Kniha není plná zbytečných obrázků, zato se věnuje každému tématu či problému, s nimiž se těhotná žena během těhotenství, porodu i šestinedělí může setkat. Kniha je napsaná profesionální porodní asistentkou, která věcně popisuje jednotlivá témata, jakož i na příkladu z praxe ukazuje reakce a přístup maminek. Kniha Zdravé těhotenství, přirozený porod je citlivým průvodcem těhotenstvím, porodem a šestinedělím, který nabízí ověřené praktické návody, jak v těchto obdobích využít bylinek, homeopatických přípravků a éterických olejů. Kniha by se tedy dala zařadit spíše do kategorie univerzálních příruček, které lze doporučit k prostudování každé rodině, která prožívá šťastné chvíle očekávání nového člena domácnosti. Nejedná se o knihu, ve které by vás někdo nutil rodit doma.
Kniha je objemná a na první pohled poměrně drahá. Na zhruba 476 stranách vás autorka postupně obeznámí se specifiky jednotlivých trimestrů těhotenství a zvláště s posledními týdny před porodem, od popisu tělesných změn, vývoje miminka přes různé obtíže, varianty místa porodu až po přípravu na pobyt v porodnici atd. Další část vás provede porodem, jeho fázemi, narozením dítěte i případnými méně šťastnými okamžiky, když nás děťátko předčasně opustí. Na následujících zhruba 200 stranách autorka rozebírá specifika raného a pozdního šestinedělí, péče o novorozence a kojení. To vše podrobným, přitom srozumitelným a čtivým způsobem, společně s ucelenými informacemi o doporučované přírodní léčbě a homeopatii. Kniha má kvalitní rejstřík, který usnadňuje vyhledávání při jednotlivých obtížích.
Kniha je v podstatě obsáhlou a univerzální příručkou, kdy hlavní myšlenkou je pravdivé: „Bude to jinak.“ Jinak, než očekáváte, jinak než minule, prostě jinak. Protože nikdy nevíme, co nám situace nakonec přinese. A i kdybyste z celé knihy měli přijmout jen tuto myšlenku, tak to stojí za to. V situaci, v jaké se nachází v současné době české porodnictví, je kniha jedinečnou možností pro laickou i odbornou veřejnost, jak se komplexně seznámit s jiným, pro mnohé z nás trochu nezvyklým pohledem na těhotenství, porod a šestinedělí, na způsob péče a volbu osoby nebo osob poskytujících péči v tomto období. Pro budoucí rodiče je kniha základním zdrojem informací k tomu, aby mohli projít obdobím těhotenství, porodu a šestinedělí vědoucí, posílení a sebevědomí. Také je nepostradatelným vodítkem pro mladé porodní asistentky.
Autorka ukazuje prvorodičkám s panickou hrůzou z porodu, že to může být i jinak, než popisují hororové příběhy rodiny či známých. Díky této knize zjistíte, že existuje řada možností a že plynule přejdete od neinformované „těhulky“ do pozice odhodlané rodičky, která hledá řešení pro příjemný porod.
Ve svém příspěvku JÁTRA CITRON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kyra.
Cempírku musím oponovat, doktoři předepisují léky antimykotické (protiplísňové), ale mývají vedlejší účinky a jsou záhul na játra, je to chemie. Dá se sehnat tisíce jiných podpůrných přípravků, které plísně v těle velmi účinně likvidují a je jedno o jaký jde druh. Např. kokosový olej (kyselina kaprylová i jako kapsle), česnekový olej v kapslích, candimin kapky (oregáno - tj. dobromysl obecná), citrogrep kapky, ostropestřec na játra, ty jsou zatížená velmi při zbavování se plísně v těle, vhodná strava, která nepodporuje plíseň, ale spíše ji vyhladoví. Vyhnout se cukru úplně i sladidům i přírodním cukrům, z cukrů a kvasnic plíseň žije nejvíce. Vyhladovění může stav na chvíli zhoršit, chce to vydržet. Na vnější léčbu, tea tree olej, sůl z mrtvého moře (nejlépe koupele, tj. i detox). Je toho opravdu mnoho, ale to bych tu byla do rána. Kupte si knihu Candida, základní kniha a kuchařka, tam je hodně rad, ale na netu už dnes také, dříve moc nebylo, teď je jich hodně, ale hodně se jich také vylučuje, někde něco doporučují a někde to zakazují, takže ta kniha je vodítkem pro stravu, které věci raději ignorovat a které jsou povolené. Přeji hodně štěstí.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Poslední rozloučení zesnulého člověka mají obvykle na starosti jeho příbuzní, kteří rozhodují o tom, jak bude pohřební akt vypadat, kde se bude konat, kolik přijde lidí, jestli součástí bude i hostina, kdo tam promluví atd. Při rozhodování se mohou řídit přáním zemřelého, pokud nějaké projevil za svého života, nebo tím co o něm vědí, co se k němu hodí atd., případně sami vyberou to, co považují za nejlepší. Důležitá je v neposlední řadě také finanční stránka, protože uspořádání pohřbu není nejlevnější záležitostí. Je třeba zajistit si pohřební službu, která se postará o zemřelého (uložení do rakve, také i umytí zemřelého, oblečení a další nutné úpravy), zajistit parte, rozhodnout o způsobu pohřbení (do země v rakvi, nebo kremace), místo pohřbení, nebo uložení urny, místo pro smuteční obřad (pokud o něj pozůstalí stojí), případně pro smuteční hostinu. S tím vším může pozůstalým pomoci právě pohřební služba, která vychází z přání pozůstalých. Pokud se pozůstalí rozhodnou pro pohřeb, jehož součástí bude i smuteční obřad, musí se rozhodnout, jestli jeho součástí bude i pohřební řeč. Pohřební řeč není vždy nutná, je možné mít jen jednoduchý obřad, při němž bude puštěna vhodná hudba a pozůstalí a další lidé, kteří se přišli rozloučit, jen k rakvi položí květiny a věnce a v tichosti se rozloučí se zemřelým. V případě, že se pozůstalí rozhodnou pro smuteční obřad se smutečním projevem, musí si zvolit vhodného řečníka. V takovém případě se nabízí několik možností. Jednou variantou je, že řeč přenechají profesionálovi, který buď působí u pohřební služby, nebo pod pohřební síní. Takový řečník jim předá dotazník, do něhož vyplní základní informace o zemřelém a to, co si přejí, aby na pohřbu zaznělo. Výhodou tohoto řečníka je, že ví, jak se má obléci, umí mluvit a nenechá se ničím rozhodit. Jeho projev ale může na někoho působit neosobně. Další variantou je, že řečníkem bude někdo blízký zemřelému. Nemusí se vždy jednat o příslušníka jeho rodiny, řeč může mít i nejlepší přítel, nebo někdo jiný, kdo zemřelého dobře znal. Při některých pohřbech se dokonce střídá více řečníků, někdo promluví za rodinu, pak třeba některý přítel, kolega atd. V takovém případě je důležité, aby řečníci své projevy sladili a „nelezli si do zelí“. Není třeba, aby se všechny informace opakovaly, každý by se pak měl držet svého okruhu. Mnohem jednodušší situace je, když mluví jen jeden řečník. Ten by měl samozřejmě při tvorbě své řeči respektovat pravidla tohoto slohového útvaru a i při samotném obřadu musí dbát na správnou etiketu vycházející z dané situace.
