KOREKCE HALUXU je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. V našem článku zhodnotíme novou moderní metodu léčby středně těžkých až těžkých forem hallux valgus s nejnižší invazivitou v měkkých tkáních a zejména s alternativní modifikovanou Chevronovou osteotomií prvního metatarzu.
Dále se podíváme na modifikovaný McBridevův postup (kapsuloplastika a uvolnění specifických struktur měkkých tkání). Také vysvětlíme důležitost manipulace s měkkými tkáněmi peroperačně i pooperační lékařskou a osobní péčí a ukážeme délku rehabilitace.
Výsledky budeme posuzovat na pacientech s průměrným věkem 58 let (rozmezí 51-65), kteří podstoupili moderní metodu osteotomie typu Chevron s kombinací intervencí měkkých tkání laterálně a mediálně prvního metatarzofalangeálního kloubu.
Moderní léčba haluxů
Velká populace pacientů trpí hallux valgus častěji ženy, přičemž onemocnění se objevuje v mnoha případech od mladého věku. Chirurgická léčba onemocnění vhodnou chirurgickou technikou při indikaci operace ke korekci deformity (s úhlem hallux valgus a intermetatarzálním úhlem menším než 36°, resp. 17°) je kontroverzní, neboť je zde vysoká míra recidivy deformace, často krátce po operaci. Jedním z těchto postupů je klasická distální osteotomie prvního metatarzu Austin/Chevron, relativně stabilní osteotomie ve tvaru V, která se běžně používá u mírných až středně těžkých deformit.
Kombinace intervencí, jako je modifikace Chevron osteotomie, také pravděpodobně pro některé chirurgy distální k první řadě osteotomií nohy-falangy (Akin osteotomie) a modifikace intervence měkkých tkání (uvolnění Hallucis adductor & kapsuloplastika) umožňují korekce větších než středních deformit.
Existují také jiné typy osteotomií včetně proximální metatarzální kopulovité osteotomie, Lapidus a Scarf, ale tyto techniky se tak často nepoužívají samostatně ani v kombinaci s jinou technikou. Téměř všechny různé techniky spojené s osteotomií Chevron se provádějí dvěma přímými šikmými osteotomiemi k dlouhé (horizontální) ose prvního metatarzu, omezují možnost korekce větších deformit, protože narušují stabilitu kloubu a protože často chybí vhodné instrumentárium k jejich provedení. Navíc i u jednoduchých až středně těžkých deformit, u kterých lze provést klasickou Chevron osteotomii, skutečnost, že dochází k nadměrnému poškození tkáně, špatným výběrem chirurgických technik a materiálů pro obnovu, stejně jako nedostatek respektu k anatomii oblasti a měkkých tkání, tak všechny tyto aspekty vyvolávají komplikace, které odpuzují pacienty a chirurgy od chirurgické léčby této deformity.
Nyní je navržena moderní inovativní alternativní metoda založená na klasické Chevron osteotomii, která zahrnuje změnu úhlu a směrů dvou osteotomií (dorzální a plantární osteotomie), přičemž dorzální osteotomie zůstává téměř svislá k podélné ose prvního metatarzu a provádí se pouze jednoduchá změna úhlu plantární osteotomie podle stupně deformity a požadované korekce. Zvýší se tak endogenní stabilita a zajistí účinnost osteotomie, větším povrchem řezané kosti a umocnění stability pomocí kanylovaného kompresního šroubu.
Ve svém příspěvku OČNÍ OPERACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína K..
V březnu minulého roku, jsem podstoupila laserovou operaci obou očí na oční klinice v Horních Počernicích. Kdyby předemnou byla ještě jednou tato volba, tak bych neváhala. Je to super být bez brýlí a čoček.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Mě na oční klinice v Počernicích operovali šedý zákal, za ten jsem nic neplatila, hradí ho totiž pojišťovna, za co jsem si připlácela byla operace korekce dioptrií. Teď vidím zase dobře jako před lety, jsem bez brýlí a potíží s očima.
