Pro onemocnění zvané absces se používá také starší termín hlíza. Pro některé typy abscesů se užívá označení furunkl, případně karbunkl, v obou případech se jedná o kožní onemocnění.
Absces (často nesprávně vyslovovaný jako „abces“) označuje lékařský pojem pro dutinu plnou hnisu, která v lidském těle vzniká v důsledku některého zánětlivého onemocnění. Toto hnisavé onemocnění může postihnout jakýkoliv orgán či část lidského těla. U pacienta se projevuje absces několika různými příznaky, nejčastěji ale nepříjemnou bolestí a otoky v okolí abscesu. Kterýkoliv z abscesů je nutné léčit, protože by jinak mohl způsobit, že se hnis z této dutiny dostane do krve pacienta a způsobí v jeho těle sepsi. Pojem hnis označuje nažloutlou tekutinu, kterou tvoří bílé krvinky a bakterie živé i mrtvé, zároveň i odumřelé zbytky tkání. Pro hnis je typický také jeho zápach.
Absces v lidském těle vyvolávají bakterie, nejčastěji se jedná o stafylokoky, streptokoky, ale můžou ho způsobit také plísně, případně prvoci. Tyto bakterie proniknou do lidského těla a napadnou ho, v místě pak hubí buňky, které se tam nacházejí a ty vypouštějí cytokiny, které způsobují vznik zánětu. Organismus pak na místo zánětu posílá buňky, které se mají s bakteriemi vypořádat, hlavně se jedná o bílé krvinky, které mají bakterie pohltit. Právě velké množství bílých krvinek v místě zánětu zde vytváří dutinu, v níž se pak hromadí hnis. Tělo se obvykle snaží zabránit tomu, aby se zánět šířil dále, a tak kolem dutiny vytvoří granulační tkáň (= pyogenní membrána), která k zánětu pouští bílé krvinky, ale zároveň je již nepouští ven. Absces se zvětšuje tím, jak nasává tekutiny, zároveň vše, co je v dutině, se rozkládá, což vyvolává vznik hnisu. Pokud se absces dostane na povrch těla, může zde vytvořit hnisavou píštěl, kterou se pak hnis valí ven. Poté se dutina vyplní a na místě píštěle vznikne jizva.
Abscesy mohou postihnout každého, velmi vysoké riziko je ale u drogově závislých, protože u nich dochází k častému porušení kůže v důsledku vpichování drog, zároveň jsou obvykle na štíru s hygienou, která je základem prevence před abscesy a navíc mají drogově závislí sníženou obranyschopnost organismu. Z těchto důvodů se tedy abscesy objevují mnohokrát častěji u drogově závislých pacientů než u těch ostatních.
Pokud se tedy bakterie dostanou do lidského těla, vznikne na daném místě hnisavý zánět, který může vést ke vzniku abscesu. Absces se může časem sám zahojit, pokud je infekce v něm potlačena, tak se hnis vstřebá. Výjimečně se to stává u malých abscesů. V případě, že je absces pod kůží, může dojít k tomu, že se hnis dostane napovrch a dutina se tak vyprázdní. Poté se může absces vyhojit (není tomu ale tak vždy). V případě, že absces se nijak neléčí, může dojít k tomu, že se infekce rozšíří do okolních tkání, případně i do krve, což může vyvolat otravu krve, která pacienta ohrožuje na životě. Léčba obvykle spočívá v tom, že musí být absces chirurgicky odstraněn a pak doléčen antibiotiky. Samotná antibiotika by sice zabránila šíření abscesu, ale nevyléčila by ho.
Jak již bylo zmíněno, absces se může vytvořit kdekoliv na těle. Pokud je pod kůží, obvykle je časem okem viditelný, projevuje se jako boule, na níž je kůže červená a horká. Horší je situace, kdy je absces uvnitř těla, v takovém případě není absces na první pohled viditelný, ale také se projevuje bolestí a teplotami. Absces může měřit i několik centimetrů.
Často se abscesy objevují v okolí zubů, nebo na končetinách, kde tvoří tvrdou bouli. Mezi abscesy se řadí také ječné zrno, což je infekce v mazových žlázách očních řas. Tato infekce je bolestivá, ale nezanechává trvalé následky, léčba trvá zhruba deset dní.
V naší poradně s názvem ŽE BY CISTA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
Dobry den mam jeden problem , na vagine po holeni ci i kdyz se neholim se mi bud delaji bile ci fialove podkozni bulky , a jak jsem cetla tak se jedna o cistu ze ketrych jsou jizvy co zustane flek, chci se zeptat ,,, existuje nejaky domaci vyrobek co leci ty bulky? Jsem baculka asi je to i tim zaparenim ale i tak si davam pozor a mam nohy od sebe... poradte o nejakem domacim vyrobku dekuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tohle je podkožní absces, který vzniká buď vnější infekcí nějakou bakterií, a nebo vnitřním výronem krve do podkoží vlivem propustnosti kapilár (cevní onemocnění například vlivem diabetu). Tak či onak bude nejlepší nechat si to vyšetřit na kožním, protože účinný lék bude jen na předpis. Domácí léčba patláním nějakých nesterilních mastí by to celé mohla ještě zhoršit. A určitě nechcete mít v těchto místech nepěkné jizvy.
