My ženy si většinou klademe otázku, kde jsou ti skvělí chlapi, o kterých jsme kdysi snily jako malé princezny. Vždyť i naše maminka měla tatínka, tak jak je možné, že tu polovičku ne a ne najít? Jenže víte jak jsou na tom muži, když hledají své ženy? A co teprve, když se chlap rozhodne najít si nevěstu? Prostě takovou, co by zaplnila volný prostor v jeho životě? A tak několik pokusů o ulovení nevěsty vyústilo v seznamovací thriller, plný lidské vášně, lechtivých i černěhumorných situací a ve finále i obětí, jenž musíme přinášet, protože tak je to zkrátka správné.
Román vypráví o tom, co chce a hledá jeden docela normální chlap s tak jednoduchým požadavkem „Hledám štíhlou ženu ... „
JANINKA-HANINKA
„Tys to udělal... do mě?“ zeptala se ještě trochu udýchaně.
„Je tu snad... ještě... někdo jinej?“ zeptal jsem se ještě udýchaněji.
„Já jenom, že mám právě dost blbý období,“ usmála se spíše pro sebe. Usmála!
„To máme tedy oba blbý období, Janinko,“ konstatoval jsem upřímně a horečně přemýšlel, zda si přeju, aby se právě tahle zručná kadeřnice stala matkou mého dalšího dítěte. No nepře-ju, a nic proti zručným kadeřnicím, které ještě ke všemu vypadají hodně dobře. Problém zpravidla nastává, až když se rozpovídají.
Jsem nezodpovědný. Proč s ní lezu do postele, když celkem otevřeně deklarovala, že by se stala ráda matkou dítěte, kterého se nechci stát otcem? Možná proto, že se při souložení ne-mluví. Nebo jen docela stručně. A proč seznámeníchtivé pětatřicátnice, které nevypadají nic moc, všechny děti mají a další děti už spíše či plně nechtějí, a ty, které vypadají dobře, děti nemají a jsou ochotny se s blížící se čtyřicítkou nechat oplodnit i od orangutana, pokud by jim někdo zaručil, že dítě nebude mít fazonu zcela po tatínkovi. Nemělo by to být zcela naopak? Že by ty hezké děti měly a ty ostatní neměly?
Jenže ty ostatní si ty děti prostě s někým zařídí bez velkých licitací, protože těch oplodňovacích příležitostí zas tolik nemají, zatímco ty hezké tak dlouho přebírají, koho tím šťastným otcem vlastně učiní, až přeberou, a už jim houká vlak a zvoní hrana a už se jen fofrem hledá táta, nebo alespoň ten oplodňovač.
Tato pětatřicítka se mi však vyrvala z misionářské polohy, jako by mi četla myšlenky (popřípadě zjistila, že si skutečně vystřihla orgasmus s orangutanem), a začala se hbitě oblékat. Na vteřinu mne napadlo, zda si nepřišla skutečně jen pro tu plus minus dvěstěmilionovou partičku spermií, která v ní teď možná svádí nemilosrdný souboj o jediné vajíčko. Souboj na život a na smrt.
Měla hezké prádlo. Černou, poloprůhlednou podprsenku bez molitanových šidítek a miniaturní tanga. Asi jí na mně záleželo. Nebo na tom, aby se mi líbila. Nebo na tom, abych ji oplodnil a ona konečně mohla trajdat s kočárkem. A proč si ženy vlastně oblékají tak svůdné (a zcela nepraktické) spodní prádlo, když měřítkem úspěchu je vlastně jen a pouze to, jak rychle z něj budou vysvlečeny?
Tvářila se, jako kdyby jí uletělo hned pět rojů včel. A jak bych se měl tvářit já, když mi holka ani neřekne, abych si dával bacha? Kdyby holka, velká ženská!
Ta ženská se štíhlou holčičí postavou a půvabnou pihou na zadečku si však neskutečně naštvaně navlékala punčocháče, dokonce takovým způsobem, až v nich výstražně zapraskala statická elektřina.
„Janinko, stalo se něco kromě toho, žes právě otěhotněla?“ vsadil jsem na černý h
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
V naší poradně s názvem FRANTIŠKOVY LÁZNĚ HRAZENÉ POJIŠŤOVNOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naďa Slabá.
Dobrý den, nyní jsem v nemocnici po laparoskopické operaci žlučníku. Dostávám antibiotika pro velký zánět . Tím pádem je léčba v nemocnici zdlouhavéjsi.
Prosím, mám nárok na křížove lázně. Je mne 71 let
Děkuji Naďa Slaba
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jestli máte nárok na křížkové lázně může rozhodnout pouze vaše zdravotní pojišťovna. Potřebujete k tomu doporučení odborného lékaře, ve kterém bude napsáno, že lázeňská léčba povede ke zlepšení vašeho zdravotního stavu a přispěje tak ke snížení nákladů za léčbu, kterou by jinak bylo nutné vynaložit za vaši léčbu bez lázní. Dohodněte se se svým ošetřujícím lékařem, aby vám takové doporučení napsal a vytvořil návrh na lázeňskou léčbu. Pojišťovna vám pak dá do třiceti dnů vědět, jak rozhodla.