Vhodnou prevencí je volba správné obuvi a zejména její střídání. V případě již začínající deformity velmi pomáhá kvalitní individuálně upravená dynamická vložka v botách. V počátečních stadiích a v prevenci vbočení palce se doporučují dynamické a individuálně upravitelné ortopedické vložky korigující vbočené postavení nohy a podporující příčnou klenbu, k tomu je zapotřebí vhodné cvičení. Další možností jsou různé korektory postavení palce i chrániče bolestivého „kloubu-haluxu“. Úspěšně lze řešit problém vbočených palců rehabilitací a cvičením, masážemi a celkovou relaxací nohou, kombinovanou s cíleným posílením svalů. Dobré výsledky má v poslední době léčba rázovou vlnou, ale jen v pokročilých stadiích.
V rámci konzervativní terapie se doporučuje užívání meziprstních korektorů a ortopedických vložek do bot. Fyzioterapie je nejdůležitější složkou konzervativní terapie. Zlepšuje postavení nohy (držení klenby nožní), zlepšuje sílu svalů nohy ve stoji a při chůzi, upravuje stereotyp chůze a zapojení palce ve fázi odrazu. Užívání různých typů náplasťových fixací (taping) přednoží pak slouží ke zpevnění palce a jeho udržování v lepším postavení při chůzi.
Correct Toes neboli korektory prstů pomáhají předejít i opravit běžné problémy s chodidly jako haluxy, kladívkové prsty, plantární fascitidy nebo ploché nohy bez ortopedických vložek, medikamentů či operací. Jak dlouho se smí korektor používat, je velmi individuální a záleží na stavu poškození.
Ve svém příspěvku LASEROVÁ OPERACE OČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Hradil.
Jde o kvalitní kliniku, která operuje oči x let, sestra a kamarád si tam nechali odstranit dioptrie s velmi dobrým výsledkem a to byl pro mě jeden z hlavních důvodů proč jsem se rozhodl jít na laserovou operaci do Horních Počernic. Svěřil jsem se rukou odborníků, korekce dioptrií a hojení je zamnou, vidím skvěle.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana S..
Pavle, také jsem se tak rozhodovala, podle referencí mých známých. Klinik na operace je spousta a kdybych neměla info jak to probíhá a jak teď vidí, tak bych nejspíš operaci oddalovala nebo se k ní ani nedokopala. Jsem ráda, že jsem šla, to osvobození se od dioptrických brýlí je moc fajn.
Treacher-Collinsův syndrom je porucha, při níž je kromě ucha postižen i obličej – lícní kosti a dolní čelist jsou menší než obvykle –, takže pacient má takzvaný ptačí profil a chybně postavené patro. Tento syndrom získal název po anglickém chirurgovi a oftalmologovi Treacheru Collinsovi. Poprvé však byl popsán Thomsonem (1846), později pak švýcarským oftalmologem Franceshettim a genetikem Kleinem, proto se můžete setkat i s označením Franceschetti-Klein syndrom. Další názvy pro tento syndrom mohou být Berry Treacher Collins syndrom nebo Franceschetti-Zwahlen syndrom. Tento syndrom spadá do diagnózy pod kódem Q75.4., který nese název mandibulofacialní dysostóza (MFD1). Podle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů spadají diagnózy pod kódem Q00–Q99 do vrozených vad, deformací a chromozomálních abnormalit, kam se řadí i Goldenharův syndrom (viz výše).
Tento syndrom se týká z větší části pouze postižení v obličejové části. U některých jedinců jsou symptomy nepatrné, téměř neviditelné. Některé děti narozené s tímto syndromem jsou v ohrožení života z důvodu potíží s dýcháním a příjmem potravy – příčinami jsou oboustranný rozštěp rtu, patra a čelisti. Na světě je známá dnes již 11letá Juliana Wetmore s nejtěžším postižením TCS. Chybí jí 40 % kostí v obličeji. Od svého narození prodělala již 45 operací.
