Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.
Příčiny
Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.
Projevy
Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.
Diagnostika
Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.
Léčba
U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.
Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.
Ve svém příspěvku TABULKA POTRAVIN PODLE OBSAHU PURINŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Burda.
Dobrý den,
dnou trpím asi č roky. Prozatím nic vážného, ale asi jednkrát za půl roku se objeví nepříjemné náznaky nemoci přestože vynechávám většinu potravin s vysokým obsahem purinů. A to je právě ten problém s kterým si nevím rady. Prolistoval jsem desítky stránek, jak papírových, tak i webových ale mám dojem, že potraviny doporučené- nedoporučené u této nemoci v těchto informacích se jaksi kříží. A to jsem ještě hodně přizemi.
Jasně. Tabulka purinů je jedna věc, ale pokud bych vzal ze všech posbíraných informací ty nejhorší potraviny a nejedl je, musím mít ovocný sad anebo umřít hlady.
Navštívil jsem s tímto problémem svého obvodního lékaře, byl u několika lidí, kteří tvrdí že vědí kde je problém, ale jejich doporučení se diametrálně rozcházela. Dají se někde najít optimální stravovací návyky při této nemoci? Já nevím kde.
Děkuji za odpověď.
Hezký den.
Zdeněk Burda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Norbert Vaněk.
Je to přesně tak, jak píšete. Nejenže jsou tabulky s hodnotami purinů anebo přímo kyseliny močové někdy chybné, ale často se s nimi rozcházejí také písemné informace přímo pod nimi!
Věc řeším měřením kyseliny močové a ověřováním si, které potraviny (s hlasem poradním v tabulkách) opravdu omezit a které naopak do jídelníčku skutečně zařadit častěji.
Rakovina penisu je v ČR relativně vzácný zhoubný nádor. V některých částech světa (Asie, Afrika) jde nicméně o velmi častou formu nádorových onemocnění. Jeho výskyt v poslední době stoupá a trocha informací o něm proto jistě neuškodí.
Příčiny
Velmi důležitou příčinou je nedostatečná hygiena. Pod předkožkou vzniká bělavá páchnoucí hmota, takzvané smegma. Pokud se toto smegma nechá pod předkožkou hromadit a neodstraňuje se, může to u některých jedinců vést ke vzniku rakoviny. Toto potvrzuje i fakt, že se rakovina penisu téměř vůbec nevyskytuje u židů a muslimů. Součástí jejich náboženských rituálů je totiž obřízka. Při obřízce se odstraní předkožka, která překrývá žalud penisu. Žalud se tak obnaží a mnohem lépe se udrží jeho hygiena. To má očividně vliv na ochranu před rakovinou penisu. U nemocných s fimózou (zúženou předkožkou) se smegma hromadí snadněji, což taktéž zvyšuje riziko vzniku rakoviny penisu. Z dalších vyvolávajících faktorů se předpokládá neblahý vliv vdechovaných rakovinotvorných látek v cigaretovém kouři a také vliv viru HPV na buňky penisu. Virus HPV (Human Papilloma Virus) je extrémně rozšířený a přenáší se mimo jiné pohlavním stykem. Některé jeho kmeny mají nepochybně vliv na vznik rakoviny děložního čípku u žen a na vznik různých forem bradavic (pravé bradavice, condylomata accuminata, molusky a podobně).
Projevy
Vzniku rakoviny penisu často předchází vznik přednádorového ložiska, jež přejde v nádorovou tkáň, která se zprvu nerozšiřuje. Této formě rakoviny „in situ“ („na místě“) se říká Queyratova erytroplazie. Vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Postupně se ovšem začne šířit do okolí a vzniká klasická, šířící se forma rakoviny penisu. Prorůstá penisem, může se rozšířit do lymfatických uzlin v tříslech a může vytvořit i vzdálené metastázy v těle. Nádorové ložisko na penisu může mít vzhled uzlíku, vřídku nebo zarudlého místa. Při postižení lymfatických uzlin v třísle můžeme najít jejich nebolestivé zduření. Prostě platí, že pokud se na penisu udělá vředovitě vypadající útvar – a zvláště pokud se nehojí – je vhodné navštívit kožního lékaře nebo urologa. Rakovina to nejspíše nebude, ale je dobré, když vám to potvrdí specialista.
Diagnostika
Na rakovinu penisu může mít podezření kožní lékař nebo urolog při pohledu na penis. Každý podezřelý útvar na penisu by proto měl být příslušnému lékaři beze studu ukázán. Skoro určitě to rakovina nebude, ale jistota je jistota – a navíc se tak mohou odhalit mnohá jiná onemocnění (tvrdý vřed u syfilidy, condylomata accuminata a podobně). Nádor se při lékařových pochybách definitivně prokáže (či vyloučí) získáním vzorku podezřelé tkáně a jejím prohlédnutím pod mikroskopem. Postižení tříselných uzlin se dá prokázat pohmatem nebo ultrazvukem. Při pátrání po postižených uzlinách v dutině břišní lze využít CT.
Prevence
Prevence vychází z příčin nemoci. Vhodnou prevencí je dostatečná hygiena a mytí penisu pod předkožkou. Pokud ovšem předkožka nejde stáhnout nebo jde stáhnout jen obtížně při jejím zúžení (fimóze), pak se provádí jednoduchý chirurgický zákrok obřízky (cirkumcize), kdy se předkožka odstraní. Není-li fimóza přítomná, je podle mě obřízka jako prevence vzniku rakoviny penisu poněkud zbytečná. Zanechání kouření je pak vůbec vhodnou prevencí řady nádorových a srdečních onemocnění. Prevencí by snad teoreticky mohlo být i proočkování populace (mužů i žen) proti některým kmenům HPV virů, což by narušilo jejich možnost se mezi lidmi obou pohlaví šířit. V současné době se toto relativně drahé očkování provádí na vyžádání u žen jako prevence vzniku rakoviny děložního čípku. Z výše uvedeného však vyplývá, že ve státech s vysokým výskytem rakoviny penisu by vakcína mohla mít efekt i u mužů. To ostatně prokáže čas.
Léčba
U malého povrchového nádoru lze někdy použít jen laser (nebo chirurgickou obřízku u nádoru na předkožce) a nádorovou hmotu tak odstranit bez narušení funkce penisu. U hodně pokročilého nádoru může být někdy jediným řešením chirurgické odstranění celého penisu, varlat a šourku. Je také možné preventivní nebo léčebné chirurgické odstranění lymfatických uzlin v tříslech. Odstranění uzlin však může vést k narušení odtoku mízy (lymfy) z dolních končetin a často pak vznikají jejich otoky. Už z těchto důvodů je snad jasné, proč je nutné nádor najít včas. Chirurgickou léčbu lze samozřejmě různě kombinovat s chemoterapií a ozařováním. Na individuální podobě léčby bude spolupracovat zkušený onkolog s urologem.
V naší poradně s názvem MÁM NÁROK NA DÁVKY PŘI NEMOCI S CROHNOVOU NEMOCÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Richterová Iveta.
Dobrý den mám nárok na dávky při nemoci s crohnovou nemocí
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Obecně ne. Ale záleží na tom, jak vám nemoc komplikuje výkon pracovní činnosti. To je u každého člověka individuální a záleží na tom, jak to zváží posudkový lékař. Částečný invalidní důchod by při této diagnóze mohl být přiznán. Zeptejte se na podrobnosti svého praktického lékaře.
Melanom je velmi nebezpečný typ rakoviny kůže, který vzniká v melanocytech, tedy kožních buňkách, které produkují kožní pigment. Melanom je způsoben slunečními paprsky, tedy především jejich UVB složkou, která poškozuje DNA melanocyty, a ty se poté nekontrolovatelně množí a tvoří kožní nádor – melanom. Melanom se nejčastěji objevuje na kůži, ale může se vytvořit i na sliznici či v oku. Nejtypičtěji se objevují na plochách těla, které vystavujeme slunečnímu záření jen nárazově. Může vzniknout jak normálně na bílé kůži, tak na podkladě mateřského znaménka. Melanom je značně nebezpečný kožní nádor, ale díky tomu, že je na povrchu kůže a že je barevný, ho můžeme snadno odhalit a včas zahájit léčbu.
Melanom
Zde je článek, který se podrobně zabývá melanomem.
Melanom – foto
Zde je několik fotografií, na kterých jsou vidět projevy melanomu.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři člověku mění často krev, aby neumřel, nebo mu implantují zdravou kostní dřeň, která však může být opět napadena a člověk umírá. Z helmintů napadajících krev je to například Ancylostoma duodenale, která se červenými krvinkami přímo živí, velmi často se jí zalíbí přímo v srdci, kde vyvolává další poruchy jeho činnosti. Člověk který je těmito parazity napaden je velmi unavený, brzy se prací unaví ještě více, potí se, chce se mu spát. Tělo se snaží s těmito parazity sice bojovat, ale nestačí to, potřebuje pomoc zvenčí. Imunitní systém ale při tomto boji věnuje již mnohem menší pozornost dalším parazitům (prostě nestíhá), včetně obrany proti vniku parazitů do těla a tělo je relativně rychle napadeno mnoha dalšími. Jejich exkrementy jsou navíc velmi toxické a to i neurotoxické a začínají silně ovlivňovat hormonální a nervové systémy člověka a z toho plynoucími poruchami zdraví. Není se schopno pak bránit banálním nákazám, člověk je často nemocný atd. V jeho těle je obsažná zoologická zahrada mnoha těchto parazitů.
