Onemocnění, které nám zkomplikuje nejen pohlavní život. Přestože je genitální opar poměrně rozšířený, někteří lidé o jeho existenci vůbec nemají tušení. Výskyt oparu na genitáliích bývá nepříjemným zážitkem. Veškerá onemocnění pohlavních orgánů jsou vnímána jako silná psychická zátěž, nemocný si připadá jako pošpiněný. Na sebedůvěře mnohdy nepřidá ani přístup lékaře, pokud je laxní, nebo naznačuje, že si za problém pacient může sám.
Při první infekci dochází k výsevu puchýřků a následnému vzniku vřídků v okolí pohlavních orgánů a konečníku. Vřídky jsou velmi bolestivé, někdy doprovázené slabostí či nevolností. U mužů zasahují zevní pohlavní orgány, u žen může být opar zavlečen až do močové trubice. Při opakovaném výskytu jsou příznaky podobné, jen slabší a trvají kratší dobu. Virus oparu už z těla nositele nikdy neodejde. Přetrvává v nervových gangliích a při oslabení imunitního systému se znovu aktivuje.
Příčiny
nadměrná zátěž fyzická i psychická
ultrafialové záření
podráždění pokožky
výskyt může u žen souviset s fázemi menstruačního cyklu
Komplikace
bolestivost oparu znepříjemňuje močení a vyprazdňování
při porodu hrozí infikování a následné těžké onemocnění novorozence, proto se u matky s akutním výskytem genitálního oparu volí porod císařským řezem
pozor na možnost přenosu do oka
opravdu závažnými komplikacemi jsou záněty mozkových blan a mozku, které se vzácně objevují u lidí se sníženou obranyschopností (právě i u novorozenců)
Prevence
K přenosu dojde nejsnáze pohlavní cestou. Riziko v sobě nese koitální styk, ale i orální či jiné sexuální aktivity. Použití kondomu nebezpečí nákazy snižuje, ale nechrání okolí genitálií. Je možné se nakazit také kontaktem s potřísněnými prsty nebo předměty. Někteří lidé mluví o tom, že se nakazili při sportu či v sauně. Pro šíření viru jsou příznivými podmínkami podrážděná pokožka, vlhko a teplo, buďme tedy na své intimní oblasti v zátěžových situacích opatrní. Osoby, které právě mají aktivní opar, by měly být ohleduplné k okolí. Onemocnění je nakažlivé do fáze, než puchýřky vyschnou a vytvoří se strupy. Existují však i nosiči viru, kteří sami opar nemají, jen ho přenášejí.
Léčba
Lékařské vyšetření, alespoň při prvním výskytu, je nutné! Jakékoli projevy na genitáliích mohou být nebezpečné. Laik má jen těžko šanci odhadnout, zda se nejedná o jiné závažné onemocnění, nebo zda se k virové infekci nepřidá další, bakteriální. Pokud už jste opar měli, použijte při prvních pocitech svědění či pálení virostatika běžně dostupná ve formě mastí v lékárně, stejně jako u oparu rtu.
V naší poradně s názvem KONDYLOMATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. Můj přítel se už 5 let léčí na kondylomata, od lékaře používal různé drahé masti, ale pomohli vždy jen na měsíc a pak se mu znovu udělaly. Poté podstoupil 3x chirurgické odstranění, ale stejně se mu pořád vracejí.
Řekl mi to, ale až poté, co jsme spolu měli pohlavní styk, bylo mi to divné, ale nepřipadalo mi to, nějak podezřelé. Řekl mi, že když se to léčí, tak to přenosné nemůže být. Tak bych se Vás teď chtěla zeptat, jestli tedy ty koudylomata mohu chytit?
Mám ještě jeden dotaz, četla jsem, že když jsou kondylomata rozsáhlejší, tak je možné, že by mohly přejít v HIV (aids). On je má ve předu, ale i na řitním otvoru. Chtěla bych vědět, jestli se mám bát toho, že je nakažený HIV?
Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ad1. Kondylomata aneb genitální bradavičky dnes dokážeme léčit velmi dobře a po léčbě se do dvou až třech týdnů zcela zahojí. Způsob léčby vašeho partnera je neobvyklý. Doporučuji zajít na venerologii v Praze u Apolináře, aby posoudili zdali jde skutečně o kondylomata.
Ad2. Kondylomata jsou nakažlivé až do doby úplného zahojení. Pokud jsou na kůži patrné bradavičky tak jsou přenosné, tedy nakažlivé a vnímavý jedinec je může při dotyku dostat. Jsou-li na genitáliích kondylomata, je třeba se vždy chránit prezervativem a nebo sexuální abstinencí.