Nejčastější projevy:
sešikmené oči, tzv. sestupné neboli antimongoloidní
nevyvinutá spodní víčka a náchylnost k vysychání očí
částečně nevyvinuté lícní kosti
propadlé spánkové oblasti
nápadný nos
mikrocie ušních boltců (deformace) nebo uši zcela chybí
atrézie zevního zvukovodu – nedoslýchavost až hluchota
rozštěp patra, rtu nebo čelistí (jednostranně, oboustranně)
mikrogenie čelisti (menší dolní čelist než horní, vzhled zapadlé brady), otevřený skus
křivé postavení zubů
vlasová lůžka zasahující do obličeje v podobě kotlet u obou pohlaví
Treacher-Collinsův syndrom spadá pod autozomálně dominantně dědičná onemocnění, která postihují obě pohlaví. Až v 60 % se TCS objeví jako nová genová mutace, například po lécích, záření a jiných vnějších vlivech. Pravděpodobnost, že dítě zdědí po postižených rodičích TCS, je 50%. Riziko, že postižená žena předá dále defektní gen na nenarozeného, je vyšší než u postižených mužů. Avšak nová mutace se s věkem otce zvětšuje. Porucha vzniká až v 7. týdnu těhotenství. Lidé postižení tímto syndromem nejsou postiženi duševně.
Léčba Treacher-Collinsova syndromu neexistuje, pouze se léčí nebo korigují jeho projevy. V první řadě jsou to různé plastické operace. Třetina dětí s tímto onemocněním se narodí s&nbs
V naší poradně s názvem POOPERAČNÍ CVIČENÍ NA HALUXY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela Mlýnková.
Dobrý den,
mám po operaci haluxu - odstraněny výrustky na kostce a srovnání palce, bez šroubů a bez skob. Nyní to budou 3. týdny, lékař řekl, že po 3. týdnech si již mohu sundat obvaz a do uzavřených bot nosit prozatím i korektor.
Pan doktor říkal, že mám po sundání obvazu palec ohýbat, sám to udělal při posledním převazu, bolestí jsem myslela, že uteču, aby nezatuhl, ale i po 3 týdnech je palec stále dost bolavý, představa, že budu palec ohýbat nahoru a dolů, je pro mě docela hrozná :-).
Musím palec ohýbat i přes tuto bolest, i když to moc nejde, nebo mohu počkat, až se alespoň částečně zahojí a následně, bez větší bolesti, palec rozpohybovat ?
Moc Vám děkuji za informace
S pozdravem G- Mlýnková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Snažte se s palcem hýbat tak, aby to pro vás bylo snesitelné. Každý den pomaličku pridávejte na rozsahu. Nikam nespěchejte. Důležité je vykonávat toto cvičení pravidelně. Pomoci si můžete domácí saunou na nohy. Tu si vytvoříte tak, že si připravíte dva škopky a do jednoho napustíte ledovou vodu a do druhého velmi teplou. Nejdříve ponořte klidně obě dvě nohy do teplé vody na pět až deset minut a podle pocitu připouštějte horkou vodu. Potom ihned ponořte nohy do studené a vydržte v ní dvě až tři minuty a znovu opakujte do teplé vody. Během lázně můžete zkusit s palcem hýbat a procvičovat, určitě vám to půjde mnohem lépe. Do teplé vody si můžete přidat vonnou esenci, například eukaliptus nebo mateřídoušku. Do studené vody můžete přidat led, trochu octa a epsomskou sůl.
Nejčastějším důvodem pro zhotovení korunky je s velkým náskokem indikace, že působením zubního kazu došlo k rozsáhlému zničení tvrdých zubních tkání a chybějící část zubu již nelze nahradit zhotovením výplně.
Chybí-li sousední zub a mezera se řeší zhotovením můstku, je zapotřebí zhotovit korunky na zuby sousedící s mezerou, která se můstkem překlenuje. Alternativou, která ušetří mnohdy jinak zdravé zuby před nutností preparace na korunku, je nahrazení chybějícího zubu implantátem. To ovšem vždy z různých důvodů nelze (nedostatek kvalitní kosti, vyšší cena a podobně).