Pokud již dojde k neuropatii či jiným vážným nervovým projevům, je tělo vždy již poměrně masivně zasaženo mnoha dalšími parazity a je nutné je zjistit včetně jejich dislokace a zlikvidovat vnějším zásahem. A tady už je potřeba znalostí z fyziky a umět logicky uvažovat. Neustále se přesvědčuji, že doktoři vystudovali jen kvůli tomu, že mají velice dobrou paměť, ve fyzice a logice se však projevují jako těmito obory nepolíbení (já jim říkám fyzikální eunuch). Kdyby trochu znali fyziku, měli by vědět, že každá entita (tedy včetně parazitů) se specificky projevuje, například jistými elektromagnetickými projevy, má svoje charakteristické frekvence, kterými jsme schopni ji detekovat, ovlivňovat, včetně jejich destrukce/zabití. Tyto frekvence jsou již tabelovány a existují přístroje, které jsou schopny podle jejich detekce zjistit, kterými parazity jste napadeni a některé z nich i tímto způsobem velmi rychle zabít. Je velmi smutné, když o tom doktor nic neví!!!.
Dále už jen k neuropatii. Pohybové orgány a čivy jsou systémy přímo řízené mozkem a proto nastal problém buď již v mozku (v oblasti řízení pohybu, včetně příčně pruhovaného svalstva) nebo na nervových cestách ke končetinám. Toto onemocnění je specifikované poruchami hybnosti končetin (brnění, slabost v pohybu, zpoždění pohybu, bolest nebo i silná bolest v rukou i nohou). Pokud jde o neuropatii v nohách, mohou být napadeny jen výstupy míchy z páteře v bederní oblasti (tasemničky, améby, plasmodia, shigelly,...) a nebo jen i nervy v nohách (filárie a mikrofilárie), ale mohou být napadeny již vstupy z mozku do míchy. Působení parazitů mohou být různá, tasemnice, jejich cystičky začnou utlačovat nervy (ty rostou desítky let, aniž bychom o nich věděli), filárie a mikrofilárie si rády pošmáknou na mielinových obalech nervů či je provrtávají (v nichž se elektrický nervový vzruch šíří nejrychleji), některé se živí kolagenem z kloubů, toxiny shigell a améb pak způsobují silnou až nesnesitelnou bolest v končetině, …. Problémy v rukou dělá obdobné napadení na nervových výstupech z krční páteře nebo také vstupů z mozku do páteře, přinejhorším zodpovědná centra mozku. Zajímavé je, že napadení bývá obvykle jen jednostranné (třeba jen levá ruka a levá noha).
Pro léčbu je proto nejdůležitější tyto patogeny nejdříve detekovat a teprve potom rozhodnout o způsobu jejich vytěsnění či likvidace (je třeba detekovat všechny, protože na postupu likvidace velmi záleží, neboť patogeny velmi často spolu spolupracují a různě se v sobě i ukrývají a musí se proto likvidovat ve správném pořadí). Chemická detekce je však neprůkazná a v mnoha případech nemožná, proto nemá smysl na takováto vyšetření k doktorovi vůbec chodit. Elektronická detekce je nejspolehlivější, nejrychlejší a nejlevnější, a právě proto se ji doktoři neučí, protože by kazila kšefty lékařskému loby. Přístroje na detekci jsou dvojího druhu. Buď jsou založené na snímání frekvencí vybuzených parazitů (tzv. F-scany), nebo na měření zvýšené vodivosti kůže při buzení parazita jeho rezonanční frekvencí na nějakém vhodném akupunkturním místě (přístroje EAV – elektro akupunktura podle Volyho). Nejdůležitější součástí obou přístrojů je co největší a nejspolehlivější databáze rezonančních frekvencí patogenů, podle nichž se výsledky měření srovnávají (abychom věděli co je to za druh parazita a tedy věděli jakým případným chemickým lékem či jiným způsobem je jej možno zničit – každá metoda léčby má svoje výhody, nevýhody a omezení). Výhodou přístrojů obecně spojitě buzených patogenů – f-scanů -je to, že jsme schopni v užité frekvenční oblasti změřit všechno, co v těle máme. U EAV si frekvenci nastavíme předem a pak ověřujeme máme-li ho. Nepostihneme proto patogen, který z nějakých důvodů zmutoval a má tedy i jinou frekvenci (ta není uložena v databázi parazitů), a patogeny jsou v tomto mistři (viz získaná odolnost proti různým lékům). U EAV musí mít poradce velké zkušenosti a dobře odhadovat možné patogeny pro ověřování.
Vlastní léčbu pak můžeme provádět chemickou formou pomocí léků, nebo vhodných bylin, to vše pro patogeny, kteří jsou v dosahu krve, která je nosičem léčiva – bohužel se musí užívat zahraniční léčiva, protože k nám se nedovážejí a nejsou tudíž schválené u nás, případně léky pro zvířata), nebo elektronicky, a to buď proudem potřebné frekvence (Zappery), nebo elektromagnetickým zářením modulovaným specifickou frekvencí (RPZ-14, Althon-7,...) a nebo modulovaným magnetickým polem. Řešením je i donutit patogeny, aby tělo opustily nebo povzbudit v příslušné oblasti imunitní systém (zejména fyzikální léčiva jako jsou homeopatika, či bylinné tinktury s nahranými frekvencemi patogenů, kterým se říká informatika). Každý způsob léčby má svoje výhody, omezení a nevýhody, je možné je různě kombinovat a způsob si pak spoluvybírá i pacient. Velmi důležitá je praxe člověka, který takovéto detekci rozumí a má dostatek zkušeností s užíváním přístrojů a léčiv a umí pacienta se vším seznámit.
Já se této problematice věnuji již řadu let, avšak převážně jen teoreticky (podnikám v jiných oblastech), a to z důvodů neschopnosti a nechuti doktorů něco vyléčit - léčit ale nevyléčit oni dovedou, draze, nejlépe až do konce života, protože se to podle nich vyléčit nedá, prakticky to realizuji jen u své rodiny a známých. Protože jsou přístroje na detekci patogenů velmi drahé, nemám je, ale chci si je v nejbližší době postavit a dám vám to potom na těchto mých stránkách vědět. Zatím mohu vaše problémy s vámi podrobněji rozebrat a poradit, kam se máte obrátit abyste se vyléčili.
Mohu vám však ze své zkušenosti poradit i nenáročný postup, který pokud problémy nevyřeší, alespoň je zmírní:
Mně neuropatie levé ruky a levé nohy zastihla paradoxně v lázních, kde jsem se léčil po dřívějším úrazu - utržené rotátorové manžetě levého ramene a kam už jsem již jel ne zcela zdráv. Po realizovaných různých masážích mě najednou začala brnět levá ruka a v levé noze jsem přestal mít sílu a nemohl jsem jít ani do schodů. Okořeněno to bylo urputnou bolestí ruky, kvůli které jsem nemohl ani spát a musel jsem jít na injekci. Protože jsem měl s sebou zapper (ten si může pořídit každý, protože jeho cena je cca 12.000,-Kč a pro zdraví se vyplatí), doobjednal jsem si nějaké součástky na výrobu elektromagnetického nástavce na tento zapper a do dvou dnů si ho zhotovil. Bolest mně způsobovaly Shigelly a elektrickou a elektromagnetickou cestou jsem je snad pozabíjel, takže bolesti ustaly. Začal jsem znovu užívat MMS (obvykle 3x denně až 6+6 kapek – prý stačí i míň 3x 4+4 kapky ale po dlouhou dobu – alespoň půl roku, ale jak jsem si spočítal, musí být při používání skleněného kapátka pro správný poměr míseny 4 kapky 24,5% chloritanu sodného se 6 kapkami 3,5% kyseliny chlorovodíkové, po asi 5 sekundách zalít malým až velkým prckem studené čisté/převařené vody a po chvilce vypít) a po návratu domů, jsem začal ještě chodit minimálně jednou za týden (asi 5 měsíců) do sauny, kde jsem realizoval 3x saunu, po každé oplach studenou vodou kromě zad a páteř jsem pak do další sauny prohříval na infralavici (tělo pro boj s parazity standardně zvyšuje teplotu), kde je patogen na páteři namáhán po dlouhou dobu radiačně výrazně vyšší teplotou (tělní buňky spolupracují a deponované teplo umí předávat okolním buňkám, patogen však tuto možnost nemá) a doufal jsem že uhyne. Pokud začala ruka či noha občas bolet, po zaperování na shigelly to vždy přešlo. Je vhodné rovněž cvičit, protože patogenům se nechce žít v místech, která jsou nějak neustále ovlivňovány pohybem – chtějí mít svůj klid. No a stalo se, do nohy se vrátila síla, ruka přestala brnět a bolesti již nemám. Dala by se asi použít i kryokomora, která by mohla mít stejný efekt, ale ta u nás není a muselo by to jít vše přes doktory. Protože jsem měl i jiné problémy (zejména únava), zašel jsem si letos v září na změření patogenů, abych své léčení neprováděl jen zkusmo. Mám v těle pěknou ZOO, únavu mi způsobovali dva malaričtí prvoci (ty jsem si asi dovezl od moře – ty vyžírají červené krvinky) a babesie k tomu (muchničky a hovada ze zahrady – rovněž napadají červené krvinky), vlastním krysí tasemnici a roupy (asi od psa), vodní chlor rezistentní prvoky z pitné vody z rozvodu a další prvoky, bakterie a viry. V současné době prodělávám doporučenou očistnou kůru a než si udělám čističku vody, musím veškerou vodu na pití i mytí převařovat, protože obsahuje chlor rezistentní prvoky. Užívám postupně léky proti prvokům a poté proti helmintům, současně beru bylinné tinktury s nahranými frekvencemi proti prvokům, bakteriím a virům. Když to půjde dobře, mohl bych být na konci prvního čtvrtletí příštího roku již zcela zdráv. Protože máme psa, budu zvědav, kdy se zase budu na něco reinfikovat.