Ad3. Kondylomata se sama o sobě nikdy nevyvinou v infekci HIV. Riziko vzniku nákazy HIV při kondylomatech spočívá v tom, že se kondylomata při pohlavním dráždění snadno mohou natrhnout a skrze tyto trhlinky pak může lépe virus proniknout do těla. Pro vaši jistotu a hlavně bezpečnost doporučuji nechat u vás obou provést testy na HIV. V Domě světla dělají testy na HIV/AIDS zdarma. Tady je odkaz na Dům světla, kde jsou vidět odběrová místa v celé ČR: http://www.aids-pomoc.cz/in…
V naší poradně s názvem TESTOSTERON V POTRAVINÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Jak na testosteron v potravinách? Potravina, která nejvíce dokáže podpořit tvorbu testosteronu je sušený kořen rostliny Tribulus terrestris. Tribulus terrestris je rostlina rostoucí v mnoha tropických i mírných pásmech světa. Mnoho různých kultur ho používá mnoha způsoby. Například, Řekové používali Tribulus terrestris jako diuretikum a náladu zlepšující prostředek. Indiáni ho používali jako diuretikum, antiseptikum, a protizánětlivý lék. Číňane ho používali na různorodé účely k léčbě játer, ledvin, a kardiovaskulárních nemocí. V Bulharsku se užíval Tribulus terrestris jako sexuální stimulant a proti neplodnosti. V poslední době, ho začali používat také východní evropští atleti a síloví závodníci.
Tribulus terrestris dokáže zlepšit vylučování mužského pohlavního hormonu. Studie potvrzuji, že funguje velmi dobře, když se používá v kombinaci s DHEA a androstenedione. Tato kombinace zvýšila mužský pohlavní hormon v různé úrovni, ačkoliv, to dokáží DHEA nebo andro i bez Tribulusu. Takže spíše než testosteron prekurzor, vede Tribulus k výrobě luteinizing hormonu (LH). Když se zvedne hladina LH, zvedne se i přírodní vylučování mužského pohlavního hormonu. LH je hormon, který rovněž ovlivňuje sexuální aktivitu. Lze tedy pochopit proč je užívaný k zlepšení plodnosti a potence. Laboratorní studie na zvířatech prokázaly, že Tribulus terrestris zvyšuje množství spermatu i jeho pohyblivost během 30 dnů užívání. Proto je to dobrý doplněk pro muže ke zvětšení jejich sexuální aktivity.
K farmaceutickému použití tribulusu došlo poprvé v osmdesátých letech v Bulharsku v produktu Tribestan, který se používal k léčbě premenstruálního a postmenopauzálního syndromu u žen a andropauzálního syndromu u mužů. Tribestan byl testován u několika set osob, převážně žen, po dobu 12 let. Vynikající vlastnosti Tribestanu je, že zvyšuje citlivost hypothalamu k využití a regulaci mužských i ženských sexuálních steroidů jako androgenů a estrogenů.
Klinické testy neprokázaly toxicitu ani vedlejší účinky, a to ani při podání velmi vysokých dávek. S těmito vlastnostmi Tribestan rychle pronikl i do sportu jako povzbuzující přípravek a pro kombinaci se steroidy.
Dávkování extraktu Tribulus terrestris:
Pro starší 30let:
Na každých 20 kg váhy těla užít 500mg jednou až dvakrát denně .
Pro kulturisty:
Běžně se doporučuje brát 750 až 1.250 mg denně na 20 kg váhy těla, rozdělené mezi jídlo, spolu s 100 mg DHEA denně a spolu s 100 mg androstenedione denně, abyste dosáhli výsledků.
Pro zdravé jedince mladší 30-ti let suplementace pro zvyšování produkce testosteronu nemá význam, neboť v tomto věku je tvorba testosteronu dostatečně vysoká a nebyl by zde zntelný žádný účinek.
Je jedno jestli to berete na lačno nebo po jídle, hlavní je to dobře zapít.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Máte-li toto kožní onemocnění, budete pravděpodobně trpět svěděním a podrážděním pokožky, které se postupně zhoršuje, a to až do doby, než dojde k usmrcení všech roztočů.
Prvotním projevem svrabu je tedy svědění pokožky, které nastává během noci nebo po koupeli a je doprovázeno suchou pletí. Svědění je způsobeno alergickou reakcí na roztoče. Někdy může dojít k velmi intenzivnímu svědění, zejména u malých dětí a starších osob. Podráždění kůže často vypadá jako vyrážka nebo kožní vřídky připomínající svým rozmístěním malé zakřivené koleje. Tyto příznaky jsou výsledkem tunelů roztoče pod horní vrstvou kůže. Někdy mohou být viditelné malé puchýře nebo samotní roztoči, kteří vypadají jako malá černá tečka na konci tunelu. U dětí se může objevit jen zarudlá a zanícená kůže, někdy s malými vřídky, které připomínají puchýře.
Symptomy se objevují zejména:
mezi prsty a na straně dlaně či zápěstí;
na vnější straně loktů a v podpaží;
kolem pasu a pupíku;
na hýždích;
kolem bradavek, po stranách prsou (u žen);
na genitáliích (u mužů).
U kojenců a malý dětí dochází ke svědění a podráždění kůže zejména v oblasti hlavy, krku a obličeje. Také se může objevit na dlaních a chodidlech. Drobná poranění v těchto oblastech připomínají puchýřky.
Fotogalerie svrabu
Zde je několik fotografií, na kterých je vidět svrab: svrab fotogalerie.