Projev, který si řečník sám připraví, musí odrážet jeho
V naší poradně s názvem KNIHA SKRYTO V PÁTEŘI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Josef Škoda.
Sháním knihu " Skryto v páteři" Jméno paní doktorky - autorky této knihy neznám.
Mohl by mi někdo poradit, kde mohu tuto knihu koupit.
Děkuji.
J.Škoda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Knihu Skryto v páteři seženete již jen v antikvariátu a nebo v knihovně, protože byla vydána v roce 1987 vydavatelstvím Avicenum. Jméno autorky je Eva Rychlíková. Kniha je k dispozici v Národní knihovně ČR v Praze ve dvou exemplářích s možností vypůjčení na 30 dní. Seznam antikvariátů, kde lze tuto knihu koupit je zde: https://www.google.com/sear…
Průběh pohřbu obvykle vychází z přání zesnulého a mají ho na starosti pozůstalí, ti tedy rozhodují, jak bude pohřeb vypadat, jestli se bude skládat jen ze smutečního obřadu, anebo jestli jeho součástí bude i smuteční hostina. Pokud se pozůstalí rozhodnou zorganizovat smuteční hostinu, je jen na nich, kdo se jí bude účastnit. Nikde není dáno, že musí být pro všechny účastníku pohřbu. Řada pozůstalých dává přednost smuteční hostině v úzkém kruhu rodiny. Pohřební hostina se koná až po obřadu, nikdy ne před ním. Při hostině nejde o samotné jídlo, opět jde o vzdání úcty nebožtíkovi a sdílení vzpomínek na něj. Lidé se zde scházejí, aby se mohli společně podělit o vzpomínky a ještě jednou projevit soustrast nejbližším příbuzným. V případě, že se smuteční hostina koná, tak se pozvaným na tuto událost posílá nejen smuteční oznámení, ale také pozvání ke smuteční hostině. Tak každý dopředu ví, že se taková akce bude konat. Pozůstalí při rozhodování o místě smuteční hostiny, by měli mít na paměti, že je vhodné uspořádat hostinu blízku místa obřadu, protože pokud se bude kar konat jinde, musí zajistit pro účastníky odvoz na dané místo. Finanční náročnost této části pohřbu je různá, závisí na tom, jaký typ hostiny si pozůstalí zvolí. Nejméně finančně náročná je smuteční hostina, při níž se nepodává žádné hlavní jídlo. Slouží jen k setkání blízkých, kteří společně připijí na zemřelého. Tato hostina nemá dlouhé trvání, obvykle trvá maximálně půl hodinu a není finančně náročná, protože kromě již zmíněného vína se na ní podávají jen nějaké maličkosti vhodné k vínu. Další a finančně náročnější je uspořádání smuteční hostiny v restauraci. V takovém případě by se měla hostina skládat ze slavnostního přípitku na počest zemřelého, oběda a dezertu. Ani v tomto případě není vhodné na hostině déle prodlévat. Obvykle po dezertu smuteční hosté postupně odcházejí. Poslední a často finančně nejnáročnější variantou je domácí hostina pro blízké příbuzné a další hosty, která se koná obvykle v domě zemřelého, nebo u jeho blízkých příbuzných. Tato hostina trvá podstatně delší dobu (i několik hodin) a je na ni potřeba zajistit dostatek pokrmů a nápojů. Výhodou je, že se nemusí jednat o pokrmy koupené v restauraci, mohou být domácí, připravené blízkými příbuznými. Důležitou součástí každé smuteční hostiny je vždy slavnostní projev, který by opět měl mít blízký příbuzný, nebo přítel. Nemusí to být ale stejný řečník, který hovořil na pohřbu. Řečníku může být i více. Vždy by po projevu mělo následovat symbolické připití na počest zemřelého. Řeč by neměla být dlouhá, měla by obsahovat poděkování za projevené soustrasti, nebo za účast na pohřbu.
Smuteční řeč je pravděpodobně asi jedním z nejsložitějších slohových útvarů právě pro jeho emocionální zaměření. Jistě není třeba zdůrazňovat, že smuteční řeč je určená na pohřby.
Při pohřbu se může rodina obránit na profesionálního řečníka, který ve svém projevu může vycházet z projevu, který mu připraví rodina, nebo může říct svou vlastní řeč. Většinou se pak jedná o univerzální projev, který jen doplní konkrétními událostmi ze života zemřelého.
Druhou variantou je, že na smuteční slavnosti promluví někdo z pozůstalých, většinou to bývají nejbližší příbuzní, kteří si svůj projev také sami připraví. Napsat smuteční projev není jednoduché. Vždy záleží na vztahu mluvčího k zemřelému a na přístupu, který řečník zvolí. V podstatě není přesně vymezené, jak musí projev vypadat, klidně může být i nekonvenční, základním pravidlem ale je, že by měl být plný opravdu upřímné účasti.
Je několik bodů, které by se v projevu asi měly objevit, ale myslím, že nejsou vždy podmínkou. Také je na řečníkovi, jakou jejich formu zvolí.
Při smuteční řeči není vhodné zdůrazňovat záporné vlastnosti zemřelého (pokud si to rodina vyloženě nepřeje).
Při smutečním proslovu by řečník měl jistě vyjádřit nejen soustrast pozůstalým, ale také by je měl ujistit o tom, že v tom nejsou sami. Měl by se snažit jim pomoci ulehčit v bolesti.
Řečníci se často ve svých projevech uchylují k různým neupřímným a prázdným klišé, které zesnulého nijak nepřiblíží a ani to na nikoho nezapůsobí. Naopak je vhodné využívat v projevu vzpomínky na život zemřelého a na jeho životní postoje.
