Hexavakcína je určena pro ty nejmenší. Podává se ve třech dávkách a chrání proti šesti nemocem (záškrt, tetanus, dávivý kašel, hepatitida B, haemophilus influenzae, dětská obrna). Vzhledem k tomu, že se jedná o očkování proti šesti onemocněním, není účinných látek zrovna málo. Podívejte se na složení:
Haemophilus influenzae typus b polysaccharidum (polyribosylribitoli phosphas)
Conjugata cum tetani anatoxinum (nosný protein)
Pomocné látky:
Prášek Hib: bezvodá laktóza
Suspenze DTPa-HBV-IPV: chlorid sodný (NaCl), kultivační médium 199 obsahující hlavně aminokyseliny, minerální soli, vitamíny; voda na injekci.
Obsah hliníku (celkem 0,82 miligramů Al3+, vyrobeno pomocí rekombinantní DNA technologie na kultuře kvasinkových buněk, pomnoženo na VERO buňkách – buňky ledvin kočkodana afrického) je ve vakcíně proto, aby vakcína vůbec fungovala. Jeho účelem je nabudit imunitní reakci.
Hexavakcína je plně hrazena ze zdravotního pojištění. Pokud ji kupujete jako samoplátce, tak se jedná o cenu 1 500 Kč za jednu dávku.
V naší poradně s názvem DOMACI PLISEN POD GELOVYM NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka.
Dobry den, chtela bych se zeptat bud na domaci, nebo odbornou lecbu, Udelala se mi plisen pod gelovym nehtem,Slysela sem ze je dobre si namacet nehty do octa, nebo kapat citronem, aby se to dostalo pod nehet, ze plisne nemaji rady kysele. Nebo je dobre vtirat si pod gelovy nehet mast kanesten. Muzete mi doporucit nejakou lecbu? Predem dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Majko, určitě se chcete zbavit plísně pod gelovým nehtem co nejrychleji, takže než zkoušet na slepo co zabere a co ne, tak spíše doporučuji nechat si odebrat vzorek spor z pod nehtu a provést kultivaci. Tím se zjistí, o který kmen onychomykózy se u Vás jedná a podle toho se určí vhodná léčba, která Vás tohoto nešvaru zbaví nejrychleji. Zajděte tedy na kožní a udělejte to tak, jak je zde napsáno. Účinné léky proti plísni jsou bez tak jen na lékařský předpis, takže jinak, než přes doktora, se k nim nedostanete.
Strava a akné spolu souvisí, což dokazují poznatky z nerozvinutých zemí, kde se jí méně a převládá přirozená strava. V těchto nerozvinutých zemích akné prakticky vůbec neexistuje. Naproti tomu v zemích západní civilizace, se akné objevuje jako významná kožní nemoc. Zajímavá je také studie o Eskymácích, kteří byli ve svém přirozeném prostředí podrobení analýze na přítomnost akné s negativním výsledkem, akné u nich nebylo. Jakmile, ale tito zkušební Eskymáci přešli na moderní stravu západní civilizace, tak se u nich objevily na kůži červené pupínky.
Další studie, která dokládá souvislost stravy s výskytem akné, je studie doktora Lorena Cordaina ze Státní univerzity v Coloradu. Doktor Cordain sledoval dvě nezápadní civilizace, civilizaci Kitavana z ostrovů Papua Nová Guinea a kmen lovců z Paraguaje. Z 1200 Kitavanů a 115 lovců z Paraguaje ani jeden netrpěl akné. Hlavní složkou jejich stravy byly hlízy, ovoce, ryby, kokos a místní divoce rostoucí plodiny. Prakticky by se dalo říci, že stravou těchto lidí bylo vše, co si ulovili, utrhli, sesbírali nebo vylovili z vody. Přesně taková skladba stravy u těchto lidí vylučovala vznik akné. Do našich zeměpisných podmínek by se to dalo převést prostřednictvím těchto potravin: losos, hovězí svíčková, jahody, ořechy a kořenová zelenina. Toto by měli být hlavní potravinoví pomocníci v boji proti akné. Doktor Cordain své závěry opírá o domněnku, že za vznikem akné stojí potraviny, které přímo zvyšují hladinu inzulínu v krvi, což jsou rychlé cukry (glukóza, fruktóza, sacharóza), tyto potraviny se také označují, jako potraviny s vysokým glykemickým indexem. Inzulín totiž podněcuje tvorbu hormonu IGF-1, což je inzulínový růstový faktor. Inzulínový růstový faktor se využívá například v kulturistice, kde podporuje svalový růst. Inzulínový růstový faktor ovšem podporuje růst ve všech typech tkání, včetně folikulů. Ve folikulech pak dochází k nadměrné tvorbě tuku a keratinu, což vede ke vzniku akné. Dále se inzulín a inzulínový růstový faktor projevuje také ve vaječnících a ve varlatech, kde podporuje tvorbu testosteronu u mužů i u žen. Vyšší hladina testosteronu pak znamená více nepříjemného odpadního metabolitu DHT, což je největší přítel s akné. Strava, ve které je minimálně 45% bílkovin, snižuje přeměnu testosteronu na jeho přímého potomka – metabolit DHT, který při vzniku akné hraje hlavní roli.
