KULTIVACE je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Termín cystitida je zánět močového měchýře, který je důsledkem bakteriální infekce, častěji postihuje ženy.
Jak lékař diagnostikuje cystitidu?
Diagnóza cystitidy je vychází především z popsaných příznaků a projevů. Vizuální vzhled moči nebývá tím určujícím. Nejdůležitější je vyšetření moči prováděné chemickými zkouškami, které jsou velmi rychlé, následně se provádí kultivace moči, kdy se vzorky pošlou do laboratoře, aby byla zjištěna přítomnost bakterií. Vzorek moči musí být čerstvý. Doporučuje se, aby ženy při močení pro laboratorní vyšetření oddělily stydké pysky, čímž zabrání kontaminaci moči. Pokud je objeven zánět, lékař ověří, jestli nejsou v moči bílé nebo červené krvinky nebo bílkoviny. Pokud je výsledek pozitivní, lékař vám může předepsat antibiotika, zatímco čeká na další potvrzení kultivace moči. Je velmi důležité, aby váš lékař poslal moč do laboratoře ke kultivaci a nespoléhal jen na výsledky svého měření. Laboratorní vyšetření moči zjistí, zda jsou bakterie citlivé na antibiotika, která budou použita, nebo zda se neobjevuje nějaká rezistentní bakterie, která by na antibiotika nereagovala. V případě opakovaných infekcí močového systému by měly být provedeny testy u urologa, to znamená ultrazvuk močového systému a cystoskopie (teleskopické vyšetření močového měchýře).
V naší poradně s názvem NÁHLÉ POCENÍ,BEZ PŘÍČINY? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra 123.
Jsem po léčbě močových cest.Léčení bylo drastické.Dvoje antibiotika jsem užívala od obvodního lékaře neúspěšně,potom mě poslal k urologovi,ten si mě nechal v nemocnici na kapačkách,zase antibiotika,zase bez úspěchu.Stále únava,prožívala jsem velké zimnice,nevolnosti,bolesti.Nyní jsem doma týden,Je to lepší,ale pocení,náhlé,jako když to na mě hodí,zimnice už menší. moje pocení je i přes den,nárazově a není to pocení,že bych se musela převlékat,jen jsem zvlhlá od hlavy po paty a potom to schládne,je to moc nepříjemné. podotýkám,že od začátku bez teplot.Nevím stále co se mnou je.laborator.výsledky moče stále špatné,kultivace pozitivní.Už nechci antibiotika.budu ráda,jestli mě někdo poradí.předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Za Vaše pocení může bakteriální nákaza ve Vašich močových cestách. Jinak, než antibiotiky, se toho nezbavíte. Musíte plně důvěřovat svému lékaři a dodržovat PŘESNĚ jeho pokyny při užívání antibiotik, i když jste vnitřně přesvědčena o jejich škodlivosti. Váš lékař zná bakterii, která u Vás sídlí a může Vám nejrychleji a bezpečně pomoci. Vydržte na kontrolní rozbor moči a pak se poraďte o dalším postupu se svým lékařem.
Po skončení léčby začněte alespoň jeden měsíc užívat probiotika, která obnoví škody způsobené antibiotiky.
Ke zjištění kapavky se provádí výtěr z močové trubice (u mužů) nebo z děložního čípku (u žen). Lékaři nebo jiní zdravotníci obvykle používají 3 laboratorní techniky na diagnostiku kapavky: barvicí vzorky přímo na bakterii, detekce bakteriálních genů nebo DNA v moči a růst bakterií v laboratorních kulturách. Mnoho doktorů preferuje použití více než jednoho testu pro zvýšení přesnosti diagnostiky. Barvicí test zahrnuje výtěr výtoku z penisu nebo cervixu. Vzorek se umístí na sklíčko a obarví, lékař pak výsledek prohlédne pod mikroskopem. Tento test je spolehlivý pouze u mužů, u žen nelze negativní výsledek považovat za průkazný (asi polovina infikovaných pacientek se jevila jako negativní). Častěji se používají močové nebo cervikální výtěry pro test detekující geny bakterie. Tyto testy jsou stejně přesné nebo ještě přesnější než kultivace bakterií a používá je mnoho lékařů. Nejčastěji se výtěr provádí u mužů z ústí močové trubice, a to nejlépe ráno před močením, nebo po několika hodinách po močení (popřípadě po masáži prostaty), aby nedošlo proudem moči k vypláchnutí bakterií a falešnému negativnímu výsledku. U žen se výtěr získá z krčku děložního a močové trubice. Nejvhodnější je provést odběr 2–3 dny po menstruaci. U extragenitální kapavky se odběr dělá z konečníku či krku. Kultivace poskytne výsledky do 48 hodin. Kultivační test znamená vložení vzorku výtoku do kultivační nádoby a její inkubaci na 2 dny, aby bakterie mohly růst. Citlivost tohoto testu závisí na místě, ze kterého se vzorek odebere. Kultury cervikálních vzorků detekují infekci asi na 90 procent. Kultury umožňují i testování na bakterie odolné vůči lékům. Inkubační doba je 2–14 dnů.