Také je třeba si uvědomit, že smuteční projev je určen pro pozůstalé, ne pro zemřelého, proto by celý proslov měl směřovat k nim. Jim má tato řeč pomoci překonat bolest. Řečník by vždy, ať už pochází z rodiny, nebo ne, měl v prvním řadě myslet na nejbližší příbuzné, a proto by zrovna je měl oslovit vždy jako první. U smutečního řečníka se předpokládá, že v projevu nebude zdůrazňovat svůj zármutek. Samozřejmě při projevu na pohřbu blízkého příbuzného (matky, otce, syna, dcery...) se tomu nelze zcela vyhnout. Vždy je ale třeba uvědomit si, že i pro další příbuzné je ztráta milované osoby těžká.
Smuteční projev by měl být na určité úrovni a měl by být vždy předem připraven a nikdy by neměl být výsledkem improvizace, která by mohla způsobit, že by zaznělo něco, co není vhodné. I pokud řečník umí svůj projev zpaměti, může si s sebou vzít desky (tmavé barvy) s připraveným projevem (kdy by zapomněl, nebo v rozrušení nevěděl, jak dál pokračovat). Také je třeba si uvědomit, že cílem smuteční řeči není informovat o všech událostech ze života zesnulého. Při
Ve svém příspěvku SMUTEČNÍ ŘEČ NA POHŘEB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Smteční řeč - důstojné poslední rozloučení.
Dobrý den, ráda bych vás všechny informovala o tom, že pomáhám lidem s psaním smuteční řeči podle jejich představ. Mám založenou FB stránku Smuteční řeč - důstojné poslední rozloučení. Kdyby měl někdo o smuteční řeč zájem, neváhejte a napište mi. Těším se na případnou spolupráci.
Pawlusová Darina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Dobry den,prosim o pomoc při složeni smutečni řeči pro kamarada tenistu.
Děkuji Jiří
Kniha vyšla v ruštině a polštině jako první ze série knih profesora Tombaka a v českém jazyce jako poslední. Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol, některé pasáže z minulých dílů se zde opakují. Mottem celé knihy je, že zdraví má každý sám ve svých rukou. Kniha umožňuje čtenářům samostatnou a nezávislou léčbu doma, s využitím přírodních, lehce dostupných složek bez chemie.
Autor knihy vytvořil celistvý systém péče o vlastní zdraví. V knize nenaleznete zázračné diety, ale pouze jednoduché recepty na to, jak o své zdraví pečovat a jak je chránit. Velmi zajímavé jsou recepty na jednoduché stravování v souladu s přírodou.
Vědecky bylo zjištěno, že 15 % zdraví člověk dědí po rodičích, 15 % mu mohou vrátit lékaři, nicméně 70 % je spojeno se stylem života.
V naší poradně s názvem PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý den! Přidávám se do diskuze i se svým problémem v naději jakékoli rady. Už téměř rok se potýkám se silným šupinatěním hlavy, které je bohužel provázeno nezadržitelným padáním vlasů. V okolí čela a uší jsou projevy nejcitelnější - linie vlasů je pokryta tenkou "slupkou" odumřelé suché kůže, která se po navlhčení při mytí odděluje, za sucha pevně lpí na hlavě. Při odloupnutí je kůže vespodu zarudlá jako by zanícená. Stejně ačkoli aniž bych pozorovala zarudnutí vypadá pokožka po celé ploše hlavy. S méně závažnými projevy se v poslední době setkávám i v t-zoně obličeje, a na ušních boltcích. Celkově se dá říci, že pokožka mé hlavy je velmi suchá, čili nekoresponduje s typickými projevy seboroické dermatidy, ač mi ji lékař diagnostikoval a pokouší se jí neúspěšně léčit :-( Můj stav nevykazuje zlepšení ani po celkové úpravě jídelníčku, zařazení doporučených doplňků stravy, ani na běžné léčebné přípravky z lékarny. Prosím, pokud máte jakoukoli zkušenost, nebo nápad, jak pomoci, co vyzkoušet, budu vděčná za cokoli.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den paní Rayleen, podle Vámi popsané subjektivní diagnózy se také plně přikláním k tomu, že je to seboroidská dermatitida. Toto onemocnění se vyskytuje jak na mastné pokožce, tak i na suché pokožce, pak ji nazýváme disseborea. V některých případech se bohužel nepodaří její úplné vyléčení, podobně jako u lupénky. Je však možné redukovat její projevy. Z volně dostupných prostředků je to především vhodnými šampony, ale i rostlinnými oleji s přídavkem kyseliny salicylové. Z lékařské medikace to jsou pak kortikoidy, popřípadě antimykotické přípravky. Výborně zpracovaný popis této choroby je na webu na této adrese: https://www.medicabaze.cz/i… Je zde možnost porovnat své projevy s přiloženou fotodokumentací a také je zde rozebráno několik různých druhů variant projevů. K dispozici je zde i možná léčba. Doporučuji přečíst si to a důvěřovat svému lékaři a být trpělivá. Léčba je dlouhodobá. Držím Vám palce.
Mezi nejznámější publikace Boba Flawse patří kniha Dětské zdraví & tradiční čínská medicína. Kniha je praktickým průvodcem rodičů malých dětí tradiční čínskou medicínou, která pomůže najít správný směr ve výživě dítěte a zodpoví řadu otázek, které si rodiče denně kladou. Rodiče získají nové a podnětné informace o správné výživě dítěte, dozví se, jak dítě léčit stravou, co je tradiční čínská medicína a jakým způsobem ji lze využít v evropských podmínkách. Dále také to, jak probíhá návštěva u lékaře, který ji praktikuje. Flaws uvádí i nejčastější dětské nemoci a radí, jak na ně. Zajímavá je i kapitola o očkování a hyperaktivitě dítěte.
Kniha je napsána pro laickou veřejnost a má sloužit jako učebnice tradiční čínské medicíny dětských nemocí. Primárně je určena rodičům malých dětí. Není to v žádném případě publikace pro profesionální lékaře. Kniha obsahuje důležité informace pro rodiče o tom, jak udržet své děti zdravé a v dobré formě. Zahrnuje velké množství domácích léčebných postupů a zároveň popisuje různé typy léčby profesionálních lékařů čínské medicíny, s nimiž se rodiče mohou setkat a které jsou v ordinacích čínských lékařů běžně uplatňovány.
