KDY SE NAKAZI ŠTĚNICE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Štěnice byly symbolem nečistoty, dnes už to tak není. Můžete si je dovézt z dovolené a ani jich nemusí být mnoho. Pro zamoření stačí jeden jedinec. Kromě sání krve a nepříjemného svědění mohou narušit i vaši psychickou pohodu. Pokud se chcete o výskytu štěnic ujistit, není nic snadnějšího než použít monitorovací past na štěnice. Ta potvrdí nebo vyvrátí jejich přítomnost, ať už se jedná o larvy či dospělce. Ke zjištění jejich přítomnosti můžete využít i nechemické pasti.
Jak vypadá trus štěnice
I když se štěnice mohou zdát jako neviditelná hrozba, zanechávají za sebou stopy své přítomnosti, hlavně v podobě trusu.
Štěnice se někdy mohou zdát jako neviditelná hrozba. Skrývají se celý den, krátce se objeví, aby se v hloubi noci nakrmili na svém hostiteli, a pak znovu zmizí. Jejich kousnutí může být obtížné identifikovat a v závislosti na vaší citlivosti se nemusí na vaší pokožce vůbec objevit žádné příznaky.
Štěnice však zanechávají známky své přítomnosti ve formě trusu. Schopnost je identifikovat je krok správným směrem k rozpoznání napadení štěnicemi.
Poté, co se štěnice nakrmí, zanechají na vás trus částečně strávené krve. Tyto výkaly by mohly naznačovat, že jste byli ve spánku kousnuti, i když v žádném případě neposkytují definitivní důkaz. Trus štěnice postelové se projevuje jako shluky drobných skvrn na prostěradle. Trus se skládá z natrávené krve, takže po zaschnutí již není červený. Skvrny budou tmavší, rezavě zbarvené nebo černé a budou mít přibližně velikost tečky od tužky.
Pokud si myslíte, že byste mohli mít štěnice, zkontrolujte, zda kolem rohů a okrajů postele není trus. Trus se může objevit i pod prostěradlem a v záhybech matrace. Trus štěnice není jenom u postele. V silně zamořené místnosti se může objevit na koberci za čelem postele, podél okrajů zdi a kdekoli jinde, kde je známo, že se tam schovávají štěnice. Pokud máte podezření na napadení, nezapomeňte důkladně zkontrolovat všechna tato místa, zda neobsahují skvrny od trusu.
Identifikace těchto výkalů vám také může pomoci zabránit v tom, abyste do vašeho domova nechtěně přinesli štěnice. Kdykoli si koupíte něco z druhé ruky, ať už jde o nábytek nebo oblečení, pečlivě zkontrolujte, zda v předmětu nejsou viditelné skvrny od trusu těchto brouků. Štěnice mohou na těchto předmětech i z nich cestovat, což jim umožňuje proniknout do vašeho domova. Pokud zjistíte jakékoli známky jejich přítomnosti, nenoste předmět dovnitř.
Ačkoli identifikace těchto skvrn je dobrou známkou toho, že můžete být napadeni štěnicemi, není to definitivní důkaz. Teprve nalezení živých štěnic je jediný způsob, jak si můžete být jisti. To je právě příležitost, kde může pomoci profesionál deratizér, při kontrole vašeho domova a při zjišťování, zda jsou přítomny štěnice.
Ve svém příspěvku JAK VYHUBIT ŠTĚNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eduard Mrvečka.
Máte doma štěnice a chcete se jich zbavit?
Koukněte se na stránky: https://www.stenice-doma.cz
najdete tam celý postup jak se štěnice hubí a jak
celý odborný zásah probíhá.
Zbavím vás štěnic jedním zásahem a se zárukou.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Štěnice se řadí mezi ploštice s proměnou nedokonalou. Jsou bezkřídlé, respektive nelétají. Hlavní a jedinou potravou štěnic je krev. Živí se výhradně jí. Po nasátí krví mají štěnice výrazně větší a protáhlejší tělo. Štěnice jsou grygarický hmyz (to znamená hmyz, který se sdružuje). Štěnice žijí až 1,5 roku a dokážou dlouho hladovět (uvádí se až 200 dní). Samice naklade za život 300–500 vajíček, která přilepují sekretem na většinou zdrsněný povrch. Vývoj z vajíčka až po dospělce trvá 2 měsíce při teplotě 20 °C.
První známkou štěnice postelové v bytě jsou ranní štípance na některém ze členů rodiny. V letních měsících se to většinou mylně přisuzuje komárům, když se ochladí, lidé považují často štípance za ekzém. Teprve v poslední fázi, kdy už jste všechno vyzkoušeli, se podíváte na internet a s hrůzou zjistíte, že by to mohly být štěnice. Nejlepší důkaz o výskytu štěnic v bytě je živý jedinec, ovšem živou štěnici nejspíš ve dne nespatříte. Nejlepší je v noci mezi jednou a třetí hodinou rozsvítit a podívat se na postel a na zeď v okolí postele. Štěnice jsou typicky noční hmyz, a proto je jde ve dne těžko najít. Přes den jsou zalezlé ve škvírách postele, v záhybech prostěradel a v dalších skrýších, které jim vyhovují.
Dalším důkazem přítomnosti štěnic jsou krvavé skvrny na prostěradle a povlečení. Ty způsobuje štěnice, kterou jste ve spaní rozmáčkli. Štěnice postelové po sobě zanechává i jiné stopy. Zvednete-li matraci, rošt a podíváte se za čelo postele, tak v těchto místech naleznete shluky černých teček (výkaly), které jdou rozmazat. Můžete také objevit i okrově zbarvené svlečky nebo skupinky vajíček, vypadající podobně jako lupy. Bohužel tento nepříjemný parazit si vůbec nevybírá, jestli se nastěhuje k vám nebo k vašemu sousedovi. Je mu to jedno. Jde mu hlavně o krev. Štěnice vyhledává hostitele až na vzdálenost 60 m. Bodá hlavně na odhalených částech těla. Také je rozdíl mezi mužskou a ženskou kůží. Mužská kůže je zpravidla pro štěnici tužší, takže si za hostitele vybere raději ženu. Pokud je v její blízkosti dítě, nepohrdne ani jeho krví. V praxi se stává, že žena má spoustu štípanců a bodnutí, ale muž, který spí vedle ní, má jen minimum nebo vůbec žádné. V takovém případě dochází často k omylu, že ženiny vyrážky a svědivá kůže jsou známkou ekzému nebo alergie. Pokud doma štěnice objevíte, nestyďte se kontaktovat odborníky, kteří vám od těchto nepříjemných parazitů pomohou.