Další studie, která zkoumala vliv mléka na adolescenty, odhalila souvislost mezi mlékem a vznikem akné u dospívajících osob. Přičemž nezáleželo na tom, zdali mléko bylo odtučněné nebo plnotučné. Přítomnost hormonů a bioaktivních molekul z mléka pravděpodobně zhoršuje stav akné.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarča.
Dobrý den, mám rakytník třetím rokem a mám obavu větvičky s plody ostříhat a dát do mrazáku, že by na keříku zůstal pouze prostřední (hlavní) kmen. Nevím jak by další rok obrostl. Máte zkušenosti?
Děkuji za odpověď.
Jarča
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Halova Miloslava.
Letos poprve nam rakytnik plodi. Na jare jsme ostrihali ostny, takze je jich tam minimum a v pristim tydnu budeme poprve trhat a zpracovavat.Nyni hledam moznosti nejlepsiho vyuziti.Uz ted trochu ozobavama a cekame na nejlepsi cas, vyzrani , hlavne aby nezmekl, protoze pak je na vyhozeni. Takze ostny ostrihejte.mh
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Ve svém příspěvku PECKY Z MERUNĚK HUNZŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marian Adamus.
Kmen Hunzů v severním Pákistánu, má meruňky jako podstatnou část stravy.
Ovšem to musí být nějaký odolný poddruh meruňky, když roste v takových výškách Karákoramu a v takovém množství, že to suší na zimu.
Ty naše jsou málo odolné na chlad.
Vím, že existují nějaké vyšlechtěné, ale já bych se zajímal o ty originální, od Hunzů.
Dají se někde sehnat ?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Šalvěj divotvorná pochází z Mexika, kde je označována jako La Hembra (žena). U nás je známa pod jmény šalvěj aztécká či šalvěj mexická. I v dnešní době ji pěstuje v Oaxace (Mexiko) starý kmen Mazatéků, a to na malých políčkách v lesích, daleko od civilizace. Šalvěj divotvorná je víceletá rostlina, která dorůstá výšky 1 m, s málo větvenou vzpřímenou lodyhou. Ze stonku vyrůstají vejčité, 15 cm dlouhé listy s pilovitou čepelí. Rostlina kvete v prosinci. Její namodralé květy o velikosti 15 mm jsou seskupeny do chudých lichopřeslenů, jejichž délka je 40 cm.
Šalvěj divotvorná má psychoaktivní a halucinogenní účinky. Pro tyto účely jsou využívány listy šalvěje divotvorné, které obsahují hlavní účinnou látku diterpen salvinorin A a neúčinnou látku salvinorin B. Účinky a délka jejich trvání se mohou výrazně lišit v závislosti na dávce a způsobu užití. Šalvěj divotvorná bývá někdy označována jako legální marihuana. Mezi popisované účinky patří narušení pohybové koordinace, zrakové halucinace, zažívání jiné reality, pocity empatie a vyrovnanosti, nebo naopak zmatení či strachu.