Ve svém příspěvku CRP V KRVI A JEHO HODNOTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Nečasová.
Reaguji na Váš článek o CRP. Pro mě je poněkud zavádějící, poplatný tomu, co o něm říkají prodejci CRP diagnostických přístrojů. CRP je C-reaktivní protein, obsažený v buněčné stěně, v případě našeho zájmu u patogeních mikroorganismů (bakterií,...), tedy jeho zvýšená hodnota ukazuje na bakteriální infekci (podle mě označení zánět je zavádějící). Problém určení diagnozy výhradně podle hodnoty CRP mnohými lékaři, zejména pediatry spočívá v tom, že byť odborníci, neznalí mikrobiologie, při nízkých hodnotách usoudí nepřítomnost bakteriální infekce (obvykle vyvodí závěr o virovém původu) aniž berou v potaz důležitý fakt, že některé mikroorganismy (např mykoplazmata, neméně nebezpečná) neobsahují buněčnou stěnu, tudíž neprodukují C reaktivní protein (přestože v těchto případech je včasné nasazení atb na místě. Mykoplazmatické infekce, např u dětské populace jsou v některých ročních obdobích častým původcem respiračních onemocnění a snaha ušetřit peníze a čas (zasláním kultivace do laboratoře)je příčinou zoufale špatné diagnozy a následkem toho opakující se onemocnění, dlouhá léčba, "plácání"dalších a dalších atb (součástí výstupu z laboratoře je i stanovaní citlivosti na antibiotika, tedy úspěch léčby na první dobrou).Shrnu: CRP diagnostika je vhodný doplněk ale pouze pro ty, kdož jej umí použít, vyhodnotit správně výsledek se zvážením důvodu negativního výsledku.
Toliko moje výhrady k Vašemu vysvětlení laické veřejnosti. CRP test nepatří do ordinací lékařů, kteří neumí interpretovat výsledek a už VUBEC NE jako domácí test!!!
Radka Nečasová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V normálním cyklu se u ženy vytvoří jedno zralé vajíčko. Při IVF je však potřeba více zralých vajíček, která zvyšují úspěšnost na oplodnění. Proto se podávají léky (nejčastěji ve formě injekcí), které stimulují vaječníky a působí na dozrání vyššího počtu vajíček. Ke konci této léčby se aplikuje léčivo, které zabraňuje předčasnému prasknutí folikulů a uvolnění vajíček před jejich odběrem. Pro konečné dozrání vajíček se používá lék s lidským choriogonadotropním hormonem (hCG).
Odběr vajíček „ovum pick up“ – OPU
Odběr vajíček probíhá nejčastěji v narkóze, proto se před tímto výkonem absolvuje předoperační vyšetření u praktického lékaře nebo internisty. Před výkonem se nesmí od půlnoci jíst, pít, kouřit ani užívat žádné léky. Buďte odlíčené, mějte odlakované nehty, šperky a kontaktní čočky odložte. Samotný výkon trvá asi 5–10 minut. Zákrok se provádí ve stejné poloze jako při gynekologickém vyšetření. V rámci odběru se nitrožilně aplikuje anestetikum Propofol, které má rychlý nejen nástup, ale i konec účinku. Zevní část genitálu i pochva se opláchnou fyziologickým roztokem. Pochvou se do vaječníků zavede jehla, kterou se odsaje folikulární tekutina, a odeberou se vajíčka.
Probudíte se ještě na operačním sále. Po výkonu budete odpočívat dvě hodiny na lůžku. Během této doby embryolog informuje o počtu odebraných folikulů, počtu vajíček a kvalitě partnerova spermiogramu. Gynekolog vám sdělí, jak zákrok probíhal. Po dvou hodinách se odchází s doprovodem domů. Od této doby se také začíná užívat Utrogestan, který lze polykat nebo zavádět vaginálně.
