Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také problémy související s nervy, jako například vysoký krevní tlak, neklid nebo těžké obličejové křeče.
Účinky pavoučího kousnutí se mění v závislosti na několika faktorech, včetně množství jedu, velikosti a věku kousnuté osoby. Obzvláště náchylné jsou děti a starší lidé.
Pavoučí vlákno produkují snovací žlázy, které ústí ve snovacích bradavkách. Snovací bradavky vznikly přeměnou zadečkových končetin předků dnešních pavouků. Nacházejí se na břišní straně zadečku. Jejich počet kolísá od dvou do čtyř párů. Snovací žlázy produkují tekutý sekret, který ještě než opustí snovací bradavky tuhne a tvoří se z něj vlákno. Hlavní složkou je bílkovina nazývaná fibroin. Protože tvorba této bílkoviny je energeticky náročná, pavouci málokdy budují zcela novou pavučinu, spíše se ji snaží neustále opravovat.
Sklípkan největší je největším pavoukem na světě. V rozpětí nohou může mít až 30 cm a v těle může měřit až 12 cm. Loví žáby, ještěrky, myši, a dokonce i malé hady a mláďata.
Nejmenším pavoukem na světě je patu marplesi. Je tak malý, že na špičku tužky by se jich vlezlo 10.
Mezi nejsmrtelnější pavouky patří černá vdova, sklípkanec jedovatý a koutník jedovatý. Jeden z nejobávanějších pavouků na světě, tarantule, má ve skutečnosti překvapivě slabý jed i kousnutí, které připomíná spíše vosí bodnutí.
Nejjedovatějším pavoukem na světě je palovčík brazilský, často nazývaný také banánový pavouk. Tito agresivní pavouci putují po zemi v lesích Střední a Jižní Ameriky a hledají jídlo. I malé množství jedu tohoto pavouka dokáže zabít člověka. Z banánů k nám dovezených se ve vzácných případech může objevit i u nás.
Kousnutí koutníka jedovatého, který žije na jihovýchodě Spojených států, je obzvláště nebezpečné, protože je ze začátku bezbolestné. Osoba, kterou pavouk kousne, si toho zpočátku ani nemusí všimnout, ale po chvíli začne rána otékat a neuvěřitelně bolet. Pokud se kousnutí neléčí, může i zabít.
Arachnofobie je strach z pavouků. Je to jedna z nejčastějších fobií v Severní Americe a Evropě. Arachnofobie je paradoxně méně častá v tropických místech, kde se vyskytují obří a chlupatí pavouci.
Zatímco lidé mají svaly na vnější straně kostry, pavouci mají svaly na vnitřní straně. Pavoučí kostra tak pokrývá a chrání pavoučí svaly.
Někteří pavouci, například ti domácí, jsou schopni se spustit po zdi, protože jejich nohy jsou pokryty drobnými chloupky, které mohou přilnout k povrchu. Na druhou stranu se ale nemohou dostat například ven z vany, protože je její povrch příliš kluzký. Jiní pavouci, například ti zahradní, nemohou chodit po zdech, protože jejich nohy končí drápky, které jim pomáhají uchopit nitě.
V tropických oblastech existují pavouci, kteří si vytvářejí hedvábnou síť, kterou poté vrhají na svou kořist.
Sklípkanec jedovatý je agresivní pavouk, který utočí na lidi a kouše je. Jeho jed dokáže člověka zabít za pouhých 15 minut. Naštěstí existuje protijed. Úmrtí na kousnutí tohoto pavouka je tak dnes poměrně vzácné.
Pavouci nemají zuby, takže nemohou žvýkat potravu. Místo toho vstřikují do své potravy trávicí šťávy a pak ji vysávají.
Většina pavouků žije sama a občas se setkává se svými pavoučími kamarády. Několik druhů pavouků je společenských a žije ve skupinách. Například v Africe žijí kolonie pavouků druhu Stegodyphus, které pokrývají celé stromy.
Snovačka jedovatá nebo také černá vdova je dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem a výrazně menší hlavohrudí. Samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci (bez končetin jsou až 3 cm dlouhé, s končetinami 4–5 cm) a mají leskle černé tělo s oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na zadečku připomínající tvar přesýpacích hodin. Samci jsou až o polovinu menší než samice. Nápadné zbarvení na zadečku samic černých vdov slouží jako výstraha pro masožravé živočichy. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtím nebo vážnými zdravotními potížemi. Snovačka jedovatá se množí pohlavně. Samice před spářením vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí. Po spáření samce zabije, díky čemuž dostala i svůj alternativní název černá vdova. Svá vejce ukládá do kulovitého útvaru z jemných vláken, kde jsou dobře zamaskována a chráněna před vnějšími podmínkami. Během jednoho léta může naklást čtyři až devět snůšek, přičemž může každá obsahovat i více než 200 vajíček. Samice černé vdovy potřebuje samce k páření pouze jednou za život. Poté, co se jednou spářila, dokáže produkovat vajíčka po celý zbytek svého života, což jsou pouhé 2 roky. Jed černé vdovy je 15krát silnější než jed chřestýše.