Absces v krku vzniká obvykle v důsledku jiných onemocnění. Bakterie se do něj dostávají přes dýchací ústrojí (nos, ústa), ale i přes střední ucho. K abscesu krku se obvykle počítá i absces, který vznikl na mandlích.
Příčiny
Absces v krku může u pacienta vzniknout poté, co jeho tělo bylo oslabeno některým z těchto onemocnění: chřipka, spála, spalničky, SARS. Absces mandlí může kromě bakterií vyvolat i mechanické poranění sliznice ústní dutiny. Příčinou může být také chronická angína u pacienta. Absces v krku se obvykle projevuje horečkou, problémy s příjmem potravy, zhoršením mluvy, dýchání a polykání, bolestí v krku, ucpaným nosem, ale i zvýšeným sliněním. Krk může být začervenalý a na dotyk teplý. Pokud je absces již pokročilý, pojí se s těmito příznaky i nevolnost, zápach z úst, dehydratace, zvracení, ospalost, bolest hlavy a svalů, zvýšená unavenost a ztráta energie. Na pohled se pak již absces projevuje zvětšením lymfatických uzlin.
Léčba
Absces v krku, který je teprve na počátku, se dá „zaléčit“ antibiotiky, pokud je ale již rozvinut, je třeba se uchýlit k chirurgickému zákroku. Za rozvinutý absces v krku se považuje většinou absces, který je starší než čtyři dny. Při chirurgickém zákroku je do krku pacienta skalpelem vytvořena zhruba dvoucentimetrová rána, která je pak rozšířená zhruba na čtyři centimetry. Do rány se pak zavádí drény.
I u tohoto typu abscesu je důležitá prevence, která spočívá v dodržování hygieny ústní dutiny i celého těla, včasné léčby všech onemocnění krku, hltanu i angíny, ale i zubů, a dodržování správné životosprávy za účelem zvýšení imunity.
V naší poradně s názvem BULKA NA VARLETI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den!Z ničeho nic se mi udělala bulka velikosti velkého podkožního uhru,s bílou hlavičkou.Vymacknout nejde,pri zmáčknutí bolí,jinak neboli,ani jinak neobtezuje.Prosim poraďte mi co s tím.Vstreba se,nebo mám navštívit lékaře?Děkuji Honza!Přikládám foto.... Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
To je folikulitidní absces. Většinou se dělá v období horka, kdy se pokožka na šourku převlhčí a do cibulky, odkud vyrůstá chlup se dostanou bakterie, které se přemnožily na povrchu. Obvykle se to samo vyléčí do jednoho měsíce. Můžete místo potírat dvakrát denně 70% ethanolem (lékařský líh). Případný výpotek nemačkejte, ale nechte přirozeně bez mačkání vyhojit.
Pod pojmem absces mozku je myšlen zánětlivý proces uvnitř mozkové tkáně.
Příčiny
Zánět a potažmo absces se do mozku dostává obvykle přímo přes kost při chronických zánětech středního ucha i nosních dutin, nebo při otevřeném poranění lebky. Výjimkou není ani přenos zánětu krví ze zánětlivého ložiska kdekoliv jinde v těle. Stejně jako jiné abscesy i tento způsobují bakterie nejčastěji stafylokoků, streptokoků, meningokoků i pneumokoků (výjimečně může být příčinou i mykotická infekce). Absces mozku ale může zasáhnout i osoby, které mají sníženou imunitu, u nich bývají příčinou právě jejich zdravotní problémy. Absces mozku se u pacienta projevuje zpočátku náhlými bolestmi hlavy, zhoršeným viděním, točením hlavy, pocity nevolnosti, zvracením, i pískáním v uších. Obvykle pak následují pocity únavy, citlivost na zvuky a na světlo, horečka, poruchy vědomí. V dalším stádiu už jsou příznaky individuální a závisí na tom, kde v mozku se absces nachází. Absces tak může způsobit nejen psychické poruchy, ale i problémy s pohyblivostí, poruchy smyslů, pocity závratí atd.
Léčba
K diagnostice tohoto onemocnění obvykle lékař využívá různé zobrazovací techniky jako ultrazvuk, CT, magnetickou rezonanci. Součástí bývá neurologické vyšetření i vyšetření očním lékařem. Při zobrazení může dojít k záměně abscesu za mozkový nádor i hematom. K ujištění se, že se opravdu jedná o mozkový absces, slouží laboratorní testy. V případě, že se absces potvrdí, následuje nejčastěji chirurgický zákrok (pokud je absces na špatně přístupném místě nebo nerozvinutý, je možné se ho pokusit nejprve zbavit antibiotiky). Při operaci mozkového abscesu dochází k chirurgickému odstranění a punkci s odsátím.