Pro léčbu by se asi dala i využít i homeopatie (homeopatika jsou fyzikálním lékem, který ředěním zvýrazněnou typickou frekvencí jednak znepříjemňují pobyt jistých patogenů v těle, jednak frekvenčně posilují dotčené orgány v boji proti jistým patogenům a jednat stimulují zejména slinivku a játra pro to, aby z potravy začaly vychytávat substance vhodné pro boj s patogenem). Tady je vhodné navštívit dobrého homeopata, který by mohl poradit a tím i pomoci.
Stejně je na tom i bylinná léčba, kterou lze z těla postupně odstraňovat různé typy patogenů a v konečném důsledku vás vyléčit. Zase to chce nechat si poradit od dobrého bylinkáře, což není úloha lehká.
Dále je třeba doplnit do těla vitamíny (zejména všechny ze skupiny B, D3, Bór) – viz moje www stránky a protože nemoci způsobují jak patogeny, tak i jisté nečistoty, je třeba provést chelaci těchto nečistot, například kyselinou thioktovou a dalšími (odstranit hliník, nikl a další těžké kovy a další chemické nečistoty, doktoři o tom ale nic moc neví).
Pro další dotazy mě můžete oslovit na mailové adrese zdravymilan@seznam.cz, článek je pak rovněž k dispozici v sekci Přednášky na mých www stránkách http://www.zdraviafyzika.cz kde pak najdete i některé další informace.
Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Předesílám, že ty čtyři roky boje s rakovinou mi umožnily seznámit se s touto chorobou a mluvit o ní i o událostech s ní spojenými otevřeně, bez zábran a zbytečných tabu. Vím, že jsou horší nemoci, beznadějné případy onemocnění, jiné rakoviny, nicméně věřím, že mé vyprávění zanechá ve čtenáři ev. nemocném čtenáři positivní stav mysli.
A taky jsem se rozhodl o tom vyprávět všem, kdo o to projeví zájem, protože i já jsem, tonoucí v moři nejistot, hledal před operací jakékoliv relevantní informace. Budiž tedy tento příběh vzpruhou všem nemocným a jejich doufajícím blízkým.
Celý příběh se začal psát na jaře roku 1917, kdy jsem na naléhání mých dcer, z nichž jedna je lékařka a zároveň na prosbu mé švagrové, rovněž lékařky vyhledal v roce kdy slavím na Vánoce 60 let svého věku, svého obvodního lékaře abych absolvoval preventivní lékařskou prohlídku.
Do té doby pohoda, zdraví jen kypělo, byl (a jsem stále) živnostník - zahradník, kdy jsem navrhoval, realizoval a posléze i udržoval zahrady drobných zákazníků. Sport, cyklistika, vodáctví a lyžování byly běžné aktivity a s manželkou jsme vedli radostný život milujících se manželů a se širší rodinou dcer, zeťů a vnoučat si užívali života, až mě kolikrát napadlo, že tolik štěstí musí být něčím vykoupeno. Nikdy jsem vážně nemarodil, stáří mi nic neříkalo.
Nečekal jsem dlouho. Výsledky testů preventivní prohlídky byly vynikající, normální zdravý chlap, tlak v normě, obezita žádná, cholesterol, játra ok, střeva jakbysmet, sexuálně v nejlepší kondici. Tedy žádné komplikace. Až...
Až na hodnotu PSA, jejíž zvýšení je strašákem mužů po padesátce. Zjistila se výše 14,8.
V tu chvíli mě to dost dobře nedocházelo, protože jsem o té nemoci nevěděl vůbec nic, jen to, že prostata je jakýsi orgán a je součástí pohlavního ústrojí mužů , který někdy zazlobí. Teprve při interpretaci výsledků mým urologem přišel šok. "pane Trojane, máte rakovinu" To jsou slova, která nikdy nezapomenu.
Svět se zhroutil do černé díry myšlenek, obav a strachu. "Proč já?": ptal jsem se a od té chvíle jsem dělil lidi na dvě skupiny: Ti zdraví a ti s rakovinou. Přišlo mi najednou, že už jsem na druhém břehu, bezcenný, nemocný. Nic naplat účast rodiny, nic nepomohlo snížit mé obavy, stále jsem si stál neústupně na tom, že mi život skončí a nikdy nedokončím své realizaci svých snů (což jsou mimochodem modely vláčků) Beznaděj, vztek, lítost, a to stále dokola.
Pak přišly první kroky v léčbě. Naštěstí mi má švagrová lékařka zajistila operaci u profesora Hory (jednoho z nejlepších odborníků u nás) na plzeňské urologii a vzhledem k naléhavosti výsledků předoperačního vyšetření to šlo ráz na ráz.
Byl jsem objednán na vyšetření - biopsii, které má upřesnit diagnosu a specifikovat typ nádoru. Vyšetření se provádí za částečného umrtvení skrze konečník přes břišní stěnu sondou do prostaty. Není bolestivé v tom okamžiku, spíše nepříjemné a to ne kvůli studu, ale skrze pocit, jak sonda krájí tkáň. Bolestivost se dostavila až po vyšetření a s tím i krev v moči, pochopitelně jen dočasně.
Další důležité předoperační vyšetření se uskutečnilo na magnetické rezonanci, která odhalí v těle ložiska nádoru (zjednodušeně řečeno) Celým tělem pacienta je zajeto do jakési roury, kde velmi sofistikovaným způsobem probíhá vyšetření. Trvá to zhruba 45 minut. Nepříjemné je pro osoby trpící klaustrofobií, protože být skoro hodinu v rouře nemusí být někomu milé. Ani mě nebylo...
Konzilium u pana doktora Mrkose, (rovněž plzeňská urologie) který je stále mým urologem mi přineslo trochu světla do černých myšlenek a jeho prognóza, sice ne stoprocentně optimistická mi umožnila poněkud optimističtěji hledět do budoucna. Samozřejmě, že seznámení se s plánem operace a možnými důsledky nebylo až tak příjemné ale domníval jsem se že to vše překonám. Inkontinence a ztráta erekce, absence dalšího sexuálního života u tohoto typu operace mě připadaly však jako velmi černá budoucnost. Ztráta mužství je pro každého chlapa stresem a osobní tragédií.
Naplánované datum operace 17.9.2017 mě strašilo po celou dobu 14-ti dnů, jež zbývaly a na vahách osudu byla na jedné straně možnost přežít, na druhé straně zůstat chlapem a zemřít.
Za mohutné pomoci rodiny, manželky jsem usoudil, že to první bude asi lepší.
A tak jsem v neděli, 16.9.2017 nastoupil do nemocnice v Plzni - Bory na urologické oddělení. Nemohu nezmínit, že den před tím jsme s mou Jani zažili tu nekrásnější a nejněžnější noc milováním a povídáním, spojeni vzájemnou láskou a nadějí v očekávání budoucích událostí.
-----------------------------------------------------------------------------
Pozn. na okraj: jste paní Michaelo první, kdo to čte, takže prosím o strpení s dalším pokračováním příběhu, píši to z hlavy na čisto. Budu pokračovat co nevidět, protože celá nemoc je na dlouhé vyprávění, zvláště, když se přidají komplikace.
Dekuji zatím za přízeň a hezký den
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela.
Dobrý den,
moc děkuji. Těším se na další pokračování.
Je to tak hezky napsaný. Čtu to jako román na pokračování, který vím, že naštěstí dobře skončí.
Myslím, že i ostatní kdo trpí touto nemocí a hledají informace si váš příběh rádi přečtou. Plzeňská nemocnice je prý hodně dobrá. Mrzí mě, že taťkovi již operaci nenabídli. Prý když má zasažené uzliny již je na operaci pozdě. Je mu 63 let. Taky ještě málo. Psychika je nejhorší. Pořád se bojím, že pouze ozáření s hormonální léčbou bude slabá léčba. Moc děkuji. Hezký den. M.F.