Ve svém příspěvku BABSKÉ RADY NA ŠTÍTNOU ŽLÁZU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA.
Zdravím chtela jsem se zeptát lečim se se štitnou žlazou -ZNIŽENÁ /HYPOTHYREOZA/
Kontrolu mám 1x za rok beru na to euthyrox 50mg. A na sono mi zistili že mám uzliny asi 10 ruzných velikosti co to znamená .DEKUJI
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.
Při Hashimotově nemoci dochází k napadání buněk štítné žlázy vlastním imunitním systémem. Bez vyřešení skutečných výživových příčin této nemoci nepřináší aplikace kortikoidů ani syntetických hormonů v lécích typu Letrox trvalé výsledky. Příčinou chronického zánětu a destrukce štítné žlázy při Hashimotově nemoci jsou určité konkrétní druhy potravin v naší stravě, vyvolávající autoimunitní reakce těla, které ničí štítnou žlázu a její enzymy. Používám testy, které určí, jaké potraviny Vám tyto reakce v těle vyvolávají. Poradím, jakou úpravou své stravy se této nemoci trvale zbavíte. Kontakt 608 155 338.
Opar neboli herpes je jedno z nejrozšířenějších infekčních virových onemocnění. Tělo napadá ve třech formách, a sice jako opar na rtu, genitální a pásový opar. I po léčení vir neustále zůstává v našem těle přítomen a může o sobě dát kdykoliv znovu vědět. Na následujících řádcích se dozvíte více o příznacích, nakažlivosti, prevenci a také o tom, jak herpes účinně léčit.
Většina z nás se minimálně jednou v životě setkala s oparem na rtech. Může se ovšem objevit i v okolí úst, nejčastěji na bradě a v nose. Jedná se o nejméně nepříjemnou formu herpesu. Další typem je genitální opar, který je jednou z nejčastějších pohlavně přenosných chorob. Po nakažení se objevují bolestivé puchýřky v oblasti genitálií a konečníku. Často je tato infekce doprovázena zvýšenou teplotou a malátností. Pokud se objeví na genitáliích v těhotenství před porodem, musí samotný porod proběhnout pomocí císařského řezu. Případný přenos nákazy na novorozence by v krajním případě mohl znamenat i smrt dítěte. Nejkomplikovanější formou je opar pásový. Tato infekce se nejprve projeví ve formě planých neštovic. Při dalším probuzení viru se již objevují klasické puchýřky ve větších koncentracích, doprovázené silným pálením a bolestí.
Všechny typy herpesu jsou nakažlivé, je proto vhodné vyvarovat se kontaktu s nakaženou osobou. Dalším častým zdrojem nákazy jsou nedostatečně umyté sklenice a příbory, oslabený imunitní systém a také stresové situace. Pokud se již u vás nákaza objevila, je dobré co nejrychleji vyřešit, jak ji budete léčit. Pro potlačení tohoto infekčního onemocnění jsou dnes k dispozici účinné masti a gely, speciální náplasti a další přípravky obsahující látky, které postižené místo hojí.
Zde je odkaz na článek, kde se dozvíte mnohem více o oparu na rtu.
V naší poradně s názvem BRADAVIČKY NA GENITÁLIÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luděk.
Dobrý den,
chci se zeptat - udělaly se mi u kořene penisu malé svědivé pupínky.
Mohly by to být bradavičky???
Jsem své nynější přítelkyni věrný takže nechápu jak a kde jsem k nim přišel....:(
Díky za odpověď.
Luděk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
To co popisuješ, tak určitě nejsou genitální bradavičky. To je dobře! Na svědění pomůže tekutý pudr se zinkem. Natři to s tím a nech to zahojit.
Jedná se o vzácnou vyrážku, která je charakteristická bílými skvrnami nebo červeně lesklými hrboly na vnitřní straně tváře nebo jazyka. Nikdo neví, čím je toto onemocnění způsobeno. Obecně platí, že mírná forma tohoto onemocnění nepotřebuje žádnou léčbu. Pokud dojde k bolesti nebo vředům, lze léčit perorálními nebo topickými léky. Toto onemocnění může být chronické a může zvýšit riziko rakoviny dutiny ústní. Zároveň se toto onemocnění může objevit na kůži, nehtech či genitáliích.
Foto lichen planus
Tady jsou fotografie, na kterých je vidět lichen planus.
Ve svém příspěvku BRADAVICE NA GENITÁLIÍCH FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
Po holení přirození se mi nejlépe osvědčil obyčejný ocet. Po oholení si octem namažu vyholená místa, penis a varlata i jako prevenci proti plísním. S přítelkyní to děláme už léta a naprosto v pohodě. Stačí jen vyzkoušet
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ladislav.
Dobrý den.Asi před třemi měsíci se me udělali vyrustky v rozkroku které postupně z tmavli.Momentálně v rozkroku cítím tupou bolest což sem předtím necítil a hlavně mám problém jelikož sem stydlivy s tím někde zajít.Poradite mi co mám dělat nebo kam popřípadě zajít?Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Rakovina penisu je v ČR relativně vzácný zhoubný nádor. V některých částech světa (Asie, Afrika) jde nicméně o velmi častou formu nádorových onemocnění. Jeho výskyt v poslední době stoupá a trocha informací o něm proto jistě neuškodí.