Oplodnění vajíček – fertilizace
V embryologické laboratoři probíhá mimotělní oplodnění. K vajíčkům se buď přidají spermie partnera, nebo se do vajíčka jedna spermie přímo vpíchne (injikuje) – metoda ICSI (intracystoplazmatická injekce spermie). Za 16–18 hodin se hodnotí, zda se vyvíjí embryo.
Přenos embrya do dělohy – embryotransfer
Přenos embrya do dělohy se provádí nejdříve za 2–3 dny po odběru vajíček. Může se použít i takzvaná prodloužená kultivace, kdy se vajíčko kultivuje 4–6 dní a poté se zavede do dělohy. U prodloužené kultivace je vyšší procento úspěšnosti.
Embryotransfer (ET) se provádí také na gynekologickém stole, stejně jako na gynekologické prohlídce. Do pochvy se zavede gynekologické zrcadlo, děložní hrdlo (čípek) se očistí kultivačním roztokem a do děložní dutiny se zavede katetr. Tím se přenese embryo. Není třeba se obávat, zákrok je bezbolestný.
Po výkonu musíte půl hodiny až hodinu odpočívat na lůžku, poté odcházíte domů. Aby vše proběhlo v pořádku, je nutné dodržovat klid a nestresovat se. A za 14 dní je čas provést těhotenský test.
Sinusové infekce jsou obvykle diagnostikovány klinicky. Zobrazovací metody nejsou indikovány u akutní sinusitidy, pokud neexistují nálezy naznačující komplikace, v takovém případě se provádí CT. U chronické sinusitidy se provádí CT a u chronické maxilární sinusitidy může být nutné pořídit rentgenové snímky vrcholů zubů k vyloučení přenosu zánětu ze zubu.
Mikrobiální kultury se provádějí jen zřídka, protože aby byly platné, musí být vzorek získán sinusovou endoskopií nebo sinusovou punkcí a to je velmi nepříjemný zákrok. Kultivace výtěru z nosního sekretu je nedostatečná. Kultivace se provádí pouze při selhání empirické léčby a u imunokompromitovaných pacientů nebo u některých nemocničních příčin sinusitidy.
Pro správné diagnostikování plísňové infekce nehtu, bude lékař vyšetřovat nečistoty, které odebere z pod nehtu. Stěry budou použity při zkouškách s hydroxidem draselným (KOH) nebo se z nich vykultivuje plísňová kultura, která se pak zkoumá pod mikroskopem. Test s KOH lze provést rychle, zatímco kultivace plísňové kultury může trvat týdny. Lékaři musí být opatrní při diagnostice plísňových infekcí nehtů, protože několik jiných onemocnění může mít podobné příznaky jako plíseň, patří sem (lupénka, kontaktní dermatitida, trauma, nádor nehtového lůžka, ekzém a syndrom žlutého nehtu).
Diagnóza nemoci se potvrzuje buďto pomocí sérologického vyšetření krve nebo mozkomíšního moku (dříve i takzvaným BWR testem – v současné době již považován za zastaralý), a to v kterékoli fázi choroby (v řadě rozvinutých zemí prakticky výhradní způsob diagnostikování), nebo pomocí mikroskopického nálezu původce (v I. a II. fázi choroby, odběr vzorku se provádí z prvotního vředu nebo bílého enantému v ústech). Prvním krokem při vyšetření je získání podrobné anamnézy se zaměřením na časový vývoj obtíží nemocného. Důležitý je údaj o rizikovém chování (střídání partnerů, nechráněný pohlavní styk) v minulosti. Přitom je nutné si uvědomit, že díky pozdnímu nástupu projevů třetího stadia mohlo k infekci dojít i před několika lety. Následuje fyzické vyšetření s určením rozsahu postižení. Přítomnost bakterií lze přímo zjistit pomocí mikroskopu. Vyšetřuje se stěr z kožních vředů. Treponemy ale nemusí být tímto způsobem zachytitelné. Také jejich laboratorní kultivace je obtížná. Suverénní diagnostickou metodou pro syfilidu je proto průkaz protilátek vůči treponemám v krvi nemocného. Postižení srdce nebo nervového systému prokáže některá ze zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, MR) a neurologické vyšetření.
Uretrální syndrom je označení pro ne zcela jasně vysvětlený stav, kdy jedinec trpí příznaky typickými pro močovou infekci, aniž by tato infekce byla u něj lékařsky potvrzena.
Příčiny
Příčiny nejsou známy. Potíže se vyskytují nejčastěji u žen mezi 17–50 lety života. Určitý podíl může nést vyšší citlivost sliznice močových cest po prodělaných močových infekcích, někdy mohou být na vině gynekologické problémy nebo podráždění oblasti při pohlavním styku. Podíl na potížích může mít i psychika.