Endodonticky ošetřený (lidově „mrtvý“) zub, to znamená zub, u kterého byly zaplněny kořenové kanálky, už není tak elastický jako zub živý. Po určité době od ošetření kanálků se zub stane křehkým a hrozí, že i při běžném zatížení praskne. Často se bohužel ulomí až u dásně, nebo dokonce lomná linie zasahuje pod úroveň dásně a kořen je pak nutno vytáhnout. Proto je vhodné a správné na endodonticky ošetřený zub zhotovit korunku. Zub je tak na řadu let chráněn před případnou frakturou. Dalším důvodem, proč zhotovit korunku na mrtvý zub, je estetika. Mrtvý zub po čase změní svou barvu a stane se našedlým, což vadí zejména u zubů ve viditelném úseku chrupu.
Při zhotovení snímatelné zubní náhrady je nutno náhradu připevnit ke zbylým zubům, aby držela v ústech. Zub, ke kterému je náhrada po nasazení uchycena, se opatří korunkou, na které mohou být zhotoveny různé typy takzvaných retenčních prvků – sponová korunka. Od jednoduchých, mezi lidmi neoblíbených háčků u levnějších náhrad přes „konusové“ korunky nebo na první pohled neviditelné systémy takzvaných attachmentů fungujících na principu patentky, zásuvky a podobně.
Korunka musí být použita i v případě, kdy následkem úrazu došlo k odlomení tak velké části zubu, že nahrazení chybějící části zubu výplní neslibuje dlouhodobou úspěšnost, podobně jako v případě hlubokého zubního kazu.
Dalším důvodem pro zhotovení korunky bývá korekce anomálního tvaru či postavení zubu, které je na pohled neestetické a zhoršuje možnost provádění ústní hygieny. Zejména v případech, kdy z nejrůznějších důvodů není možná korekce postavení zubu ortodontistou.
Korunku lze použít i tehdy, kdy je nutné vyměnit rozsáhlé výplně a z důvodu zajištění stability zubu a estetických důvodů by výměna výplní neměla smysl.
Používá se i tam, kde jsou vrozené defekty skloviny povrchu takového rozsahu, že je nelze korigovat výplněmi.
Dále je vhodná u zubů, u kterých došlo k takzvané vertikální nebo horizontální abrazi, tedy obroušení části tvrdé zubní tkáně v důsledku skřípání zubů (bruxismus), špatnou technikou
Ve svém příspěvku POOPERAČNÍ NOČNÍ BOLESTI OO VÝKONU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirina Brothankova 64 let.
13.2. 2019 byl operační výkon haluxu prstů a celáho podnožení
Prosím o opravdou radu,jak to mám ustát. Ve dne to ustojím, ale noce jsou kruté. Prosím poradte. Díky všem o ev.i malou radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud se výron stane ojediněle, není se třeba stresovat. Jestli k výronu dochází během běžné chůze, lze hovořit o patologii pohybu. Prvotním krokem je odborné vyšetření fyzioterapeutem a podiatrem. Fyzioterapeut zhodnotí celkový tělesný stav a navrhne možnosti cvičení, například metodou DNS. Podiatr vyhodnotí postavení kostí nártů a zatížení jednotlivých kostí. Za pomoci přístrojového vyšetření zaznamená dráhu odvalu chodidla včetně přetěžovaných partií. Dle výsledků vyšetření fyzioterapeuta a podiatra je navržena terapie. Terapie může obsahovat cvičení nebo korekci stélkou. V některých případech dochází k využití cvičení a korekce do obuvi. Cvičení se staví přímo na míru každému pacientovi zvlášť. Případná tvorba ortopedické stélky je prováděna pouze individuálně! Žádná korekce není stejná, tak jako obtíže jsou u každého pacienta jiné.
Ve svém příspěvku VIDEO OPERACE HALUXU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radoslava Krkošková.
Jsem 3 měsíce po operaci haluxu a nohu mám pořád opuchlou, je to normální
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Edita Pokorná.
Dobrý den, koncem července jsem měla operaci haluxu na pravé noze po14 dnech jsem dostala do toho zánět který byl léčen antibiotiky po dalších 14 dnech jsem šla na rentgen bylo zjištěno že mi 1šroub praskl v říjnu jsem byla na reoperaci šrouby a dělají vyndali zatím nevím co bude dále nohu mám oteklou čeká mě kontrola.Zdá se mi že bez vnitřní výztuhy palec není rovný E.Pokorná
I přes náležitou monitoraci a pečlivé vedení léčby warfarinem je možné se setkat s hodnotami INR mimo terapeutické pásmo. Vzhledem k úzkém terapeutickému oknu warfarinu a narůstajícímu riziku krvácení při supraterapeutických hodnotách INR je nutno vědět, jak v těchto případech postupovat.