Příčiny
Velmi důležitou příčinou je nedostatečná hygiena. Pod předkožkou vzniká bělavá páchnoucí hmota, takzvané smegma. Pokud se toto smegma nechá pod předkožkou hromadit a neodstraňuje se, může to u některých jedinců vést ke vzniku rakoviny. Toto potvrzuje i fakt, že se rakovina penisu téměř vůbec nevyskytuje u židů a muslimů. Součástí jejich náboženských rituálů je totiž obřízka. Při obřízce se odstraní předkožka, která překrývá žalud penisu. Žalud se tak obnaží a mnohem lépe se udrží jeho hygiena. To má očividně vliv na ochranu před rakovinou penisu. U nemocných s fimózou (zúženou předkožkou) se smegma hromadí snadněji, což taktéž zvyšuje riziko vzniku rakoviny penisu. Z dalších vyvolávajících faktorů se předpokládá neblahý vliv vdechovaných rakovinotvorných látek v cigaretovém kouři a také vliv viru HPV na buňky penisu. Virus HPV (Human Papilloma Virus) je extrémně rozšířený a přenáší se mimo jiné pohlavním stykem. Některé jeho kmeny mají nepochybně vliv na vznik rakoviny děložního čípku u žen a na vznik různých forem bradavic (pravé bradavice, condylomata accuminata, molusky a podobně).
Projevy
Vzniku rakoviny penisu často předchází vznik přednádorového ložiska, jež přejde v nádorovou tkáň, která se zprvu nerozšiřuje. Této formě rakoviny „in situ“ („na místě“) se říká Queyratova erytroplazie. Vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Postupně se ovšem začne šířit do okolí a vzniká klasická, šířící se forma rakoviny penisu. Prorůstá penisem, může se rozšířit do lymfatických uzlin v tříslech a může vytvořit i vzdálené metastázy v těle. Nádorové ložisko na penisu může mít vzhled uzlíku, vřídku nebo zarudlého místa. Při postižení lymfatických uzlin v třísle můžeme najít jejich nebolestivé zduření. Prostě platí, že pokud se na penisu udělá vředovitě vypadající útvar – a zvláště pokud se nehojí – je vhodné navštívit kožního lékaře nebo urologa. Rakovina to nejspíše nebude, ale je dobré, když vám to potvrdí specialista.
Diagnostika
Na rakovinu penisu může mít podezření kožní lékař nebo urolog při pohledu na penis. Každý podezřelý útvar na penisu by proto měl být příslušnému lékaři beze studu ukázán. Skoro určitě to rakovina nebude, ale jistota je jistota – a navíc se tak mohou odhalit mnohá jiná onemocnění (tvrdý vřed u syfilidy, condylomata accuminata a podobně). Nádor se při lékařových pochybách definitivně prokáže (či vyloučí) získáním vzorku podezřelé tkáně a jejím prohlédnutím pod mikroskopem. Postižení tříselných uzlin se dá prokázat pohmatem nebo ultrazvukem. Při pátrání po postižených uzlinách v dutině břišní lze využít CT.
Prevence
Prevence vychází z příčin nemoci. Vhodnou prevencí je dostatečná hygiena a mytí penisu pod předkožkou. Pokud ovšem předkožka nejde stáhnout nebo jde stáhnout jen obtížně při jejím zúžení (fimóze), pak se provádí jednoduchý chirurgický zákrok obřízky (cirkumcize), kdy se předkožka odstraní. Není-li fimóza přítomná, je podle mě obřízka jako prevence vzniku rakoviny penisu poněkud zbytečná. Zanechání kouření je pak vůbec vhodnou prevencí řady nádorových a srdečních onemocnění. Prevencí by snad teoreticky mohlo být i proočkování populace (mužů i žen) proti některým kmenům HPV virů, což by narušilo jejich možnost se mezi lidmi obou pohlaví šířit. V současné době se toto relativně drahé očkování provádí na vyžádání u žen jako prevence vzniku rakoviny děložního čípku. Z výše uvedeného však vyplývá, že ve státech s vysokým výskytem rakoviny penisu by vakcína mohla mít efekt i u mužů. To ostatně prokáže čas.
Léčba
U malého povrchového nádoru lze někdy použít jen laser (nebo chirurgickou obřízku u nádoru na předkožce) a nádorovou hmotu tak odstranit bez narušení funkce penisu. U hodně pokročilého nádoru může být někdy jediným řešením chirurgické odstranění celého penisu, varlat a šourku. Je také možné preventivní nebo léčebné chirurgické odstranění lymfatických uzlin v tříslech. Odstranění uzlin však může vést k narušení odtoku mízy (lymfy) z dolních končetin a často pak vznikají jejich otoky. Už z těchto důvodů je snad jasné, proč je nutné nádor najít včas. Chirurgickou léčbu lze samozřejmě různě kombinovat s chemoterapií a ozařováním. Na individuální podobě léčby bude spolupracovat zkušený onkolog s urologem.