Kniha obsahuje autorovy vlastní praktické zkušenosti, které získal jako profesionální lékař akupunktury a čínské medicíny v průběhu posledních osmnácti let. Stejně tak důležité je i to, že autor sám je rodič a že i on a jeho žena byli vystaveni mnoha obtížným volbám, které jsou popsány v této knize. Stejně jako vy, rodiče, kteří budete číst tuto knihu, i autor probděl mnoho nocí se svým nemocným dítětem. Proto velké množství informací obsažených v této knize pochází nejen ze zkušeností při léčbě dětí jiných rodičů, ale také z aplikací tradiční čínské medicíny u něho doma. Přáním autora je, aby znalosti obsažené v této knize byly pro vaše děti stejně užitečné, jako byly pro ty jeho.
Z pohledu tradiční čínské medicíny nejsou děti pouze dospělí v menším provedení. Podle jejích principů jsou děti nevyzrálé a většina zdravotních obtíží má původ právě v této nevyzrálosti. Děti mladší pěti nebo šesti let často nemají dostatečně vyvinuté zažívání. To je příčinou většiny dětských nemocí, se kterými se dětští lékaři běžně setkávají, například koliky, bolestí ucha, kašle, nateklých žláz, alergií, dětského astmatu a ekzémů. Základem trávicího systému je dle tradiční čínské medicíny slezina a žaludek a děti nemají dostatečně vyvinutou právě slezinu. Musíme mít ale na zřeteli, že pojetí pojmů slezina a žaludek je v čínské medicíně odlišné od toho, co známe ze západní medicíny. Čtenáři by tedy neměli být zmateni tímto označením, které z čínštiny nelze doslovně přeložit. Při uplatňování pr
V naší poradně s názvem DESETIDENNÍ OČISTA JAVOROVÝ SIRUP se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PEPAN.
jAK SE JMENUJE KNIHA O 10-TI DENNÍ OČISTĚ A KDE JE MOŽNO JÍ ZAKOUPIT?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Kniha se jmenuje Desetidenní očista těla a jejím autorem je Peter Glickman. Prodává se v ČR a tady je její cena a seznam prodejen, kde ji mají: https://www.zbozi.cz/vyrobe…
Jinak kniha Desetidenní očista je věnovaná výhradně jen této desetidenní očistě, metodě vyvinuté a publikované Stanley Burroughsem již v roce 1976 pod názvem Master Cleanse. Kniha popisuje Desetidenní očistu jeko neuvěřitelně jednoduchý způsob, jak zhubnout a získat znovu ztracenou energii a radost ze života. Kniha nabádá svého čtenáře, aby udělal něco skvělého pro sebe a své tělo. Dále kniha naučí jak zhubnout a být zdravější, šťastnější a vitálnější podle programu Master Cleanse.
Smuteční řeč se přednáší během smutečního obřadu či pohřbu. Měla by dokazovat, že zájem o pozůstalé a jejich problémy přetrvává, stejně jako pochopení a dobrá vůle stát jim v těžkých chvílích po boku.
Smuteční řeč nemá svou specifickou délku, záleží na každém řečníkovi, jak dlouhý a procítěný proslov má v plánu vyjádřit. Měl by ale být přímý, jednoduchý a výstižný.
Smuteční řeč je vzdáním úcty zemřelému a jeho pozůstalým. Může být pronesena knězem, profesionálním řečníkem krematoria či rodinou a přáteli. Smuteční řeč může být pronesena i více osobami.
Profesionální řečník přesně ví, jak má dokonalý smuteční proslov vypadat. Pokud si sami netroufáte na smuteční projev, řečník je ten pravý člověk, který vám podá pomocnou ruku. Profesionální řečník ví, jak se tvářit, co říkat, jak na se na smutečním obřadu chovat a působit.
V naší poradně s názvem KNIHA SKRYTO V PÁTEŘI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Knihu Skryto v páteři seženete již jen v antikvariátu a nebo v knihovně, protože byla vydána v roce 1987 vydavatelstvím Avicenum. Jméno autorky je Eva Rychlíková. Kniha je k dispozici v Národní knihovně ČR v Praze ve dvou exemplářích s možností vypůjčení na 30 dní. Seznam antikvariátů, kde lze tuto knihu koupit je zde: https://www.google.com/sear…
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Josef Škoda.
Kniha Vyléčit nevyléčitelné je rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola se zaobírá tématem Nebojte se civilizačních chorob. Druhá kapitola Šance na vítězství je zaměřena na osteoporózu. Třetí se zabývá problémy s páteří. Ve čtvrté kapitole se autor zaměřuje na přírodu a neexistenci špatného počasí. Pátá část popisuje problematiku odstranění nádoru. Šestá kapitola se věnuje vypadávání vlasů a má název Sbohem lysino. Poslední, sedmá kapitola je zaměřena na recepty našich babiček.
Kniha v jednotlivých kapitolách popisuje danou problematiku a uvádí rozličné rady a recepty na zlepšení stavu. Velmi zajímavá je kapitola o nádorech, ve které autor nabízí recepty, návody a doporučení, jak se nemoci zbavit.
Celá kniha se opírá o základní myšlenku: Příroda má ráda ty, kteří žijí v souladu s jejími zákony. Při narození je člověk poléván vodou, následně se nadechuje, vdechuje vzduch. Šimrá jej první sluneční paprsek a podpírá jej země. Umírající člověk se loučí se slunečním světlem, přestává dýchat, sestupuje pod zem. Proto je vždy mezi narozením a smrtí život, který je zcela závislý na slunci, vzduchu, vodě a zemi. Slunce nám dává životní energii, vzduch poskytuje našemu tělu kyslík, voda vyplňuje buňky našeho těla a země nás krmí. Takové jsou zákony přírody. Jsou neměnné a věčné.
Ve svém příspěvku BIBLE A MASO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Macháček.
Kniha Mojžíšova III, kapitola 11/5:
Ani králíka, kterýž ač přežívá, ale kopyta rozdělená nemá, nečistý vám bude. To praví bible. A součaní odborníci na výživu králíka vřele doporučují. Tak kde je pravda?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V knize nenajdete žádné příkazy nebo zákazy. Cestu ke zdraví si pomocí této knihy můžete najít sami. Díky nepatrným změnám ve způsobu vlastního života docílíte lepšího zdraví. Autor knihy je přesvědčený, že lidský organismus je schopen žít dvakrát déle, než je náš průměrný současný věk.
Kniha Cesta ke zdraví je krátkou kompilací předešlých knih Je možné žít 150 let, Vyléčit nevyléčitelné (první díl) a Vyléčit nevyléčitelné (druhý díl). V knize nenaleznete konkrétní schéma léčby daného jedince, z toho důvodu, že neexistuje univerzální recept na zdraví. Všechny rady a doporučení je třeba vidět komplexně v rámci individuálních problémů.