V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka.
Byla jsem u kamarádky na návštěvě a ta mi po měsíci sdělila, že doma měli svrab. Přinesla si ho z nemocnice, když byla na vyšetření. Teď mám obavy z toho, že jsem ho u ní mohla chytit. Tak po 14 dnech mě hrozně svědily nohy a já tomu nevěnovala pozornost, protože jsem něvěděla o tom svrabu. Pak svědění přestalo a já mám strach, že se svrab objeví i u mě. Po měsíci mě nic nesvědí, občas mám někde nějaký pupínek ale jak se popisuje úporné noční svědění nemám. Je možné, že jsem svrab dostala a ještě se u mě projeví? Děkuji Jarka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jarko, buďte v klidu, svrab evidentně nemáte. A nemocnice, jako zdroj nákazy u Vaší kamarádky, se mi zdá dosti nepravděpodobný. Pokud skutečně měla svrab, tak ho zřejmě chytla někde jinde, ale jistě ne v nemocnici. Často se v poslední době stává, že se lidé nakazí ze sedačky v hromadné dopravě, kde před nimi seděl nakažený člověk. Například u bezdomovců je toto chování nyní v zimních měsících časté. V MHD jezdí, aby se trochu ohřáli a při tom na sedačce po sobě mnohdy mimo charakteristického zápachu zanechají i zákožku svrabovou. Právě v MHD bych v zimních měsících hledal nejpravděpodobnější zdroj nákazy svrabem.
Štěnice domácí je také známá pod názvem štěnice postelová. Patří do podřádu ploštice. Dospělí jedinci mají cca velikost 5 milimetrů. Pohlavní dospělosti dosáhnou za 65 dní, pokud k tomu mají příznivé podmínky, tedy teploty okolo 23 °C a dostatek potravy. Mohou se dožívat 1 až 1,5 roku. Samice za svůj život naklade okolo 500 vajíček. Štěnice mají pět vývojových etap a všechny se živí krví. Štěnice domácí se primárně živí krví člověka, a to pouze za tmy, ale nepohrdnou ani krví domácích mazlíčků. Svého hostitele lokalizují na délku 1,5 metru pomocí tepelných receptorů umístěných na tykadlech, chemických signálů nebo podle CO2, který vydechujeme.
Štípnutí od štěnice není vůbec nic příjemného. Doba sání krve od hostitele je od 5 minut do 20 minut a závisí na vývojovém stadiu štěnice. Frekvence sání je ovlivněna teplotou. Při teplotě od 18 do 20 °C se štěnice krmí jednou za 7 až 10 dní, při teplotě nad 23 °C je interval krmení zhruba dvakrát větší, tedy jednou za 3 až 5 dní. V mezidobí krmení štěnice zůstávají ve svých úkrytech. Pod 16 °C přestávají být aktivní. Štěnice dokáže bez potravy přežít velice dlouho, v průměru 143 dní. Většinu svého života tráví ve svých úkrytech.
Jako úkryt jim poslouží matrace, staré povlečení, pukliny v dřevěném nábytku, praskliny ve zdech, díry po hmoždinkách. Nalézt je můžete také v mezerách mezi parketami nebo ve škvírách starého nábytku či v pelíšcích domácích miláčků. Dospělci se pohybují rychlostí 1 metr za minutu lezením po hrubším povrchu. Shlukují se do kolonií, které opouštějí jen v případě, že jsou vyrušeni ostrým světlem, otřesy nebo aplikací insekticidů.
V naší poradně s názvem JAK VZNIKAJÍ VŠI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mary.
Zdravím, nikde jsem se nedočetla jak ta veš vznikne, chápu jak se přenáší a i vše co tu bylo napsaného. Ale odkud se v těch vlasech berou? Kde a jak vznikají? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Znáte přísloví, drží se vás jak veš? Jeho podstata odpovídá na vaší otázku. Veš má vždy někde nějakého hostitele, od kterého se nakazí jiní lidé. Veš vymizí až společně s člověkem. Její extrémní nakažlivost ji zajistí přežití.
Pokud se probudíte se svědivými pupínky, které jste před spaním neměli, můžete mít štěnice domácí, zejména pokud jste v době, kdy kousnutí začalo, ulehli do použité postele nebo jiného použitého nábytku. Mezi další příznaky, štěnice postelové, patří:
skvrny od krve na povlečení nebo na polštáři;
tmavé nebo rezavé skvrny od trusu štěnic na povlečení a matraci, ložním prádle a stěnách postele;
skvrny od výkalů štěnice postelové, zbytky vajíček štěnic v oblastech, kde se štěnice skrývají;
zřetelný, zatuchlý zápach z pachových žláz štěnic;
Pokud máte podezření na zamoření štěnicemi, svlékněte prostěradlo, nadzvedněte matraci a pečlivě ji zkontrolujte, zda nevykazuje známky přítomnosti štěnic nebo jejich výkaly. Rovněž zkontrolujte rošt a ostění postele.
Zkontrolujte také oblast kolem postele, včetně knih, telefonů nebo rádií, okrajů koberců a dokonce i elektrických zásuvek. Zkontrolujte svůj šatník, protože štěnice, jako i další domácí paraziti, se mohou přichytit k oblečení. Pokud si nejste jisti známkami štěnic, zavolejte deratizátora, který bude vědět, co hledat.
Pokud zjistíte známky napadení štěnicemi, ihned začněte kroky, jak se jich zbavit a zabránit jejich návratu.
Štěnice postelová, latinsky Cimex Lectularius L., je parazit o velikosti 4–8 mm, sající krev člověka a domácích mazlíčků. Štěnice se vyskytují v létě i v zimě. Je jim jedno, jaká je venku teplota. Štěnice postelová je závislá na teplotě v bytě. Štěnice se množí velmi rychle.
Jak vypadá štěnice
Zde je několik fotografií, na kterých je vidět, jak vypadá štěnice postelová: štěnice foto.