Postup při předávkování warfarinem u pacientů bez známek krvácení:
INR 3,0–5,0: doporučuje se pouze snížit dávkování warfarinu, eventuálně lze 1 dávku vynechat, samozřejmostí by poté měla být častější kontrola INR; vhodné je vždy také pátrat po příčině předávkování
INR 5,0–8,0: je třeba vynechat 1 až 2 dávky warfarinu a poté snížit původní dávkování, opět za pravidelné monitorace INR; pokud je však u pacienta přítomno vysoké riziko krvácení, lze navíc podat 1–3 mg vitaminu K perorálně
INR > 8,0: podává se 1–5 mg vitaminu K, warfarin se nasadí zpět až při poklesu INR do terapeutického rozmezí, a to ve sníženém dávkování a za častých kontrol INR až do stabilizace hodnot
Postup při předávkování warfarinem u pacientů s krvácením:
Při léčbě krvácení u warfarinizovaného pacienta je nutno vždy postupovat přísně individuálně. Na prvním místě se posuzuje naléhavost antagonizace účinku warfarinu oproti riziku tromboembolických komplikací při rychlé korekci koagulopatie. Kromě vlastní antagonizace je v tomto případě důležitá i komplexní a podpůrná léčba (volumoterapie, transfuzní terapie a podobně) a dle možností samozřejmě i lokální ošetření krvácení.
K dispozici jsou tyto možnosti antagonizace účinku warfarinu:
Vitamin K
Při závažném či život ohrožujícím krvácení by měl být vždy aplikován intravenózně. V případě méně závažného krvácení je preferováno perorální podání, protože nitrožilní podání s sebou přináší určité riziko alergické až anafylaktické reakce. Korekce koagulopatie po aplikaci vitaminu K nastává v rámci hodin (4–24 hodin). Doporučovaná dávka vitaminu K při nezávažném krvácení je 1–3 mg, při závažném krvácení pak 5 mg. Vyšší dávky mohou být příčinou následné rezistence k warfarinu po dobu až několika týdnů, což může představovat komplikaci při opětovném převádění na warfarin.
Čerstvě zmražená plazma
Podává se v dávkování 10–15 ml/kg dle hodnoty INR, vždy je třeba současně podat i vitamin K. Dochází tak k rychlejší korekci koagulopatie než při samostatném podání vitaminu K. Podání čerstvě zmražené plazmy však přináší určitá úskalí vyplývající z podání transfuzního přípravku, jako jsou oběhové přetížení, rozvoj transfuzí navozeného akutního poškození plic či jiné potransfuzní reakce a zůstává zde určité, i když minimální
Jak se této nehezké a obtížné vady zbavit? Přijde-li pacient včas, někdy postačí jen rehabilitace a cvičení na uvolnění a zlepšení postavení palce. K nápravě haluxu také pomáhá používání ortopedických vložek do obuvi a takzvané meziprstní korektory. Ty je dobré používat nejen přes den v obuvi, ale také během noci. Důležitá je rovněž změna obuvi a snížení zátěže na nohy, pokud možno po konzultaci s ortopedem. Často se využívá resekční artroplastika, ale to jen v případě, že problém nepodceníte a přijdete k lékaři včas. Pokud přijdete pozdě, musíte počítat s tím, že dalším řešením už často bývá jen operace, včetně nutného, zhruba šestitýdenního léčení. A tři měsíce je pak celé místo zákroku opravdu bolestivé, neboť jde o hlavní statickou oporu těla. Při vyšetření lékař často provede RTG snímek. Mezi možné komplikace pak patří artróza či zánět bursy.