Vroubkované prohlubně nebo trhliny v nehtovém lůžku mohou způsobit zvlnění nehtu. Většinou se vroubky dají poznat na nehtu prostředníčku, který je obvykle hladký. Prohloubené vroubky na nehtech mohou znamenat lupénku nebo jiné kožní onemocnění. Také může být zpozorována psoriatická artritida, která postihuje klouby a kůži. Mezi další možné nemoci patří Reiterův syndrom a jiná onemocnění pojivové tkáně. Když je léčba těchto nemocí včas zahájena, nehtové lůžko se obnoví.
Ve svém příspěvku CHLAMYDIE V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Odpovídám na Váš dotaz. Pokud Vám byly chlamydie pneumonia prokázány, snažte se dostat k nejlepším odborníkům na toto onemocnění. Nenechte se ničím a nikým odbýt, nebo dopadnete moc špatně. K tomu Vám chci sdělit. Měla jsem úplně ty samé problémy, chodila jsem od " čerta k ďáblu " , nikdo mi nedokázal sdělit opravdu objektivně o jaké onemocnění se jedná. Přestože jsem byla přeléčena AT, můj stav se zhoršoval natolik, že bylo neúnosné cokoli dělat. Zbořila se mi celá páteř, výsledky na MR moc špatné, se střevy jsem rovněž skončila v nemocnici, neúměrná únava Vás naprosto skolí, nebudete schopna již žít normálním životem. Mám zato, že je snad zákaz chlamydie řešit. Skončila jsem v invalidním důchodu, přestože jsem byla celý život workoholik, a moc jsem se těšila dál na práci. Nemohu dělat nic. Po obyčejném nákupu, kde dnes bez vozíku nefunguji vůbec, pak doma třeba tři hodiny spím, a nejsem ničeho schopná. Strašná únava, bolesti stále dokola. To samé má můj manžel. Nepodceňujte to a snažte se to nějak léčit. V léčení Vám neporadím, prostě tady se to moc neřeší. Snad až to skolí půl národa, tak to budou možná řešit. Je to fakt strašné. Přeji Vám zlepšení a mnoho zdraví.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata Allohová.
Zdravím a přidávám názor, paní která reagovala na váš dotaz má naprostou pravdu, vy máte dokonce černého Petra, jelikož jsou tam i borelie, při prodělané INFEKCI ch. pneumonie ji už ani dostat opravdu nemůžete, to mají lékaři pravdu ale už neřeknou, že jí máte doživotně, někdo má dobrý imunitní s. a nijak mu nevadí a jiný skončí v invalidním důchodu, při oslabené imunitě může docházet k reinfekci což je návrat příznaků nemoci, jelikož imunita nezabojovala například skrz jinou nemoc a vše nestíhá, a pneumonie se zase namnožila, k boreliím mohu napsat, že jsou to parazité a mohou vám prolézt kolena i ramena, prostě se dostanou do kostí, proto píšu, že máte černého Petra, taky už je nemůžete dostat, jelikož je máte a tak máte v krevních odběrech vždy obrané látky, jelikož tělo s touto nemocí bojovalo a otázkou zůstává zda dále nebojuje, pomocí je přeléčení antibiotiky a snažit se pomoci imunitnímu s. pomoci s nemocí bojovat, lze to stravou, i léčivky, hodně štěstí. Renata Allohová r.allohova@seznam.cz
Paracetamol patří k nejpoužívanějším lékům proti bolesti. Známý je pod komerčními názvy Paralen, Panadol, Coldrex. Předávkování Paralenem či Panadolem může mít za následek akutní selhání jater a někdy i ledvin. Je jednou z nejčastějších příčin akutního jaterního selhání v předávkování léky.
POZOR! K akutnímu selhání může postačit dávka 7,5 mg u dospělých, což je 15 tablet Paralenu (1 tableta obsahuje 500 mg paracetamolu), u disponovaných jedinců (alkoholici či lidé s cirhózou jater) postačí i nižší dávky!
Denní dávka paracetamolu by neměla překročit 4 g (to je 8 tablet Paralenu).
Určité nebezpečí mohou představovat volně prodejné léky. Často dochází k situaci, kdy pacient užije několik podobných přípravků najednou (Paralen s Panadolem), aniž by si uvědomil riziko předávkování léky a neplánovanou sebevraždu. Obzvláště hrozí nebezpečí u dětí. V odborné veřejnosti je rozšířen názor o bezpečnosti a efektivnosti podávání paracetamolu u dětí, zejména ve srovnání s kyselinou acetylsalicylovou. Uvádí se také nižší riziko vedlejších účinků při léčbě paracetamolem u dětí ve srovnání s dospělými. Jeho podávání je však natolik rozšířené, že se poměrně často popisují u dětí po jeho podání toxické reakce.
Příznaky předávkování paracetamolem u dospělých
První fáze:
nechutenství
pocení
ospalost
nauzea (nevolnost) a zvracení
Druhá fáze:
typicky dochází k přechodnému subjektivnímu zlepšení
v biochemických hodnotách vzestup aminotransferáz a prodloužení protrombinového času
tato fáze obvykle končí 24–48 hodin od požití
Třetí fáze:
pět zhoršení celkového klinického stavu
nechutenství
nauzea (nevolnost) a zvracení
bolesti břicha v pravém podžebří
někdy i bolesti v bedrech a snížení produkce moči (oligurie)
Čtvrtá fáze:
nastává 5–10 dní po požití
stupňují se projevy selhání jater, eventuálně i selhání ledvin
ikterus (žluté zabarvení kůže)
encefalopatie – kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí – zmatenost, spavost, letargie, kóma
krvácivé projevy – především krvácení do zažívacího traktu
ke smrti dochází asi 7.–10. den po předávkování
Příznaky otravy paracetamolem u dětí
První fáze:
U dětí je zvracení častější, někdy jsou bolesti břicha, pocení většinou chybí. Jen někdy je přítomna ospalost, špatný pulz, bradypnoe. U extrémních dávek, 75–100 g, může výjimečně dojít ke kómatu a metabolické acidóze již za 3 až 4 hodiny po požití léků.
Druhá fáze:
Následuje období latence klinických příznaků, které obvykle končí po 24–48 hodinách od požití. Po hepatotoxických dávkách již v době latence začíná mírný vzestup jaterních funkcí.
Třetí fáze:
Po 24–72 hodinách se opět dostavuje nevolnost a zvracení, doprovázené bolestmi v pravém podžebří, někdy se objevuje žloutenka (častěji až ve 4.–5. dni po požití). Za 36–48 hodin po požití dochází v případech s postižením ledvin k bolestem v bedrech. Akutním renálním selháním jsou postižena asi 4 % pacientů, k selhání dochází asi za 2–5 dnů po požití léků, někdy je poškození ledvin izolované. K poškození ledvin dochází daleko pravděpodobněji po požití letálních dávek než u lehčích otrav.
Čtvrtá fáze:
Za 5–7 až 10 dní po požití léků dochází k rozhodující fázi, co se týče jaterního postižení. U těžce probíhajících otrav dojde k akutnímu fulminantnímu selhání jater s výrazným vzestupem jaterních funkcí a výrazným prodloužením protrombinového času, může dojít k diseminované intravaskulární koagulaci, k hypoglykemii a k metabolické acidóze, k sepsi. V klinickém obrazu progreduje jaterní encefalopatie se zmateností, spavostí, letargií, kómatem. Ke smrti dochází 7.–10. den po expozici. U lehce probíhajících otrav začíná asi od 5. dne od požití uzdravování, většinou trvá restituce jaterního parenchymu a jaterních funkcí několik měsíců (3–6).
Léčba a první pomoc – vyvolat zvracení, podat aktivní uhlí (nejlépe do jedné hodiny po požití). Dále následuje péče nemocničního zařízení: výplach žaludku, terapie antidotem. Protijedem je v tomto případě N-acetylcystein. Terapie se zahajuje vždy, když byla požita potenciálně toxická dávka. Nejúčinnější je, pokud je podáno do 8–10 hodin po požití. Pokud se u nemocného rozvine těžké akutní selhání jater, pak se zvažuje jejich transplantace.
Předávkování paracetamolem je také poměrně často užívaný způsob sebevraždy. Smrtelná dávka může dokonce začínat již někde na 12 gramech této látky. Smrtelná dávka paracetamolu se uvádí jako vyšší než 140 mg/kg hmotnosti člověka. Konkrétně je to například požití 15–20 tablet Paralenu 500 dospělou osobou.
Toxická dávka paracetamolu
Dávka ohrožující játra je od 125–140 mg/kg nebo od 7,5 g celkově u dospělého, u dětí okolo 140–150 mg/kg nebo od 3 g celkově.
Dávka menší než 125 mg/kg není hepatotoxická.
Dávka 250 mg/kg představuje 50% riziko vážného jaterního poškození.
Dávka 350 mg/kg představuje 100% riziko těžkého jaterního poškození.
Po perorálním podání se terapeutická dávka vstřebá asi za 0,5 až 1 hodinu. Vrcholová koncentrace paracetamolu v krvi je obvykle dosažena do 1 hodiny po podání (v rozmezí 20–90 minut). Terapeutická plazmatická hladina je 5–20 mg/ml.
