Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.
Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:
1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy:
1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).
U člověka činí minutový průtok krve ledvinami (klidový stav) 1,2 litru, z toho kůrou ledviny prochází 925 ml, zevní zónou dřeně 225 ml a vnitřní zónou dřeně 50 ml. Za 1 minutu ledviny spotřebují 18 ml O2. Průtok krevní plazmy (RPF) a glomerulární filtrace (GFR) se mění v rozmezí systémového tlaku krve 10,6–26,6 kPa, jen velmi málo i u denervované ledviny. Pokud tlak poklesne pod 10,6 kPa, pak je autoregulace nemožná a klesá i průtok krve s glomerulární filtrací. Průtok krve se stanovuje na základě Fickova principu změřením ledvinového průtoku plazmy (cca 0,6 l/min) pomocí p-aminohippurátu. Glomerulární filtrace (GFR) je rovna objemu tekutin, který je profiltrován všemi glomeruly za jednotku času [ml/min]. Renální frakce je pak rovna podílu GFR/RPF.
Dnes se onemocnění ledvin dělí nezávisle na příčině podle tíže postižení, tedy podle ledvinné funkce do 5 stupňů, které se označují CKD, což vychází z anglického názvu „chronic kidney disease“ a vyjadřuje vleklé ledvinné onemocnění.
Ledviny jsou uloženy pod stropem břišní dutiny, retroperitonálně (nejsou obaleny pobřišnicí), jejich závěs bývá často volný, takže se jejich poloha může například při dýchání měnit. Ledviny u dospělého člověka přefiltrují téměř 2 000 litrů krve denně. Jejich onemocnění je zrádné hlavně proto, že v počátečním stadiu nic nepozorujete. Onemocnění ledvin výrazně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, jako je infarkt či mozková mrtvice. Onemocnění nemusí pacient sám zpozorovat, proto je důležitá prevence. Včasná diagnostika může ledviny vyléčit anebo průběh nemoci zmírnit. Vyšetření ledvin je rychlý a bezbolestný proces.
Člověku k normálnímu životu stačí pouze jediná ledvina, a to ještě nemusí běžet na 100 %. I přesto se poměrně často vyskytuje jejich selhání. Akutní selhání je velice často zapříčiněno dehydratací organismu. Nedostatek tekutin se odrazí v průtoku krve, ledviny následně nemají dostatečný přísun živin a kyslíku, což vede k jejich selhání. Obdobný efekt může mít i masivní krvácení nebo srdeční selhání. Poškození tkáně může být vyvoláno i otravou toxickými látkami, některými léky nebo zanášením ledvin vinou některých onemocnění. K selhání může dojít i vinou obstrukce močových cest, kdy dochází k hromadění moči, jež se může posléze vrátit až do ledviny. Akutní selhání se projevuje sníženou tvorbou moči a hromaděním tekutin způsobujícím otoky. Hromadění škodlivých látek má neblahý vliv na organismus, dostavuje se dezorientace, ztráta vědomí, srdeční potíže. Povětšinou je nutná okamžitá dialýza. Při včasném podchycení dokážou buňky ledvin zregenerovat. Zpočátku nejsou nové buňky schopny provádět reabsorpci vody, což se projevuje vylučováním několika litrů moči denně.
K chronickému poškozování ledvin dochází u každého člověka vlivem stárnutí organismu. Mezi nejčastější příčiny selhání se bezesporu řadí dva faktory: příliš vysoký tlak a onemocnění cukrovkou. U vysokého tlaku se přitom jedná o začarovaný kruh. Poškozené ledviny mají sníženou schopnost regulace a v cévách koluje ještě více tekutin. To kromě ledvin namáhá i srdce, a tak hrozí riziko jeho selhání. U chronického selhání bývá obvyklým rysem i chudokrevnost, protože ledviny jsou odpovědné za stimulaci červených krvinek. Citelný je i pokles vápníku v kostech. Varovným signálem poškození může být krevní vyšetření, konkrétně zvýšené koncentrace močoviny a kreatinu. Konečné potvrzení diagnózy potvrdí vyšetření ultrazvukem. Léčba se zaměřuje zejména na prvotní problém, podstatný je i dostatečný příjem tekutin a ze stravy by se měly vyloučit bílkoviny. Pokud se i tak nepodaří chronické selhávání zastavit, je nutné v okamžiku, kdy již nejsou ledviny schopny plnit svoji funkci, provádět filtraci na dialýze, respektive přistoupit k transplantaci.
Ke zjištění kamenů se provádí takzvaný prostý rentgen ledvin, který ukáže kameny v ledvinách a močových cestách. Přesnějším vyšetřením je intravenózní urografie (IVU), při níž se nitrožilně podává malé množství látky zobrazující se na rentgenu (kontrastní látka). To, jak se tato látka vylučuje ledvinami do močových cest, ukáže velmi dobře močové cesty a případné kamínky, posoudit lze také poruchy odtoku moči. Kontrastní látka může poškodit nemocné ledviny, proto je třeba toto vyšetření doporučit až po zhodnocení funkce ledvin a po zralém uvážení. K ochraně ledvin je vhodné dostatečně pít půl dne před vyšetřením a 2–3 dny po něm. U pacientů s močovým vývodem (nefrostomií) se k zobrazení močových cest provádí nástřik nefrostomie. Ke zhodnocení vezikoureterálního refluxu se také provádí nástřik močového měchýře a močovodů přes močovou trubici (retrográdní uretrocystografie, retrográdní cystoureterografie).
CT ledvin je speciální prostorový druh rentgenu, který umožní zobrazit přesně stavbu ledvin i možné odchylky. Používá se ke zhodnocení nálezů nezhodnotitelných přesně ultrazvukem, například složitých cyst, nádorů, mnohočetných kamenů, tvarových odchylek, zesílení stěny močových cest, a také k posouzení okolí ledvin a močových cest. Většinou se provádí s podáním kontrastní látky, proto je třeba půl dne před vyšetřením a 2–3 dny po něm dostatečně pít.
Izotopové vyšetření (scintigrafie) se provádí tak, že se nitrožilně vstříkne velmi malé množství mírně radioaktivní látky, která se z těla vylučuje ledvinami. Podle typu podané látky a typu přístroje se pak rozlišují jednotlivé typy scintigrafie. Scintigrafie ukáže poměr činnosti obou ledvin, poruchu odtoku moče z pánvičky či z močovodu (s hromaděním moče nad překážkou) a také případný návrat moče z měchýře do močovodu při takzvaném vezikoureterálním refluxu. Pro přesné rozlišení poruchy odtoku moče se někdy v průběhu vyšetření provádí polohování pacienta (leh, sed, stoj) a podání močopudné látky furosemidu (furosemidový test). Scintigrafie je k ledvinám šetrnější než IVU, ale na rozdíl od ní nezobrazí dobře vzhled močových cest. U zdravých ledvin dochází k rychlému odtoku moče močovodem do měchýře, a to bez návratu moče do močovodu. Obě zdravé ledviny pracují zhruba na 50 %, to znamená, že 50 % celkové funkce ledvin zajišťuje pravá a 50 % funkce levá ledvina. Jestliže najdete ve výsledcích „pravá 40 % a levá 60 %“, neznamená to, že pravá ledvina pracuje jen na 40 % toho, co by měla, ale že její činnost představuje 40 % činnosti obou ledvin (40 % + 60 % = 100 %). Pokud při předcházejícím vyšetření pracovala levá ledvina na 76 % a nyní na 60 %, nemusí to znamenat, že se funkce levé ledviny zhoršila – velmi často to spíš znamená, že se zlepšila funkce pravé ledviny. Ke správnému zhodnocení vyšetření je důležitá celková funkce ledvin, která se zjistí podle sběru moče a krevních odběrů.
Cystoskopie je vyšetření močového měchýře prováděné urologem. Vzhledem k délce a zakřivení močové trubice probíhající u mužů penisem je cystoskopie u mužů prováděna v celkové anestézii (uspání), u žen jen v místním znecitlivění. Speciální tenký přístroj umožní prohlédnutí vnitřní strany močového měchýře, zhodnocení vstupu močovodů do měchýře a případně odběr vzorků tkání nebo bakterií. Současně se provádí také zhodnocení šíře močové trubice. Drobné změny je možné při cystoskopii přímo odstranit.