Některé druhy pavouků rodu skákavkovitých vidí světelná spektra, které lidé nemohou vidět. Někteří z nich například vidí i UVA a UVB světlo.
Pavouci nejsou hmyz. Jsou to pavoukovci, což je skupina bezobratlých živočichů z podkmene klepítkatců. Kromě pavouků k nim patří například i sekáči, štíři nebo roztoči. Mají 8 nohou a 2 hlavní části těla – hlavohruď a zadeček. Oproti tomu hmyz má jen šest nohou a tři hlavní části těl – hlavu, hruď a zadeček.
Většina pavouků má 8 očí, které jsou posazeny velmi blízko sebe. Mají také drobné chloupky na nohou, pomocí kterých slyší a cítí. Různé chemické látky mohou ovlivňovat, jak pavouci předou své pavučiny. Například pavouci na LSD předou krásné pavučiny, zatímco pavučiny pavouků na kofeinu jsou strašné. Vědci se domnívají, že zkoumání tvaru pavučiny může pomoci odhalit přítomnost chemikálií a znečisťujících látek ve vzduchu.
Nejznámější metodou lovu kořisti je její chycení do lepkavé pavučiny. Různá umístění pavučiny umožňují různým druhům pavouků v jedné oblasti chytat odlišné druhy hmyzu, například horizontálně umístěné sítě zachycují hmyz, který vzlétá z rostlin pod nimi, zatímco vertikálně umístěné sítě zachycují hmyz v horizontálním letu. Pavouci, kteří budují pavučiny, mají špatný zrak, ale jsou velmi citliví na vibrace.
Tarantule může zkapalnit tělo myši za 2 dny. Zanechá za sebou jen hromádku kostí a kůže. Některé tarantule se dožívají více než 20 let.
Tvrzení, že člověk během spánku spolkne průměrně 4 pavouky, je mýtus. Je vysoce nepravděpodobné, že by pavouk zalezl do úst spícího člověka.
Vaření sklípkani představují pro Kambodžany a pro indiány kmene Piaroa z jižní Venezuely pochoutku.
Pavouci žijící na našem území, kteří jsou větších rozměrů nebo jsou to druhy nápadné svým zbarvením, jsou:
Pokoutník – pokoutníci jsou poměrně velcí pavouci, kteří si v přírodě tkají sítě na skalách, v dutých stromech, pod vývraty. V našich obydlích pak tkají sítě na podobných místech – ve sklepích, garážích, v šachtách, ve vzduchotechnice, za skříněmi, prostě „po koutech“; odtud jejich jméno. Když pavouka opatrně vezmete do dlaní, je jako peříčko. Nejjednodušší je přiklopit ho sklenicí, podsunout pod něj pohlednici, obrátit, aby do sklenice spadl, a pak jej vyhodit ven.
Zápřednice – zápřednice jsou velcí pavouci, kteří vás mohou i kousnout. Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy, jižní Morava), a to nejčastěji na loukách. Zapřádá si pavučinové hnízdo v klasech trav. Kousnutí zápřednicí jedovatou je bolestivé a místo kolem vpichu opuchne. Ke kousnutí ovšem dochází opravdu výjimečně, pavouk kousne, jen když jej někdo zmáčkne. Varování před možnými komplikacemi pro alergiky je spíše předběžná opatrnost – doložený případ nějakých zdravotních následků dosud chybí (a vzhledem k tomu že zápřednice jedovatá se vyskytuje běžně v celé jižní Evropě, pokud by byla skutečně nebezpečná, dávno by se to vědělo). Kousnutí může být vzácně doprovázeno i zvýšenou teplotou, zrychleným tepem a podobně. Je ovšem těžké odlišit faktický účinek kousnutí od psychického stresu z obav, které člověk v takovém případě zažívá. Příznaky kousnutí samy odezní během několika hodin nebo do druhého dne, otok a bolestivost místa kousnutí mohou přetrvat o něco déle. Uvědomme si, že na bodnutí včelou, vosou či sršní v ČR každoročně někdo zemře, ale na kousnutí naším domácím pavoukem u nás ještě nikdo nikdy nezemřel.
