léčbě Warfarinem je potvrzen případ krvácení do mozku [2].
Měli byste okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, pokud zaznamenáte jakékoli neobvyklé krvácení nebo modřiny nebo máte jiné známky a příznaky krvácení, jako jsou
závratě;
červená nebo černá, dehtovitá stolice;
vykašlávání nebo zvracení čerstvé nebo zaschlé krve, která vypadá jako kávová sedlina;
těžká bolest hlavy;
slabost.
Je důležité informovat svého lékaře o všech ostatních lécích, které užíváte, včetně vitamínů a bylinek. Nepřestávejte užívat žádné léky, aniž byste se nejprve poradili se svým lékařem.
V současné době jsou trendy razítka na nehty Konad, pomocí kterých vytvoříte krásné a stejně vypadající obtisky s nejrůznějšími obrázky. Razítka na nehty Konad představují originální způsob, jak zdobit nehty zcela jednoduše a rychle. Zdobicí destičky se vzory jsou jedním ze základních prvků zdobení nehtů metodou KONAD, jsou vyrobené z nerezové oceli, která je extrémně odolná. Záruční doba je 20 let! Jsou laserově gravírované, mají jedinečný design a vzory, které není možné vytvořit klasickým způsobem malování.
Postup: Naneste přiměřené množství zdobicího laku KONAD na destičku. Pomocí škrabky KONAD odstraňte přebytečný lak z destičky. Pomocí razítka na zdobení KONAD naberte lak z destičky. Jemným houpavým pohybem přeneste vzor na nehty. Vzor zafixujte pomocí fixačního lešticího laku.
Stovky různých druhů pampelišky rostou v mírných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Pampeliška je otužilá trvalka, která může narůst až do výšky téměř 40 centimetrů. Listy pampelišky jsou sytě zelené, hluboce vrubované, zubaté a lesklé. Stonky pampelišky jsou uzavřeny jasnými žlutými květy. Rýhované listy rostou do trychtýře a svádí tak déšť z velké plochy do kořene. Květy pampelišky se otevírají ráno se sluncem a zavírají se večer nebo během pochmurného počasí. Tmavé hnědé kořeny jsou masité a křehké a jsou vyplněny s bílou mléčnou látkou, která je hořká a mírně páchnoucí.
Objeví-li se pod očima zbarvení nebo otok, poraďte se raději s lékařem. Pokud chcete trvalé řešení tohoto problému, navštivte svého dermatologa. Někdy postačí make-up, jindy je potřeba laserová terapie, v některých případech dokonce i chirurgická operace. Výsledky tohoto odstranění nejsou vždy perfektní, je tedy dobré mít realistická očekávání.
Dermatolog nejprve doporučí léky na předpis, zejména krémy, poté je vhodná laserová operace nebo chemický peeling. Dutiny způsobující tmavé skvrny mohou být injekčně vyplněny. Tmavé kruhy pod očima nejsou zdravotním problémem, ale lidé se jich často bojí a sahají po kosmetických úpravách.
Mírné a středně tmavé kruhy pod očima často reagují dobře na jednoduché a levné procedury:
Studené obklady. Postačí dvě ochlazené lžičky nebo pytlík mraženého hrášku, který by měl být zabalený do tkaniny. Velmi vhodné jsou i ochlazené čajové sáčky (použité).
Při spánku přidat více polštářů, aby se zabránilo otoku.
Krátké noci nejsou obvykle vhodné, nedostatek spánku způsobuje tmavé kruhy pod očima.
Velmi účinné je užívání tmavých brýlí nebo opalovacího krému. Často jsou tmavé kruhy zapříčiněny pigmentací kůže.
Další dobrou radou pro odstranění tmavých kruhů je použití roztoku slané vody nebo volně prodejných solných sprejů, které přispívají k uvolnění nosu.
Kosmetika. Výrobci pleťových krémů a produktů často tvrdí, že jejich produkty zabraňují tmavým kruhům. Ale dalo by se říci, že mnohem účinnější jsou produkty na rostlinné bázi, protože ty výrazněji zlepšují vzhled tmavých kruhů pod očima.