I. Nervus olfactorius – čichový nerv: přenáší čichové informace do mozku; vlákna začínají v čichové sliznici nosu.
II. Nervus opticus – zrakový nerv: přenáší vizuální informace do mozku; vlákna začínají v oční sítnici.
III. Nervus oculomotorius – okohybný nerv: inervuje 4 ze 6 okohybných svalů a zdvihač očního víčka.
IV. Nervus trochlearis – kladkový nerv: inervuje horní šikmý oční sval.
V. Nervus trigeminus, V/1 Nervus ophtalmicus, V/2 Nervus maxillaris, V/3 Nervus mandibularis – trojklanný nerv: nejsilnější z hlavových nervů inervující obličejovou část hlavy; dělí se na tři větve: V1 – 1. větev (nervus ophtalmicus) oblast očnice a čela, jde přes fissura orbitalis superior a sinus cavernosus; V2 – 2. větev (nervus maxillaris) oblast horní čelisti a nosu, z fossa pterygopalatina a foramen rotundum jde krátký kmen přes dolní část boční stěny sinus cavernosus; V3 – 3. větev (nervus mandibullaris), z dolní čelisti jde z fossa infratemporalis pod bázi lební přes foramen ovale.
VII. Nervus facialis – lícní nerv: inervuje mimické svaly. Jádro leží ve Varolově mostu; nerv vstupuje ve vnitřním zvukovodu do canalis facialis v pyramidě, prochází okolo středoušní dutiny, vystupuje přes foramen stylomastoideus a uvnitř příušní žlázy se rozvětvuje na horní a dolní větev.
VIII. Nervus vestibulocochlearis – sluchově rovnovážný nerv: přenáší informace o zvuku, rotaci a gravitaci (důležité pro rovnováhu a pohyb); vlákna vychází ze sluchového a polohového ústrojí.
IX. Nervus glossopharyngeus – jazykohltanový nerv: inervuje sliznici hltanu, zadní třetinu jazyka a slinné žlázy; umožňuje polykání, přenáší chuť ze zadní třetiny jazyka.
Červené fleky na jazyku mohou signalizovat slintavku. Onemocnění lidí označované lidově jako „slintavka“ nemá se skutečnou slintavkou a kulhavkou zvířat nic společného. Jde o virové onemocnění, které většinou postihuje děti ve věku do deseti let a vyvolává je kmen viru Coxsakie. Tato choroba se snadno šíří především v dětských kolektivech (školkách a školách). Tato nemoc je charakterizována bolestivými červenými puchýři na jazyku a v jiných částech úst, projevuje se také kožní vyrážkou na dlaních, chodidlech, nohou a prstech. Puchýřky se změní na vřed po několika dnech. Nemoc se přenáší slinami, kýcháním, kašlem a infikovanou stolicí. Časté mytí rukou, důkladné čištění špinavých ploch, dětských hraček a zašpiněného prádla je nejlepší obranou proti tomuto viru. Léčba zahrnuje odpočinek, hydrataci a užívání léků na úlevu od bolesti. Proti nemoci není specifický lék, ale nemocní jej ani nepotřebují, protože choroba obvykle po týdnu sama odezní.
Osobně jsem zásadně proti jakýmkoli drogám, nicméně z důvodu objektivity musím zmínit užití šalvěje také jako kuřiva. Kouření šalvěje, které se poslední dobou rozšířilo mezi mladými, má podobné účinky jako například marihuana. Na rozdíl od ní ale není v České republice na seznamu zakázaných látek. Pro účely kouření, nejlépe přes vodní dýmku nebo bong, se užívá šalvěj divotvorná původem z hornaté části v jižním Mexiku. Již prastarý kmen Mazatéků znal její psychoaktivní účinky a žvýkal ji při rituálních šamanských obřadech. Zdrojem těchto účinků je salvinorin A, který je součástí pryskyřice tvořící se na listech šalvěje. Při kouření se již po 30 – 60 sekundách dostaví pocity euforie, empatie, zvýší se vizuální představivost, ale také se naruší koordinace těla (máte pocit, že vás cosi táhne ke straně). Při vyšších dávkách dochází k optickým halucinacím, případně až ke spirituálním zážitkům. Maximální intenzita vydrží 5 – 15 minut a zhruba po hodině účinky zcela vymizí. Když už se rozhodnete pro kouření šalvěje, je dobré vybrat si bezpečné místo, kde nebudete rušeni hlukem, kde nebudou žádné zbraně a ostré předměty a kde můžete, nejlépe za přítomnosti střízlivé osoby, ležet.