Kniha je rozdělena do devíti kapitol:
Co je nemoc?
Nepochopení vlastního organismu
Nedostatek pozitivního přístupu k životu
Zanedbaná páteř
Příčiny onemocnění pohybového ústrojí
Očista organismu
Nedokysličení organismu
Voda – jed, nebo lék?
Nesprávné stravování
Kniha nabízí 215 stran poutavého čtení pro ty, kteří chtějí změnit svůj životní styl a své potravinové návyky.
Ve svém příspěvku JAKÉ HROZÍ NEBEZPEČÍ PŘI VNITŘNÍM POŽITÍ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Haluz.
Jaké hrozí nebezpečí ? Obrovské ! Ovšem né pro dotyčného který tuto fenomenální látku požije, nýbrž pro zisky farmaceutického průmyslu, pro to je to obrovské nebezpečí.
Jestli můžete poradit. Co je tetraboritan sodný dekahydrát, ve srovnání o tom jedu o kterém mluvíte ? Slyšel jsem že i soda bicarbona nebo kuchyňská sůl je "toxičtější" než borax.. Co vy na to ? Borax užívám vnitřně, prozatím mám velmi málo zkušeností ale ty jsou více než skvělé.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alois.
Na http://www.uspesna-lecba.cz se dovíte, proč byl farmaceutickým lobby zakázán, protože se osvědčil jako levný, daleko úspěšnější lék pro léčbu artrózy než jejich vysoce předražené preparáty. Taky jsem používal Borax, přece jen může být znečištěn je technický, koupil jsem si proto Acidum Boricum 500g, kyselinu boritou, přidávám si ji do Tepperweinovy směsi na odkyselní - na špičku nože do dávky na 2 vrchovaté lžičky směsi (dostane se koupit v pár lékárnách hotová (500g za cca 360Kč), sám si ji vyrábím ze surovin v potravinářské kvalitě, s pětinovou cenou) viz kniha Tepperwein Pryč s kyselostí. Hrozil mi umělý kolení kloub a mám léky nezvladnutelnou polyneuropatii (spaní jen s oblblbujicimi prášky) a držím se od nich uz dál chodidla v noci nepálí, a klouby nebolí bez BRUFENU A NEURONTINU!
Jedná se o zevrubnou publikaci o rostlinách – je zde představeno celkem 88 druhů. Kniha je velice dobře zpracována, ale obsahuje i spoustu informací, které by stály za to rozvést blíže. Pak by však kniha měla neskutečný rozsah. Je to velmi dobrý domácí lékař a herbář rostlin, které nám pomohou, když bojujeme s nemocemi. Je přínosem pro každého, kdo si chce rozšířit svou knihovničku o opravdu dobrou knihu nebo herbář. Jsou zde srozumitelně shrnuté vlastnosti přírodních prostředků, které můžeme využít v boji proti mikroorganismům nebo plísním i virům či bakteriím.
První část knihy se věnuje problematice rezistence na antibiotika, což je velice zajímavé čtení, které člověku umožní lépe a kvalitněji se zajímat o své zdraví a hledat v rámci svých možností i jiné alternativy přírodní medicíny a důkladně promýšlet, jak si zachovat zdravý imunitní systém. Vedle historie zde naleznete poučení o imunitním systému, mikroorganismech a nemocích, o domácí výrobě různých čajů či tinktur. Najdete zde i porovnání se syntetickými antibiotiky, která mají vedlejší účinky neurotické, ale i zmínku o alergiích, poškození ledvin a jiné zajímavé informace.
Druhá část knihy je v podstatě seznamem 88 přírodních antibiotik, která můžeme s úspěchem použít pro přírodní léčení. Mnohá z nich jsou již pro své silné účinky dobře známa (med, křen, zázvor), jiné sice známe, ale netušíme, jak přesně je pro sebe využít (skořice, hřebíček, čekanka – cikorková káva, lopuch, merlík, papája). Je zde i řada rostlin, které jsou u nás skoro neznámé, především z Indie a Jižní Ameriky (mutanba, picao preto nebo parijata). Kniha je úžasným čtením pro každého milovníka rostlin a přírody, je tu množství zajímavostí i jiných způsobů využití rostlin. Navíc jednoduché recepty na tinktury nebo odvary se stručným návodem k použití přímo lákají k tomu, abychom opravdu ve chvíli nouze zkusili nejprve sáhnout do přírodní lékárny. Ať už ve formě mastí, čajů, koupelí, lihových nápojů, či svařeného červeného vína s kořením, ale třeba i v podobě vonných olejů.
Třetí část tvoří rejstřík, ve kterém snadno a rychle najdete nejen konkrétní nemoc, která vás trápí, ale také konkrétní mikroorganismus. Následně si v knize snadno zpětně dohledáte ty správné bylinky a přírodní prostředky, které můžete s úspěchem použít.
Publikace je tedy dokonalým domácím lékařem, s nímž se můžete poradit ve chvílích, kdy jste nemocní a hledáte nikoliv volbu poslední instance (chemická antibiotika), ale ještě je čas na nějakou jinou cestu. Uvedeným klasickým případem je třeba déletrvající kašel po nachlazení, který lékaři často řeší zbytečnou dávkou antibiotik, ale existu
Smutečníprojevy na pohřbech je pro nezkušené řečníky těžké sestavit. Obvykle se obávají toho, aby jejich řeč dávala smysl, nebyla příliš dlouhá a lidé jí rozuměli. Stejně tak by měli myslet i na to, aby se v ní neobjevila slova, která bude mít řečník problém vyslovit. Na pohřbech je samozřejmě nutné dodržovat jistou pietu, ale i tak se může v projevu objevit mírný humor, pokud se to k zesnulému hodí. Řečník musí myslet také na to, že ho v průběhu jeho proslovu mohou zasáhnout projevy smutku, i s nimi se musí vypořádat. Nemusí se za to ale stydět, u neprofesionálních řečníků, kteří mluví na pohřbech svých blízkých, se to stává. K vytvoření smuteční řeči mohou jako vzory posloužit i její ukázky, které následují dále v tomto článku. Jedná se o vzor smuteční řeči na pohřbu maminky, tatínka, babičky a dědečka. Tyto vzory slouží jako inspirace, třeba řečníka zaujme některé slovní spojení, nebo stavba řeči. Není ale nutné se těchto vzorů doslova držet. Jedná se jen o ukázky, jak je možné smuteční řeč uchopit.
V naší poradně s názvem VRÁSKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alice.