Použití korektoru. Korektory zamaskovávají tmavé kruhy pod očima. Pokud jsou kruhy pod očima namodralé, použijte broskvově barevný korektor. Zároveň se nedoporučuje používat aromatizované výrobky nebo produkty s obsahem kyseliny salicylové nebo glykolové. Aroma a tyto kyseliny způsobují podráždění oční tkáně, což následně zapříčiní zarudnutí a otok.
Historicky sloužilo ochlupení zvířat k regulaci tělesné teploty. Tato funkce je u člověka potlačena. I když každý, kdo si nechá ostříhat svoji hřívu nakrátko, pocítí, že je mu náhle na hlavu zima. Vlasy také chrání hlavu před účinky slunečního záření. Přesto ale je nejvýznamnější funkcí vlasů funkce estetická. Vlasy slouží lidské rase jak k přitahování druhého pohlaví, tak i k vyjádření životních názorů a společenské příslušnosti.
To, co vidíme vyrůstat z kůže, se jmenuje vlasový stvol a ten je vytvořen z látky zvané keratin. Keratin je pozoruhodný svou elasticitou, pevností a velkou odolností proti působení různých chemických látek. U člověka je vlasový stvol po celé délce stejně silný a teprve na volném konci se ztenčuje a končí zaobleně. Část, která je v kůži, je vlasový kořen, a kůže, která jej obaluje, se nazývá vlasová pochva nebo folikul. Kořen se na svém konci rozšiřuje do vlasové cibulky. Proti cibulce se vyklenuje cévnatý výběžek, vlasová papila, která zajišťuje výživu vlasu.
Ve vlasové cibulce je zvláštní a velmi důležité nahromadění buněk (zárodečná vrstva), kde dělením vznikají nové buňky, z nichž vlas vyrůstá.
Pokud bychom vlas příčně rozřízli, zjistili bychom, že se skládá ze tří vrstev. Zevní vrstva se nazývá kutikula. Chrání vnitřek vlasu a je velmi pevná. Je složena ze zploštělých, zrohovatělých buněk, které vytvářejí do sebe zapadající sedmibuněčné prstence. Šest až deset vrstev kutikuly obepíná vnitřek vlasu jako manžety. S postupující vzdáleností vlasu od kůže vrstev kutikuly ubývá a vlas se roztřepuje. Kutikula má největší vliv na vzhled vlasů.
Ve středu vlasu se nachází kanálek vyplněný nepravidelně uspořádanou hmotou. To je dřeň, medulla. Její průměr se liší podle tloušťky vlasu. Některé vlasy ji nemají, nebo ji mají jen místy. Dřeň má význam u zvířat, a to buď jako tepelná izolace, nebo pomáhá stabilitě kožešiny. U člověka svůj význam ztratila. Dřeň se však spolupodílí na lesku vlasů, protože její nepravidelné uspořádání působí lom světla.
Od středu vlasové pochvy šikmo do kůže probíhá u každého vlasu malý sval. Při stahu způsobí napřímení vlasu a vytlačení mazu. Jeho funkce není ovlivnitelná vůlí.
Mezizubní kartáček přikládáme přímo naproti mezizubnímu prostoru. Kartáčkem se lehce opřeme o dáseň, abychom měli zajištěnou stabilitu mezizubního kartáčku. Poté kartáčkem lehce zavrtíme do mezizubního prostoru, stačí pouze jednou tam a zpět. Počáteční bolestivost, nepříjemné pocity a krvácení jsou první měsíc čištění normální. Po měsíci by měli tyto potíže odeznít.