Ve svém příspěvku KDO PORADÍ CO S OTOKEM PO VYTRŽENÍ ZUBU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Labounkova.
Poraďte prosím někdo. 5.května mi na pohotovosti rezali absces na dasni. Denně výměna drenu,velký otok tváře. Po týdnu mi paní doktorka stejně musela zub vytrhnout. Je to již dvanáct dní,ale otok ač o trochu menší stále nemizi.Už jsem zoufalá ze mi zůstane.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MYDLÁŘ.
Jedním z míst, kde se může absces objevit, jsou horní končetiny člověka. Tento typ abscesu nezasahuje žádný orgán, ale kůži a váčky v ní. Obvykle je tento absces viditelný na první pohled. Zpočátku se může projevovat jako mírné zarudnutí dané oblasti, postupně se pak ale zarudnutí zvětšuje a v jeho středu se tvoří hnisavý vrcholek.
Příčiny
Nejčastější příčinou abscesu na ruce jsou stafylokokové infekce. Zhruba u 30 % lidí stafylokok běžně přežívá, výrazně se neprojevuje a není potřeba ho nijak léčit. V dalších případech ale může způsobit infekci. Některé druhy stafylokoků totiž reagují ve chvílích, kdy je lidský organismus oslabený, například nemocí, v tu chvíli pak se na tuto nemoc naváží a mohou využít i drobného poranění kůže na ruce a dané místo napadnout. Oslabené tělo se s nimi nedokáže adekvátně vypořádat, a tak dochází k postupnému vzniku zánětu.
Léčba
Někteří pacienti dávají přednost vyhnisání abscesu a následné dlouhé samovolné rekonvalescenci, která ale nemusí být vždy úspěšná. Vyhnisání abscesu totiž neznamená, že byl absces z těla odstraněn. Mohlo se stát, že se hnis dostal i do krve, kde by způsobil obrovské zdravotní problémy. Kromě vyhnisání se někteří lidé uchylují i k bylinkám a babským radám, jak na absces. Z bylinek se doporučuje popenec obecný, který je nutné nějakou dobu povařit, scedit, vylouhovat a udělat z něj obklad, který se na absces pravidelně přikládá. Jiné babské rady doporučují na kožní abscesy pokládat teplé obklady několikrát denně. Stejně tak se najdou zastánci cibulových obkladů, které spočívají v tom, že se cibule zhruba půl hodiny vaří ve vodě, následně se rozmačká a vloží se do kapesníku, který se přiloží na absces. Tento obklad by se měl měnit zhruba po čtyřech hodinách. Jisté je, že někdy tyto babské rady mohou slavit úspěch, ale pokud pacient nevidí žádné zlepšení, naopak se jeho stav horší, je nutné vyhledat odbornou pomoc. Všichni lékaři, chirurgové i dermatologové, se v případě abscesu uchylují k chirurgickému zákroku, kdy je absces rozříznut a jeho dutina je od hnisu vyčištěná. Obvykle se do rány navíc zavádějí drény, aby i následující hnis mohl volně odtékat a opět se v ráně netvořil. Součástí léčby bývají také antibiotika. U nich je obvykle potřeba zjistit, které bakterie absces způsobily, protože na některé abscesy způsobené stafylokoky klasická streptokoková antibiotika nezabírají.
Ve svém příspěvku PARODONTÁLNÍ ABSCES se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Kalábková.
Dobrý den, včera jsem navštívila zubní lékařku pro velkou bolest zubů. Rentgenem mi byl zjištěn chobot, který propláchla. Dnes mi začala z nosu vytékat žlutá tekutina a také trochu při smrkání.
Je to v pořádku, nebo se mám něčeho obávat. Bylo mi sděleno, že pokud bolesti ustoupí, nemám brát předepsaná ATB / Dalacin C CPS DUR 300MG 16/.
Bolesti ustoupily a ATB jsem brát nezačala.
děkuji za odpověď
M. Kalábková, Brno
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Podávání některých léků formou injekce je velmi časté, protože se předpokládá vyšší účinek. Před aplikací injekce obvykle lékař (sestřička) pacienta poučí o tom, že místo vpichu může být po nějakou dobu zarudlé, nateklé nebo citlivé na dotek. V některých případech ale můžou tyto malé komplikace přerůst v injekční absces.
Příčiny
Příčin tohoto abscesu může být hodně, na straně pacienta se nejčastěji jedné o oslabenou imunitu, tělo napadené některým typem stafylokoků, ale absces může vyvolat i špatný postup zdravotnického personálu, který injekci aplikoval. Místo vpichu mohlo být například nedostatečně ošetřeno antiseptikem, jehla nemusela mít správnou délku, v případě, že se jedna o injekční absces u drogově závislých může být příčinou již dříve použitá injekční jehla. Pokud je místo vpichu bolestivé a oteklé i za dva dny od aplikace a pacient má vyšší teplotu, je pravděpodobné, že se mu v místě vpichu vytvořil absces.