Meta temnostní – tento pavouk je dost velký a tká hodně řídké sítě, takže v nich nápadně visí, zvlášť když je pavouků více pohromadě.
Křižák pruhovaný – v Čechách byl nalezen prvně ve vojenském újezdu Mladá u Milovic v roce 1990. Nebezpečný být nemůže.
Křižák obecný – vyskytuje se úplně všude, v řídkých lesích na keřích, na lesních okrajích, na vysokých bylinách, ve starých kolnách. Křižáci si tkají nádherné kolové sítě.
Typickými příznaky bodnutí hmyzem jsou svědění a izolované pupínky. Kousavý hmyz, jako jsou blechy, štěnice, klíšťata, komáři, černé mouchy, pakomáry, nebo koňské mouchy, zanechávají kožní poranění, kolem kterých se pak tvoří svědivé puchýře.
Například kousnutí od černé mouchy. Někteří lidé jsou alergičtí na kousnutí černé mouchy. U lidí bez alergií bude kousnutí mouchou vypadat jako velké kousnutí komárem s malými pupínky a pustuly - puchýře podlité vodou, respektive hnisem. Charakteristickým znakem pro kousnutí mouchou je, že místo ještě chvíli krvácí. Moucha totiž vstříkne do rány protisrážecí činidlo, což má za následek, že se krev nesrazí v muším sosáku a neucpe ho. Ráně po kousnutí mouchou pak ještě chvíli trvá, než ta její blitinka přestane působit a krev tedy ještě chvilku z rány vytéká.
Dalším příkladem může být zanícené kousnutí komárem. Příznaky zahrnují svědění a otok. V Česku jsou nejčastější pouze mírné lokální reakce na kousnutí komárem (Culicidae). Tato komáří štípnutí vyvolají asi u tří čtvrtin populace okamžitou alergickou reakci, která se v místě štípnutí projeví kopřivkou. Příčiny reakcí v místě kousnutí nepocházejí ze speciálních jedovatých žláz, ale kůže reaguje na komáří sliny, které se kousnutím dostanou do tkáně, a to silným svěděním, zarudnutím a otokem. Přibližně polovina všech lidí také reaguje na kousnutí komárem takzvanou alergií pozdního typu v podobě malých puchýřků, které mohou být podlité vodou. Jiné reakce na kousnutí hmyzem jsou velmi vzácné. Kousnutí od komárů nebo jiného hmyzu sajícího krev vede k dalším potížím nebo onemocněním na našem území jen výjimečně.
Jedná se o ostré bodnutí, které velmi rychle odezní. Rudí mravenci ovšem útočí ve velkém počtu. Obalí nohu a začnou se zakusovat jeden po druhém. To už bolest od kousanců tak rychle neodeznívá. Mravenec zaútočí a nechá v krvi určité množství jedu. Důsledky takového kousnutí do velké míry závisí na tom, jak dobře tělo toleruje kousnutí hmyzem. Pokud stisknete mravence, okamžitě pocítíte kousnutí doprovázené bolestí a pálením. V tomto místě se objeví malá červená skvrna, která může nabobtnat. Po určité době pocítíte bolest a nepohodlí.
Pokud je lidská kůže citlivá, příznaky se zdají být výrazné. To lze očekávat v případě, kdy má člověk tendenci k alergiím.
Lze pozorovat:
otoky;
skvrny;
svědění;
těžký pocit pálení;
zvýšenou teplotu.
O několik dní později mohou mít různí lidé různé projevy. Vše záleží na reakci organismu a jeho individuálních vlastnostech. Často kousnutí začne svědit. Po několika dnech však svědění ustupuje a postupně mizí. Závažné komplikace může způsobit rozškrábání postižené oblasti a následné infikování otevřené rány.
Jen pro zajímavost, tropický mravenec Paraponera (Bullet Ant) má jméno podle toho, že jeho kousnutí je, jako kdyby vás střelili. Kousnutí tímto mravencem nesnesitelně pálí čtyřiadvacet hodin. Bez výraznějších přestávek. Momenty otupující, neustálé bolesti se střídají s nesnesitelnými návaly pocitu pálení a prudkou bolestí vystřelující do okolí rány. Mravenec do vás totiž napustí neurotoxin, který blokuje značnou část procesů v těle. Brazilský indiánský kmen Mawé tuto bolest dokonce podstupuje dobrovolně. Kousnutí od desítek těchto mravenců je součástí zkoušky dospělosti. Adepti se několik dnů nekontrolovaně zmítají v obrovské agónii a někteří z nich zkoušku opakují až dvacetkrát, aby ukázali míru své zocelenosti. Naštěstí žije tento druh pouze v tropech.