Většina lidí nakažených HPV nemá žádné příznaky, nebo se objeví, ale mohou být tak slabé, že ani nevíte, že jste nakaženi. Zjevné příznaky zahrnují bolest, svědění, krvácení nebo se mohou vytvořit viditelné genitální bradavice. Symptomy se projevují dva až tři měsíce po infikování, ale existují i případy, kdy se objevily již ve třetím týdnu, nebo naopak až po několika letech od nakažení. Viditelné genitální bradavice se objevují pouze během aktivní infekce. Ale je možné šíření viru, i když nejsou tyto bradavice viditelné. Jak bradavice na genitáliích vypadají je vidět tady: kondylomata foto.
V naší poradně s názvem FOLIKULITIDA NA GENITÁLIÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikol.
Chtěla bych se zeptat,
je možné mít folikulitidu a cítit bolest okolo močové trubice a svědění v oblasti genitálií?
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Folikulitidu způsobují bakterie, které můžou zároveň infikovat i močovou trubici. Takže příznaky folikulitidy a zánětu močových cest se mohou objevit společně. Doporučuji užívat extrakt z brusinek a kdyby se to zhoršovalo a řezalo vás to při čůrání, tak bych doporučil zajít s tím na gynekologii nebo urologii.
Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.
Příčiny
Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.
Projevy
Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.
Diagnostika
Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.
Léčba
U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.
Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.
K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se vzduchem. Vzhledem k možnému přenosu nákazy je třeba brát v úvahu, že na sliznicích úst a nosu lidí, kteří onemocnění prodělali, může vir přežívat i několik měsíců po uzdravení, a přenos infekce je tedy i v této době stále možný. Ne každý, kdo s ním přijde do styku, ovšem musí onemocnět. Míra citlivosti závisí na individuální imunitě. Skutečnost, zda se jedná o infekční mononukleózu, nebo ne, potvrdí nejpřesněji krevní vyšetření. Během nemoci se někdy objevuje silná únava, která však většinou v rámci uzdravení úspěšně odezní.
Léčba mononukleózy je především konzervativní. Probíhá obvykle v domácím prostředí, pouze v závažných případech je nutná hospitalizace pacienta v nemocnici. Jelikož nejde o bakteriální onemocnění, nejsou pacientům podávána antibiotika. Nemocný pouze dochází pravidelně na infekční oddělení a dodržuje domácí léčebný režim. Velmi důležitý je klid na lůžku s omezením fyzické aktivity a speciální dieta s omezením živočišných tuků a naopak dostatečným množstvím uhlohydrátů. Vhodné jsou lehké, dobře stravitelné pokrmy a pro obnovu funkce jater se pacientům doporučuje pít bylinné čaje. Dále je nutné tlumit doprovodné příznaky, především snižovat horečku a v případě potřeby používat doplňky stravy pro snížení únavy. Velmi důležitou součástí léčebného režimu, která platí i pro období přibližně 6 měsíců po vyléčení, je omezení kontaktních sportů a rizikových pohybových aktivit. Zvětšená játra a slezina totiž těsněji přiléhají na kostru a jsou mnohem náchylnější k prasknutí.
Mononukleóza je celkové onemocnění. Účinná léčba není známá a většinou se ne zcela přesně orientuje na léčení jednotlivých symptomů (horečku, bolest hlavy, angínu a podobně). Potíže proto mohou přetrvávat i řadu měsíců. V případě, že nemocný dodrží určitá pravidla, si však nakonec organismus vytvoří proti viru odolnost a nemoc úspěšně zvládne.
Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. Až do úplného uzdravení je proto nutno:
pít dostatečné množství tekutin a jíst jen lehká dietní jídla – jednoznačně vyloučit konzumaci všech druhů alkoholu;
u žen – zvážit užívání hormonální antikoncepce, která může přispět ke zhoršení zánětu jater, a dokonce k propuknutí žloutenky;
dodržovat jaterní dietu – s omezením přepalovaných tuků a alkoholu. Z masa jmenujme lehkou šunku, drůbež, rostlinné oleje. Zeleninu připravovat tak, aby nenadýmala. Pečivo se nedoporučuje čerstvé, teplé, právě vytažené z trouby nebo pece.
Následky mononukleózy se mohou projevit ve zvýšených jaterních testech a mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Při přecházení únavy se u nemocného může naplno vyvinout takzvaný únavový syndrom, který ho může na dlouhou dobu zcela vyřadit z normálního života. Mezi velmi závažné komplikace přechozené mononukleózy patří, a to především při zduření lymfatických uzlin, problémy s dýcháním. V takovém případě je nutné pacienta co nejdříve hospitalizovat. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací, bývají neurologické potíže, které při svém projevu velmi blízce připomínají zánět mozkových blan.