Ve svém příspěvku ČERVENÉ FLEKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den,
začaly se mi na rukách dělat různě červené skvrny, buď malé, nebo i větší s puchýřky, které svědí. Byla jsem u kožní lékařky i v nemocnici, ale závěr pokaždé byl štěnice. Byt jsem prohledala, nechala jsem ho vystříkat, ale žádné štěnice nebyly nalezeny. Skvrny se mi dělají stále, ale nemohu přijit na to, z čeho by to mohlo být. Napadl mě ještě stres.
Můžete mi prosím poradit, co by mohlo být příčinou???
Děkuji a přeji hezký den ...
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Bleší štípnutí je charakteristické tím, že zanechává na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Kousnutí od štěnice stále svědí, a i když po pár dnech třeba přestane, tak může za další dny začít znovu svědit. Tím se liší od kousnutí od blechy, které svědí krátce. Štěnice vydrží hladovět více než 1 rok. Když ji rozmáčknete, poznáte podle světlé nebo tmavé barvy krve, která po ní zbyde, kdy vás kousla. Světlá krev je známkou toho, že vás kousla před chvílí.
Na první pohled se kousnutí štěnice podobá bodnutí od komára. Někdy může způsobit alergickou reakci – po štípnutí kůže zčervená a mírně nateče. Většině lidí taková skvrna během chvilky zmizí, citliví jedinci ji mohou mít celé měsíce. To samé platí pro její velikost, která má v průměru několik milimetrů až centimetrů.
Štípance od blech lze jen těžko odlišit od ostatních štípanců. Někdy je nedokáže na pohled identifikovat dokonce ani lékař. Štěnice mají ovšem unikátní vzorec štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, ale většina z nich se objevuje v řadách po třech nebo pěti štípancích (neboli snídaně, oběd a večeře), nebo ve shluku zarudlých skvrn (vyrážka, které se říká štěnicová dermatitida). Tyto štípance jsou většinou v cikcak vzoru, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára (zejména pokud vás štěnice poštípají ráno).
Puchýře se objevují na otevřených místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Ve srovnání se štípanci od komárů se puchýře jen zřídka vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže.
Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat.
Zbavení štěnic začíná úklidem míst, kde štěnice žijí. To by mělo zahrnovat následující:
Vyperte ložní prádlo, záclony a oděv v horké vodě a vysušte je na nejvyšší stupeň v sušičce nebo vyžehlete. Předměty, které nelze vyprat, umístěte do sušičky na 30 minut při nejvyšší teplotě.
Před vysátím pomocí kartáče vydrhněte švy matrace, abyste odstranili vajíčka štěnice domácí.
Často vysávejte svou postel a její okolí. Po vysávání okamžitě vložte sáček od vysavače do plastového pytle a odneste jej ven do popelnice.
Zapouzdřete matrace pomocí nepropustného tkaného krytu se zipem, aby štěnice nemohly vstoupit nebo uniknout. Štěnice mohou žít až jeden rok bez krmení, proto nechte přikrývku na matraci alespoň rok, abyste se ujistili, že všechny štěnice v matraci jsou mrtvé.
Opravte praskliny v omítce a přilepte odlupující se tapety, abyste se zbavili míst, kde se mohou štěnice skrývat.
Zbavte se nepořádku kolem postele.
Pokud je vaše matrace zamořená, možná bude lepší se jí zbavit a pořídit si novou, ale dejte pozor, abyste i zbytek svého domova zbavili štěnic, jinak znovu zamoří vaši novou matraci.
Zatímco čištění zamořených oblastí bude účinné v boji se štěnicemi, jejich úplné odstranění obvykle vyžaduje chemické ošetření. Protože ošetření postele a ložnice insekticidy může být škodlivé, je důležité používat výrobky, které lze bezpečně použít v ložnicích. Matrace a ložní prádlo ošetřujte pomocí chemikálií, pokud je na štítku výslovně uvedeno, že je můžete použít i na ložní prádlo.
Obecně nejbezpečnější a nejúčinnější je najmout si zkušeného odborníka na hubení škůdců, například firmu Adera.
Zde můžete vidět volně prodejný sortiment pomocníků v boji proti štěnicím: co na štěnice.
Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Předesílám, že ty čtyři roky boje s rakovinou mi umožnily seznámit se s touto chorobou a mluvit o ní i o událostech s ní spojenými otevřeně, bez zábran a zbytečných tabu. Vím, že jsou horší nemoci, beznadějné případy onemocnění, jiné rakoviny, nicméně věřím, že mé vyprávění zanechá ve čtenáři ev. nemocném čtenáři positivní stav mysli.
A taky jsem se rozhodl o tom vyprávět všem, kdo o to projeví zájem, protože i já jsem, tonoucí v moři nejistot, hledal před operací jakékoliv relevantní informace. Budiž tedy tento příběh vzpruhou všem nemocným a jejich doufajícím blízkým.
Celý příběh se začal psát na jaře roku 1917, kdy jsem na naléhání mých dcer, z nichž jedna je lékařka a zároveň na prosbu mé švagrové, rovněž lékařky vyhledal v roce kdy slavím na Vánoce 60 let svého věku, svého obvodního lékaře abych absolvoval preventivní lékařskou prohlídku.
Do té doby pohoda, zdraví jen kypělo, byl (a jsem stále) živnostník - zahradník, kdy jsem navrhoval, realizoval a posléze i udržoval zahrady drobných zákazníků. Sport, cyklistika, vodáctví a lyžování byly běžné aktivity a s manželkou jsme vedli radostný život milujících se manželů a se širší rodinou dcer, zeťů a vnoučat si užívali života, až mě kolikrát napadlo, že tolik štěstí musí být něčím vykoupeno. Nikdy jsem vážně nemarodil, stáří mi nic neříkalo.
Nečekal jsem dlouho. Výsledky testů preventivní prohlídky byly vynikající, normální zdravý chlap, tlak v normě, obezita žádná, cholesterol, játra ok, střeva jakbysmet, sexuálně v nejlepší kondici. Tedy žádné komplikace. Až...
Až na hodnotu PSA, jejíž zvýšení je strašákem mužů po padesátce. Zjistila se výše 14,8.
V tu chvíli mě to dost dobře nedocházelo, protože jsem o té nemoci nevěděl vůbec nic, jen to, že prostata je jakýsi orgán a je součástí pohlavního ústrojí mužů , který někdy zazlobí. Teprve při interpretaci výsledků mým urologem přišel šok. "pane Trojane, máte rakovinu" To jsou slova, která nikdy nezapomenu.