Vrásky bývají po létě hlubší, výraznější, ba co víc – máme jich víc! Můžete navštívit kosmetické centra nabízející liftingové či botoxové korekce anebo se pokusit o nápravu vlastními silami. Liftingovým a aktivujícím krémům by měl předcházet peeling či pleťové regenerační masky, které zbaví pokožku nečistot a odumřelých buněk. Po jejich použití pokožka lépe absorbuje aktivní složky a výsledný efekt se dostavuje rychleji. Své místo si najdou i 24hodinová séra pro vypnutí pokožky.
U dětí bývá šilhání velmi často způsobeno nekorigovanou dioptrickou vadou - dalekozrakostí. Tím, že dojde ke korekci této vady brýlemi, dojde i k úpravě šilhání. Toto je nezbytné proto, aby se vidění správně vyvinulo a nedošlo ke vzniku tupozrakosti. S tím, jak dítě roste, rostou i jeho oči, a tak se může s věkem postupně počet dioptrií snižovat a šilhání zmenšovat. Proto jsou nezbytné pravidelné kontroly u dětského oftalomologa-strabologa, který vždy posoudí, zda-li stávající korekce je stále vyhovující a nebo předepíše nové brýle. Nošením brýlí se dioptrická vada rozhodně zhoršovat nemůže. K laserové korekci můžeme přistoupit v okamžiku, kdy je již vada stabilní, což v případě dalekozrakosti může být před dosažením 18. roku. Před laserovým zákrokem je nezbytné provést odborné strabologické vyšetření.
Náklady na kontaktní čočky se velmi liší a záleží na tom, kde si je necháte dělat, či jak složitá je u vás korekce oční vady. Zvýšené náklady na jednorázové kontaktní čočky ve srovnání s tradičními kontaktními čočkami je jen nepatrný a je kompenzován nižší potřebou čisticích prostředků a úsporou práce a času. Dokonce i denní jednorázové čočky mohou být cenově dostupnější, než si mnozí lidé mysleli. Když si koupíte roční zásobu jednodenních čoček, tak vás náklad vyjde okolo 20 Kč na den. A hlavně ušetříte na nákladech spojených s produkty na čištění kontaktních čoček.
kroužení nohy v kotníku, přičemž bérce jsou podloženy tak, aby byly dolní končetiny uloženy do 45 ° vůči trupu;
přitahování kolene k břichu a napřímení nad podložku.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2–3minutová relaxační pauza. Cvičení je nutné opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát a vícekrát denně.
Závažnou chybou je podkládání dolních končetin izolovaně pod koleny, kdy může dojít k útlaku cév s nežádoucím snížením průtoku krve. Pro zvýšenou polohu dolních končetin podkládáme holeně po celé délce.
Cvičení vsedě
Cvičení vsedě předchází korekce a nácvik správného sedu. Chodidla jsou na šířku pánve vzdálené od sebe a jsou opřeny celou plochou na podložce, během cvičení je vyvíjen rovnoměrný tlak na podložku z oblasti paty, příčné klenby, nepřetěžujeme kotník přesouváním tlaku na vnitřní hranu chodidla. Kolena jsou optimálně vsedě těsně pod úrovní kyčlí a bérce a směřují kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo s úhlem ohnutého kolena menším než 90 °. Pánev je ve středním postavení nebo nakloněná dopředu, nepřeklápí se dozadu, což vede k zakulacení páteře. Pánev se lehce naklopí dopředu – do anteverze, napomůže zdvižení a vypnutí hrudníku. Ramena lehce stáhneme dolů, čímž zlepšíme fixaci lopatek.
Vsedě provádíme:
výpony na špičky;
střídavé zvedání špiček s oporou o patu.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2- až 3minutová relaxační pauza. Cvičení opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát až třikrát denně.