Projevy
Pro syndrom je typické časté nucení na močení, bolesti v podbřišku, řezání a pálení během močení a pocit nedokonalého vyprázdnění po vykonání potřeby.
Diagnostika
Syndrom lze diagnostikovat jedině vylučovací metodou – provedená vyšetření jsou negativní. Vyšetření moči neprokáže žádnou výraznou patologii a kultivace v mikrobiologické patologii vyjde negativní. Lze provést i invazivnější vyšetření, jako je cystoskopie, ale ani při ní se nic nezjistí. Nesmí se zapomenout ani na gynekologické vyšetření, které vyloučí zejména gynekologické infekce.
Léčba
Podávají se slabší léky proti bolesti, léky snižující napětí svaloviny a dobré výsledky má i psychoterapie, což mimochodem poukazuje na zmiňovaný význam psychického faktoru v této problematice.
při opakujících se zánětech nutno vyšetřit průchodnost abnormality močových cest – sonografie, vylučovací urografie
Klinické příznaky jsou velmi typické: časté nucení na moč a pálení při močení, někdy vločkovitý vzhled a nepříjemný zápach moči nenechávají nikoho na pochybách, že jde o cystitidu. Vždy je vhodné provést vyšetření močového sedimentu a bakteriologické vyšetření. Moč pro laboratorní vyšetření se odebírá po důkladném očištění ústí močové trubice do sterilní nádobky, která je spolu s příslušným poučením předána nemocnému ošetřujícím lékařem. V laboratoři jsou identifikovány bakterie, které způsobily zánět, aby mohla být nasazena optimální léčba antibiotiky.
Poradny pro oplodnění jsou specializovaná pracoviště, která se věnují problematice léčby neplodnosti v České republice. Zajišťují komplexní péči v oblasti diagnostiky a terapie poruch plodnosti. Využívají všech nejmodernějších metod i posledních vědeckých poznatků a vytváří tak komplexní přístup k léčbě neplodnosti. Pokud u ženy dochází k ovulaci a spermiogram vykazuje fyziologické hodnoty, je možné po přesném naplánování ovulace provést intrauterinní inseminaci (IUI), nejjednodušší metodu asistované reprodukce.
Ženy s nepravidelnou nebo chybějící ovulací jsou stimulovány pomocí hormonální terapie, kdy se navodí na vaječnících tzv. řízená hyperstimulace (zrání více vajíček v průběhu jednoho cyklu). K úspěšné léčbě pomocí asistované reprodukce je cílem získat vyšší počet zralých vajíček i vyšší počet embryí. Existuje více variant stimulačních protokolů. Optimální varianta pro léčbu je stanovena na základě komplexního vyšetření ženy. Speciální embryologické metody zahrnují více možností, jak zvýšit úspěšnost, co se týká počtu oplozených vajíček, kultivace embryí, usnadnění implantace, mrazení embryí atd. K oplození je vybrána vhodná metoda dle kvality spermií partnera a následně vzniklá embrya jsou kultivována dva až pět dnů v embryologické laboratoři a přenesena speciálním transferovým katetrem do dělohy ženy. Pokud byl přenos embrya či embryí úspěšný, dojde k implantaci a následné produkci choriogonadotropního hormonu – hCG. Přítomnost hormonu hCG lze stanovit jednoduchým testem ze vzorku moči 14 dnů po přenosu embrya/embryí.
Diagnostika se provádí na základě odběru krve, jako ukazatel zánětu bývá zvýšen CRP (C-reaktivní protein). Vychází z klinického obrazu záchvatovitého kašle. Počet leukocytů v krvi je zvýšený. Laboratorní detekce bakterie – kultivace a izolace, PCR (polymerázová řetězová reakce – detekce bakteriální DNA) a sérologie, tj. nalezení specifických protilátek proti bakterii. Zda se jedná o černý kašel lze zjistit z mikrobiologického vyšetření výtěru nosohltanu.
Syndrom diabetické nohy je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. Onemocnění je definováno jako infekce, ulcerace, nebo destrukce hlubokých tkání nohy, spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny. Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie. Bylo zjištěno, že nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze – dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány – cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný débridement – očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed.