Svět se zhroutil do černé díry myšlenek, obav a strachu. "Proč já?": ptal jsem se a od té chvíle jsem dělil lidi na dvě skupiny: Ti zdraví a ti s rakovinou. Přišlo mi najednou, že už jsem na druhém břehu, bezcenný, nemocný. Nic naplat účast rodiny, nic nepomohlo snížit mé obavy, stále jsem si stál neústupně na tom, že mi život skončí a nikdy nedokončím své realizaci svých snů (což jsou mimochodem modely vláčků) Beznaděj, vztek, lítost, a to stále dokola.
Pak přišly první kroky v léčbě. Naštěstí mi má švagrová lékařka zajistila operaci u profesora Hory (jednoho z nejlepších odborníků u nás) na plzeňské urologii a vzhledem k naléhavosti výsledků předoperačního vyšetření to šlo ráz na ráz.
Byl jsem objednán na vyšetření - biopsii, které má upřesnit diagnosu a specifikovat typ nádoru. Vyšetření se provádí za částečného umrtvení skrze konečník přes břišní stěnu sondou do prostaty. Není bolestivé v tom okamžiku, spíše nepříjemné a to ne kvůli studu, ale skrze pocit, jak sonda krájí tkáň. Bolestivost se dostavila
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.
Dobrý den,
moc děkuji. Těším se na další pokračování.
Je to tak hezky napsaný. Čtu to jako román na pokračování, který vím, že naštěstí dobře skončí.
Myslím, že i ostatní kdo trpí touto nemocí a hledají informace si váš příběh rádi přečtou. Plzeňská nemocnice je prý hodně dobrá. Mrzí mě, že taťkovi již operaci nenabídli. Prý když má zasažené uzliny již je na operaci pozdě. Je mu 63 let. Taky ještě málo. Psychika je nejhorší. Pořád se bojím, že pouze ozáření s hormonální léčbou bude slabá léčba. Moc děkuji. Hezký den. M.F.
Pokud člověk není alergický na kousnutí štěnice, většinou štípnutí ani nepostřehne nebo je štípanec téměř nerozeznatelný od komářího štípnutí. Při bodnutí štěnice uvolňují do rány anestetika. Kvůli tomu se zarudnutí okolo rány a typické svědění objevují později. Při alergii kousnuté osoby dochází k otoku v místě sání a k bolesti postiženého místa. Také se objevuje svědění, kožní podráždění, zduřeniny a podobně. Štípance od štěnice nevypadají hezky, a navíc přispívají k únavě a celkovému vyčerpání organismu. Štěnice způsobují i jiné zdravotní komplikace, které jsou spojené s nespavostí, poruchami spánku či únavou. Nebylo jednoznačně prokázáno, že by byly štěnice přenašeči chorobotvorných zárodků z člověka na člověka. Bylo zjištěno, že ve štěnicích žijí bakterie, které jsou odolné proti antibiotikům, ale nebylo zjištěno, že by těmito bakteriemi nakazily svého hostitele.
Ve svém příspěvku CHRONICKE AKNE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ahoj.
Jo akne tezsi formy to je pruser, lecba pripomina spis samanstvi, kdy kazdy kdo uz prosel zakladni serii leku (napr. Mirka zde v diskusi) nejspis potvrdi ze to dlouhodobe nefunguje.
Nicmene antibioticke masti kratkodobe nez vznikne rezistence by pomoct meli, chce to proto nevynechavat a vytezit z toho maximum nez se snizi ucinek - vyuzijte toho ze namazana kuze (tyto pripravky jsou obvykle proste nechutny jak cichove, konzistenci tak hlavne mizernym pocitem pri noseni - bohuzel) vam pripomene abyste na ni nehrabali, to je nejdulezitejsi nerejt do toho, kdyz to delate dlouhodobe (roky) tak se to nakonec nemile projevi. Vim ze se to lehko rekne (nikdo nechce chodit se zlutejma pupinkama na ksichte), tak mazejte antibiotikama nebo vysusujte tea trea olejem nebo proste trpelivosti hlavne je nechte vyhnit prirozene, jinak se nezahoji a i kdyz ho oddelate stejne tam zustane, jak je videt po zhojeni - dostanete se akorat do kolotoce.
Stesti v nestesti mastny kuze je ze je odolna, tim ze je promastena bohuzel zpusobuje akne, ale dlouho odola vzniku jizev a poskozeni, pokud to ale neprekonate ze do toho budete zasahovat, tak se za 1) nikdy nevylecite 2) ponesete nasledky. Kdyz uz zasahovat tak jedine pres kapesnik! Osobne to resim tak ze kdyz uz to nekde nezvladnu a zasahnu tak to misto pak prelepim naplasti - nedrazdi me to a vyresi se to samo.
Co v clanku padlo je mozna pravda, sam jsem si chvili myslel ze to bude stravou, ale ted kdy jsem tomu uz dost obetoval, si to myslet prestavam.
Co se tyce te emocni/psychicke stranky, to se da proste rict o jakekoli nemoci - navic akne obvykle zacina v puberte - tedy kdy nejde o nejaky emocni / psychicky problem a az casem na zaklade probihajiciho (rekneme normalniho pro dospivajici) akne se z toho stava pochopitelne psychicky problem - proste podpasovka.
Vsem stizenym drzim palce, preju hodne vule, sebeovladani a trpelivosti, at to vy (i ja) vydrzite a prekonate, opravdu z celeho srdce.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Štěnice postelová je aktivní hlavně v noci a obvykle kouše lidi, když spí. Krmí se proražením kůže a odběrem krve podlouhlým sosákem. Krmení štěnic trvá od tří do deseti minut, po tuto dobu se nasytí a poté nepozorovaně mizí do svých úkrytů.
Většina kousnutí od štěnice je zpočátku bezbolestná, ale později začnou výrazně svědit. Na rozdíl od kousnutí blechami, které jsou hlavně kolem kotníků, kousnutí štěnice domácí je na jakékoli oblasti kůže vystavené během spánku. Kousance také nemají ve středu červenou skvrnu jako kousance od blech.
Lidé, kteří si neuvědomují, že mají štěnice domácí, mohou svědění a rány po kousnutích přisuzovat jiným příčinám, jako jsou komáři. Chcete-li potvrdit kousnutí štěnice domácí, musíte najít a identifikovat samotné brouky. Zde můžete vidět, jak vypadá bodnutí štěnice.