Čerstvé listy šalvěje divotvorné se žvýkají, a to tak, aby šťáva zůstala v ústech a vstřebávala se sliznicí dutiny ústní. Udržet rozžvýkanou rostlinu v ústech vyžaduje značné úsilí, protože rostlina nemá zrovna nejlepší chuť. Listí by se nemělo polykat, protože účinná látka, kterou je diterpén salvinorin A, je pak vylučována bez jakéhokoliv účinku. Při žvýkání nastává účinek asi po 10 minutách a trvá 1–2 hodiny. Doporučené dávky kolísají od pěti párů lístků (tedy deseti lístků) až ke 120 párům. Mazatékové (starý indiánský kmen) je vždy počítají a přijímají v párech. Dávka 25 párů (50 lístků) je patrně průměrná, i když na ni člověk potřebuje velký keřík či několik malých, aby rostlinu zcela neoškubal. Protože lístky jsou různě velké, je asi lepší měřit dávky váhově – 100 g listů by na psychedelický zážitek mělo plně postačit.
Další možností je, že se rostlina rozdrtí, nechá vyluhovat ve vodě a pak přefiltruje. Mazatékové tradičně tuto rostlinu užívali bez jakýchkoliv problémů dlouhodobě. Indiáni využívali vizí vyvolaných touto šalvěji k tomu, aby mohli předpovídat budoucnost a zjistili, jak mají léčit nemocné. V západním světě se kouří suché listy. Při kouření je účinek mnohem silnější, aby však bylo kouření účinné, je nutné kouř zadržet v plicích nejméně na 30 vteřin. Při menších dávkách se účinek projevuje asi jen deset minut, při vykouření 5–6 dýmek se opojný účinek šalvěje začne snižovat po 45 minutách až hodině a je možné prodloužit jej další dávkou ještě asi o hodinu.
Méně často někteří přistupují k požívání šalvěje v podobě tinktury. Látka se podává pod jazyk, obvykle pomocí skleněného kapátka. Těsně před užitím je možno ji zředit vodou, která může mírně snížit sílu účinku, ale zároveň dokáže snížit nebo odstranit štiplavý pocit v ústech, způsobený přítomností alkoholu. Tinktury se liší sílou a účinky se mohou pohybovat od jemně meditativního stavu až k silnějšímu nadpřirozenému stavu.
Habr je známý svým tvrdým dřevem. Už na jeho větvičce, která je tenká a jemná, lze vidět, že při ohýbání klade nečekaný odpor a na lomu má dřevo nápadně „husté“. Kmen mladých stromů často vypadá jako ulitý z černého železa. Pupeny habru jsou drobné, štíhlé a rostou střídavě. Mají červenavě hnědou barvu, zatímco větvičky jsou tmavší, skoro černé. Nápadné je na pupenech také to, že působí ojíněným a jakoby vysušeným dojmem, jako kdyby měly na povrchu tenké suché šupinky.
Hloh na sebe upozorní neprostupností svého větvoví. Některé krátké výhonky jsou špičaté jako trny a rostou na větvičkách kolmo. Pupeny jsou hodně odkloněné od větviček a jsou velmi drobné. Vypadá to, že z tak malých pupenů vyrostou drobné listy a že i květy budou spíše malé, ale nakonec obojí roste na větvičkách nápadně a hustě. Výhonky jsou většinou krátké, rostou střídavě jeden vedle druhého, nerozkládají se však do plochy a míří na všechny strany. Plodů zůstává na hlohu i v zimě poměrně dost a větvičky bývají doslova obalené zbylými stopkami.
U dřínu jsou mladé větvičky zelené a hranaté. Po stranách mívají světle fialovou barvu. Vstřícné pupeny jsou nápadné tím, že ty listové (drobné, špičaté, chlupaté) se hodně odlišují od květních, které jsou větší, stopkaté a mají kulovitý tvar. Někdy najdeme zbytky plodů, což jsou podlouhlé červené peckovičky. Podobají se bobulím dřišťálu, ale jsou větší. Dřín je většinou keř, ale může to být i strom s nízko nasazenou korunou.