Léčba
Pokud bolest a otok na místě vpichu nemizí a objevila se horečka, je vhodné navštívit lékaře, který místo zkontroluje a určí, jestli se na daném místě neobjevil absces. Doporučí pak vhodnou léčbu. Pokud se jedná jen o zánět a absces se ještě nedotvořil, nasadí antibiotika. Pokud již absces vznikl, je třeba provést malý chirurgický zákrok pod lokální anestezií, kdy lékař dané místo rozřízne, vyčistí od hnisu, vydezinfikuje a v případě nutnosti provede drenáž, která se odstraní až po úplném vyčištění od hnisu.
Ve svém příspěvku RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Vášová.
Dobrý den, otče Pleskači, je mi 85 let, mám sníženou dělohu,gynekolog doporučil pesar, č. 6,5 pak asi8,5 , první vypadlo hned, druhé po velkých bolestech za 2 dny. Doporučují operaci. Vzhledem ke všem potížím, které mám, nebyla jsem očkovaná proti covidu, po injekci proti tetanu v r. 2013 jsem měla 2 roky velké psych i tělesné potíže- lékaři byli nejednotní. Domnívám se, že by operace v mém v věku nebyla dobrá. V současné době bydlím sama v garzonce bezbariérové, s rodinou kontakty, jsem soběstačná, myslím mi to ale krátkodobá pamět je horší, pomáhám bližním, občas mne pozvou do diakonie na besedu do stacionáře, čtu při mši sv, . V r. 1973- operace slep. střeva, 1985 operace žlučníku, r, 1994 operace prsou -negat., 2x absces v krku, po pen- Oagnův syndrom, ,-lékyletrox 50,helicid 20mg, Lozap H 50, Lozaép 50, Egilog 50 1/2Sinvastatin 20 1/2/ ten občas vynechávám/a Nitrenodipin20mg 1/2 2 porody, bohužel asi 2 roky po porodech antikoncepce- doporučená- -PROBLÉMY přestala jsem, dodržuji režim podle možností,Dík za radu Věra Vášová, tel 571 999 366 mob 604 405 733
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Okoločelistní záněty i abscesy zasahují nejčastěji měkké části tváře a čelist. V čelisti jsou důsledkem špatného (nebo žádného) ošetření zkažených zubů. K abscesu ale může dojít i přenosem infekce z kůže, infikování kožních ran, v důsledku zlomeniny čelisti, ale i rozšířením abscesu z některého orgánu (například z mandlí). Do měkkých tkání v okolí čelisti se může dostat infekce přímo z různých poranění měkké tkáně, ale zdrojem můžou být i zuby s gangrenózní zubní dření, zhnisané cysty, záněty čelistní kosti i její zlomeniny, záněty patrových mandlí, hnisavé záněty kůže na obličeji, ale zhnisané lymfatické uzliny v důsledku infekčních nemocí. I zde má na vznik a rozvoj abscesu velký vliv zdravotní stav pacienta a jeho obranyschopnost. Vznik abscesu v dutině ústní provázejí různé příznaky, které mohou mít u pacientů různý rozsah (u jednoho bude výrazný otok, jiný bude trpět horečkou atd.). Mezi příznaky abscesu v dutině ústní (tedy i abscesu zubu) patří zarudnutí a otok daného místa, zvětšení a bolestivost spádových lymfatických uzlin, tepavá bolest, horečka, třesavka, ztížené otevírání úst (v případě oteklých žvýkacích svalů), uzavírání očních štěrbin (absces zubu v horní čelisti). Neléčený absces se může šířit do očnice, ale může způsobit i zánět mozku a mozkových blan, v krku může způsobit problémy s dýcháním, ale může se dostat i do mezihrudí a postihnout plíce, srdce, cévy, průdušnice, štítnou žlázu, lymfatické uzliny i jícen.
Léčba
Při podezření na absces obvykle využije lékař ultrazvuk, nebo rentgen
i magnetickou rezonanci. Zdrojem informací o abscesu mu ale může být vyšetření krve, či hnisu z rány. Stejně jako u ostatních zánětů, je i u tohoto důležité, v jakém stádiu pacient přijde k lékaři. Pokud absces teprve vzniká, může postačit „zaléčení“ antibiotiky, nebo ambulantní chirurgický zákrok. Pokud se ale jedná o závažnější formu abscesu, nebo o absces plně rozvinutý, přistupuje lékař zpravidla k hospitalizaci pacienta, při níž budou odstraněny příčiny zánětu. K zákroku obvykle dochází v nemocnicích, nebo klinikách se specializací na ústní, obličejovou a čelistní chirurgii. Pokud lékař zjistí, že příčinou abscesu je některý zub, musí vyčistit a vyplnit jeho kořenové kanálky, v dalším případě je možná extrakce daného zubu. Antibiotika se u tohoto abscesu nasazují i u závažnějších případů současně s chirurgickým zákrokem, při němž je absces naříznut (často se jedná o naříznutí jak v ústech, tak i na obličeji), je z něj vypouštěn hnis, následuje dezinfekce abscesové dutiny a drenáž. U závažných okoločelistních zánětů bývá pacient při zákroku pod celkovou narkózou. U méně závažných případů, které mohou být řešeny ambulantně, se volí lokální anestezie. Po zákroku je třeba respektovat doporučení lékaře, který často doporučuje na nějaké období tekutou stravu, dodržování pitného režimu, případně k antibiotikům doporučuje i léky na horečku a na bolest.