Biopsie ledvin představuje odběr malého vzorku ledvinné tkáně, který se potom vyšetří pod mikroskopem a ve velké většině případů umožní definitivně stanovit přesnou diagnózu, tedy typ onemocnění. K biopsii ledvin se přistupuje, když jiná vyšetření ledvin neurčí s dostatečnou spolehlivostí typ onemocnění ledvin, a současně v případě, kdy se dá předpokládat, že určení diagnózy přispěje k další léčbě. Je to zejména při podezření na rychle probíhající glomerulonefritidy, při nejasném akutním ledvinném selhání, při podezření na chronickou glomerulonefritidu nebo jiné poškození ledvinných klubíček. Ve chvíli, kdy se ukáže biopsie ledvin jako potřebná, je lepší ji neodkládat, aby se ledviny mohly správně léčit co nejdříve. Výjimkou mohou být (někdy jen po určitou dobu) pacienti, u kterých by byl výkon v danou chvíli příliš rizikový, například nemocní s krvácivými projevy, s jednou ledvinou a podobně. Dnes se ledvinná biopsie nejčastěji provádí pod ultrazvukovou kontrolou, dříve bylo nejčastější provedení pomocí rentgenu. Ultrazvuk je ale přesnější a neškodí pacientovi ani vyšetřujícímu. Po uložení pacienta vodorovně na břicho se ultrazvukem provede kontrola vzhledu i polohy ledvin a vedle ležících orgánů. Ve většině případů se biopsie dělá z dolního pólu levé ledviny asi 1–2 cm od jejího okraje, pokud tomu něco nebrání. Plánované místo vpichu se vyznačí na kůži, která se dezinfikuje, a okolí se zakryje sterilními rouškami, aby se zabránilo zanesení infekce. Nejprve se vpíchne místní znecitlivění a počká se několik minut do jeho plného účinku. Potom se speciální jehlou určenou pro ledvinnou biopsii provede vpich do ledviny s odběrem vzorku. Kontrola polohy jehly těsně před vpichem se provádí buď ultrazvukem, nebo zjištěním pohybu jehly při dýchání (tady může pacient nejvíce pomoci, když dýchá zhluboka ve chvíli, kdy mu lékař řekne, nebo naopak v případě potřeby zadrží dech). Po vytažení jehly se získaná tkáň zkontroluje pohledem a místo vpichu se zalepí. Na některých pracovištích se ještě přikládá váleček, který po několik hodin při ležení stlačuje místo vpichu a snižuje tak pravděpodobnost krvácení. Samotný odběr vzorků (většinou se berou 2) trvá 2–5 minut, pokud nemocný dobře spolupracuje a vše jde dobře. 5–10 minut je třeba počítat na podání místního znecitlivění a vyčkání jeho účinku. Se zaměřením ledviny, dezinfekcí i zalepením místa vpichu vše zabere většinou 20–30 minut. Vždy se bere vzorek pouze z jedné ledviny, většinou z levé. Téměř všechny choroby ledvin, kvůli kterým se biopsie může provádět, se projevují stejně na obou ledvinách. Přínos biopsie je v tom, že ukáže, o jaké onemocnění se u pacienta jedná, což umožní cílenou léčbu choroby a výrazně zlepší výhled na její vyléčení nebo alespoň zpomalení. Podle některých znaků se navíc dá zhodnotit případné dlouhodobé poškození struktur ledviny.
V naší poradně s názvem CHOLESTEROL - HODNOTY V TABULCE PODLE VĚKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Cholesterol,hodnoty dle věku.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V dospělosti nemá věk na hodnoty cholesterolu žádný vliv. Hodnoty cholesterolu by se měly držet na stejných hodnotách od 15 let věku až do konce života. Doporučené hodnoty obsahu cholesterolu v krvi jsou: 3,9 - 5,2 mmol/l. Zvýšené hodnoty cholesterolu jsou 5,2 - 6,2 mmol/l a velmi vysoké hodnoty cholesterol jsou nad 6,2 mmol/l.
Zánět ledvin se jinak také nazývá pyelonefritida, a většinou je bakteriálního původu. Zánět ledvin může být buď akutní, nebo chronický. Akutní zánět má výraznější příznaky, chronický je vleklý a jeho příznaky jsou specifické, někdy dokonce nejsou žádné a nemocnému člověku trvá dlouho, než zjistí, že je vlastně nemocný. Nejčastěji zánět ledvin vznikne infekcí z močových cest. Pokud se zánět ledvin neléčí, nebo se léčí špatně, může dojít k selhání ledvin. Pokud jsou obě ledviny postižené, může to vést až k nutnosti dialýzy.
Jak již bylo zmíněno, nejčastější příčinou vzniku zánětu ledvin je bakteriální infekce, která se k ledvinám dostala močovodem a močovou trubicí. Ojediněle se stává, že se infekce dostane do ledvin z krve, může se to stát, pokud se jedná o rozšíření jiné infekce v těle.
Zánět ledvin hrozí v případě, že je zhoršený odtok moči, například kvůli močovým kamenům, nádorovým onemocněním prostaty/močového měchýře, atd. Větší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u žen než u mužů, je to dáno anatomií jejich močových cest, protože ženy mají kratší močovou trubici, a tak se bakterie snadněji dostanou až k ledvinám. Dalším důvodem je, že močová trubice je blízko pochvy a análního otvoru, kde se běžně vyskytuje velké množství bakterií. Problém může nastat i v těhotenství, protože tlakem plodu na měchýř dochází k městnání moči.
Větší pravděpodobnost zánětu ledvin je u lidí trpících vezikoureterálním refluxem (což je porucha, při které se část moči vrací zpět do močovodu) a u lidí ochrnutých na dolní polovinu těla (nevnímají známky zánětu močových cest), u lidí s HIV, onkologickými onemocněními, cukrovkou a u lidí po transplantacích, protože ti všichni mají oslabenou imunitu.
I zánětu ledvin se dá zabránit dodržování preventivních opatření, jako jsou: pravidelný příjem tekutin, požívání brusinkových nápojů či brusinek samotných, dodržování osobní hygieny (obzvláště ženy), posilování imunity, dostatek pohybu i spánku, prevence, vyhnutí se prochladnutí a v případě obtíží při močení vyhledání lékaře.
Příznaky zánětu ledvin se vyskytují i na močových cestách, jedná se o časté močení, trvalé nutkání k močení, bolesti při močení (řezání, pálení), zakalená a zapáchající moč. Dalšími příznaky mohou být: tlak v břiše, bolest v bedrech, teplota, třes, zvracení, zmatenost. U dětí může být znakem i pomočování.
Pokud se jedná o chronický zánět ledvin, můžou příznaky působit i jako chřipka, důsledky jsou ale mnohem horší, hrozí i selhání ledvin. Když už k neléčenému selhávání ledvin dochází, vyskytuje se vysoký krevní tlak, chudokrevnost, osteoporóza, trvalé svědění kůže, úbytek váhy, zvracení, krvavé průjmy, opakované infekce, snížená imunita a sklony ke krvácení.
Léčba zánětu ledvin je závislá na průběhu onemocnění, u nekomplikovaného onemocnění jsou řešením antibiotika a léky na zmírnění průvodních potíží, důležitý je i příjem tekutin. U těžších případů je už nutná hospitalizace a zde se antibiotika podávají nitrožilně.
Komplikací zánětu ledvin může být hnisavý zánět, který může zasáhnout celé tělo, tak může dojít k selhání ledvin.
V naší poradně s názvem UREA HODNOTY 8,9 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Hejhalova.