Melaleuca alternifolia / čajovníkový strom / tea tree pochází z australských močálů a jde o neopadavý, pomalu rostoucí nenáročný aromatický strom, jehož silice odpařované z listů působí jako silné přírodní antiseptikum. Kromě toho, že ničí bakterie, zanechává charakteristickou příjemnou vůni. Přítomnost čajovníkového stromu v interiéru tak má příznivý vliv na dýchací ústrojí a navíc odpuzuje některé druhy hmyzu, jako jsou klíšťata, vši a podobně. Listy stromu jsou drobné a křehké, obsahují kolem 100 druhů aromatických olejů. Další raritou je zvláštní zbarvení kůry – je bílá a zakrývá černý kmen. Malaleuca alternifolia je velice významnou rostlinou z hlediska medicíny. Tea tree olej je velmi rozšířený. Silice z listů jsou používány v mnoha léčebných přípravcích. Antiseptické účinky se využívají k léčbě různých druhů kožních onemocnění. Antimykotické a protiplísňové účinky léčí plísně nehtů, nohou a kůže.
Rostlina má ráda plné slunce nebo polostín a kyselé přemokřené půdy, lze ji však pěstovat i v běžné rašelině. Důležitá je vydatná zálivka, kterou je vhodné v zimě omezit v závislosti na teplotě. Ta může být dlouhodobě až kolem 0 °C. V našich klimatických podmínkách je pěstována jako přenosná rostlina nebo pouze v interiérech.
Léčebné účinky propolisu jsou nevyčíslitelné. Není téměř onemocnění či poranění, u kterého by propolis nedokázal projevit své pozitivní vlastnosti a účinky. Propolis dokonale dezinfikuje, ničí nebo brzdí růst většiny bakterií, virů, kvasinek a plísní. Místně tlumí bolest, má hojivé a regenerační účinky. Je velmi vhodný nejen k léčení mnoha nemocí, ale i k jejich předcházení. Podporuje, posiluje a povzbuzuje imunitní systém člověka. Propolis se velmi dobře kombinuje také s medicínskými antibiotiky, zvyšuje jejich účinnost a současně zmírňuje jejich vedlejší účinky. Vůči propolisu není zatím rezistentní žádný bakteriální kmen. Je biologicky neškodný a v běžném dávkování je prakticky netoxický, takže bez vedlejších účinků může být užíván dlouhodobě.
Červené tečky na jazyku mohou signalizovat slintavku. Onemocnění lidí označované lidově jako „slintavka“ nemá se skutečnou slintavkou a kulhavkou zvířat nic společného. Jde o virové onemocnění, které většinou postihuje děti ve věku do deseti let a vyvolává je kmen viru Coxsakie. Tato choroba se snadno šíří především v dětských kolektivech (školkách a školách). Nemoc se projevuje nejen bolestivými červenými puchýři na jazyku a v jiných částech úst, ale také kožní vyrážkou na dlaních, chodidlech, nohou a prstech. Puchýřky se po několika dnech změní na vřed. Onemocnění se přenáší slinami, kýcháním, kašlem a infikovanou stolicí. Časté mytí rukou, důkladné čištění špinavých ploch, dětských hraček a zašpiněného prádla je nejlepší obranou proti tomuto viru. Léčba zahrnuje odpočinek, hydrataci a užívání léků na úlevu od bolesti. Proti nemoci není specifický lék, ale nemocní jej ani nepotřebují, protože choroba obvykle po týdnu sama odezní.
Krkavice (karotida) je největší krční tepna. Levá společná karotida (carotis communis sinistra) vychází přímo z oblouku aorty, pravá společná karotida (carotis communis dextra) vyúsťuje z hlavopažního kmen. Proto je pravá karotida kratší, a to právě o délku hlavopažního kmene. Krkavice zásobuje krví velkou část mozku, hlavy a krku. Velmi často slouží k měření pulzu, který lze nahmatat po stranách na krku.
Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.
Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.