Ve svém příspěvku ABSCES se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Patrik.
Dobrý den po těle se mi udělali hnisavé a bolestivé pupínky, jsem občasný uživatel omamných látek, které užívám nitrožilně. Jak to mám léčit zasílám pár fotek děkuji za odpověď Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pro tento typ abscesu se využívá i označení rektoanální, nebo periproktální. Dutinka se obvykle objevuje v okolí konečníku, řiti a řitního kanálu. Míst, kde může být absces uložený, v dané oblasti je hodně, může být v blízkosti sedací kosti, nebo za konečníkem, nebo pod vrstvou vystýlající řitní otvor, nebo mezi svaly svěrače. Rektoanální abscesy, které jsou povrchové, mohou pacientovi způsobovat velkou bolest.
Příčiny
Nejčastější příčinou tohoto abscesu bývají bakterie, které pronikly do tkání v okolí konečníku a vycházejí z prostoru mezi řitními svěrači. Na tomto abscesu se obvykle podílí více druhů bakterií, kromě stafylokoků, streptokoků se sem řadí i bakterie escherichia coli, či jiné mikroorganizmy, které se do této oblasti mohly dostat přímou cestou (poranění cizím předmětem), z infikovaného okolí, rozšířením z jiného ložiska infekce prostřednictvím krve, nebo putováním těchto bakterií z míst těla, kde se tyto bakterie běžně nacházejí. Na vzniku tohoto abscesu se také podílí snížená obranyschopnost, nedokrevnost daných tkání, hematom v dané oblasti, přítomnost cizího tělesa v těle pacienta.
Léčba
Pacient tento absces pozná podle nepříjemné anální a perianální bolesti zejména při konání velké potřeby, zvýšené teploty, celkové slabosti, ale i otoky na postiženém místě, začervenáním kůže a zvýšená teplota kůže nad hnisavým ložiskem, kde je také zvýšená citlivost a bolestivost. V případě rektoanálních abscesů, které se vyskytují hlouběji v tkáních, projevy jsou hlavně celkové, jako teploty, slabost, schvácenost, nemusí být u nich zevní otok. Absces v této oblasti může bakterie šířit infekci rychleji do okolí.
Rektoanální absces je třeba řešit včas, pacient a ani lékař by neměl čekat na to, kdy se u pacienta absces projeví navenek, v tu dobu totiž je obsah dutiny plný hnisu. Tento absces se řeší chirurgicky drenáží. Abscesovou dutinu je třeba otevřít, vytvořit z ní otvor na odtékání hnisu a dutinu poté proplachovat antiseptickými roztoky a zavést do ní drény. Drény se zavádí až v okamžiku, kdy je dutina od hnisu vyčištěna. Důležitou součástí léčby není jen samotný chirurgický zákrok, ale i následné převazy, při nichž je dutina i nadále proplachována antiseptickými roztoky. V řadě případů bývají také nasazována antibiotika na doléčení abscesu, ty mají hlavně význam v případech, kdy hrozí otrava krve, nebo u pacientů, kteří současně s abscesem mají i jiné onemocnění (například cukrovka, srdeční vady). Po odstranění abscesu se řada pacientů obává první stolice, lékaři proto pacientovi obvykle doporučují léky k jejímu změkčení. Zároveň se také provádí endosonografické vyšetření konečníku. Důsledkem komplikací této drenáže bývá vznik trvalého píštěle v této oblasti.
Absces se může vytvořit kdekoliv na lidském těle a výjimkou není ani pozadí, kde se může vytvořit na půlkách, ale i mezi nimi. Často se objevuje poblíž kostrče. Původ tohoto píštělu může být vrozený, ale i získaný. Častěji tento absces postihuje muže s hustým ochlupením. Na těle se projeví obvykle až kvůli podkožní infekci, kdy kůže začne praskat a hnis z dutinky vytéká.
Příčiny
Jako častá příčina se uvádí zarůstání chlupů pod kůži, často to postihuje i osoby, které hodně sedí, nebo jsou na štíru s hygienou a hodně se potí.
Léčba
Pokud se ještě nejedná o absces, mohou pacientovi pomoci antibiotika a časté oplachování teplou vodou. Pokud je absces již rozvinutý (obvykle nemoc provází horečky), je třeba místo rozříznout a zavést drén k odstranění hnisu. V některých případech se stává, že se absces stále vrací, a tak nakonec musí lékař zanícené místo celé vyříznout. V takovém případě trvá rekonvalescence i několik týdnů.