Dobrý den,byla jsem na odběru krve a zjistili mi hodnotu 8,9. urea,mám obavy že mám něco s ledvinami,příští týden jdu k lékaři,co prosím značí tato hodnota?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Normální hodnota urea (močovina) v krvi je 2,8 - 8 mmol/l u mužů ao něco méně u žen: 2-6,7 mmol/l. Zvýšené hodnoty urea v krvi mohou souviset s věkem. Starší lidé mají více močoviny než mladší. Vyšší hladiny močoviny bývají u lidí, kteří málo pijí a trpí dehydratací. Vyšší hladina močoviny může být také příznakem onemocnění ledvin. Pokud ledviny již nezvládají vylučovat odpadní látky, bude se i močovina hromadit v krvi.
Pro přesné určení příčiny budou třeba další testy a vyšetření. Existují postupy, jak snížit hodnoty urea v krvi na normální úroveň. Zůstaňte tedy v kontaktu se svým lékařem a dodržujte jeho následná doporučení. Nyní buďte v klidu a neobávejte se hned toho nejhoršího. Mírně zvýšené hodnoty, kam patří i vaše naměřená hodnota, se dají úspěšně snížit.
Hodnoty, které se nacházejí za takzvanou šedou zónou, obvykle znamenají, že pacienta léčba pomocí antibiotik nemine. Nejvyšší hodnoty C-reaktivního proteinu dosahují až 300 mg/l a bývají vyvolávány těžkými bakteriálními infekcemi, například bakteriální meningitidou.
Hodnoty vysokého CRP
Nejvyšší hodnoty C-reaktivního proteinu dosahují až 300 mg/l a bývají vyvolávány těžkými bakteriálními infekcemi, například bakteriální meningitidou.
Hodnoty CRP nad 100
Hodnoty CRP nad 100 mg/l indikují bakteriální původ – bakteriální záněty plic, ledvin a podobně. Mohou také ukazovat na rozvinutou rakovinu. O tom, jak může CRP interpretovat rakovinu se dozvíte v tomto článku: CRP a rakovina.
Co značí CRP 200
Těžké bakteriální infekce (sepse – systémový infekční zánět s rozsevem choroboplodných zárodků z původního místa infekce do jiných orgánů s jejich poškozením); hodnoty CRP 200–300 mg/l.
CRP hodnoty nad 300
Takto vysoké hodnoty ukazují na septický stav. Je nutná hospitalizace s nitrožilní aplikací antibiotik.
V naší poradně s názvem UREA HODNOTY13MMOL/L se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janetschek Bedřich.
Dobrý den,
je mi 84 let a naměřili mi zvýšenoíu hodnotu 13,8mmol/l. Nevím, do jaké míry je tato hodnota špatná.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Urea neboli močovina v krvi je konečný produkt odbourávání bílkovin, přesněji aminodusíku aminokyselin. Je syntetizována v játrech a vylučována močí. Koncentraci urey v séru zvyšuje:
- množství bílkovin přijímaných potravou,
- míra katabolismu exogenních i endogenních proteinů,
- ureosyntetická schopnost hepatocytů,
- stav hydratace a míra vylučování ledvinami.
Stanovení koncentrace urey se používá hlavně pro posouzení funkce ledvin a úrovně katabolismu proteinů.
Zvýšená hodnota kolem 13 mmol/l říká, že jíte hodně masa nebo, že naopak hladovíte, málo pijete a nebo se změnila funkčnost vašich ledvin.
Nejčastější důvody zvýšené urey:
- zvýšené odbourávání proteinů (exogenních nebo endogenních) - hladovění, infekce, horečka, krvácení do trávicího ústrojí, rozsáhlé pohmožděniny, transfúzní příhody, sepse, pooperační stavy, generalizované zhoubné novotvary, užívání kortikoidů; (hodnoty bývají v rozmezí 16 - 20 mmol/l);
- akutní ledvinová nedostatečnost různé etiologie (více než 10 mmol/l, většinou 20 - 50 mmol/l);
- chronická glomerulonefritida, pyelonefritida aj. chronické renální onemocnění;
- obstrukce močových cest, např. nádorem;
- snížení prokrvení ledvin pro hypovolemii například při dehydrataci a srdeční nedostatečnosti.
Měl byste zůstat v kontaktu se svým ošetřujícím lékařem a absolvovat častější odběry krve, aby lékař mohl zhodnotit vývoj koncentrace močoviny během delší doby.
Lidé si obvykle veškerá onemocnění spojují s pocity bolesti, ale většina ledvinových onemocnění nezačíná pocity bolesti a ani jinými výraznějšími projevy onemocnění.
Pokud už se objeví bolest ledvin (latinské označení pro bolest ledvin = nefralgie), může to mít různé příčiny. Bolest ledvin je často spojená se zánětem ledvin, akutním rozšířením dutého systému ledviny, ložiskovým zánětem, nádorem, ledvinnou kolikou. O posledním jmenovaném onemocnění se tvrdí, že se jedná o jednu z nejhorších bolestí.
Každý člověk si bolest představí jinak, vesměs platí, že bolest ledvin může zasáhnout i oblasti, které nesouvisí s vylučovacím systémem (například bolest kolen). Bolest ledvin obvykle vychází z pouzdra ledvin a jedná se o neustálou tupou bolest, která bývá spojována právě se zánětlivými onemocněními ledvin. V oblasti bederní páteře, z níž člověk pociťuje bolest, se zpravidla dají nahmatat stažené svaly. Bolest může být ale i přenesená, ta je pociťována v místě vzdáleném od vzniku.
Dalšími příznaky onemocnění ledvin jsou: časté močení, bolest při močení, obtížné močení, impotence, problémy s plodností atd.
Pokud ledviny nepracují, jak mají, mohou způsobit mnoho poruch: vysoký krevní tlak, bolesti hlavy, křečové žíly, zvápenatěné tepny, revmatismus, zánět kloubů, ekzémy, lupénku, předčasné šedivění, vypadávání vlasů, ledvinné kameny, ledvinný písek, otoky víček, váčky pod očima, vlhké ruce a nohy, otoky kotníků, poruchy sluchu, pískání a šumění v uších, oslabení kostí. Nejenže nemoci ledvin tedy mohou způsobit tyto fyzické problémy, zároveň se ale mohou podílet i na psychických poruchách člověka, jako například pocity deprese, strachu ze selhání, obav, ostýchavosti. I pocity únavy, letargie, a neplodnost může způsobovat onemocnění ledvin.
Je spousta rad a tipů, co má člověk dělat, aby se nemusel obávat onemocnění ledvin. Vesměs platí, že by se měl vyvarovat stravě s velkým množstvím soli a živočišných bílkovin, rafinovaným cukrům, měl by si dávat pozor na nedostatek tekutin a na těžké kovy. Tato onemocnění mohou způsobit i jiné infekční choroby, užívání léků proti bolesti, stres, konzumace alkoholu a kávy, minerálních vod, nedostatek vitamínu a v neposlední řadě i chlad.
V naší poradně s názvem ZVÝŠENÁ HLADINA CHOLESTEROLU A KYSELINY MOČOVÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Nováková.
Byla mi naměřena hodnota cholesterolu 7,13 a kyseliny močové 400. Je nutné v tomto případě nasadit léky nebo stačí dodržovat dietu?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Oboje hodnoty máte zvýšené. Jestli vám vyšetřující lékař doporučil léčbu pomocí léků, tak by bylo prospěšné jeho návrh akceptovat a zkusit pár měsíců vydržet na léčbě. Pokud se tyto zvýšené hodnoty u vás vyskytly poprvé a nemáte žádné příznaky vysokého cholesterolu a ani nemáte bolesti v kloubech, tak bude na začátek stačit dieta. Ta nemusí být nijak drastická. Bude stačit, když budete dodržovat dietu pro nemocné dnou a omezíte tuky ve své stravě. Občas můžete zhřešit, tak jednou za týden. Pravidelně každé dva měsíce choďte na kontrolní vyšetření krve, abyste se ujistila, že hodnoty trochu klesly, a že váš nový způsob stravování probíhá správně. V některých případech dieta nestačí a hodnoty i přesto, že se snažíte nejíst zakázané věci, tak se drží stále vysoko. V takovém případě je na řadě léčba medikamenty s dalším pokračováním v dietě.