Pěkný den,
ráda bych se zeptala, od kdy používat krémy proti vráskám? Je mi jasné, že je to individuální. Je mi 24 let a pokožku mám spíše sušší a velmi citlivou. Začala jsem nedávno používat krém proti stárnutí pleti od značky Clinique pro suchou až velmi suchou pokožku. Nicméně v lékárně mi bylo řečeno, že když začnu používat krémy proti vráskám příliš brzy, stane se moje pleť vůči složkám proti stárnutí rezistentní a v budoucnu už mi tyto složky nebudou pomáhat. Popravdě řečeno, moc tomu nerozumím, protože tohle by se úřeci mohlo stát i čtyřicátnici, která je začně používat a její pleť bude následně rezistentní. Nebo ne? Mám také potíže s šupinkami na pleti v oblasti mezi obočím a na bočních stranách nosu. Měla bych proto používat na tyto partie ještě silnější - hutnější krém nebo je to běžné - kůže se prostě a jednoduše měni? Peeling používat nemůžu, mám citlivou pokožku a po peelingu se mi na obličeji udělají svědivé pupínky.
Děkuji za odpověď!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ahoj Alice, boj proti stárnutí je marný a musíme se smířit s tím, že s postupem času se naše tělo mění. U někoho je to vidět méně a u někoho více. Proto tvrzení, že by se projevy stárnutí mohly stát resistentní proti nějakým kosmetickým látkám je nesmysl. Stárnutí nezastavíte, ale můžete zjemnit nebo maskovat jeho průvodní znaky, mezi které patří i vrásky.
O svu pleť byste ve Vašem věku měla pečovat několika různými způsoby. Zejména čistícím mlékem a vhodným nočním a denním krémem. Například Váš denní krém, by měl v sobě obsahovat antioxidanty, což jsou vitamíny A, E a C. Především pak přírodní vitamín A ve formě betakarotenu. Ten navíc Vaši pleť tonizuje do tmavšího odstínu. Takže máte pocit, že jste jakoby trochu opálená od sluníčka. Jako noční krém je vhodný krém proti vráskám s obsahem Koenzymu Q10. Dále svůj denní krém na vrásky také můžete vystřídat s lehkým krémem s rostlinnými výtažky z aloe vera.
Nezapomínejme také na skutečnost, že na pleti se odráží celkový stav Vašeho těla. Takže doporučuji také provést čtyřikrát do roka detoxikaci organismu pomocí řasy Chlorella. Přikládám adresu na obchod, kde ji nejen mají, ale dokonce si ji i sami pěstují, takže máte jejich záruku, že v tabletách je skutečně česká Chlorella. https://www.ebiocen.cz/labi….
Jinak co se týká Vašich šupinek mezi obočím a na nose, tak Vám doporučím vyzkoušet krém na holení nohou, například polská Opilcka, je vhodná. Opilca totiž narušuje keratin, ze kterého je tvořeno naše ochlupení. Z keratinu je tvořena ale i svrchní část kůže a tedy i vaše nechtěné šupinky na nose a mezi obočím. Vím, že jste psala, že máte alergické projevy po použití peelingového přípravku, a toto je metoda, kdy je velmi pravděpodobný výskyt alergické reakce, ale je to způsob jak odstranit šupinky na kůži. Proto doporučuji opatrnost a nejdříve ošetřit jen malou část na jedné straně vašeho nosu s dobou působení, která je uvedena v návodu použití. Kdybyste cítila během působení opravdu nepříjemné pálení, tak si to raději smyjte a následně ošetřete indulonou nebo podobným mastným krémem a nechte v klidu. Kdyby se to moc nepovedlo a projevilo by se to viditelnou reakcí, tak máte ještě druhou polovinu nosu, která je v pořádku. Mezi obočím by se tento nezdar dal skrýt o to hůře. Případná reakce projevená zarudnutím kůže by měla zmizet do jednoho až dvou dnů.
Napište mi sem jak to s vámi dopadlo.
Vzorová smuteční řeč by měla být věcná, citlivá a prostá. Může obsahovat životní filozofii a zkušenosti, které dokážou pozůstalé povzbudit do dalšího života. Smuteční řeč by měla být brána vážně, proto je zapotřebí zbavit se veškerých všeobecných a prázdných klišé.
Obsah smuteční řeči by měl být zaměřen na zesnulého. Vyzdvihuje zesnulého jako člověka, poukazuje na jeho přednosti a rekapituluje život, který žil. Posluchači jsou připraveni slyšet především pozitivní zprávy, proto by celkový obsah smuteční řeči měl být věnován pouze dobré stránce zesnulého.
Smuteční proslov si může rodina připravit sama a zvolit zástupce, který ho bude prezentovat. Projev pak může být více osobní.
V naší poradně s názvem VODOVE PUPINKY A JINE VYRAZKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
tak jsme dnes prisli od doktorky a minule nam pro syna na vodove pupinky naordinovala toto-vodove puchyrky propichnout a vodicku z nich otirat,hypermangan na koupel rukou a kortikoidovou masticku,vse mu zmyzelo, do dvou dnu se mu udelala verazka v oblasti kycli vypadalo to jak male nitkovite popraskane zilky jedna vedle druhe,dnes jsme ukazali i tuto vyrazku ktera pomalu ustupuje a z vrchu jde videt sucha kuze,pani doktorka nam rekla ze bude alergik dostali jsme koupel do vody a jakmile se neco objevi tak se ozvat. vysledky z krve budou za tyden ceka se na rozbor,jestli neni alergicky na nake potraviny a jsme v lednu objednany na alergologii,zatim vim jen ze po koupeli musime cele telicko promazavat mastnym kremem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lenko, než půjdete na alergologii, tak svého syna opatrně, ale doře, připravte na kožní testy, aby se nebál píchání injekcemi a očekával ho. Testy se provádí na pažích horních končetin, kam se velmi tenkou a krátkou jehličkou pod kůži vpravuje roztok s testovanými alergeny. Vpichů může být i více než deset, ale díky té tenké jehličce není bolestivost tak velká a dá se přirovnat k bodnutí komárem. V podkoží pak alergeny reagují s imunitním systémem a zbarvují kůži kolem vpichu do červena a to může hlavně při aplikaci bolet, respektive pálit. Dobrý doktor většinou na agrsivní alergeny pacienta upozorní před vpichem, že tohle bude nepříjmené píchnutí. Podle reakcí kolem vpichů, se pak určí, na co je váš syn citlivý neboli alergický. Pro nejlepší výsledky je třeba, aby váš syn byl při aplikaci testu co nejvíce v klidu a nebyl stresován zejména samotným vyšetřením. Když váš syn bude očekávat několikerá jemná píchnutí, tak to určitě bude ku prospěchu celého alergologického vyšetření.