Cvičení vestoje
Cvičení vestoje začínáme nácvikem správného stoje, tedy postavení částí: hlava, hrudník, břicho, dolní končetiny. Chodidla jsou na šířku pánve rovnoběžně nebo jen v mírném úhlu vytočené od sebe ven. Kolena nepřetěžujeme do maximálního natažení, tedy „uzamčení“. Břicho zatáhneme, zakřivení páteře ve fyziologických rozmezích dosáhneme lehounkým povytažením trupu nahoru, přičemž ramena jemně stlačujeme dolů, lopatky neodstávají, jsou fixovány k hrudníku, hrudník je v takovém postavení lehce vypnutý dopředu. Hlava je vzpřímená, bez předsouvání brady, brada směřuje jen mírně šikmo dolů a je „zatažená“. Při pohledu z boku by ucho mělo být kolmo nad ram
Měření zrakové ostrosti je zdánlivě složitým úkolem. V ideálním případě je cílem měření zjistit schopnost celého optického systému. V praxi to znamená, že měření zraku není zcela objektivní. Pacienti jsou požádáni, aby četli postupně menší písmena na grafu do té doby, dokud je spolehlivě identifikují. Měření ostrosti zraku je velmi závislé na motivaci, pozornosti a spolupráci pacienta. To platí zejména u dětí.
Primární léčba se provádí u každého pacienta pomocí refrakční korekce (brýlí). Děti s tupozrakostí jednoho oka obvykle nevnímají, že mají nějaký problém se zrakem, a brýle jim často způsobují více nepříjemností než pomoci. Akupunkturou však byla prováděna adjuvantní (zajišťovací) léčba, která pomohla ke zlepšení stavu.
Vzniká poklesem podélné klenby nohy a je často doprovázena valgozitou paty. Pokles podélné klenby se projevuje zvýšenou únavou a pálením nohou, zvýšenou potivostí nohou, otlaky a tvorbou křečových žil. Vrozená plochá noha je velmi vzácná, u dětí se začíná projevovat až kolem třetího roku věku. Příčinou mohou být nedostatečně vyvinuté vazy, ochablé svalstvo, dlouhodobé stání či chození v nevhodné obuvi, chození doma na boso.
Symptomy:
pokles podélné klenby nohy
valgózní postavení pat
Terapie: chůze na boso po nerovném terénu a masáže nohou, individuálně tvarované stélky, správná zdravotní obuv s prostornou špicí, široký pevný klínek, pevný opatek a pevný, dostatečně široký nízký podpatek.
Příčně plochá noha
Vzniká poklesem přední příčné klenby, přičemž se celá přední část nohy často rozšíří. Jde o získanou deformitu (příčinou může být i dědičná dispozice), která bývá způsobena častým nošením obuvi s vysokými podpatky a přetížením přední části nohy (téměř 90 % postižených tvoří ženy) a nošením obuvi se zúženým prostorem pro prsty. Příčně plochá noha je téměř vždy doprovázena deformitami prstů a otlaky.
Terapie: použití korekce do obuvi („srdíčka“).
Vysoký nárt
Je charakteristická abnormálním vyklenutím podélné klenby nožní za současného snížení nebo zborcení klenby příčné. V důsledku přetížení přední části nohy se zde vytvářejí otlaky. Vysoký nárt patří mezi vrozené defekty nohou. Příčinou může být i nošení příliš krátké obuvi.
Terapie: nošení prostorné obuvi s dostatečnou výškou pro nárt, zhotovení individuální ortopedické stélky.
Deformity prstů
Nošením nevhodné obuvi, zejména příliš těsné a krátké, trpí nejvíce prsty nohou. Proto patří deformity prstů k nejčastějším získaným deformitám nohou.
Jedná se například o:
vbočený palec
vybočený malík
kladívkové či drápovité prsty
přeložené prsty
Terapie: nošení prostorné obuvi, používání korekcí prstů, ortopedických vkládacích stélek, správně prováděná pedikúra, případně operace.
Dvojitá pata
Vyskytuje se na zadní straně paty v důsledku nošení těsného lodičkového či mokasínového střihu obuvi. Příčinou bývá špatně tvarovaný (příliš uzavřený) opatek a tvrdá pata obuvi.
Terapie: nošení obuvi se správně tvarovanou a polstrovanou patou, případně operace.
Patní ostruha
Vzniká pod dolním hrbolem patní kosti (zespodu paty), zejména u podélně ploché nohy.
Terapie: odlehčení postiženého místa podpatěnkou (podkova), nošení obuvi s vyšším odpruženým podpatkem (cca 5 cm), případně operace.
Podnehtová exostóza (výrůstek)
tlakem ve špici narůstá na nehtovém článku kostěný výrůstek.