Při dlouhodobé změně barvy stolice se musí provést komplexní vyšetření stolice. Lékař se vás bude ptát na to, co vaše dítě před objevením zelené stolice snědlo, jaké léky užívalo a zda jsou přítomny jakékoliv další související příznaky (průjem, horečka, váhový úbytek, krev ve stolici a podobně). Při podezření na infekci se provádí kultivace ze stolice na různé bakteriální mikroorganismy včetně salmonely, cenný může být i ultrazvuk břicha. Léčba vždy závisí na odhalené příčině.
Zánět dutin, odborně sinusitida, je zánět vedlejších nosních dutin, které se nacházejí v kostech lebky. Při akutním zánětu dochází k otoku sliznice těchto dutin. Řasinky, kterými je sliznice pokryta, nedokážou odstraňovat hlen a ten se v dutinách hromadí. To je živnou půdou pro bakterie, které se zde pomnoží. Mezi příznaky patří hnisavý výtok z nosu zelenožluté barvy, horečka, otok tváří, bolesti hlavy, pocit tíhy a bolesti nad dutinami, bolesti zubů, uší, očí, tlak v lebce, potíže s dýcháním, ztráta čichu, celková únava a nevolnost. Chronické záněty dutin jsou takové, které trvají déle než 12 týdnů. Vznikají především z důvodu špatně vyléčeného či neléčeného akutního zánětu dutin. Projevují se trvalou sekrecí z nosu, horší průchodností nosních průduchů, což může vést ke chrápání a vleklým a častým zánětům horních cest dýchacích.
Při léčbě se provádí nejprve rentgen dutin a provede se výtěr pro mikrobiologické vyšetření, kdy se pomocí kultivace odhalí původce onemocnění. V domácím prostředí se používají kapky do nosu, které zprůchodní dýchací cesty, je nutný dostatečný příjem tekutin a zvýšený příjem vitaminu C. V případě zvýšené teploty se doporučuje například Panadol, který účinkuje i proti bolesti. Je-li u pacienta diagnostikována virová infekce, bude muset nemoc vyležet, tedy klid na lůžku, přikládání teplých obkladů a proplachování dutin slanou vodou. Lékař může předepsat inhalační kortikoidy na potlačení zánětu a nosní kapky na snížení otoku sliznice. Při bakteriální infekci budou nasazena antibiotika. Průměrná doba léčby je kolem sedmi dnů. Pokud by léčba nezabrala, je na místě antibiotika změnit nebo přistoupit k výplachu dutiny takzvanou punkcí. Ačkoliv je tato metoda širokou veřejností špatně přijímána, není se čeho bát. Při správném provedení je zákrok nepříjemný, ale nebolestivý. Punkce dutin spočívá v otevření vedlejší dutiny jejím propíchnutím v místním znecitlivění. Dutina se propláchne, vyčistí a vypustí se hnis. Někdy je potřeba zákrok zopakovat.
U těhotných žen probíhají infekce močových cest velmi často bez příznaků. Vhodná je kultivace moči. Jen ona vyloučí, zdali jde opravdu o zánět, či o kontaminaci těhotenským výtokem a nesterilním odběrem moči.
Diagnostika je velmi obtížná a ani při několika návštěvách lékaře vám nemusí být plicní chlamydie prokázány, zejména kvůli asymptomatickým a atypickým příznakům. Pokud se lékař rozhodne kultivovat vaše sputum, musí být proveden odborný stěr a kultivace se musí opakovat nebo provádět na dvou různých testech. Dále se provádí RTG plic.
Ke kultivačnímu průkazu chlamydií se využívají kultury buněk, například linie McCoy. K vyšetření protilátek se používají ELISA testy, kdy se detekují protilátky ve třídě IgA, IgM,IgG a cHSP 60, IgG. Lze také použít enzymatickou imunoanalýzu (ELIZA). Takzvaná hybridizační technika se využívá pro detekci ribozomální RNA ch. trachomatis a testy Amplicor pak k detekci plazmidové DNA ch. trachomatis. Sem patří i test TMA založený na detekci RNA ch. trachomatis.
Vyrážka na stehnech může signalizovat alergie, mykózy nebo atypickou formu atopické dermatitidy. Vyrážka na stehnech se může objevit při nošení nových kalhot, které ještě nebyly vyprány, nebo kalhot vypraných v novém pracím prostředku.
Příznaky
Vyrážka může mít různý charakter: od drobných červených skvrn nevystupujících nad povrch přes pupínky až po hrboly a puchýře.
Co s tím dělat
Při výskytu se doporučují stěry na mykologické i bakteriologické vyšetření, pokud antibiotikum nepomáhá, je nutné nasadit například krém Imacort a následně dle vyšetření kultivace jinou cílenou léčbu.