Po předávkování paracetamolem nebývá vrchol plazmatické hladiny dosažen před čtvrtou hodinou po požití. Vstřebávání paracetamolu může být někdy zpomaleno, nejčastěji dalšími požitými léky nebo jídlem s vysokým obsahem uhlovodanů. K pomalejšímu vstřebávání dávky dochází u novorozenců. Komplikovaná situace nastává po předávkování retardovanými preparáty. Přípravky v podobě čípků se vstřebávají pomaleji a s většími nepravidelnostmi než přípravky podávané ústy. Větší biologickou dostupnost mají u velmi mladých jedinců (novorozenců a dětí do 7 let). U starších jedinců (i u starších dětí) je absorpce per rektum nepravidelná, pomalejší.
O užívání paracetamolu bychom se měli pokaždé poradit i v případě těhotenství nebo při kojení. Paracetamol přechází přes placentární bariéru, proto je hepatotoxický pro plod. U malých dětí dokonce může vyvolat astmatický záchvat, proto se doporučuje podávat spíše ibuprofen, a to nejen v případě dětí. I když ani ten není zcela bez rizika – může například dojít ke vzniku žaludečních vředů nebo k poškození ledvin.
Při běžném požití jedné tablety s paracetamolem po šesti hodinách se nebezpečný vliv této látky neprojeví. Většinou se první příznaky předávkování projevují při šesti gramech paracetamolu, což je dvanáct tablet. U pacientů s nemocemi jater to ovšem může být i dříve. Doporučená dávka by pro jistotu nikdy neměla překročit čtyři gramy denně, tedy osm tablet. Při užívání paracetamolu se vyvarujte konzumaci alkoholických nápojů, které v reakci s touto látkou způsobují vznik toxinů v játrech. Podobně se chová i velké množství kofeinu.
U dětí mějte na paměti, že zvýšení teploty je přirozeným obranným mechanismem těla, tudíž za každou cenu nepodávejte paracetamol.
Prognóza při předávkování závisí vždy na dávce paracetamolu a rychlosti léčby.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ NEMOCI U LIDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniela Stašková.
Dobrý den, na pravé ruce z boku se mi vytvořil jakýsi útvar, kruhového tvaru. Okraje tvoří puchýřky, které se začaly tvořit až později, tak 2. - 4. den po té, co jsem si útvar uvědomila. Trochu to svědí, nebolí, ale stále se zvětšuje. Ptala jsem se nezávisle ve dvou lékárnách, jestli by mi něco nedoporučili, ale v žádné nevěděli, co by to mohlo být. Ani na internetu jsem nenašla něco podobného. Zkraje to připomínalo spíš ekzém, nyní opaření.
Nyní mám tento útvar asi 8. den
Prosím o radu, pokud jsem Vám moje potíže popsala aspoň trochu přesně.
Děkuji a přeji pěkný den, Daniela Stašková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Důležité je vyloučit lymeskou boreliózu, ta vypadá takto: https://www.google.cz/searc…
Kruhové útvary s pupínky po okraji způsobují také plísně a kvasinky. Účinné léky jsou většinou na lékařský předpis, takže
pro přesné určení nemoci a její účinnou léčbu doporučuji navštívit kožního lékaře.
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.
K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se vzduchem. Vzhledem k možnému přenosu nákazy je třeba brát v úvahu, že na sliznicích úst a nosu lidí, kteří onemocnění prodělali, může vir přežívat i několik měsíců po uzdravení, a přenos infekce je tedy i v této době stále možný. Ne každý, kdo s ním přijde do styku, ovšem musí onemocnět. Míra citlivosti závisí na individuální imunitě. Skutečnost, zda se jedná o infekční mononukleózu, nebo ne, potvrdí nejpřesněji krevní vyšetření. Během nemoci se někdy objevuje silná únava, která však většinou v rámci uzdravení úspěšně odezní.
Léčba mononukleózy je především konzervativní. Probíhá obvykle v domácím prostředí, pouze v závažných případech je nutná hospitalizace pacienta v nemocnici. Jelikož nejde o bakteriální onemocnění, nejsou pacientům podávána antibiotika. Nemocný pouze dochází pravidelně na infekční oddělení a dodržuje domácí léčebný režim. Velmi důležitý je klid na lůžku s omezením fyzické aktivity a speciální dieta s omezením živočišných tuků a naopak dostatečným množstvím uhlohydrátů. Vhodné jsou lehké, dobře stravitelné pokrmy a pro obnovu funkce jater se pacientům doporučuje pít bylinné čaje. Dále je nutné tlumit doprovodné příznaky, především snižovat horečku a v případě potřeby používat doplňky stravy pro snížení únavy. Velmi důležitou součástí léčebného režimu, která platí i pro období přibližně 6 měsíců po vyléčení, je omezení kontaktních sportů a rizikových pohybových aktivit. Zvětšená játra a slezina totiž těsněji přiléhají na kostru a jsou mnohem náchylnější k prasknutí.
Mononukleóza je celkové onemocnění. Účinná léčba není známá a většinou se ne zcela přesně orientuje na léčení jednotlivých symptomů (horečku, bolest hlavy, angínu a podobně). Potíže proto mohou přetrvávat i řadu měsíců. V případě, že nemocný dodrží určitá pravidla, si však nakonec organismus vytvoří proti viru odolnost a nemoc úspěšně zvládne.
Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. Až do úplného uzdravení je proto nutno:
pít dostatečné množství tekutin a jíst jen lehká dietní jídla – jednoznačně vyloučit konzumaci všech druhů alkoholu;
u žen – zvážit užívání hormonální antikoncepce, která může přispět ke zhoršení zánětu jater, a dokonce k propuknutí žloutenky;
dodržovat jaterní dietu – s omezením přepalovaných tuků a alkoholu. Z masa jmenujme lehkou šunku, drůbež, rostlinné oleje. Zeleninu připravovat tak, aby nenadýmala. Pečivo se nedoporučuje čerstvé, teplé, právě vytažené z trouby nebo pece.
Následky mononukleózy se mohou projevit ve zvýšených jaterních testech a mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Při přecházení únavy se u nemocného může naplno vyvinout takzvaný únavový syndrom, který ho může na dlouhou dobu zcela vyřadit z normálního života. Mezi velmi závažné komplikace přechozené mononukleózy patří, a to především při zduření lymfatických uzlin, problémy s dýcháním. V takovém případě je nutné pacienta co nejdříve hospitalizovat. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací, bývají neurologické potíže, které při svém projevu velmi blízce připomínají zánět mozkových blan.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ NEMOCI NOHOU BOLAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala tancosova.
chci se zeptat kozni bolaky na nohou skoro jako by diry chtela bych vice informaci o te nemoci dekuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Boláky na nohou, skoro jako by díry, to jsou pravděpodobně bradavice. Na léčbu bradavic použijte roztok Duofilm. Duofilm je modro-bílá krabička a je volně prodejný v lékárně asi za 160 Kč a vydrží hooodně dlouho. Při léčbě Duofilmem postupujte podle příbalového letáku a bradavice by měly do měsíce ustoupit.
Vitiligo je kožní onemocnění, kdy dochází ke ztrátě buněk tvořících kožní pigment. U nemocného se projevuje světlými skvrnami na kůži nepravidelných tvarů, nejčastěji okolo prstů, úst, očí, genitálu, kloubů a třísel. Z postižených míst mohou vyrůstat chloupky též se ztrátou pigmentu.
V naší poradně s názvem CILKANOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Charypar.
Dobrý den,
bezmála 3 měsíce se nesežene Cilkanol, na kterém jsem závislý cca 20 roků! Dnes není vůbec nikde k sehnání a doktorka mi napsala DETRALEX 500MG.
Nevím jaké to má účinky, ale za Cilkanol jsem zaplatil 95,-Kč. Za tuto náhradu chtějí 456,-Kč!!!
Pro důchodce je to nehoráznost a proto vaší společnost žádám o možnost alespoň jednoho balení zaslat zdarma, než třeba začnou vyrábět Cilkanol.
Prosím poraďte mi, co mám dělat. Toto je pro mne finančně nedostupné a nutně jej potřebuji.
Předem děkuji za pochopení a ochotu.
S pozdravem Pavel Charypar
Dne 17.09.2018
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cilkanol je volně prodejný doplněk stravy a je běžně k dostání za cenu okolo 100 Kč. Aktuální dostupnost můžete vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledan…
Účinnou látkou léku Cilkanol je troxerutin, což je přírodní flavonoid nazvaný také jako vitamín P. Užívá se spíše jako prevence před vznikem různých chorob, například koronární onemocnění srdce, rakovina a zánětlivé onemocnění střev. Je výborný antioxidant a může skvěle přispět proti zhoršování zraku při cukrovce. To je asi tak vše, co se dá očekávat od tohoto doplňku stravy.
Oproti tomu Detralex je lék na předpis s prokázaným účinkem na poruchy cév včetně hemoroidů, na křečové žíly a na špatnou cirkulaci krve v nohou. Obsahuje dva přírodní flavonoidy hesperidin a diosmin. Detralex se používá tam, kde je potřeba řešit existující problém. Vaše lékařka zřejmě zjistila nové skutečnosti o vašem zdravotním stavu a rozhodla se k začátku léčby Detralexem. Tato léčba bývá dlouhodobá, na půl roku a déle.