Exostóza na nártu
vzniká tlakem pevné bandáže obuvi na nárt (například lyžáky, brusle).
Příčina těchto potíží nebývá ve šlachách samotných, ale ve svalovém bříšku příslušných svalů, které obsahují trigger body (spoušťové body). Tyto body jsou pak zdrojem tzv. přenesených bolestí, vedou k výraznému zkrácení svalových vláken procházejících bodem a tím pak vzniká silný tah na úponech svalu (šlaše). Bohužel z tohoto pohledu se k terapii přistupuje málokde a je tendence stav řešit obstřiky kortikoidy do místa bolesti, ke šlachám atd. nebo provádět operační korekce. Rázová vlna je moderní fenomén, efektivita jak u koho. Zánět šlach je příliš obecný problém. Může jít i o lokálně postiženou šlachu, úraz úderem, větší fyzickou námahu, dále o přenesený problém, kde je přetíženo svalstvo předloktí (těch je tam mnoho) – zde většinou třeba i menší námahou, ale opakovaně, tedy dlouhodobější zátěž jen některé svalové skupiny.
Cervikální dystonie představuje jednostranné svalové strnutí šije, zahrnuté do skupiny dystonických syndromů (charakteristických náhlými neobvyklými změnami svalového tonu: mimovolné pohyby, svalové napětí, záškuby, třes). Často jde o vrozenou vadu, která je způsobená jednostranným zkrácením svalu – kývače hlavy (musculus sternocleidomastoideus) a horními částmi trapézového svalu. Méně obvyklá je získaná forma při zánětlivých procesech v krční oblasti, blokádách v oblasti krční páteře, úrazech krční páteře či při některých onemocněních centrální nervové soustavy. Nejčastější je však porucha mimovolní svalové aktivity neznámé příčiny.
Onemocnění začíná spíše pomalu. Nejprve dochází k pocitu napětí „za krkem“, které se později mění v bolest pouze po fyzické námaze. V další fázi nastupuje bolest po dobu celého dne, kdy pacient vyklání hlavu na jednu stranu bez svého vědomí (obvykle to zpozoruje jeho okolí). Terapie křečovitých stahů svalů k jedné straně je z neurologického hlediska známá svou rezistencí vůči medikamentózní léčbě.
V minulosti bylo onemocnění indikací k chirurgické léčbě, bohužel s téměř žádným pozitivním efektem. V dnešní době je principem léčby dosažení co největšího uvolnění postižených svalů. To umožňuje antagonistickým svalům (svalům s funkcí opačného pohybu) pomocí kompenzačního mechanismu stočit krk a hlavu do přirozené polohy. Při terapii je však nutné použít botulotoxin A. Využitím speciálních fyzioterapeutických metod lze nacvičit mechanismus korekce abnormálního postavení krku a hlavy s úmyslným pohybem pacienta tak, aby byl schopen volním úsilím poměrně snadno uvést hlavu do střední roviny a setrvat v ní. S pravidelnou fyzioterapií je možné rovněž prodlužovat periody mezi aplikacemi spolu se snižováním dávek botulotoxinu. Také je možné použití „rázové vlny“ na stažení bolestivosti svalů, křečových spazmů a zánětlivé reakce v tkáni.
Pokud hůře slyšíte, nebo máte komunikační obtíže, navštivte svého ORL lékaře, který vám provede vyšetření sluchu. V případě větší sluchové vady může být doporučena korekce sluchadlem. Sluchadlo může být vydáno buď lékařem ORL, nebo foniatrem, který má příslušný atest. Na základě vyšetření sluchu se určí, jak vysoký příspěvek můžete získat od pojišťovny. Čtěte dále a dozvíte se jak vysoký tento příspěvek může být.
Pokud máte od lékaře potvrzenou vadu sluchu, domluvíte si termín na vyzkoušení sluchadel. Pro první vyšetření a případně vyzkoušení sluchadla počítejte s časem 45–60 minut. Pokud si z nabízených sluchadel vyberete, bude vám zhotoven otisk ucha, který je nutný u závěsných sluchadel pro výrobu individuální tvarovky, u zvukovodových nebo kanálových pak pro výrobu vlastního sluchadla.