Na kousnutí mravence pomáhá dle babských rad řebříček vyluhovaný v alpě. Do sklenice od okurek dejte až po okraj květy, hodně je namačkejte a zalijte po okraj nádoby alpou. Květy po nějaké době zvadnou, zhnědnou a alpa také zhnědne. Květy nevyndávejte. Tato tinktura vám vydrží roky. Postupně s můžete přidávat další květy a dolévat alpu. Roztok je vhodný na každé štípnutí, bodnutí prý po něm za chvíli nesvědí, a pokud ano, tak jej potřete znovu – a neškrábejte!
Ve svém příspěvku JE TO SVRAB? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anonym.
Dobry den, moje maminku zacala svedit hlava na temeni (asi pred 40dny). Svedeni se ji postupne rozsirilo po celem tele, z hlavy pres oblicej az k noham. Nikde na tele nema zadne fleky ani zadne dalsi prukazne projevy svrabu. V noci se drbe a nemuze spat a ma pocit, ze po ni neco leze, a chvilema jakoby kousne. Maminka jiz navstivila nekolik koznich lekaru. Alergie na barvu na vlasy byla vylouzena, dale ji poslali na alergologii a na krev. Nikde se nic nenaslo. Mezitim se u ni svedeni vystupnovalo a projevuje se hlavne na hlave a v obliceji...Cela vec se vsak dostala i na me-jeji dceru (maminka u nas jednou byla, hlidala me pred 14dny syna). Mam stejne projevy, jako maminka, pouze v mensi intenzite. Po delsim premlouvani jiz pate kozni lekarky se nam podarilo sehnat sirnou mast pro mamku a Infectoscab pro mne a manzela. Provedli jsme preleceni, syn dostal zatim pouze sirnou koupel, manzel preventivne ten Infectoscab. A vse pokracuje u mne dale-trochu uleva, ale nasledujici den opet pocit lezouciho neviditelneho tvora a kousnuti. Nikde zadne pupinky, fleky nic. Doma jiz nekolik dni dezinfikuji, peru a dodrzuji vsechny zasady onemocneni srabem. Sirove mydlo, ocet, tea tree, neustale prani na 60, vysavani, atd. Manzel zadne pupinky, ale stale ho nekde neco svedi. Syn zatim nastesti nic. Maminka po sirne masti (3den aplikace)-mirne zlepseni. Chtela jsem se zeptat-zda pocit neceho lezouciho na ruznych mistech tela a nasledne kousnuti, bez dalsich projevu na kuzi, muze byt svrab. Zadneho jineho roztoce jsem nikde na internetu nenasla. Zvirata nemame ani se s nima nestykame, drevene podlahy, dlazdice, naprosta cistota, novostavba...Dekuji Vam za Vas nazor predem!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jožo.
Mnozí lidé mají strach z pavouků a jejich kousnutí. Většina pavouků je však netoxických anebo je jejich toxicita minimální.
Po kousnutí pavoukem v některých případech mohou nastat komplikace, například alergické reakce. Zavolejte záchrannou službu v případě, že se u vás vyskytují následující příznaky:
potíže s dýcháním;
nevolnost;
svalové křeče;
léze;
stažené hrdlo, potíže s polykáním;
zvýšené pocení;
pocit na omdlení.
První pomoc:
Umyjte místo kousnutí studenou vodou s mýdlem. Vyčistíte tím ránu a předejdete infekci.
Přiložte na postižené místo studený obklad, můžete použít mraženou zeleninu. Zmírní to bolest a pomůže zbavit se otoku.
Pokud vás pavouk kousl do končetiny, mějte ji zvednutou. Zmírníte tím otok a případný zánět.
Sledujte kousnutí následujících 24 hodin a pozorujte, zda se nezhoršuje. Během několika dnů by měl otok opadnout a kousnutí by mělo přestat bolet. Pokud se příznaky nezlepší, jeďte raději k lékaři.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ PROBLÉM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Onderka.
Na těle se mi objevují tyto boláky. Za 24hod následuje otok. Dost to svědí a bolí.Objevují se vždy ve dvojici !! postupně různě po tělě, na bérci, nakrku, na paži, na předloktí. Nejedná se o bodnutí hmyzem!Byl jsem na spoustě vyšetření, kožním , infekčním atp. ,nikdo z lékařů to nikdy neviděl. Nemáte s tím někdo zkušenost?