Ve svém příspěvku HYPERMANGAN SODNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela.
Dobrý den,chci se zeptat na použití u koček,po použití Advete pipetka co se na nanáší za krk zvířete se ušní svrab ztratí cca2dny,a je to drahá záležitost.Kočka se drápe na spáncích do krve.Může se hypermanganem potírat kočce uši,rozdrápané spánky?děkuji za odpověd´ mecová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomas.
Dobrý den,
rozhodně ne, hypermangan není běžná desinfekce. Je jedovatý a neměl by se používat vnitřně, tedy ani na otevřené rány. Použijte standardní desinfekci na bázi jódu atd..
Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.
Příčiny
Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).
Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Příznaky
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autosterilizace abscesu). Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Bulka na dásni začíná zarudnutím dásně, sliznice je bolestivá na tlak, objevují se spontánní bodavé bolesti, zvětšené a palpačně bolestivé jsou regionální lymfatické uzliny. Během několika dnů přibývá hnis pod periostem, který se napíná, nadzvedává a odlučuje se od kosti, bolesti se stupňují, dostavují se teploty 38–39 °C, pohmatem se dá zjistit fluktuace při vyzrálém abscesu. Při lokalizaci abscesu na dásňovém výběžku horní čelisti v krajině předních zubů je otok rtu, je-li absces nad postranními zuby, je otok tváře, dolního víčka a zúžení mezivíčkové štěrbiny. Při abscesu v oblasti alveolárního výběžku dolní čelisti sahá otok k jejímu dolnímu okraji, ale ten zůstává dobře hmatný.
Bulka na dásni se může projevit i různě velkým ostře ohraničeným zduřením na patře nebo na dásni, které nepřesahuje střední čáru; zduření nasedá kopulovitě na patro, podtlakově je značně bolestivé, patrový mucoperiost nad ním je zánětlivě prosáklý, někdy má lividní (namodralou) barvu a je patrná fluktuace. Vždy záleží na typu a lokalizaci bulky.
Absces se může objevit kdekoliv, o čem svědčí i jeho další typ, kterým je absces zubu.
Příčiny
Určitě nikdo nepochybuje o tom, že dutina ústní je plná různých druhů bakterií, virů, kvasinek. Mikroby se navíc neustále v ústech množí, vylučují kyseliny, které způsobují kazy zubů, krvácení a otékání dásní. A právě na nich často dochází k zánětu. Co se týká abscesu zubu, ve většině případů k němu dochází následkem infekce způsobené zubním kazem. Zub s kazem, nebo zub, u nějž byl zubní kaz špatně ošetřený, může být pro bakterie branou k dřeňové dutině. Obvykle se to projevuje zvýšenou citlivostí na studené a sladké nápoje a pokrmy, která nakonec přerůstá v častější pulzující bolest, jež se nedá pořádně utišit. Pokud se pacient vydá v takovémto stádiu k zubaři, měl by mu dentista při spravování zubu ošetřit i kořenové kanálky, aby se jimi nadále nemohly bakterie šířit dál do zubu. (Při kontrole by se měl zubař zaměřit hlavně na zuby s velkými zubními kazy, nebo již zaplombované zuby, zuby s korunkami, ale problematické mohou být i zuby, které vypadají bezproblémově, ale jsou po úrazu). Problém mohou způsobit i záněty zubního lůžka po extrakci zubu, ale i zuby moudrosti, které se těžce prořezávají. Pokud k tomu nedojde, mohou se dostat bakterie klidně až do čelistní kosti (toto stádium se pozná tak, že pacient cítí bolest při skusu). Při průniku bakterií dovnitř zubu může dojít ke vzniku zánětu, nebo může klidně infekce postupovat dál. V blízkosti zubu pak vzniká velmi bolestivý absces, u něhož se může v některých případech vyvalit hnis do úst, což pacientovi může přinést určitou úlevu. V případě ale, že k provalení nedojde, tak se hnis šíří dál do čelisti, nebo do oka, mozku, plic, ale může zasáhnout dokonce i srdce. Absces se projevuje nejen bolestí, ale často v dalším stádiu zasáhne i lymfatické uzliny, které jsou zvětšené a velmi bolestivé.
Léčba
Léčba abscesu, který způsobil zkažený zub, je stejná jako u všech ostatních typů abscesů. To znamená chirurgická. Zubař musí rozříznout stěnu abscesu a vypustit z něj hnis, dutinu abscesu řádně dezinfikovat a zavést do ní drény, aby hnis mohl i nadále volně vytékat. V některých případech může lékař k léčbě využít i antibiotika.
Pod pojmem Bartholiniho žláza je myšlena velká předsíňová žláza, což je párová žláza nacházející se v oblasti ženských zevních pohlavních orgánů. Jedna tato žláza se nachází na levé straně a druhá na pravé straně pod poševním vchodem. Tyto žlázy mírně zvlhčují vulvu.