Melanom je velmi nebezpečný typ rakoviny kůže, který vzniká v melanocytech, tedy kožních buňkách, které produkují kožní pigment. Melanom je způsoben slunečními paprsky, tedy především jejich UVB složkou, která poškozuje DNA melanocyty, a ty se poté nekontrolovatelně množí a tvoří kožní nádor – melanom. Melanom se nejčastěji objevuje na kůži, ale může se vytvořit i na sliznici či v oku. Nejtypičtěji se objevují na plochách těla, které vystavujeme slunečnímu záření jen nárazově. Může vzniknout jak normálně na bílé kůži, tak na podkladě mateřského znaménka. Melanom je značně nebezpečný kožní nádor, ale díky tomu, že je na povrchu kůže a že je barevný, ho můžeme snadno odhalit a včas zahájit léčbu.
Melanom
Zde je článek, který se podrobně zabývá melanomem.
Melanom – foto
Zde je několik fotografií, na kterých jsou vidět projevy melanomu.
Vroubkované prohlubně nebo trhliny v nehtovém lůžku mohou způsobit zvlnění nehtu. Většinou se vroubky dají poznat na nehtu prostředníčku, který je obvykle hladký. Prohloubené vroubky na nehtech mohou znamenat lupénku nebo jiné kožní onemocnění. Také může být zpozorována psoriatická artritida, která postihuje klouby a kůži. Mezi další možné nemoci patří Reiterův syndrom a jiná onemocnění pojivové tkáně. Když je léčba těchto nemocí včas zahájena, nehtové lůžko se obnoví.
Paracetamol patří k nejpoužívanějším lékům proti bolesti. Známý je pod komerčními názvy Paralen, Panadol, Coldrex. Předávkování Paralenem či Panadolem může mít za následek akutní selhání jater a někdy i ledvin. Je jednou z nejčastějších příčin akutního jaterního selhání v předávkování léky.
POZOR! K akutnímu selhání může postačit dávka 7,5 mg u dospělých, což je 15 tablet Paralenu (1 tableta obsahuje 500 mg paracetamolu), u disponovaných jedinců (alkoholici či lidé s cirhózou jater) postačí i nižší dávky!
Denní dávka paracetamolu by neměla překročit 4 g (to je 8 tablet Paralenu).
Určité nebezpečí mohou představovat volně prodejné léky. Často dochází k situaci, kdy pacient užije několik podobných přípravků najednou (Paralen s Panadolem), aniž by si uvědomil riziko předávkování léky a neplánovanou sebevraždu. Obzvláště hrozí nebezpečí u dětí. V odborné veřejnosti je rozšířen názor o bezpečnosti a efektivnosti podávání paracetamolu u dětí, zejména ve srovnání s kyselinou acetylsalicylovou. Uvádí se také nižší riziko vedlejších účinků při léčbě paracetamolem u dětí ve srovnání s dospělými. Jeho podávání je však natolik rozšířené, že se poměrně často popisují u dětí po jeho podání toxické reakce.
Příznaky předávkování paracetamolem u dospělých
První fáze:
nechutenství
pocení
ospalost
nauzea (nevolnost) a zvracení
Druhá fáze:
typicky dochází k přechodnému subjektivnímu zlepšení
v biochemických hodnotách vzestup aminotransferáz a prodloužení protrombinového času
tato fáze obvykle končí 24–48 hodin od požití
Třetí fáze:
pět zhoršení celkového klinického stavu
nechutenství
nauzea (nevolnost) a zvracení
bolesti břicha v pravém podžebří
někdy i bolesti v bedrech a snížení produkce moči (oligurie)
Čtvrtá fáze:
nastává 5–10 dní po požití
stupňují se projevy selhání jater, eventuálně i selhání ledvin
ikterus (žluté zabarvení kůže)
encefalopatie – kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí – zmatenost, spavost, letargie, kóma
krvácivé projevy – především krvácení do zažívacího traktu
ke smrti dochází asi 7.–10. den po předávkování
Příznaky otravy paracetamolem u dětí
První fáze:
U dětí je zvracení častější, někdy jsou bolesti břicha, pocení většinou chybí. Jen někdy je přítomna ospalost, špatný pulz, bradypnoe. U extrémních dávek, 75–100 g, může výjimečně dojít ke kómatu a metabolické acidóze již za 3 až 4 hodiny po požití léků.
Druhá fáze:
Následuje období latence klinických příznaků, které obvykle končí po 24–48 hodinách od požití. Po hepatotoxických dávkách již v době latence začíná mírný vzestup jaterních funkcí.
Třetí fáze:
Po 24–72 hodinách se opět dostavuje nevolnost a zvracení, doprovázené bolestmi v pravém podžebří, někdy se objevuje žloutenka (častěji až ve 4.–5. dni po požití). Za 36–48 hodin po požití dochází v případech s postižením ledvin k bolestem v bedrech. Akutním renálním selháním jsou postižena asi 4 % pacientů, k selhání dochází asi za 2–5 dnů po požití léků, někdy je poškození ledvin izolované. K poškození ledvin dochází daleko pravděpodobněji po požití letálních dávek než u lehčích otrav.