Onemocnění ledvin bohužel často nemusí mít žádné příznaky, až 40 % pacientů, kteří musí být léčeni náhradou funkce ledvin (dialýzou nebo transplantací), mají jako první příznaky projevy selhání ledvin. Někteří pacienti s onemocněním ledvin mají otoky (ale jen malá část), někteří mají vysoký krevní tlak, někteří mohou mít krev v moči, nebo (spíše výjimečně) bolesti v boku. Směrodatné je však teprve laboratorní vyšetření. Nemoci ledvin jsou bohužel nejčastěji součástí spektra civilizačních chorob, které souvisejí zejména s nadváhou, vysokým krevním tlakem, cukrovkou, zvýšenými krevními tuky. Dobrá životospráva a dostatek pohybu tedy snižují riziko velké části chronických nemocí ledvin.
Játra se starají o mnoho pochodů nezbytných ke správnému fungování lidského těla. Příznaky poškození jater jsou většinou velmi nespecifické, což znamená, že se vyskytují u více nemocí. Jedním z takových prvních příznaků poškození jater je dlouhotrvající únava. K té se také často připojuje nechutenství a nesnášenlivost tučných a těžko stravitelných jídel. Tato jídla totiž játra zatěžují, a tělo je tak samo odmítá, aby poškozeným játrům ulevilo. Odmítání potravy má většinou za následek úbytek hmotnosti a zejména pak svalové hmoty. Hmotnost totiž může zůstat díky hromadění vody v těle stejná, bílkoviny se ale ztrácejí a s nimi i svaly, které jich obsahují nejvíce.
Dalším velmi nespecifickým příznakem poškození jater je časté střídání teplot se zimnicemi a schvácenost. Toto střídání teplot se pak může projevit i povšechnými bolestmi svalů a kloubů. V pozdějším stadiu se poškození jater projevuje zejména bolestí břicha a hromaděním tekutin v dutině břišní, takzvaným ascitem. Ten lze prokázat poměrně snadno. Stačí přiložit u ležícího pacienta ruce na obě strany břicha a jednou rukou do něj lehce klepnout. Vlna nahromaděné tekutiny pak narazí na břišní stěnu na druhé straně a přes přiloženou dlaň to ucítíme. Varovným příznakem by pak měla být i tmavá moč, světlá stolice a dlouhotrvající nadýmání. Chronické poškození jater se projevuje zežloutnutím očního bělma a kůže, tedy takzvanou žloutenkou. S ní pak jdou ruku v ruce i další závažné příznaky, jakými jsou ztráta tělesného ochlupení a nález prokreslených cév v kůži, které prominují jako pavoučkovité névy.
Onemocnění jater i nemoci ledvin se projevují nespecificky, a proto je důležité při déletrvajících obtížích navštívit ošetřujícího lékaře.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT KREATININ V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
léčím se na nefrologii s chronickým selháváním ledvin. Píšete v článku, že je potřeba zvýšit pitný režim, aby se kreatinin z ledvin vyplavil. Uvědomujete si, že jsou to obecné informace, které můžou člověku s chronickým selháváním ledvin ublížit??? Při tomto onemocnění je více tekutin spíše na škodu, dle odborného názoru nefrologa.
Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, máte pravdu, že při špatné funkci ledvin může být nadbytek tekutin rizikový. Do článku jsme proto doplnili informaci pro koho je text určen, neboť byl koncipován pro zdravé lidi jejichž zvýšený kreatinin souvisí s jejich aktivní sportovní či hubnoucí činností.
Z vašeho příspěvku je cítit, že vás toto nedorozumění rozčílilo, což je nám všem v redakci velmi líto a věříme, že toto opatření zamezí opakování této situace. Zároveň vám ale děkujeme, že jste nám dala o této situaci vědět.
Ledvin se nacházejí po obou stranách páteře za břišní dutinou v prostoru zvaném retroperitoneum. Částečně jsou zasunuty pod spodní žebra. Levá ledvina bývá obvykle o trochu výše než pravá. Lidská ledvina je asi 10 cm dlouhá, 6 cm široká a váží asi 150 gramů.
Jak poznat bolest ledvin?
Bolest ledviny (nefralgie) je charakterizována jako tupá trvalá bolest vycházející z pouzdra ledviny. Bývá nejčastěji přítomna u zánětlivých onemocnění ledvin. Bolest je lokalizována v oblasti bederní páteře, kde lze na postižené straně nahmatat stažené svaly v oblasti nad ledvinou. Při poklepu na tuto oblast se bolest většinou zhoršuje. Někdy progreduje při námaze a pohybu jako bolest v kříži a podbřišku nebo jako bolest ledvin v noci, a to jako píchání v ledvině.
Příčiny bolesti ledvin
Nefralgie se může vyskytovat ve spojení s níže uvedenými nemocemi.
Zánět ledvin (pyelonefritis) – ve většině případů se jedná o bakteriální onemocnění ledvin, které se kromě bolesti projevuje horečkou, únavou a celkovou schváceností. Někdy se objevují i bolesti břicha a zad. Bakterie se do ledviny dostávají buď vzestupně přes močové cesty, anebo z filtrované krve. V případě, že pociťujete takovéto obtíže, vyhledejte lékaře.
Většina pomalu postupujících postižení ledvin je nebolestivá, protože nedochází k náhlému poškození nebo napnutí ledvinného pouzdra, které způsobují tuto typickou bolest.
Ledvinná kolika – náhlá, prudká, postupně narůstající nebo kolísavá bolest v boku či zádech, která může vystřelovat do třísla, varlat nebo do velkých stydkých pysků. K bolesti se může přidružovat nevolnost, bledost, studený pot a zvracení. Nemocný se snaží najít úlevovou polohu. Bývá přítomna nejčastěji při akutní obstrukci horních močových cest z důsledku posunu ledvinných kamenů. Říká se, že ledvinná kolika je jednou z nejhorších bolestí, kterou může člověk zažít.
Příčiny ve skutečnosti ležící mimo ledviny – bolest v bederní krajině (lumbalgie) je místem lokalizace typická pro postižení ledvin, ale ne všechny bolesti náleží k vylučovacímu systému. Mezi faktory, které mohou způsobovat bolesti v bederní páteři dále patří:
bolest z důsledku postižení obratlů, meziobratlových disků a zádových svalů;
nádory břišní dutiny, páteře;
metastáze v oblasti bederní páteře;
pásový opar;
bolesti neurologického rázu vznikající z útlaku nervových kořenů vycházejících z páteře.
Bolest ledvin je nejčastěji způsobena zánětem, takzvanou akutní pyelonefritidou, a dále ledvinou kolikou neboli překážkou v odtoku moči z ledvin do močového měchýře. Při bolesti a podezření na postižení vylučovací soustavy je důležité lékaři sdělit lokalizaci bolesti, zda vystřeluje do některé oblasti, její charakter a intenzitu.
Při postižení ledvin se můžeme setkat se dvěma typy bolestí:
lokální – je umístěna v bederní páteři nebo pod spodními žebry;
přenesená bolest – vychází z postižené ledviny, ale je pociťována v místě vzdáleném od vzniku.
Bolest ledviny je charakterizována jako tupá trvalá bolest vycházející z pouzdra ledviny. Bývá nejčastěji přítomna u zánětlivých onemocnění ledvin. Bolest je lokalizována v oblasti bederní páteře, kde na postižené straně můžeme hmatat stažené svaly v oblasti nad ledvinou. Při poklepu na tuto oblast se bolest většinou zhoršuje. Někdy se zvětšuje i při námaze a pohybu.
Příčiny bolesti:
Zánět ledvin (pyelonefritis) – ve většině případů se jedná o bakteriální onemocnění ledvin, které se kromě bolesti projevuje horečkou, únavou a celkovou schváceností. Někdy se objevují i bolesti břicha. Bakterie se do ledviny dostávají buď vzestupně přes močové cesty, anebo z filtrované krve. V případě, že pociťujete takovéto obtíže, vyhledejte prosím lékaře.