Ve svém příspěvku DENNÍ DÁVKA MLÉKA U KOJENCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Stysova.
Dobry den
Mam dotaz mam 6 tydenni miminko od zacatku kojim a prikrmuji min jedna davka za den je prikrm. Mala mi pribyva. Jen co se mi nedari je rezim. Jsoi dny kdy se mi hlasi po 3 hod v noci krmime po 4 hod a jindy po 2 nebo po trech. Kdyz ma problem se spanim ze mi pres den nechce usnout a pak mi usne vetsinoi se mam.to rozhodi je ki blby ji budit. Furt cekam kdy se to nejak ustali avsak porad to je nepravidelny plus minus dve hodiny. Taky nevim kolik by mela vypit za jeden den. Nekdy.si veme 90 jindy 100. Cca se pohybujeme mezi 560 az 650ml za den vazi mi 4.5 kila. Taky nevim.od kdy se mohou prodluzovat hodinove intervali v noci vetsinou se v noci nehlasi az tak kolem 5 hod. V noci ji budime na krmeni mezi 12 az 2 hod. Diky za odpoved stysova
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Že se štěnice vyskytují u vás doma, poznáte podle toho, že po sobě zanechávají hromádky trusu u vchodů do úkrytu, cítíte typický zápach a nacházíte takzvané svlečky. Obvykle však trvá cca 1–3 měsíce, než přítomnost vůbec zaznamenáte. Zpočátku na svém těle objevíte pouze jedno štípnutí, které svedete na komára. Teprve až když se štěnice namnoží do určitého množství, si člověk uvědomí, že se pravděpodobně jedná o něco jiného.
Jak ji poznáme:
podle štípanců – vyskytují se i přes běžná opatření proti komárům
podle trusu – černé tečky (jedná se o kapičky natrávené krve), na prostěradle, polštáři, na zdech, roštu postele a podobně, které se při kontaktu s vodou rozpíjejí (při počátečním zamoření se může jednat třeba jen o jednu jedinou tečku!!)
neklidné spaní
přítomnost svleček, vajíček, různých stadií
Doporučení:
Nedoporučuje se používání starých matrací, zvláště pokud se předtím nacházely ve starých domech či bytech. Je velice důležité snížit množství úkrytů, které by mohla štěnice postelová využít pro svou kolonii. Možné praskliny ve stěnách či díry po hmoždinkách se doporučují zatmelit. Pokud kupujete nábytek v bazaru nebo antikvariátu, vždy si jej důkladně prohlédněte a třeba použijte i svítilnu. Je dobré použít postřik na štěnice.
Pokud často cestujete a jste nuceni přespávat v hotelech, ubytovnách či motelech, tak by vaše zavazadlo nemělo stát hned vedle postele. Naopak se snažte mít ho co nejdále od místa, kde budete spát. Stejně jako v případě nákupu starého nábytku i zde zkontrolujte svítilnou veškeré škvíry ve skříni i v jejím okolí. Prohlédněte si i postel a okolní prostory. Nezapomeňte nakouknout do nočních stolků, případně za ně. Po návratu domů vyperte veškeré oblečení, a pokud to výrobce dovoluje, i cestovní zavazadlo. Prevencí můžete riziko zamoření velice snížit, bohužel mu nemůžete úplně zamezit. Zvláště když se váš byt nachází ve starých činžovních domech. Pokud už máte problém a nevíte jak na štěnice, tak vězte, že pouze profesionální zásah je může zlikvidovat všechny.
Nejčastější místa úkrytů štěnic v bytech:
záhyby povlečení
matrace, čalounění – ve švech
konstrukce postelí, sedacích souprav, křesel – štěrbiny, díry
nábytek – štěrbiny, díry, zásuvky stolu
zdivo – praskliny, štěrbiny, díry po hmoždinkách a podobně
obložení zdí a stropu, odchlípnuté tapety
rámy obrazu a zrcadel, plakáty na zdech, poličky na zdech
podlahové lišty, okraje koberců
knihy, telefonní seznamy a podobně – mezi stránkami, ve hřbetu
průchody teplovodních a elektrických rozvodu, zásuvky, lišty el. rozvodů
Ve svém příspěvku OČISTNÁ KÚRA Z BOBKOVÉHO LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JARČA.
Dobrý den,
věnuji se už nějakou dobu frekvenčním metodám a čištění organismu k návratu ke zdraví neinvazivními způsoby a již jsem vyzkoušela mnoho věcí jako doprovodné orální pomucky k čištění.
zajímá mne kůra z bobkového listu,
u Postupu č. 2 u bobkové kury nerozumím následujícímu
A DOTAZY VLOŽÍM VELKÝMI PÍSMENY PŘÍMO DO KOPIE VAŠEHO TEXTU
CELÝ POSTUP Č. 2 JE SAMOSTATNÝM POSTUPEM JAKO SAMOSTANOU VARIANTOU NEBO JDE O CELEK KURY A NAVAZUJE NĚJAK NA POSTUP Č .1 KDY SE PRACUJE CELÝ ROK POSTUPNĚ?
Balíček majoránky a 20 bobkových listů semelte v elektrickém kávovém mlýnku. Ke směsi poté přidejte malou lžičku (čajovou) sušeného zázvoru a 8 lžic hroznového cukru. Vše promíchejte, dejte do skleničky a tu uzavřete.
Užívejte
JAKOU FORMOU UŽIJI ROZMIXOVANÉ INGREDIENCE? SUCHÉ POLKNU NEBO ZAPIJI? PROČ JE TAM TEN HROZNOVÝ CUKR JAK DOHROMADY PŮSOBÍ S MAJORÁNKOU TEN BOBKOVÝ LIST NEŽ SAMOTNÝ?
2krát denně
MAXIMÁLNĚ 3 TÝDNY KAŽDÝ DEN?
KDY? PŘED NEBO PO JÍDLE A S JAKÝM ODSTUPEM?
1/2 kávové lžičky směsi zapijte.
MYŠLENO ZAPÍT ČÍMKOLI NEBO NĚČÍM KONKRETNÍM - NEBO PŘÍMO ODVAREM Z BOBKOVÉHO LISTU A TEN TEDY V TOMTO POSTUPU MOHU UŽÍVAT KAŽDÝ DEN, NE DÉLE NEŽB 3 TÝDNY?