Čtvrtá fáze:
Za 5–7 až 10 dní po požití léků dochází k rozhodující fázi, co se týče jaterního postižení. U těžce probíhajících otrav dojde k akutnímu fulminantnímu selhání jater s výrazným vzestupem jaterních funkcí a výrazným prodloužením protrombinového času, může dojít k diseminované intravaskulární koagulaci, k hypoglykemii a k metabolické acidóze, k sepsi. V klinickém obrazu progreduje jaterní encefalopatie se zmateností, spavostí, letargií, kómatem. Ke smrti dochází 7.–10. den po expozici. U lehce probíhajících otrav začíná asi od 5. dne od požití uzdravování, většinou trvá restituce jaterního parenchymu a jaterních funkcí několik měsíců (3–6).
Léčba a první pomoc – vyvolat zvracení, podat aktivní uhlí (nejlépe do jedné hodiny po požití). Dále následuje péče nemocničního zařízení: výplach žaludku, terapie antidotem. Protijedem je v tomto případě N-acetylcystein. Terapie se zahajuje vždy, když byla požita potenciálně toxická dávka. Nejúčinnější je, pokud je podáno do 8–10 hodin po požití. Pokud se u nemocného rozvine těžké akutní selhání jater, pak se zvažuje jejich transplantace.
Předávkování paracetamolem je také poměrně často užívaný způsob sebevraždy. Smrtelná dávka může dokonce začínat již někde na 12 gramech této látky. Smrtelná dávka paracetamolu se uvádí jako vyšší než 140 mg/kg hmotnosti člověka. Konkrétně je to například požití 15–20 tablet Paralenu 500 dospělou osobou.
Toxická dávka paracetamolu
Dávka ohrožující játra je od 125–140 mg/kg nebo od 7,5 g celkově u dospělého, u dětí okolo 140–150 mg/kg nebo od 3 g celkově.
Dávka menší než 125 mg/kg není hepatotoxická.
Dávka 250 mg/kg představuje 50% riziko vážného jaterního poškození.
Dávka 350 mg/kg představuje 100% riziko těžkého jaterního poškození.
Po perorálním podání se terapeutická dávka vstřebá asi za 0,5 až 1 hodinu. Vrcholová koncentrace paracetamolu v krvi je obvykle dosažena do 1 hodiny po podání (v rozmezí 20–90 minut). Terapeutická plazmatická hladina je 5–20 mg/ml.
Po předávkování paracetamolem nebývá vrchol plazmatické hladiny dosažen před čtvrtou hodinou po požití. Vstřebávání paracetamolu může být někdy zpomaleno, nejčastěji dalšími požitými léky nebo jídlem s vysokým obsahem uhlovodanů. K pomalejšímu vstřebávání dávky dochází u novorozenců. Komplikovaná situace nastává po předávkování retardovanými preparáty. Přípravky v podobě čípků se vstřebávají pomaleji a s většími nepravidelnostmi než přípravky podávané ústy. Větší biologickou dostupnost mají u velmi mladých jedinců (novorozenců a dětí do 7 let). U starších jedinců (i u starších dětí) je absorpce per rektum nepravidelná, pomalejší.
O užívání paracetamolu bychom se měli pokaždé poradit i v případě těhotenství nebo při kojení. Paracetamol přechází přes placentární bariéru, proto je hepatotoxický pro plod. U malých dětí dokonce může vyvolat astmatický záchvat, proto se doporučuje podávat spíše ibuprofen, a to nejen v případě dětí. I když ani ten není zcela bez rizika – může například dojít ke vzniku žaludečních vředů nebo k poškození ledvin.
Při běžném požití jedné tablety s paracetamolem po šesti hodinách se nebezpečný vliv této látky neprojeví. Většinou se první příznaky předávkování projevují při šesti gramech paracetamolu, což je dvanáct tablet. U pacientů s nemocemi jater to ovšem může být i dříve. Doporučená dávka by pro jistotu nikdy neměla překročit čtyři gramy denně, tedy osm tablet. Při užívání paracetamolu se vyvarujte konzumaci alkoholických nápojů, které v reakci s touto látkou způsobují vznik toxinů v játrech. Podobně se chová i velké množství kofeinu.
U dětí mějte na paměti, že zvýšení teploty je přirozeným obranným mechanismem těla, tudíž za každou cenu nepodávejte paracetamol.
Prognóza při předávkování závisí vždy na dávce paracetamolu a rychlosti léčby.
Cirhóza je chronické jaterní onemocnění, při kterém postupně dochází k přestavbě jaterní tkáně a cévního řečiště jater. Jaterní cirhóza je chronický proces, při kterém dochází k nekróze jater a následně ke zvýšené tvorbě vaziva (fibrotizace) a k uzlovité přestavbě jaterních buněk. Toto onemocnění není v Česku vzácné a stále ho přibývá. Cirhotici umírají v průměru o deset let dříve, než je celkový věkový průměr, ženy ještě mnohem dříve. Mezi postižené patří nejčastěji sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, a naopak také dobře zajištěné ženy středního věku, u kterých se rozvíjí takzvaný syndrom opuštěného hnízda po odchodu dětí z rodiny a všude dostupný alkohol má pomoci zvládat jejich depresivní ladění. Při vzniku jaterní cirhózy se uplatňují nejrůznější vlivy. V ČR jsou nejčastějšími příčinami virové infekce jater a nadměrné užívání alkoholu. K jaterní cirhóze může vést také obstrukce žlučových cest (biliární cirhóza) a chronické srdeční městnání (kardiální cirhóza).