Akutní rozšíření dutého systému ledviny
Ložiskové zánětlivé procesy
Nádory, které se šíří přes pouzdro ledviny. Většina pomalu postupujících postižení ledvin je nebolestivá, protože nedochází k náhlému poškození nebo napnutí ledvinného pouzdra, které způsobují tuto typickou bolest.
Ledvinná kolika – náhlá, prudká, postupně narůstající nebo kolísavá bolest v boku či zádech, která může vystřelovat do třísla, varlat nebo do velkých stydkých pysků. K bolesti se může přidružovat nevolnost, bledost, studený pot a zvracení. Nemocný se snaží najít úlevovou polohu. Bývá přítomna nejčastěji při akutní obstrukci horních močových cest z důsledku posunu ledvinných kamenů. Říká se, že ledvinná kolika je jednou z nejhorších bolestí, kterou může člověk zažít.
Na bolest ledvin se používají analgetika a spasmolytika.
V naší poradně s názvem CO NA PRŮDUŠKY A KAŠEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Dobry den uz asi pul roku s prestavkou kaslu jako tuberak, jsem nekurak. A sem tam i smrkam. Na pruduskach pry nic a rentgen take.To bylo v kvetnu.A porad se to tak nejak tahne. Muzu byt treba na neco alergicka? Uz jsem se objednala.
Spim vsede abych poradne dychala.Diky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nechte si laboratorně vyšetřit sputum. Sputum je lidově řečeno chrchel, hlen, který vykašláváte z plic. O tento laboratorní test požádejte svého praktického nebo plicního lékaře. V případě, že laboratorní vyšetření nic neprokáže, tak zkuste ozdravný pobyt v lázních Luhačovice. O nároku na lázně se dohodněte s plicním lékařem.
Jako postprandiální glykemie se označuje glykemie změřená v době 90–120 minut po jídle. Toto rozpětí souvisí s odlišnou dobou vstřebávání u různých osob. U zdravého jedince dosahuje glykemie po jídle maximální hodnoty v době okolo jedné hodiny po jídle, u pacienta s diabetem 2. typu je to naopak v době blížící se 120. minutě po jídle. Dynamika zvyšování průměrné hodnoty glykemie na lačno a postprandiální u osob přecházejících z normální glukózové tolerance k diabetu 2. typu je odlišná. Do jisté míry je to akcentovaný obraz fyziologických změn obou hodnot v souvislosti s věkem. Pro vyšší věk je typicky relativně vyšší hodnota postprandiální glykemie než glykemie na lačno.
U zdravých osob nepřekračuje postprandiální glykemie hodnotu 7,8 mmol/l. Z hlediska diagnostického znamená hodnota glykemie 7,8–11,0 mmol/l po jídle porušenou glukózovou toleranci, hodnota vyšší než 11,1 mmol je již diabetes mellitus. Aktuální hodnota postprandiální glykemie u pacienta s diabetem však závisí na léčbě a ostatních okolnostech. U zdravých osob je zachována plnohodnotná regulace krevního cukru, která brání patologickému vzestupu glykemie po jídle. U pacientů s postupně se rozvíjející poruchou glukózové tolerance se glykemie po zátěži sacharidy (postprandiální glykemie) v průběhu času zvyšuje absolutně více než glykemie na lačno. Důvodem je zejména inzulinová rezistence jaterních buněk a ztráta první fáze uvolňování inzulinu. Jsou-li jaterní buňky rezistentní vůči inzulinu (necitlivé na inzulin), pak je posprandiální glykemie významně vysoká.
Postprandiální glykemie je nezávislým rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění i pro smrt z kardiovaskulárních příčin. Příčina vysoké rizikovosti postprandiální glykemie není doposud jednoznačně stanovena. Používají se dva základní modely. První, podle kterého rizikovost, respektive toxicita glykemie neroste s koncentrací lineárně, ale exponenciálně. To znamená, že způsobuje-li zvýšení glykemie z hodnoty 7,0 mmol/l na 8,0 mmol/l nárůst rizika o x %, pak zvýšení glykemie z hodnoty 10,0 mmol/l na 11,0 mmol/l zvýší riziko o násobek x %. Druhé vysvětlení přináší představu glykemie jako znamení selhávajících regulačních funkcí organismu kompenzujících rezistenci vůči inzulinu. Podle této představy není tedy primárním a jediným nositelem rizika pouze postprandiální glykemie, ale tato je především příznakem rizikového metabolismu.
Postprandiální glykemie by měla být měřena vždy, když je nalezen rozpor mezi hodnotami glykemie na lačno a hodnotami glykohemoglobinu. Pokud je hodnota na lačno v normě a hodnota HbA1C (dlouhého cukru) rovněž v normě, jedná se o dobrou kompenzaci diabetu. Vždy, když dojde ke zhoršení kompenzace diabetu, je vhodné zjistit, jaké jsou hodnoty posptrandiální glykemie. Dále je nutné zjistit hodnoty postprandiální glykemie také v případě, kdy se objevují rychle progredující mikrovaskulární komplikace. Je možné využít měření glykemie před a po hlavních jídlech v domácím prostředí pomocí glukometru.
Obvykle se doporučuje cca 1x za 14 dnů kontrolu glykemie 90–120 min po jídle. Vhodné je pochopitelně kontrolovat jídelníček, protože nejčastějším důvodem pro vzestup PPG je právě nevhodně zvolená strava. Cukrovka, ač se bagatelizuje, není jednoduché onemocnění.
V naší poradně s názvem CHLAMYDIE PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klotylda.
V neděli jsem se vrátila od svého přítele-kamioňák. Před tím jsem už s ním byla. Pak, při močení mě tam pálilo. Potom jsem musela použít kelímek, protože WC bylo daleko a nedošla bych tam. Moč byla zakalená a páchla jinak. Pomůžete mi. Díky..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pomoc je ve vašem případě jednoduchá - udělat laboratorní vyšetření moči, jestli jste se nenakazila nějakou bakterií. Laboratorní vyšetření vám zprostředkuje váš praktický lékař a nebo gynekolog. Jiná možnost efektivní léčby neexistuje dokud nebude známá příčina vašich obtíží.
Z hlediska diagnostického je hodnota 9 mmol/l diagnostická pro porušenou glukózovou toleranci. Toxicita glykémie neroste s koncentrací lineárně, ale exponenciálně. To znamená, že způsobuje-li zvýšení glykémie z hodnoty 7,0 mmol/l na 8,0 mmol/l nárůst rizika o x%, pak zvýšení glykémie z hodnoty 10,0 mmol/l na 11,0 mmol/l zvýší riziko o násobek x%. Druhé vysvětlení přináší představa glykémie jako znamení selhávajících regulačních funkcí organismu kompenzujících inzulínorezistenci. Podle této představy není tedy primárním a jediným nositelem rizika pouze postprandiální glykémie, ale je zejména příznakem rizikového metabolismu.
Hladina cukru v krvi 15
Hladina cukru v krvi 15 mmol je diagnostická pro diabetes mellitus. Aktuální hodnota potprandiální glykémie u pacienta s diabetem však závisí na léčbě a ostatních okolnostech. U zdravých osob je zachována plnohodnotná regulace krevního cukru, která brání patologickému vzestupu glykémie po jídle. U pacientů s postupně se rozvíjející poruchou glukózové tolerance se glykémie po zátěži sacharidy (postprandiální glykémie) v průběhu času zvyšuje absolutně více než glykémie nalačno. Důvodem je zejména inzulínorezistence jaterních buněk a ztráta první fáze uvolňování inzulínu. Jsou-li jaterní buňky inzulínorezistentní (necitlivé na inzulín), pak je posprandiální glykémie významně vysoká.
Hodnoty nad 20
Hyperglykémii dosahující hodnot nad 20 mmol/l je nutno řešit neodkladně. Hyperglykémie je stav, který způsobuje nežádoucí cévní změny v organismu. Tyto změny jsou buď mikroangiopatické (dochází k poškození drobných cév s následkem postižení očí, nervů nebo ledvin), nebo makroangiopatické (poškozeny jsou větší cévy a postupně dochází k narušení krevního zásobení různých orgánů). Následkem poškození větších cév vznikají takzvané kardiovaskulární (srdečně-cévní) choroby, jako je mozková mrtvice (neboli cévní mozková příhoda, nověji pak nazývaná jako ischemická choroba centrálního nervového systému), ischemická choroba srdeční (často se srdečním infarktem) a ischemická choroba dolních končetin.