Příčiny
K abscesu této žlázy dochází v důsledku rozvinutí některého zánětu této žlázy. Zánět Bartoliniho žlázy se nazývá též bartholinitida a dochází k němu ucpáním vývodu žlázy (například v období těhotenství), nebo infekcí, která může být způsobená prostředím, ale i některou pohlavně přenosnou nemocí (bakterie jsou zaneseny z poševního vchodu – například chlamydie, streptokoky aj.). Zánět i absces této žlázy je lehce poznatelný, pokud se žlázou nejsou žádné problémy, tak se nedá nijak nahmatat, pokud jí ale sužuje zánět, tak se na vnitřní straně stydkého pysku vytvoří cysta plná hnisu, která může být velká i kolem několika cm. Okolí tohoto abscesu je zarudlé, oteklé, zduřelé a velmi bolestivé. Toto onemocnění může provázet i horečka a zvýšená unavenost.
Léčba
Zánět této žlázy, bývá velmi bolestivý. Lékaři obvykle na zánět předepisují sedací koupele (4 x denně po dobu 10 – 15 minut) obvykle v odvaru z heřmánku. Někteří lékaři předepisují také léčbu infračerveným zářením, které působí protizánětlivě. Pokud antibiotika a koupele, které jsou na tento zánět předepisována, nezaberou (případně žena nenavštívila lékaře), může zánět přerůst v absces, který musí být řešen již chirurgicky. Absces této žlázy se dá řešit několika různými operacemi. Nejčastějším typem je vnější drenáž, která slouží k vypuštění hnisu z abscesu. Tato operace se provádí pod lokální anestezií a je při ní proveden jeden malý řez. Součástí této léčby bývá pak zavedení antibiotik, aby nedošlo k zanícení rány. Pokud je absces rozsáhlejší, může být do rány zaveden katétr, aby mohl hnis volně vytékat. Katétr se v ráně ponechává několik týdnů, dokud buňky nevytvoří vlastní vývod hnisu. Podobně funguje i chirurgický zákrok, při němž je do žlázy zaveden Jacobiho prsten, což je úzký katétr, jehož konce procházejí skrz žlázu a na závěr jsou spojeny. I tento katétr zůstává v ráně několik týdnů, než se vytvoří vlastní vývod. V některých případech dochází k tomu, že se zánět neustále vrací, a tak je řešením úplné odstranění této žlázy. Tato operace samozřejmě probíhá pod celkovou anestezií. Při operaci je oblast stydkého pysku naříznuta a žlázu pak lékař oddělí od okolní tkáně. Operace to není nijak náročná a i léčba netrvá moc dlouho, delší je ale doporučovaný klidový režim (asi 6 týdnů). Žena by měla vyčkat se svým pohlavním životem až na dobu po kontrole u gynekologa. V nemocnici obvykle pacientka pobude tak dva dny.
Tento kožní absces se projevuje obvykle u žen a bývá důsledkem zánětu prsu.
Příčiny
K abscesu v prsu dochází často u kojících žen, které zanedbaly péči o zánět v prsu, k němuž došlo v důsledku špatného vyprazdňování prsa při kojení, nebo kvůli dlouhé pauze mezi kojením (třeba při kojení v noci), vinu může ale nést i těšné oblečení v oblasti prsou. Všechny tyto vlivy mohou způsobit, že se v části prsa zadržuje mléko, které může vyvolat bakteriální zánět. Ten mohou způsobit ale i jiná poranění prsa, například popraskané bradavky. Kojící ženy jsou tedy vznikem abscesu v prsou velmi ohrožené.
Léčba
Nejlepší léčbou tohoto abscesu je hlavně prevence, postarat se, aby se zánět nerozvinul v absces. Kojící ženy toho mohou dosáhnout tak, že zlepší svou techniku vyprazdňování prsou (časté kojení, změny polohy při něm, odstříkávání odsávačkou), nebo teplými obklady, jemnými masážemi a dodržováním pitného režimu. Pokud ale již absces v prsu vznikl, je potřeba ho odstranit chirurgicky a zavést na místo drén, aby hnis mohl z prsu volně odtékat.
K abscesu třísla dochází často poté, co zaroste chloupek, nebo v případě nějakého jiného poranění na třísle. Abscesy v této oblasti také často způsobují bakterie, které sem byly přeneseny z oblasti končeníku, jedná se často o mikroorganismy, které se vyskytují ve stolici. Pro tyto bakterie je typické, že nepotřebují přístup ke kyslíku.