Ano, zaražené větry mohou vyvolat výraznou bolest zad, která může působit velmi nepříjemně.
Plyn nahromaděný ve střevech zvyšuje vnitřní tlak a dráždí nervy, které mají společné dráhy s oblastí páteře. Mozek pak bolest vyhodnotí jako bolest zad, i když samotná páteř není poškozená. Tento typ bolesti může být ostrý, tlakový nebo vystřelující a často zmizí po uvolnění plynů.
Kde přesně záda při zaražených větrech nejčastěji bolí?
Nejčastěji se bolest objevuje v bederní a křížové oblasti zad.
Bolest se však může šířit i do boků, pod žebra nebo mezi lopatky. Typické je, že lokalizace není úplně přesná a může se měnit během dne. To je jeden z rozdílů oproti bolesti páteře, která bývá stabilnější a vázaná na konkrétní pohyb.
Jak poznám, že nejde o „bloklá záda“, ale o střeva?
Rozhodující je souvislost bolesti s trávením a plynatostí.
Pokud se bolest nemění při pohybu páteře, ale zhoršuje se po jídle, vleže nebo při nafouknutí břicha, je střevní původ velmi pravděpodobný. Silným vodítkem je také úleva po odchodu plynů nebo po chůzi.
Může bolest zad od zaražených větrů vystřelovat?
Ano, bolest může vystřelovat do různých částí zad.
Důvodem je podráždění nervových drah, které vedou jak ze střev, tak z oblasti páteře. Přestože může bolest působit dramaticky, obvykle nejde o poškození nervu ani meziobratlové ploténky.
Je normální, že bolest přijde náhle a bez varování?
Ano, náhlý vznik bolesti je pro zaražené větry typický.
Plyn se může nahromadit poměrně rychle, například po jídle nebo při delším sezení. Jakmile tlak překročí určitou hranici, bolest se objeví náhle a může být velmi intenzivní, i když předtím nebyly žádné potíže.
Může to bolet tak, že se bojím pohnout?
Ano, intenzita bolesti může být překvapivě silná.
Někteří lidé popisují pocit, že se bojí pohnout nebo že mají strach z vážného problému se zády. U zaražených větrů však obvykle pohyb páteře bolest nezhoršuje a opatrná chůze nebo změna polohy naopak přináší úlevu.
Může se stát, že záda bolí, i když nemám výrazně nafouklé břicho?
Ano, je to možné.
Plyn se nemusí vždy projevit výrazným zvětšením břicha. Někdy se hromadí spíše v hlubších úsecích střeva, kde vyvolává tlak a bolest zad, aniž by byl nafouknutý vzhled nápadný.
Je trapné, ale může mi opravdu ulevit obyčejné „odpuštění větrů“?
Ano, a je to naprosto normální.
Odchod plynů snižuje tlak ve střevech, což často vede k rychlé úlevě od bolesti zad. I když je to společensky nepříjemné téma, z fyziologického hlediska jde o přirozený a žádoucí proces.
Ve svém příspěvku BOLEST V KLENBĚ NOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Procházková.
Už dva roky mně bolí v klenbě nohy. Při chůzi nic nebolí, na omak když pořádně
přitlačím tak to nahmatám, ale hlavně to bolí v klidu a to píchání je hodně silné, až
mi to připadá jako nerv, nakonec to přestane a třeba to začne za několik hodin.
Někdy mně to bolí i v noci.
Dle lékařů je to spadená klenba, ale je mi divné, že to bolí jenom v klidu.
Tak tím žiju, ale je to hodně nepříjemné.
Nemá někdo podobné potíže a neví co to je ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Helena Procházková.
Tak co to vlastně mám a dá se toho zbavit, mám hodně ploché a zdeformované nohy, ale při chůzi to nebolí
Kaudální opich bederní páteře je invazivní metoda, která se používá u pacientů s dlouhodobými nebo silnými bolestmi v dolní bederní a křížové oblasti, zejména pokud selhala konzervativní léčba. Cílem není odstranění příčiny, ale zmírnění bolesti a zánětu.
Zákrok spočívá v aplikaci směsi lokálního anestetika a kortikoidu do oblasti křížové kosti. V této části již neprobíhá mícha, což snižuje riziko závažných komplikací. Účinek je individuální – u některých pacientů přetrvává úleva několik měsíců, u jiných je efekt kratší nebo minimální.
Opichy se obvykle provádějí v sérii a vždy za přísných aseptických podmínek. Po zákroku se doporučuje klidový režim. Metoda je určena pouze pro pečlivě vybrané pacienty po odborném vyšetření.
V naší poradně s názvem BOLESTI DROBNÝCH KLOUBŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela.