Je prokázáno, že u pacientů s diabetem 2. typu vzrůstá riziko kardiovaskulárních chorob dvou- až čtyřnásobně oproti nediabetické populaci. Na vině jsou změny na větších cévách způsobené právě hyperglykémií. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) stoupá tedy úmrtnost i onemocnění ischemickou chorobou srdeční u mužů i žen s cukrovkou. Výše uvedené změny postihují muže i ženy s diabetem stejnou měrou, vznikají už v mladším věku, a to rychleji než u nediabetiků. Postihují nejen velké cévy, ale i menší cévy po celém těle. Bylo prokázáno, že hyperglykémie je jednoznačně nezávislým rizikovým faktorem úmrtnosti na srdečně-cévní onemocnění.
Hodnoty při cukrovce – tabulka
Hodnoty při cukrovce můžete kontrolovat i pomocí tabulek týkajících se glykémie a cukrovky, které naleznete zde.
V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA JEDNÉ STRANĚ KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anton.
Dobre rano.Uz rok mam nateklou uzlinu na lavej strane krku.Kontroluju mi to kazde 3 mesiace.Mam v krku hleny,musim kaslat.V Poslednej dobe to uz ma velikost asi pol vajca.Co mam robit?Moc krat dakujem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Skutečnost toho, že to máte takto dlouho bez léčby, ačkoliv jste již absolvoval minimálně tři prohlídky u lékaře, může vypovídat o tom, že se nejedná o rakovinu. Rakovina je jen jedním z několika dalších příčin zvětšené uzliny na krku. Mezi další časté příčiny patří bakteriální a virové infekce. Jedním z příznaků těchto onemocnění je právě tvorba hlenu a kašel. Virové infekce zpravidla trvají kratší dobu. Bakteriální infekce se naopak mohou vléct dlouhou dobu. Z toho by se dalo usuzovat, že se jedná o chronickou infekci způsobenou nějakou bakterií. Nateklá uzlina na jedné straně krku na to reaguje zvětšením a sděluje vám, že onemocnění stále probíhá. Uzliny se většinou zvětšují blízko místa s probíhající infekcí. Je tedy vhodné zaměřit se na krk a dutiny. Bakterie se v těchto lokalitách dají zjistit výtěrem z krku a nosu, podobně jako při testech na COVID 19. Praktické je také vyšetření sputa (hleny v krku) a nosního sekretu, pokud se tvoří. Ze všech těchto laboratorních analýz se dá lépe zjistit, zda-li obsahují něco, co v nich nemá být. Laboratorní vyšetření také pomůže lépe nasměrovat další kroky. Pokud vám byly tyto laboratorní testy provedeny a stále jste veden pod lékařským dohledem s frekvencí jednou krát za tři měsíce bez léčby, tak řešení nebude jednoduché a celé to bude vypovídat o tom, že za zduření vaší uzliny na krku bude odpovědná některá ze vzácných příčin nebo že nejde o uzlinu. Mnoho boulí na krku může být způsobeno podkožními nádory, které sice nejsou zhoubné, ale jejich nebezpečí spočívá v tom, že pomalu zvětšují svůj objem a tím mohou způsobit útlaky okolních mechanismů a vytváří také kosmetické vady. K potvrzení všech těchto hypotéz je třeba mnoho vyšetření a ochota lékaře je s vámi absolvovat. Z vašeho dotazu je cítit, že nejste spokojený se současným vývojem léčby, kdy vám je poskytnut jen omezený lékařský dohled jednou za tři měsíce. Podle zákona máte nárok na konziliární vyšetření, to je porada s jiným lékařem o dalším postupu léčby. Požádejte proto svého lékaře, nebo svého praktika o žádanku na vyšetření lékařem specialistou v oboru endokrinologie, imunologie, alergologie a ORL. Tato vyšetření by měla lépe ukázat na příčinu vašich problémů a urychlit tak nápravu do původního stavu.
Bylinky se dají užívat ve formě čajů, obkladů i zábalů. Mohou sloužit k pročištění ledvin, proti bolesti ledvin i k léčbě ledvinných kaménků.
K pročištění ledvin je vhodný čaj z přesličky rolní (1 lžíce do studené vody, povařit, vylouhovat, scedit a vypít), který se pije 2x denně po dobu dvou týdnů, pro lepší funkci ledvin je dobré ke každému čaji vypít ještě sklenici vody.
Stejně dobře funguje i čaj z natě a listu kopřivy dvoudomé (2 lžičky do vroucí vody, vyluhovat 10 minut a scedit), který se pije 2x – 3x denně, i u něj je vhodné vypít vždy sklenici vody.
Čaj z listu břízy bělokoré (3 lžičky do vroucí vody, vyluhovat 10 minut a scedit), který se pije 3x denně má stejné účinky.
Pomoci může i odvar z lněného semínka (1 lžička do studené vody, přivést k varu), půl sklenice se pije každé 2 hodiny asi po dobu 2 dní.
Při onemocnění ledvin a močových cest může pomoci i petržel, kdy se vytváří směs ze semen petržele (1,5 g) a z nastrouhaného kořene petržele (4 lžičky), směs se přidá do vroucí vody a vyluhuje a pije se 3x denně.
Od bolesti ledvin může ulevit čaj z třezalky tečkované (15 g květu do vroucí vody, vyluhovat), čaj se pije půl hodiny před jídlem 2x denně, maximálně tři týdny.
Na podporu ledvin pomáhá sirup z čerstvých borůvek s medem. Sirup se užívá 3x denně společně se směsí z bylin (100 g proskurníku lékařského, 50 g listů máty peprné, 50 g semen kopru), která se louhuje přes noc.
Při ledvinové kolice se kombinuje pití čaje, s koupelemi a obklady. Čaj je z listů břízy bělokoré (10 g), z kořene jehlice trnité (10 g), z oddenku pýru plazivého (10 g), z plodů jalovce obecného (10 g), z natě vlaštovičníku většího (20 g), z routy vonné (20 g). Z této směsi se dají 3 čajové lžičky do vody a povaří se 10 minut a scedí. Čaj se pije teplý, během 1 hodiny je třeba vypít tři šálky, při pití čaje je dobré chodit a zadržovat moč a až po horké sedací koupeli se vyprázdnit.
Pro léčbu ledvinných kaménků se používá list a kořen smetanky lékařské (2 lžíce do vody, přivést k varu, 20 minut vyluhovat a scedit), čaj se dolije převařenou vodu, aby ho bylo 1,5 litru, toto množství se musí vypít do 20 minut. Pije se jednou denně 14 dní.
Bylinkové koupele tiší bolesti ledvin. Koupel by měla být aspoň půlhodinová a voda musí sahat nad ledviny. Pro koupel je vhodné vyluhovat nať přesličky rolní (200 g) ve 2 litrech studené vody, pak 20 minut povařit.
Další z doporučovaných koupelí je ze svařené ovesné slámy (100 g slámy ve 2 litrech vody vařit 30 minut, scedit), kdy se doporučuje koupel střídat, 10 minut v teplé koupeli, 1 minutu ve studené a 2x týdně kombinovat s teplými zábaly z odvaru z ovesné slámy.
Další z bylin, které mají léčivé vlastnosti je zlatobýl, který je obsažen v mnoha přípravcích, protože působí močopudně a protizánětlivě, dále jalovec obecný, který pomáhá odvádět přebytečné tekutiny z těla, má vliv na detoxikaci, již zmiňovaná petržel, která se používá při léčení ledvinných kamenů, kolik i zánětů ledvin, v neposlední řadě i stračka révolistá, která se používá u zánětu močového měchýře.
Závěrem je třeba si uvědomit, že přestože se jedná o léčivé byliny, u závažných ledvinových obtíží je třeba jejich užívání konzultovat s lékařem.