Příčinou úmrtí cirhotiků jsou častěji následné komplikace onemocnění než vlastní poškození jater. Jedná se především o krvácení z jícnových varixů, hepatocelulární karcinom, zánětlivé komplikace (hlavně plicní) a selhání ledvin.
Podle charakteru příznaků se rozlišuje kompenzovaná a dekompenzovaná forma jaterní cirhózy.
Kompenzovaná cirhóza svými projevy připomíná chronický zánět jater. Nemocní si stěžují na nespecifické příznaky, jako jsou pocity plnosti po jídle, změny stolice, lehké otoky v oblasti kotníků a noční močení. U žen se mohou objevit poruchy menstruačního cyklu ve smyslu vynechání menstruace, nebo úplného vymizení. Lékařské vyšetření prokáže zvětšení jater a postupně také zvětšení sleziny. Onemocnění pozvolna přechází ve fázi dekompenzace.
Dekompenzovaná cirhóza má poměrně pestré příznaky. Někdy převažují projevy poškození jaterní tkáně (ikterus, krvácivé projevy, hypoalbuminémie se zadržováním tekutin, ascitem a otoky), jindy naopak projevy poškození cévního řečiště (ascites, jícnové varixy, portosystémová encefalopatie). Nemocní si stěžují na nepřekonatelnou únavu, slabost, vyčerpanost, nechutenství, úbytek svalové hmoty, zvětšování břicha a otoky. U žen jsou časté poruchy menstruačního cyklu, muži si stěžují na pokles libida a potence. Časté jsou bolesti kloubů a páteře.
Typický cirhotik mívá velké břicho, tenké končetiny, vypadá unaveně a má zpomalené reakce. Jeho kůže je bledá až ikterická s četnými pavoučkovými névy. Rty a jazyk jsou červené („lakované“), na dlaních bývá erytém. Typické jsou projevy sklonu ke zvýšené krvácivosti (hemoragické diatézy) – petechie (drobné tečkovité krvácení do kůže či sliznic), podlitiny, krvácení z dásní, nosu a podobně. U mužů mizí ochlupení hrudníku, často se objevuje gynekomastie a může dojít až k atrofii varlat. Na břišní stěně jsou zvýrazněny cévy, jako důsledek vzniku kolaterálního oběhu. Břišní stěna je ochablá, a proto se snadno tvoří kýly. Játra jsou zvětšená, na pohmat tuhá s ostrým okrajem. Postupně se zvětšuje také slezina. Objevují se otoky dolních končetin různého rozsahu. Poslední stadium onemocnění vede k úmrtí.
Jaterní cirhóza může také probíhat zcela bezpříznakově – odhaduje se, že až ve 20 % případů. Pak bývá diagnostikována náhodně během jiného vyšetření, nebo až po úmrtí.
Příčinu onemocnění lze obvykle léčit jen stěží. V počátečních fázích je proto důležitá rozumná životospráva, dieta a umírněná konzumace alkoholu. V dalších stadiích se zmírňují projevy onemocnění a v pokročilých stadiích lze zvážit možnost transplantace jater. Transplantace jater se volí u nemocných, kteří jsou ohrožení progresí jaterní cirhózy s následným úmrtím zhruba do jednoho roku. Transplantace jater je zachraňující léčebnou metodou umožňující dlouhodobé přežití s vysokou kvalitou života. Pětileté přežití u transplantovaných pacientů je okolo 85 %. U alkoholické cirhózy je předpokladem transplantace šestiměsíční abstinence. Po transplantaci je nutné doživotní užívání léků potlačujících funkci imunitního systému. Mezi preventivní opatření patří omezení užívání alkoholu a očkování proti viru žloutenky typu A a B.
Z dietních opatření je nezbytný zvýšený příjem bílkovin v kvalitním bílém masu, vejcích, luštěninách a mléčných výrobcích. Tuky jsou omezeny, mastí se poloviční dávkou tuku a pouze čerstvým nepřepáleným máslem. Přísun ovoce a zeleniny je téměř neomezený. Nezbytnou součástí výživy je dostatečný příjem vitamínů rozpustných v tucích A, D, E a K i vitamínů ze skupiny B, vitamínu C a kyseliny listové. Z léčivých bylin se pije čaj z ostropestřce mariánského.
Vitiligo je kožní onemocnění, kdy dochází ke ztrátě buněk tvořících kožní pigment. U nemocného se projevuje světlými skvrnami na kůži nepravidelných tvarů, nejčastěji okolo prstů, úst, očí, genitálu, kloubů a třísel. Z postižených míst mohou vyrůstat chloupky též se ztrátou pigmentu.
