KDY STŘÍHAT VŘESY

Jo akne tezsi formy to je pruser, lecba pripomina spis samanstvi, kdy kazdy kdo uz prosel zakladni serii leku (napr. Mirka zde v diskusi) nejspis potvrdi ze to dlouhodobe nefunguje.
Nicmene antibioticke masti kratkodobe nez vznikne rezistence by pomoct meli, chce to proto nevynechavat a vytezit z toho maximum nez se snizi ucinek - vyuzijte toho ze namazana kuze (tyto pripravky jsou obvykle proste nechutny jak cichove, konzistenci tak hlavne mizernym pocitem pri noseni - bohuzel) vam pripomene abyste na ni nehrabali, to je nejdulezitejsi nerejt do toho, kdyz to delate dlouhodobe (roky) tak se to nakonec nemile projevi. Vim ze se to lehko rekne (nikdo nechce chodit se zlutejma pupinkama na ksichte), tak mazejte antibiotikama nebo vysusujte tea trea olejem nebo proste trpelivosti hlavne je nechte vyhnit prirozene, jinak se nezahoji a i kdyz ho oddelate stejne tam zustane, jak je videt po zhojeni - dostanete se akorat do kolotoce.
Stesti v nestesti mastny kuze je ze je odolna, tim ze je promastena bohuzel zpusobuje akne, ale dlouho odola vzniku jizev a poskozeni, pokud to ale neprekonate ze do toho budete zasahovat, tak se za 1) nikdy nevylecite 2) ponesete nasledky. Kdyz uz zasahovat tak jedine pres kapesnik! Osobne to resim tak ze kdyz uz to nekde nezvladnu a zasahnu tak to misto pak prelepim naplasti - nedrazdi me to a vyresi se to samo.
Co v clanku padlo je mozna pravda, sam jsem si chvili myslel ze to bude stravou, ale ted kdy jsem tomu uz dost obetoval, si to myslet prestavam.
Co se tyce te emocni/psychicke stranky, to se da proste rict o jakekoli nemoci - navic akne obvykle zacina v puberte - tedy kdy nejde o nejaky emocni / psychicky problem a az casem na zaklade probihajiciho (rekneme normalniho pro dospivajici) akne se z toho stava pochopitelne psychicky problem - proste podpasovka.
Vsem stizenym drzim palce, preju hodne vule, sebeovladani a trpelivosti, at to vy (i ja) vydrzite a prekonate, opravdu z celeho srdce.

Dobry den

Mam dotaz mam 6 tydenni miminko od zacatku kojim a prikrmuji min jedna davka za den je prikrm. Mala mi pribyva. Jen co se mi nedari je rezim. Jsoi dny kdy se mi hlasi po 3 hod v noci krmime po 4 hod a jindy po 2 nebo po trech. Kdyz ma problem se spanim ze mi pres den nechce usnout a pak mi usne vetsinoi se mam.to rozhodi je ki blby ji budit. Furt cekam kdy se to nejak ustali avsak porad to je nepravidelny plus minus dve hodiny. Taky nevim kolik by mela vypit za jeden den. Nekdy.si veme 90 jindy 100. Cca se pohybujeme mezi 560 az 650ml za den vazi mi 4.5 kila. Taky nevim.od kdy se mohou prodluzovat hodinove intervali v noci vetsinou se v noci nehlasi az tak kolem 5 hod. V noci ji budime na krmeni mezi 12 az 2 hod. Diky za odpoved stysova

Předesílám, že ty čtyři roky boje s rakovinou mi umožnily seznámit se s touto chorobou a mluvit o ní i o událostech s ní spojenými otevřeně, bez zábran a zbytečných tabu. Vím, že jsou horší nemoci, beznadějné případy onemocnění, jiné rakoviny, nicméně věřím, že mé vyprávění zanechá ve čtenáři ev. nemocném čtenáři positivní stav mysli.
A taky jsem se rozhodl o tom vyprávět všem, kdo o to projeví zájem, protože i já jsem, tonoucí v moři nejistot, hledal před operací jakékoliv relevantní informace. Budiž tedy tento příběh vzpruhou všem nemocným a jejich doufajícím blízkým.

Celý příběh se začal psát na jaře roku 1917, kdy jsem na naléhání mých dcer, z nichž jedna je lékařka a zároveň na prosbu mé švagrové, rovněž lékařky vyhledal v roce kdy slavím na Vánoce 60 let svého věku, svého obvodního lékaře abych absolvoval preventivní lékařskou prohlídku.
Do té doby pohoda, zdraví jen kypělo, byl (a jsem stále) živnostník - zahradník, kdy jsem navrhoval, realizoval a posléze i udržoval zahrady drobných zákazníků. Sport, cyklistika, vodáctví a lyžování byly běžné aktivity a s manželkou jsme vedli radostný život milujících se manželů a se širší rodinou dcer, zeťů a vnoučat si užívali života, až mě kolikrát napadlo, že tolik štěstí musí být něčím vykoupeno. Nikdy jsem vážně nemarodil, stáří mi nic neříkalo.
Nečekal jsem dlouho. Výsledky testů preventivní prohlídky byly vynikající, normální zdravý chlap, tlak v normě, obezita žádná, cholesterol, játra ok, střeva jakbysmet, sexuálně v nejlepší kondici. Tedy žádné komplikace. Až...
Až na hodnotu PSA, jejíž zvýšení je strašákem mužů po padesátce. Zjistila se výše 14,8.
V tu chvíli mě to dost dobře nedocházelo, protože jsem o té nemoci nevěděl vůbec nic, jen to, že prostata je jakýsi orgán a je součástí pohlavního ústrojí mužů , který někdy zazlobí. Teprve při interpretaci výsledků mým urologem přišel šok. "pane Trojane, máte rakovinu" To jsou slova, která nikdy nezapomenu.
Svět se zhroutil do černé díry myšlenek, obav a strachu. "Proč já?": ptal jsem se a od té chvíle jsem dělil lidi na dvě skupiny: Ti zdraví a ti s rakovinou. Přišlo mi najednou, že už jsem na druhém břehu, bezcenný, nemocný. Nic naplat účast rodiny, nic nepomohlo snížit mé obavy, stále jsem si stál neústupně na tom, že mi život skončí a nikdy nedokončím své realizaci svých snů (což jsou mimochodem modely vláčků) Beznaděj, vztek, lítost, a to stále dokola.
Pak přišly první kroky v léčbě. Naštěstí mi má švagrová lékařka zajistila operaci u profesora Hory (jednoho z nejlepších odborníků u nás) na plzeňské urologii a vzhledem k naléhavosti výsledků předoperačního vyšetření to šlo ráz na ráz.
Byl jsem objednán na vyšetření - biopsii, které má upřesnit diagnosu a specifikovat typ nádoru. Vyšetření se provádí za částečného umrtvení skrze konečník přes břišní stěnu sondou do prostaty. Není bolestivé v tom okamžiku, spíše nepříjemné a to ne kvůli studu, ale skrze pocit, jak sonda krájí tkáň. Bolestivost se dostavila