Léčba
Postup léčby je u tohoto abscesu stejný jako u jiných typů. Pacient se může pokusit zbavit nejprve abscesu sám pomocí různých obkladů, pokud by to ale nepomáhalo, absces by se zvětšoval, anebo byl i nadále bolestivý, je třeba vyhledat lékaře, který absces pravděpodobně nařízne a vyčistí od hnisu a zajistí, aby hnis mohl z dutiny i nadále vytékat. Pokud abscesová infekce nezasáhla celý organismus, tak se pacientovi po tomto zákroku uleví. Jestliže ale horečka a malátnost nadále pokračují, byl zasažen celý organismus a je třeba nasadit antibiotika, aby se pacient mohl vyléčit. Obvykle také lékař zkontroluje, že se absces nevytvořil ještě někde jinde v těle a že nedošlo k otravě krve.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Jedná se o abscesy, které jsou uloženy v dutině břišní, podle jejich umístění se rozlišuje na abscesy: intraperitoneální (uvnitř dutiny břišní), retroperitoneální (vzadu za pobřišnicí), orgánové. V případě intraperitoneálních abscesů dochází k hromadění zánětlivých látek v oblasti pod bránicí (potíže: horečka, nechutenství, úbytek váhy, kašel, bolest na hrudníku, dušnost, bolest ramene, bolest břicha, problémy s vyprazdňováním), v pánvi v důsledku akutní apendicitidy, zánětu v malé pánvi, v důsledku akutního zánětu tlustého střeva (potíže horečka, bolest v podbřišku, průjmy, potíže při močení, zvýšený počet bílých krvinek), ale i inframesokolické abscesy: důsledek akutní apendicitidy (potíže: horečka, bolest v pravém podbřišku, uzávěr tenkého střeva), problémy s tlustým střevem (potíže: bolest v levém podbřišku, nechutenství, horečka, pocity na zvracení, útvar v levém podbřišku), mezikličkové abcesy (potíže: horečka, zvýšený počet bílých krvinek, bolestivost, vzedmutí břicha). Retroperitoneální abscesy vznikají v důsledku zánětlivých onemocnění orgánů břišní dutiny, hlavními příznaky jsou horečka, bolesti břicha, bolest v třísle, zvracení, úbytek hmotnosti, bolest v noze (kyčli, koleni), zvýšený počet bílých krvinek. Orgánové abscesy postihují slezinu, slinivku břišní a játra. Absces slinivky bývá v důsledku neléčení kteréhokoliv abscesu kdekoliv v těle, v takovém případě se ale neprojeví téměř žádné příznaky, pokud ale k abscesu slinivky došlo v důsledku poranění sleziny a zavlečení sem infekce krví, pak příznaky jsou horečka, bolest v levém boku, levé části hrudníku, v levém rameni, pohmatová citlivost pod levými žebry, na pohmat zvětšená slezina. K abscesu slinivky břišní dochází v důsledku komplikace akutního zánětu (akutní pankreatitidy), bakterie se sem dostávají krví. Příznaky jsou horečka, bolest břicha, zvracení, problémy s vyprazdňováním, na pohmat zvětšená slinivka, vyšší počet bílých krvinek. K abscesům na játrech obvykle dochází v důsledku bakteriální (zánět žlučovodů, záněty zažívacího traktu, poranění jater atd.), nebo parazitární infekce. Mezi příznaky patří horečka, nechutenství, pocit slabosti, úbytek hmotnosti, někdy jsou hmatatelná zvětšená játra, chudokrevnost, zvýšený počet bílých krvinek, zvýšená sedimentace, nevzdušná dolní část pravé plíce, zápal plic, zvýšen poloha pravé bránice.
Příčiny
Většina nitrobřišních abscesů vzniká v důsledku poranění nebo zánětu břišních orgánů, jejichž následkem bývá proděravění trávicí roury. Obvykle tyto abscesy způsobují bakterie pocházející ze střev (bakterie escherichia coli, bacteroides atd.) mezi projevy nitrobřišních abscesů patří horečka, větší množství bílých krvinek v krvi, zvýšená sedimentace, lokalizovaná bolest, případně i střevní neprůchodnost, nafouknutí břicha, nechutenství, nevolnost, zvracení, průjmy i zácpa.
Léčba
Při podezření na nitrobřišní absces lékař obvykle využije laboratorních testů a zobrazovacích metod. Pokud se nitrobřišní absces potvrdí, následuje vždy chirurgický zákrok, při němž se musí zavést do abscesu drén. K tomu dochází buď přímou operací, ale v dnešní době je i možnost zavést drén pomocí počítačové tomografie a ultrazvuku. Součástí léčby jsou dané dávky antibiotik.
Absces měkkých tkání vzniká u horizontálního typu resorpce (u supraalveolárních parodontálních kapes, jako zánět chobotu). Absces je lokalizován do stěny parodontálního chobotu (kapsy), projevuje se otokem, bolestivostí, u vyzrálejších forem dojde i ke žlutavému prosvítání hnisu. Zub bývá citlivý na poklep. Po odtažení gingivy od zubu dojde většinou k evakuaci hnisu. Absces kostní postihuje spongiózu kosti a vzniká u vertikálního typu resorpce. Nápadná je silná poklepová bolestivost, někdy se vyskytuje i třesavka. Po odtažení gingivy od zubu nedochází k evakuaci hnisu. Pozdním následkem může být sekvestrace postižené kosti. Tato forma abscesu je poměrně vzácná.