Očistu provádějte maximálně 3 týdny, poté by měla následovat 3týdenní pauza.
PAK MOHU POKRAČOVAT?
První den očisty
PRVNÍ DEN KDY SPOLKNU MLETOU SMĚS CUKR MAJORÁNKA BOBKOVÝ LIST?
dochází k bouřlivému procesu v celém organismu. Proto je dobré skončit s pitím odvaru kolem 20. hodiny a před spaním si ještě udělat klystýr
JAKÝ KLYSTÝROVÝ ROZTOK DOPORUČEJETE KONKRETNĚ A V JAKÉM MNOŽSTVÍ?
Při silném vylučování solí a dalšího odpadu z těla se sliznice střeva na čas zahltí, čímž se aktivizují obranné buňky v mandlích, nosních dutinách i v průduškách. Příznaky jsou stejné jako při nachlazení, avšak druhý den už se budete cítit dobře. Při této proceduře je důležité jíst hodně ovoce a lehká jídla, úplně nejlepší je pak takzvaný alternativní půst, při němž se pijí pouze ovocné šťávy a voda. Kromě toho, že očistná kúra ulevuje kloubům, páteři i celému tělu, má tato procedura zajímavý vedlejší efekt: výrazně povzbuzuje libido a erekci.
MÁTE TO VYZKOUŠENO NA SOBĚ?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem KDY SE TRHÁ GINKGO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel RNDr.Miroslav Studený.
Nevám, kdy se trhá listí ginka aby mělo největší účinky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kdy se sklízí Ginkgo Biloba (Jinan)? Lístky stromu Ginkgo Biloba se sklízí v době, kdy právě začínají žloutnout, což odpovídá období začátku podzimu. Lístky se pak ihned suší v sušičce a nebo ve stinné místnosti s kontrolovanou teplotou do 30*C a s minimální relativní vlhkostí vzduchu. To je tak v kostce o domácím zpracování gingo biloby
Na rozdíl od štěnic nemají roztoči rádi lidskou krev a nepotřebují živé hostitele, aby přežili. Jsou podobní štěnicím v tom smyslu, že obývají lidské příbytky, zde pak především postele, ve kterých je teplo a vlhkost.
Štěnice mají těžko identifikovatelnou charakteristiku štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, některé z nich se objevují v řadách po třech nebo pěti štípancích, nebo ve shluku zarudlých skvrn, kterým se říká štěnicová dermatitida. Tyto štípance jsou většinou v „cikcak vzoru“, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára. Štípance se objevují na odkrytých místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Jen zřídka se vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže. Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat. Štípanec od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Zde si můžete prohlédnout fotografie, na kterých je vidět kousnutí od štěnice: fotografie s kousnutím od štěnice.
Kousnutí od roztoče není možné porovnat, protože roztoči nekoušou ani neštípou. Jejich exkrementy ale vyvolávají alergie, čímž dochází ke kožním projevům, jako jsou dermatitidy, ekzémy, akné. Zde se můžete podívat, jak vypadají takovéto kožní projevy: roztoči na lidském těle.
V naší poradně s názvem CO OVLIVŇUJE NAŠÍ PSYCHIKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hofman.
Vážení
V dnešní době mám již na psychické problémy stupeň invalidního důchodu, příčiny mých psychických potíží jako jsou úzkosti, deprese, psychosomatické potíže, velmi silně zakořeněná křivda z doby puberty, kdy jsem byl šikanoán, vydírán spolužáky, vznikaly rúzné posměchy na mou osobu i vyloučení z kolektivu v důsledku manuální nešikovnosti se zednickými pracemi, když jsem se učil na středním odborném učilišti stavebním v Náchodě, obor jsem si vybíral jen podle toho kolik spolužáků půjde na daný obor, bál jsem se jít někam sám na školu právě kvůli šikaně. V době , kdy jsem měl dané problémy mě matka s bratrem dali na pomocné učiliště stavební v Broumově, kde měla matka známou z našeho domu, která tam pracovala jako ředitelka, bohužel problémy stále pokračovali, spolužáci se mi smáli, já něměl ani motivaci, jeliož jsem věděl , že se touto prací nebudu živit, prožíval jsem spoustu strachů z odborného výcviku kde se prováděli zednické práce i strach z některých spolužáků,nakonec jsem se ani nevyučil jako jediný ze třídy i když jsem dochodil zcela normálně Zš. Poté v zaměstnánách probáhali od zaměstanců posměchy, někdy lítosti, velmi mě štvalo, že nic nejsem, že mám nízkou mzdu a musím dělat pomocné práce, přemýšlet jsem i o sebevraždě, o sebe jsem nedbal, neholil jsem se a ni nestříhal až do doby než jsem šel na vojnu. Říkal jsem si,že když nic nejsem tak nemá vůbec cenu se o sebe starat, hledt si partnerku atd. Nakonec jsem se až ve 24 letech rozhodl, že půjdu na střední odborné učiliště obchodní do Pardubic na obor prodavč průmyslového zboží, kde jsem se nakonec vyučil i když mě to stálo spoustu jak psychických i fyzických sil. Kvůli minulosti i kvůli tomu,že chi v životě něčeho dodsáhnout jsem se přihlásil na dálkové studium cestovního ruchu na střední škole v Pardubicích, stojí mě to hodně sil a zatím jsem spíše průměrný ve škole. Úzkosti mám předvším z lidí v místě bydliště a to proto, že mám pocit, že si díky mé minulosti o mě myslí,ž že jsem lempl a debil, který nic v životě nedokázal, mám pocit ,že mě soudí a jednají se mnou jako z debilem nebo mě litují. Díky školy se bohužel úzkosti zvětšily, psychosomatické potíže jako je motání hlavy nebo zimnice, únava či slzení či pláč, který se objevuje když sleduji nějakou vážnou nehodu či úmrtí např smrt studentů v Bratislavě, kde je přejel opilý řidič nebo zabití dětí či celé rodiny nebo romantická film a dále velký vztek a nenávist na spolužáky či učitele, které mi nějak ublížili i matce as bratrovi, že mě dali na pomocné učiliště a spolužáci, kteří se mi ani neomluvily či mi jako bolestné nepřispívají na důchod, chtěl bych aby všichni umřeli a dokážu si představit, že bych je díky odpaltě dokázal zabít, kdyby mě napadli či se mi vysmívali. Také mám pocit, že díky tomu se mi v těle objeví i nějaký zánět, naposledy to byl zánět žlučníku či močového měchýře. Jsem z toho všeho zoufalý a nevím co mám dělat. Prášky beru, chodím jak do duševního zdraví, psychiatričce, k psychologovi již nechodím.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jednoduchá rada, těžká realizace. Rada zní: přestaňte žít pro ostatní a žijte jen sám pro sebe. Vytvořte si skupinu přátel, se kterými si rozumíte a ostatní lidi vnímejte jako stromy v přírodě. Dělejte aktivity vhodné jen pro jednoho člověka, jen pro vás. Choďte na výlety, radujte se z krásné přírody kolem. Co se sexu týče, tak používejte erotické internetové stránky a onanujte. Dělejte to často a hodně. Svět je krásný i o samotě, kdy nemusíte řešit odpovědnost vůči druhým a případné nezdary vnímáte jen vy, coź je opravdu osvobozující. Nepůjde to hned, ale po čase nového pohledu na svůj život to půjde čím dál tím lépe. Žijte a radujre se z toho, že tu můžete být.