Součástí výsledkového listu v rámci základního lipidového spektra je parametr „non hdl“ cholesterol. Význam tohoto vypočteného parametru se zvyšuje. Klinické studie prokázaly, že může být lepším ukazatelem rizika budoucích kardiovaskulárních příhod než LDL cholesterol, a to především u osob se zvýšenou hladinou triglyceridů. Může být proto použit místo LDL cholesterolu jako cíl léčby, přičemž jeho cílové hodnoty jsou o 0,8 mmol vyšší než cílové hodnoty LDL cholesterolu.
Zvýšení celkového cholesterolu v krvi nebolí. Je to ale varovný signál vzniku srdečního onemocnění nebo mozkové mrtvice. Hodnoty cholesterolu podle věku jsou dány dodržováním správného životního stylu, přičemž můžete toto riziko výrazně snížit. Pokud však máte pochybnosti o svém zdravotním stavu, svěřte se praktickému lékaři.
Existuje několik zásad, jak udržet optimální poměr cholesterolu v těle, aby se nevyskytla varovná hodnota hranice cholesterolu:
Pravidelně cvičte.
Omezte pití alkoholu a nekuřte.
Nestresujte se.
Upravte životosprávu – omezte obiloviny a jednoduchý cukr, konzumujte omega-3 mastné kyseliny. Jako zdroj tuků používejte margaríny a rostlinné oleje, jezte méně tučných uzenin, masa a vnitřností, začleňte do jídelníčku luštěniny.
Choďte na pravidelné kontroly. Lékař bude monitorovat vaši hladinu cholesterolu v krvi a při trvání nálezu i přes dietní opatření vám může nasadit léky.
Celkový cholesterol
Norma je pod 5,16.
Mezní hodnoty se pohybují v rozmezí od 5,17 do 6,18.
Velmi riziková hodnota je od 6,19 a více.
HDL cholesterol: HDL cholesterol je takzvaný hodný cholesterol. Vyskytuje se v lipoproteinech, které mají vysokou hustotu. Pro lidský organismus je životně důležitý, neboť pomáhá odvádět škodlivý cholesterol (LDL) do jater, kde ho tento orgán metabolizuje. Dále pomáhá v prevenci proti vytváření sklerotických plátů.
Hodnota HDL cholesterolu by neměla klesnout pod 1,4. Při poklesu HDL pod 0,9 se jedná o velmi rizikovou hodnotu.
LDL cholesterol: LDL cholesterol má oprávněnou přezdívku „zlý nebo škodlivý cholesterol“. Jeho vysoké hodnoty stojí za poškozováním cév a s nimi souvisejících chorob. Typicky se jedná o kornatění cév nebo mozkovou mrtvici.
Normální hodnota je do 3,4. Riziková hodnota je od 3,5 do 4,1. Velmi riziková hodnota je od 4,2 a výše.
K měření se používají dnes už převážně automatické přístroje zvané glukometry, které stanovují hladinu glukózy po nanesení kapky krve na testovací proužek. K dispozici jsou kompletní sety, které obsahují vlastní glukometr, několik proužků, autolancetu a lancety.
Kapka krve se v domácím prostředí získává pomocí speciálních odběrových per, takzvaných autolancet. V tomto peru je vždy vyměňována jen jehla, takzvaná lanceta. Většina dnešních autolancet má nastavitelnou hloubku vpichu pro snížení bolestivosti při odběru. Standardně se vpich provádí na bříšku některého z prstů ruky. Pro větší pohodlí pacienta je však možné odebrat vzorek krve i z jiného (alternativního) místa (vyvýšená svalová část na palcové straně dlaně, vyvýšená svalová část dlaně na malíkové straně, paže, stehno či lýtko). Je ale důležité se ujistit, že glukometr lze použít i pro krev odebranou z těchto míst. Dezinfekce místa vpichu není nutná při zachování běžných hygienických návyků.
Takto odebraná kapka krve se ihned přenese na testovací proužek. Testovací proužky ke glukometrům jsou nezaměnitelné a nedají se dělit – jinými slovy, ke každému glukometru existují speciální proužky a nelze zvýšit jejich počet rozstříháním. Při koupi náhradních proužků je nutné provést kalibraci přístroje. Ta se provádí několika způsoby – vložením kalibračního čipu do glukometru, kde čip zůstává po celou dobu stanovování proužky z jednoho balení, nebo pouze jednorázovým vložením kalibračního proužku, ze kterého si glukometr informaci přečte a uloží ji, anebo pomocí přiloženého kódu, který se do glukometru zadá.
Po nanesení kapky krve se testovací proužek podle návodu vloží do těla glukometru, který provede měření. Na displeji se pak objeví naměřená hodnota glykemie.
Hodnoty naměřené v domácím prostředí mají vždy pouze informativní charakter.
V závislosti na době od posledního příjmu potravy rozlišujeme dvě základní hodnoty glykemie, a to náhodná glykemie a glykemie nalačno, viz výše v našem článku.
Pro koho je domácí stanovení glykemie vhodné i bez porady s lékařem? Týká se zejména lidí, u kterých se již cukrovka v rodině projevila, lidí trpících vysokým krevním tlakem či zvýšeným cholesterolem, pacientů po cévní mozkové příhodě nebo infarktu myokardu, při nadváze nebo obezitě, popřípadě žen trpících cukrovkou v těhotenství.
Ranní glykemie
Glykemie nalačno se provádí nejlépe ráno před prvním jídlem. Doporučené hodnoty glykemie nalačno u zdravého člověka by měly být 5,5 mmol/l. U diabetiků je za optimální glykemii (ke které směřuje terapeutická intervence) považováno rozmezí 4−6 mmol/l, rozmezí 6−7 mmol/l je hodnoceno jako uspokojivé a hodnoty nad 7 mmol/l představují neuspokojivou hladinu cukru v krvi.
Glykemie nalačno v těhotenství
Vyšetření je indikováno u všech těhotných žen. Probíhá ve dvou stupních – na začátku gravidity a mezi 24.–28. týdnem gravidity. U všech žen se doporučuje co nejdříve na začátku těhotenství vyšetřit glykemii nalačno v žilní plazmě standardní laboratorní metodou. Při naměření glykemie nalačno větší než 7,0 mmol/l (nebo glykovaný hemoglobin HbA1c ≥ 48 mmol/mol) se jedná o zjevný diabetes mellitus v těhotenství. Gestační diabetes je diagnostikován při opakovaném zjištění glykemie nalačno v rozmezí 5,1–6,9 mmo/l. Diagnózu gestačního diabetu lze stanovit pouze na základě vyšetření „lačné glykemie“ v případě 2 pozitivních nálezů (nelze stanovit týž den). V případě 1 pozitivního a 1 negativního nálezu je indikován 3bodový orální glukózový toleranční test po zátěži 75 g glukózy. Ve 24.–28. týdnu gravidity se u všech těhotných žen, u nichž byl screening na začátku těhotenství negativní, provádí 3bodový orální glukózový toleranční test.
Gestační diabetes a jeho léčbu je potřebné kontrolovat měřením glykemie (cukru v krvi). Nejvhodnější pro měření je glykemie nalačno a pak 3x po hlavním denním jídle. Glykemie je možné vyšetřit v laboratoři nebo prostřednictvím glukometru, což je zařízení pro domácí měření glykemie pomocí testovacích proužků. Měření se provádí alespoň jednou týdně, ale individuálně je možné, hlavně při změně léčby, doporučit pacientce i častější sledování. Cílovou hodnotou glykemie při gestačním diabetu je hodnota nalačno do 5,1 mmol/l, za 1 hodinu po jídle do 7,8 mmol/l, za 2 hodiny po jídle do 6,7 mmol/l dle doporučení České diabetologické společnosti z roku 2014. V případě, že má pacientka i při dodržování diety vyšší hodnoty, doporučuje se snížit je malými dávkami inzulinu, které si aplikuje inzulinovým dávkovačem před jídlem v dávce podle ordinace lékaře. Podle domácího měření diabetolog pacientku naučí, jak dávky inzulinu samostatně upravovat. Inzulin pacientka rovněž ve většině případů aplikuje jen do porodu. Od roku 2014 je možné léčit gestační diabetes perorálním antidiabetikem metforminem.