Dík za odpověď
Milan Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Takhle může vypadat kousnutí od roztoče, který se mohl přemnožit ve vaší posteli. Obvykle bývá nalezlý mezi vrstvami matrace a s pomocí lupy ho můžete případně najít. Může být i v křesle na polstrované židli a podobně. Pro odstranění je nejlepší využít pomoci deratizační firmy. Podobně může vypadat i kousnutí od pavouka nebo od škvora či od štěnice. Určitě doporučuji zkonzultovat tyto projevy s kožním lékařem ve větším městě, který bude mít více zkušeností.
Bodnutí včelou nebo vosou může vést k alergickému šoku (anafylaxe). Takovou reakci na včelí nebo vosí bodnutí někdy v životě zažije asi 1,2 až 3,5 procenta lidí. V Česku ročně zemřou asi 4 lidé na bodnutí hmyzem. Podezřelý je však vyšší počet, protože kousnutí hmyzem s následkem alergické reakce jako příčina často není rozpoznáno. Každý, u koho se projeví alergická reakce na bodnutí hmyzem (závratě, dušnost, tachykardie), musí okamžitě volat záchrannou službu.
Mezi typické příznaky alergické reakce patří:
svědění a zarudnutí po celém těle;
kopřivka;
otok kůže a sliznic (angioedém);
nevolnost nebo zvracení;
žaludeční křeče;
vylučování stolice (defekace).
Kromě toho, v závislosti na závažnosti alergické reakce a množství jedu, který se dostal do lidského těla, rýma, chrapot, dušnost, otok hrtanu, křeče dýchacích svalů, namodralé zbarvení kůže a může dojít k srdeční arytmii. Typickými příznaky anafylaktického šoku jsou bledá kůže, neklid, dušnost, nehmatný a zrychlený tep, nízký krevní tlak, závratě a točení hlavy až mdloby.
V nejhorším případě může alergická reakce vést k zástavě dechu a oběhu a tím i ke smrti. To je však vzácné a většina lidí se z alergické reakce na bodnutí hmyzem zotaví bez trvalých následků.
Život ohrožující alergie na kousnutí komárem
Kousnutí komárem může být nebezpečné – pokud způsobí alergickou reakci. U lidí s alergií na kousnutí komárem otok automaticky neustoupí, ale spíše se zvětší a zanítí. Pokud je kousnutí příliš mnoho, mohou alergici v důsledku alergie na kousnutí komárem utrpět dokonce oběhový šok. Alergie na kousnutí komárem často začíná brněním na ploskách rukou a nohou. Může se objevit i svědění nebo kopřivka s kožními pupínky po celém těle, závratě, tachykardie nebo dušnost.
V naší poradně s názvem BLEŠÍ KOUSNUTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emil.
Dobrý den, rád bych se zeptal jestli po bleším kousnutí můžeme mít později na ( asi za cca dva dny někdy i za pár hodin ) pupínku hnisavy váček ? , který se musí vymáčknout. Nejsme si se ženou jisti jestli máme doma třeba komára nebo nějakou blechu, přitom doma zadne zvíře nemáme. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Kousnutí od blechy nevytváří pupínky vyplněné tekutinou. U blešího kousnutí hrozí rozškrábání a zanesení druhotné infekce, podobně jako při svrabu. To co popisujete spíše vypadá na kousnutí od mravence. Kousance od mravenců se podlijí tekutinou a vypadají pak takto: http://www.google.cz/images…
Na kousnutí od mravence pomáhá ledování na zmírnění bolesti a proti svědění volně prodejný krém Hydrokortizon a následné obvázání gázovým obvazem. Když šťípance od mravence nerozškrábete, tak se do týdne ztratí. Komplikace mohou nastat při alergii a nebo při zanesení druhotné infekce. To pak hojení trvá déle.
Na kůži poštípaného člověka se objeví svědivý či pálivý zarudlý pupenec se středovou krvavou skvrnou, který za několik hodin samovolně zmizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa.
Bleší kousnutí samovolně vymizí, zasažené místo je možné natřít Fenistilem a proti svědění použít volně prodejná antihistaminika.
Od ostatního hmyzu se bleší kousnutí pozná tak, že blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe. Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.
Ve svém příspěvku KOUSNUTI OD FILCKY (MUŇKY) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.
jak vypadá kousnutí od filcků
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Kousnutí od filcky je charakteristické tím, že pupínek je často kolem vyrůstajícího chloupku. Veš se totiž při sání drží na chlupu a saje z místa, kde chlup vyrůstá.
Kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině. Kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku. U některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky. Kousnutím od štěnice se nepřenášejí žádné nemoci. Štípnutí však může vyvolat nepříjemnou alergickou reakci.
U štípance od komárů se objeví červený pupínek, který začne svědit a někdy opuchne. Když je štípanců víc, nejsou pravidelně rozmístěny jako od blechy.