Podle výsledků alergologického testu se pak určí další léčba. Léčba alergie by se dala rozdělit do dvou skupin. Za prvé na postup, kdy se imunitní systém spíše uklidňuje od přehnané reakce na běžné podněty. Ten se provádí pravidelným a dlouhodobým podáváním antihistaminik, kde jako denní je nejoblíbenější Claritin, který má nejslabší sedativní a hypnotické účinky, ale přesto dokáže dobře uklidnit imunitní systém. Tento postup neléčí alergii jako takovou, ale jen lépe či hůře odstraňuje alergické projevy. Za druhé pak na postup, kdy se tělo jako by vytrénuje správně reagovat na alergen, na ketrý testy prokázali alergii. Do těla se po dobu několika měsíců vpravuje daný alergen ve stanoveném časovém harmonogramu. Nejdříve se začíná na malých koncentracích alergenu. Vždy se nechá tělu dostatek času, aby se se stykem s alergenem samo vyrovnalo a naučilo se ho normálně přijímat, bez nechtěných alergických reakcí. Tímto lze v mnoha případech a po několika měsících pravidelné kůry dosáhnout trvalého vyléčení alergie bez další budoucí podpůrné lečby. Některé vakcíny jsou pro domácí použití ve formě kapek, které se polykají a jiné se zas musí aplikovat injkcemi. U injekčních podání je zpravidla lepší výsledek, protože je zde dohled lékaře nad pravidelností a také nad průběhem celé vakcínové kůry, neboť tělo je během ní vystavováno látce, na kterou je abnormálně citlivé a mohou se tedy během vakcinace projevit intenzivněji alergické projevy, proti kterým se vakcínami bojuje.
Obecně je léčba alerigií velký biznis, proto je zde velký tlak na producenty jedtlivých léčiv, aby přinášeli trhu stále lepší preparáty a zajistili si tak kvalitativní konkurenční výhodu. Bohužel již ne cenovou a v mnoha případech je nutné si za skutečně účinnou vakcínu připlatit. Obvykle vakcíny přizpůsobené k domácímu užití (v kapkové formě) mají spoluúčast pacienta nejvyšší. Pokroky v alergologii jsou však díky těmto tržním podmínkám výtečné a dokážeme nyní zcela vyléčit mnoho druhů přehnaných alergických
Kniha Jak žít dlouze a zdravě je rozdělena do jedenácti kapitol. Kniha vyšla v ruštině a polštině jako první ze série knih profesora Tombaka a v českém jazyce jako poslední. Některé pasáže z minulých dílů se v knize opakují. Mottem celé knihy je, že zdraví má každý sám ve svých rukou. Kniha umožňuje čtenářům samostatnou a nezávislou léčbu doma, s využitím přírodních, lehce dostupných složek bez chemie.
Autor knihy vytvořil celistvý systém péče o vlastní zdraví. V knize nenaleznete zázračné diety, ale pouze jednoduché recepty, jak o své zdraví pečovat a jak je chránit. Velmi zajímavé jsou recepty na jednoduché stravování v souladu s přírodou.
Vědecky bylo zjištěno, že 15 % zdraví člověk dědí po rodičích, 15 % mohou vrátit lékaři, nicméně 70 % je spojeno se stylem života.
Kniha Vyléčit nevyléčitelné je rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola se zaobírá tématem Nebojte se civilizačních chorob. Druhá kapitola je zaměřena na osteoporózu – Šance na vítězství. Třetí kapitola se zabývá problémy s páteří. Ve čtvrté se autor zaměřuje na přírodu a neexistenci špatného počasí. Pátá kapitola popisuje problematiku odstranění nádoru. Šestá se věnuje vypadávání vlasů a má název Sbohem lysino. Poslední, sedmá kapitola je zaměřena na recepty našich babiček.
Kniha v jednotlivých kapitolách popisuje danou problematiku a uvádí rozličné rady a recepty na zlepšení stavu. Velmi zajímavá je kapitola o nádorech, ve které autor popisuje recepty, návody a doporučení, jak se nemoci zbavit.
Celá kniha je vedena v jednom smyslu: Příroda má ráda ty, kteří žijí v souladu s jejími zákony. Při narození je člověk poléván vodou, následně se nadechuje, vdechuje vzduch. Šimrá jej první sluneční paprsek a podpírá jej země. Umírající člověk se loučí se slunečním světlem, přestává dýchat, sestupuje pod zem. Proto je vždy mezi narozením a smrtí život, který je zcela závislý na slunci, vzduchu, vodě a zemi. Slunce nám dává životní energii, vzduch poskytuje našemu tělu kyslík, voda vyplňuje buňky našeho těla a země nás krmí. Takové jsou zákony přírody. Jsou neměnné a věčné.