Svaly spalují tuk a glukózu na energii, ale mozek přijímá jen glukózu. Glukóza se zvlášť rychle odbourává v žaludku a ve střevech a jako krevní cukr se dostává do krve. Pokud je koncentrace cukru v krvi na zdravé úrovni, což je rozmezí mezi 80 a 105 mg glukózy na 100 ml krve, jsou mozek a nervy energií dobře zásobeny.
Když klesnou hodnoty na 60–70 mg na 100 ml krve nebo ještě hlouběji, náš organismus reaguje nejprve únavou, vnitřním napětím a nedostatkem chuti k čemukoliv. Čím více se koncentrace cukru sníží, tím horší jsou příznaky: dostaví se nervozita, depresivní nálady a stavy strachu. Nezřídka sáhneme po něčem sladkém – ženy častěji, protože disponují menšími rezervami glukózy než muži. Jenomže cukr obsažený například v čokoládě se rychle odbourává. Hladina krevního cukru se zvedne a kratičkou dobu se cítíme lépe, dokud zase hladina cukru neklesne na ještě hlubší hodnotu než dříve. Pak se příznaky ještě zhorší. Jsou také lidé, kteří se kvůli hypoglykemii stávají alkoholiky. Když hladina krevního cukru velmi silně klesne, na hodnotu mezi 35–50 mg na 100 ml krve, nervové buňky doslova volají po krevním cukru. Když pak sáhneme po láhvi s alkoholem – s okamžitě rozpustnou glukózou – přijde úleva, což se ovšem může stát osudné a návykové. Proto odborníci doporučují co nejvíce omezit požívání cukru a všech sladkostí, bezpodmínečně přejít z bílého chleba na celozrnný nebo na tmavý chléb. Tu a tam je dovoleno sníst pár kousků bagety, třeba ke krabímu koktejlu nebo ke studené míse. Je to jednoduché, komplexní uhlovodany se pomalu ve střevech odbourávají a krev je cukrem zásobována průběžně.
Rychle vstřebatelné uhlovodany (jednoduché cukry) jen zdánlivě zlepšují zdravotní stav. Ve skutečnosti způsobují výkyvy hladiny krevního cukru a jsou příčinou potíží. Den bychom měli začínat snídaní bohatou na bílkoviny, například studené pečené maso, libová šunka, párečky z tofu, ovčí nebo kozí sýr, netučný tvaroh, k tomu plátky vajec, rajčata, olivy, plátky okurky. Po takové snídani zaznamenáme, že dopolední únava je pryč. Celý den se budeme cítit lépe, protože nervy i mozek jsou dostatečně zásobeny energií.
Měření cukru v krvi se provádí zejména u pacientů s již diagnostikovaným diabetem mellitem neboli cukrovkou, dále pak u pacientů s podezřením na toto onemocnění. A proč je měření glykemie (hladiny cukru v kapilární krvi) tak důležité? V důsledku dlouhodobě zvýšené hladiny glukózy v krvi dochází k různým metabolickým změnám, které mohou vést k závažným zdravotním komplikacím. Mezi ně patří především urychlení procesu aterosklerózy („ucpávání cév“), poškození ledvin, zhoršování zraku a postižení nervů. Proto měření provádí i praktický lékař při preventivních prohlídkách.
Hodnoty glykemie u zdravého člověka
Rozlišují se dvě základní hodnoty glykemie:
náhodná glykemie – naměřená kdykoli během dne nezávisle na jídle, která by neměla překročit hranici 7,5 mmol/l;
glykemie nalačno – nejlépe ráno před prvním jídlem, která je u zdravých jedinců pod hodnotou 5,5 mmol/l.
Hodnoty glykemie u diabetika
U diabetiků je za optimální glykemii (ke které směřuje terapeutická intervence) považováno rozmezí 4−6 mmol/l, rozmezí 6−7 mmol/l je hodnoceno jako uspokojivé a hodnoty nad 7 mmol/l již představují neuspokojivou hladinu cukru v krvi.
Poškození funkce ledvin v dospělém věku může být zapříčiněno celou řadou různých onemocnění. Je třeba si uvědomit, že tato onemocnění však nemusí vést k poškození ledvin v každém případě. Velmi často se stává, že pacient i v pokročilém stadiu onemocnění ledvin nemusí pozorovat žádné zvláštní obtíže. Moč nemocného, který trpí selháním ledvin, neobsahuje škodliviny, protože je nemocné ledviny neumí z těla odstranit. A právě proto, že onemocnění ledvin nebolí a někdy nemá ani jasné příznaky (například ztráta močení), lidé často zanedbávají prevenci a péči u odborného lékaře – nefrologa. Následující přehled uvádí nejčastější možné příznaky, které mohou s onemocněním ledvin souviset a které je nutno vyšetřit:
přibírání na hmotnosti v důsledku zadržování tekutin v těle (otoky obličeje, očních víček, bérců;
bolest v bederní krajině, zvláště je-li doprovázena teplotou nebo změnou barvy moči (infekce, kameny, prasklá cysta);
tvorba pěny v moči (může být důsledkem vylučování bílkoviny do moči);
tmavá moč (červená, červenohnědá, růžová);
příliš velké množství moči (zvláště v noci);
příliš malé množství moči (je-li moči méně než půl litru za den, znamená to těžké poškození funkce ledvin);
svalová slabost, ztráta chuti k jídlu, svědění, svalové křeče, změna barvy kůže.
GGT je výrazně zvýšené u alkoholiků, u nichž se jeho stanovení používá ke kontrole léčby. Při opětovné konzumaci se totiž výrazně zvýší. I malé množství alkoholu vypité v rozmezí 24 hodin do odběru krve může dočasně zvýšit hodnoty GGT. Pokud k tomu dojde, je třeba, aby si lékař ověřil opakováním vyšetření z nového odběru krve, že je vše v normě.
Hodnoty GGT se mohou snižovat po jídle, proto se doporučuje, aby se odběr krve prováděl nejméně 8 hodin po jídle (nalačno).
Zvyšovat hodnoty GGT může také kouření.
Hodnoty u mužů jsou většinou o něco vyšší než u žen. Se vzrůstajícím věkem se hodnoty GGT u žen zvyšují.
Lidé afrického původu mají přibližně dvakrát vyšší hodnoty GGT než Evropané.
Laboratoře mají své stupnice (tabulka) pro stanovení hodnoty CRP u dospělých, a to normálních a abnormálních hodnot. Obvykle platí, že pokud v těle nemáte zánět, nebudete mít měřitelnou hladinu CRP v krvi. Nicméně hodnoty do 5,0 mg/litr jsou považovány za normální hodnoty. V případě hladiny CRP v rozmezí od 5 do 30 mg/litr se jedná o virovou infekci (na tu se nepředepisují antibiotika, protože na ně nezabírají), a když vyjde hodnota CRP nad 30 mg/litr, jedná se s největší pravděpodobností o bakteriální infekci (někdy se uvádí, že hodnoty C-reaktivního proteinu v rozmezí 30–40 mg/litr jsou neurčité a o bakteriální infekci lze s jistotou hovořit až při hodnotách nad 40 mg/litr).
V případě vysoce citlivého testu hs-CRP pro účely rizika kardiovaskulárních onemocnění uvádí Americká asociace pro onemocnění srdce následující rozmezí:
Je-li koncentrace hs-CRP v krvi menší než 1 mg/litr, máte malé riziko kardiovaskulárních onemocnění.
Pohybuje-li se koncentrace hs-CRP v krvi v rozmezí 1 až 3 mg/litr, máte střední (průměrné) riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění.
Je-li koncentrace hs-CRP v krvi vyšší než 3 mg/litr, hrozí u vás vysoké riziko kardiovaskulárních onemocnění.
Protože se systémy a hodnoty používané jednotlivými laboratořemi liší, berte výše uvedené parametry jako orientační.