Stačí jedenkrát denně. Mezizubní kartáček se vyčistí pod tekoucí vodou. Až po tomto vyčištění se nanese zubní pasta na zubní kartáček a vyčistí se ostatní plochy zubů. Účinné látky zubní pasty se tak dostanou do mezizubního prostoru. Čištění mezizubním kartáčkem není možné, pokud jsou mezizubní prostory vyplněny ztvrdlým povlakem, který se nazývá zubní kámen. Proto je vhodné dát si zubní kámen odstranit profesionálně u dentální hygienistky nebo zubního lékaře. Dentální hygienistka také vybere správnou velikost mezizubního kartáčku pro mezizubní prostory každého pacienta. V současné době největší česká zdravotní pojišťovna proplácí 1x ročně ošetření u dentální hygienistky.
Trápí vás časté zubní kazy? Pak vám mezizubní kartáčky pomohou k dokonalému vyčištění mezizubních prostor. Běžný kartáček nikdy neodstraní plak z těchto míst dokonale. Mezizubní kartáček pomáhá omezit tvorbu zubních kazů a hodí se na všechny mezizubní prostory.
Hnis vzniká tehdy, když se bakterie dostane do tkání a orgánů lidského těla a tam vznikne hnisavý zánět. Hnis je páchnoucí zkalená tekutina, která obsahuje mrtvé i živé bakterie, bílé krvinky, odumřelé zbytky tkání a podobně. Není-li organismus schopný se s infekcí rychle vypořádat, vznikne v napadeném místě těla prostor vyplněný hnisem, takzvaný absces. Absces na jednu stranu poukazuje na neschopnost imunitního systému organismu infekci zničit, na druhou stranu však dává tušit, že tělo dokáže zánět alespoň ohraničit. Hnisavý proces může proběhnout prakticky kdekoliv v těle (v podkoží, ve svalech, v játrech, v plicích, v ledvinách, v mozku...). Hnisání těsně pod kůží se projevuje jako boule (kůže nad ní je zarudlá a teplá), hnisání hluboce uložené vidět není. Hnisavý proces jako takový je bolestivý a často ho doprovázejí i vysoké teploty a další nepříjemnosti.
Nově vzniklá boule pod kůží by měla být vyšetřena lékařem. Kromě fyzikálního vyšetření (bolestivost, pohyblivost vůči okolním tkáním) se vás lékař zeptá na známky infekce (hlavně zvýšená teplota). Ze zobrazovacích metod je doporučován ultrazvuk a při pochybnostech je možné odebrat z neznámého ložiska vzorek (biopsie) a nechat ho histologicky vyšetřit. Při zvětšení podkožní uzliny nejasné příčiny je vhodné ji celou chirurgicky odstranit a taktéž zajistit histologické vyšetření.
Boule na nohou mohou být zapříčiněny zvětšenými mízními uzlinami, nezhoubnými nádory, abscesy, zhoubnými nádory, revmatickými uzlíky, ganglionem, keloidem a mukokélou.
Zvětšené mízní uzliny jsou podkožně uložené uzliny, které se mohou zvětšit při řadě onemocnění, jedná se zejména o infekce, méně často pak o nádorové choroby. Infekční uzliny bývají většinou zároveň bolestivé. Zvětšení podkožních uzlin lze nejčastěji nahmatat v tříslech.
Nezhoubné nádory bývají poměrně běžnou příčinou vzniku podkožních bulek. Z nejběžnějších jsou to například lipomy, leiomyomy, fibromy a neurofibromy. Existují i některé vzácné geneticky podmíněné choroby s mnohočetným výskytem těchto podkožních nádorů, jako je například neurofibromatóza.
Podkožně uložené abscesy (ložiska hnisu) se projevují jako podkožní boule. Dost často je nad nimi zarudlá kůže a pohmatově jsou bolestivé. Vzhledem k tomu, že je absces známkou infekčního procesu, trpí nemocný často horečkami.
Zhoubné nádory v podkoží lze většinou najít jako lokální metastázy zhoubných nádorů.
Revmatické uzlíky se vyskytují při postižení kloubů při revmatoidní artritidě. Uzlíky vznikají v místě postižených kloubů, jsou tuhé a obsahují velké množství vaziva.
Ganglion je cystický útvar vyplněný rosolovitou polotekutou hmotou, který vzniká v blízkosti kloubů a svalových šlach. Může být nepříjemný a bolestivý při pohybu, řeší se vypuštěním tekutiny nebo úplným chirurgickým odstraněním.