V naší poradně s názvem LUPY VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý večer! Nemám problém s tím popravdě Vám odpovědět na jakoukoli z Vašich otázek, pokud Vás moje odpovědi zajímají a dokážete z nich něco usoudit! Asi se nejprve přiznám ke svému věku. Je mi 23 let, resp. vrzy mi bude 24, každopádně prozatím není oslovení "paní" ještě na místě :-) Posledních pár let mého každodenního života se víceméně ve školně/pracovním sterotypu. Studuji posledním rokem právnickou fakultu UK, a vedle toho cca 8-10x dnů v měsíci pracuji v advokátní kanceláři jako asistentka. Škola mě relativně baví a zvládám ji dá se říci výborně. Nicméně studium je především časově náročné, a v kombinaci s 10hod směnami často vysilující. Musím přiznat, že za posledních pár měsíců mi zbývalo minimum skutečně volného času. Nevnímám to ale nijak úkorně, těším se z každého kroku, kterým jsem blíž zdárnému konci školy a práce, ač se pro mě po 2 letech stala nezáživnou rutinou, je pro mě většinou taky příjemná a utíká mi. Trávím hodně času pochůzkami na čerstvém vzduchu, spolupracuji de facto s kolegyněmi, kamarádkami a mám za to, že jsem v kolektivu poměrně oblíbená. Tím bych uzavřela kapitolu pracovního života. Co se týče mého života osobního, ten v podstatě celý stojí a padá s mým přítelem, se kterým jsem již 5 let a máme spolu neuvěřitelně pevný vztah. Za tu dobu, co jsme spolu se stal nejdůležitějším člověkem v mém životě, tím víc, že nemám mnoho skutečně blízkých přátel, a ani s rodinou abych byla upřímná, nevycházím podle svých představ. Respektive vztahy s rodinou mohu označit za velmi dobré, ale řekněme, že názorově, hodnotově a vůbec se necítím být s rodinou příliš spojená. Přesto se vracím domů často, užívám si tam přírodu, která mi v Praze, kde žiju, chybí, a také tam mám větší míru soukromí, které už léta postrádám absolutně, s ohledem na to, že s přítelem žijeme u jeho rodičů. To byla dlouhou dobu velká ekonomická úspora, ale trvale už to začíná být neúnosné, ač jsou to úžasní lidé, navzájem spolu velmi dobře vycházíme a snažíme si pomáhat. A konečně, co bych mohla říct ke své celkové fyzické kondici,.. z té nejsem nijak nadšená! Ačkoli jsem veskrze sportovně založený člověk, pokud mi to čas dovolí chodím pravidelně do fitness, hraju squash, běhám, občas provětrám kolo nebo v zimě snowboard, dvakrát dobře se necítím. Často mě bolí záda, trpím na bolesti hlavy a celkově se cítím neustále strašně unavená. Přikládám vinu povinnostem a nedostatku rozptýlení, které když se ale náhodou naskytne, nemám vůbec na nic náladu a raději volím odpočinek. Strava za tím snad být nemůže. Ne vždy tomu tak bylo, ale stravuji se myslím poměrně kvalitně. Nejsem velký jedlík a někdy se stane, že vynechám teplý oběd, ale o to víc si pak vybírám, co s ním k večeři nebo během dne, a nestojí mě to velké úsilí, protože mám sama od sebe vcelku zdravé chutě. Nikdy nevynechám minimum živočišných bílkovin a zbytek tvoří ovoce, zelenina, oříšky, mléčné výrobky. Setkala jsem se s různými názory, které sice nejspíš jsou podloženy fakty, jako že lepek škodí, mléko
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ahoj Veroniko, jste úžasně sdílná. Ve svém životě potřebujete mít vedle sebe člověka nebo skupinu lidí, které Vám dokáží naslouchat a porozumnět. Z Vašeho textu se mi jevíte spíše jako sangvinička, nežli flegmatička. Vaše otevřenost je velmi přijemná a Vaše vyrovnanost Vám bezpochyby pomůže ve Vaší léčbě. Ale nyní k Vašemu problému s olupující se pokožkou na hlavě a vypadáváním vlasů.
Psala jste, že vnímáte svou pokožku spíše jako suchou. Takže nejprve bude třeba vyloučit plísně, které by mohly olupování způsobovat. K tomu Vám doporučuji navštívit kožní oddělení na pražské poliklinice na Karlově náměstí 32, třetí patro, vchod naproti schodišti. Poliklinika Karlovo náměstí 32 Praha má svou prezentaci zde: https://www.vfn.cz/pracovis… Může sem přijít každý i bez lékařského doporučení, neobjednává se zde, je třeba počítat s delším čekáním, ale kožní lékaři zde jsou vinikající s výbornou praxí, zejména MUDr. Divišová. V dohodnutý čas zde laborantky odebírají i vzorky kůže, které pak kultivují pro prokázání plísní. Pokud se plíseň potvrdí, tak se nasadí antymykotická léčba a v tomto stádiu se setrvá až do vyléčení a jiné zde uvedené doporučení se neaplikují. Pokud se ale plíseň neprokáže, tak je možné použít tato doporučení. V první řadě to budou výživné promašťující masky na vlasy a olupující se pokožku, které by v případě plísně spíše ublížily, proto ta mykotycká diagnóza na začátku. Určitě bude třeba doplnit Vaší stravu o některý z doplňků, který se soustředí na podporu růstu vlasů, ten vyberete buď s kožním lékařem nebo v lékárně s lékárníkem. Vypadávání vlasů bude souviset s nedostatečnou výživou vlasového folikulu, odkud vyrůstá vlas. Tuto výživu je možné doplnit vnitřně, prostřednictvím lékové formy, ale také zevně, prostřednictvím masáže vlasaté části hlavy. Nejlépe když si rozmícháte za studena lisovaný olivový olej se žloutkem a vitamínem E, který koupíte v lekárně jako červené želatinové tobolky po 400mg, které pak proříznete a olejový obsah přidáte k oleji a žloutku. Použijte vždy jen obsah ze dvou tobolek na jednu aplikaci. Touto směsí pak proveďte masáž celé hlavy svými konečky prstů, nebo můžete požádat svého přítele, aby Vám to udělal a Vy mu při tom vyprávějte o svých pocitech, radostech a přáních, nebo i problémech, jak Vám bude zrovna přijemné. Nechte vyniknout vaší společnou harmonii. Po skončení masáže si vlasy lehce umyjte šampónem pro suché vlasy. Tuto masážní emulzi můžeté také doplnit o abrazivní částekčy, které při masáži budou sloužit jako peeling a snadněji tak odstraní olupující se kůži. Jako vhodné abrazivo je možné použít obyčejný suchý kus kus, nasypte ho k oleji a žloutku a pak to hned aplikujte na pokožku. Také bude vhodné upravit účes, respektive jej zkrátit, neboť dlouhé vlasy jsou těžší a jsou pak více náchylné k vypadávání, než u lehkého účesu s krátkými vlasy. Také se snažte vyvarovat přehnanému stylingu svého účesu. Píšete, že jste z Prahy, takže doporučuji
Svůj smysl bude kniha mít i pro ty, kdo na přírodní praktiky nevěří. Úžasný je například autorčin olejíček na bříško nebo zubní olej na bolesti při růstu zoubků. Novorozenecký pupík se krásně hojí s růžovo-čajovníkovým hydrolátem. A co více, autorka zde popisuje nejvoňavější ze všech voňavých olejů proti striím.
Kniha je také kompletním pojetím péče o novorozence se vším všudy, takže po přečtení je člověk teoreticky vzdělán téměř jako profesionál. Výborná je i inspirace, co se týče aromatických olejů. Je to kniha, která nedělá z těhotenství byznys, jak to vidíme dnes všude, ale vládne v ní úplně jednoduchý a přirozený přístup k mateřství.
V knize nenajdeme jen informace o účincích vůní a homeopatik, o čajích, o ricinovém koktejlu, ale také o sexu s partnerem během těhotenství (zajímavé například je, že sperma obsahuje stejné látky, jako jsou ve vyvolávacích tabletách při porodu). Pokud chcete zjistit více o všem výše uvedeném, kupte si knihu „Zdravé těhotenství, přirozený porod“. Věřte, že tuto investici oceníte.