Roztoči jsou drobný hmyz z čeledi pavoukovců, jsou tedy „bratranci“ pavouků a klíšťat. Roztoči bývají velmi nepříjemným a agresivním alergenem. Doslova se přilepují na lidi, kteří projdou skrz zamořenou vegetaci, a prozkoumávají své lidské hostitele 3 až 6 hodin před tím, než je štípnou. Většina štípanců od roztočů se objevuje na místech těla, kde je tenká kůže, jako jsou kotníky, pas, třísla, podpaží a zadní strana kolen. Štípance většinou vypadají jako červené, silně svědící skvrny, ale je možné, že na ně každý jedinec reaguje jinak.
Roztoče najdeme všude – ve vlhkých prostorách, koupelnách, sklepech, v matracích, chlupatých kobercích, peřinách; rybenky a pisivky ničí tapety a umělecké sbírky (například známky); na rybenky narazíme i v bytě.
Jak na štípance od roztočů:
Místo škrabání štípance jen jemně poklepávejte, abyste pomohli zastavit svědění.
Když zjistíte, že máte štípance od roztočů, vyperte si oblečení v horké vodě, abyste zabili zbývající roztoče ve vašem oblečení.
Nastříkejte si netoxický, pleť nepoškozující sprej proti hmyzu kolem kotníků, pasu nebo na jakékoliv těsné místo, abyste je udrželi daleko.
Když se pohybujete na místě, které by mohlo být obýváno roztoči, noste volně padnoucí trika s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Mějte těsné manžety a zvažte zastrčit si lem kalhot do ponožek.
Roztoči se ve skutečnosti nezavrtají do vaší kůže. Přípravky, jako je líh nebo bělidlo, které cílí na udušení roztočů, nefungují, protože roztoči ve skutečnosti ve vaší kůži nejsou.
Pokapejte štípanec čisticím přípravkem na ruce. Nechte kůži odhalenou potom, co se po ní přípravek rozteče, potom nakapejte znovu a nechte pleť odhalenou – roztoč zmizí.
Čmelák je často považován za nejdobromyslnější bodavý hmyz. Své žihadlo používá opravdu jen v ohrožení. Pokud nás čmelák několikrát oblétne, neznamená to, že se chystá zaútočit. Obvykle pak hned odletí.
Nebezpečí jeho bodnutí
Neměli bychom zapomínat, že i čmelák je bodavý hmyz, přestože je vesměs vnímán kladně.
Jeho žihadlo stejně jako u vosy a sršně nezůstává v ráně. Jed čmeláka údajně není tak silný, čmelák ale k obraně nevyužívá jen žihadlo, ale i kusadla. Stejně jako u vosy má žihadlo jen samička.
Průběh a léčba
Pokud bychom přeci jen čmeláka ohrozili a on nás bodnul, léčba je stejná jako u předcházejícího hmyzu. Stejně tak i následky bodnutí mohou mít podobný průběh.
V naší poradně s názvem NEJUCINEJSI LEK NA AFTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonin Gabor.
Dobry den,chtel jsem vas poprosit o pomoc a zaroven o radu manzelka trpi na afty v puse uz jsme skouseli oralmedic ten ji zabiral a ted uz prestal a afty se stale vraceji a jsou vic bolavejsi dekuji vam za brzkou odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na afty je nejlepší český lék Herbadent - roztok na dásně. Jde o směs bylinných tinktur a bolest tlumící benzocain. Herbadent je účiný nejen na afty, ale i na stomatitidu - nechtěné nebo chronické kousnutí se. Ovšem v případě, který zmiňujete u své manželky bude i Herbadent pouze omezovačem nepříjemných projevů aftů, ale nebude afty léčit - tedy omezovat jejich další výskyt. K tomu je potřeba zanalizovat jídelníček a najít potravinu/y, které vyvolávají vznik aftů. Nejčastěji jsou afty příznakem nerovnováhy vitamínu B a to jak jeho nedostatku, tak i jeho přebytku. Proto i ve Vašem případě doporučuji soustředit se právě na potraviny obsahující hodně vitamínů B. Patří sem mouka a výrobky z ní, droždí, pivo, léky a potravní doplňky, jako například multivitamíny a podobně. Také rajčata a vlašské ořechy jsou agresivními podporovateli aftů. Doporučuji absolvovat jarní očistnou kůru, která je založena na významném omezení pestrosti stravy, držet jí po dobu 10 dní a pak postupně zařazovat obvyklou stravu a sledovat reakce na jazyku. Afty jsou rychlé, většinou se projeví do 24 hodin od pozření jejich spouštěče, proto se dá velmi dobře odhalit jejich příčina. Hojení aftů již není tak rychlé a nejrychleji se afty zatáhnou nejdříve za tři dny, pokud nejsou dále povzbuzovány novými alergeny.