Keloid je zbytnělá jizva vzniklá poruchou hojení.
Mukokéla znamená nahromadění tekutého hlenu v místě, kde došlo k narušení vývodu některé ze žlázek. Poměrně častá je mukokéla v dutině ústní a na vnitřní straně rtu, může se však vyskytovat i jinde na těle včetně podkoží.
Neřešená nebo pozdě řešená střevní obstrukce může vést ke smrti pacienta. Rozšířené střevní kličky, které jsou vyplněny stolicí a plynem, bývají velmi křehké a mohou se snadno proděravět. Jejich obsah se pak vylije do dutiny břišní a způsobí peritonitidu, tedy zánět pobřišnice. Jde o velmi vážný stav, který lze jen obtížně léčit a až v polovině případů může vést k úmrtí. S hromaděním tekutiny ve střevech se její nedostatek v jiných částech organismu začne projevovat selháváním krevního oběhu. To vede k následnému selhání mnoha orgánů (jater, ledvin), bez jejichž činnosti člověk není schopen přežít. Na zhoršení stavu mají také podíl bakterie množící se ve střevech a produkující toxiny. Ty totiž snadno pronikají přes střevní stěnu oslabenou jednak roztažením a jednak poruchou krevního zásobení. Vyvolávají tak celkovou těžkou reakci organismu, která končí ve většině případů smrtí. Jediná pomoc při rozvíjejících se příznacích střevní neprůchodnosti je okamžité přivolání lékařské pomoci.
V souvislosti s těhotenstvím, mateřstvím a péčí o novorozené dítě náleží z nemocenského pojištění pojištěnci peněžitá pomoc v mateřství.
Peněžitá pomoc v mateřství je dávkou nahrazující příjem a náleží při splnění stanovených podmínek pojištěnci, to znamená zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným. Pojištěncem se rozumí fyzická osoba, která je účastna pojištění, tedy žena i muž.
Žádost o peněžitou pomoc v mateřství vystaví už v průběhu těhotenství váš gynekolog. Vyplněný formulář pak odevzdáte zaměstnavateli nebo na Okresní správu sociálního zabezpečení.
Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.
Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.
Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.
Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.
Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.
Nalezení boule pod kůží je relativně časté, většinou se však nejedná o závažný nález. Nicméně je nutné vědět, že se může jednat i o příznak vážnějších chorob.
Patří sem:
nezhoubné nádory: Jedná se o poměrně běžnou příčinu vzniku podkožních bulek. Z nejběžnějších jmenujme například lipomy, leiomyomy, fibromy a neurofibromy. Existují i některé vzácné geneticky podmíněné choroby s mnohočetným výskytem těchto podkožních nádorů, jako je například neurofibromatóza.
abscesy: Podkožně uložené abscesy (ložiska hnisu) se projevují jako podkožní boule. Dost často je nad nimi zarudlá kůže a pohmatově jsou bolestivé. Vzhledem k tomu, že je absces známkou infekčního procesu, trpí nemocný často horečkami.
zhoubné nádory: Podkožně lze většinou najít lokální metastáze zhoubných nádorů. Ovšem tyto jsou v této lokalitě velmi vzácné.
revmatické uzlíky: Revmatické uzlíky se vyskytují při postižení kloubů revmatoidní artritidou. Uzlíky vznikají v místě postižených kloubů, jsou tuhé a obsahují velké množství vaziva.
ganglion: Jde o cystický útvar vyplněný rosolovitou polotekutou hmotou, který vzniká v blízkosti kloubů a svalových šlach. Může být nepříjemný a bolestivý při pohybu, řeší se vypuštěním tekutiny nebo úplným chirurgickým odstraněním.
mukokéla: Mukokéla znamená nahromadění tekutého hlenu v místě, kde došlo k narušení vývodu některé ze žlázek. Poměrně častá je mukokéla v dutině ústní a na vnitřní straně rtu, může se však vyskytovat i jinde na těle včetně podkoží.