Planými neštovicemi to začíná a pásovými opary to pak celý život pokračuje.
Herpetický virus Varicella zoster, který je původcem pásového oparu, rovněž způsobuje i plané neštovice. Někteří se jimi nakazí jako děti, někdo až v dospělosti.
Plané neštovice (latinsky Varicella) jsou virové infekční onemocnění typické pro dětský věk. Původcem je virus Varicella zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae, jehož výhradním hostitelem je člověk. Virus se přenáší kapénkami při přímém kontaktu s nemocným a charakteristickým projevem této infekce je vyrážka provázená horečkou. Plané neštovice mají obvykle mírný průběh a do dvou týdnů dochází ke spontánnímu vyhojení. Virus poté zůstává ukryt v některém senzitivním gangliu a při jeho reaktivaci vzniká takzvaný pásový opar. Primoinfekce u adolescentů a dospělých mívají těžší průběh. Nákaza je nebezpečná pro těhotné, zejména v pokročilém stupni těhotenství.
Plané neštovice jsou v České republice nejčastějším infekčním onemocněním. Planými neštovicemi nejčastěji onemocní děti od 3 do 10 let věku, později už má většina lidí protilátky, i když onemocnět může v podstatě kdokoliv. Epidemie planých neštovic se vyskytují nejčastěji v zimě a brzy zjara, a to obvykle ve dvou až čtyřletých cyklech, kdy doroste nová generace vnímavých dětí. Nemoc se šíří velmi snadno, virus se uvolňuje v sekretu neštoviček a je také v dýchacích cestách, šíří se tedy vzduchem. Po kontaktu s infikovanou osobou v uzavřeném prostoru onemocní až 90 % lidí (pokud nemají protilátky). Jedinci s planými neštovicemi jsou nakažliví pravděpodobně jeden nebo dva dny před výsevem vyrážky a až šest dní po prvním výskytu. Infekce se přenáší kapénkami, vznikajícími při mluvení, kašli nebo kýchání, z nakaženého člověka na vnímavé jedince v okolí (údajně až na vzdálenost 10 metrů).
Inkubační doba
Inkubační doba planých neštovic je 14 až 23 dní, tedy průměrně 14 dní. Poté se mohou objevit první nespecifické příznaky, takzvané prodromy, které ohlašují příchod onemocnění. U malých dětí obvykle nejsou, jsou výraznější u dětí starších 10 let a u dospělých mohou být i závažnější. Je pravděpodobné, že za závažnějším průběhem u starších pacientů stojí vyšší infekční dávka. Zatímco mladší děti se většinou nakazí rychlým kontaktem (návštěva, školka, jesle), starší pacienti (sourozenci, rodiče) se nakazí od člena rodiny, který infekci přinesl. Příznaky zahrnují horečku, zimnici, žaludeční potíže nebo průjem, svědění nebo bolest kůže v místech, kde se později objeví vyrážka.
Prodromální příznaky předcházejí příznaky klinické o 3 až 4 dny. Bolesti hlavy a horečka každopádně ohlásí přícho
V naší poradně s názvem VODOVE PUPINKY A JINE VYRAZKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
tak jsme dnes prisli od doktorky a minule nam pro syna na vodove pupinky naordinovala toto-vodove puchyrky propichnout a vodicku z nich otirat,hypermangan na koupel rukou a kortikoidovou masticku,vse mu zmyzelo, do dvou dnu se mu udelala verazka v oblasti kycli vypadalo to jak male nitkovite popraskane zilky jedna vedle druhe,dnes jsme ukazali i tuto vyrazku ktera pomalu ustupuje a z vrchu jde videt sucha kuze,pani doktorka nam rekla ze bude alergik dostali jsme koupel do vody a jakmile se neco objevi tak se ozvat. vysledky z krve budou za tyden ceka se na rozbor,jestli neni alergicky na nake potraviny a jsme v lednu objednany na alergologii,zatim vim jen ze po koupeli musime cele telicko promazavat mastnym kremem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lenko, než půjdete na alergologii, tak svého syna opatrně, ale doře, připravte na kožní testy, aby se nebál píchání injekcemi a očekával ho. Testy se provádí na pažích horních končetin, kam se velmi tenkou a krátkou jehličkou pod kůži vpravuje roztok s testovanými alergeny. Vpichů může být i více než deset, ale díky té tenké jehličce není bolestivost tak velká a dá se přirovnat k bodnutí komárem. V podkoží pak alergeny reagují s imunitním systémem a zbarvují kůži kolem vpichu do červena a to může hlavně při aplikaci bolet, respektive pálit. Dobrý doktor většinou na agrsivní alergeny pacienta upozorní před vpichem, že tohle bude nepříjmené píchnutí. Podle reakcí kolem vpichů, se pak určí, na co je váš syn citlivý neboli alergický. Pro nejlepší výsledky je třeba, aby váš syn byl při aplikaci testu co nejvíce v klidu a nebyl stresován zejména samotným vyšetřením. Když váš syn bude očekávat několikerá jemná píchnutí, tak to určitě bude ku prospěchu celého alergologického vyšetření.