V těchto uvedených případech pojišťovna přispívá 1/4 z prodejní ceny:
- symptomatická léčba chronické žilní nemoci s objektivními známkami choroby (viditelné varixy, edémy, kožní změny, event. průkaz refluxu pomocí sonografie jako nepřímého dokladu žilní hypertenze). V případě, že po 2 - 3 měsících léčby není dosaženo klinicky významného zlepšení, léčba není dále hrazena.
- hojení bércových venózních vředů. V případě, že po 6 měsících léčby není dosaženo klinicky významného zlepšení, léčba není dále hrazena.
Pokud nemáte některou z výše uvedených nemocí, tak musíte platit plnou cenu za lék. Cena Detralexu je vysoká a jedna tableta stojí od 7 do 6 Kč. Rozdíl v ceně určuje velikost balení, kde balení 30 tablet vyjde na 7 Kč za tabletu a balení 180 tablet vychází na 6 Kč za tabletu. Další slevy je možno dosáhnout díky různým slevovým programům jednotlivých lékáren. Vyplatí se obvolat několik z nich a pak požádat lékaře o recept na největší možné balení 180 tablet.
V nabídce lékáren jsou i další přípravky, které uvádějí, že obsahují stejné flavonoidy jako Detralex. Jde ale o doplňky stravy, kde není nijak prokázán léčivý účinek. Cena za tabletu je ovšem nižší, okolo 4,5 Kč. Tady je vidět aktuální nabídka těchto doplňků stravy: https://www.zbozi.cz/hledan…
Pásový opar se odborně nazývá Herpes zoster. Je to nervové onemocnění, které má zejména kožní projevy. Nejedná se obvykle o život ohrožující onemocnění, ale přesto může nemocného výrazně omezit v běžném životě nebo mu způsobit trvalé postižení. Nemoc je způsobena virem Varicella zoster. Tento virus při prvním kontaktu s člověkem způsobí plané neštovice, které v dětském věku prodělal téměř každý z nás. Plané neštovice se projevují kožní vyrážkou a teplotami, poměrně brzy však příznaky ustoupí bez výrazných komplikací. Virus ale nezmizí – imunitní systém organismu ho jen potlačí a zažene do nervových ganglií, což jsou jednoduše řečeno shluky nervových buněk umístěné v našem těle. Tato ganglia jsou propojena nervovými vlákny s dalšími částmi těla. V momentech, kdy se imunitní systém z nějakého důvodu oslabí, například kvůli přítomnosti jiné infekce, lékům tlumícím imunitní systém, nemocem spojeným s poruchami imunity, stresu nebo psychickému vypětí, se virus znovu aktivuje a z ganglií se podél nervů začne šířit do určité oblasti kůže.
Herpes zoster
Zde je článek, který podrobně popisuje pásový opar.
V naší poradně s názvem FRAXIPARINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel kotasek.
zdravim prosim vas proplaci VZP pripravek na trombózu FRAXIPARINE dekuji za informaci
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Fraxiparin je částečně hrazený ze zdravotního pojištění a jen za určitých podmínek. Například za dvě injekce po 0,6 ml se doplácí asi 78 Kč. Zde jsou případy, kdy pojišťovna uzná částečnou úhradu:
1. v indikaci zahájení léčby hluboké žilní trombózy potvrzené dopplerovským vyšetřením nebo při silném klinickém podezření na hlubokou žilní trombózu před tím, než jsou známy výsledky diagnostických testů, a to v monoterapii nebo spolu s warfarinem do dosažení jeho terapeutického účinku (INR je větší nebo rovno 2,0),
2. při nutnosti dočasného ambulantního převedení nemocného, který je indikován k dlouhodobé perorální antikoagulační léčbě (např. pro fibrilaci síní nebo při implantované srdeční chlopenní protéze aj.) z perorálního antikoagulancia na nízkomolekulární heparin před plánovanou operací (tzv. překlenovací léčba),
3. v prevenci srážení krve v mimotělním oběhu, zejména při hemodialýze a hemofiltraci,
4. pro léčbu stavů vyžadujících antikoagulační léčbu v průběhu gravidity a šestinedělí či před plánovanou transplantací srdce,
5. v prevenci žilního tromboembolismu v perioperačním období v délce 10 dnů, po vysoce rizikových operacích (totální náhrada kyčelního kloubu, endoprotéza kolenního kloubu, stav po operaci zlomeniny horního konce stehenní kosti, rozsáhlé operace pro zhoubný nádor) se doba profylaxe prodlužuje na 28 dnů,
6. v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy u nemocných s prokázaným vrozeným či získaným hyperkoagulačním stavem, u nichž nelze stabilizovat požadované snížení koagulačních faktorů perorálními antikoagulancii či při nemožnosti nebo dokumentované kontraindikaci tato antikoagulancia podat - výše uvedené podmínky úhrady se vztahují v plném rozsahu i na úhradu u nemocných s poraněním dolní končetiny vyžadujícím sádrovou nebo jinou fixaci, u kterých je přípravek hrazen po celou dobu fixace,
7. u nemocných se zvýšeným rizikem tromboembolické nemoci indikovaných k zahájení léčby warfarinem z jiných indikací, např. při fibrilaci síní, k potlačení prvotního prokoagulačního působení warfarinu, a to po dobu 2 až 3 dnů či nejdéle do dosažení terapeutického účinku (INR je větší nebo rovno 2,0),
8. v léčbě akutní symptomatické tromboflebitidy dolních končetin bez současné flebotrombózy, pokud je tromboflebitida delší než 5 cm a současně ve vzdálenosti menší než 10 cm od safenofemorální či safenopopliteální junkce při dopplerovském vyšetření, a to nejdéle po dobu 45 dnů. Při silném klinickém podezření na splnění těchto podmínek může být aplikována první léčebná dávka před tím, než jsou známy výsledky diagnostických testů.
Plíseň nehtů patří k nejčastějším onemocněním nehtů. Vyskytuje se čtyřikrát častěji na nehtech nohou než na nehtech rukou. Původci nemoci číhají doslova všude, dokonce i doma mezi čtyřmi zdmi. Mnoho lidí mívá tento problém, ale nemoc je často dlouho nerozpoznána. A bohužel ani ti s vážnou infekcí nehtů ne vždy vyhledají lékařskou pomoc. Přitom je plíseň nehtů více než pouhý kosmetický problém a nutně potřebuje odborné lékařské ošetření a léčbu.
Nebezpečí nákazy nehtů plísněmi je vysoké. Už i malé poškození nehtu nebo kůže kolem nehtu stačí k tomu, aby došlo k infekci. Plísně, obvykle skryté v šupinkách kůže, číhají skutečně téměř na každém kroku – především v teplém a zároveň vlhkém prostředí, jakými jsou například bazény, rošty ve sprchách, sauny, zahrada, kůže zvířat, setkat se s nimi můžeme i doma. Často plísni nehtů předchází plísňové onemocnění kůže nohou. Vývoj plísně podporuje nošení gumových rukavic nebo neprodyšných bot, například gumových holínek, lyžařských bot nebo jiné sportovní obuvi z plastických materiálů, neboť houbám (většinou dermatofytům nebo kvasinkám) se obzvlášť dobře daří ve vlhkém a teplém prostředí. Také kousání nehtů a nedostatečná péče o nehty jsou častými příčinami. Riziková jsou některá povolání (malíři, lakýrníci nebo kadeřníci), kteří pracují s rozpouštědly nebo jinými chemickými látkami, které poškozují kůži i nehty. Do skupiny silně ohrožených lidí patří také lidé trpící cukrovkou, osoby s onemocněními kůže nebo s oslabenou imunitou. U pacientů s cukrovkou se může vyvinout rovněž necitlivost na chodidlech. V tomto případě se jedná o poškození nervů (polyneuropatie).
Plíseň nehtů
Zde je článek, který podrobně rozebírá plíseň nehtů.
Svrab neboli skabies je infekční onemocnění kůže způsobené parazitem zákožkou svrabovou, která pod povrchem kůže vytváří chodbičky. Nemoc se přenáší nejčastěji přes kontaminované předměty, častý je ale i přenos pohlavním stykem. Zdrojem nákazy mohou být například prostředky hromadné dopravy (zákožka svrabová totiž přežije v polstrovaných sedadlech až tři dny, než si najde svou oběť), větší ubytovny, špatně vydezinfikované prádlo ze secondhandů či špatně vyprané prádlo v nemocnici. Svrab se rychle šíří, je častý především v místech většího počtu lidí, kteří spolu pobývají delší dobu a špatně pečují o své tělo a nedodržují hygienické podmínky, například v koloniích bezdomovců, není ale výjimkou ani v domovech důchodců. Nemoc však v posledních letech stále častěji postihuje také místa, kde by ji člověk nečekal – mateřské školy, internáty a podobně. I zcela čistotný člověk se může nemocí náhodně nakazit prakticky kdekoliv, možností nákazy totiž přibývá i s rozvojem cestovního ruchu.