Štěnice postelová je aktivní hlavně v noci a obvykle kouše lidi, když spí. Krmí se proražením kůže a odběrem krve podlouhlým sosákem. Krmení štěnic trvá od tří do deseti minut, po tuto dobu se nasytí a poté nepozorovaně mizí do svých úkrytů.
Většina kousnutí od štěnice je zpočátku bezbolestná, ale později začnou výrazně svědit. Na rozdíl od kousnutí blechami, které jsou hlavně kolem kotníků, kousnutí štěnice domácí je na jakékoli oblasti kůže vystavené během spánku. Kousance také nemají ve středu červenou skvrnu jako kousance od blech.
Lidé, kteří si neuvědomují, že mají štěnice domácí, mohou svědění a rány po kousnutích přisuzovat jiným příčinám, jako jsou komáři. Chcete-li potvrdit kousnutí štěnice domácí, musíte najít a identifikovat samotné brouky. Zde můžete vidět, jak vypadá bodnutí štěnice.
K alergologicky nejvýznamnějším patří mravenci rodu Solenopsis. Žijí v Severní a Jižní Americe. Po jejich kousnutí jsou popisovány i závažné celkové alergické reakce – anafylaxe. Jejich jed je podobný jedu vos, a proto jsou ohroženi i pacienti s alergií na vosí bodnutí. Léčba takové reakce musí být rychlá, během minut může jít o život. Pacienti, kteří tuto reakci již zažili, jsou od lékaře vybaveni injekčním adrenalinem a dalšími léky, které si pacient vezme okamžitě po kousnutí hmyzem.
V našem pásmu se tento druh vyskytuje naštěstí jen zřídka. Pokud ovšem není při cestování nevědomky dovezen z ciziny. K našim nejčastějším mravencům patří mravenec obecný, mravenec žlutý, mravenec červený, mravenec faraonský, lesní mravenec a loupeživí mravenci. S tímto hmyzem se potkáme nejčastěji v lese, v trávě, na stromech a ve ztrouchnivělém dřevu. Faraonští mravenci u nás přežívají díky zimnímu vytápění bytů a malým nárokům na potravu.
Alergické reakce po kousnutí mravenci u nás se vyskytujících druhů nejsou časté, ale byly již zaznamenány. Jedná se nejvíce o výraznější místní reakce, jako je skvrna, puchýř, zarudnutí, svědění a otok. K závažnějším projevům patří dušnost a sípání, i anafylaktický šok lékaři zaznamenali.
Jed našich mravenců má zkříženou reaktivitu s jedem vos. Možnosti vyšetřit konkrétně alergii na jed našich mravenců jsou omezené, k dispozici jsou pouze testy na rod importovaných mravenců rodu Solenopsis. Každý pacient by po takovéto reakci měl být vyšetřen i na reaktivitu proti vosímu jedu.
Zánětlivé reakce po bodnutí hmyzem lze také léčit přirozeně. Tyto domácí prostředky se osvědčily:
Sedmikrásky uklidňují
Sedmikrásky rostou hojně v zahradách, parcích a na pastvinách. A jsou již dlouho známé jako přírodní prostředek k léčbě kousnutí komárem, stejně jako kousnutí jiným hmyzem. Protože tyto spíše nenápadné květy obsahují silice a hořčiny. Mají protizánětlivý účinek, zmírňují bolest a svědění. Kousnutí od komárů si můžete ošetřit sami rozdrcením květů a stonků a nanesením výsledné šťávy na postižené místo.
Zábal z pálenky chladí
Nemusí se jednat o léčivý alkohol, pálenka má také chladivý a uklidňující účinek. Protože odpařovací chlazení odvádí teplo a tím zklidňuje pokožku. A takto můžete ošetřit kousnutí komárem: Namočte hadřík do vysoce odolné vody, vyždímejte ho a omotejte kolem postiženého místa. Nechte působit přibližně 15 minut. Poté ošetřujte pokožku olejem, protože alkohol ji vysušuje.
Citron dezinfikuje
Citrusové plody rychle poskytují úlevu od nepříjemného svědění způsobeného štípnutím komárem. Dezinfikuje, chladí a zklidňuje. Chcete-li to provést, položte na místo vpichu čerstvý plátek citronu a nechte jej tam pět minut. Nebo opakovaně pokapeme trochou citronové šťávy. Mimochodem: Komáři nemají rádi vůni citronů. Rozmístěte kolem domu několik rozpůlených plodů posypaných hřebíčkem, abyste je odradili. Pak nebudete muset prvoplánově ošetřovat kousnutí komárem nebo jiným hmyzem.