Příušní žláza. Operace příušní žlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušní žlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postupuje zpět k hlavnímu kmeni. Většina nádorů příušní žlázy je umístěna v její zevní části, tedy zevně od lícního nervu. V tom případě se odstraňuje jen zevní část žlázy s nádorem zevně od nervu a její vnitřní část se ponechá. Vždy se lékař snaží odstranit spolu s nádorem co největší část okolní
Běžný název: dračí krev, Sangre de drago, Sangre de Grado, Croton Lechleri
Latinský název: Croton lechleri
Rozšíření: Jižní Amerika
Sandgre de Drago, Sangre de Grado, Croton lechleri neboli česky dračí krev, je označení pro mízu pocházející ze stromu Croton lechleri. Tento strom rostoucí v Amazonii dorůstá do výšky 10–20 m. Jeho kmen mívá v průměru do 30 cm, je pokryt hnědošedou, někdy až bílou skvrnitou kůrou. Koruna stromu je hustě větvená. Jednotlivé listy Croton lechleri mají srdčitý tvar. V tradičním léčitelství byla vždy užívána rudá míza (odtud název dračí krev), vytékající po naříznutí kůry stromu. Vylučováním této mízy se strom snaží co nejrychleji zacelit ránu a zabránit proniknutí možné infekce.
Čerstvá pryskyřice se za účelem konzervace míchá obvykle v poměru 760 g pryskyřice a 50 ml konzervantu. Čistá pryskyřice je nerozpustná ve vodě a organických rozpouštědlech. Dračí krev není jen šamanskou záležitostí. Skupují ji a využívají i některé farmaceutické giganty. Vyrábějí z ní například produkty Provir a Virend. A přestože byla provedena řada výzkumů, které měly objasnit vlastnosti této látky, většina z nich zůstává utajena před veřejností. Částečně zde hrají svou roli samozřejmě peníze. Protože jde o opravdu účinnou látku, farmaceutické firmy se chovají komerčně. Zřejmé ale je, že dračí krev obsahuje antioxidanty, taniny a lignan zvaný dimetylcedrusin a alkaloid zvaný taspin. Výzkumy taspinu z roku 1977 ukázaly jeho schopnost inhibovat RNA – DNA polymerázu v Rauscherově leukemickém viru a Simianově sarkomviru. Alkaloid taspin byl poprvé zdokumentován antiflogistickou aktivitou v roce 1979. V roce 1985 byl pak opět ověřen jeho účinek protizánětlivý, antivirální i proti rozvoji sarkomu. Rány hojící a zajizvující efekt na otevřených poraněních byl připsán též alkaloidu taspinu v roce 1989. I několik pozdějších studií z let 1991 a 1993 se zaměřilo na hojivé a protitumorální vlastnosti taspinu. Lignan dimethylcedrusin izolovaný vědci v roce 1993 vykázal rovněž významnou roli (vedle taspinu) při léčebném procesu hojení ran a jizev. Belgická studie dokázala účinky dračí krve při stimulaci hojení jizev (ran), kdy účinné látky mízy pomáhají vytvořit novou pokožku a asistují při vytváření kolagenu. Porovnávací studie pak ukázala schopnost surové mízy hojit rány a formovat tvorbu kolagenu čtyřikrát efektivněji než samotné izolované složky dimethylcedrusin nebo alkaloid taspin. Belgičtí vědci také zjistili antivirální schopnost taspinu a dimethylcedrusinu proti herpes viru. V roce 1994 byly objeveny ostatní fytochemické složky, zahrnující fenoly, proanthokyanadiny a diterpeny, které prokázaly jistou antibakteriální aktivitu.
Výzkumy tak jenom potvrdily oprávněnost dlouholetého tradičního užití domorodou medicínou. Nedávno zjistili severoameričtí odborníci efektivní účinek při žaludečních vředech, vředových kolitidách a Crohnově chorobě při vnitřním užití. Vnitřní užívání je ověřeno jihoamerickými lékaři při denní dávce 10–20 kapek 2x denně. Některé zdroje uvádí účinek až 1 000x silnější než penicilin. Mast se nevyrábí.
Propolis dokonale dezinfikuje, ničí nebo brzdí růst většiny bakterií, virů, kvasinek a plísní. Vůči propolisu není zatím rezistentní žádný bakteriální kmen. Je biologicky neškodný a v běžném dávkování je prakticky netoxický, takže bez vedlejších účinků může být užíván dlouhodobě. Pokud chcete stopkový fibrom odstraňovat pomocí propolisu, tak přikládejte kousíček vaty namočený do propolisové tinktury po dobu 10 dnů 2x denně na fibrom, ten sám odpadne. Fibrom, který je na tenké stopce a visí, můžete klidně podvázat nebo odstřihnout. Tento postup není nebezpečný.