Zánět nehtového lůžka – Bývá jím postižen poslední článek prstu ruky a nehtové lůžko. Jde o zánětlivý proces, nejčastěji infekčního původu, který se může šířit přes prst a ruku až na celou horní končetinu. Příčinou je většinou drobné poranění prstu. Může to být jen drobný vpich, nebo někdy i bodnutí hmyzem. Pod kůží dojde k pomnožení bakterií a vzniku zánětlivého ložiska, které se dále šíří, až ke vzniku dutiny vyplněné hnisem. Pokud není ještě vytvořeno hnisavé ložisko, je možné se pokusit zaléčit zánět studenými obklady, klidem končetiny a případně antibiotiky. Pokud je ložisko již vytvořeno, potřebná je léčba chirurgická, která spočívá v otevření a vypuštění hnisavé dutiny, jejím výplachu a drenáži. Nemusíte se tohoto zákroku obávat, provádí se téměř vždy s místním znecitlivěním.
Onychomykóza je mykotické postižení nehtových plotének, popř. nehtových lůžek. Je to nejčastější onemocnění nehtů a tvoří asi polovinu všech nehtových abnormalit. Vyskytuje se čtyřikrát častěji na nohou než na rukou. Původci nemoci číhají doslova všude. Houby ke svému životu potřebují teplo a vlhko. Vlhko navíc způsobuje porušení kožní celistvosti a usnadní vstup infekce. Existuje léčba celková formou tablet a lokální antimykotická léčba mastmi. Je prokázáno, že nejúčinnější léčba plísně nehtové ploténky je kombinací obou forem léčby.
Virová hepatitida je zánět způsobený různými viry v játrech. Rozlišuje se virový zánět jater typu A až G, ale nejčastějšími typy jsou hepatitidy A, B a C. Jejich výskyt je celosvětově velice vysoký.
Virová hepatitida A je nejméně závažným typem zánětu jater, jelikož probíhá pouze akutně a téměř vždy se spontánně vyléčí. Přenáší se špinavýma rukama, kontaminovanou potravou a vodou. V rámci léčby je potřeba dodržovat dietu, vyvarovat se alkoholu a tělesné aktivitě.
Virová hepatitida B je závažnějším onemocněním, které může probíhat akutně i chronicky. Přenáší se krví, pohlavním stykem, slinami a kontaminovanými jehlami. Proto jsou zvláště ohroženou skupinou narkomani. Virová hepatitida typu B často vzniká přechodem z neléčené akutní formy a její nebezpečí tkví v tom, že přechází v jaterní cirhózu, na jejímž základě často vzniká zhoubný nádor jater.
Virová hepatitida C se přenáší krví, pohlavním stykem a přenosem z matky na plod. Může probíhat v akutní, bezpříznakové formě, ale udává se, že až 85 % případů je ve formě chronické. Často přechází v jaterní cirhózu a karcinom jater.
Mezi časté příznaky patří stále narůstající únavnost, tlak v pravém podžebří, bolesti kloubů a svalů, chřipkové příznaky. Není ale vzácností, že onemocnění probíhá bezpříznakově. Často nebývá vyjádřena ani žloutenka, tedy žluté zbarvení kůže a očních bělim. Proto pacienti často navštíví lékaře s potížemi, které jsou již důsledkem vazivové přestavby jater, tedy cirhózy, která byla způsobena chronickou bezpříznakovou infekcí hepatitidou B nebo C. Pacienti s chronickou hepatitidou jsou tedy vystaveni několikanásobně vyššímu riziku rozvoje jaterní cirhózy, často až řadu let od prvotní nákazy virem hepatitidy. Na poli cirhózy se poté ještě navíc často rozvíjí zhoubný nádor jater, talzvaný hepatocelulární karcinom. Jediným spolehlivým způsobem, jak zjistit, zda nemocný trpí infekcí hepatitidou B nebo C, je pak přímé zjištění viru v krvi.
Jak poznat onemocnění jater u dětí. U dětí je situace komplikovanější, zvláště u malých dětí se nemusí onemocnění klinicky významně projevit a nemusí dojít ani k zežloutnutí. Dítě trpí nechutenstvím, může ho pobolívat bříško, někdy se objeví zvýšená teplota. Příznaky infekčního zánětu jater jsou ale lehké, takže rodiče stav zvládnou doma sami, aniž by onemocnění bylo diagnostikováno, respektive se o něm začne zpětně uvažovat, až když se nakazí spolužáci nebo rodina. K popsaným úvodním potížím patří ještě pobolívání svalů a kloubů.
První, čeho si dítě nebo rodiče všimnou, bývá tmavá moč. Intenzita žlutého zbarvení na kůži je různá. Někdy je velmi výrazná, nápadné je i zbarvení očního bělma. Někdy jde naopak jen o lehké zabarvení kůže. Žloutenka typu A patří k lehčímu onemocnění, které se úplně vyléčí. Po onemocnění již zůstává celoživotní imunita. Nepříjemné však je, že se jedná o onemocnění s nařízenou izolací, takže malý pacient musí strávit nějakou dobu na nemocničním lůžku, poté je doporučován podle laboratorních nálezů po určitou dobu ještě klidový režim, takže dítě je na několik týdnů vyřazeno z běžného života. Stejně jako u všech dalších typů infekčních žloutenek dochází dítě po jistou dobu na lékařské kontroly, kdy jsou sledovány krevní testy. Má doporučený režim bez velké fyzické námahy. Dietní opatření jsou v současné době mírná, striktně má být vyloučen alkohol, což u dětí není problém, dále kořeněná jídla a přepalovaný tuk.
Léčba hepatitidy B nebo C je zcela zásadní a ovlivňuje prognózu onemocnění velmi výrazně. Základem je dodržovat jaterní dietu, zcela se zříct alkoholu a vyvarovat se fyzické námaze. Jedná se o dlouhodobou léčbu, při které se užívají léky ze skupiny virostatik. Při léčbě virostatiky dojde k potlačení množení viru v jaterních buňkách a tím ke zpomalení vývoje onemocnění na takovou míru, že je pacient v mnoha případech schopen žít další desítky let. Farmaka mohou být podávána ve formě tablet či injekcí a patří výhradně do rukou odborníka na toto onemocnění. Nejlepší výsledky v léčbě chronických hepatitid mají takzvané interferony. Jedná se o bílkoviny, které se přirozeně tvoří v buňkách imunitního systému. Interferony chrání vlastní buňky před infekcí a nádorovým bujením. V 90. letech se k léčbě chronických hepatitid využívaly pouze interferony. Jednalo se o takzvanou monoterapii. Dnes se však často interferony kombinují s protivirovými preparáty, například Ribavirinem. Tato kombinace je vysoce účinná v boji proti chronickým žloutenkám typu B i C. Budoucnost léčby chronických hepatitid spočívá ve využití takzvaného pegylovaného interferonu v kombinaci s Ribavirinem. Od konce roku 2011 se k původní dvojkombinaci přidává i třetí protivirová složka a tím dochází ke zvýšení účinnosti léčby chronických hepatitid a zároveň ke snížení nežádoucích vedlejších účinků. V rámci léčby je možné používat i některé rostlinné přípravky. Pozitivní vliv mají ostropestřec mariánský, pupava, bělas, hořec či šťovík žlutý. Užívání těchto přípravků je však nutné konzultovat s lékařem.
Dieta při zánětu jater
Zánět jater (infekční žloutenka) se bez diety prakticky nedá úspěšně zvládat. Podobně jako u vředového onemocnění je v průběhu této žloutenky dieta velice přísná a teprve s odezníváním nemoci se strava obohacuje o bílkoviny a další živiny. V prvních dnech je jídelníček postaven na čaji a pečivu, případně rýžové kaši, přibližně po 3 dnech se podávají slabší masové vývary a maso se zařazuje do stravy přibližně po týdnu. Osvědčuje se také asi v pátém dnu zařadit nízkotučný tvaroh. Kasein z tvarohu obsahuje velice vhodný poměr aminokyselin a tato mléčná bílkovina je pro jaterní tkáň přímo balzámem. Navíc se uvádí, že tvaroh omezuje ukládání tuků v játrech, což je další příznivý moment při léčbě žloutenky. Protože se jedná o infekční onemocnění, bývá pacient první dny léčen v nemocničním prostředí. I po propuštění do domácího léčení se musí dodržovat dieta a je nutné si uvědomit, že jaterní tkáň poškozená zánětem musí dostatečně zregenerovat, aby byla schopna plného zatížení. Proto dieta trvá obvykle delší dobu než půl roku. Potrava musí být energeticky velice vydatná, neboť se většinou při tomto onemocnění výrazně zhubne. Je tedy potřeba vytvořit podmínky pro co nejrychlejší obnovu tělesné kondice. Hlavní složkou potravy se tak stávají bílkoviny doplněné o energetický zdroj v podobě škrobu. Tuky se prakticky nepodávají.
Doporučená jídla po infekční žloutence:
Polévky: všechny druhy mimo masové vývary.
Masa: všechny druhy libového masa kromě uzenin a zvěřiny.
Přílohy: vařená a dušená rýže, vařené brambory, bramborová kaše a knedlíky, vařené těstoviny, tvarohové knedlíky.
Omáčky: prakticky bez většího omezení.
Moučníky: lehce stravitelné a málo tučné.