Podle výsledků alergologického testu se pak určí další léčba. Léčba alergie by se dala rozdělit do dvou skupin. Za prvé na postup, kdy se imunitní systém spíše uklidňuje od přehnané reakce na běžné podněty. Ten se provádí pravidelným a dlouhodobým podáváním antihistaminik, kde jako denní je nejoblíbenější Claritin, který má nejslabší sedativní a hypnotické účinky, ale přesto dokáže dobře uklidnit imunitní systém. Tento postup neléčí alergii jako takovou, ale jen lépe či hůře odstraňuje alergické projevy. Za druhé pak na postup, kdy se tělo jako by vytrénuje správně reagovat na alergen, na ketrý testy prokázali alergii. Do těla se po dobu několika měsíců vpravuje daný alergen ve stanoveném časovém harmonogramu. Nejdříve se začíná na malých koncentracích alergenu. Vždy se nechá tělu dostatek času, aby se se stykem s alergenem samo vyrovnalo a naučilo se ho normálně přijímat, bez nechtěných alergických reakcí. Tímto lze v mnoha případech a po několika měsících pravidelné kůry dosáhnout trvalého vyléčení alergie bez další budoucí podpůrné lečby. Některé vakcíny jsou pro domácí použití ve formě kapek, které se polykají a jiné se zas musí aplikovat injkcemi. U injekčních podání je zpravidla lepší výsledek, protože je zde dohled lékaře nad pravidelností a také nad průběhem celé vakcínové kůry, neboť tělo je během ní vystavováno látce, na kterou je abnormálně citlivé a mohou se tedy během vakcinace projevit intenzivněji alergické projevy, proti kterým se vakcínami bojuje.
Obecně je léčba alerigií velký biznis, proto je zde velký tlak na producenty jedtlivých léčiv, aby přinášeli trhu stále lepší preparáty a zajistili si tak kvalitativní konkurenční výhodu. Bohužel již ne cenovou a v mnoha případech je nutné si za skutečně účinnou vakcínu připlatit. Obvykle vakcíny přizpůsobené k domácímu užití (v kapkové formě) mají spoluúčast pacienta nejvyšší. Pokroky v alergologii jsou však díky těmto tržním podmínkám výtečné a dokážeme nyní zcela vyléčit mnoho druhů přehnaných alergických
U osob, které se s výskytem štěnic setkaly poprvé, se typická kožní reakce objevuje se zpožděním až po proběhlé imunizaci (alergizaci), která trvá necelý týden. Po této době se během několika hodin objeví typické svědivé červené pupínky v každém místě sání. Intenzita vyrážky, která je podobná kopřivce, je závislá na celkovém počtu sání v průběhu celého týdne. Většina lidí, což je asi 30 %, nemá žádné kožní reakce na pobodání štěnicemi. U již imunizovaných osob se typická kožní reakce na místě sání objevuje do několika hodin.
Vzhledem k příznakům podobným kopřivce, může být výskyt štěnic zpočátku nepozorován a výskyt kožních problémů není se štěnicemi vůbec spojován. V mnoha případech je pak pacient léčen na tyto kožní problémy, protože ne všichni lékaři si výskyt kopřivky spojí s možným výskytem štěnic. Během této doby pak bohužel dochází k množení štěnic a jejich existence je zpravidla zjištěna až při vyšším výskytu, kdy je již byt zamořen.
Jak se pozná kousnutí od štěnice je dobře vidět na těchto fotografiích: kousnutí od štěnice foto.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Plané neštovice jsou způsobeny virem, který se snadno šíří vzduchem a přenáší se pomocí kapének nebo přímým tělesným kontaktem a následnou kontaminací. Na těle postiženého se v průběhu nákazy objevují zarudlé flíčky, které se mění až po puchýřky vyplněné hnisem, a stav doprovází často i zvýšená teplota. Nejohroženější skupinou jsou děti, ve většině případů do dvou let (batolecí období), které se nakazí v kolektivu, tudíž velmi pravděpodobně ve školce. Šíření infekce je mezi dětmi velmi rychlé a nemocné dítě musí být od zdravých dětí izolováno.
Samotným příznakům předchází takzvané prodromy, což jsou první nespecifické známky, kdy člověk ještě neví, co mu vlastně je. U neštovic se vyskytuje zvýšená teplota až horečka spojená se zimnicí, třesavkou, bolestí hlavy či žaludečními potížemi, eventuálně řidší stolicí. Signálem, který by mohl nasvědčovat tomu, že jde o neštovice, je svědění a bolest kůže pnutím před vytvářejícími se flíčky a následná tvorba puchýřků vyplněných hnisající tekutinou. Neštovičky tak procházejí různými vývojovými stadii od makuly (zarudlá skvrnka) přes svědivý pupen (papula) až po vezikulu (puchýřek s tekutinou) přecházející v pustulu. Puchýřky jsou předurčené k prasknutí, vysušení a vzniku krust, které se mezi jedním až dvěma týdny odloupnou. Pokud je dítě nebo dospělý jedinec ve fázi, kdy má na těle krustičky, neměl by už nikoho nakazit. Puchýřky se nejčastěji tvoří ve vlasaté části hlavy, na obličeji, trupu a končetinách. Výjimkou však není ani výskyt na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku, pochvě nebo očních víčkách.
Neštovicemi se můžete nakazit i v dospělosti. Průběh onemocnění je vždy komplikovanější, protože s přibývajícím věkem narůstá i riziko rozšíření infekce do mozku (herpetická meningoencefalitida) nebo do plic (pneumonie). Pokud se neštovicemi nakazí dítě v pubertálním nebo adolescentním věku či těhotná žena, novorozenec nebo lidé s oslabenou imunitou, je tu vyšší riziko komplikací. Fatální důsledky končící trvalým postižením mozku nebo smrtí jsou hrozbou, ale spíše ojedinělou komplikací. Každopádně se neštovice nesmí brát na lehkou váhu u žádného dítěte nebo dospělého.
Inkubační doba
Inkubační doba znamená dobu od styku s virem (průniku do organismu) do propuknutí klinických příznaků. V případě neštovic je to kolem dvou týdnů, někdy i déle. Virus vnikne do organismu přes sliznici a lymfatickou tkáň horních cest dýchacích, zde se pomnoží a pokračuje směle dál. U planých neštovic ho způsobuje herpetický virus varicella zoster.
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.
Způsob nákazy:
Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.
Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí, a na možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic. Nebezpečná je rovněž konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa jatečných zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže). Lidé stižení toxoplazmózou mívají často zvyk ochutn