Cibule léčí
Na půl rozkrojená cibule desinfikuje, chladí a zklidňuje včelí bodnutí.
Bleší štípnutí je charakteristické tím, že zanechává na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Kousnutí od štěnice stále svědí, a i když po pár dnech třeba přestane, tak může za další dny začít znovu svědit. Tím se liší od kousnutí od blechy, které svědí krátce. Štěnice vydrží hladovět více než 1 rok. Když ji rozmáčknete, poznáte podle světlé nebo tmavé barvy krve, která po ní zbyde, kdy vás kousla. Světlá krev je známkou toho, že vás kousla před chvílí.
Na první pohled se kousnutí štěnice podobá bodnutí od komára. Někdy může způsobit alergickou reakci – po štípnutí kůže zčervená a mírně nateče. Většině lidí taková skvrna během chvilky zmizí, citliví jedinci ji mohou mít celé měsíce. To samé platí pro její velikost, která má v průměru několik milimetrů až centimetrů.
Štípance od blech lze jen těžko odlišit od ostatních štípanců. Někdy je nedokáže na pohled identifikovat dokonce ani lékař. Štěnice mají ovšem unikátní vzorec štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, ale většina z nich se objevuje v řadách po třech nebo pěti štípancích (neboli snídaně, oběd a večeře), nebo ve shluku zarudlých skvrn (vyrážka, které se říká štěnicová dermatitida). Tyto štípance jsou většinou v cikcak vzoru, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára (zejména pokud vás štěnice poštípají ráno).
Puchýře se objevují na otevřených místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Ve srovnání se štípanci od komárů se puchýře jen zřídka vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže.
Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat.
Na rozdíl od štěnic nemají roztoči rádi lidskou krev a nepotřebují živé hostitele, aby přežili. Jsou podobní štěnicím v tom smyslu, že obývají lidské příbytky, zde pak především postele, ve kterých je teplo a vlhkost.
Štěnice mají těžko identifikovatelnou charakteristiku štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, některé z nich se objevují v řadách po třech nebo pěti štípancích, nebo ve shluku zarudlých skvrn, kterým se říká štěnicová dermatitida. Tyto štípance jsou většinou v „cikcak vzoru“, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára. Štípance se objevují na odkrytých místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Jen zřídka se vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže. Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat. Štípanec od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Zde si můžete prohlédnout fotografie, na kterých je vidět kousnutí od štěnice: fotografie s kousnutím od štěnice.
Kousnutí od roztoče není možné porovnat, protože roztoči nekoušou ani neštípou. Jejich exkrementy ale vyvolávají alergie, čímž dochází ke kožním projevům, jako jsou dermatitidy, ekzémy, akné. Zde se můžete podívat, jak vypadají takovéto kožní projevy: roztoči na lidském těle.
Reakce na kousnutí štěnicí je mezi muži a ženami odlišná. Naštěstí případů těžkých alergií a jiných reakcí není mnoho, většina lidí má menší příznaky doprovázené nepříjemným svěděním a otoky. Léčba následků pokousání obecně závisí na velikosti kožní reakce.
Pokud dojde k pokousání štěnicemi, je třeba mít na paměti, že je velmi snadné zanést do rány infekci. Zvláště děti je třeba ohlídat, aby si svědící ranky nerozškrábaly. Je také důležité začít s léčbou „pupínků“ bez ohledu na skutečnost, že pravděpodobně zmizí po několika dnech. V ojedinělých případech se totiž ranky hojí velmi dlouho a jejich stopy jsou patrné ještě po několika měsících. Pokud jsou příznaky závažné, doporučuje se použít krémy a pleťové vody, které obsahují hydrokortizon. Aplikují se přímo na kousnutí a pomohou vám odstranit pocity svědění a také napomáhají rychlejšímu hojení poškozené kůže.
V některých závažných případech můžete využít antihistaminika. Pomohou vám vypořádat se s bolestí. Zánět a infekce mohou být účinně léčeny protizánětlivými nebo dezinfekčními prostředky. Vždy je vhodné poradit se s kožním lékařem a nezatajovat mu příčinu „vyrážky“. Lékaři jsou dnes již poměrně informováni o problémovém přemnožení štěnic a jistě budou jednat s pochopením. Nicméně pokud nechcete používat léky, je možné vyzkoušet některé osvědčené domácí terapie, jako je tea tree olej, stejně jako přírodní aloe vera.