Ostatní potraviny: nejvhodnějším zdrojem bílkovin je nízkotučný tvaroh v jakékoliv kuchyňské úpravě. Vaječný žloutek obsahuje vysoký podíl tuků, a proto je vhodné jeho konzumaci konzultovat s ošetřujícím lékařem. Naopak konzumace vařeného bílku je žádoucí pro vysoký podíl kvalitní bílkoviny.
Nevhodné potraviny: jakýkoliv alkohol včetně piva. Konzumace alkoholu v tomto období může mít za následek přechod onemocnění do chronického stadia. Dále je to slanina, zvěřina, uzeniny, čokoláda, smažené pokrmy, ostré koření a kynuté pečivo, zejména čerstvé.
Jaterní selhání lze považovat za smrtelně nebezpečný stav, který se ani při nejlepší možné léčbě nemusí podařit zvládnout a nemocný na něj zemře.
Jaterní encefalopatie je soubor obvykle reverzibilních neurologických a psychiatrických příznaků, které vznikají:
v souvislosti s pokročilým chronickým onemocněním jater – jaterní insuficiencí a portosystémovými zkraty, nejčastěji při jaterní cirhóze;
nebo při akutním jaterním selhání.
Jaterní encefalopatie je metabolická encefalopatie multifaktoriální etiologie s plnou reverzibilitou. Jedním z hlavních mechanismů odpovědných za klinický obraz je převaha inhibice neuronů CNS(2). Nutnými předpoklady jejího vzniku jsou buď portosystémové zkraty, nebo významná porucha funkce jaterní buňky. Většinou se jedná o kombinaci obou faktorů.
Příznaky
Akutní selhání se projeví zejména neschopností jater zbavovat tělo škodlivin a odpadních látek a jejich následným hromaděním v organismu. Mezi tyto škodliviny patří amoniak a jemu podobné dusíkaté látky. Nejcitlivějším orgánem na tyto odpadní látky je mozek. U akutního jaterního selhání tak může poměrně rychle dojít k těžkým příznakům, jako je porucha vědomí, kóma a smrt. Dalším důležitým projevem akutního selhání jater je žloutenka jako důsledek poruchy zpracování odpadní látky bilirubinu. Na rozdíl od dusíkatých zplodin nepředstavuje vysoký bilirubin zásadní ohrožení organismu, je jen dobře viditelným průvodním znakem.
U chronického selhání se projevují nejen důsledky narušené schopnosti odbourávat škodliviny, ale více se uplatňuje i porucha tvorby sloučenin nutných ke správnému chodu organismu. Jedná se o projevy jaterní cirhózy a s ní související portální hypertenze (jícnové varixy, ascites, zvýšená krvácivost a vznik klubíček rozšířených cév na kůži, takzvaných pavoučkových névů) – detaily si přečtěte v článku o cirhóze. Přítomna může být žloutenka různého stupně a objevit se může i jaterní encefalopatie, ale ta má v tomto případě pomalejší a nenápadnější průběh. Obvykle začíná spánkovou inverzí (spánek ve dne, bdělost v noci), objevuje se třes rukou označovaný v tomto případě jako flapping tremor a porucha dále postupuje přes poruchy emocí, změny osobnosti a setřelou řeč k demenci, poruchám vědomí, kómatu a ke smrti. K méně vážným příznakům se řadí i nepříjemný zápach z úst (foetor hepaticus).
Velice nebezpečnou komplikací selhání jater je takzvaný hepatorenální syndrom. Jde o to, že se při vážnějším selhání jater zhorší průtok krve ledvinami a následně se může objevit i jejich akutní selhání nebo zhoršení selhávání chronického. Výsledné selhání dvou životně důležitých orgánů je pro dotyčného velmi často osudné.
Léčba
U akutního selhání jater je nutná hospitalizace na intenzivním oddělení, léčba příčiny selhání a kontaktování transplantačního centra stran možné indikace transplantace jater. Pokud nastane akutní selhání jater u Wilsonovy choroby, je transplantace jater jedinou šancí na vyléčení.
U chronického selhávání jater je nutná komplexní péče, kvalitní strava bohatá na bílkoviny, zabránění nedostatku vitamínu K jako prevence krvácení a eventuálně preventivní podávání léků proti vzniku žaludečních vředů. Jaterní encefalopatii lze bránit podáváním antibiotik, která vybijí střevní mikroflóru. Bakterie ve střevě jsou totiž významnými producenty dusíkatých zplodin, které se ze střeva dostávají do krve a nemocná játra je pak nezvládají odbourat. Ze stejného důvodu lze podávat malé dávky slabých projímadel s cílem zabránit zácpě. Při zácpě mají totiž bakterie více času přeměňovat obsah stolice na dusíkaté zplodiny. I u chronického selhávání jater je ke zvážení jejich transplantace. To ovšem platí jen za předpokladu, že je pacient k transplantaci indikován (nesmí například pít alkohol) a zda je ve stavu tuto složitou operaci zvládnout.
Prognóza
Nejzávažnějším problémem, ve který mohou nemoci jater vyústit, je jaterní selhání. To je chorobný stav, při němž dochází k významnému snížení jaterních funkcí, především pak tvorby krevních bílkovin, srážecích faktorů a odstraňování jedovatých látek z organismu. V některých případech může selhání vzniknout velice rychle, kdežto jindy je jeho rozvoj spíše pozvolný. Všechna jaterní onemocnění je tedy potřeba velice důsledně léčit již od samého počátku a snažit se tak selhání předejít. Léčba totiž ani v dnešní době nemusí být vždy úspěšná. Nejhorší prognózu má zhoubný nádor jater.
Lupénka neboli psoriáza je chronické kožní onemocnění. Probíhá s velkým sklonem k recidivám. Latinský název psoriáza se odvozuje od slova „psora“ neboli odlupování, škrábání. Částečně se dědí, určitě se dá u některých jedinců vystopovat rodinná dispozice k chorobě. Je to viditelná porucha kůže, která se bohužel nedá úplně vyléčit. Psoriáza je tedy přesněji řečeno časté neinfekční zánětlivé autoimunitní onemocnění. Toto slovo zná v dnešní době mnoho lidí, neboť lupénka se stává civilizační chorobou. Odlupování pokožky, které je 7krát rychlejší než u zdravé pokožky, je častou součástí lupénky. Psoriáza (lupénka) se objevuje většinou mezi desátým až třicátým rokem života, ale může v podstatě začít kdykoli.
Psoriáza
Zde je článek, který se podrobně zaobírá lupénkou.
Normální barva jazyka je zdravě narůžovělá a bez povlaku nebo s velmi mírným povlakem, dále bez jakýchkoliv pupínků, bradaviček a rýh. Povlak na jazyku se objevuje při různých infekčních onemocněních a při poruše orgánů žaludečně-střevního traktu, na jazyku se mohou objevovat také jiné typy změn, a to bradavičky, rýhy a podobně.
Druhy barev, povlaků a tvarů jazyka:
Bezkrevný bledý jazyk značí chudokrevnost nebo náhlou vyčerpanost, problémy s častým nachlazením, slabými ledvinami nebo nadledvinkami, případně problémy s klouby.
Tmavě červený jazyk naznačuje zamoření orgánů jedy, infekční onemocnění, poruchy ledvin, zápal plic, také může ukazovat na pozdní fázi horečky.
Červený jazyk je charakteristický u nedokrevnosti orgánů, u horečky, při promoření jedy, při těžkém zápalu plic a infekčním onemocnění, u bolestivých zánětů kloubů, podrážděných střev a alergií.
Fialový jazyk může značit stagnaci krve, krevního oběhu a špatnou cirkulaci životní energie, která se často vyskytuje při premenstruačním syndromu a únavových syndromech.
Zažloutnutí v zadní časti jazyka je jedním z příznaků žloutenky nebo plísňové či bakteriální infekce v ústech.
Mapovitý jazyk je příznakem chronického onemocnění žaludečního a střevního traktu či psychických poruch.
Černý povlak se vyskytuje u těžkých funkčních poruch trávicího traktu. Někdy může signalizovat nadměrnou konzumaci kávy nebo nadměrné kouření.
Bílý povlak je charakteristický u špatné činnost žaludečně-střevního traktu.
Hustý bílý povlak naznačuje problém se zadržováním jídla a pomalé trávení.
Lepkavý bílý povlak ukazuje na nadbytek hlenu.
Plný, povadlý a měkký jazyk s otisky zubů ukazuje na slabé trávení, povrchní zánět sliznic, který se projevuje sekretem s příměsí hlenu, nebo těžké a bolavé končetiny.
Jazyk s červenou špičkou ukazuje na stres, problémy krevního oběhu a někdy i srdeční problémy.
Trnitý jazyk se spoustou malých červených hrbolků může ukazovat na vnitřní teplo, toto často souvisí se zánětem jater nebo střev, ale může být i důsledkem nedostatku vitamínu B.
Neustále se chvějící jazyk nebo jeho vychýlení na jednu stranu může signalizovat nerovnováhu jater způsobenou například přemírou stresu, alkoholu nebo sladkého jídla anebo přebytkem povrchního zánětu sliznic a hlenu.