Dobrý den,chci se zeptat,byla jsem na revmatologii,test na revma negativní,artrititu ve věku 34let nemohu mít,pí doktorka mi říkala,že bolest někdy sama vymizí,předepsala analgetika.Trpím bolestí na obou hřbetů rukou,i zespod jsou tam nárustky dříve měkké,nyní jsou tvrdší,menší,při přitlačení bolí,občas svědí,oba prostředníčky bolí v kloubech bolest ostrá,"jde" to jakoby dopředu,nejhorší je chlad,studená voda,bolí všechny prsty,horší hybnost.Na pohled nejde nic poznat,jen při doteku.Dále viz.foto,mám na ruce bouličku 3cm ,nebolí,je měkká.A ještě obdobné problémy na prstou u nohou,bolí v zimě,když stojím na nerovném povchu,rohožka ve sprše,kamínky,...A od dětství mě bolí klouby při změně počasí,přesně vím 2h dopředu,že bude pršet,někdy to je nesnesitelná bolest. Děkuji mnohokrát za odpověd´.Nevím si sama rady,pí revmatoložka se na mě dívá,že jsem si to vymyslela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Boulička vypadá jako zbytnělý uzlík na šlaše. Bylo by možné jeho chirurgické odstranění. Podle příznaků zřejmě máte revmatoidní artritidu. Budete potřebovat péči do konce života, takže bude potřeba najít lékaře, který má o vaše problémy zájem a bude je chtít léčit.
Odešel nám, a co je nejbolestnější, bez rozloučení. Měli jsme si toho ještě mnoho co říci, jako vždy, když jsme byli pospolu. Odešel příliš brzy, alespoň pro mne. Jak to posuzuje on, nevíme. O cíli jeho cesty nevíme my vůbec nic. Odešel příliš brzy, říkám si. A to mi ukazuje, jak je náš smutek sobecký.
Náš život není věčný, jak si snažíme namlouvat. Naši sourozenci jsou v nejlepším případě jen darem, který nám byl propůjčen na určitou dobu, a jednou ho budeme muset opět vrátit. Myšlenka na smrt mu nebyla cizí. Smrt pro něj měla něco útěšného. Proto také věřím, že když nás vidí u své rakve, jeho duše, ať už je kdekoli, se usmívá. Nezavíral oči před temnými a sebezničujícími stránkami člověčenství, přesto však byl veselý životní optimista. Proti slovu „přesto“ by určitě protestoval. „Zrovna právě proto“, řekl by, „právě proto, že smrt pro mne patří k životu, protože láska a smrt tvoří hranice poznání, k nim vztahuji svá měřítka“.
Byl to člověk plný bláznivých nápadů, láskyplných posměšků a kousavých vtipů. Dokázal hovořit s hereckou vervou, strhnout posluchače k nadšení, nakazit je svou téměř mladickou veselostí. Ale uměl také klást vážné otázky, pátrat po smyslu nejasných vět a slov a trvat na konečné přesnosti a pravdivosti. Byl naplněn neuhasitelnou žízní po vědění, zajímal se o všechno možné, byl přímo encyklopedicky vzdělaný. Nebral se vážně, vystupoval vždy skromně a sebeironicky.
Nyní, když je mrtev, je mi teprve jasné, jak moc my, žijící, v podstatě mlčíme, i když hovoříme. On však vyjadřoval nekonečné množství myšlenek bez křiku a pozdvižení. Myslím, že nejsem jediný/á, kdo ho neustále cituje; k tomu by asi jen posměšně řekl „možná ano, možná ne“. Postrádáme jeho hlas i jeho názory. Zemřel dobrý muž – bratr, a pro mne znamenal velice mnoho.
Ve svém příspěvku ZADNÍ RÝMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Fialová.
Trpím na "Zadní rýmu" snad odjakživa od podzimu do jara. Pravidelně chodím na prohlídky na ORL, beru Zulbex, Desloratadine Actavis a sprej Mometason furoát Cipla.
Přečetla jsem si o "Zadní rýmě" už toho dost, ale nedočetla jsem se nikde, že by v důsledku toho bylo i to, že postižený rýmu, kterou nevysmrká, tak ji rovnou polyká. Přes den to ještě jde, ale když večer ulehnu, tak je to jeden nekonečný proud, který přeruším akorát sprejem. Sice se potom vyspím, ale ráno mám v puse všechno suché jako na Sahaře (jazyk, patro, uvnitř krku), že nemohu ani polknout. Beru ho jen v nouzi (nevyspaná - unavená). Z napolikaného hlenu mne potom bolí žaludek a někdy ráno se musím vyzvracet (sám hlen). Hlava nebo v krku mne nebolí a ani jinak se necítím nemocná. Akorát mám nutkání pořád něco jist alespoň trochu, že mne méně bolí žaludek. Vcelku dobře a rychle zabírá uvařené teplé brambory jen tak bez ničeho.
Rýma se mi sama spustí akorát když brečím, krájím cibuli nebo v zimě když se slunce odráží v čerstvě napadaném sněhu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila.
Pani Aleno,
vyzkoušejte na zadní rýmu, výplach nosu konvičkou, kterou naplníte slanou vodou, vyplachovat se může každý den. Zakoupíte v lékárně a jistě Vám tam i poradí jak s konvičkou pracovat. Synovi velmi se zadní rýmou výplach nosu pomáhá.
